Výcvik pro MrTukana(Askel Nur Ebion)

[MrTukan]

Jeskyně, Mrisst:

Kncetrujíc Sílu vyčkávám, až se tvor přiblíží a zatím vykřiknu směrem k vědcům:

Nemáte žádnou šanci! Jste prozrazeni. Vzdejte se a uklidněte to zvíře!

Je mi samozřejmě jasné, že tohle asi nezabere a tak se musím připravit na další střet se zvířetem.

Tohle už tu sakra jednou bylo.

Spoléhám na to, že běží dost rychle a tak když je už kousek odemě, uskočím stranou, tak, aby mě nezašlapal a přeběhl dál, svúj světelný meč v zápětí nastavím tak, abych odrazil útok jeho ocasu, který bezpochyby přijde. Po tomto úskoku jsem si vědom, že nebude dlouho trvat a zvíře se otočí a bude mě chtít znovu rozdupat, převálcovat a rozmašírovat na kousky, tudíž se rychle zvednu a s aktivovaným světelným mečem teď nejrychlejším možným tempem mířím k oněm vědcům. Meč nechávám aktivovaný a v pohotovosti proto, že nevěřím tomu, že by vědci byli bez tvora až tak bezbraní.

Když budu dost rychlej a opatrnej, tak ta bestie stratí svoji výhodu rychlého běhu a nebezpečí při něm vznikající nebo rozmašíruje celý ty vědecký krámy na hadry. Avšak nejlepší by určitě bylo donutit ty vědce, aby ji uklidnili.

[Jordi Linx]

Jeskyně, Mrisst:
Přesně dle očekávání vyrazil tvor směrem k tobě a chystal se zaútočit, ale ty už jsi byl připravený a jednal jsi přesně podle plánu, který sis usmyslel. A vše vycházelo, dokonce tě tvor ocasem netrefil, protože máchl příliš vysoko a ty jsi se stihl sehnout. Ale to už jsi rychle vstal a mířil o oběma vědcům a jejich preciznímu vybavení, které bylo určitě velice drahé.
Zapni pole, rychle !
zareaguje jeden z vědců, aby se druhý rozběhl k jednomu z počítačů a něco zmáčknul. Teprve teď jsi si uvědomil, co měl na mysli výrazem pole, mluvil o silovém poli, které se teď zaktivovalo těsně před veškerým jejich zařízením a tedy ještě před tebou a tvorem, který se právě otáčel směrem k tobě.
A co uděláš teď Jedi, hm ?
zasmál se zákeřně věděc, který předtím rozkázal kolegovi aktivovat to pole, jednalo se o toho člověka, jež se na tebe zpoza silového pole vesele usmíval. Mnoho možností ti nezbývalo, respektive přes silové pole jsi projít nemohl a mohl jsi tedy čelit příšeře, nebo se pokusit uniknout.

[MrTukan]

Jeskyně, Mrisst:

Naprosto precizně jsem se vyhl potvoře a mířil k vědcům, na které jsem se v zápětí však neměl šanci dostat, jak jsem původně zamýšlel, protože spěšně aktivovali silové pole těsně před sebou a svým vybavením napříč celou jeskyní. Trochu mi tím překazili plány a navíc mě chtěli vyvést z míry hloupými pošklebky, to už se mi v hlavě však rodil nový plán, který jsem se chystal uskutečnit.

Doběhl jsem těsně až k silovému poli a zastavil se u něj. Byl jsem si téměř jist, že vědci toto pole nevypnou a tak mě nemohou nijak ohrozit, takže jsem tu teď byl jen já a to zvíře. Tudíž jsem se otočil k poli zády, i když jsem stále věnoval část svého soustředění vědcům, aby mě záludně nepřekvapili, a ke zvířeti čelem a čekal jsem, až vyběhne. Doufal jsem, že jeho touha po tom mě zabít bude silnější než inteligentní rozvaha, že se nezastaví na jednom metru. Můj plán spočíval v tom, čekat až nabere dostatečnou rychlost proti silovému poli a ve chvíli, kdy už bude jeho běh nezastavitelný, uskočit pro změnu na druhou stranu nežli minule a rychle se odkutálet z dosahu tvora (a hlavně jeho zabijáckého ocasu), který by tak měl narazit do silového pole, popřípadě rozbít přístroje za ním, kdyby ho vědci stihli vypnout.

Musí to vyjít, musí!

Přesvěčoval jsem se při vyčkávání a dodával jsme si tak odvahu a schopnost se soustředit.

