Výcvik pro Gnosta(Gnost Kohn)

[Gnost Kohn]

Vesmír, Hyperprostor:

Po tom, co mistr řekl se cítím jaksi, uvolněnější.
Ano, mistře. A děkuji.
Na to odejdu a namířím si to do společenské místnosti, kde si sednu.
Vyřešeno.
Řeknu, řeknu si tak pro sebe.
Už abychom tam byli.
V případě, že je Frederick stále přítomen, dál sedím nemám zrovna nápad na slova, která by započala smysluplnou konverzaci.
V případě, že jsem ve společenské místnosti sám, chvíli posedím, pak začnu bezmyšlenkovitě popocházet po místnosti s rukama za zády a prohlížím si místnost a až na konec bych šel do svého pokoje.

[Jordi Linx]

Vesmír, Hyperprostor:
Mistr Dobb už na slova díků nijak výrazně nereagoval, takže jsi mohl bez starostí odejít z kajuty a zjistit, jestli byl Frederick ještě ve společenské místnosti. Nakonec jsi ho tam opravdu našel, jak si 'ustlal' vedle jedné pohovky a meditoval. To znamenalo, že konverzace tu nijak výrazně nehrozila, pokud bys ji nenačal ty. A protože jsi nevěděl, o čem byste se měli bavit a nechtěl jsi Fredericka rušit z jeho meditace, tak jsi nakonec po chvilce odešel do svého pokoje.

Zbytek cesty, což bylo něco přes den a půl, na Iridonii probíhal v podobném duchu - Frederick věnoval většinu času meditacím nebo na požádání mistra Dobba prováděl nějaké drobné údržby na lodi. Ty ses k němu mohl připojit, ale nucen jsi nebyl a měl jsi tedy celou cestu čas pro sebe. Pouze krátce před přiblížením k Iridonii jste se museli sejít v kokpitu.
Frederick byl nasměrován na pozici pilota, zatímco ty jsi jen přihlížel z toho třetího místa. Ale i tak jsi měl k dispozici dostatečně dobrý výhled na planetu před vámi. Na orbitě planety bylo vidět ještě množství trosek z hvězdných lodí, kterými vás právě mistr Dobb navigoval skrz. Šlo i vzdáleně zahlédnout republikovou hlídku skládající se ze tří starších Hammerheadů, kteří vypadaly již notně opotřebeně. Frederick se měl co ohánět, aby s touto lodí bez potíží prolétl celým polem bez doteku a mohl postupně začít klesat do atmosféry na první pohled poněkud temné planety. Její prostředí nevypadalo příliš lákavě, ale i tak jsi mohl místy spatřit několik vypálených lesů, kráterů v povrchu od bombardování a když jste se začali přibližovat k hlavnímu městu, tak i v narušení jeho infrastruktury.
Wortan, z velké části se jedná o podzemní město,
poznamenal mistr Dobb, zatímco Frederick klesal níže ke kaňonu, kde se město rozléhalo v okolí řeky. Jediný most ve městě byl zbořený a s ním i většina budov v jeho okolí. Prakticky jsi mohl vidět, že polovina z toho, co jsi viděl, ležela v troskách.

[Gnost Kohn]

Iridonia:

Většinu cesty trávím meditacemi, přecházením po pokoji, proctičováním si telekyneze na světelném meči a procvičováním se v boji se světelným mečem, pro jistotu deaktivovaným a i tak pomalu a opatrně, abych něco "nesejmul".
Když prolétáme troskami na orbitě Iridonie, napadá mě jen kolik životů si musely vyžádat pouhé dvě bitvy o Iridonii na obou stranách.
Povrch planety nevypadal o moc lépe, ze zamyšlení mě vyrušil mistr Dobb svou poznámkou.
Takže o většinu toho o co se nepostaralo bombardování se postarali vojáci.
Dále se nad svou myšlenkou nepozastavuji a raději sleduju sestup lodi.
Tady budeme dlouho.
Myšlenku vystřídá myšlenka, kam jsem dal svoje zavazadlo, ale poté si uvědomím, že jsem ho nechal na posteli v "mém" pokoji.
Dále stále potichu sleduji to, co zbylo z planety.

