Výcvik pro MrTukana(Askel Nur Ebion)

[MrTukan]

Vědecká kolonie, Mrisst:

Nedaleko lesa se mistr zastavil a začal své myšlenyk říkat nahlas, aby se o ně podělil i se mnou a tak rozdělil práci respektive hledání stop ve dvou směrech. Vyslechnu si jeho plán a to, co mám dělat a potom jen horlivě přikyvuji:

Jistě mistře, to je dobrý plán. Půjdu tedy po té větší cestě a budu hledat stopy a když nějaké najdu, tak vám dám hned vědět a počkám na vás. Snad některý z nás bude úspěšný. Ať vás provází Sila mistře.

S typickým pozdravem se potom otočím a vyrazím směrem k větší cestě z osady podél přehrady, kde začnu hned při ne příliš rychlé chůzi zkoumat celou cestu, protože netuším, jaké rozpětí nohou to monstrum má.

[Jordi Linx]

Vědecká kolonie, Mrisst:
Když dojdeš na počátek cesty, tak se ještě ohlednéš po kolonii, kterou teď opuštíš, aby jsi se posléze vydal kupředu po cestě, jež vedla hlouběji do lesa. Na cestě byli místy louže, jako památka nedávně sprchy, ale ty jsi jim nevěnoval pozornost a spíš sledoval kraje cesty, kdy přecházela v lesní porost a hledal jsi cokoli, co by připomínalo jakoukoliv stopu něčeho velkého. Takhle jsi ne příliš rychlým tempem kráčel asi hodinu, během níž se vesta zúžila, lesní porost okolo zhoustnul. Nyní jsi se ale zastavil a prozkoumal stopu, kterou jsi zahlédl při levém kraji cesty. Došel jsi k ní a poklekl jsi u ní, aby jsi ji dobře viděl. Byl to otisk nohy nějakého velkého zvířete, která měla na délku skoro půl metru a na šířku byla jen o něco málo užší. Ze stopy vyplývalo, že noha měla tři velké masivní prsty a trohu výraznější patu. Sama stopa byla zabořena několik centimetrů pod úroveň mechu, v němž byla otisknuta. A když jsi se porozhlédl ve směru umístění stopy, tak jsi zahlédl další a další vedoucí hlouběji do lesa.

[MrTukan]

Vědecká kolonie, Mrisst:

Pomalu jsem kráčel velkou cestou, která byla poseta kalužemi, což však nebylo nic udivujícího, když celou noc pršelo. Zajímal jsem se spíše o kraje cesty a doufal, že zde najdu něco, co by připomínalo stopy obludy, kterou hledáme. Asi po hodině pomalé chůze jsem konečně na zemi zahlédl stopu v mechu. Byla naprosto zřetelná a já celý radostí poskočil, když jsem ji uviděl. Porost kolem byl už daleko hustší, než předtím, ale moc jsem si toho nevšímal, jenom jsme přiklekl ke stopě a prohlédl si ji pořádně z blízka. Po té, co jsem si ji dostatečně prohlédl, jsem zvedl hlavu a uviděl další stopy kráčející do dáli po cestě. Vzal jsem tedy svůj komunikátor a pokusil se spojit s mistrem:

Mistře? Narazil jsem na velikou stopu!

Velice stručně jsem svůj oběv vyjádřil a čekal na mistrovu odpověd. Snad mě slyšel.

[Jordi Linx]

Lesy, Mrisst:
Než ti mistr odpověděl, tak jsi chvilku naslouchal tichu lesa s lehkým šuměním vánku mezi stromy, to však přerušil hlas tvého mistra z vysílačky.
Dobře, rozumím Askeli. Postav se ve směru těch stop a řekni mi v jaké pozici je vůči tobě zdejší slunce ? Ať vyrazím správným směrem a střetneme se co nejdřív. Když už budeme blíž, tak tě snad najdu i podle Síly, ale teď jsme od sebe přeci jen dost daleko. Potom vyrazíš po stopách, ale hlavně buď opatrný.
odpoví ti mistr Kcaj a ty se zařídíš podle jeho rady. Postavíš se čelem ke směru stop a podíváš se směrem po slunci, aby jsi zjistil, že ho máš po svém pravém rameni, takže vlastně skoro v pravém úhlu se směrem stop s tím, že ty stojíš ve vrcholu. Jakmile si ujistíš pozici Slunce, tak se zase ohlédneš nazpět a trochu zamrkáš očima, jak tě paprsky slunce trochu oslepili, protože jsi se podíval skoro na něj a i když není zdejší slunce tolik silné jako jiná, i tak tě trochu oslepilo.

