Výcvik pro hráče Bad Ira

[keny]

Nar Shaadda, mistrova loď

Stál jsem přímo ve vchodu do lodi a rukama drtil zárubeň, takovou silou, že bylo slyšet jak mi praská v kloubech.
Tohle čekání mě snad zabije... jestli mistr brzo nepřijde, tak tady urvu nějakou tyč a začnu devastovat loď.
A je mi úplně jedno, jestli to potom schytám... řekl jsem si sám pro sebe.
Pak jsem spatřil blížící se postavu.
To je on... no koněčně !!! a sešel jsem dolů z rampy.
Vyslechl jsem mistra, rozešli se a za chůze mu odpověděl:
Aspoň, že dobré zprávy, ale mistře, příště mě vemte s sebou prosím. Raději budu stát někde opodál, něž-li tady zcvoknout nudou. Kdyby jste nepřišel, začal bych postupně ničit loď, místnost po místnosti... a změnil jsem téma.
S kým budeme mít tu čest, mistře ? Nevíte náhodou, jaké je ten kupec rasy... já jen, abych tomu přizpůsobil svoji vyjednávací taktiku. Cítím, že tohleto si oba užijeme, to se ovšem nedá říci o našem budoucím vyslíchaném.
Ten dostane takovou sadu... hned jak ho uvidím !!!
Podělá se strachy, ať to bude kdokoliv.
Skoro dvou hodinové čekání se hodně negativně podepsalo na mojí psychice. Byl jsem podrážděný, plný nevybité energie a spalovala mne touha po mstě na komkoliv.
Stačí mi jeden blbej pohled a tomu dotičnýmu urazím hlavu... vařilo se to ve mne.
Ušli jsme od lodi asi padesát metrů a já sledoval každého kolemjdoucího. Směřovali jsme rychlou chůzí do sektoru 9.

[Cartr]

Nar Shaadda

,,Podle mích informací by to měl být Rodian. A myslím že celý výslech nechám na tobě rád se podívám na tvé techniky." Zasmál se Jorren.
,,Ohledně tvého čekání. Tak nějak jsem nevěděl kam mám jít a tak jsem potřeboval za pár známýma, kteří pokud nejsem sám nemluví, protože mají strach. Dokonce ani semnou nemluví osobně. Alespoň že si ve svém dlouhém čekání živil ten hněv co máš v sobě. Věřím, že to při výslechu využiješ." Řekl Mistr. Oba společníci došli ke dveřím nad kterými neonově zářilo číslo devět.
,,Jsme tu. Buď ve střehu v kupecké zóně je mnoho stráží a žoldáků, i když mám boj rád nemůžeme si v tuto chvíli dovolit prozrazení." Vysvětlil Jorren a vešel do dveří. Bad ho okamžitě následoval. Vešli do malého modulu, který je měl ještě kus odvést a hlavně do jiného patra.
Dveře se po krátké cestě otevřeli a před dvojicí se vynořil sektor devět. Na každém kroku byl malý obchůdek a v něm obchodník snažící se každému prodat své zboží. Bad se zlověstně koukal kolem sebe a hledal nějakého Rodiana, ale bylo jich tu víc než by se dalo čekat ostatně tu bylo hodně zastánců své rasy.
,,Támhle by to mělo být." Ukázal Jorren na malý chátrající obchůdek, který měl kolem sebe poházené součástky.
,,Součástky pro vaše droidy." Přečetl nahlas vývěsku Jorren.
,,Nuže jdeme nakupovat." Zasmál se zlověstně mistr a vešel dovnitř.
Ve vnitř to nebylo o moc větší než to vypadalo z venku a ani uklizenější. Na každém kroku se zde váleli součáskty od droidů nebo droidy celý tedy skoro celý. V obchodě bylo prázdno a tak Rodian, kterému obchod patřil cosi montoval za pultem.
,,Vítejte! Čím vám mohu posloužit vážení zákazníci?" Ozval se Rodian okamžitě jak si návštěvníků všiml.
,,Ano, potřeboval bych nějaké součástky přesně nevím co chci, když dovolíte porozhlédnu se co tu máte." Usmál se Jorren jako by se nic nedělo. Bad nevěřil s vím očím, kdyby nevěděl co je zač řekl by, že je laskavý a podobný nesmyslnosti. Jeho nový mistr umí lhát opravdu dobře to se musí nechat.
,,Zajisté vybírejte jak dlouho chcete." Klaněl se Rodian, který netušil co ho čeká. Najednou se zaklaply dveře, což značilo že jsou zajištěné. Bad se podíval na mistra, který se jen usmál. Bad pochopil a šel vstříc Rodianovi.
,,Co-co chcete?" Vytřeštil oči Rodian.
,,Máme jen pár otázek, které by jste nám mohl zodpovědět." Ozval se Jorren aniž by se otočil místo toho se začal hrabat v hromadě součástek.

