Výcvik pro Miiareho - Na oltář vědy (Jordi Linx)

[Garth Devilman]

Yagobah

Podnebí na planetě Yagobah bývalo proměnlivé jako nespoutaná džungle sama. Možná proto se ti zde tak líbilo. Nikde ani živáčka, který by se pozastavoval nad tvým zjevem. Říkalo se, že tato planeta je bohatá na zvláštní nerost a ukrývá mnohá tajemství. Při svém studiu jsi však na nic podobného nenarazil.

Nyní v brzkých ranních hodinách se však stalo něco nečekaného. Hukot přírody byl najednou přerušen hukotem technickým, na což příroda reagovala zděšeným výkřikem, který se donesl až k tvému příbytku…

[Jordi Linx]

Yagobah, Džungle:
Seděl jsem přes svou ručně postavenou chýší a naslouchal prostředí této planety. Nejednalo se však jenom o naslouchání pomocí mého sluchu, ale spíše jsem své okolí vnímal svým skrytým smyslem. Něčím, co mi bylo dáno darem od narození a co jsem se snažil pomalu pochopit a naučit využívat. Byl jsem však stále ještě mladý a měl před sebou tedy mnoho desítek let, než bych mohl dosáhnout moudrosti.
Po snídani složené s místních bylinek a poživatelných rostlin jsem chtěl poslouchat zdejšímu životu, zda-li by mi nepomohl v mém hledání zde. Ale žádné ze zdejších tajemství jsem doposud neodhalil a nepovedlo se mi najít ani místo, kde by mohl růst onen vzácný nerost.
Trpělivost, prvním krokem k moudru je,
zněla mi v mysli první poučkat mého otce, než jsem opustil svou domovskou planetu. Netušil jsem, proč zrovna já byl určen jako ten, kdo se vydá hledat moudrost mimo naši planetu, ale bylo tomu tak dáno moudrými a také Sílou. Oním skrytým smyslem, který mě neustále provázel na mých cestách.
Uvažoval jsem, jestli se opět přemístit na jinou část planety, nebo se vrátit zpět do civilizace a cestovat dál za poznáním. Právě v prostřed mých myšlenek jsem byl vyrušen novým vlivem.

Nejprve začala v místním okolí panovat nejistota, která se šířila rychleji, než křik jednoho muže. Nejistotu brzy doplnil strach z neznámého místním tvorům. Mně trvalo týden, než si na mě zvykli a přestali mě považovat za cizí objekt. Strach se však stupňoval a byl nahrazen panikou a pudem sebezáchovy, čehož jistě využijí mnozí dravci. Zadíval jsem se směrem, odkud se začal rozléhat mechanický zvuk a věděl jsem, budu dělat v dalších hodinách. Otočil jsem se zpět ke své provizorní chýši, kde jsem sebral svůj vak a pevně si ho přidělal k tělu. Netahal jsem toho s sebou nikdy moc - nějaké kredity kvůli civilizaci, jedno náhradní oblečení a průzračný krystal s nádechem modře, který jsem dostal při svém odchodu z domova. Občas i nějaké potraviny a lahev s vodou nebo různé bylinky, které měly roztodivné účinky. Některé léčily, jiné uspávaly nebo způsobovaly halucinace. Sám jsem jich několik vyzkoušel, abych přesně věděl, jaký mají účinek. A samozřejmě mou flétnu, na kterou jsem ve chvílích o samotě hrával a nechal se kolébat jejími tóny. V chýši jsem za sebou nechal několik dřevěných nástrojů, které jsem si vyrobil pro zdejší pobyt, ale ty prostředí nijak neuškodí a časem s ním opět splynout.
Tušení, že dobrodružství čeká mě, já mám,
usmál jsem se nahlas nadšeně a rozeběhl se ke zdroji rozrušení zdejšího prostředí. Vychutnával jsem si vítr ve svých bujných vlasech a ladně jsem přeskakoval spadané stromy, vyhýbal se trčícím větvím a hnal se ke zdroji. Měl jsem v plánu se dostat na místo co nejrychleji a poté se schovat do korun stromů a pozorovat původce toho narušení v přírodě.
Pozoruj, mnoho tak dozvíš se,
vzpomněl jsem si na další z rad mého otce. Této rady jsem se držel po většinu času a dokonce jsem v ní našel zálibu. I proto jsem se nyní nechystal dělat nejprve nic jiného a později... kdo ví, co mi můj smysl napoví.
-----
4400

