Výcvik pro Gnosta(Gnost Kohn)

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Předtím, než jsi se rozhodl usednout k meditaci, jsi chvilku procvičoval tebou preferované formy boje s mečem, i když ti to pokoj svou velikostí moc dobře neumožňoval. Několikrát nechybělo málo a mohl jsi zanechat jasně viditelnou stopu na stropě. Vše jsi završil kontrolou svých komponent meče a následovalo již jen proudění Síly v meditaci.
Tvůj vnitřní budík tě nezklamal, když jsi skončil přesně minutu před smluveným časem setkání, tudíž jsi se mohl trochu protáhnout a vyrazit do společenské místnosti. Vedle nákladového prostoru se ukázala jako druhá největší místnost v lodi, byť zde i tak mnoho místa nebylo. Mistr Dobb již stál u stolu a diskutoval o něčem s Frederickem, dokud jsi je nepřerušil svým příchodem.
Vida, takže můžeme začít.
poznamenal spokojeně mistr Dobb a postavil se tak, aby měl tebe i Fredericka před sebou.
Jedi si musí umět poradit za většiny situací. Tohle jsou tři plody - z jednoho ti bude blbě, jeden je jedlý a třetí tě otráví.
začal mistr Dobb a vytáhl ze záhybu roucha tři kusy nějakého ovoce, které položil na stůl vedle sebe. Na první pohled se od sebe lišily akorát tvarem a barvou, ale nic neprozrazovalo jejich vlastnost.
Všechny tři rostou na podobně vypadajícím stromě hlouběji v džungli. Posledních osm hodin jsi nic nejedl a ještě se ani zdaleka neblížíš svému cíli. Energie ti mizí každým krokem náročným porostem. Které z těhle tří ochutnáš?
předložil před tebe mistr Dobb první otázku, na kterou chtěl slyšet odpověď. Tvoje botanické znalosti ti v tomhle rozhodně nemohly nijak pomoci a běžný pohled na ovoce nebo jeho omakání ti nemohlo nic prozradit.

[Gnost Kohn]

Vesmír, Hyperprostor:

Podívám se na mistra s výrazem typu: To myslíš vážně? Naštěstí přez masku to nejde vidět.
No.. v případě že by tam byly nějaký zvířata, tak ten co by jedly ony..
Řeknu a pak se zamyslím a a řeknu druhou možnost.
Kdybych už ale nemohl dál... no upřímě buďto padnout vyčerpáním a doufat v nereálnou záchranu to radši risknu a jeden vyberu.
Lepší tohle, než zeptat se na odpověď... doufám, že jeden nebudu msuet sníst..
V případě, že se dostaneme k tomu, abych jeden přece jenom ochutnal, tak chvíli počkám, pak jeden prostě vezmu a s radostí jej ochutnám.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Mistr Dobb z tvých odpovědí nebyl příliš nadšený a ani Frederick se netvářil zrovna šťastně. Jeho výraz byl něco mezi lítostí nad tím, co tě může čekat a přáním toho, že jsi se pokusil jen o hloupý žert, než o vážnou odpověď.
Zvířata jsi vyplašil svým hlučným postupem, takže od nich se nic nedozvíš,
byla skoro okamžitě zamítnuta tvá první odpověď a postoj mistra Dobba dával jasně najevo, že v tomto neustoupíš.
A námitky se neberou, protože jsi na cestě už přes osm hodin a to si málokdo dává bacha, aby nebyl slyšet při pohybu džunglí nebo lesem, zvlášť, když je to unavený padawan.
dodal k tomu ještě mistr Dobb a vrhnul jeden vyčítavý pohled směrem k Frederickovi. Ten udělal grimasu, kdy dával najevo, že si je toho moc dobře vědom a od svého mistra měl prozatím klid, což se však nevztahovalo na tebe.
Tak riskuj,
pobídl tě mistr Dobb a rukou ukázal na všechny tři plody před tebou. Čímž naplnil tvé obavy, že dojde na ochutnávku.
Náhodně sis vybral jeden z plodu a s tím, co by se mohlo rovnat úsměvu, se do něj zakousl. Po prvním polknutí ti bylo jasné, že jsi zvolil špatně - pociťoval jsi mírné šimrání po celém těle a tvoje smysly postupně ztrácely svou ostrost.
Bravo, právě jsi se otrávil ...
poznamenal mistr Dobb s neskrývaným sarkasmem. Z kapsy vytáhl tři byliny - kapradinu, bílou květinu a něco jako bodlák.
K tvé nehorázné Jediské klice jsi zaslechl v kantýně, kde jsi neměl co dělat, že nedaleko těchto plodů roste rostlina schopná neutralizovat jed. Síly tě ale rychle opouštějí a tušíš, že se stihneš dostat nejspíše jen k jedné z těchto bylin, které a proč?
pokračoval mistr Dobb v testu, zatímco tvůj stav se zhoršoval každou vteřinou. Byliny si držel ve svém dosahu a nejprve po tobě jasně chtěl odpověď, zatímco Frederick se tvářil stylem, jakoby něco podobného sám musel zažít.