[keny]

Nar Shaadda

Hm, takže rodianská sračka... blesko mi hlavou. Tak to bude hračka...
Když mi mistr vysvětlil své důvody, proč musel jít sám, odpověděl jsem:
Tak to chápu... Co se týče toho hněvu, tak na tom jsem si dal hodně záležet, no však uvidíte.
Dál jsem neřekl ani slovo, až do chvíle, kdy jsme přišli před hledaný obchod.
Nebojte mistře, nedám mu šanci, aby někoho zavolal...
Vešli jsme do obchodu a nestačil se divit, jak to mistr zahrál. Pak když se zaklaply dveře pochopil jsem, že má chvíle nadešla.
Vypínám mozek a nechám mluvit jen své emoce...
Co chceme..? tohle...
Přehoupl jsem pult, opíraje se levou rukou o něj a přiskočil až k rodianovi.
Prásk... a dostal ohromnou ránu na solar. V záchvatu bolesti se předklonil a chytil za břicho. Uchopil jsem oběma rukama jeho hlavu a poslal mu jedno pravé a jedno levé koleno. Pustil jsem mu hlavu a on se jakštakš narovnal. Ale to už jsem ho držel za oděv a smýkl jsem s ním k pultu. On na něj narazil, celkem silně a zaúpěl.
Nepromluvíš dokud ti neřeknu...
Udělal jsem krok k němu a pak už to šlo rychle...
...levá na obličej, prásk...pak pravá prásk, prásk, prásk.
Rodian pomalu začal klesat směrem k zemi, ale já ho vůbec nešetřil. Přidržel jsem si ho levou a poslal mu pravý loket směrem na oko. Trefil jsem ho tak silně, že si dal druhou o pult a klesl bezvládně k zemi.
Přistoupil jsem k jeho hlavě a něžně do ní kopnul.
On je v komatu... řekl jsem mistrovi, aniž bych se na něj podíval.
Neboj, nenechám tě spát dlouho... pověděl jsem směrem na ležícího rodiana.
Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych našel něco čím bych ho vzkřísil. Pod pultem byl nějaký hrnek, zřejmě s kávou, ale nějak jsem to nezkoumal. Vzal jsem ho a obsah vylil na zem.
Tak a ještě by to chtělo vodu, nejlíp studenou...
Hledal jsem umyvadlo nebo alespoň nějaký kohoutek, ale místo toho jsem spatřil zavřené dveře, v levém rohu, bráno z pohledu před pultem. Šel jsem k nim a jedním razantním kopem se rozletěli dokořán. Uviděl jsem přesně to, co hledal. Malé umyvadélko a záchod, přišel jsem k míse a ukopl vršek nádržky.
A hle, voda... a nabral jsem plný hrnek. Vrátil se k rodianovi a celý obsah mu vylil na obličej. Rodian se probral, otočil se na levý bok a vykašlával krev. Nohou jsem ho uvedl do předchozí polohy a pravým kolenem mu přiklekl jeho ruku. Druhým kolenem mu zaklekl hruď.
Tak teď mě pozorně poslouchej, fešáku rodianskej...
Hledám ženu jménem Samantha Ira, má takovou velmi hanlivou přezdívku "jednohubka", a o tobě vím, že ty víš... kde ji hledat.
A varuju tě, její jméno nevyslovuj !!! řekl jsem výhružně.
Takže máš teď dvě cesty... buď mi řekneš kde je nebo ti vložím místo očí dva zlatáky a ty šupem povalíš na druhý břeh.
A je mi jedno jestli mi rozumíš nebo ne...
Tak co mi odpovíš, čekám...

