Výcvik pro Tarmien Nalju (elinor)

[Elinor Yall]

Dantooine, pláně a okraj lesa

Psi nebyli jediní, komu se podrážděná nálada při zahřnění vrátila.
To se mi snad jenom zdá...
Zjevně nezdálo. Obě zablešené potvory se vymkly jemné navigaci, čumáky k lesu a patrně dumaly, proč si se mnou nehrají na obíhanou. Správné řešení, totiž že je to přestalo bavit a tak se chtějí vrátit do pelechu, je ne a ne napadnout. Ale jestli to nechám na jejich šedých buňkách... asi na to přijdou nezávisle. Možná. Snad. Rozhodně jsou nějak nasměrovaní a nepovažuju za pravděpodobné, že se začnou honit za svým ocasem.
Ale stejně jsem měl sto chutí je nakopnout do zadků, tak, aby to vzali balistickou drahou na nějakou pokud možno hnusnou planetu s atmosférou plnou nedýchatelných plynů.
Žádné nálady, jo? Zvlášť ne takovéhle, zavrčel jsem v duchu na sebe a rychlým tempem vyrazil stranou, tak, aby vítr vál od nich ke mně, pevně rozhodnutý si tenhle detail pohlídat.
Připadalo mi, že něco v Síle se rozhodlo mi škodolibě komplikovat každý krok - tak ať si to poslouží. Jako padawan bych měl být nad podobné věci dostatečně povznesený - a prokázat to třeba tím, že těm dvěma haf hovadům neublížím, dokud mě k tomu nedonutí.
(nutno dodat, že stupeň mé nepovznesenosti na nepřízeň okolí mne nepříjemně překvapoval a znervozňoval)
Žádné ztráty sebekontroly si tolerovat nemíním. To si Jedi nesmí nikdy dovolit.

[Xavier]

Dantooine, pláně a okraj lesa

Klidil jses stranou psů celkem rozumně. Po chvilce si totiž vpoměli že za nimi by měl někdo stát. Otočily se akorát v okamžiku kdy jsi se schoval v lese, mimo dosah čenichů.
Rozhodli se však že se jim spát nechce, a raději budou honit tu mňamku co viděli před chvílí. Rozběhli se tdy směrem kterým jsi přišel.
Celkem sis oddech, neboť se tak v tvém okolí neukazovali žádní další psy. Zároveň sis bolestivě uvědomil, že až dojdou k útesu, tak se vrátí zpět. Musel jsi teda udělat co je potřeba co nejrychleji.

[Elinor Yall]

Dantooine, v háji

...třeba se utahají a pak se jim bude chtít spát... zadoufal jsem při pohledu na odklusávající psy. Trochu nemístně, protože jediný, kdo se tady utahával, byla podle všeho moje maličkost.
Takže... takže...
Paměť mě upozornila, že používat Sílu můžu jen v krajních případech, a že Síla má zřejmě na krajní případy jiný názor než já.
Díky dešti a předchozím protipsím manévrům byl původní plán jak najít předmět v tahu; zůstávala tu však eventualita spolehnout se na stereotypy - přece jenom, můj úkol vycházel z tréninkové hry, a když se hrála ve volné přírodě, zachovávali mistři určitá... nechci říct snad pravidla, ale spíš systém. Pokud tedy nechtěli být obzvláště zákeřní, jenže být zákeřný, když hledač nesmí používat Sílu - a zároveň nenechat nějakou nesilovou nápovědu by znamenalo koledovat si, že padawan bude v lese hezky dlouho.
Celkem automaticky jsem tedy zamířil hlouběji do lesa, do míst, kde jsem odhadoval jeho možný střed, a přinutil se co nejvíc vnímat okolí. Což v mém případě bylo poněkud na hraně povolených záležitostí - jenže se svojí vrozenou vnímavostí jsem mohl nanejvýš nepoužívat tu trikovou nadstavbu, a bez té jsem se milerád obešel.
Zajímal mne především stav podrostu, polámané větvičky a podobné záležitosti, které mohly naznačit, kudy a ke kterému stromu že se kdo ubíral.

[Xavier]

Dantooine, v háji

Procházel jsi lesem a hledal stopy po průchodu mistra. Jediné stopy co jsi našel však byly od Kathských psů a jiné fauny. Na průchod člověka tu nic neukazovalo. Pak jses náhodou podíval nad hlavu a téměř vykřikl překvapením.
Ve větvích se houpal světelný meč, přivázaný k jedné větvi. Už ses pro něj chtěl natáhnout když sis všiml že na vedlejším stromě se houpá krystal do větelného meče. A o kus dál zase holocron, a ještě vedle byla vibročepel, a tamhle blaster.
Na stromech okolo tebe visely všechny možné předměty, většinou nějak spojované s bojem, Jedii či Sithy.
Když sis je prohlédl pozorněji, zjistil jsi že předměty jsou jen atrapy, ani jeden není skutečně to, co představuje.
Celkem tě to zmátlo, neboť mistr hovořil o jednom předmětu že máš přinést.

