Výcvik pro Gnosta(Gnost Kohn)

[Jordi Linx]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:
Měl jsi pocit, že Frederick by jako možné bojiště využil radši některý z tunelů a i tebe tahle myšlenka zaujala. Proto jsi nakonec téhle volbě dal přednost a zároveň se ponořil do úvah nad tím, s jakým stylem proti tobě Frederick vyrukuje. Bral jsi to hezky jeden po druhém a snažil se v rámci situace přijít s nějakou odpovědí, jak by to mohlo probíhat z jeho strany.

Po dalších deseti minutách hledání se vám přeci jen povedlo nalézt chodbu, která nebyla příliš využívaná a byla osvětlena pouhou jednou luminou o slabém výkonu. Vaše prostředí boje tedy mělo dosti temný nádech, nehledě na to, že chodba nebyla řádně opracovaná, tedy měla velké množství ostrých výstupků. Šířka chodby byla zhruba dva a čtvrt metru v průměru a výšku okolo tří metrů. Nahoře sice nebyly žádné krápníky, ale stejně jako boční stěny tam bylo velké množství ostrých výstupků. Ještě předtím, než jste mohli začít se soubojem, tak ti Frederick podal svůj meč, abys zkontroloval jeho nastavení, jak bylo tradicí u cvičných soubojů mezi padawany, mistry a obecně v rámci Chrámu. Jen vzácně se bojovalo s běžným nastavením, vlastně sis takový souboj ani nevybavoval.
Nastavíme si nějaká pravidla pro vítěze, nebo to chceš třeba časově omezit?
chtěl si Frederick ujasnit podmínky pro vítěze. Respektive ho zajímalo, jestli nemáš na mysli nějaké specifické. Rozhodně to byl zajímavý přístup, s kterým ses běžně nesetkal. Všichni v Chrámu většinou jen zkontrolovali meče a řezali se, dokud jeden z dvojice neležel na zemi jasně poražen. Výchova mistra Dobba, však v tomhle učila Fredericka jiným směrem, což do tvé rovnice pro souboj přidávalo další možnou neznámou.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:

Tady to bude dobrý...
Prohlédnu si chodbu a dotknu se jednoho z výstupků na stěně chodby.
To bude bolet.
Když mi Frederick podá svůj meč na zkontrolování, chvíli přemýšlím kde jsem nechal meč, protože ho na opasku zavěšený nevidím. Pak si uvědomím že ho mám v druhé ruce, tak ho podám Frederickovi aby mohl zkontrolovat moje nastavení.
Hm..
Zapřemýšlím o pravidlech pro vítěze, jak navrhl Frederick.
Co třeba... tři zásahy. Kdo zasáhne druhého třikrát zvítězil. Po každém úderu se musí stáhnout aby to bylo zajímavější, co ty na to? Kadždý úder se bere jako smrtelný, takže se potom začíná souboj jakoby... no.. odznova.
Navrhnu první věc, která mě napadne a čekám na Frederickovu reakci.

[Jordi Linx]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:
S nalezeným tunelem jsi byl nakonec spokojený a pokročil jsi k vzájemné kontrole mečů před soubojem, zatímco jsi navrhnul možná pravidla na vítěze. Kontrola Frederickova meče ti odhalila kvalitní sestavení, stejně jako jistou míru opotřebení prozrazující časté využití jeho zbraně - nastavení bylo jinak samozřejmě provedeno správně. Meče jste si proto posléze vrátili a z tohoto hlediska byli připraveni k souboji.
Dobře, to zní zajímavě. Tři doteky mečem na tělo a konec, po doteku se stahujeme,
odsouhlasil Frederick tvůj návrh, udělal se svým mečem několik kroků nazpátky a postavil se do zahajovacího postoje pro druhou formu boje s mečem. Jeho oranžová čepel se rozžhnula a přisvítila potemnělou chodbu, v níž jste se nacházeli, stejně jako byla doprovázena klasickým hučením aktivovaného světelného meče. Frederick dokončil svůj salut a meč svěsil dolů podél svého pravého stehna. Zatím jej držel pouze ve své pravé ruce a vyčkával na tebe.
Takže, začneme, nebo tě napadá ještě něco, co bychom měli určit?
zeptal se ještě, než by se rozhořel duel na plno a ty sis mohl v jeho postoji všimnout pečlivě vypilované elegance. Působil hodně svěže a značně sebejistě, přesto nikterak agresivně. Pokud jsi tedy neměl dalších námitek, tak mohl váš souboj započít dle tvé vůle.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:

Takže makashi.. skoro jsem se trefil.
Aktivuji svůj meč a postavím se do postoje mnou oblíbené třetí fromy.
Hned jak udělá krok vpřed tak ho odhodím, ikdyž..no...
Ostrý výstupky na zdech, kdyby jeden toho druhýho odhodil Silou, tak se můžeme dost zřídit.
Navrhnu ořezání použítí Síly o odhození pro větší bezpečnost a začnu uvažovat o prvních krocích.
Hlavně ho nepodcenit... ale ani bych ho neměl přeceňovat.
První krok nechám na Frederickovi s rozhodnutím se jen bránit do doby, než se mi podaří odhalit nějakou slabinu v jeho stylu, nebo dokud nebude nutné přejít do útoku.

[Jordi Linx]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:
Fredericka jsi svou poznámkou trochu překvapil, ale nakonec se jenom směrem k výstupkům podíval a jeden trochu zaoblil mečem. Jeho pohyb byl ve stejně elegantním duchu, jaký byl Frederickův postoj.
Dobře, žádné Odhazování, ale víc bych to tímhle směrem neomezoval. Jinak bychom připravil specifikum výcviku v tunelu o jeho největší význam,
odsouhlasil tedy Frederick a sám již nic extra nenamítal, takže souboj už nic dalšího nebránilo. A zatímco jsi se snažil udržet objektivní náhled a nenechat se rozhodit prvními znaky, které Frederick projevoval, ponechal jsi výhodu prvního úderu jemu.

Frederick si tě nejprve přeměřil pohledem, když udělal tři nepříliš rychlé kroky směrem k tobě a víceméně ležérně zaútočil zprava, tudíž na tvůj levý bok. Vykrytí ti nedělalo žádný výrazný problém, ale Frederickova čepel se jenom stáhla s jedním jeho úkrokem nazpět, aby následovalo bodnutí. Pořád to celé působilo ležérně a možná příliš nedůrazně, přesto jsi nespatřil žádnou mezeru nebo prostor k protiútoku a buď jsi musel úder vykrýt, nebo uskočit či se nějakým jiným způsobem vyhnout. Navíc Frederick neustával v útoku - vlastně by se dalo říct, že od zahájení jeho útoku byla ruka v jednom neustálém pohybu a byť působila ležérním ne nebezpečným dojmem, byly údery dost rychlé na to, aby nedopřávaly prostor k protiútoku.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:

Pokouším se vykrývat Frederickovy útoky stylem Soresu a soustředím se jen na pohyb jeho a mé čepele.
Zároveň soustředím Sílu pro zrychlení mých pohybů.
Tak dobrá problém je i makashi.
Chytím meč do pravé ruky, jako před tím stojím levou nohou kousek ve předu a pravou mám staženou kousek dozadu pro stabilní postoj a možnost uhnout tělem vpřed i vzad když je potřeba.
Levou ruku mám u těla a vykrývám útoky mečem v pravé ruce.
Pro můj plán potřebuju vykrýt jeho útok bodnutím tak, aby byl můj meč svisle čepelí vzhůru a narazil na jeho čepel z mého leva. V takovém případě na meč zatlačím víc, abych meč poslal mimo a tlačím na něj dál. Ve stejnou chvíli, kdy se srazí naše čepele a prostor mezi mým a Frederickovým tělem nebudou zaplňovat meče, ho uděřím levačkou do obličeje, pak ho levou rukou chytím za ruku, ve které drí meč a pohnu mečem rychle tak, abych ho sekl do ramene.

________________________________________________________________________
Já jsem na to úlpně zapomněl a myslel že jsem odpověď poslal už před třema dňama.

