CT-4671 "Alf" - Udeří-li bouře

Pakliže je hráč déle než 30 dní neaktivní, sem bude přesunut jeho výcvik

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Když jsi se vzpamatovával, začal jsi se shánět po své zbrani. Tvá zbraň se válela na dosah přesně na místě, kde jsi ji pustil v okamžiku, kdy jsi schytal sek od droida.
Vzhledem k tomu, že byla rozbitá, se Kocour natáhnul k Weedleovi a odejmul mu jeho zbraň. Tam, kam Weedle odešel, už ji stejně nebude potřebovat. Seděl v rohu opřený o stěnu se sundanou přilbicí, zavřeli mu oči, takže vypadal, jako kdyby spal.
"Tady, ale buď teď v klidu."
Nešlo to dobře, jeden mrtvý, jeden zraněný, a to jste se ještě ani pořádně nedostali dovnitř do stanice.
"Můžeš stát?"
Popadnul tě pod pravým ramenem, na té straně dál od rány, a vytáhnul tě na nohy. Anestetikum zabíralo, místo rány a její okolí jsi měl krásně otupělé, avšak cítil jsi, že tě omezuje v pohybu. Ne natolik, aby ti to znemožňovalo chůzi, avšak na nějaké veliké utíkání a skákání to v nejbližší době opravdu nevypadá, navíc jsi byl teď vlastně trochu zdrogovaný, což může ovlivnit i mušku.
Velitelka dokončila "otevírání" dveří a když se světelným mečem potkala s místem, kde zahájila řez, vznikl úhledný kulatý špunt. Dragostea vytrhla modrou energetickou čepel z rozžhavené brázdy v pevném tlustém pancíři a zpoza průzorů pro oči v helmě vás zkontrolovala rychlým pohledem.
Kocour pochopil a odtáhnul tě o kousek dál, abys nebyl tak na ráně, a čtyři muži - Sedma, Theon, Kouzelník a Devadesát devítka - obklíčili dveře, zatímco Hammer Squad, stejně jako předtím, hlídala záda.
Pak komandér Sílou vystřelila vyříznuté kolečko ze dveří jako špunt z lahve a cesta byla volná. Padawanka vyrazila jako první, za ní čtveřice u dveří a pak jste následovali i vy.
Ocitli jste se v jakési řídící místnosti, nebo v něčem, co jako řídící místnost vypadalo. Sál s vysokým stropem, samé blikající a pípající konzole a nalevo serverová stěna s modře podsvícenými rejstříky.
"Prořezali se skrz!" řekl nezaměnitelným hlasem droid B1 s velitelským žlutým označením na protáhlé hlavě a namířil na velitelku blaster. "Palte!"
"Rozkaz, rozkaz!" ozvalo se ze všech stran a droidi spustili déšť palby. Tví bratři to nenechali bez odezvy, zatímco komandér planoucím světelným mečem odrážela střely a kryla vás.
Pohyboval ses sice pomaleji a neohrabaněji, a při rychlejší chůzi by tě někdo musel podpírat, ale mohl jsi opatrně zakleknout, případně zalehnout za uličku s terminály táhnoucí se napříč prostředkem sálu jako za zákryt. Weedleova DC patnáctka měla ještě skoro plný zásobník.
"Dávejte pozor na Alfa, jestli umře, tak nebude mít kdo položit výbušniny a budeme v shebsu," křiknul do komlinku seržant Sedma.
"Pohlídám ho, seržo," odvětil Kocour, načež kývnul na Devadesát devítku a oba se drželi u tebe, zatímco Hammer Squad vylezla po kovových mřížovaných schodech na ochoz a jala se likvidovati droidy na něm, aby vás nemohli ostřelovat shora.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Clonetrooper Neyo
Archivář
Archivář
Příspěvky: 62
Registrován: 27.1.2013 15:20:21
Bydliště: Korriban
Ireland

Re: C-4671 "Alf" - Udeří-li bouře

Příspěvek od Clonetrooper Neyo »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307


Převalil jsem se na bok a rukama se pomalu zvedl do sedu, opět jsem se rozhlédl po místnosti a ze země si zvedl přilbu.
"Tady, ale buď teď v klidu."
Podal mi Kocour zbraň.
Stará dobrá DC-15tka...
I když jsem byl rád že jsem přežil, šťastný jsem se necítil. Opět jsem se rozhlédl po místnosti a spatřil Weedleiho jak
sedí opřený o zeď s dírou v těle.
"Můžeš stát?"
Zeptal se Kocour.
"Snad..."
Odpověděl jsem pochmůrným hlasem. Nasadil jsem si přilbu a zapřel se o zbraň, Kocour mě popadnul pod ramenem a pomalu zvedl na nohy. Téměř nic jsem necítil, teda pokud jsem se nehejbal moc rychle. Zvedl jsem hlavu a získával přehled o situaci, poté jsem se podíval na zbraň a nastavil režim dávky. Komandérka zatím dokončila otvor a rychlím pohledem přejela po místnosti, jelikož mě Kocour pořád podpíral, odtáhl mě dál od dveří. Pustil jsem se Kocoura, nabil zbraň a připravil se k útoku.
Budu si muset sehnat novej drát.
Komandérka vyrazila otvor a všichni vyrazili v před. Vyrazil jsem taky, ale moje rychlost se blížila rychlosti seniora. Dostal jsem se k otvoru a můj pohled přerušovalo velké množství modré a červené barvy, střídajicí se po celé místnosti.
V tu chvíli se mi vytratili všechny myšlenky z hlavy a jediný cíl bylo pomstít Weedleea. Jakmile jsem se dostal skrz otvor dovnitř, rozprostřela se předemnou velká místnost s velkým množstvím plecháčů. Zvedl jsem zbraň a hlaveň namířil na droida stojicího v rohu, ovšem díky otupění jsem neměl ten zprávný cit. Díky tomu se mi muška hodně třepala. Stiskl jsem kohoutek a vypálil dávku tří střel na droida. Dvě střely ho minuly a ta poslední mu prostřelila mechanický mozek.
"Šťastná střela ty cetko"
Zabručel jsem si a vydal se k uličce s terminály, jakmile jsem se k ní dostal, vystřelil jsem ještě dávku do chumlu droidů a zaklekl za ní. Zbraň jsem položil na panel jako těžký kulomet a přepl si na režim automatiky. Dopadlo ke mě pár střel, Zamířil jsem na prvního droida, kterého jsem spatřil a stiskl spoušť. Ze zbraně vyjel nepřetržitý vlak modré dráhy narážejicí do ocelové barikády.
Spoušť jsem držel tak dlouho dokud droid nepadl proděravěný na zem.