[Elinor Yall]

Dantooine, v háji

...zajímavé...
Popravdě vzato mě napadly dvě alternativy, co s tím.
Možnost A - jeden předmět je pravý a ten mám donést.
Možnost B - mám si vybrat jeden z předmětů a ten aportovat.
Jestli je správně A či B, bylo zcela jedno, protože jsem neměl v úmyslu popadnout první ozdobu porostu, kterou uvidím. Sice by to bylo v souladu s pudem sebezáchovy, ale rovněž by mi to přišlo nějak... nepatřičné.
Prostě nad tím moc přemýšlím.
Ideální reakcí by tedy bylo chvíli nepřemýšlet, projít okolí, prohlédnout si vánoční stromečky... a najít něco, co by se dalo donést.
Zatím se mi nejvíc zamlouvala představa krystalu do světelného meče - dokonale vybroušené... a zároveň součást celku... co jiného by z toho tady mělo význam aportovat?
V duchu jsem okřikl své sympatie a antipatie - Jedi přece jedná na základě rozhodnutí, ne iracionálních nápadů. Protože do iracionálních nápadů se často naváží nálady a ty pramení z pocitů... a ty narušují rovnováhu mysli. A když není mysl čirá, průzračná a správně nastavená na vnímání okolí, dělá chyby. A dělat chyby je nejedijské.
Při té příležitosti jsem si připomněl sérii svých dnešních debaklů a radši zrychlil krok, abych mohl vše obhlédnout a rozhodnout ještě před návratem psů do svého oblíbeného teritoria.

[Xavier]

Dantooine, v háji

Jak jsi mohl pomocí prohlídek předmětů určit tak žádný předmět není pravý. Čímž se ti možnost A začala zdát chybná.
Dobrou zprávou bylo že se psi stále neukazovali, jedinou faunu co jsi vyděl, byla malá stvoření co se před tebou raději pakovala pryč.
U všech předmětů bylo možno aby jsi je mohl nést, i mandalorianská opakovačka byla jen lehounká skořápka. Viděl jsi předměty kteří používaly různé frakce, republikové, mandalorianské, sithské, enchanijské a jiné zbraně, brnění i jiné předměty.
Výběr byl celkem slušný, možná až příliš velký.

[Elinor Yall]

Dantooine, v háji

Vypadá to tu jako skládka starého železa. Kdybych byl kathský pes, taky bych se cítil nervozně a podrážděně.
Začal jsem dělit předměty na několik skupin - ty, které mají obecný smysl a já se na nich nechytám; ty, které se mi zamlouvají, ale obecný smysl jim chybí; a ty, kterým chybí jak soulad s tím, co vnímám jako obecné stanovisko, a i s mou maličkostí.
No, vypadá to na pěkné dilema. Proč nemůže být něco, co "je správně" a zároveň mi to tak i stejně správné připadá?
Pár věcí se tomu blížilo - třeba ten úvodní zelený krystal, republikánská zbroj a pak také jedijský holocron.
Ale nic nebylo to... pravé.
Po delším a únavnějším okukování stromů došlo k povědomému blik-cvak-aha!
Mezi něčím silně připomínajícím mandalorianskou zbroj a čímsi imitujícím sithský holocron totiž byla kasha.
Při pohledu na ni - rovněž krystal do světelného meče - mi začalo poněkud cukat v koutcích.
Pomáhá vyčistit mysl od zmatků a udržet ji v bdělém klidu.
Tahle vlastnost se patrně přenesla i na její model, protože jsem se rozhodl považovat výběr za uzavřený.
Rozhodl jsem se tedy a vzápětí i s imitací kashy se vydal na zpáteční cestu - se snahou dávat pozor na vítr a na pejsky, kteří se patrně stále ještě věnovali joggingu mezi lesem a útesem.
Vlastně jsem doufal, že se s nimi minu - když budu v lese, oni v otevřeném terénu, a pak půjdou spát, čímž si to vyměníme. Jenže předpokládat něco takového bylo krajně... nu, přál jsem si to, ale bylo mi jasné, že s největší pravděpodobností to je jenom přání a měl bych se raději připravit na jakékoli komplikace, které můžou nastat.
Ještě jednou jsem si zkontroloval všechny věci a vyrazil na cestu zpátky.