[Garth Devilman]

Džungle

Volání tě zavedlo do místa, kde se dalo říct, byl volný prostor. Označení „volný prostor“ spočívalo vtom, že zde bylo více plochy a méně močálů. Stále zde bylo dostatečně mnoho prostoru k manévrování ať už šlo o pokud by se chtěl někdo plížit houštím nebo schovávat se v korunách stromů.

Narazil jsi na skupinu čtyř transportérů. Odhadoval jsi, že každý pojme šest pasažérů, včetně pilota. Siluety se pohybovali tiše a organizovaně. Bylo snadné uhodnout, že jsou určeni pro práci v terénu. Povedlo se ti dostat k jedné pracující skupině:

Tým 4 základně, zatím žádný pokrok, hledáme jehlu v kupce sena. Ozval se jeden člen skupiny.

Tady základna, hledejte dál, je to naše jediná šance...

Všiml sis, že transportéry zůstali vesměs nehlídané. Mohl ses pokusit dostat se k transportéru a zjistit nějaké informace odtamtud. Nebo se pokusit vmísit mezi pracující tým a vyzvědět nějaké informace od nich.

[Jordi Linx]

Yagobah, Džungle:
Skrýt se pro mne v takovémto porostu nebylo žádný velký problém, protože slovo velký, v porovnání s mnohými druhy galaxie, znamenalo pro mne mnohem menší. Tudíž jsem si seděl na větvi jednoho ze stromů a sledoval prostranství přede mnou. Byly tu čtyři transportéry po šesti pasažérech. Tedy minimálně 24 osob, což byla dosti velká skupina. To znamenalo, že jejich přílet sem nebude náhodný, byť otázkou bylo, co je jejich skutečným cílem.
Že něco ztratili, zdá se, hmm?
špitnul jsem směrem k větvím, kde se pohupoval místní zpěvavý pták. Ten se na mě podíval a neubránil jsem se úsměvu, zatímco jsem rozmýšlel, kam mě povedou mé další kroky.

Rýsovaly se přede mnou dvě varianty - sledovat některý z týmů, které se v jistých ohledech tvářily jako výsadky, nebo se podívat po jejich plavidlech, jakmile odejdou o kus dále.
Další řešení, vždy je ...
vybavil jsem si větu, kterou jsem mohl zaslechnout během svého cestování galaxií od jednoho trochu pološíleného vědce. I když měřítka každého člověka byla v galaxii jiná, na tom, že tenhle byl pološílený se shodovala většina. Takže většina se vlastně dala považovat za obecný názor a tedy platné standardy.
Že většina mýlit se může, roli asi nehraje,
poznamenal jsem si tiše pro sebe a sledoval místo přistání, zatímco jsem si zapamatoval směry, kterými se vydávaly skupiny vpřed. Měl jsem v plánu chvilku pozorovat místo přistání, než bych se v korunách stromů vydal po stopách jedné ze skupin, abych se podíval, cože je sem přilákalo. Takto jsem doposud nemohl určit, zda-li jsou jejich úmysly čestné nebo naopak. I proto jsem se rozhodl stát stínem a držet se mimo ně.

[Garth Devilman]

Džungle

Rozhodl ses strategicky zůstat v pozadí a sledovat vývoj situace. Skupiny systematicky pročesávali území a byly více než pečliví. Nezdálo se však, že by našli to, co hledali. Jedna skupina se oddělila od ostatních a vydala se po vlastní ose. Někde v dálce zakrákal pták.

