Stránka 2 z 2

Re: Výcvik pro Lucky (Sheila Dagenhardtová-Lindelová)

Napsal: 22.11.2018 16:36:35
od Lucky
Nar Shaddaa, Kunnikova loď:

Do první kajuty, která nevypadala, že by patřila kapitánovi, ačkoli někdo v ní rozhodně bydlet musel vzhledem k té hoře špinavého nádobí, co se kupila na stolku, jsem si vyšlápla pěkně zostra jako finančák na kontrolu. Jenže jsem se sekla. Přes veškerou snahu se mi nepodařilo narazit na nic, co by mi pomohlo odhalit identitu „pana Tajemného“. Byla jsem dokonce tak zoufalá, že jsem nadzdvihla i to zválené povlečení, abych se podívala, jestli pod ním něco není. Jenže kdepak. Frustrovaně jsem ho upustila na zem a víc se o něj nestarala.

Ale no tak! To seš nějakej zatracenej Jedi, že pohrdáš vším světským?!
skousla jsem si rozmrzele ret. Kdybych měla víc času nazbyt, nejspíš bych na něco přišla, nikdo přece nemůže cestovat jen tak nalehko, jenže minuty do spuštění kamer nemilosrdně ubíhaly. Nešlo to jinak, musela jsem přejít do druhé místnosti. Ta mi byla hned od pohledu mnohem sympatičtější.

Po očku jsem zkontrolovala postel, všimla si toho samého bordelu, co už jsem měla možnost vidět o kajutu dál, nezapomněla jsem rozvalit dveře od šatníku, ale na první pohled tam nebylo nic tak důležitého, a konečně hurá ke stolu. Tam mi hned do oka padla datakarta, která se tam jen tak povalovala jako by se nechumelilo.

Ale ale! Copak to tu máme? Tebe si beru. Až budu venku, tak zjistím, co skrýváš,
rozhodla jsem se a ve vteřině si nacpala kartu do kapsy u bundy. Jenže tím to pro mě nekončilo. Ještě zbývaly šuplíky. V tom prvním byly jenom nějaký papíry, podle všeho nic zajímavého, takže jsem je nechala být. Ten druhý už byl o něco zajímavější. Objevila jsem tam nějaké prášky.

Že by měl Kunnik potíže se spaním? Podle všeho ty léky tak akutně nepotřebuje, vzhledem k tomu, že je nechal tady a kdoví jakou dobu se neukázal. Nebo, napadla mě myšlenka, s kterou jsem předtím nekalkulovala, nepočítal, že by byl tak dlouho pryč. I to je možnost. Třeba se on a jeho doprovod dostali do potíží. Proč mě to kruci předtím nenapadlo? Ale spekulace nechám až napotom. Pro jistotu vezmu tyhle prášky s sebou a venku se podívám, co je to fujtajbl.
Kapsy se mi pomalu začínaly plnit, ale pořád jsem měla dvě menší na prsou a jednu velkou uvnitř bundy v záloze. Pokusila jsem se dostat i do poslední zásuvky, jenže jsem narazila. Byla zamčená, a to že fest.

Doháje! Tak tady nemám nárok. Jako párkrát jsem sice viděla, jak si jiní dovedli poradit se zámky, ale sama jsem to nikdy nezkoušela. Kdybych neměla strach, že zlomím tu doslova za kredit kudlu, co mám v botě, zkusila bych to tím. Ale co už. Teď to nechám být a do příště se doučím, jak překonat aspoň ty jednodušší zámky.
Přešla k nočnímu stolku, ze kterého jsem vděčně sebrala datapad a nacpala ho do kapsy k tomu svému. To bylo takhle na povrchu asi všechno, co mi mohlo dát nějaké vodítko, kde Kunnika hledat.

No a co dál?
V zamyšlení jsem se podrbala na hlavě. Mohla jsem vyrazit do kokpitu, ale měla jsem pochybnosti, jestli bych tam vyhrabala něco důležitého, nebo ještě jednou a pořádně prošmejdit tuhle cimru. Neprohledala jsem přece všechno. Mohla bych ještě vytahat ze skříně hadry a zkontrolovat, jestli pod nimi jejich majitel neschoval nějaké drobnosti, případně projít noční stolek a postel, včetně prostoru pod ní. Nakonec jsem se rozhodla pro tuhle variantu. Vezmu to tu ještě jednou a dám pozor na každý detail, na který případně narazím.

