Stránka 1 z 1

Kdo hledá najde... co ale (PsyWolf)

Napsal: 06.2.2016 21:38:56
od Atalon
Chrám Řádu – Tréninková hala 116: 39 BBY

Světlo, žár a soustředění, to byli tři pilíře které si musel osvojit každý kdo chtěl trénovat s Vrekem Dunakem, nebo minimálně ti kteří při tom nechtěli končit pravidelně v bezvědomí.
Díky Síle za cvičné meče, jinak by to bylo mnohem horší.
Jedním z nich jsi byl i ty, a právě jsi od něj dostával další lekci. Tentokráte o poznání těžší než obvykle. Důvod byl jasný, mistr. Na rozdíl od tebe Vrek dostal svého již takřka před třemi měsíci, krátce po dokončení zkoušek a nebylo překvapením, že jím byl Jurek Hasskeen jeden z nejnadanějších šermířů. Bezpochyby si všiml Vrekova umu a hodlal mu pomoci jej rozvíjet. Bohužel na tebe mistr tak nějak nevyzbyl. Dá se to tak říci, protože u zkoušek byl jen jeden mirialanský rytíř a ten si hned po nich majetnicky přivlastnil Leynu, samozřejmě jsi doufal že se najde někdo jiný, ostatně proč by tvým mistrem musel být nutně mirilian i když to tak nějak bývalo tradicí, nu nestalo se. Týdny ubíhaly a nikdo nepřicházel.

“Říkám ti, je to hloupost.“
Odfrkne Vrek, když tebou už po několikáté prakticky hodí o zem pouhým střetem vašich čepelí. Jeho údery nemáš problém vidět ani blokovat, ale i tak ti jeho čepel mnohokrát skončí sotva milimetry od kůže. Definitivně zesílil, vypadá to že i trochu přibral, ale jeho stylu to razantně prospělo, teď se z něj stal v podstatě rybinou zapáchající tank. Tank, který tě drtil pod pásy.
“Shien je o fyzické síle, měl bys zkusit něco jiného, co ti líp sedne.“
Dořekne svou myšlenku, když se vaše čepele znovu srazí, až ti zabrní v rukou a ty zacouváš několik kroků.
“Až si budeš dělat meč, tak bys v tom měl mít jasno.“
Ani on ještě nemá svůj, oba se zatím musíte spokojit s těmi standartními, ale už týdny tuto výtku používá k tvému přesvědčování.
Jak ho znáš, je to nejspíš výsledek nějaké velké a důležité přednášky od mistra na téma dobrého meče podporujícího šermířův styl. Přednášky, kterou bys teď už nejspíš dokázal citovat, uvážíme-li kolik z ní už bylo citováno Vrekem tobě.
Rychle přijde další rána a tentokráte už skončíš na zemi. Ruka s mečem se ti doslova roztřese a dalšímu máchnutí raději uskočíš. Je to rozumnější než se ho pokoušet odvrátit.
Vrekův nový styl má jedinou výhodu, alespoň pro tebe, čím dál více se vzdává pohyblivosti, takže s odstupem mají útoky prodlevu. Tak se ti ostatně poslední týdny dařilo uhrávat remízy. Na druhou stranu ho teď sledovat bylo jako nahlížet přímo do holokronu cesty kraytského draka.

“Wuk… promiň musím jít.“
Konečně zazní spásná slova. Vrekovi došel čas a kvaltem mizí ve dveřích, aby se jeho mistr nehněval. Hala 116 má pro vás to nejdůležitější, soukromí. Je schovaná hluboko ve spleti chodeb chrámu, daleko od jeho ruchu a zvědavých pohledů. Teď se totéž ale stalo pro Vreka přítěží, jeho mistr už ho několikrát nemohl najít a došlo i na všetečné otázky. Vaše tréninky neprozradil, ale od té chvíle si dává záležet, aby se to neopakovalo.
Ty teď ale víc myslíš na spásný odpočinek, když se ti prakticky podlomí nohy a rozplácneš se na podlaze, alespoň než se ti přestanou třást svaly únavou a námahou.