[Jordi Linx]

Iridonia, Kosmoport ve Wortanu:
Trosky města nepřinášely žádné hezké myšlenky nebo nápady a tak jsi se věnoval Frederickově manévrování s lodí. Bylo na něm vidět, že si nebyl až tak jistý, přesto však klesal poměrně vyrovnaně a stabilně. Finální posazení lodi bylo poměrně hladké, i když jsi již viděl mnohem silnější a elegantnější přistání. Mistr Dobb to však nijak nekomentoval, ale Frederick z toho i tak nadšen nebyl. Zdálo se, že pořekadlo "myšlenky jsou více než slova" zde bylo aplikováno v plné míře.
Vemte si svoje věci a počkejte venku, měl by přijet provoz, já nám zakóduju loď,
vybídl vás mistr Dobb a Frederick příliš neváhal, takže ti nezbývalo, než učinit totéž.

Venku jste čekali jenom zhruba minutu, než se objevil starý oprýskaný landspeeder s jedním z místních obyvatel. Na tváři měl značně patrnou jizvu a jeden z jeho rohů byl nalomený. To jasně prozrazovalo, že tento zabrak se musel účastnit i domácího odboje a odnesl si nějaké šrámy ze střetů s mandaloriany. Zastavil nedaleko vás a bez váhání se vydal vaším směrem.
Dobrý den, vy jste Jediové, kteří nám byli posláni na pomoc?
uklonil se a byly z něj znát jisté pochyby, když před sebou viděl dva mladé kluky. Očividně netušil, jak je to s životem rytířů Jedi a tudíž ani nemohl vědět, že jak ty, tak Frederick jste ještě padawani.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Kosmoport ve Wortanu:

Když si zajdu pro věci a vylezeme z lodi ven, nějak si nespravím pohled, v podstatě celá planeta vypadá stejně, akorát teď je ještě víc naživo.
Zrovna, když se chci optat Fredericka na "první pocity z planety", zjeví se landspeeder s jedním zabrakem.
Veterán? Žeby? Tak určitě... logicky.
Pak na mě přijde myšlenka, že jestli sem plánují uvítat mandaloriani znovu, tak už tady nechci být.
Eeeeh... technicky...
Koh-toh-yah. Rada Jedi nás poslala na pomoc. Náš mistr hned příjde.
Snažil jsem se to formulovat, tak abych to neřekl tak, abych ze sebe dělal rytíře, nebo mistra a taky tak, aby si nemyslel, že rada posílá opravdu nezkušené "děti". Ikdyž to v podstatě zjistí za chvíli.

___________________________________
U kel dorů se dá rozeznat věk? Ohledem teda když nepočítáme velikost pod 1 metr

[Jordi Linx]