[Xavier]

Dantooine, v háji

Vybral jsi to co jsi považoval za nejleší volbu a otočil ses k návratu.
Dosti ses obával Kathských psů. Ale štěstěna se rozhodla že se na tebe alespoň trochu usmějě. Když jsi vyšel z lesa zjistil jsi že již přestalo pršet, studený vítr sice dál vál, což v kombinaci s promočeným oblečením byla velmi nepříjemná kombinace, ale z mraků už voda nepadala.
I Kathské psy jsi nikde neviděl. Vyrazil jsi tedy zpět.
Po cestě jsi náhle narazil na místo kde byla tráva ušlapaná. Podle stop jsi poznal že Kathští psi na někoho narazili a zaútočili. Nikde tu však nebyla krev. Naopak vzdalující se sopy dvou psů, z toho minimálně jedny byly kulhajícího psa, vypovídali o vítězství napadeného. Kdo, nebo co, byl napaden jsi všk nezjistil.
Dorazil jsi opět k útesu. Zezhora vypadal ještě méně schůdně než zezhora.
Tvá nálada opět nabrala sešup.

[Elinor Yall]

Dantooine, v háji, na planině a na útesu

Cesta zpátky se ukázala být mnohem optimističtější, než jsem se odvažoval doufat, a to jak po stránkách objektivních, tak poněkud nevhodné zlomyslné radosti z pohledu na psí stopy.
Tak vám někdo zmaloval kožich, potvory blechaté... patří vám to!
Chvíli jsem uvažoval, že bych se asi měl podívat po tom, kdo tak pěkně ty haf hovada nakopal do podocasních částí, ale z terénu se nedalo dost dobře nic dalšího vyčíst a navíc čas ani počasí mi neumožňovaly věnovat se dlouhým a prakticky bezúčelným toulkám pláněmi.
Plášť navíc začínal dost tíhnout k zemi, rozhodně víc, než by mi bylo milé, a studený vítr od jihovýchodu si skvěle rozuměl s mým dokonale promočeným oblečením. Prsty na rukou dokonale znecitlivěly chladem.
Opravdu nechci vědět, jak se dostanu přes ten útes.
Ještě nikdy jsem si tak nepřál sednout si v klidu v enklávové jídelně do rohu s půllitrovým hrnkem čaje, třeba i toho hnusně přeslazeného s vitamíny, co ho dostávají younglingové.
Nebo se moct převléct do suchého oblečení a zajít do knihovny a pustit si na holografickém projektoru vývoj galaxie.
Nebo...
Nebo...
Vesměs to byly úplně obyčejné a samozřejmé věci, které člověk za normálních okolností vůbec nevnímal jako požehnání všedního dne. Nic, nad čím by skutečně stálo za to uvažovat - ale pomáhalo to zabít čas na cestě, ukotvit soustředění, a nepřemýšlet příliš daleko dopředu.
Hm... a není náhodou dneska v jídelníčku v kolonce "večeře" místo čaje kakao? napadlo mě téměř u nejvýraznější terénní překážky, takže jsem se z toho pomyšlení ani nezaradoval.
Déšť pochopitelně slozitelnosti nijak neprospěl a navíc mě teď čekalo začínat tou náročnější částí.
Uvažoval jsem, jestli nebude lepší obejít další kus kraje útesu a zkusit najít něco schůdnějšího - ale rychle jsem si uvědomil, že okolo je to neschůdné stejně, ne-li ještě víc, a tady jsem to už jednou slézal. Teoreticky tedy vím, na co bych si měl dát pozor, kde a jak se víc soustředit, a neměl by to tedy být zas až takový problém.
TEORETICKY.
Prakticky jsem poslal napřed plášť, byl tak těžký, že přistál dole do mokré trávy jako poněkud těžkotonážní jestřapýr narazivší do vícepodlažní budovy. Po kratší úvaze jsem dolů poslal i boty - skála nebyla ostrá a dalo se předpokládat, že podrážky budou mnohem víc podkluzovat než chodidla - a pustil se do sestupu.
Nezapomeň, nejhorší je třetí čtvrtina zdola. Tedy to, kde za chvíli budeš.
Tentokrát se vítr rozhodl příliš nepomáhat, což znamenalo komplikaci navíc. První čtvrtinu shora jsem měl už už za sebou, když zesílil. Dost možná se sebou přinášel další průtrž mračen, ale pozornost jsem zcela soustředil na co nejopatrnější sestup - a rozhodně se mi jí nechtělo plýtvat na amatérské meteorologické odhady.