…
Frann spolu se svými třemi kolegy pročesávali píď po pídi.

Fakt si myslíte, že to je dobrej nápad? Zeptal se Zurik, kterému přes masku nebylo vidět do obličeje, stejně jako ho necvičené oko stěží mohlo poznat ve tmě.

Zpochybňuješ rozkazy? Frann očividně neměla náladu řešit morální dilemata, a proto se raději brodila.

Jo… Zpochybňuju rozkazy někoho, kdo kryje tři vlastizrádce v zájmu vyššího dobra. Za jejími zády třikrát cvakla pojistka.

Ty taky Hesane? Ridiousi? Keiro? To si vážně myslíte, že mě sem nepůjdou hledat?! Frann se začala pomalu otáčet.

Ale holka, copak si vážně myslíš, že ty vaše konspirační teorie někoho zajímaj?Fotříka, už maj v péči úřady a co se stane s tebou je nepodstatný… Zurik se pod maskou ušklíbl.

„Kolegové“ obstoupili dívku v kruhu připraveni střílet. Ve stejném okamžiku, se však dva chytili za hrdlo a skáceli se k zemi. Krom k rve jim z ran trčeli dvě dýky…

[Jordi Linx]

Yagobah, Džungle:
Mé sledování místa přistání neodhalilo nic zvláštního nebo neobvyklého, poté co skupiny odešly, takže jsem se nakonec vydal za jednou ze skupin. Chvilku jsem rozvažoval, jestli se nemám podívat do lodí, s nimiž skupiny přiletěly, ale před prohrabáváním v jejich věcech jsem nejprve chtěl zjistit, s kýmže to vlastně mám tu čest.

Nebyla potíž dohnat jednu ze skupin nehledě na to, že jsem se pohyboval po stromech. Moje výška mi však dobře umožňovala se ideálně proplétat mezi větvemi, stejně jako se dobře krýt a měl jsem tedy vše na očích. Když už se musí jedinec držet v takovémto prostředí, je mnohdy lepší ho poznat nejenom ze země. A jakmile zjistíte, že pohybovat se nahoře je docela zajímavé a jste tím blíže zpěváčkům, tak si to bez problémů přijmete za vlastní. Během svého pobytu zde na Yagobahu jsem nejednou seděl v koruně stromu a vyhrával na flétnu v doprovodu místních zpěváčků. Sice jsem k tomu nemohl tančit, ale jistě bude mnoho příležitostí, kdy si to vynahradím. Flétna však byla nyní pečlivě uložena v mém vaku a dole pode mnou se vytvářela zajímavá situace.
Napínavé, zda se to být,
pomyslel jsem si a snažil se pochytit z rozhovoru co nejvíce.
Skupina se dostala dle všeho do nějakého rozporu, kdy se nakonec obrátili hned tři členové proti jedné dívce. Na pouhý nesouhlas názorů se toho odehrávalo až příliš mnoho v pozadí a pro všechny to bylo příliš citlivé téma. Míra citlivosti tohoto tématu se naplno projevila hned v následujících momentech, když začal hrozit vzájemný střet.
Boj řešení není, však jak zastavit mohu to?
špitl jsem si pro sebe a snažil se přijít na možné řešení. Avšak nebylo toho mnoho, co bych v dané situaci mohl provést, než-li po dotyčných hodit šišku nebo je okřiknout. A bohužel ani jedno z těchto řešení se mi nejevilo příliš dobrým nápadem, protože jistota střelců se nezdála býti velikou.
Než jsem však mohl přistoupit k činu, tak mě situace stačila předběhnout a značně zvrátit postavení sil. Dva z kolegů se chytli za hrdlo, jak byli zasaženi rychle letícími dýkami a to přímo do krku. Nenásilné řešení v tento moment přestalo existovat a mohl jsem se jenom dohadovat, která z těch stran je vlastně pomyslně dobrá. I proto jsem odolal nutkání znova nějak zasáhnout a přiměl se sledovat dění. Dívka, kterou označili jako Frann měla být dle všeho poopravena svými kolegy, ale povedlo se jí dva z nich vyřídit dříve, než mohli vystřelit. Byla však zrádkyní? Nebylo byli zrádci její kolegové? Nebo jenom všichni byli loutkami v konspiraci někoho dalšího? Mnoho otázek a málo odpovědí na to, abych se do situaci mohl přimíchat, nehledě na to, že bych sám mohl být ohrožen.