Re: Výcvik pro Lucky (Sheila Dagenhardtová-Lindelová)

Napsal: 07.12.2018 00:22:45
od Jordi Linx
Nar Shaddaa, Kunnikova loď:
S ohledem na zbývající čas jsi si jako dodatečnou volbu pro hledání navíc vybrala důkladnější prohledání stolků a skříně. A zatímco u šatníku jsi nic neobvyklého nenašla, tak u psacího stolu se ti povedlo přeci jen ulovit něco důležitějšího. Na jeho zadní straně se totiž nacházelo něco jako skrytá zásuvka - nešlo o nic velkého nebo nápadného, ale rozhodně to bylo dostatečné pro ukrytí datakarty, kterou jsi tam také nalezla. Rychlá kontrola chronometru ti pak prozradila, že byl nejvyšší čas zmizet.

Vyběhla jsi z lodi a zajistila ji za sebou akorát včas, aby ses během dostala mimo výseč kamer, když opět naskočily. Bylo to nakonec velmi těsné, ale prohledávání jsi měla nakonec za sebou a dokonce i s nějakým úlovkem. Najít si někde nějaké klidné místečko, abys vše mohla projít pak už nebyl nejmenší problém.

Jako první jsi procházela datapad, kde na tebe po odemčení vyskočila nějaká rozečtená novela. Už po pár řádcích jsi věděla, že N'wen jakožto hlavní hrdina měl před sebou těžkou výzvu ve splnění třetího úkolu, který dostal od svrchovaného vládce. Po uzavření novely jsi pak nenašla mnoho dalšího přínosného - nějaké další novely, aplikace pro čtení a zobrazovaní datakaret, čtení dat z holonetu a prostě ty obecné, které se na takových zařízeních nacházely. Ke zprávám ses pak nemohla dostat, protože byly smazané a pro obnovení bys potřebovala být autorizovaná k nějakému připojení.
Datakarta uzmutá ze stolu pak nebylo o mnoho lepší - v podstatě obsahovala lodní deník, takže seznam posledních navštívených destinací, stejně jako pár poznámek o druhém pasažérovi z poslední cesty, který byl označen jako cestující. V souhrnu se jednalo o "deník maloobchodníka", co převážel zboží za pár kreditů.
Až ta poslední datakarta vypadala zajímavě - hlavně proto, že se ti ji nepovedlo hned z počátku načíst, protože byla zašifrovaná. A šifrované věci znamenaly důležité informace, teď však před tebou stála výzva v prolomení této šifry.

Re: Výcvik pro Lucky (Sheila Dagenhardtová-Lindelová)

Napsal: 07.12.2018 20:22:19
od Lucky
Nar Shaddaa, Kunnikova loď:

Oblečení jsem ze šatníku vyházela na zem přesně jak jsem si předsevzala, ale k mému velkému zklamání tam nebylo nic, co by stálo za řeč. S trochu protáhlým obličejem jsem přistoupila k psacímu stolku a začala po něm přejíždět rukama, abych se ujistila, jestli nemá nějakou skrytou schránku nebo něco na ten způsob. Lidi si ty nejcennější krámy obvykle šušní na místech, kde mají pocit, že se nevláme někdo jako jsem já. Nejspíš se jim potom líp spí. Však on by je rázem přešel smích, kdyby věděli, že my, zloději a děcka ulice, nejsme tak blbí, jak si oni ve své nabubřelosti myslí.

Má snaha byla konečně korunována úspěchem. Pod prsty, které uvykly „delikátní“ práci, jsem ucítila malý, sotva znatelný výstupek. Když jsem ho povytáhla, odhalila jsem titěrný úložný prostor s další datakartou.

Ha! Tam bude určitě něco strašně důležitýho, jinak by to takhle neschovával. Dobrá práce, Shey.
Po očku jsem mrkla na chronometr a zděsila se. Nejvyšší čas se vypařit. S kapsama narvanýma k prasknutí jsem vyrazila rychlou chůzí k východu z lodi.