[Cartr]

Nar Shaadda, obchod

Rodian byl strachy bez sebe. Kulil oči na mladíka, který byl vůči jeho osobě nesmírně destruktivní. Ptal se ho a ptal, ale nedával mu šanci k odpovědím. Tolik hněvu v něm bylo tolik bolesti.
,,Máš v sobě velký hněv a bolest. Prožil jsi si peklo a teď se snažím pomstít každému kdo ti stojí v cestě. Za tvou nenávist budou platit neviní lidé. Nedovol, aby tě to strávilo. Bojuj s tím." Rodian mluvil jako Jedi, ale Bad si byl jistý, že Jedi neni. Mohl se ale také mýlit, ale kdyby byl Jedi proč se nebránil.
,,To stačí!" Ozval se Jorren a pomocí Síly zvedl Rodiana ke stropu a sevřel mu hrdlo.
,,Můj mladý společník se tě na něco ptal a ty mu odpovíš jinak tě rozdrtím na prach." Zavrčel Jorren.
,,Ženu, kterou tak vroucně hledáš najdeš v kantýně jménem Jerisko. Ale nepotkáš jí tam jen tak je to nejžádanější společnice ze všech. Musíš si promluvit s majitelem k němu tě může dostat barman." Zašeptal skrz drcené hrdlo Rodian. Jorren se usmál a pustil ho.
,,Výborně a teď za své slabošké řeci zaplatíš." Usmál se ledově Mistr.
,,Učedníku, zabij toho červa." Ukázal prstem na Rodiana. Bad upřel svůj zrak na ležícího Rodiana.
,,Nenech se tím zničit ještě stále máš naději." Zašeptal Rodian.

[keny]

Nar Shaadda, obchod

Když ho mistr držel u stropu poodstoupil jsem dva kroky zpět, aby na mě případně nespadl.
Nech si svoje ubohé žvásty, nikdo na ně není zvědavej... a udělal jsem rychlý krok vstříc jeho hlavě a jedním razantním kopancem ho opět poslal do říše snů.
Nechť je jeho smrt důkazem mé loajality k vám, mistře...
Znovu jsem poodstoupil a v zápětí mu poslal další kopanec na hlavu. Poté jsem k němu přišel, sklonil se nad něj a uchopil ho oběma rukama těsně pod krkem.
Jaký nevinný..? Moc dobře jsi nám to celé popsal, znáš ji a tak nejsi nevinný.
Tvé ruce se jí určitě dotýkali...
Zvedl jsem jeho horní polovinu těla do výše asi dvaceti centimetrů a veškerou silou s ním praštil o zem. Obchodem zazněla dutá rána, jak jeho temeno dopadlo na zem.
Tvoje odporné, špinavé ruce... a znovu jsem s ním praštil.
...hnusné, slizké, opocené ruce... a mlátil jsem sním do doby než se objevila krev.
Tohleto je slabý, to chce něco do ruky... a hned mi svitlo.