“Zajímavý soupeř?“
Ozve se najednou neznámý mužský hlas. Patří postavě opřené v rohu haly. Mladému muži kterého sis doteď nevšiml. Nemáš ani tušení jak dlouho tam může stát, nebo proč. Jediné co je poznat, je rytířské roucho a jeho mladistvá lidská tvář s šedýma očima upřeně tě pozorujícíma.

............
Doufám že se bude líbit.
Připomínky, otázky apod. rád pořeším, stačí říct.
Hodně štěstí.

Re: Kdo hledá najde... co ale (PsyWolf)

Napsal: 09.2.2016 22:35:45
od PsyWolf
Chrám Řádu – Tréninková hala 116

Úder zleva, shora, výpad. Všechno se to s rostoucí silou střídalo ve stupňujícím tempu. Jen tak tak se mi dařilo vykrývat údery a uhýbat se výpadům. Má velkolepá ofenzíva opět přerostla v sérii úhybných manévrů a ústupů.
Hodně se toho změnilo od doby, kdy jsem s Vrekem začal potajmu trénovat. Naše první pokusy zaútočit mečem na soupeře, aniž by byl jediný účastník souboje zraněn nebo došel jiné újmy, působily značně komicky. Teď, souboje působily stejně jako na hodinách šermu s tím rozdílem, že zde jsem se ztrapňoval relativně sám, bez přihlížení vrstevníků.
Asi vážně skončím v Archívech. Jestli budu mít štěstí.
Řada několika drobných výpadků mě nakonec stála celý souboj.
Není už pozdě měnit styl? Pamatuješ si jak dlouho mi trvalo než jsem pochytil základy?
Jistě, že má Vrek pravdu. Vždyť jsem se nedokázal pořádně naučit žádnou ze základních forem boje. Sesbíral jsem střípky toho, co jsem odkoukal od zkušenějších a vzniklou splácaninu se ani nesnažil upravit na něco užitečného.
A prý, že mám talent.
Snažím se měnit styl. Když najdu pauzu ve Vrekových útocích, provedu sérii rychlých úderů ve snaze zastavit své ustupování. Protiúder mě ale málem připraví o pevnou půdu pod nohama a začnu se připravovat na náraz o zeď. Nic.
Uf, alespoň něco.
Krátce na to Vrek odejde a já mám čas se pořádně vydýchat.
Je to čím dál těžší. Jeho styl boje je lepší, je soustředěnější, klidnější...A pořád mi musí alespoň nepřímo předhazovat, že už má mistra. Měl bych si alespoň do příští vymyslet lepší strategii, projít si chyby, zlepšit se.
Podlomí se mi kolena a vyčerpaný padám na podlahu. Moje myšlenky mě odvedou od souboje k posteli a hodně dlouhému spánku.
Zatracená prokrastinace.
Z odpočinku mě vyruší neznámý mužský hlas.
Ani se nepokouším zvednout a jen otočím hlavu k neznámému.
Zajímavý... To přinejmenším.
Když si konečně uvědomím, že nejde o dalšího padawana, vstanu tak rychle, jako nikdy.
J..Já jsem jenom... secvičil...cvičo...secvičoval...
Ovládne mě nervozita a já nejsem schopný dát dohromady jednoduchou větu.
Cvičil,...Já jsem cvičil a bylo....Byl jsem
No tak, Etome, ukaž tomu hodnému pánovi, že Mirialané jsou civilizovaný druh zcela kompetentní k tomu vést jednoduchý, obyčejný dialog.
Zajímavý. Jistě se zajímavým protivníkovým...
Teprve tehdy mi dojde jak přesně zněla otázka a tak razantně a s jistotou dodám:
Soupeřem.
Protivníkovým soupeřem, jistě. I tak se dá vést souboj. A být u toho zajímavý.
Začínám okamžitě přemýšlet nad výmluvou pro to, co že tu vlastně dělám, nebo ale ospravedlněním za své vyjadřovací schopnosti.
To ti to trvalo, Etome Daane. Prostě tomu hodnému rytíři, který tě rozhodně nikomu nenahlásí, vysvětli, že Mirialané mluví v akronymech a metaforách a že soupeřův protivník je vlastně boj s hledáním osobní identity a snahou o nalezení vnitřní rovnováhy a harmonie, jak nás učí naše staré duchovní tradice. A že se tak mimo jiné snažíš dosáhnout dalšího tetování a překonat tak vnitřního démona a ...
Myšlenky mi náhle přeruší nutkání se nějak okamžitě před cizincem ospravedlnit.
Eeehm...
Výsledek je ovšem více než ubohý.
...a to mi pomůže naučit se, kdy mám být zticha.