Stihla jsem to taktak. Kamery byly ještě slepé, ale co chvíli měly naskočit. Ve spěchu jsem se zašila do jednoho tmavého kouta, kde už jsem měla vychytaný slepý bod systému, a tam jsem se zády svezla po stěně až na podlahu. Srdce mi doteď bušilo příjemným návalem adrenalinu. Zahihňala jsem se jako tichý blázen. Pro tyhle chvíle, pro ty jsem žila. Ne pro kredity, ačkoli i ty měly v mém životě své nezpochybnitelné místo už jenom kvůli tomu, že byly mou vstupenkou pryč z téhle vesmírné žumpy, ale pro tohle. Vzrušení a příval euforie po odvedené práci. Další důkaz, že se hlas plný pochybností, co mi sem tam straší v hlavě, ve mně mýlí.

Bez dalších průtahů a jsem sáhla po tom prvním z kořisti, co mi padlo pod ruku – datapad. Odemkla jsem ho a s úžasem zjistila, že náš pohřešovaný Kunnik je tak trochu knihomol. Na tvář se mi vloudil úsměv. Bylo to mé velké tajemství, ale já ve skutečnosti zbožňovala čtení. Od určité doby jsem si zvlášť oblíbila čtivo, ve kterém se aspoň mihli Mandaloriani a jejich fascinující kultura, ale neomezovala jsem se jenom na něj. Mou slabinou byla červená knihovna, i když bych to nikdy nepřiznala živé duši.

Ehm, fajn. Tohle si můžu schovat na dlouhé zimní večery, jenže teď mi to je na dvě věci. Já potřebuju něco, co by mi řeklo něco o Kunnikovi a tom jeho doprovodu!
Po tváři se mi přehnal stín zamračení. Vrátila jsem datapad zpátky do kapsy a nahmatala druhý kousek z mé sbírky, tedy datakartu. Ta mi toho taky moc nedala. Zorničky se mi stáhly akorát jednou, a to ve chvíli, kdy jsem četla o Kunnikově parťákovi. Pro jistotu jsem si ty řádky prošla rovnou dvakrát.

Tak „cestující“. No, to zní daleko líp než osobní stráž,
pomyslela jsem si a s povzdechem dala načíst poslední kartu. Ta mi napřed odmítla poslušnost, aby se o vteřinu později ukázalo, že je zašifrovaná. Poškrábala jsem se na bradě. S partou jsme taky čas od času používali šifry, nějaké to prohazování písmen nebo zprávy v prvních písmenech, nic složitého. Rozhodla jsem se tedy napřed soubor pořádně prohlédnout, abych se pokusila identifikovat, o jakou šifru se jedná. Pokud to bude jedna z těch komplikovaných stojových, nezbyde mi než zabrousit na holonet. S odhodláním jsem se pustila do práce.

Re: Výcvik pro Lucky (Sheila Dagenhardtová-Lindelová)

Napsal: 17.2.2019 17:00:30
od Jordi Linx
Nar Shaddaa, Kosmoport:
I když ti nalezená novela nepřišla až tak nesympatická, tak její čtení jsi se rozhodla odložit na později a veškerou pozornost si přitáhla poslední z datakaret, která ti nechtěla vydat svá tajemství.
Jenomže už po prvním nakouknutí jsi jasně věděla, že se svou omezenou znalostí tohle šifrování neprolomíš, v podstatě jsi se ani nemohla podívat na nic v obsahu, protože nepřístupné bylo cokoliv uvnitř karty. Navíc nikde nebylo nic jako heslo nebo cokoliv, co bys mohla teoreticky zkoušet prolomit. Prostě po vložení karty naskočilo "Zašifrováno" a to bylo vše, co se ti na datapadu povedlo zobrazit. Díky šifře jsi s kartou v datapadu nemohla nic dělat a to třeba, ani kdybys ji chtěla smazat.