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: C-4671 "Alf" - Udeří-li bouře

Příspěvek od Shisco »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Pozvednul jsi DC patnáctku proti droidovi, jenž zrovna společně s několika dalšími ostřeloval ochoz, na který šplhali příslušníci Hammer Squad. Dostat jej do mířidel bylo těžší než obyčejně, takže vystřelená dávka měla celkem široký rozptyl. Jeden modrý projektil vypálil černou díru do zdi, další se zavrtal do velikého serveru, který po zásahu uvnitř vzplál a byl o pár úderů srdce později uhašen automatickým pěnovým přístrojem na stropě, načež byl odstaven a přední panel posetý modrými světélky pohasnul.
Místností se rozptýlil obláček hustého černého čmoudu.
Poslední výstřel si nicméně správný cíl našel, jednotka B1 vydala rezignované elektronické zakvílení, když jí spadla hlava na zem. Hezký zásah, na to, že jsi střílel v podstatě od boku.
Kocour a Devadesát devítka následovali tvého příkladu a zaklekli za středový konzolový stolek, aby ti hlídali levou a pravou stranu, zatímco tys kropil ničivou modrou sprškou každého droida v dosahu.
Ani ne za minutu bylo po všem.
"Tenhle byl poslední," řekla velitelka, poté co rozsekla světelným mečem osamělou jednotku B1 na dva kusy, zatímco Hammer Squad držela pozice na ochozu pro případ droidích posil.
"Pohov," zavelela Padawanka Boleyn, načež muži sklonili zbraně.
"Nebyli tu jenom droidi. Byl tu i někdo živý, cítila jsem je," zamyslela se Dragostea, načež přešla k tlustým vratům na druhé straně serverovny.
"Zablokované," procedila, načež rukou v rukavici zbroje přejela po dveřích a pokusila se do nich zabořit čepel světelného meče, aby vám prořízla cestu dále. Modrý energetický paprsek se ale nezahryznul dovnitř, jak byste všichni očekávali.
"Mandalorianská ocel, můj světelný meč je stěží škrábnul. Potřebuju sem někoho s výbušninami, aby ty dveře odpálil, a zkuste stáhnout z některé z těch konzolí mapu oblasti."
Dragostea rezignovaně vypnula svou zbraň.
"Jdu na to, madam."
Kocour se zvednul a když našel funkční terminál, pustil se do hackování.
"Kde se tady vzala mandalorianská ocel... Tohle místo musí být velmi staré," přemýšlela komandér nahlas.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Clonetrooper Neyo
Archivář
Archivář
Příspěvky: 62
Registrován: 27.1.2013 15:20:21
Bydliště: Korriban
Ireland

Re: C-4671 "Alf" - Udeří-li bouře

Příspěvek od Clonetrooper Neyo »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307


Přestřelka skončila a já se z pokleku sesunul na zadek, rána jemně zabrněla a pálivě štípla uvnitř břicha. Vzal jsem zbraň s panelu a pohodil ji vedle sebe, rozhlédl se po místnosti a jemně si promnul kosti v naražené ruce.
Sakra, už tam toho asi moc nezbilo...
Bouchl jsem do zásobníku od zbraně. Opřel si ruce o kolena a zavřel oči. Užíval jsem si ticho a klid, chtěl jsem si jít lehnout a vyspat se z toho, chtěl jsem mít věčný klid od války. Klid přerušil bzučící zvuk světelného meče, ihned
jsem otevřel oči a šáhl po zbrani. V tu chvíli jsem si uvědomil že se mnou je něco blbě. A díra v břiše to nebila, bylo to něco v hlavě, něco co semnou má špatné ůmysly.
Mé druhé já, bohužel to špatné...
Vzdechl jsem a dál pozoroval Komandérku při prorážení dveří, k mému úžasu čepel neprostoupila skrz ocel. Chvíli tam jen tak stála a pak vydala rozkaz.
"Provedu"
Pomalu jsem stoupl a vydal se ke dveřím, čím blíž jsem byl, tím líp jsem viděl slitinu ze které byli vytvořeny. Jakmile jsem byl u nich sundal jsem si helmu aby mě neomezovala v pohybu. Zabručel jsem si a sundal si i rukavici, přejel jsem rukou po dveřích a lechce do nich bouchnul.
Pravá mandaloriánská ocel... Kde ta se tu vzala ?
Z opasku jsem si vzal výbušninu a detonátor, klekl si a položil věci na zem. Zvedl jsem hlavu, rozhlédl se okolo dveří na stěny a podíval se na výztuž okolo dveří.
Vypadá to celkem mohutně.
Vzal jsem výbušninu a přilepil ji do prostřední části dveří, přidal roznětku a pevně přitlačil do dveří. Rychle jsem vstanul, otočil se a šel zpátky k panelům.
"Jděte dál od dveří !"
Zašel jsem za panely, vytáhl detonátor a odjistil.
"Pozor ! Výbuch !"
Naposeldy jsem se rozhlédl.
"Pal, pal, pal.."
Na třetí jsem zmáčkl tlačítko.