Re: Kdo hledá najde... co ale (PsyWolf)

Napsal: 10.2.2016 18:44:54
od Atalon
Chrám Řádu – Tréninková hala 116:

Rytíř tvé očividné vyjadřovací problémy pozoruje s klidným pobavením a trochou soucitu v očích.
“Nebylo by krásné kdybychom byli tak klidně a jednoduše výmluvní i navenek, jak nám to jde v myšlenkách?“
Jeho slova jsou plná pochopení, jediný jejich problém je, že se jeho rty vůbec nepohnou. Chvíli ti trvá než si uvědomíš, že k tobě promlouvá v tvé vlastní mysli. Teprve teď ti dojde, další nemalý důvod tvého napětí. Nejsou to totiž jen jeho oči čím si tě prohlíží, Síla. Je všude a klidně, konejšivě tě hladí, abys jí dovolil procházet tebou hlouběji a hlouběji. Ví co dělá, dokázal se dostat hluboko do tvé mysli než sis to vůbec uvědomil, než tě na to sám upozornil.
Jakmile se ujistí že jsi jeho přítomnost pocítil se ale stáhne, všechna Síla se rozplyne zpět do její běžné nasycenosti těchto starobylých zdí a jeho rty se opět pohnou.
“I když si příliš nevzpomínám, že by Mirialané které znám mluvili v akronymech a metaforách, to byla vždy specialita spíše mistra Yody.“

“Jako když mě poslal sem. Prý tu najdu něco co už dlouho hledám.“
Řekne po možná až příliš dramatické pauze a rychle si tě znovu prohlédne.
“Nevíš co by to tak mohlo být?“
Zeptá se tě nakonec s přátelským až potměšilým úsměvem, zatímco konečně vykročí směrem k tobě.

“Mimochodem, osobně bych s tvým přítelem nesouhlasil. Nemyslím že bys nutně musel měnit styl, možná by stačilo do toho současného přidat trochu… osobitosti. Přišels mi takový trochu… jak to formulovat? Jako dva protínající se styly, oba ale až příliš čisté.“
Jak se k tobě blíží, můžeš si ho konečně pořádně prohlédnout. Na první a vlastně ani druhý pohled na něm není nic až tak zvláštního. Průměrná výška, vlastně ho už asi budeš přerůstat i když o pouhé milimetry. Běžná, tuctová tvář. Na krátko střižené tmavší vlasy asi celkem nedávno zbavené padawanských copů. Normální postava, přes tuniku je těžké hádat svalovou hmotu, ale extrémní nadbytek jí nebude. Zkrátka osoba které si nikdo moc nevšimne.
Jedinými anomáliemi v této dokonale ordinérní fasádě jsou jeho oči, přes všechen smích a vřelost v nich, stále jaksi studené. A pak meč pohupující se u jeho opasku. Na rozdíl od jeho trochu zanedbávaného úboru, dokonalost sama. Zdobný, z materiálů které se rozhodně neřadí mezi tuctové, přitom praktický a funkční v úpravě.

