Mistr po jisté době přišla zpět, snažila se mě nerušit, ale už jen její ozvěna v síle byla jako maják v černočerné tmě, cítila jsem její... sklíčenost.
Byla tak pozorná, že se posadila vedle mě a ještě chvíli mě nechala meditovat. Teprve až promluvila, pootočila jsem hlavou, aby měla jistotu, že ji věnuji pozornost.
"Já jsem vylíčila celou situaci panu Sereovi, rovněž jsem ho požádala, aby zaslal někoho pro Lonovo tělo, přece jen je to rodinná záležitost, takže bych předpokládala, že se o to bude chtít postarat osobně."
Shrnula jsem mistrovi, jak jsem se poprala s úkolem, se kterým mě zde zanechala.
Při poznámce o radě jsem si musela povzdechnout.
"Omlouvám se za svou upřímnost, ale nemyslím si, že je dvakrát moudré, aby sem Rada posílala další potencionální terče. Už vůbec ne další Jedie. Ale to je pouze můj názor."
Sklonila jsem opět hlavu.
"Jestli jsem si něčím jistá, tak je to tím, že tenhle Nikto se zajmout nedá a i kdyby se nám to nějakým neuvěřitelným zázrakem povedlo, zabije se dřív, než ho někam převezeme. Je to fanatik a věří každému svému slovu. S těmihle se nevyjednává. Převážet ho na hustě zalidněnou planetu je šílenství samo o sobě, pokud se budeme bavit o Coruscantu."
Neodpustila jsem si poznámku, po které nastala trapná chvíle ticha.
Mistr se zřejmě ostýchala zeptat na svou další otázku, která na sebe nenechala dlouho čekat.
Upřímně jsem nevěděla, jak mám odpovědět, protože jsem toho pociťovala příliš mnoho najednou.
"Když jsem vyrůstala v chrámu, žila jsem v domnění, že budu občany Republiky chránit, přinášet mír a spravedlnost, přinášet naději tam, kde je jí nejvíce potřeba. A podívejte co má arogance způsobila."
Stočila jsem pohled k bezvládnému tělu.
"Místo abych si uvědomila své skutečné možnosti, snažila jsem se sama sebe přesvědčit, že zvládnu víc. Pýcha mi zaslepila úsudek a to stálo život nevinného muže, který se pro mě téměř obětoval. Jako potencionální budoucí rytíř Jedi jsem dnes absolutně selhala. A zjistila, že každé mé chybné uvážení může stát někoho život. Jestli něco vím, tak je to fakt, že na tuhle lekci do smrti nezapomenu, protože to bude mé břímě."
Klesla jsem hlasem a založila si ruce na prsou, protože jsem z nějakého důvodu pocítila nepříjemný chlad.
"Víte mistře, cestujeme spolu už dlouho a neměla bych to říkat, ale tohle je poprvé, kdy se skutečně bojím toho, co teprve přijde."