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Jakmile jsi všechny přítomné vypověděl do bezpečné vzdálenosti od dveří a odpálil rozbušku, ozvalo se krátké dunivé BUM! doprovázené řinčením kovových úlomků a když se po pár sekundách rozplynul kouř, dveře byly prohnuté směrem dovnitř a kus jich chyběl, čímž vznikla mezera dostatečně široká na to, aby prošli dva muži vedle sebe.
Kocour, doposud nevzrušeně se hrbící nad konzolí, skončil s hackováním a hrdě prohlásil:
"Nedokázal jsem se vlámat do systému, protože je tam bezpečnostní pojistka, která by při použití mých metod automaticky zformátovala všechny přeživší disky, ale nějaké mapy byly v lokální paměti, madam."
"Vypadá použitelně," zkonstatovala velitelka Boleyn, když Kocour hologram nechal zobrazit.
"Dobrá práce. Pokud jsme se tady vylodili a teď stojíme tady," ukazovala prstem nad Kocourovým zápěstím, "tak stejně jinudy než tou chodbou jít nemůžeme."
Když velitelka zavelela k přesunu, prolezli jste mezerou a ocitli jste se v dlouhé chodbě v dálce se napojující na další chodby. Prvních několik metrů byly zdi začouzené a byly do nich zasekané malé střepiny kovu z dveří. Po černých stěnách působících dojmem jakési šachty se táhly kabely a hadice jako klubka hadů, v chodbách svítilo jen nouzové osvětlení u stropu.
"Postupujte opatrně, kdo ví, jaká překvapení si pro nás obyvatelé tohoto místa přichystali," varovala velitelka obě vaše čety po komlinkovém spojení.
Elektronika ve vašich helmách sice kompenzovala špatné světelné podmínky, muži jdoucí vpředu ale i tak rozsvítili podvěsné svítilny na svých zbraních, aby prozkoumali každý výklenek či odbočku.
Po chvíli se na chodbu připojilo několik dalších a vy jste se ocitli v jakémsi kolejišti, neboť každou z chodeb vedly podlahou koleje. Středové kolejnice mezi jednotlivými kolejemi vypadaly, jako že by mohly být pod proudem, proto by bylo lepší se k nim moc nepřibližovat. Opodál stála souprava tří širokých důlních vozíků zajištěná zarážkami proti nechtěnému pohybu.
"Tohle je dokonalé místo pro přepadení," poznamenal Sedma.
Kocour znovu promítnul na zápěstním holoprojektoru mapu oblasti staženou z konzole v serverovně a modravý hologram prosvítil šero tunelu.
Nato se komandér dotkla jednoho z tlačítek na svém vlasním komunikátoru a nad zápěstím se jí rozsvítil rozmazaný hologram generála Agmetera.
"Mistře, postupujeme železničním tunelem k otročím podlažím. Našli jsme mapy oblastí, odesílám je všem jednotkám."
"Potvrzuju příjem, Dragosteo. My jsme teď..."
Na mapě se rozblikalo zelené kolečko.
"Někde tady. Vlezte tam zespoda, půjdeme vám shora naproti a obklíčíme oblast. Ale mějte se na pozoru, ty tunely se můžou hemžit Zygerriany nebo droidy."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Clonetrooper Neyo
Archivář
Archivář
Příspěvky: 62
Registrován: 27.1.2013 15:20:21
Bydliště: Korriban
Ireland

Re: C-4671 "Alf" - Udeří-li bouře

Příspěvek od Clonetrooper Neyo »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307