[Gnost Kohn]

Vesmír, Hyperprostor:

Co.. fuj.. pěkný.
Pomyslím si v moment, kdy se otrávím.
Zatímco se můj stav zhoršuje, zvážím, čím se otrávím dál.
Já nehraju.
Tohle dáváte každýmu?
Spíše řečnická otázka spíše ,jen jako stížnost mi připomněla, že bych měl pohnout s vybíráním protijedu.
Bodlák... ten jíst teda nebudu.
Zavrhnu bodlák a rychle pokračuju.
Ta květina... tak ta se mi nezdá.
Takže beru kapradinu... problém je... je, že.. mě už ten blbej test nebaví.
Opřu se o stůl, natáhnu levou ruku na střední vzdálenost k bylinám a zhluboka vydechnu.
Na druhou stranu... nemám na výběr.
Řeknu rychle a vezmu kapradinu.
Jestli jsem se zabil, tak říkám... takový testy nemám rád.
Kdybych míň kecal...
Bleskne mi hlavou, zatímco se snažím pozřít kapradinu.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Nijak výrazně jsi o své volbě nepřemýšlel, zavrhnul jsi bodlák, označil květinu za divnou a natáhl se po kapradině. Zároveň jsi alespoň dvakrát označil tento test za divný a tvrdil, že se jej již nehodláš dále zúčastnit. Přesto jsi nakonec popadl kapradinu, nacpal si část z ní do úst a snažil se ji rychle rozžvýkat a následně polknout. To vše se odehrávalo pod lítostivým pohledem Fredericka a jistého opovržení ze strany mistra Dobba.
Netrvalo ti dlouho, abys zjistil, že kapradina byla správná volba a vedle její příšerné chuti se ti smysly začaly vracet do normálu. Mistr Dobb mezitím sklidil to, co z bylo z tvého testu a čekal, až budeš znova schopen plně vnímat pozornost.
Selhal jsi,
poznamenal stručně nehledě na to, že jsi přežil test bez újmy. Posadil se do křesla, gestem vybídl Fredericka, aby provedl totéž a mlčel.
A teď chci, abys zjistil proč. Do té doby tady budeme sedět, všichni,
dodal ještě krátce a opět přenechal dění na tobě. Žádný další náznak toho, co by se mohlo stát, žádná nápověda, co chtěl slyšet. Prostě tam před tebou seděl a čekal na to, až mu něco odpovíš a hlavně na to, co. Frederick se pouze zhluboka nadechl a snažil se o něco jako vědomou a drobnou meditaci, aby udržel své smysly v naprostém klidu. Bylo na něm vidět, že tohle je chvíle, kdy se musí ovládat, byť by třeba nechtěl.