Vrátil jsem se na záchod, uchopil pevně to umyvadélko a celou váhou se na něj pověsil. Ihned povolilo a jedním škubnutím mi zůstalo v rukách.
Přešel jsem se k rodianovi, poklekl u jeho krvácející hlavy a s umyvadlem v rukách se napřáhl přes hlavu.
Jestli tě někdo znal, tak teď už tě nepozná... a udeřil jsem ho hranou do obličeje.
Zasypával jsem ho údery do té doby, než jeho mozek tekl po zemi. Vstal jsem a umyvadlo hodil na záchod.
Ještě ho uklidím a bude... vzal jsem ho za nohy a odvlekl na záchod. Tam ho pár kopy omotal kolem mísy a chvíli jsem se kochal svým výtvorem. Pak jsem se otočil, pustil vodu z kohoutku a narychlo se umyl. Vrátil jsem se k pultu a jediné co vypovídalo o tomto masakru, byla krvavá kaluž a stopa vedoucí k záchodu. Podíval jsem se na mistra a řekl mu:
Dokonáno jest, můj mistře.

[Cartr]

Nar Shaadda, obchod

Jorren koukal udiveně na svého nového učedníka. Jeho oči těkali s učeníka na krvavou stopu na zemi a na dveře za kterými byl napasovaný majitel obchůdku ve kterém se oba nacházeli.
,,I když ti tvůj apetit chválím. Děláš zbytečný binec a hluk. My nechceme, aby celé Nar Shaadda vědělo že tu vrazdíme neviné občany. Mohl si ho klidně v tichosti uškrtit, ale dobrá stalo se." Řekl mistr.
,,Pevně doufám, že jsi si to alespoň patřičně vychutnal a že všechen ten povyk za to stál." Usmál se Jorren a pak pomocí Síly posunul nějakou krabici na krvavou kaluž, aby jí tím skryl.
,,Tak pojď jdeme najít tvou matku. Po pravdě řečeno, už se docela těšim co provedeš s mužem co ti tolik zničil život." Začal se smát Jorren. A otevřel dveře obchodu. Venku se zastavil a počkal na svého učedníka.
,,Takže pokud to tu znám dobře a to jistě znám Jerisko je tímhle směrem." Ukázal na dlouhou ulici Jorren a pak se stejným směrem vydal.

[keny]

Nar Shaadda, obchod

Uviděl jsem mistrův udivený pohled a hned si pomyslel:
Tak teď přijdou slova kritiky a nebo uznání... a vyslech jsem si mistrův proslov.
"Já doufám mistře, že to nikdo neslyšel. Tak mohlo být slyšet jen to odhození umyvadla, ale to snad nikomu nemohlo připadat nenormální...
Zprvu jsem mu chtěl zlomit vaz a udělat to pěkně v tichosti, ale pak jak začal zpívat ani nevím jak, napadlo mne, že s ní něco měl, že si zaplatil aby ji mohl osahávat a kdo ví co ještě...
A pak už jsem se ovládnout nemohl, už to prostě nešlo...
Otočil jsem hlavou přes rameno, zrovna když mistr maskoval místo činu a ještě jednou mi hlavou prolétla celá scéna, pak zpět na mistra a pověděl:
Jako předkrm to nebylo špatný... a s přimhořenýma očima se na něj usmál.
Na Santora se taky těším, ale ten to nebude mít tak rychlé a bezbolestné... a začal jsem se smát též.
A vyšli jsme ven z obchodu.

Nar Shaadda- ulice, sektor 9

Dvojice mužů, která před nějakou chvílí vešla do obchodu, teď stála před ním. Byli to ti stejní muži, ale přeci jenom se tu něco změnilo. Laik by si toho určitě nevšiml, ale to něco byl výraz v mladíkových očích. V tom mladém muži se evidentně něco zlomilo, jeho oči vyzařovali nenávist a smrt, touhu ubližovat, mstít se i brát život. Jeho uhrančivý pohled vypadal opravdu nepříjemně a nebezpečně.