Ozval se dunivý výbuch a ze dveří se vyvalil kouř doprovázený spolu se střepinamy, které se cestou zabodávaly do zdi. Kouř se rozplynul a odhalil prorvanou díru do mohutných dveří.
Tak se to musí umět.
Zvedl jsem zbraň a pišně se usmál na zdemolované dveře. Kouř se usadil a odhalil tak pohled do další místnosti. Hned na to, se ke mě dostala vůně spálené rozbušky, doprovázené štiplavím zápachem roztaveného axiditu.
Ach, staré dobré časy na Kaminu a starej dobrej velitel Herb.
Vybavila se mi vzpomínka.
Velitel Herb byl silný a hrdý voják, bohužel jeho slabá stránka bylo pití. Jednou se snáma tolik zlil, že začal nadávat na droidy v kantýně, jednomu rovnou natáhl pěstí. Kolem druhého začal poskakovat z nataženýma pěstma a vyzívat ho na rozřazovaci pěstní souboj. Měli jsem z něho prdel, dokud nevytáhl granát. Ten blbec ho odjistil a nehodil, bouchl mu v ruce. Tehdá byl v kantýně úplně stejný štiplavý zápach axiditu.
"Cha"
Zakroutil jsem hlavou, připažil zbraň a připravil se na další várku droidů. Krokem jsem vyrazil za ostatníma, rána trochu štípala, ale pomalu to mizelo. Teď už jsem mohl chodit normálně. Prošel jsem skrz dírou a dostal se do chodby, která končila dalšíma chodbama. stěny působily dojmem šachty, po kterých se táhly kabely a hadice. Svítilo zde jen nouzové světlo a sem tam prosvítila oblast menší jiskra z kabelů. Zapl jsem svítilnu na zbrani a helmě a posvítil na strop, k mému
údivu byl celý špinavý od bláta.
Kde to se tu vzalo ? Myslel jsem že jsme ve vesmíru.
Vypl jsem svítilnu a vydal se kupředu. Dostali jsme se na konec chodby a před náma se objevily koleje vedoucí do každé další cesty. Opřel jsem se o stěnu a zbraň si opřel o nohy. Tmou prosvitlo modré světlo pochazejicí z hologramu a odhalilo další část tunelu s důlnímy vozíky.
Hmmm, takže jsme asi hodně blízko zemi...
Netrvalo ani pět minut a šli jsme dál.

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Ačkoliv jsi na tom byl po ošetření nesrovnatelně lépe a stimulany, které ti píchnul Doktor, dělaly svou práci na jedničku, musel ses občas na okamžik zastavit, aby sis odpočinul. Využíval jsi těchto okamžiků, abys stříbřitě bílým kuželem světla ze svítilny propátrával temná zákoutí a ubezpečoval tak sebe i ostatní, že v nich nečíhá schovaný nepřítel.
"Rozumím, mistře," procedila komandér a ukončila přenos.
Nato tvůj pátrající světelný kužel najel na stropě na něco podivného.
"Co je u všech murglaků tohle?" zavrčel Zakkeg a nervózně sevřel svůj rotační blaster pevněji oběma rukama. "Bahno? Na vesmírné stanici?"
Četa automaticky zastavila svůj postup. Velitelka přistoupila blíže a přejela pohledem osvětlenou část stropu okolo tebe.
"To není bahno," řekla a ze znepokojení v jejím elektronicky podbarveném hlase na vás šel až chlad.
"To jsou... Těla..."
"Fierfek..." pronesl Devadesát devítka při pohledu na kaši, ze které místy koukaly úlomky kostí. "Co to mohlo udělat?"
"Pokouším se na to nemyslet," odvětila Dragostea a dodávala si kuráže zíráním do bručícího modrého paprsku svého meče.
Když jste se dali opět do kroku, ucítil jsi, jak v něčem mazlavém šlapeš, a s každým šlápnutím se ozvalo šťavnaté začvachtání.
"Je to všude okolo..." dodala a zařadila se dopředu po tvém boku. Ohledání okolí svítilnou odhalilo, že bahnem jsou nyní pokryté i stěny a zem, koleje tvořily proježděné linky v jinak souvislé vrstvě.
Když tu najednou...
"Cítím narušení v Síle... Stát!" přešla ze zamyšleného zamumlání ve vyjeknutí ze všech sil, až komlinky ve vašich helmách automaticky ztišily její hlas, aby vám neutrhl uši.
Pak komandér okamžik jenom tak stála, jako by se vzpamatovávala.
"Minové pole," špitla. "Přímo před námi..."
A skutečně. Když ses pořádně podíval, maličký kousek kovové čepičky se pod světlem svítilny lesknul ani ne dva metry před tvýma nohama...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Clonetrooper Neyo
Archivář
Archivář
Příspěvky: 62
Registrován: 27.1.2013 15:20:21
Bydliště: Korriban
Ireland

Re: C-4671 "Alf" - Udeří-li bouře

Příspěvek od Clonetrooper Neyo »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307


Opět jsem svítilnou posvítil na okolní stěny a strop. Čím dál jsme šli, tím víc bylo bahno intenzivnější. Šel jsem dál a místama si posvicoval na okolní interiér. Tentokrát bylo bahno téměř všude nahromaděné a místy z něho čouhaly kusy kořenů.
Kořeny, stromy ?!
Načež se celá jednotka zastavila a já svítilnou mířil na tu stejnou zeď. Komandérka přišla ke světelnému kuželu a začala zkoumat špínu.
Těla ? No, to by vysvětlovalo ty kořeny.
Pomyšlení na bolest, kterou museli prožít mně nedělala zrovna nejlíp. Vzdychl jsem a vypl svítilnu, zklonil zbraň a vydal se kupředu. Každý krok byl jako šlápnout do kalůže oleje promíchaný s vodou a charakteristickým žbluňknutím při došlápnutí.
Jsem zvědavej jak to potom budu čistit...
Načež se celá jednotka zastavila. Bylo hrobové ticho, jemně přerušované dopadajicími kapkamy krve do kalůže. Připažil jsem zbraň a připravil se na útok droidů.
Miny ?!
Namířil jsem před sebe na zem a pořádně se podíval. Spatřil jsem malé lesknoucí polštářky, ležíc na betonové zemi.
"No tak to jsem zvědavej, kdo nás toho zbaví."
Zakroutil jsem hlavou, vypl svítilnu na karabině a sklonil zbraň.