[Gnost Kohn]

Vesmír, Hyperprostor:

No výborně.. teď tady budu jen tupě zírat a mistr mě bude považovat za čím dál většího hňupa.
Zhodnotím situaci a zároveň i několik nadcházejících minut možná i hodin. Analýze vlastních úspěchů či neúspěchů jsem se nikdy moc nevěnoval. Většinou to nemělo cenu, v moment to bylo pro mě správné, tak jsem to udělal. Mistr do mě sice občas hučel ať myslím, když něco dělám, já tomu ale moc pozornosti nikdy nepřihládal.
Začínám ho nenávidět... na druhou stranu se mě možná snaží něco naučit. Problém je, že na to nepřijdu.
Je vám doufám jasný, že to co řeknu bude na míle vzdáleno inteligentní odpovědi.
Takže začneme... proč jsem selhal?
Odpověď nebude otrávil jsem se...ne?... Jednal jsem bez rozmyslu.
A jak vydím, tak nápovědu nedostanu.
Nemám s váma hrát hry, protože vždycky prohraju.
To jsem možná neměl říkat.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Svým postojem jsi mistru Dobbovi žádný hezký výraz do obličeje nepřinesl. Tvářil se pořád stejně otráveně jako od konce testu a to dle všeho neznamenalo, že si počínáš nějak dobře. A jeho pohled rozhodně nepřinášel povzbuzení do následujících chvil, spíš se podobal pohledu člověka, který se někoho chystal soudit.
Odpověď bude natolik inteligentní, kolik inteligence se do ní rozhodneš vložit. A vysvětli mi, proč bys měl jednat bez rozmyslu, jsi snad nějaký vystrašený ubohý politik ze senátu?
zareagoval kriticky mistr Dobb a opřel se o křeslo, zatímco poslouchal tvou další větu. Ta jej však přiměla znova se narovnat a dost blízko se přiblížit až k tobě s hrozivým výrazem.
Jestli je tohle hra, tak je i život pouhá hra a tam přeci nechceš jen tak prohrát. A navíc by sis měl uvědomit, koho v téhle hře hraješ.
odpověděl a měl jsi na něho dost blízký pohled, že i pouhé ucuknutí pohledem by nyní bylo nezdvořilé či dosti zbabělé. Mistr Dobb tohle vše myslel smrtelně vážně a tvůj zdánlivě lehkovážný přístup se mu opravdu nelíbil.

[Gnost Kohn]

Vesmír, Hyperprostor:

Koho v téhle hře hraju?... Logicky sebe ne...
Chvilkové přemýšlení nad tím proč jsem selhal vystřídalo přemýšlení nad tím, jak moc mě začíná tenhle ithorian štvát.
Klídek... zavři oči a dělej že jsi v klidu.
Jediné štěstí, je že přez masku a brýle nevidí výraz ani jestli mám otevřené nebo zavřené oči, jinak bych poslouchal další slova, která mě jen naštvou.
Takže na rovinu. Mě je jedno co si o mě myslíte. Každopádně, odpověď na vaši otázku... tedy proč jsem selhal ode mě neuslyšíte, a můžeme tady sedět než doletíme na Iridonii, klidně proč ne. Chápu.. chcete si mě vyzkoušet.. možná počítáte, že se možná něco ... uhm.. naučím, ale nepočítáte s tím, že mě odpověď na vaši otázku nedojde... a to ani když tady budeme sedět roky.
Osobně vidím tak... tři možnosti. Buďto mi řeknete proč, nebo tady můžeme sedět a čekat.. nebo přejdeme k další věci, pokud nějakou máte.
Řeknu mistrovi na rovinu a lehký vztek vystřídá krátkodobá radost.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Tvoje vzdornost ithorianskému mistrovi moc radost neudělala a nijak se to ani nesnažil zakrývat. Mistr Dobb se napřímil ve svém křesle a věnoval ti hodně ostrý pohled až hraničící s pohledem dravce.
Buď jsi idiot, nebo hromada trosek.
poznamenal stroze Dobb a postavil se.
A budu tak měkkej, že ti i vysvětlím proč. Protože si hraješ na něco, co ještě nejsi. Před sebou nevidím někoho, kdo by se měl stát Jedim, ale měkkou arogantní slečinku, která se buď ještě nedokázala vzpamatovat ze smrti svého mistra, byť poslední část Kodexu jasně říká, že není smrti, jen Síly nebo někoho, komu zkušený ithorianský Jedi nestačí jako případný učitel, protože to není nikdo známý nebo důležitý v hierarchii Řádu.
vpálil ti svou pravdu mistr Dobb přímo do tváře a postavil se těsně před tebe.
Tak až si to v té palici ujasníš a zjistíš, co vlastně chceš, tak mi můžeš přijít odpovědět na mou předešlou otázku.
dodal ještě mistr Dobb a odešel bez dalších slov pryč z místnosti, takže jsi tu s Frederickem osaměl. Rozhodně nebyl z výsledku tvého testu nadšen a nesnažil se to skrývat.