[MrTukan]

Lesy, Mrisst:

Stručně, ale jasně jsem popsal mistrovi svou polohu vůči slunci a také ujištění, že budu opatrný. Po této krátké konverzaci se zase rozhlédnu kolem na všechny ty stromy, keře, rostliny a mechy kolem cesty, na kameny a bahnité louže a hlavně na stopy, které vedou kdo ví kam stále dál a dál po cestě. Přitom rozmrkám mžitky, které mi způsobil pohled do slunce a poté se konečně vydám ve směru stop.

Postupuji pomalu a obezřetně, abych nestratil stopy, ale samozřejmě aby mě také nepřekvapila jakási nepředvídatelná patálie. Vzhledem k tomu, že jsem v přírodě, vládne v mé mysli harmonie a není pro mě velkým prbolémem napojit se na Sílu a pomocí ni se vcítit do okolí míst, kterými procházím. Postupuji stále lesem, který je v podstatě stále stejně hustý a občas bych měl dokonce pochybnosti, zda jsem tím kterým místem už někdy neprošel, kdybych nevěděl, že podle stop postupuji stále hlouběji a hlouběji.

[Jordi Linx]

Lesy, Mrisst:
I tak trochu proti své vůli se ponoříš do Síly a splýváš s místní přírodou, jak míváš ve chvílích volna rád ve zvyku, ale i díky tomu pocítíš něco nepřirozeného, nevyváženého. Necháš se tím pocitem nerovnováhy vést a zapomeneš sledovat samotné stopy hledaného tvora, vlastně ani příliš nehledíš očima kudy jdeš, prostě se necháváš vést Sílou spřízněnou s místním prostředím. Jak postupuješ lesem následujíc rostoucí pocit nerovnováhy, tak se vyznačuje i jistá zlost nad narušitelem této nerovnováhy, protože narušení běžné cyklu přírody vede většinou k neblahým následkům, o čemž jsi měl možnost se přesvědčit během svých studií v Chrámových Archívech, kde jsi podobné témata vyhledával, vlastně jsi vyhledával propojení Síly s přírodou a vše podobné, ale často tě to zavedlo až těmto tématům. Ale s několika s dalšími kroky jsi začínal cítit i rostoucí nebezpečí, načež jsi teprve teď otevřel oči a rozhlédnul se. Stopy zvířete jsi nikde neviděl, ale to nebylo tolik podstatné jako to, že zpoza křovisek asi dvacet metrů od tebe se objevil hledaný tvor. Byl to čtyřnohý mohutný, vzhledem asi ještěr, s tlustou zelenou až hnědou kůží. Hlavu měl menší s dominantním párem červených článkovitých očí, na hlavě měl však pouze dva menší, ale ostré rohy. Skutečnou údernou sílou disponoval díky svému ocasu na jehož konci jsi mohl něco jako velkou bouli, která však byla už na první pohled nepřirozená. Viděl jsi jak tvor začenichal a podíval se směrem k tobě, aby jste se dostali do situace, kdy jste hleděli jeden na druhého.

[MrTukan]

Lesy, Mrisst:

Ponořím se do hlubin Síly, toto spojení je ještě umocněno přítomností přírody v okolí a tak se pouze nechám unášet dál a dál. Po chvíli však začnu pociťovat nějakou chybu, nějaké narušení a nevyrovnanost v Síle. Tento úkaz sleduji soustředíc se na Sílu a naprosto lhostejný k okolnímu světu. Prodírám se lesem, již dávno jsem ztratil stopy když tu najednou pocítím rostoucí nebezpečí načež otevřu oči a rozlédnu se kolem dokola.