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

"Mno, nevím, kdo z nás je tady demoliční specialista," podotknul Kocour.
Když jsi zběžně očima ohledal minové pole osvětlené svítilnami ostatních tvých bratří, zdálo se táhnout v asi deset metrů dlouhém pruhu před vámi po celé šířce tunelu od jedné jeho stěny ke druhé. Po těch deseti metrech byly v minovém poli díry s očouzenou zemí a obnaženými kolejemi bez kousku onoho bláta, jehož vrstvou bylo celé okolí vymalováno. Epicentra jednotlivých explozí.
"Není tohle..." ukázala velitelka prstem na kousek pokrouceného zčernalého kovového pásku válící se mezí minami. "Kus otročího obojku."
Její hlas zněl nyní směsicí zděšení a hněvu.
"Oni je nahnali přímo do těch min. To je příšerné," procedila, snažíc se aspoň trochu uklidnit. "Neměli tušení, do čeho se řítí, a teď jsou všude tady okolo..."
"My je donutíme zaplatit," ubezpečil seržant Sedma. "Na to se spolehněte, komandére."
Nato se komandér Boleyn obrátila na tebe.
"Alfe, jste schopný s tím něco udělat?"
"Počkejte," ozval se Rafan, sotva to Padawanka dořekla. "Ten zvuk... Co to je?"
Všichni ztichli a zůstali stát jako přimražení, aby poslouchali, a velitelka deaktivovala světelný meč, aby se v jeho bzučení zvuk neztrácel.
A skutečně, z černoty před vámi, kam vaše svítilny už nedosvítily, se ozývalo, jako kdyby se něco sunulo po kolejích. Bylo to zatím daleko, sotva šelest, ale přibližovalo se to. A zrychlovalo to.
"A do prdele..." zaskučel Sedma, načež zakřičel ze všech sil: "Ústup! Utíkejte!"
Sluchátko opět muselo jeho hlas ztišit na přijatelnou hlasitost. Bratři se dali do zběsilého sprintu, zatímco tvé provizorně zalátané zranění se opět přihlásilo ke slovu a tys nestačil držet jejich tempo. Kocour a Devadesát devítka se o tebe zahákli pažemi, aby ti pomohli.
A potom se objevilo na konci tunelu světlo. Rychle se přibližující reflektor kolejového vozidla, které skřípalo, jak se jeho těžká kola valila po kolejnicích, vás zezadu osvítil a na zemi před vámi se objevily tři zlověstně dlouhé stíny.
Ozvala se obrovská exploze a všechno kolem tebe olíznul ohnivý jazyk. Tlaková vlna tě i s Kocourem a Devadesát devítkou vymrštila dopředu, jako když někdo vystřelí kámen z praku.
Narazil jsi zády prudce na zem. Zbroj pohltila většinu nárazu, ale i tak jsi cítil, jak ti zakřupaly všechny kůstky v páteři, a před očima se ti roztančily hvězdičky jako při ohňostroji na Den Republiky. Musela to být pořádná šlupka.
Když ses o pár úderů srdce později vzpamatoval, uvědomil sis, že tě něco táhne po zemi, a připadal sis najednou jako pohozená plechovka, kterou prudké kaminské vichry ženou napříč jednou z přistávacích plošin Tipoca City.
"Magnetizovat podrážky!" zazněl komlinkovým spojením křik seržanta Sedmy, načež jsi periferně uviděl, že kus tunelu za vámi úplně chyběl a místo něho tam byla jenom díra do černoty vesmírného vzduchoprázdna...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Clonetrooper Neyo
Archivář
Archivář
Příspěvky: 62
Registrován: 27.1.2013 15:20:21
Bydliště: Korriban
Ireland

Re: C-4671 "Alf" - Udeří-li bouře

Příspěvek od Clonetrooper Neyo »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307


Mlčky jsem ignoroval Kocoura, rozhlížel se po minách a přemýšlel jsek se jich zbavit.
Odpálit všechny, by byla pěkná sebevražda...
Zapl jsem baterku na zbrani a namířil k očouzeným flekům na zemi.
"Tohle není dobré,"
Kužel baterky směřoval na kus roztrhaného pásku, ležíc mezi minama. Výraz v obličeji mi zůstal bez úžasu a znechucení.
Po chodbě plné sraček, se něco takového dalo očekávat,
Vypl jsem baterku a zklonil zbraň. Podíval se na Komandéra a po pár okamžicích přemýšlení jsem nejistě odpověděl.
"To záleží..."
Přerušil mě hluk blížící se z šachty. Všichni najednou zmlkli a poslouchali co se to děje, zatím co zvuk se přibližoval.
Vypadá to, že odpoveď tu byla dřív než otázka...
Jakmile zazněl rozkaz, otočil jsem se a začal ustupovat jak jen to šlo. I přes určité zlepšení jsem stále zaostával, a
ve snaze zrychlit jsem zahodil zbraň. Kocour a Devadesát devítka se ve snaze pomoct mi o mě zahákli a táhli kupředu.
Dřív než jsem se stačil připravit na náraz, se zezadu vynořilo světlo a obrovský zášleh s plameny vymrštěnými vlnou uvolněné
energie. Tlaková vlna mě pořádně prohla v zádech a ve vzduchu párkrát otočila kolem své osy a zahodila na zem
jako flašku od piva.
"Auuuu!"
Dopadl jsem zády a cítil jak se pohly všechny kosti v těle. V očích mi problikávaly nejruznější barvy a
v uších mi i přes komlink, který se snažil pecku ztišit pískalo jako bych dostal kladivem.
Kurva, moje kosti !
Jakmile jsem ze vzpamatoval, uvědomil jsem si, že se táhnu po zemi. Poohlédl jsem se za sebe a spatřil obrovskou černou díru.
Já věděl proč neodpalovat všechny najednou...
Chytil jsem se za přilbu a párkrát do ní udeřil pěstí, poté jsem na zápěstním displeji nechal magnetizovat podrážky.
Podíval jsem se k díře a všiml si své zbraně plachtící ve vzduchoprázdnu rozlomenou na dvě půlky.
"No tak to je paráda, fakt paráda... Ale toto už mě sere, opatřím si pistoli nebo vibronůž!"
Zmaračil jsem se a pomalu vstanul.