Mírně zklamaná, přesto odhodlaná hledat dál, jsi zkoušela najít nějaké informace na holonetu. Jenomže k tvé smůle jsi nenašla nic, co by ti mohlo pomoci v prolomení šifry. Nicméně jsi věděla, že pro zpřístupnění takové datakarty potřebuješ bezpečnostní klíč, který se dá přiložit k datapadu. Pokusila sis rychle vybavit, jestli jsi neviděla v lodi nic, co by se podobalo několika obrázkům z holonetu, které zobrazovali takové bezpečnostní klíče, ale nic se ti nevybavilo. Žádný přívěsek, náramek, přídavný modul do komlinku nebo další varianty jsi neviděla, takže bylo dost možné, že to nebylo na lodi.
Prolomení v takovémto případě by pak vyžadovalo speciální vybavení a také znalosti, nicméně tobě se ani jednoho nedostávalo a sama jsi v tomhle případě nemohla pokročit.

Re: Výcvik pro Lucky (Sheila Dagenhardtová-Lindelová)

Napsal: 17.2.2019 20:37:41
od Lucky
Nar Shaddaa, Kosmoport

Stačil jediný pohled na datapad, abych poznala, že jsem opravdu a nefalšovaně v pytli. Na té kartě nebylo nic, co bych při své blbosti dokázala rozlousknout. S nadějí jsem se vrhla do vod holonetu ve snaze najít nějaký návod nebo aspoň nápovědu, jak se leze do zašifrovaných krámů. Jenže štěstěna mě podle všeho už opustila. Na celé širé síti se pro mě nenašlo rady, která by mi dokázala pomoci. A to jsem prohledala i některé ne úplně košér zdroje! Všude omílali pořád dokola to samé: Pro přístup k zašifrovaným souborům musíte vlastnit bezpečnostní klíč.

No jo, to je sice krásný, problesklo mi hlavou, ale kde bych ho měla asi tak hledat mi už neřeknou!
Přísahám, že jsem nechtěla třísknout tím datapadem o zem. Ono se to prostě tak nějak… stalo. Pochopitelně jsem s ním plnou silou neudeřila o podlahu. Prostě jsem z rozčilení spustila ruku rychleji, než jsem původně zamýšlela, a nedopatřením jsem s ním klepla. Na svou obhajobu musím říct, že mi došlo skoro okamžitě, co jsem provedla, a s vyděšeným syknutím jsem se dala do zjišťování, jestli jsem to udělátko úplně nerozflákala. Nedá se říct, že by se mi to stalo poprvé. Takhle přišel můj datapad k většině škrábanců a promáčknutému displeji. Prostě jsem ho ve vzteku omlátila o hranu stolu. No co. Každý má své slabší dny.

„Echuta! Haar'chak!“
spustila jsem při ohledávání litanii nadávek částečně v Huttesse, částečně ve své oblíbené Mando´a. No, jedno mi nikdo nemůže upřít. Na jazyky jsem byla sice vždycky levá, ale kdejakou sprosťárnu se naučím hned. Po prohlédnutí datapadu a ujištění se, že je ještě funkční, jsem se vyškrábala na nohy. Čas jsou kredity a já ho nehodlám promarnit čuměním na prázdný displej. Pokud Kunnik nenechal ten klíč v jiné části lodi, což by mě fakt nakrklo, je tady možnost, že si ho vzal s sebou do toho Naducaného polštáře. Tam bych se teď měla vydat. Jenom se nahlásím Nowenovi, aby si nemyslel, že jsem uvízla někde v lodi, a zamířím tam. Těšte se, Kunniku a pane Tajemný, jdu si pro vás!

Re: Výcvik pro Lucky (Sheila Dagenhardtová-Lindelová)

Napsal: 25.2.2019 21:34:40
od Jordi Linx
Nar Shaddaa, Kosmoport:
Při zjištění o zabezpečení karty a nemožnosti nalezení rychlého řešení jsi popustila uzdu svému hněvu a až teprve poté si uvědomila, že datapad by ještě mohl být k užitku. Při jeho ohledávání po aktu hněvu jsi byla důsledná, ale naštěstí pro tebe měl jenom o několik nových povrchových škrábanců navíc. Po zapnutí jsi mohla shledat, že přežil i toto setkání a ještě jej budeš moct nějakou dobu využívat - minimálně do období, kdy tě tvůj hněv opět přemůže a datapad bude po ruce.