Iridonia, Kosmoport ve Wortanu:
Přijíždějícího zabraka jsi pozdravil, jak je zvykem pro tvůj druh a bez prodlev jsi připojil vysvětlení vašeho statusu, aby nedošlo k nějakým dalším mýlkám. Rozhodně jsi mohl vnímat, že to zabraka uklidnilo.
Také vás zdravím, jsem Frederick Notuum a tohle je Gnost Kohn. Doprovázíme mistra Veto Dobba, který hned dorazí,
uklonil se Frederick a ty jsi mohl jasně vidět, že u něj šlo o nacvičený pozdrav. Těžko jsi mohl usuzovat, jestli to po něm vyžadoval sám mistr Dobb, nebo se k tomu takhle rozhodl přistupovat sám Frederick.
Ah tak, jmenuji se Nivige Sess. Jsem ..
pokýval chápavě hlavou Nivige a ohlédl se po tom, co zbývalo z města, do něhož jste právě dorazili.
... spíš už jen správce toho, co zbylo z Wortanu. Dřív jsem byl nejspíš starosta, ale těžko říct, jak to mandaloriani vnímali. Ale prostě mám teď na starosti vše okolo, včetně rekonstrukce,
pokusil se Nivige vysvětlit svou roli ve zdejším prostředí a prozradil tak, že byl de facto nejvýše postavenou osobou v rámci Wortanu. To už se k vám ale připojil mistr Dobb, který právě scházel ze své lodi a věnoval Nivigovi úklonu jako pozdrav.
Zdravím vás, jsem Veto Dobb, ale to vám jistě Frederick již sdělil. Pokud zde nepotřebujete ještě něco dalšího, tak bych rád vyrazil a o situaci nás můžete informovat cestou,
poznamenal rázně mistr Dobb a vyrazil k landspeederu prakticky nečekajíc na Nivige. Ten se k němu bez poznámek připojil, takže jste zůstali s Frederickem trochu pozadu. Ten jenom pokrčil rameny a vyrazil taky k landspeederu. Mírná vzdálenost mezi mistrem a Nivigem vám však dopřávala jistý prostor k hovoru, i když se dalo pochybovat o tom, že by nebyl slyšet, obzvláště v případě mistra Dobba.
---------------------------
Chceš mi snad říct, že jsou od narození 1,8 vysocí a bez změny výrazu? Navíc u dlouholetých druhů jde poznat, že jsou mladší. Minimálně by to mohl poznat podle Frederickova mládí, ale to není podstatné. Za trest ti napíšu, jako nějakému nováčkovi, že od tebe chci v dalším příspěvku konkrétní myšlenky, jak vnímáš postavu zabraka, který vás vyzvedl, Frederickův přístup k představení či rozhodnutí mistra Dobba.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Kosmoport ve Wortanu:

Když nás Frederick představí, tak bez hnutí jedním okem pozoruju, výhoda masky a brýlí, nikdo navidí, jak se dívám.
Taky si musím nacvičit něco podobnýho.
Zatím co nám zabrak, který se představil jako Nivige Sess, napadne mě, co bych asi dělal, kdybych žil celý život na Dorinu, zastával tam vysokou funkci jako on a přišla tam válka. Zepřemýšlím, co bych asi dělal, kdybych stál v ruinách své domovské planety. V podstatě mě nenapadá nic, vše co dokážu je vybavit si jak by vypadalo těch pár budov co mi uvízlo v paměti jako ruiny, ale nic víc. Pak mě překvapí pocit, který jsem snad nikdy neměl, možná touha po domově. Na Dorinu jsem od nějakých pěti, možná šesti let nebyl a nikdy mě nenapadlo se tam vracet... až do teď.
Z přemýšlení mě ale vytrhne příchod mistra Dobba, který téměř okamžitě zamíří k landspeederu.
Ten se nikdy nezastaví? Ikdyž na to čekat a mluvit, když můžeme jít a mluvit.
Frederick vyrazí k landspeederu a mě připadá, že už je na tohle zvyklý a já si začínám zvykat taky.
Ber to optimisticky, běháním nabereš fyzičku.
Bleskne mi hlavou myšlenka, zatímco dobíhám Fredericka, se kterým poté srovnám krok.

[Jordi Linx]

Iridonia, Ulice Wortanu:
Srovnat krok s Frederickem ti netrvalo příliš dlouho, ale to už jste stejně byli u landspeederu, kde vám byla přisouzena pozice na zadních sedadlech landspeederu. Řídil Sess, zatímco mistr Dobb seděl vedle něho. Odpoutali jste se od země a vyrazili ulicemi Wortanu kupředu.
Budu to muset vzít okolo, protože hlavní most je zbořený a ještě jsme neměli možnost jej opravit,
omluvil se nejprve Sess za drobné komplikace v cestě, ale mistra Dobba tím spíš zaujal, než naopak.
Potom se tam podívám, beru to tak, že vám máme pomoci v organizaci zásobování a odstraňování následků útoku,
neodpustil si mistr Dobb a Sess k tomu stroze přikývnul.
Oprava mostu by nám opravdu pomohla a zlepšila naše zásobování. A jak jste řekl, bylo mi přislíbeno, že nám budete pomáhat s opravou logistického zázemí a ochrany před možnými vnějšími živly jako piráty, příživníky, kteří se snaží z této situace profitovat. Už takhle máme potíže s některými zásobami jako jsou třeba medikamenty nebo některou technikou. V poslední době to je třeba nedostatek osvětlení v podzemní části města. S tím ostatním se víceméně vyrovnáváme dobře,
prozradil Sess potíže, které je zatěžovaly a s nimiž byste mohli dle všeho pomoci. Mistr Dobb se zatvářil zamyšleně, než se natočil směrem k tobě s Frederickem.
S opravou vám pomohou oba padawani hned zítra ráno. Praktické využití Síly jim jenom prospěje. Já se zatím podívám trochu hlouběji po tom póvlu, který vás chce okrádat,
prozradil mistr Dobb, zatímco jste výrazně zpomalili a vjeli na provizorní most. Jeho šířka sotva odpovídala landspeederu, takže nic většího tu jet nemohlo. V dáli jste také mohli zahlédnout ten hlavní most, který by měl být dvakrát tak široký a z pevných kusů durabetonu. V současné chvíli z něho zbyl jenom jeden pilíř při levé straně z vašeho pohledu.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Ulice Wortanu:

Raději bezmyšlenkovitě si prohlížím zdevastované ulice Wortanu.
Až se to tady za pár let dá do pořádku tak se sem možná zajdu podívat.
Z velmi krátkého rozhovoru mezi mistrem a Sessem se dozvím v podstatě to, co už nám řekla rada... pomáhat.
Když nám mistr oznámí, co budeme dělat zítra, kývnu na znamení že rozumím.
Dobrá to bude zítra... ale co budeme děla dneska?
Tato myšlenka mě teda trápila jen chvíli, než jsem uviděl most, ze kterého toho opravdu moc nezbylo.
Něco mi říká, že tady bude víc práce, než si myslím a to, že tady pobudeme nějakou dobu je v podstatě jasné.
Kde budeme bydlet?
Bleskne mi hlavou otázka, která mě napadla nejspíše abych začal myslet na něco jiného, což nebude asi tak snadné s tím vším okolo.

____________________
Asi jsem si oblíbil frázi "bleskne mi hlavou"

[Jordi Linx]

Iridonia, Ulice Wortanu:
Když jste překonali most, tak jste se dostali do hlavní části města. Tedy toho, co dřív bývalo hlavní částí města. Spousta ferrobetonových budov totiž leželo v sutinách, jiné byly hodně poškozené a jen několik menších bylo v pořádku. A v těchto jste mohli vidět známky osídlení, i když vzhledem k počtu obyvatel bylo osídlení hodně husté. Okolo těchto budov jste se však jenom mihli, abyste mohli spatřit množství širokých ramp vedoucích do skalního masivu, kde se skrývala největší část města. I zde jste viděli jednu, dvě zničené a několik poškozených, ale většina byla v dostatečně schopném stavu.
Těmto rampám se při bombardování pokoušeli všichni vyhnout, protože jsou důležitým spojem mezi vnitřním a vnějším městem. Běžně byste přistávali právě do vnitřního města skrytého ve skalách, ale od hangárů tam jsme nyní kompletně odříznuti, stejně jako od mnoha dalších míst,
vysvětloval Sess, když na jednu z ramp najel a bez zpomalení ji přejel a vnořil se s vámi do tunelu. Světla v něm byla pouze na kraji a dál se spoléhal na osvětlení landspeederu, než dorazil k zavalené části tunelu, kde zastavil, zaparkoval landspeeder vedle dvou dalších. Tohle provizorní parkoviště bylo matně osvětlené, ale dostatečně na to, aby se tu nikdo o nic nepřerazil.
Teď vás zavedu do vaší ubytovny. Bohužel budete mít společný pokoj, který byl dříve skladem. Nemáme obytných prostor nazbyt,
vysvětloval a omlouval se Sess.
To je pochopitelné. Stravu pro nás máte, nebo se máme spolehnout na vlastní příděly?
zeptal se mistr Dobb.
Se stravou si nelámejte hlavu. Zásob tohohle typu máme dost. Nebude to sice žádná gastronomická lahůdka, ale chuť to má. Pojďte prosím za mnou,
pokusil se Sess o úsměv a vedl vás rovnou chodbou. Minuli jste troje dveře, než otevřel Sess ty nalevo a ukázal vám váš pokoj.
Jednalo se o oválnou místnost, kde byly připraveny tři obdoby spacích pytlů, ze čtyř beden připraven jakýsi pracovní stůl a židle byly ve formě menších beden. Na stole byl připraven menší holoprojektor, který byl nejspíše napojený i na holonetový vysílač.
Jídelna je na konci chodby, sociální zařízení jsou hned vedle jídelny. Máte nějaké věcné dotazy?
zeptal se Sess, když vám sdělil vše, co shledával jako nejdůležitější. Mistr Dobb si odhodil svoje zavazadla na spacák nejblíže dveřím a otočil se k vám.
Ubydlete se, dojděte si potom včas na jídlo, já zatím zjistím vše o zásobování. Je možné, že se zdržím, tak zbytečně neponocujte, zítra vás čeká spousta práce,
instruoval vás mistr Dobb, než se společně se Sessem vytratili do chodeb Wortanu a zanechal tě tak s Frederickem o samotě. Podle zdejšího času jste měli ještě nějakou tu hodinku do večeře, tudíž se dal ten prostor považovat za váš volný čas.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Wortan:

Když mistr Dobb a Sess odejdou, hodím svůj bágl na jeden ze spacích pytlů a sednu si na bednu.
Chvíli mlčím a přemýšlím.
Dneska už nic v plánu není, večeře je zhruba hodina a čučet do zdi se mi zrovna nechce po cestě hyperprostorem. Potřebuju pohyb.
Co budeme dělat? Mohli bychom zkusit už ten cvičný souboj, ať víme co od druhého čekat když se všechno... však víš.
Navrhnu Frederickovi znovu souboj.
Jestli ti to tak připadá, tak nechci jenom poměřit síly. Můj starý mistr jednou řekl, že druhého poznáváš jak mimo boj, tak v boji.
Než mi Frederick odpoví, popřemýšlím, co bych mohl dělat jinak.
Asi si to tady projdu, podívám se kde co je a zítra uvidíme.. snad se nedostaneme hned do průseru.
Nad poslední myšlenkou se pousměju, protože se mi většinou stane, když si zrovna tohle řeknu.

[Jordi Linx]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:
Jakmile jste s Frederickem osaměli, tak jsi se nejprve rychle a jednoduše ubytoval, aby ses hned otočil na Fredericka se svou výzvou. Ten sám si také odložil, jakmile si vybral jeden spací pytel a ze svých věcí si do výbavy na opasku přidal malou baterku. Teprve poté se na tebe otočil, aby ti odpověděl.
No, chtěl jsem se nejprve porozhlédnout v blízkém okolí, ale drobná rozcvička by nemusela uškodit,
pokrčil rameny Frederick a chvilku se probíral svými věcmi, aby se převlékl. Vybral si těsnější oblečení, aby pokud možno neměl žádné volné části, vše v kombinaci tmavě hnědé a černé barvy. Zároveň jsi mohl mít pocit, že zvolené oblečení mohlo být i teplejší než to, co měl Frederick doposud.
Otázkou je, kde to provedeme?
naznačil Frederick a rukou naznačil, že prostory vašeho ubytování k tomu nejsou zrovna nejvhodnější i kvůli možným následkům, kdyby se něco trochu zvrtlo.
A potom jakým způsobem? Boj s meči je pouze jednou z mnoha variant. Napadá mě zajímavá poznámka z echanijské filozofie, kterou jsem slyšel od jedné studentky v Chrámu. Důležitá pro echani není forma boje, ale boj samotný,
dodal ještě Frederick a připojil několik podnětů k zamyšlení. Mezitím se přemístil ke dveřím a čekal, jak se rozhodneš reagovat na jeho postřehy a poznámky. Také byl ochoten ti dopřát nějaký prostor k tomu, kdyby ses ty sám chtěl nějak převléci, nebo si doplnit výbavu podobně jako to udělal on.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:

Nesmím prohrát.
Na spací pytel během chvíle přibyde i plášť, který jsem měl do teď na sobě.
To si musím zapamatovat. S mečem budu mít asi největší šanci.
Jestli nemáš nic proti, tak bych vzal meče.
Pak přejdu k Frederickovi ke dveřím.
Tak asi půjdeme najít místo, kde to uskutečníme. Doufám že nás nevykopnou za to, že bojujeme mezi sebou.
Pokusil bych se o úšklebek, ale s maskou na obličeji to nemělo cenu, tak jsem udělal jen přiblblé "Hehe".