[Garth Devilman]

Džungle

Po této akční eskapádě dva životy členů komanda přišli vniveč, stejně jako dvě střely, které byly po Frann vypáleny.

Zajistěte odlet, zabiju ji sám! Vyštěkl Zurik, zatímco se jeho kořist skryla za křovisky.

Zbývající kumpáni se ujali svých úkolů dle rozkazu. Kořist a lovec osaměli.

No tak Frann, o co se tu snažíš…? Pokusil se Zurik o otřepaný trik ve snaze vylákat svou oběť z úkrytu. Nikdo však nevydal ani hlásku.


_______________________________________________

V současné chvíli můžeš pomoci jedné, či druhé straně nebo se můžeš vrátit zkoumat transport, či vrátit se k vaření kořínků

[Jordi Linx]

Yagobah, Džungle:
Situace žila svým vlastním tempem a neustále se měnila. V jednu chvíli tu stála ona sama proti všem a nyní už tu byla jenom ona a jeden jediný muž. Ostatní byli skoro vyhnáni zpět k lodím a to mi otevíralo nové možnosti k této situaci. Mohl jsem je následovat, pozorovat nebo dorazit k transportům dříve než oni. Ale tohle nebyla jediná skupina a to jsem musel mít na paměti.
Mnoho otázek tu je a pokud odpovědi chci, vmísit se musím,
dospěl jsem k rozuzlení, které bylo stále více nevyhnutelné. Můj zásah byl jasný, vyvstávala zde však ještě jedna důležitá otázka. Čí strana je vlastně ta, na níž bych se měl postavit. Na první pohled se zdálo, že žena byla přečíslena a v nevýhodě, dokonce možná zrazena, ale ... ale útržky rozhovoru přinášely nejistotu k tomuto rozhodnutí a obzvláště, pokud by se ona měla tvářit jako zrádkyně. Ať tak nebo onak zabíjení zde bylo již dost a bylo nutno přejít k činu, který tohle vše prozatím zastaví.

Ve stromech nebylo obtížné se dostat nad Zurika, jak byl onen muž označen, a vyčkat si na správnou chvíli. Pro jistotu jsem si to pojistil šiškou v ruce. Tu jsem chtěl mrštit takovým směrem, abych dopadl Zurikovi na záda a mohl jej jednou ranou omráčit. Zhluboka jsem dvakrát nadechnul a vydechnul, přivřel oči a naslouchal. Věděl jsem, že správným moment vycítím, vždy tomu tak bylo, stejně tomu mělo být i tentokrát. A když to přišlo, tak už nezbývalo než jenom mrštit šiškou kamsi přímo před sebe a skočit rovnou na Zurika nohama napřed. V nich jsem měl přeci jen největší sílu z celého těla a díky výšce, v níž byly stromy jsem se ani nemusel snažit o nějaký extra silný úder. Pouze jsem si hlídal, abych svůj cíl pouze omráčil a nezpůsobil mu žádné smrtelné zranění. Ať už byl život jakýkoliv, tak bylo zapotřebí jej ve většině případů ctít.
Pokud by se vše povedlo, tak bych zkontroloval stav Zurika a ujistil se, že zůstane ještě nějakou dobu omráčený,než bych se otočil na dívku se slovy:
Že situace zamotaná je, zdá se. Objasnit více, nechcete mi?
S tím, že bych si hlídal, kdyby se chtěla o něco pokusit, ať už vůči mně nebo Zurikovi.

