Akademie Síly

Rorak 5, VIP sekce: Byla jsem si vědoma toho, že to mé zaváhání byla bláhová chyba, která nemusela dopadnout dobře. Jenže já si prostě nemohla pomoct. Při pohledu na svou vlastní rasu se mi vybavily všechny okamžiky, které jsem strávila doma s rodiči a bratrem. Bylo to hloupé a já se zařekla, že př...

Rorak 5, údržbářské podlaží Ještě jsem se ve spěchu ujišťovala, zda se mi kabát někde neshrnul a neodhalil část zbroje, nebo zbraně. Kdyby ano a někdo nám viděl, byl by z toho pořádný malér. Ke svému potěšení jsem shledala, že se tak nestalo. Všechno bylo pečlivě schované a zajištěné tak, aby nás n...

Rorak 5, údržbářské podlaží: Muž si dobrou radu k srdci pochopitelně nevzal. Nechtěl se uklidnit, dokud nedostal namláceno. A to pořádně. Nemám úplně jasnou představu o tom, jak moc křehcí můžou lidé být. Normální lidé, ne někdo jako Kanre, samozřejmě. Tohle však vypadalo hodně škaredě. Strážný nak...

Rorak 5, údržbářské podlaží: Nejprve jsem se vydala zavřít dveře. S vědomím, že sebou musím mrsknout, protože otevřená vrata vždycky představují riziko, jsem nešetrně stiskla ovládání. Nic. Zkusila jsem to znovu, tentokrát větší silou. Zdálo se, že dveře nehodlají další pokus riskovat a radši se s ...

Rorak 5, údržbářské podlaží: Nemám tušení, jestli se mi tak hrozně třásly ruce, každopádně můj první výstřel cíl minul. A to o pořádný kus. Stát se to při nácviku, Kanre by si asi rval vlasy. Ale no tak! Rychle po první následovala rána druhá. A zase vedle. Sice ne tak příšerně jako předtím, ale to...

Rorak 5, údržbářské podlaží: Kráčela jsem opatrně a dávala pozor, jestli náhodou nezaslechnu kroky. Pro jistotu. Kdo ví, kde se teď může flákat ten třetí údržbář. O plecháčích nemluvě. Vrazit přímo do patroly by bylo… nemilé. Takto jsme dorazili na rozcestí. Mentor rychle překontroloval, jestli mám...

Rorak 5: Po zapamatování mapy jsem potřásla hlavou a vrátila datapad Kanremu. Tak jo. Pokud vím, do Veuminy aukce je ještě času dost, takže na molu asi nebude. Nicméně to je možnost. Pak jsou tu ty cely a pokoje... tak nějak nevím, co z toho by pro nás bylo „výhodnější“. Jenže pochybuju, že by zrov...

Rorak 5: Nahlédla jsem do rozpisu na datapadu- horda plecháčů, ale jen tři zaměstnanci. Navíc dva z nich mají brzy jít na sváču. To ujde. „Dočasně odklidit zní dobře. Stejně by to tak nakonec skončilo.“ Vyjádřila jsem svůj osobní názor na situaci. Ne že bych nevěřila, že bychom si nějakou výmluvu n...

Rorak 5, doky: Zatímco jsem si to vykračovala k výtahům, potkala jsem pár zaměstnanců stanice. Na jejich pozdravy jsem odpovídala pouze náležitě arogantním pokynutím hlavy. Jako pravá namyšlená komtesa. Nebo přinejmenším jak jsem si ji představovala. Proti všem předpokladům mi role bohaté dcerky už...

Rorak 5, doky, správcovo hnízdo: Při čekání na to, až se Sullustan vymáčkne, jsem netrpělivě poklepávala prsty na blaster. „Tak bude to?“ Odpovědi jsem se nakonec přeci jen dočkala. A dokonce kladné odpovědi, což bylo ještě lepší. Takže máme kódy, rozpis služeb a nákresy. Ale zato nevíme, kde hleda...

Rorak 5, doky, správcovo hnízdo: Nedovolila jsem si ani nachvíli spustit ze Sullustana a konzole oči. Kdo ví, o co by se jinak ten všivák pokusil. Zatím se zdálo, že o žádném podrazu neuvažuje. Tedy alespoň do chvíle, než Kanre odešel z místnosti, aby zkontroloval kamery. Juun se za ním zahleděl a ...

Opět moc děkuji. Takhle pěkný návrat jsem nečekala Vezmu si Westar, zas jako předtím.

Rorak 5, doky: Rušička dobře splnila svůj účel a kamery na chodbě opět vynechaly. Po chvíli jsem z okna uviděla, jak se sem žene Kanre se Sullustanem, který ho naprosto nestíhal. Žalostně škobrtal o vlastní nohy a několikrát se zdálo, že upadne. Zvykej si, pomyslela jsem si jedovatě, na nikoho se n...

Rorak 5, Stalker: Pomalu jsem procházela chodbou a sem tam nahlédla do některého z otevřených hangárů. Ale nikde jsem nespatřila ani živou duši. Na to, jak se to tu předtím hemžilo… Divné. Ale aspoň si ušetříme práci. Došla jsem až ke správcově pracovně a tam se zastavila. Počkat, než to tam půjdu ...

Rorak 5, Stalker: Když jsem dorazila zpátky k celám, Kanre tam na mě ještě nečekal. Opřela jsem se tedy o stěnu a v tichosti vyčkávala. Nějak si s tím šlechtěním dává načas. To by mě zajímalo, co si asi vezme. Z myšlenek mě vytrhl mentorův přísně znějící hlas. Jako na povel jsem se přestala opírat ...