“Klid, nejsem tu bojovat, tedy aspoň myslím že ne.“
Prohlásí, když si všimne tvého pohledu.
“A abychom dodržovali protokol, jmenuji se Nathan Par. Rád tě poznávám Etome Daane a rozhodně tě nehodlám nikomu nahlásit.“

Re: Kdo hledá najde... co ale (PsyWolf)

Napsal: 17.2.2016 12:22:46
od PsyWolf
Chrám Řádu – Tréninková hala 116

Zpočátku jsem značně zmatený, když sleduji rytířovi reakce. Ten pocit je jen umocněn, když začnu v hlavě slyšet něčí hlas. Trvá mi notnou chvíli si uvědomit, že ke mě mluví skrze Sílu, že si mě jí prohlíží. Krotím své myšlenky.
Dávej si pozor nejen na to co říkáš, ale i co si myslíš. Jediové jsou zpravidla daleko schopnější než ty.
Sebekontrola se mi opět vymkne z prstů, když začnu přemýšlet nad tím, co rytíř naznačuje.
Mistr Yoda ví o mých trénincích s Vrekem? A poslal sem někoho, aby mě k němu přivedl? Čeká mě kázání o tom co všechno si v Chrámu se svým postavením smím a nesmím dovolit?
Napadají mě ale i další vysvětlení.
Hledá padawana? Budu mít konečně svého mistra?
Při takové myšlence si v rychlosti upravím zmuchlanou, zpocenou tuniku, abych před rytířem nepůsobil neupraveně a značně nespolečensky.
Co,co když se sem skutečně šel podívat na svého potencionálního padawana a já se mu nebudu zdát dost dobrý?
Moje nejistota ze sebe sama a mé budoucnosti se začne promítat v obličeji a zmatečné gestikulaci. Na sebedůvěře mi nepřidá ani komentář k mému stylu boje.
Ale ne... Já, já věděl, že nejsem nejlepší šermíř....Šerm měl být přeci to, co mě mělo držet od práce v Chrámu. Konečně narazím na potencionálního mistra a....
Na chvíli se zarazím.
Vždyť neřekl, že se mu můj styl nelíbí. Možná jsem neudělal tak špatný dojem.
Nevědomky se usměju.
Já...děkuji. Asi.
Poté, co se mi rytíř představí jako Nathan Par, jsem konečně zase schopný mluvit.
Tedy určitě. Děkuji. Jenom jsem tu cvičil. Snažím se na sobě pracovat, abych se mohl skutečně stát pada...
Sotva se rozmluvím opět mě zarazí vlastní myšlenka.
Promiňte mou drzost, ale vás sem skutečně poslal mistr Yoda?

Re: Kdo hledá najde... co ale (PsyWolf)

Napsal: 29.2.2016 18:40:12
od Atalon
Chrám Řádu – Tréninková hala 116:

“Ano.“
Prostá odpověď následovaná stejně prostým úsměvem.
“Od … Nu, řekněme, že jsme spolu v poslední době dost mluvili…“



“…minimálně mistr měl co říct…“
Nathan Par se ztrácel v myšlenkách stejně jako jeho pohled v dláždění, než je konečně setřásl a obrátil se zpět k tobě. Jeho pohled však byl stále někde v dáli.
“Nejsem si jistý co přesně se tu děje. Mistr mi neřekl co nebo koho zde najdu a ani nevím co od nás čeká, nebo co ode mne čekáš ty.“
Opět ten zkoumavý pohled mladých očí, a s ním zjištění. Za tou ordinérní fasádou není stejně mdlá duše. Spíš komplikovaná osobnost s vlastní historií a břemeny která si z ní nese, přesto přátelská a otevřená, starající se, snažící se najít skrytou pravdu. Skrytý význam vašeho setkání.
“Nevím, jestli můžu být komukoli mistrem. Nejsem zrovna…“

“...nejsem mistrovský typ. Ale mohl bych ti zkusit pomoci se trochu zlepšit. Třeba v šermu.“

Dodá nakonec s otázkou ve tváři.