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Jednou jsi letěl, pak ses zase sunul po podlaze a pláty tvojí zbroje skřípaly, jak hopsaly přes nerovnosti podlahy. Byla-li to ještě podlaha, nebo strop, nebo stěny, pojmy jako nahoře a dole ztratily vzhledem k selhání systémů umělé gravitace v roztrhnuvší se chodbě veškerý svůj smysl.
Mezi konci roztržených kolejí na místě, kde se chodba utrhla, sem tam zablikal elektrický oblouk, aktivoval jsi magnetizaci podrážek právě včas na to, aby ses zastavil kus před jejím okrajem. Devadesát devítka takové štěstí neměl a zoufale máchaje rukama ve snaze zachytit se čehokoliv pevného jej proud vzduchu unikající do mrazivého vesmírného vakua strhnul s sebou.
"Devadesát devítko!" křiknul komnetem Zakkeg, který mu byl nejblíž, a natáhnul jeho směrem ruku. Bylo už ale pozdě.
Komandér Boleyn magnetizovala podrážky zrovna v takové poloze, že se zastavila vsedě a k díře zády, natáhla ale ruku a Sílou uchopila bezmocného vojáka zatím dosud marně vzdorujícího náporu větru, jelikož v jetpacku, díky kterému pár chvil aspoň visel na místě, mu došlo palivo.
Držela jej na místě, dokud vichr neustal a do všech záhyb tunelu neproniklo vzduchoprázdno. Pak Devasesát devítku vtáhnula dovnitř.
"Díky, komandére," vydechnul, jakmile opět stanul nohama na pevné zemi.
Velitelka jen mlčky kývla hlavou a rozhlédla se okolo:
"Atmosféra je pryč. Budeme muset pomalu jít s pomocí magnetů a pak na jetpacích přeletět na protější konec tunelu."
Okolí se ponořilo do mrtvolného klidu a jediné zvuky, které jste slyšeli, pocházely z komlinkového spojení.
V chodbě se několik metrů od tebe vznášela zkroucená urvaná hlaveň Weedleovy DC patnáctky, kterou sis přisvojil a kterou musel výbuch úplně roztrhat. Okolo ní plachtily větší či menší úlomky zčernalého kovu a zahlédl jsi i celé kolo z vagónu i s kusem hřídele. Tví bratři, a nakonec vlastně i ty, jste byli v okamžiku exploze v takové vzdálenosti, že vás střepiny již příliš neohrozily. Měli jste štěstí.
"Fierfek, já asi začnu bejt nábožnej," nechal se slyšet Kouzelník, když pohlédnul na tu spoušť a uvědomil si, že být jen o kousek blíže, střepiny by vás roztrhaly zbroj nezbroj na krvavé cáry masa.
Pohybovat se pochodem typu magnetizovat jednu podrážku, udělat krok, magnetizovat druhou, bylo zdlouhavé a vyčerpávající, nicméně nakonec jste se dostali až k místu přetržení.
Stoupli jste si jeden vedle druhého na okraj a velitelka vás pohledem zkontrolovala.
"Všechno dobrý?"
V odpověď se ozval na komlinku Devadesát devítka:
"Jetpack mám prázdný, a nevím, o kolik lépe na tom jsou ostatní."
Dragostea se zamyšleně zahleděla na orbitální stanici pomaličku rotující a vzdalující se od ulomeného kusu, v němž jste se nacházeli.
"Myslíte, že máte dost paliva na to, abyste ho dostali na druhou stranu?" kývnula na ostatní bratry a ti pokrčili rameny.
"Počkejte, komandére," řekl nadšeně Doktor a přestože jsi mu přes průzor helmice neviděl do obličeje, dokázal sis naprosto přesně představit typické jiskřičky v jeho očích, jaké mívá, když dostane nápad.
"Pokud to nevyjde, tak kdybyste nás Sílou postrčila, mohli bychom vystřelit kotevní lana. A potom bychom hodili z druhé strany lano vám."
"To půjde," odvětila pohotově a připevnila si jílec světelného meče, který dosud deaktivovaný svírala v dlani, k magnetické úchytce na boku.
"Dobře. Já a Doktor jdeme první," zavelel Sedma a první dva vojáci se připravili ke skoku.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Clonetrooper Neyo
Archivář
Archivář
Příspěvky: 62
Registrován: 27.1.2013 15:20:21
Bydliště: Korriban
Ireland