Když jsem vyšel z toho obchodu, rozhlédl se kolem sebe a pomyslel si:
Už to není stejnej svět, jak před tím...
Hm všude je jen slabá chátra, která si nezaslouží nic víc než pohrdání a smrt... je to tupý stádo, zvěř, potrava...
A já mám hlad... hlad po krvi !!!
Zavřel jsem dveře od obchodu a šel k mistrovi. Ukázal, kterým směrem se vydat a já řekl:
Neváhejme ani vteřinu, mám takový neurčitý-špatný pocit, že se něco špatnýho stane !!!

[Cartr]

Nar Shaadda- ulice, sektor 9

Dva temní společníci se vydali daným směrem, která je měl dovést k jejich cíly. Bad cítil strach obyvatel, kteří je potkávali. Všichni měli strach s cizinců, kteří vůbec nevypadali příjemně. Ale každému naháněl stach nejvíce mladík, který se na každého koukal krvavým pohledem. Každý poznal, že je plný hněvu a že neni dobré o nijak provokovat. Naopak starší cizinec vypadal klidně dokonce až přívětivě. Lidé se divili, že takto dva rozdílní lidé mohou cestovat spolu, ale nikdo nevydal ani hlásku.
Nikdo netušil, že starší cizinec je ve skutečnosti mnohem nebezpečnější, než se na první pohled zdá. Nikdo netušil co skrýval v srdci, protože ho obepýnaly provazce lží, které nemohl nikdo prokouknot. Ale mladík se nebál ukázat, co cítí. Nebál se dát na jevo, že by nejraději zabil, každého kdo se na něj jen podívá.
,,Jsme tu." Narušil ticho Jorren. Před dvojící stála velká kantýna s neonovým napísem "Jerisko". Vedle napísu byla vyobrazená neonově osvícená Twi'lečka.
,,Hm, vypadá to docela pěkně." Usmál se Jorren. Bad se jen ušklíbl. Byl rozčílený tak, že to začínalo vypadat, že bude vidět rudě.
,,Uklidni se Bade!" Rozkázal mu mistr, který v něm jeho pocití cítil.
,,Zabíjení se dočkáš neměj strach, ale nejdřív musíme zjistit, kde je tvá matka. Tak se koukej chovat jak nejlépe dovedeš." Řekl Jorren.
,,Opravdu se bát nemusíš, že bys nikho nezabil. Ale všeho do času." Dodal mistr a pak se vydal ke dveřím kantýny.
,,Nezdržuj." Zavolal za sebe Jorren, aniž by se otočil a veše do kantýny.
Vnitřek kantýny byl fialově osvícen. Kantýna byla velice prostorná, až nezvikle hodně. Na každém stole byla tyč pro tanečnici. V tuto chvíli zde tancovalo pět tanečnic a co se týče hostů, těch zde bylo akorát.
Jorren si to hned zamířil k pultu, kde si sednul na stoličku. Bad si sednul vedle něj. Na pultě tancovala modrá Twi'lečka.
,,Něco k pítí barmane." Mávl Jorren na Chisse. Modře zbarvený barman přinesl dva drinky, které podal dvou nově příchozím. Jorren se napil svého drinku a pak mávl na barmana, aby šel blíž.
,,Slyšel jsem, že jsou zde dobré společnice." Zašeptal barmanovi.
,,Samozřejmě, že jsou. Máme tady nejlepší děvčata z celého Nar Shaadda. Měl by jste zájem?" Usmál se barman.
,,Ano, zájem bych měl. A chtěl bych to nejlepší, co máte. Na penezích nezáleží. Prostě chci tu nejlepší. Rozumíme si?" Zeptal se Jorren.
,,Samozřejmě. Hned to zařídím počkejte tady." Řekl barman a kamsi odešel. U baru ho zastoupila jedna z tanečnic.