Úplně stuhnu, když zahlédnu mezi stromy a keři to monstrum, které zřejmě hledám. Vypadalo opravdu nepřirozeně a nebezpečně s velkou koulí na ocasu a tudíž jsem mimoděk zabloudil rukou k místům, kde se mi kýval světelný meč a tak jsem se ujistil, že mám pořád čím se bránit. Můj pohled se střetl s pohledem tohoto upraveného či vytvořeného zvířete a v hlavě jsem měl najednou prázdno. Netušil jsem, co od takové obludy můžu čekat a tak jsem jenom stál a dál si ji prohlížel a čekal, co udělá. Přitom jsem druhou rukou šáhnul po komunikátoru a zkusil se spojit s mistrem. Velice tichým, ale naláhavým hlasem jsem ho do vysílačky informoval:

Mistře, asi jsem tu potvoru našel, problém je, že je trochu blíž, než by bylo zdrávo!

[Jordi Linx]

Lesy, Mrisst:
Zvíře si tě zatím prohlíželo a nehybně stálo, takže jsi se co nejopatrněji pokusil kontaktovat svého mistra, což se ti i povedlo.
Dobrá Askeli, slyším tě. Hlavně se ho nesnaž nějak rozrušit, protože nepředpokládám, že byl dle dosavadního profilu útoku programován, aby napadal živé bytosti. Já se pokusím dostat se k tobě, co nejrychleji.
dostane se ti jednoznačné odpověďi a tichým tónem ji potvrdíš, aby jsi pak vysílačku začal opět pomalu schovávat. Nastálé ticho však nevydrželo dlouho, protože jej vyrušil mohutný řev tvora před tebou. Nabíhala ti z něj husí kůže a v doprovodu mrazení v zádech jsi se necítil zrovna příjemně. Bohužel u řevu jenom nezůstalo a tvor už byl nyní rozběhlý směrem k tobě. Neběžel nijak vyloženě rychle, přesto jsi cítil lehké otřesy země, jež narůstali jak se k tobě blížil. Ale co jsi také vycítil, a co umocnilo tvoje momentálně nepříjemné pocity byla vlna hněvu, spojená se silným vztekem, který z tvora doslova sálal. Z toho tvora, který se teď na svoje fyzické propozice nepříjemně rychle blížil k místu, kde jsi s eprávě nacházel.

[MrTukan]

Lesy, Mrisst:

Mistrova odpověď mě částečně uklidní a tak podle jeho rady začnu pomalu ustupovat v zad. Po chvilce však zvíře hrozivě zařve a rozeběhne se mým směrem.

A jéje, to vůbec nevypadaá dobře.

Dost s obavami obludu ještě chvíli pozoruji a přemýšlím, zda bude lepší vytáhnout na ní meč, či utéct nebo dobře uhnout. Nakonec se rozhodnu vytasit svůj světelný meč, který se rozzáří jasně žlutým světlem. Poté sám sebe uklidňuji a čekám na příhodný okmažik, kdy odskočím stranou a nechám zvíře proběhnotu kolem mě, protože nepředpokládám, že dokáže rychle měnit směr. Mečem se budu krýt před tím nebezpečně vypadajícím ocasem, který by mohl být vražedný, kdyby se s ním po mě ohnal. Na durhou stranu, kdybch ho o ten ocas připravil, bylo by o jedno z nebezpečí méně.

Sakra co jsem tý ještěrce udělal, že po mě jde tak nasupeně?!