[Jordi Linx]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:
O tom, jakou formou by měl souboj probíhat jsi měl jasno již od začátku tvého návrhu. Přesně tak jsi to i prezentoval Frederickovi a vnitřně jsi se motivoval k tomu, abys uspěl. Ono nutkání vyhrát, to přesvědčování se v tom, že nesmíš prohrát, pro tebe dle všeho měla značně velký význam.
Takže klasický na meče? Proč ne,
pokrčil rameny Frederick a jakmile jsi se upravil a připravil, tak vyrazil do chodeb v tomto komplexu. Nejprve udělal lehkou odbočku hlouběji, takže chtěl hledání vhodného místa spojit i s menší obhlídkou.
Pokud se nebudeme snažit toho druhého zabít, tak to snad problém nebude,
usmál se Frederick a oba jste mohli nalézt několik dalších místností, kde se povětšinou nacházely příbytky místních. Ti tedy bydleli za stejných podmínek jako vy. Během cesty jste nalezli jídelnu, sociální zařízení i něco jako místnost, kde probíhalo zpravodajství z lokálního holonetu, byť za značných šumů a rušivých vlivů.

Nakonec jste se dorazili do místa, kde parkovali landspeedery a ukázalo se jako jediným ve vnitřní síti tunelů, kde byste mohli najít větší místo pro souboj. Tento prostor byl široký místy i více jak dvacet metrů a výška tunelu dosahovala skoro deseti metrů. Po délce se táhl od tohoto konce až ke kraji tunelu.
No, pokud chceš klasický souboj v otevřeném prostoru, tak bychom to mohli provést tady, kousek dál od landspeederů. Nebo bychom třeba mohli zkusit v nějaké méně osídlené chodbě boj v užším prostoru,
navrhnul Frederick, když se zastavil a začal si hrát s nastavením meče, aby ztlumil jeho intenzitu na tréninkové požadavky.

[Gnost Kohn]

Iridonia, Krajní tunely Wortanu:

Kde si zabojujem? Testnem chodbu.
Najdeme nějakou chodbu ať je to zajímavější.
Řeknu a přepnu meč do cvičného režimu.
Musím rychle zjistit co používá za styl, ikdyž....buďto ho unavím, nebo přejdu do útoku, jinou taktiku ani nemám.
Když hledáme s Frederickem chodbu začnu uvažovat dopředu o tom, kterou z forem boje se světelným mečem používá.
Shii Cho se učí snad každý ale málo kdo u tohoto stylu zůstane, takže jsem ho vyřadil jako první. Navrhl chodbu, ty moc vysoký strop nemívají, takže to vyřažuje, alespoň podle mě Ataru kvůli akrobacii. Niman se tak často nevidí, takže ho vyřazuji taky. Juyo zvládne a učí ho málo kdo málo koho a že by se potkali dva padawani co užívají Juyo se mi také nezdá.. vyřazuji. Zbývá makashi, soresu, shien a djem so. Shien je navržen proti blasterům takže pochybuji. S makashi je tancování a to v chodbě moc nepůjde, navíc se mi Frederick nezdá jako uživatel makashi, ikdyž zdání může klamat. V případě soresu by to byl boj kdo odpadne první. A jestli používá djem so, tak budu mít možná problém.
Nikdy nepodceňuj protivníka, ale nesmíš ho ani přeceňovat. Protivník ti lže.
Vybavím si slova mého mistra, když na mě při jednom tréninku vytasil ataru, proti kterému jsem ještě tenkrát neuměl moc bojovat.
Souboj s Frederickem se rozhodnu začít defenzivně v Soresu, nechám ho zaútočit jako prvního.