[Jordi Linx]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:
Ze všech Frederickových úderů jsi se rozhodl soustředit především na bodnutí, která prováděl a vyčkal sis na to další. Útoky soupeře se ti dařilo odrážet i jednou rukou, byť už jsi pocítil, že za onou zdánlivou ležérností úderů se skrývala značná přesnost a nemalá síla. Ale i tak se ti dařilo je odrážet jednoruč a vyčkávat na svou šanci, do níž ses přichystal.
Konečně se po sérii střídavých úderů rozhodl Frederick pro bodnutí. Povedlo se ti ho zachytit dostatečně včas na to, abys nastavil meč do požadované polohy a začal si odklonem dělat volný prostor pro možný fyzický úder. Během odklonu sis ani neuvědomil, že by jsi cítil odpor soupeře, ale pokračoval jsi dál v útoku. Až, když tvoje pěst těsně míjela Frederickovu hlavu, sis uvědomil, že měl tvůj manévr přečtený. Odklon jeho meče se ukázal tak snadným, protože meč v ten moment držel jednou rukou, přesněji svou levicí, a těsně při tvé ruce se protočil tak, že ti nastavil záda a tvá pěst těsně prolétla kolem jeho hlavy.
Zrychlení jeho útoku bylo až nečekané a než jsi mohl stihnout reagovat, tak už držel tvou pravici a elegantně tě přehazoval přes sebe kupředu. Povedlo se ti akorát zkorigovat dopad do poněkud nemotorného kotoulu. Z kotoulu jsi se dostal poměrně rychle na nohy a otočil se akorát včas, abys stihl odrazit nyní již opět ležérní útok zprava, po němž Frederick na chvilku ustoupil a znova si tě přeměřil pohledem. Dával ti tím i šanci na případný útok, pokud by ses jí tedy chtěl chopit.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:

Nereaguju, ten přehoz se dal zkontrovat.
Udělám krok vpřed. Zaujmu postoj Soresu, levá ruka vpředu, meč vodorovně nad hlavou.
Nevytahuj všechny karty.
Nechám sebou proudit Sílu. Nechám ji ať zrychlí mé pohyby.
Pravá ruka s mečem klesne dolů, udělám krok vpřed a bodnu. Pohnu mečem doleva, kruhovým pohybem ho dostanu nad naše hlavy, kde ho chytím oběma rukama a provedu úder zhora.
O krok ustoupím. Seknu zprava na oblast Frederickových ramen, ruce, ve kterých držím meč mám nyní vedle levého oka, levou nohu vpředu, pravou vzadu pro stabilitu postole, k Frederickovi jsem natočený pravým bokem, rukama nehýbu a bodnu. Pak pohnu mečem doprava, aby mířil čepelí za mě a znovu seknu zezhora na Fredericka.

[Jordi Linx]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:
Nabídnuté šance pro převzetí iniciatuvy v souboji jsi se rozhodl využít a připravil jsi se do postoje, kdy jsi zahájil útok s mečem drženým v jedné ruce. Tvé bodnutí však neuspělo ať už v rychlosti nebo síle a Frederick jej bez potíží odklonil do levé strany, což jenom hrálo pro tvůj nadcházející plán. Co však bylo proti očekávání byla Frederickova čepel na vrchu té tvojí, tudíž jsi rovnou nemohl začít kroužit nahoru, ale naopak jsi byl přinucen sklonit čepel níže, protože obouruč držený Frederickův meč ten tvůj jednoručně držený bez výrazných potíží přetlačil.
Co víc, zároveň udělal krok vpřed, získal tak větší útočnou sílu a tys musel o krok ustoupit, aby jsi nebyl zatlačen do příliš nepříjemné pozice, nebo jsi si nenechal přiblížit vlastní meč až těsně k obličeji. Taky ti nezbylo nic jiného než uchopit meč obouruč, abys zastavil Frederickův nápor, který tlačil tvou čepel nyní středem nahoru a nutil tě volit mezi úchytem obouruč nebo dalším ustupováním vzad. Nakonec jsi se rozhodl pro obojí, tedy úchop obouruč a i ústup vzadu, čímž jsi nechal Frederickův meč vylétnout vzhůru a vyrazil jsi v protiútoku zprava na jeho ramena. Frederickova čepel však stihla klesnout tak, že ji nyní držel obouruč kolmo vzhůru, držel na ní tvůj meč a sám vykročil blíže k tobě s úmyslem protočit se na patě a uštědřit ti do obličeje ránu loktem.
Uhnout se ti povedlo jen tak tak a následné couvání o několik kroků před dalším útokem ti na náladě přidat nemohlo, i když se ti povedlo vyhnout zásahu. Byl jsi však nyní na ústupu před Frederickovými útoky, které, byť stále působily ležérně, ti neumožňovaly získat pevnou obrannou pozici pro Soresu. Navíc jsi vytušil, že se pomalu ale jistě blížíš ke zdi za tvými zády.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:

Snažím se soustředit jen na Frederickovy pohyby a zrychlování mého těla skrze Sílu.
Změním taktiku z taktiky, která připomíná spíše Djem so na taktiku která se přiblíží více k Soresu.
Pokusím se manévr, který je znám jako Tekoucí voda.
Vždy stavím tělo a ruce tak, aby nemohl bodnout, nebo se mu nenaskytla přiležitost k přímému útoku. Tak aby nemohl bodnout, případně šlo bodnutí bokem a každé jeho seknutí jsem následoval nebo pohnutím meče zablokoval.
Zároveň se snažím vyvíjet na Frederickův meč tlak a přinutit ho zastavit. Pokud to šířka chodby dovolí se otočit, protože by Frederick mohl začít ustupovat a následovat nepřílete není dobrá taktika vzhledem k tomu, že je lehčí mu naběhnout do pasti. Kdyby se mi podařilo nás otočit, pokračoval bych v ústupu zpátky chodbou, kterou mě před chvíli Frederick tlačil.
V případě, kdyby se mi naskytla příležitost, jakože ne a já mohl seknout, nebo bodnout Fredericka, tak aby nebyl rychlejší a neudeřil první, udělám to.
Zrychluju se jen tak, abych byl schopnější pro vyrovnání a přiliž se naunavoval, ale vzhledem k tomu, že jsem cvičil většinu života to co pro Soresu potřebu, výdrž, místo síly nebo rychlosti, které jsou potřeba pro jiné formy, bych měl být schopen bojovat ještě nějakou dobu.

[Jordi Linx]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:
Vývoj souboje tě přiměl také změnit taktiku a snažil ses získat pevnou půdu pod nohama díky technice zvané Tekoucí Voda. Když se po další třech krocích ustupování začaly vaše meče pohybovat ve stejném tempu a směru, tak jsi již nemusel příliš dál ustupovat a to ještě nějaké dva metry před zdí. Během kopírování Fredercicka, kdy jsi musel meč držet obouroč, ti dělalo trochu problém držet se jeho tempa, které neustále měnilo svou frekvenci. Pohyb jeho meče totiž zrychloval a zpomaloval během úderu, což bylo krajně neobvyklé a jen na pohled to dovedlo působit ležérně. Během sledování pohybu jsi však vycítil v jistých momentech, že za daných okolností jsi byl najednou schopen silně zaútočit nebo rychle reagovat. Tedy, neplatilo to vždy, ale existovaly jisté momenty, které byly nyní pro vás oba stejné.
Když si Frederick uvědomil, že držením se stávájící taktiky úspěchu nedosáhne, tak úmyslně udělal krok vzad, ale nepohlídal si tolik prostor při jednom ze svých boků. Vycítil jsi možnost naznačení útoku tímto směrem, což Frederick sice včas předvídal, ale ty jsi se tudy protáhnul okolo něj do volnějšího prostoru.
Přesto jsi se nenechal svým drobným úspěchem ukolébat a setrvával jsi u obranného Soresu a ustupoval tentokráte již směrem k většímu prostoru. Frederick úplně změnil druh svého postupu a tentokrát to nebyl jeden plynulý pohyb, ale vždy série několika úderů a drobná přestávka v níž tě vybízel k útoku. Tedy, přímo tomu nenasvědčoval, ale budilo to ten dojem. Každá série se nyní soustředila na jeden jediný bod tvé obrany a trvale zkoušela jeho pevnost.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:

Mění taktiku, teď jestli je to dobře nebo zle.
Pokračuj v defensivní taktice až do další Frederickovy přestávky.
Bodnu mu na hlavu a doufám že vykryje sekem vzdůru.
V takovém případě bych okamžitě přehmátl levou rukou za meč, nebo píše ruce. Zároveň bych se trochu snížil v kolenou a otočil se, pohnu loktem tak, že ho můžu udeřit do obličeje, pokud neuhne. Loktem směřuji dál a otáčím se, mým loktem bych se měl střetnout s jeho. Pak se narovnám v kolenou a švihem těla ho přehodím přez sebe. Pokud se mi to nepovede strhnu nás na stranu a pokusím se přejít do parakotoulu, když bude kam. V druhém případě, bych dopadl na Fredericka.