[Jordi Linx]

Lesy, Mrisst:
Zvíře se rozeběhlo přímo proti tobě a během chvilky nabralo velkou rychlost a řítilo se přímo proti tobě. V klidu jsi oddechoval a s připravenou čepelí jsi čekal až dorazí k tobě, když se tak stalo, tak jsi uskočil na pravo a přesně jak jsi očekával, tak nestihl reagovat. Tedy alespoň svým tělem, protože ocas toho zvířete promáchnul ve tvém směru. Boule na konci oceasu se střetla s čepelí tvého světelného meče a jeho hrubá síla, kterou jsi pouze částečně utlumil čepelí, tě prudce odrazila. Konečnou tvému letu vystavil až nedaleký strom, o který jsi se prudce zády zastavil, takže jsi v celém těle pocítil prudkost toho nárazu. Hned na to jsi už ze stromu spadnul na zem, ale to už se ti povedlo trochu zkorigovat a přistál jsi na nohy, aby jsi se zkutálel, čímž jsi utlumil alespoň tento náraz. Mezitím jsi vypnul čepel svého meče a teď jsi se rychle rozhlížel okolo. Netušil jsi, jestli máš něco zlomeného, ale na to nebylo čas, protože zvíře už si tě znova všimlo a znova se vydalo tvým směrem. Z prvního střetu jsi si odnesl několik poznatků, včetně síly ocasu toho zvířete, ale především, že samotný konec ocasu je z něčeho co je schopno vzdorovat čepeli světelného meče. Nevěděl jsi, jestli i zbytek tvora, ale rozhodně jsi neměl moc času na další akci.

[MrTukan]

Lesy, Mrisst:

Dobře jsem zvíře odhadl a tak se mi podařilo nestat se jeho obětí hned na první pokus, avšak sílu a hlavně pevnost jeho ocasu jsem odhadl špatně a tak mě odolná koule, po střetu s mým mečem, odmrštila na strom stojící nedaleko od místa, kam jsem se elegantně uhnul. Silná bolest z nárazu projela celým mým tělem a jen tak tak jsem se nerozsekal podruhé při dopadu na holou zem pod stromem, protože jsem se rychle zorientoval a s vypínáním meče jsem se taky dobře zkutálel, což v podstatě vyrušilo bolest z druhého dopadu. Nicméně velice nepříjemně mě teď bolí celé tělo, ale na to nesmím myslet a rychle se zvedám a rozhlížím se, kde ta zrůda je.

K mému neblahému zjištění se ta obluda řítí znovu přímo na mě a tu mi bleskne hlavou nápad.Rychle se naposledy oklepu a začnu se rychle škrábat na strom, o který jsme se předtím pomlátil. Má Docela široké větve a navíc hezky narostlé téměř od země a tudíž není takový problém na něj vylést.

Vylezu tak vysoko, abych byl nad tou ještěrkou a až se sem přiřití, jako že určitě přiřítí a bude mě chtít setřást ze stromu, tak na ní skočím a vyzkouším, jak moc odolnej má krunýřek!

Podle svých myšlenek tudíž dál šplhám několik metrů nad zem, aby mě nemohla trefit ani svým nebezpečným ocasem a musela tak bušit pouze do kmene stromu.

[Jordi Linx]

Lesy, Mrisst:
Rozhodnul jsi se poměrně rychle a snad ještě rychleji jsi s pomocí Síly vyskočil na nejnižší větev stromu, odkud jsi dále šplhal nahoru už po ostatních větvích, dokud tě jen mohli udržet, takže po chvilce jsi byl už dost vysoko, aby tě to zvíře nemoholo přímo nijak napadnout. Snažil jsi se mezi větvemi najít skulinu, kterou by jsi co nejlépe viděl na zvíře, které se na tebe ještě před chvíli řítilo a čekal jsi na nějakou reakci, ale žádná překvapivě po nějakou dobu nepřicházela. Když jsi chtěl slézt o několik větví níže, aby jsi se lépe rozhlédl, tak se strom prudce otřásl a uslyšel jsi mohutné dřevěné křupnutí, načež se kmen stromu začal se zrychlení pohybovat směrem k zemi. Zvíře totiž upustilo od záměru přímo narazit do stromu a rozhodlo se jej obejít a ocasem skácet k zemi, takže teď stálo na druhé straně, než strom počal padat. Možností každou chvílí ubývalo a opět bylo potřeba rychlého rozhodnutí, navíc jsi musel připočítat i fakt, že proti tobě stojící zvíře pobralo i nějakou inteligenci, nebo mu alespoň byla naprogramována, mezitím se tvůj strom řítil směrem dolů, mezi dalšími převážně jehličnatými stromy a podobné výšce.