Dalším cílem byl motel, kde bylo zmíněno ubytování tvého cíle. S nalezení budovy jsi neměla žádný výrazný problém, několikrát jsi již šla okolo a jakmile jsi před ním stanula, potvrdila sis tak, že je ta samá díra, kterou sis vybavovala. Zvenku o existenci motelu vypovídala pouze vývěsní neonová tabule, která i nyní ve dne svítila - přesněji zhruba polovina z ní. Budova samotná byla dost stará a rozhodně se nejednalo o žádné deluxe ubytování, kde by nejlepší pokoje měly dvě koupelny.
Po vstupu dovnitř sis svůj první dojem mohla jenom utvrdit - malovalo se tady, minimálně poté, co jej před dávnou dobou postavili, těch pár křesel před recepcí bylo již dávno za zenitem své životnosti a jedna kytka, byla v podstatě už jen prázdným květináčem. Tomu všemu vévodila recepce, za níž seděla postarší, dosti ošklivá lidská žena, která bez jakéhokoliv zájmu okolo čučela na nějaký pořad z holonetu. Pokud by tady někdo měl něco vědět o hostech, tak to bude nejspíše ona, ale již na první pohled ti bylo jasné, že sama od sebe ti jen tak nic prozrazovat chtít nebude.

Re: Výcvik pro Lucky (Sheila Dagenhardtová-Lindelová)

Napsal: 26.2.2019 22:02:23
od Lucky
Nar Shaddaa, Kosmoport:

Nebudu kecat, po zjištění, že jsem nerozflákala svůj vlastní datapad na prvočásti, mi spadl velkej kámen ze srdce. Koneckonců jsem tam měla nahrané všechny dostupné informace o Kunnikovi, tu databázi lodí, bez ohledu na to, jak moc použitelná byla, a jiné věci, které by se mi mohly v budoucnu šiknout. Taky to byla jedna z prvních věcí, které jsem si pořídila za pět prstů. Dneska bych už ten zapadlý krámek s elektronikou, kam mě zavedla parta „na zkušenou“, asi stěží našla. Snad proto jsem si vypěstovala averzi vůči pořízení novějšího modelu.
Omluvně jsem přejela prsty po čerstvých rýhách, které jsem tomu starému šuntu způsobila.

To nic. Až na to bude čas, seženu další nálepku, která to zakryje. Ale jestli nezapracuju na své sebekontrole, brzy bude ten krám držet pohromadě jenom nálepkami…
musela jsem se sama pro sebe ušklíbnout, zatímco jsem se sápala na nohy. Udělala jsem si ještě rychlou zastávku u Nowenovy kanceláře, ale nenašla jsem ho tam, tak jsem se na nějaké ohlašování vybodla a zamířila jsem rovnou k tomu motelu.

Na to, že jsem se celý život snažila zábavní čtvrti vyhýbat velkým obloukem, protože to byla zrovna ta část města, kde bych mohla s nejvyšší pravděpodobností natrefit na fotříka, netrvalo mi nijak zvlášť dlouho to místo najít. Kdysi jsem nejspíš musela procházet kolem na cestě do průmyslováku, protože na neon hrdě hlásající do kraje „DUCANÝ ŠTÁŘ“ jsem si pamatovala až moc dobře.
Před vchodem jsem zastavila. Cítila jsem, že jsem čím dál tím víc roztěkanější a to nevěstilo nic dobrého. Pohled na chronometr mě utvrdil v tom, že je nejvyšší čas. Stoupla jsem si někam bokem a zalovila v kapse, z jejíhož dna jsem vylovila dvě věci, které si tam pokaždé nějak našly cestu – zapalovač a jednu z mnoha ručně balených cigaret. Nacvičeným pohybem, který prozrazoval roky praxe, jsem si připálila a potáhla. V tu chvíli jako by ze mě veškerá nesoustředěnost rázem spadla. Všechna děcka si ze života na ulici odnášela nějaké zlozvyky, a tohle byl ten můj. Pořád jsem mohla dopadnout hůř. Třeba jako úplná smažka, co jede na snoprášku a smrtících tyčinkách.

Tak jo, Shey, pomyslela jsem si, když jsem naposledy vydechla šedavý obláček kouře a zašlápla vajgl, je čas přijít téhle záhadě na kloub.
S odhodláním jsem otevřela dveře a vkročila do toho zaplivaného motelu.