[Xavier]

Dantooine, na útesu

Z celkem příjemného přemýšlení o výdobytcích civilizace co se v enklávě vyskytovali tě vyrušil útes. Celkem rozumně jsi shodil nejtěžší části svého odděvu dolů v předstihu aby tě netížili.
Začal jsi slézat útes, vítr se rozhodnul že si do tebe šťouchne a tak jsi zaději lezl přilepený na skále.
Přes nepřízeň počasí jsi se posouvalpomalu dolů, sice pomaleji než by jsi chtěl, ale mnohem pomaleji než jsi nechtěl.
Na posledních dvou metrech ti však došlo štěstí a dopadl jsi do mokré trávy, za stardatních situací dosahující výšky kolen.
Tudíš tvůj dopad vypadal jako dopad do zarostlého bazénu.

[Elinor Yall]

Dantooine, pod útesem

Dopad proběhl do měkkého, ale přesto mi na notný okamžik vyrazil dech. Chvíli trvalo, než jsem se dokázal vzpamatovat, uvědomit si, že jsem opravdu stále v jednom kuse... a následně si i sednout, zvednout se, najít boty, znova se obout, najít plášť - a pokračovat ve své cestě.
To nejhorší už máš za sebou! pokusil jsem se o povzbuzující myšlenku. Nicméně o její pravdivosti jsem nebyl ani zdaleka přesvědčen. Dnešní procházka mne naučila hodně o skepticismu ve věcech týkající se přízně Štěstěny.

[Xavier]

Dantooine, pod útesem

Poté co sis pozbíral věci jsi vyšel zpět, přemýšlel jsi o celé misi a o vrtkavosti štěstí. To vypadalo že by se přece jen mohlo otočit na tvou stranu. Studený vítr sice stále vál, ale těžké bouřkové mraky se daly na ústup, do sluného dne to mělo však ještě daleko. Ale mraky nad tebou již byly světlejší, takže okolí již nepůsobylo tak šedým dojmem.
Po nějaké té době chůze jsi dorazil na místo kde ti mistr zadával úkol. Nikdo zde nebyl. Mistr zde na tebe očividně nečekal.
Opět jsi spatřil příjemnou, a nyní velmi lákavou, budovu enklávy.

[Elinor Yall]

Dantooine, enkláva

Výborně. Napřed se převleču do suchého, pak zahájím pátrání a při té příležitosti si seženu nějaký čaj. A všechno bude úspěšně za mnou.
S touto lákavou vyhlídkou přidám do kroku a hned, jak je to možné, zamířím přímo ke svému pokoji. Stopy, které zůstaly na chodbě, příliš nepotěšily jednoho uklízecího droida na nějž se mi podařilo natrefit.
Íííííí-kvííííííííííí-íííííííííííík-vrííííííí-íííí
Pro jistotu jsem zase zul boty, zabalil je to dokonale mokrého pláště a s poznámkou Omlouvám se, nevšiml jsem si, že jsi tu chodbu právě vytřel, se proplížil k sobě.
O necelých šest minut později jsem už nepřipomínal zatoulaného vodníka a mohl jsem tedy zamířit do jídelny - nejpravděpodobnějšího to místa mistrova výskytu.

[Xavier]

Dantooine, před enklávou

Přicházel jsi k enklávě. Okolo tebe zrovna procházeli dva studenti v povznesené náladě a prozpěvovali si, zaslechl jsi kus jejich nápěvu.
... Nad enklávou se táhnou mraky, dlabem na to a táhnem taky...
Ač se ti tato píseň nezdála zrovna vhodná padawanů, tak jsi již neměl sílu je okřiknout.
Peomiňte pane, ale musím vás zastavit.
Postavil se před tebedroidí vrátný.
Mám příkazy od vašeho mistra že vás nemám pouštět dovnitř.
Oznámil ti hlasem který považoval za omluvný, pravda moc se mu nedařil.
Mám tu pro vás vysvětlující nahrávku. Chcete abych vám ji přehrál?
Otázal se tě.

[Elinor Yall]

Dantooine, před enklávou

Říkal jsem si, že už dlouho nebyly žádné komplikace... prolétlo mi hlavou. Měl jsem poněkud rozladěnou náladu, spíš z nepříliš vychovaných padawanů než "zákazu vstupu".
No, pořád by mohlo být mnohem hůř... mohli zpívat taky Strašlivou baladu o tom, kterak Darth Malak o kalhoty přišel.
V duchu jsem si vybavil "Tam na temné planetě/ přišel Malak o gatě, ach ouvej,/ tam na temné planetě/ přišel Malak o gatě, ach jo!". Tahle příšernost prý měla celých šestapadesát slok (z pochopitelných důvodů byly notoricky známé první dvě až tři), krajně jednotvárnou melodii a na popularitě mezi mladšími ročníky jí neubírala ani averze, kterou jsme k ní – z různých důvodů – cítili my starší a zodpovědnější.
Přinutil jsem se k neutrálnímu pousmání.
Ano, rád bych si ten vzkaz poslechl, odpověděl jsem klidně a uvelebil se před vrátnicí.