[Gnost Kohn]

Vesmír, Hyperprostor:

Chvíli jen tak hledím před sebe, chvíli z důvodu toho, co řekl mistr, ale potom se v myšlenkách vrátím na to, co jsem řekl já.
Ujel jsem... to se mně nestává.
Přejdu po místnosti, naprosto bez myšlenek a chvilku mi trvá, než si všimnu, že je se mnou v místnosti stále ještě Frederick.
Otočím se a přejdu zpátky a zatím ignoruju Frederickovu přítomnost.
Proč jsem teda selhal. Tak dobrá.. od začátku..
Začnu si přehrávat v hlavě co jsem udělal od doby, co jsem přišel do této místnosti.
Jedi si musí umět poradit za většiny situací, pravda... co to řekl než jsem se otrávil... Tak riskuj? Řekl jsem že bych to radši risknul... Riskoval jsem... otrávil jsem se.. ne vždycky se to vyplatí, ale udělal bych to znova... možná názorné poučení pro jinou situaci..
Po delším zamyšlení se otočím na Fredericka.
No... někdy stačí chvilka a uděláme něco co jsme nechtěli. A další chvilka nám odhalí, že odpověď byla tak jednoduchá. Co ty si o tomhle myslíš?
Optám se ho a zase se zamyslím.
Já nejsem někdo, kdo by se měl stát rytířem jedi.. ne teď.. někdy možná... no.. nepřemýšlejme nad tím..

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Frederick sledoval tvé přecházení a ani nedutal, čímž tedy nenarušoval tvoje přemýšlení a hloubání o tom, kde se stala chyba. Procházel sis postupně celou situaci od začátku, ale čím více ses v tom hloubal, tím více sis připadal nedostatečně schopný jako Jedi. Nakonec jsi se otočil k Frederickovi a zeptal se ho na názor na jednu z tvých myšlenek.
Svatá pravda,
přitakal pouze Frederick a posadil se na jedno z volných míst, aby tě chvilku pozoroval. Bylo na něm vidět drobné váhání, ale nakonec přišel hluboký nádech a:
Jestli ti to pomůže, tak jsem absolvoval něco podobného. Tedy, mistr tuhle zkoušku vymyslel na základě mé zkušenosti. Ten padawan, který se ochomýtal ve špatné kantýně, pak se nechal převézt a musel projít sám džunglí, tak to jsem byl já před nějakýma dvěma roky.
prozradil ti Frederick, že si podobnou zkouškou také prošel. Jenomže v jeho případě to bylo ještě o dost reálnější a horší, než v tom tvém.

[Gnost Kohn]

Vesmír, Hyperprostor:

Otočím se na Fredericka vlastně nevím, co bych na to řekl.
To musela být zajímavá životní zkušenost.
Řeknu a ještě jednou přejdu po místnosti.
Achjo... omluvy mě nikdy moc nešly.
Omluv mě... něco bych měl udělat.,
Řeknu, odejdu z místnosti a namířím si to k mistrovu pokoji.
Možná bych se měl nade vším trochu zamyslet a nechytat se první možnosti, co mě napadne..
Zaklepu na dveře mistrova pokoje a vyčkám, než mohu vstoupit.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Nebyl sis jistý, jak přesně reagovat na Frederickovo prozrazení a zmohl ses tedy pouze k jednoduchému komentáři.
No, doufám, že už se to nebude opakovat. A mistr Dobb ostatně taky,
poznamenal Frederick s nevelkým nadšením, protože mu tato vzpomínka nebyla úplně nejpříjemnější. Vaše diskuze tímto však skončila, protože jsi dospěl k rozhodnutí, na jehož základě jsi vyrazil k kajutě mistra Dobba. Nejistý tím, jak přesně to hodláš udělat, jsi zaklepal na jeho dveře a začal čekat.
Jenomže z druhé strany se nic neozývalo, žádné povolení ke vstupu dovnitř ani nic jiného. Po dalším zaklepání a chvilce čekání jsi dospěl k tomu, že zde mistr Dobb není a rozhodl se po něm podívat do kokpitu frachťáku, kde jsi ho nakonec přeci jen našel. Seděl v křesle ko-pilota a zabýval se studiem posledních zpráv vztažených k vašemu nadcházejícímu cíli. Na první pohled se zdálo, že mistr Dobb byl do své práce natolik zabraný, že si ani nevšiml tvého příchodu. Jenže už po pěti vteřinách ti jasně gestem naznačil, aby ses posadil.
Takže, k čemu jsi dospěl?
zeptal se jednoduše a pozornost i nadále směřoval pouze k displeji před sebou, byť dal jasný náznak pro start rozhovoru.