[MrTukan]

Lesy, Mrisst:

Byl jsem už připraven na zvíře ze stromu naskočit, ale ouha, náhle někam zmizelo a než jsem se nadál, už mlátilo svým nebezpečným ocasem do stromu, jenž byl mým úkrytem. Ten začal pomalu padat k zemi a já se musel znovu rozhodnout. Přitom jsem ještě zaklel:

Sakra, to to nemůže bejt hloupý zvíře? Proč je tak chytrý?

Potom jsem se však už začal opět soustředit na vzniklou situaci a Sílu, s jejíž pomocí jsem seskočil z kmene stromu a skutálel se stranou chvíli předtím, než dopadl na zem. Samozřejmě jsem si zase pěkně namlátil, na což jsem však nemohl myslet, protože to zvíře by mě s radostí rozdupalo a rozsekalo na cucky, takže jsem se nutit rychle vstát a utíkat směrem do hustšího lesa, kde by ta potvora mohla mít větší problémy se mezi stromy vejít.

[Jordi Linx]

Lesy, Mrisst:
Těsně před dopadem stromu se od něj odrazíš a s několika kotouly se znovu postavíš, aby jsi si se rychle ohlédl po zvířeti a vydal se do hustější části lesa, aby jsi se pokusil eliminovat co nejvíce výhodu zvířete v jeho hrubé síle. Jenže hustší umístěný stromů je vzdáleno poměrně daleko a zvíře už ti je zase velice brzo v patách. Snažíš se utíkat co nejrychleji to jde, ale po chvilce už cítíš, jak ti doslova dýchá na záda. Rozhodneš se tedy pro prudký úskok do strany s tím, že provedeš několik kotoulů, aby tě tvor nezasáhnul svým ocasem. To se ti naštěstí povede, ale když ucítíš jeho svist nad sebou, tak ti doslova ztuhne krev v žilách. Tvor se pokusí rychle zabrzdit a tak zpomalí a vybíhá oblouk, aby znovu zamířil k tobě. Po rychlém ohlédnutí zjistíš, že hledání hustšího soustromí asi nemá příliš velký smysl a ničeho jiného než jehličnatých stromů a nějakého mechu na zemi nedohlédneš.

[MrTukan]

Lesy, Mrisst:

Jen tak tak jsem stačil uskočit stranou před zvířetem a s obrovským stěstím jsem nebyl smeten ocasem té obludy. Každopádně potom, co jsem toto zdárně přežil jsem měl zas jen chvíli na to, až se potvora otočí a rozeběhne se proti mě opět ve vražedném tempu. Rychle jsem se zvedl a podíval se po hustém lese. Avšak zjistil jsem, že je až příliš daleko a tak jsem se myšlenky na tuto možnost musel vzdát a horečně, za stálého rozhlížení a kontrolování pozic obludy, jsem se rozmýšlel, co dál.

Stále mě nic nenapadalo a zvíře už bylo téměř otočeno tak, aby se mohlo znovu rozeběhnout proti mě. V tu chvíli jsem dostal trochu šílený a sebevražedný plán, ale potom jsem nad tím mávl rukou a řekl si:

Když se budu hodně soustředit, tak to snad vyjde!

I přez bolest, kterou cítím v celém těle a lehkou únavu, způsobenou utíkáním před obludou, jsem se začal soustředit na Sílu, stále pozorující monstrum, s úmyslem vyčkat na nejlepší okamžik, kdy už bude blízko u mě a s rozeběhem přímo proti zvířeti vyskočit na jeho hlavu či hřbet, kam si snad nedokáže dosáhnout ocasem a není zas tak vysoký, abych ho s pomocí Síly, při slušném soustředění, nedokázal přeskočit.