Pokud by se nepovedlo Zurika omráčit na první ránu, tak bych se mu pokusil zasáhnout nohu do lýtka, proběhnout okolo něj a vyskočit mu na záda s úmyslem praštit jej dozadu do zátylku. Za svých cest jsem už mnohokrát zjistil, že to patří mezi nejjistější způsoby, jak někoho podobným stylem omráčit.

[Garth Devilman]

Džungle

Tvůj zjev, moment překvapení i tvá snaha se změnily v jeden prvek řečený úspěch. Zurik upadl do bezvědomí, tedy aspoň pro teď.

Kapitán Frann Dias, Novorepubliková rozvědka sekce N.F .O.H. Co jste zač? Žena sice sklonila zbraň, ale stále se tvářila nedůvěřivě.

Před pěti lety jsme získali informace o chystané invazi do Galaxie jako takové. Snažíme se zjistit co můžeme, ale politici a veřejnost obecně nám svazují ruce.

Kapitán se nadechla: Musím se dostat z planety a zachránit ta data dřív, než budou vymazána ze sítě… Vyznáte se tu a já potřebuji pomoc a průvodce.

Po chvíli ukázala na Zurika: Taky bychom měli zmizet, než se probere… Nezabíjím, když to není nutné.

S těmito slovy utrhla kus plevele a během několika vteřin jím muže pečlivě svázala, načež mu i odebrala zbraně.

Několikrát jsi mi zachránil život parchante... Dodala.

[Jordi Linx]

Yagobah, Džungle:
Vše se mi povedlo do puntíku a byl jsem vděčen oné všudypřítomné energii, která mě i nadále provázela. Lidská žena neskrývala své překvapení nad mým zjevením, což se jí nemuselo klást za vinu. Můj druh se přeci jen běžně nevyskytoval a hlavně jsem se tu objevil z ničeho nic. K mému potěšení se rozhodla nejednat agresivně, byť nechtěla prováhat ani moment.
Otázkou není, zda-li jsem co, nýbrže kdo,
odpověděl jsem a jasně jsem kapitánce Dias naznačil, že se považuji za živoucí bytost stejně jako ona. Byť co samo o sobě bylo sporné ve většině případů, vzhledem k přítomnosti energie ve všem možném. Situace i chování ženy naznačovaly, že je potřeba spěchu, což mi nikterak nevadilo.
Nejjednodušší bude, když Miiare říkat mi budete. O Nové Republice již něco slyšel jsem, ale NFOH známé mi není. Však vidím, že ve spěchu jste a pomoci více rozhodl jsem se,
informoval jsem ji o tom, co mi bylo a nebylo známé, stejně jako o svém rozhodnutí. Znamenalo to pro mě, že má pouť zde na Yagobahu bude velice brzy končit a má cesta povede dál, kamsi do útvaru zvaného Nová Republika. Bylo to jedno z uskupení na něž se dělila Galaxie, byť ze všech působilo nejchaotičtěji.
Velikost jeho, vliv na to, že by měla?
napadlo mě, zatímco se kapitána Dias jala svazování muže, jeho odzbrojení a věnování mu několika slov zároveň přívětivých i tvrdých. Zajímavé, kdy obojí v jedné větě se dá použít a uložil jsem si nad tím více rozvažovat. Protiklad se totiž doposud zdál jako jeden z hlavních principů galaxie.