[Jordi Linx]

Jeskyně, Mrisst:
Jenže jakmile silové pole naskočilo, tak se zastavila i příšera a začala postupovat opatrně s nervózně mávajícím ocasem.
Opravdu sis myslel, že se náš mazlíček tupě rozeběhne proti nečemu, co má moc dobře naučeno ?
usměje se sebevědomě vědec a přeběhne ke konzoli, kterou má nahoře a začal do ní něco zadávat, při svém soustředění v Síle jsi však vycítil, že vědce myšlenka na jeho činnost velice zaujala. Ale jeho pocity jsi nyní nemohl zkoumat, protože 'mazlíček', jak mu je předzdíváno vědci se k tobě pomalu blížil i se svým nebezpečným ocasem a tobě nezbývalo mnoho možností. Ale jasné ti bylo, že zůstat stát na místě bude ta nejhorší. Mazl se pohyboval zhruba uprostřed jeskyně a ocas mu každou chvíli vyčuhoval z levé či pravé strany. Při pravé straně byli dva vědecké počítače připevněné ke zdi a nalevo asi pět kovových zavřených skříněk. hlavní východ z jeskyně byl na druhém konci jeskyně doleva, ale znovu sis vzpoměl, že tu vedla ještě jedna užší jeskyně doprava, která se nacházela jen pár metrů za oběma počítači.

[MrTukan]

Jeskyně, Mrisst:

Ach jo, takhle inteligentního mazlíka mi byl čert dlužen.

Povzdychnu si po tom, co se mi vědec vysměje a zvíře jde opatrným a obezřetným krokem ke mě.

Chceš si hrát? Tak si hraj s někým jným ty potvoro!

Zavolám klidným, leč trochu nesvým hlasem. A rychle v hlavě vymyslím nový plán, který se drží hesla "kdo uteče vyhraje aneb snad to tu mistr najde a přijde dřív, než mě tahle bestie rozcupuje na kusy".

Po této úvaze se rozeběhnu co nejrychleji k počítačům a uzší chodbě. Vím, že mi teď jde o život a tka se sanžím soustředit na nejvyšší míru, abych dostatečně zrychlil svůj běh a unikl, aspon pro tuto chvíli, zvířeti. Všechno mě bolelo z předchozího boje a dlouhé cesty, avšak nic z toho jsm teď nemohl vnímat, pokud jsme chtěl přežít. Hlavou se mi honila jediná myšlenka a to ta dostat se rychle do té jeskyně a doufat, že se do ní to zvíře nevejde popřípadě že se vynoří nějaká nová možnost pokračování.

[Jordi Linx]

Jeskyně, Mrisst:
Po hlubokém nádechu a co nejvyšším možném zkoncentrování se na zvýšení své rychlosti vyrazíš směrem k počítačům. Tvor si toho všimne a sám se přichystá do pozice, kdy bude po tobě moct máchnout svým ocasem. Když se mu dostaneš do směru, tak tak i učiní a rozmáchne se svým drtivým ocasem. V ten moment jsi však už těsně u počítaů a vyšším skokem je překonáš, čímž se vyhneš i máchnutí ocasu, jež bez lítosti roztříští oba stroje, z kterých toho opravdu mnoho nezbyde. Jakmile dopadneš, tak už to máš jen pár kroků do jeskyně, která je osvětlená pouze kraje a naznačuje to tak, že vědci tuhle část nevyužívali. Nezbývá ti však mnoho času na rozmýšlení, protože vycítíš pohyb tvora, jenž opět míří za tebou.
Za ním, nesmí uniknout.
motivují svoji příšeru vědci a ta jen uposlechne jejich vykříků a rozbíhá se tvým směrem k jeskyňi, jen co se zorientuje. Vběhneš několik metrů dovnitř, když skončí osvětlení a s každým dalším krokem přibývá tmy, přesto si však ještě stačíš všimnout mnoha velkých krápníků, které lemují vysoký strop této úzké jeskyně, která se dle všeho ještě zužuje, jak do ní míříš hlouběji. Samotný tvor se do ní zatím vejde, ale ubývá mu prostoru na možnost manévrování se svým ocasem.

[MrTukan]

Mrisst, jeskyně

Opatrně, avšak velice rychle pokračuji jeskyní dál. Vnímám dobře to, že se stále zužuje a brzy začnu doufat, že se včas zúží tak moc, že obluda nebude moci pokračovat dál a já budu v bezpečí. Po této prvotní myšlence, kterou podporoval pud sebezáchovy mě však napadlo, že když se mi podaří uskutečnit toto, tak že bude již daleko snažší vyřadit zvíře z provozu a ukončit jeho obludný zmutovaný život. Proto jsem dál pokračoval chodbou a ohlížel se, jak je na tom zvíře, jistě bude muset brzo zpomalit a to bude jakorát čas pro mě, abych přestal utíkat a začal mu znepříjemňovat život.

Snad tuhle chodbu ti vědci příliš nezkoumali a budou posedlí tím, dostat můj život za každou cenu tak, aby tohohle mazlíka nestáhli zpět dokud to bude možné!