Re: CT-4671 "Alf" - Udeří-li bouře

Příspěvek od Clonetrooper Neyo »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Ohlédnul jsem se a krom plachticího Devadesát devítky a pár pokroucené oceli z těžebního vozu, se zdálo že jsou všichni zmatení a bezmocní. Za skřípotu plátu mého brnění ,které bylo začouzené a odřené jak po výbuchu Super vulkánu, jsem se sesunul na zem a nechal si trup těla unášet Vakuem. Celý jsem se uvolnil a opět jsem si užíval klid a mír.
Co všechno se může stát za jeden jediný den...
"Může to být ještě horší?"
Trochu jsem se narovnal a opřel si ruce o kolena. Sklonil jsem hlavu a všiml si že mám v brnění zaražený kus šrapnelu, na pohled byl vraženej až do těla, ale nic jsem necítil. Opatrně jsem ho uchopil a pomalu jsem s ním začal vyklat.
Ten je pořádně přisátej,
Nic, ani se nehnul.
Radši ho tam nechám,
Pustil jsem ho a z obav o své zdraví jsem si ho nevšímal. Zvedl jsem hlavu a podíval se na skupinu přede mnou, někteří se ještě zvedali ze země a jiní zas kontrolovaly své škody. Pomalu jsem se rukama odrazil od země a pomalu jsem šel k ostatním k místu výbuchu. Když jsem došel, zařadil jsem se vedle bratra a čekal rozkazy. Zvedl jsem ruku a podíval se na zápěstní displej.
Paliva je málo, a kdo ví jestli ten můj pořád funguje,
Doktor začal s úžasem kecat o nějakém strčení a já si uvědomil že nemám vůbec žádnou zbraň, se kterou bych mohl vypustit kotevní lano.
Jsem v řiti
Zavřel jsem oči.
Jakmile skočím, tak mě ani síla nezachrání. Co to skončit hned? Když si sundám helmu bude to rychlé,
Zvedl jsem ruce a dal si je za přilbu.

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Zatímco jste postupovali kupředu, povšimnul sis úlomku šrotu, jenž se ti zavrtal do pancíře. Systémy zbroje zaregistrovaly jen lehké poškození, takže se naštěstí nezabořil příliš hluboko a neproniknul skrz, což by zničilo vzduchotěsnost tvé zbroje a to by pro tebe ve vakuu znamenalo jistou smrt.
Nicméně radši ses rozhodnul nechat střepinu tam, kde je, aby se jejím vytažením trhlina třeba nerozšířila.
"Tohle neříkej, ner vod, ozval se na komunikačním okruhu Theon. "Vždycky, když to někdo řekne, tak to zaručeně horší bude."
Nato se Sedma s Doktorem bok po boku na těch pár metrech, jež je dělily od zkrouceného okraje chodby, rozběhli a skočili. Síla setrvačnosti je nesla kupředu a jetpacky jen korigovali směr letu a trochu přidali na rychlosti.
"Jsme na druhé straně," ohlásil po chvíli komnetem Sedma.
"Nakonec to postrčení ani nebylo potřeba," zkonstatoval Doktor, načež vás vyzval:
"Kocour a Alf, teď vy dva."
Tvůj parťák ti zaklepal kůstkami prstů zakutými v obrněné rukavici na přilbu, až to zadunělo.
"Hej, Alfe!" křiknul na tebe, když se otočil tvým směrem. "Alfe, jsi v pohodě?"
Jakmile ses uklidnil, kývnul na tebe a následovali jste příkladu první dvojice. Rozběh dodal požadovanou kinetickou energii a tryskami jste v podstatě jen řídili směr.
O několik minut později komandér Boleyn uzavřela řadu a podrážky jejích bot se dotkly opačného konce průrvy jako poslední až poté, co prázdný prostor překlenuli i členové Hammer squad, jež následovala za vámi.
Pohledem ještě naposledy překontrolovala vojáky a potom se dotkla tlačítka na zápěstním komunikátoru.
"Tady Dragostea! Narazili jsme na minové pole a Zygerriani do něho poslali vagón s výbušninami a celé to odpálili! Roztrhlo to stanici na dva kusy," promlouvala k rozmazanému hologramu generála Agmetera, který kolem sebe máchal světelným mečem a odrážel střely.
"Podařilo se nám dostat na druhou stranu a pokračujeme podle plánu!"
"Rozumím, Dra- Ou!"
Generál Agmeter se na hologramu najednou otočil a dal se na útěk. Vzápětí se v záběru ocitla kutálející se droideka, která mu byla v patách. Po dalších několika uběhnutých metrech se generál bleskurychle otočil na špičce boty a droideku širokým obloukem rozťal vedví.
"Dobře," odvětil trochu zadýchaným hlasem. "Utrpěli jste nějaké ztráty?"
"Zatím jeden mrtvý, jinak všichni živí a bojeschopní."
"Rozumím. Pokračujte a hlaste mi každé další překvápko, pochybuju sice, že by si Zygerriani ve své aroganci připustili, že přežijete, ale jestli jim to dojde, očekávejte silný odpor u vyústění tunelu, bude jich tam jako much, protože někam tím směrem utíkají před námi a posílají místo sebe bitevní droidy, aby nás zpomalili. A dávejte pozor, po kom střílíte, možná budou používat otroky jako živé štíty. Agmeter konec."
Generál máchnutím ruky pokynul svým mužům, aby ho následovali, a jeho hologram zablikal a zhasnul.
"Hmm, pokud je naším hlavním úkolem to tady vyhodit do vzduchu... Ti pitomci za nás dělají naši práci," uchechtnul se Zakkeg a pohladil po hlavni svoji těžkou zbraň.
"Akorát škoda, že s tím nepočkají, až odletíme," odvětila Dragostea a pokračovali jste ztemnělým tunelem, tentokrát již bez světla na jeho konci...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Clonetrooper Neyo
Archivář
Archivář
Příspěvky: 62
Registrován: 27.1.2013 15:20:21
Bydliště: Korriban
Ireland