[Gnost Kohn]

Vesmír, Hyperprostor:

Podle mistrova pokynu se posadím tak, abych na mistra viděl, on nebyl ke mě zády a ani já k němu.
K tomu, že risk není vždycky zisk.
Pak se na pár vteřin odmlčím, když promýšlím další slova.
A chtěl bych se vám omluvit za to, jak jsem se choval. Ujel jsem až moc, nevím proč.
Mluví se mi tak jaksi těžko... všechno, co mistr říkal mi teď připadá jako pravda.. mistrovu smrt jsem v podstatě neřešil, prostě jsem to ignoroval, přecházel stylem trénink, studie.
A máte pravdu.. já nejsem někdo, kdo by se měl stát Rytířem Jedi.. zdá se mi, že k tomu mám čím dál víc daleko.. Mám toho tolik co zlepšovat a učit se.... V chrámu nás učili cti svého mistra.. ikdyž mě máte na starosti jen na této misi, jste mistr a mě nepříslušilo pochybovat o zkoušce, kterou jste přede mě dal.
Odkašlu si a pokračuju.
Takže se vám omlouvám, a... v chrámu nás učili, čiň sliby, jen když je dokážeš dodržet, takže vám slibuji, že se to už nebude opakovat.... a....Rád podstoupím jakoukoli další zkoušku. A ...pochopím,..... jestli mě už nebudete chtít .....víc učit.
Pak už jen čekám na to, co mistr Dobb řekne.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Ze začátku se nezdálo, že by tvůj proslov udělal na mistra Dobba výrazný dojem, ale po chvilce se ti přeci jen zdálo, že jeho rysy trochu změkly. Následovalo něco, co by se dalo přirovnat ithorianskému nadechnutí, načež se mistr Dobb konečně otočil tvým směrem.
Nejprve je potřeba dospět k poznání, což se nyní stalo. A protože jsi udělal krok vpřed, tak ti prozradím, co jsem od tebe chtěl slyšet. Ve tvém testu jsi selhal proto, že jsi nejednal jako Jedi, ale jako obyčejný jedinec. Domnívám se, že dále bych to nemusel rozvíjet, ale i tak ti připomenu, že s větší mírou nebezpečí a krize se více pozná, kdo skutečně jsi. Jedi musí vždy zachovávat čistou hlavu, jinak přestává být sám sebou.
promluvil nyní již víceméně smírně a možná se mu tě i zželelo. Celé to však netrvalo dlouho a jeho rysy byly opět stejné jako předtím - byť to neznamenalo příliš velký rozdíl.
O tomhle přemýšlej, medituj do konce naší cesty. Když tohle víš, tak není potřeba tě zatím dále zkoušet. Jenom se mi s Frederickem nervěte s meči, nehodlám zalepovat díry v lodi,
dodal ještě mistr Dobb a naznačil ti, že můžeš odejít, aby tě však ještě gestem ruky zastavil.
Není smrt, je pouze Síla. Tvůj mistr bude už navždy s tebou, v tom co tě naučil, v tom co ti předal,
poznamenal ještě s odkazem na kodex Řádu a dál se už do tebe nechtěl nechat vyrušovat. Zdálo se tedy, že celou tuto věc bere nyní jako uzavřenou.