[Jordi Linx]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:
Ani změna Frederickova stylu tě nepřiměla k tomu, abys upustil od svých defenzivních taktik a hodlal ses jich držet i nadále. Alespoň jsi se snažil budit tenhle dojem, zatímco jsi spřádal svůj další plán na útok, přesněji jakýsi protiútok. Bohužel jsi se seknul už s odhadem toho, kudy povede svou obranu. Obecně jsi o Frederickově stylu mohl říci, že nikdy nevedl obranu tak, aby se svému protivníkovi příliš odkrýval. Bodnutí směrem na hlavu odklonil Frederick do strany, aby rychle vykročil vpřed a ramenem tě nabral do hrudníku a uštědřil ti tedy znatelný úder. V jeho síle však bylo vidět, že tohle není jeho obvyklý styl boje a tímhle úderem trochu zaimprovizoval. Výsledek situace však nebyl chtěný ani pro jednoho z vás, protože tvým aktivním protipohybem se ti povedlo alespoň zaklínit jeho ruku a dostali jste se alespoň na moment do patové situace.
Než však kterýkoliv z vás mohl vymyslet nějaký další postup, tak jste oba vycítili přítomnost ještě někoho dalšího vlivného v Síle. Společné natočení daným směrem odhalilo přítomnost Frederickova mistra, který se tvářil jako obvykle a to značně nemile.
S tímhle to můžete zkusit akorát tak v baletním sboru,
odsekl ostře a Frederick uvolnil vaše sevření a následně deaktivoval svůj meč. Znamenalo to, že váš souboj je u konce.
No, když máte tolik energie navíc, tak jsem zvědav, jak se budete zítra činit. Přednášku o tom, proč je padawanům dovoleno vést souboje pouze v k tomu určených prostorách, si odpustím, protože si na rozdíl od vás jdu lehnout,
dodal ještě, než se otočil a vyrazil pryč odsud. Neslyšné Fredrickovo vydechnutí se ti povedlo tak nějak zaregistrovat, což mohlo leccos naznačit o tom, jak často se mohlo něco podobného Frederickovi stávat.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:

Chvíli mlčím, přemýšlím.
Meč držím stále deaktivovaný v ruce.
Jako bych to někde slyšel.
Řeknu po chvilce. Něco podobného se mi pokoušel namlátit do hlavy můj starý mistr. Narozdíl od jiných věcí se mu tohle nepodařilo.
Asi budu radši držet hubu a přikyvovat. Poslouchat a dávat pozor. Bude to tak lepší ne?
Zeptám se Fredericka, který musel vědět jak vyjít s Dobbem tak aby mě nesežral.
Držet hubu neklapati, hodného hocha dělati, ničeho neposrati a svědomí čisté uchovati.

[Jordi Linx]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:
Frederick se po tvé poznámce trochu pousmál, ale hned se mu vrátil do tváře ustaraný výraz. Sám schoval svůj meč, tedy hned poté, co jej nastavil zpět na původní hodnoty, a natočil se směrem k chodbě do vašeho pokoje.
Jednoduchý překlad - zítra budeme makat jako banthy, kterým vyhrožují, že z nich nadělají steaky. A jsem si jistý, že by s tím nic nenadělal ani náhlý mandalorianský útok,
povzdechl si Frederick a trochu se protáhnul, aby mu neztuhlo svalstvo. Byla to série krátkých a jednoduchých cviků, která pomáhala uvolnit napětí z napjatých svalů. Protahování nebylo ani nijak výrazně dlouhé, ale i tak mělo svůj jasný účel pro delší dobu.
A teď už je jedno, jestli hned poslechneme, byť to doporučuju,
poznamenal Frederick a chystal se vykročit do vašeho pokoje, když se zastavil a ohlédl se na tebe, jestli se také připojíš. Nepůsobil nijak naštvaný z toho, že byl váš duel přerušen, spíš jsi ho mohl vnímat jako trochu unaveně působícího při myšlence, co si mohl mistr Dobb chystat pro další den.
Mezi základní principy výcviku pod mistrem Dobbem patří disciplína. Cituji - Jedi, který není schopen mít nějakou disciplínu nemůže uspět v souboji, protože může dřív nebo později bojovat chaoticky. Jenomže disciplína neznamená být poslušný nerf, co půjde talíř, když se řekne. Je potřeba občas taky přemýšlet, což teprve znamená být Jedim,
vybavil si Frederick jednu z pouček svého mistra. Nevnímal jsi to od něho jako nějakou výtku, byť on sám se dal nyní vnímat jako zpráskaný twi'lecký otrok huttského lorda.