[Jordi Linx]

Mrisst, jeskyně:
I když při svém každém kroku hlouběji do jeskyně vidíš čím dál tím méně, tak jsi pořád alespoň schopen vidět na blízkou vzdálenost díky svému meči, který okolo vrhá žlutavé světlo tvé čepele. Zběžně se rozhlédneš okolo, aby jsi zjistil, že jeskyně už je dost úzká, aby se tu tvor mohl zaseknout. Když se však otočíš zpět, tak si uvědomíš, že se zastavil a dál zvažuje svůj postup za tebou, protože si je nejspíš vědom, že by zde měl velké problémy v pohybu. Proto i ty se zastavíš a uklidníš dech a tep, aby jsi dopřál svému tělu alespoň kratičký odpočinek a rozhlížíš se okolo sebe ve snaze najít něco, co by ti mohlo pomoci. Mečem se oženeš všemi směry a při krajích několik stalagmitů, tedy krápníků 'rostoucích' ze země. Samotné stěny jsou hrubé s mnoha výčnělky a strop je nějakých deset, možná i více metrů vysoko a je posazený množstvím stalaktitů, tedy běžných krápníků.

[MrTukan]

Mrisst, jeskyně

Když zjistím, že zvíře dále postupuje už jen velice pomalu a pochopilo, že by se zde mohlo zaseknout, jsem se zastavil a prohlédl si okolí, při čemž jsem si trochu oddechl, protože jsem náhle nebyl v bezprostředním ohrožená života. Začal jsem přemýšlet nad tím, jak se tohohle mazlíka zbavit a v tom mě upoutalo množství krápníků rostoucích jak ze země kolem mě, tak i ze stropu přímo nad zvířetem.

Kdyby se mi tak podařilo pár těch krápníků schodit týhle potvoře na hlavu, třeba by jí to zabilo nebo třeba aspoň omráčilo a já bych jí mohl dodělat, aby mě nepřekvapila, až si to půjdu vyřídit s těmi vědci.

Opět jsem se snažil dostat se do takového soustředění, které předcházelo mému výkonu u přehrady, předtím jsem však jedním máchnutím mečem usekl jeden z větších krápníků, který byl jen kousek odemě. Po krátkém soustředění jsme začal probodávat krápník pohledem a soustředěním na okolní Sílu a doufal jsem, že se mi podaří ho zvednou tak vysoko a rozpohybovat takovou rychlostí, aby dokázal srazit některý či některé z těch krápníků, které jsou přímo nad hlavou mého protivníka.

[Jordi Linx]

Mrisst, jeskyně:
Po chvilce uvolnění jsi k sobě povolal Sílu a plně jsi se soustředil na svůj nový úkol, který sis stanovil. Utnout jeden krápník a držet ho ve vzduchu nebyl žádný výsadní problém, ale nasměrovat ho tak, aby způsobil co největší problém příšeře kus od tebe se už ukázalo jako náročnější a ještě složitější bylo úsilí sundat s ním, co nejvíce dalších krápníků. Ale přesto se jich několik uvolnilo. První dopadl asi metr od hlavy příšery, která když dopadl druhý těsně vedle ní si uvědomila, že něco není v pořádku a snažila se začít couvat, ale chůze dozadu ji činila poměrně veliké potíže, jak jsi mohl spatřit. Další krápníky už tedy mířili na příšeru - první dopadl na úroveň ramena její levé přední nohy, další zásahl zadní levou nohu a jako první způsobil tvorovi ostřejší bolest. Seshora se poté uvolnili ještě tři další a poslední krápníky, jeden - dost ostrý, škrábl silně tvora do pravého boku, druhý se roztříšil o její silný zádový krunýř a poslední třetí, konečně zamířil na hlavu. Nebyl mnoho ostrý, ale o to byl mohutnější a po zásahu tímto krápníkem jsi pocítil, že tvor pozbyl vědomí plus nějaká zranění od předchozích krápníků. Zdálo se tedy, že se ti otevřela cesta k jeho porážce.

[MrTukan]

Mrisst, jeskyně:

Počkám, až definitivně skončí krápníkobití a potom se, s mečem aktivovaným a pronikavě žlutě zářícím, pomalu blížím k omráčené příšeře.

Měl bych ukončit trápení tohoto ubohého zmutovaného tvora, který je pouhým výtvorem a otrokem několika sebestředných vědců.

S takovou myšlenkou se přiblížím až k tvorovi, ale jsem si vědom, že by mohl být stále nebezpečný, i když vypadá omráčeně a tudíž mu nehodlám dát šanci, aby mě ohrozil. Bez dalšího přemýšlení vedu svou ruku s mečem k definitivně smrtícímu úderu přímo na krk "mazlíka", který ho má zprovodit ze světa.