Myslela jsem, že vzhledem k úrovni mého ubytovaní mě už nemůže nic překvapit, ale tohle bylo špatné i na nar shaddské poměry. Stěny samá skvrna od Síla ví čeho, na podlahu taky nikdo dlouho nevzal rejžák a korunu tomu nasazovala kyselá a už od pohledu nesdílná bába na recepci. Zkrátka rozkošnost sama. Měla jsem co dělat, abych z toho všeho nevrhla.
Rázným krokem jsem si to nakráčela na recepci, kde jsem se s neutrálním výrazem ve ksichtě opřela o loket. Už dávno jsem zjistila, že když se moc smějete, vypadáte tak podstatně mladší a naivnější, což si ve svém případě nemůžu příliš dovolit. Poslední, co potřebuju, je, aby mě ta ohyzda považovala za za zelena trhanou a chtěla se mnou vyběhnout.

„Zdravím! Sháním tady jednoho svého známého, už se mi dlouho neozval. Je to Rodian, slyší na jméno Kunnik. Naposledy měl být ubytovaný u vás. Nevíte o něm něco?“
uchýlila jsem se k drobné lži a po recepčním stole jsem té odkvetlé subretě významně přisunula něco málo ze svých těžce vydřených kreditů. Zásoby mého finančního majetku se začínaly povážlivě tenčit, ještě jeden takový úplatek a mé zdroje vyschnou úplně. To mě trochu znepokojovalo, ale utěšovala jsem se vidinou brzkého zisku od Nowena.

Re: Výcvik pro Lucky (Sheila Dagenhardtová-Lindelová)

Napsal: 11.4.2019 21:40:30
od Jordi Linx
Nar Shaddaa, Motel "Naducaný polštář":
I když jsi si dala záležet na postoji a výrazu, který ses rozhodla zaujmout při svém přiblížení k recepčnímu pultu, tak na to recepční nikterak nereagovala. Mírně pootočila hlavu až tehdy, když zaslechla cinkot kreditů, ale i tak se jen mírně natočila a zase se vrátila zpět ke sledování svého holopořadu.
To je mi pěknej známej, když k jeho hledání potřebuješ kredity,
utrousila s minimálním zájmem a tys měla možnost více zahlédnout jaký pořad sleduje. Netrvalo ti dlouho, abys v tom rozpoznala nějakou kriminálku, kdy hlavním hrdinou byl postarší bith s přehnaně lesklou hlavou, který v ruce držel nějakou cucavou tyčku. Matně sis vybavila, že jsi něco podobného už mohla někdy zahlédnout a nemělo to příliš valnou kvalitu. Každopádně to mohlo dost vypovídat o vkusu ženy před tebou.
To asi nebude příbuznej, co?
uchechtla se, ale pořád se její pozornost patřila především obrazovce před ní.

Díky tomu jsi měla možnost více si prohlédnout prostor, který žena obývala. Dost rychle jsi mohla nalézt registr karet k pokojům a nedal ti žádný problém si spočítat, že tam nyní byly všechny karty, což prozrazovalo, že v současné době v tomhle motelu nikdo ubytovaný nebyl. Mohlas vidět i registr, kde nejspíš byly uskladněny kredity a v příznačné poloze po ruce se válela stará blasterová pistole. Pro obsluhu hostů a podobně pak nejspíš sloužil terminál, na kterém žena sledovala zmíněnou kriminálku.

Re: Výcvik pro Lucky (Sheila Dagenhardtová-Lindelová)

Napsal: 17.4.2019 17:27:52
od Lucky
Nar Shaddaa, Motel "Naducaný polštář":

Ty jo, že vždycky já musím mít tu kliku a narazím na schuttu v jejím přirozeném prostředí!
pomyslela jsem si kysele, pokrčila rameny a kredity putovaly zase tam, kam patří – do mé kapsy. Když tý semetrice nejsou dost dobrý, tak ať je po jejím.