Re: CT-4671 "Alf" - Udeří-li bouře

Příspěvek od Clonetrooper Neyo »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

"Heh?"
Ze snění mě probralo tvrdé zabouchání následované lehkým zaduněním.
"Co? Jo, jasně."
Podíval jsem se na Kocoura a kývl na něj. Ustoupil jsem dva kroky vzad a rozběhl se nápříč obrovské propasti, těsně před koncem jsem se odrazil a nechal se unášet Vakuem.
Zvedl jsem ruku a kmitajicí se rukou jsem na zápěstním displeji zapl Jetpack a pomalu koridoval směr letu.
Zvlaštní pocit, nemít nic pod sebou,
Schválně jsem natáhl nohy jako špalek abych ujistil mozek. Těsně před cílem na displeji začala blikat červená čárka, která upozorňovala na stav paliva.
To bylo o fous,
Ocelouvou špičkou bot jsem se dotkl hrany druhé strany a spocený až na prdeli jsem si oddechl a sedl si ke stěně.
Sakra, a co teď? Skejsnem tu? Ach, tohle není pro mě.. Jsem pyrotechnik a ne speciální jednotka.
Kde jsou ty časy když mi dešťové kapky bombardovali obličej, to jsem si říkal že už vodu nechci nikdy vidět.. Co bych za to dal teď...
Vzdychl jsem a za jemného skřípání kostí jsem se postavil.
To mi připomíná, že cestou do boje bych se mohl porozhlédnout po něčem k pití, nejlépe alkoholickém.
Pousmál jsem se.
"Rozhodně by to přišlo vhod..."
Řekl jsem zmateným hlasem a pomalu přistoupil k tunelu.
Když je tam tma, znamená to, že maj něco za lubem, nebo prostě jenom nejde elektřina.
Nehybně jsem zíral do černo černého tunelu a tiše doufal v druhou variantu.

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Bezejmenná soustava, zygerrianská orbitální stanice nad planetou X2-G307

Putovali jste tmavým tunelem, který se po nějaké době opět začal větvit, jak se kolejiště rozdělovalo a rozbíhalo do rozličných směrů. Chodby se zdály být dokonale mrtvé, na stěnách nebylo ani žádné bodové nouzové osvětlení a museli jste se tím pádem plně spoléhat na svoje svítilny.
S dalšími kroky ses začínal cítit zvláštně lehký a chůze všech členů oddílu se stávala spíše krátkými skoky, což svědčí o skutečnosti, že systémy obstarávající umělou gravitaci dobíhají naprázdno, nebo se již zastavily úplně jako u odtržené části, která ztratila gravitaci během několika málo sekund, a u země vás drží přesah působení systémů ostatních částí stanice.
"Tohle je divné," podotknul Theon a Kocour jdoucí vedle tebe jeho směrem natočil průzor helmy.
"Taky jsem si říkal. Jsme lehčí, měli bychom těžknout, pokud se přibližujeme."
"Jaktože tu vůbec je gravitace?" přidal se s dotazem Kouzelník.
Velitelka rovněž zpozorněla, ale neřekla jediného slova, jen kývla hlavou na znamení toho, že souhlasí, a pokračovali jste dál.
Za chvíli již byla přitažlivost tak slabá, že jste museli opět užít magnetických podrážek. Všeobjímající ticho, které panovalo, začínalo působit už i poněkud strašidelně, a bylo patrné, že ostatní vojáci to vnímají podobně.
Dragostea za těžkopádných kroků kupředu studovala holografickou mapu, již se Kocourovi podařilo stáhnout v serverovně, a třebaže hlavní část tunelu s několikakolejnou tratí se svažovala doleva a dolů, pokračovali jste rovně jedním z menších vyústění.
"Už bychom tam za chvíli měli být."
A jak pravila, tak se i stalo. Přitažlivost se začínala pomalu, leč s jistotou vracet, až jste dorazili k masivnímu kruhovému vzduchotěsnému poklopu, který by měl ústit do vnitřní části stanice.
Pak se Dragostea zastavila a strnula, jako by se zaposlouchávala v Síle.
"Vyhoďte ty dveře do vzduchu," vyřkla ortel, jakmile se opět pohla. "Pokud možno tak, aby se to tady celé nezhroutilo."
Vzhledem k tomu, že kolem panovalo vakuum a žádný vzduch tady není, rozkaz patrně nebudeš moci splnit do puntíku, udělat veliké bum bys však měl být schopen.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Zamčeno

Zpět na „Dočasně uzavřené výcviky“