Smrt zbytečnou je, pokud předejít se jí dá. Žel o lodích jediných vím. Ty, jimiž přicestovali jste, to jsou a složité jednu z nich získat, bude,
poznamenal jsem a naznačil jsem jí, aby mě sledovala, když jsem si vybavil nejrychlejší možnou cestu k místu k oné mýtině. Nebylo to složité, byť jsem její většinu absolvoval v korunách stromů skryt před zraky ostatních. Nechal jsem své smysly, aby opět plně vnímaly všudypřítomnou Sílou a vyrazil jsem vpřed. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, že kapitánce Dias by mohlo činit potíže pohybovat se některými typy terénu a tak jsem se po několika chvílích vrátil od přeskakování padlých stromů, jejich podlézání a probíhání křovím k něčemu, co kdysi mohla být lesní stezka. Místní tvorové by si tak mohli vysloužit vděk kapitána, které by to mělo cestování značně usnadnit.
Byl jsem samozřejmě připraven, pokud by mě informovala o jiném způsoby cesty z planety, ale pokud ne, tak nezbývalo než být rychlejší než její nejspíše již bývalí kolegové a dostat se k jedné z lodí dříve než oni.

[Garth Devilman]

Džungle

Prodírali jste se křovisky a všemožným přírodovectvem a bůhví čím ještě. Naštěstí, díky tvému přátelství s okolním obyvatelstvem šlo pár věcí o něco snáze. A Frann také nebyla žádná třasořitka.

Lodí se odsud dostaneme, mám příslušné kódy… Utěšovala spíše sebe než tebe.

Blížili jste se k mýtině. Vojáci stáli rozestaveni a hlídali každou píď.
…Ale jak odlákáme dvacet vycvičených chlapů?

[Jordi Linx]

Yagobah, Okraj mýtiny:
Cesta porostem nakonec nebyla tak komplikovaná, jak se mohlo na první pohled zdát. Do jaké míry to bylo nastoleným tempem, již bylo otázkou, jejíž odpověď však byla v současné chvíli notně podružná. Složitější bylo již přečíslení, které bylo proti nám až desetinásobné. Bylo by více než vhodné počet protivníků zredukovat před podnikáním něčeho dalšího, což by se mělo stát naším prioritním úkolem. A Frann se spíše zeptala stylem, že neměla tušení, co by nyní mohla dělat.
Opravdu nebylo tolik možností a zdálo se, že bych já měl být klíčovou složkou naší cesty pryč.
Počet jejich, zúžit nejprve musíme. Jít mezi ně, mohu. Že jejich velitele nalezl jsem, říci jim lze a několik pro něho, jistě vydá se. Po chvilce zmizet jim, problém pro mě není. Zůstává však otázkou, nakolik věřit mi jsou schopni,
navrhl jsem první možnost, která by nám mohla ulehčit situaci, byť vyžadovala moje prozrazení a vystavení se riziku. I když moje velikost byla dostatečná, tak přeci jen byla spíše výhodou, protože lidé mě obvykle vnímali jako malého a nepříliš nebezpečného. Což opět hrálo do mých karet v tomto případě.
Ze stromu do lodě některé, dostal bych se?
napadne mě něco jiného a rozhlížím se po uspořádání lodí a stromů. A hlavně po možnosti dostat se na střechu lodi shora, aniž bych byl zpozorován. Pokud by to bylo reálné, tak jsem chtěl navrhnout další variantu, při níž bych se vplížil do některé z lodí, přinutil ji k aktivitě a nalákal pozornost, což by slečně mělo poskytnout prostor pro vniknutí do lodi jiné. Potíží by však mohla být případná úniková cesta pro mou maličkost, protože v lodích jsem se příliš nevyznal. Vyčkával jsem tedy, jak Frann zareaguje na moje případné postřehy a zda-li nepřipojí nějaké vlastní.

[Garth Devilman]

Okraj mýtiny

Zelený mužík byl velmi vynalézavý, což Frann udivovalo, ale na druhou stranu to bylo více než pochopitelné. Pokud zde chtěl jedinec přežít, musel se především adaptovat v daném prostředí. Z tohoto skřítka vyzařovala přímo energie klidu vyrovnanosti a pohody. Dias si dovedla představit s tímto mužíkem příjemně strávené odpoledne u šálku čaje, či kávy a vykládáním veselých historek. Teď ovšem nebyl čas na něžnější část její povahy.