„Taky bych k jeho hledání mohla potřebovat blaster. Člověk si nevybere,“
pronesla jsem s ksichtem tak vážným, jak to jen šlo. Po očku jsem koukala, jestli aspoň to vyvolá u báby nějakou reakci, špetku zájmu, cokoli. Jenže ono houby. Pořád čuměla na bednu, kde zrovna běžela nějaká přiblblá kriminálka. Neměla jsem šajna, co je to za pořad, jenom jsem kdesi hluboko v podvědomí cítila, že jsem ho už někde viděla. Můj šálek caffy to rozhodně nebyl, a to jsem schopná konzumovat kdejakej brak!

Další bábina uštěpačná poznámka mě přinutila pozdvihnout jedno obočí. Co mají všichni s těmi příbuznými? Vypadám snad jako ustrašená malá holčička, co se potřebuje držet tátových kalhot? Dřív možná, ale teď ani náhodou.

„Jasně, leda tak strejda z druhýho kolena z matčiny strany. Samozřejmě, že to není můj příbuznej, jste snad slepá?“
protočila jsem drze oči, což ovšem ta stará rašple nemohla vidět, protože byla pořád zahleděná do toho monitoru. Pak jsem se několikrát zhluboka nadechla a vydechla a s vědomím, že takhle z té ochechule dostanu leda tak zásah blasterkou do zadnice, jsem se rozhodla změnit taktiku. Nahnula jsem se přes pult, ne nijak blízko, abych to nekoupila rovnou mezi oči, a dotěrně jsem se otázala:

„To je ten díl, kdy se nakonec zjistí, že vrahem byl celou dobu ten podezřelý zahradník?“
Střelila jsem to úplně od boku, v podobných slátaninách nemám vůbec přehled. Tak jako tak jsem to neprohlásila, abych si u tý uschlý větve udělala voko, ale spíš abych ji dopálila a dala najevo, že já se odtud nehnu, dokud mi nedá, co budu chtít. Ne že bych se chtěla s touhle nenáročnou fuškou pachtit celou věčnost, ale času mám furt dost. Pořád je tu přece ta možnost, že se Kunnikovi a jeho záhadnému spolucestujícímu nic nestalo a někde už tři dny vyspávají vopici, jako to bylo s tím posledním kapitánem od Nowena. V každém případě to asi nebude tady, vzhledem k tomu, že všechny registrační karty byly na svém místě.

Re: Výcvik pro Lucky (Sheila Dagenhardtová-Lindelová)

Napsal: 01.6.2019 21:35:39
od Jordi Linx
Nar Shaddaa, Motel "Naducaný polštář":
Po dosavadním neúspěchu v podobě finanční diplomacie či klasické jednoduché otázky při hledání svého známého, jsi se tentokrát rozhodla zapojit úplně jiným způsobem.
Jako odměny se ti dočkalo téměř stejného otočení jako prve, nicméně ve výrazu staré recepční bys nenašla ani kousek nějakého vzteku nebo uštěpačnosti. Spíše bys to mohla označit jako výraz někoho, kdo nevěří, že bys mohla plácnout takovou hloupost.
Jakej zahradník prosímtě? To bude až v přespříštím díle. V tomhle to byla klasická vražda ze žárlivosti a udělala to milenka tohohle toho. Taky to byla pěkná husa, stačilo, aby použila k zabití manželky tohohle toho něco jiného, než část toho hudebního nástroje. Třeba ji mazla pánví po hlavě nebo probodla vibronožem,
rozpovídala se recepční a ukazovala na postavu člověka, jehož označila za manžela zesnulé oběti, kterému dle všeho jedna žena nebyl málo.

Zatímco ti recepční vesele vykládala o obsahu této epizody a jak by to sama na místě vražedkyně zvládla levou zadní, ty sis mohla všimnout další relativně zajímavé věci, která ti předtím ušla, protože byla mimo zorné pole. Byla tam totiž tabulka, z níž jsi mohla zjistit, že pokoj sedm se před třemi dny stal cílem úklidu. A kalendář na stěně ti prozradil, že úklid probíhá jednou týdně a to až za dva dny.
Stejně měli spíš zabít toho chlapa, sviňáka jednoho nevěrného,
utrousila nakonec a znovu ukázala na zmíněnou postavu v seriálu, kterou rozhodně nebyla žádná ze star holonetu.