[Jordi Linx]

Mrisst, jeskyně:
Nejdříve opatrně dojdeš k tvorovi a ověříš si, že je v bezvědomí, aby jsi přistoupil k jeho krku a pevně se postavil. Meč jsi uchopil v obou rukách a obě jsi je zvedl do výše, aby jsi před tím než si je spustil k činu, naposledy vyslovil lítost nad ubohou existencí, kterou z tvora před tebou udělali vědci. Poté jsi už vší sílou máchl kolmým úderem do krku tvora, který jakmile jsi zajel doslova celou jeho čepelí do krku se začal škubat ve smrtelné agónii, která ho probrala z bezvědomí. I když jsi umístil smrtelný úder, tak jsi ještě pořád nebyl v bezpečí, protože tvor stále ještě naživu, i když každou chvíli blíže smrti, se pokusil o poslední zoufalý útok, který měl doslova naprogramován svým stvořiteli. I když jsi uhnul před těžkopádně se ohánějící hlavou, ocas příšery přicházel právě do směru, kterým jsi uhýbal. Doslova jsi ztuhnul na místě, když tě neviditelná síla trochu hrubě odhodila od místa, kde jsi stál, ale hlavně na místo, kam nedopadl ocas příšery, která vydala poslední zoufalý zařvání, než konečně došla věčnému klidu.
Jsi v pořádku ?
promluví k tobě hlas tvého mistra, když ještě trochu zaskočený sleduješ místo, kde jsi ještě před chvílí stál.

[MrTukan]

Mrisst, jeskyně:

Ubohý život mučeného zvířete byl záhy ukončen, avšak trochu jsem podcenil jeho schopnosti i v posledním škubnutí, což by se mi jistě stao osudným, nebýt skvěle načasovaného vpádu mého mistra na scénu. Sice jsem velice nešetrně a bolestně dopadl na kamenitou zemi, avšak modřiny, které z tohoto vzniknou se jistě nedají srovnat s následky, které by mělo to, kdyby mě smrtící ocas příšery zasáhl. Trochu ztěžka se zvedám ze země s pohledem na mistra Kcaje.

Jdete právě včas mistře, vlastně jako vždy!

Přitom se usměju a vrátím svůj meč za opasek, kam patří, rychle se upravím a mířím směrem k mistrovi nadšen, že se opět shledáváme.

Jak to vypadá s těmi vědci? Snad neuprchli?

Zetal jsem se s obavami na ty, kteří prostřednictvím mazlíka ohrožovali můj život a kteří jistě krutě a nelidsky týrali toto ubohé zmutované zvíře.

[Jordi Linx]

Mrisst, jeskyně:
Mistr letmo pohlédne na tvá zranění, ještě jednou ověří, že příšera už to mí opravdu za sebou a poté se točí směrem k hlavní jeskyňi, aby jsi ho bez rozmyslu následoval.
O vědce neměj obavy, jsou stále tam, kde se zavřeli. Vlastně mě ani neviděli přicházet, čemuž vděčím za své znalosti Síly a pořád je cítím schované za oním silovým polem. Takže teď půjdeme a vyšťouráme je ven.
odpoví ti mistr Kcaj a klidným krokem společně dorazíte do hlavní jeskyně, kde na vás vyděšeně hledí oba vědci, opravdu stále schovaní za silovým polem.
To přecenení možné ...
pronese zaraženě jeden z vědců, ale mistr Kcaj na to vůbec nereaguje a natočí se směrem k tobě.
No Askeli, co myslíš, jak se dostaneme my dovnitř, nebo jak dostaneme ven my je ? Mám dojem, že moc nechápou skutečnou podstatu Síly, i když jsou to vědci, což by jim to mohlo usnadnit.
zeptá se mistr Kcaj a se založenýma rukama hledí skrz silové pole na nervózního vědce.

[MrTukan]

Mrisst, jeskyně:

S mistrem vystoupáme opět do hlavní jeskyně, kde se stále krčí dvojička vědců za svým ochranným polem a dost nechápavě a ustrašeně nás pozorují. Ani jeden z nás nevnímá jejich řečičky a mistr se mě snaží podnítit k plánu, jak je dostat ven. Já mu na to hbitě odpovím:

Kdyby chápali skutečnou podstatu Síly, radši by utekli, než aby čekali, až si pro ně přijdeme

Usmál jsem se a pokračoval:

K tomu, aby jsme je dostali ven, by nám snad mohlo postačit přesvědčit je a hezky je poprosit, aby nám sami otevřeli, co vy na to mistře?

Přitom se ušklíbnu a podívám se na vědce. Pomalu se opět začnu nořit do Síly, kterou jistě k takovému přesvědčování budu potřebovat a čekám, co mi na to řekne mistr.