Nejsem si jistá nakolik by tomu věřili a navíc nechci, aby se někdo kvůli mně vydával všanc. Nemají tyhle končiny něco na způsob hravé husy nebo paroháče, co by se postavil doprostřed cesty? Spiklenecky mrkla.

[Jordi Linx]

Yagobah, Okraj mýtiny:
Frann se příliš nelíbilo, že bych měl vystavovat svou maličkost ohrožení kvůli ní samotné a potížím, do nichž se ona dostala. Bylo to od ní šlechetné, ale nijak to neulehčovalo naší situaci, protože občas prostě muselo být provedeno něco bez hlubšího ohledu na ostatní.
Kdo o ostatní moc stará se, sám chřadne. A když zchřadne, nemůže již starat se,
napadlo mě přísloví jednoho moudrého muže, kterého jsem potkal během svých cest. Přišlo mi příhodné, ale rozhodl jsem se jej nahlas neříct a radši se víc soustředil na naši situaci.

A potom přišla s jejím nápadem využít místní zvířeny k tomu, aby nám pomohla v této situaci. Musel jsem poblahopřát její bystrosti, protože to byl rozumný nápad a zamyslel jsem se, kde bych co nejprve mohl sehnat stádo dostatečné k tomu, aby nám posloužilo co nejvíce.
Tvor takový, jistě existuje tu. Více samozřejmě jich je. Že proběhnout se chtějí, snad přesvědčit bych je mohl,
zauvažoval jsem nahlas a přemýšlel jsem, jak přesně celou situaci provést.
Ideální by bylo, kdybych sám mohl stádo navádět, kudy by mohli běžet, díky čemuž by se Frann mohla dostat ze správné strany k některé z lodí. Ve zmatku okolo probíhajícího stáda bych pak mohl seskočit a využít svého přirozeného talentu v nenápadném plížení se, abych se k Frann připojil.
Skrz prostor, kde žoldáků nejvíce je, stádo hnal bych. Zezadu vy do lodi vplížila byste se a já nenápadně od stáda se odloučil a k vám dorazil,
ukázal jsem na mýtinu a naznačil cestu, kudy by to bylo reálné. S trochou štěstí by navíc stádo nemuselo být ohroženo a pouze by se tak proběhlo, což v přírodě nikdy neuškodí. Složitějším problémem by pak nyní bylo přinucení stáda, aby uposlechli mé prosby a podpořili nás. Stádo jelenům podobných tvorů bych pak hledal u nedaleké tůňky, kde se často napájeli, zatímco jsem je mohl pozorovat z větví.
-------------
P.S.: Jen upřesním, že "skrytý talent pro plížení se nenápadné" je ve skutečnosti jeho malá velikost, ale to Miiare nikdy nepřízná

[Garth Devilman]

Mýtina

Frann se usmála nad smělostí tvého plánu. Za svoje působení ve službě zažila mnoho bezvýchodných akcí. Většina se odehrála pod taktovkou jejího otce, či strýce. Ačkoli byla Dias kována především výcvikem, přece jen malá její část pociťovala velké sevření v žaludku. Ať už byla situace jaká chtěla většinu z členů své jednotky Frann osobně znala, či dokonce sama cvičila. Celá situace kolem Návštěvníků, Rebecy Theran, a zmiznuvších Waltera Thrana a Easta Wooda se stávala neudržitelnou. Dias se sice mohla spolehnout na pár známých ze starých časů, to samo o sobě však neznamenalo žádnou záruku.

Dobrá, pusťte se do toho. Pokynula ti po krátkém přemýšlení, zatím co si zmizel ve větvích.

Působivé… poznamenala, když si uvědomila, že již vlastně s nikým nemluví.

_________________________________

Dám ti možnost manipulovat s okolím (zvířectvem) dle tvého uvážení