[keny]

Nar Shaadda- ulice, sektor 9

Procházeli jsme ulicí směrem ke kantýně a mě se vařil mozek pod náporem myšlenek.
Co je to za pocit... co se to se mnou děje a co to má vůbec znamenat..?
Do této chvíle jsem myslel, že se znám, ale opak toho byl pravdou. Odehrávaly se ve mne velké změny a já jim nemohl nijak zabránit. Krev se mi tlačila do hlavy, pulsovala v tepnách i spáncích a bylo mi nějak tak horko.
Potřeboval bych se uvolnit, potažmo někoho dalšího sejmout... napadlo mne.
Z mojí euforie mne vytáhla slova- Jsme tu -. Podíval jsem se na vchod a slyšel mistroval slova.
Prej vypadá to tu pěkně... hm, akorát bych dodal "zatím".
Pokusím se být klidnej, jak to jen půjde...
odsekl jsem.
Jak se mám sakra uklidnit, když to vůbec nejde, ukousal bych si snad všechny nechty na rukách...
Zabiju každýho, kdo se jí dotkl a každýho kdo se na mne podívá, byť jen ze zvědavosti...

Šel jsem těsně za mistrem a za sebou vešli dovnitř.
Prej nezdržuj... no jsu zvědavej až přijde na věc...
Při cestě k baru jsem si pozorně prohlédl všechny tanečnice, ale žádná z nich to nebyla. Zato jsem si všiml hned u dveří na jednoho, co se na mne koukl.
Aha, tak první mrtvej...
Asi na půl cesty jsem si všiml dalších dvou a hned je přidal na seznam.
Rozsekám je po jednom nebo všechny naráz, jak budou chtít...
Cože to mám dělat..? jo být v klidu..! no moc mě to nejde...
Taky takový rozkazy... být v klidu.. a já, haha to je hodně špatnej vtip.
Sedl jsem si vedle mistra , ale bokem k baru, abych měl přehled po lokále. Hned jsem uchopil svůj drink a napil se.
Sakra... dobrý pití... pomyslel jsem si.
No tak takových ještě pár a možná bych se uklidnil...
Pak jsem ale začal poslouchat barmanova slova a otáčkoměr mojí vroucí krve šel opět do červena. Naklonil jsem se k mistrovi, abych nemusel tolik řvát a polohlasně mu pověděl:
Nikde tady není, myslím že bude dělat někde v zadu, kam se obyčejná veřejnost nedostane... řekl jsem mistrovi poté, co barman odešel.
A říkám vám to na rovinu mistře, ve mne to vře a takle už to dál moc dlouho nevydržím.
Oni ji tam někde v zadu drží jako naprcanou gizku v kleci, a to mne ukrutně vytáčí...
Dveře ve kterých barman před chvílí zmizel se opět otevřeli a dotyčný opět směřoval k nám.

[Cartr]

Nar Shaadda, kantýna Jerisko

Barman přistoupil k baru a nahnul se k Jorrenovi.
,,Naše nejlepší společnice přezdívaná jednohubka se vám za chvíli bude vjenovat jen, co se připraví." Řekl barman. Jorren se otočil na jeho mladého učedníka, který při vyslovené té přezdívky doslova žhnul.
,,Samozřejmě počkám." Usmál se Jorren. Barman úspěv oplatil a pak odešel na druhou stranu pultu, kde si nějací zákazníci chtěli objednat.
,,Uklidni se Bade. Již brzy se dočkáš. Dej tomu ještě chvíli. Nejdříve musíme mít tvou matku na očích. Kvůli ní se drž zpět. A hned potom jim ukážeš, co dokáže Temná strana." Řekl Jorren Badovi, ale ten se neuklidnil. Úplně to v něm vřelo.
,,Řekl jsem klid Bade! Je pravda, že tihle všichni jsou pro tebe pouhý hmyz, který se proti tobě nezmůže na odpor. Ale nezapomínej na mě. A já nesnášim neposlušnost." V očích mistra se rozžehl oheň. Jeho oči získali žlutou Sithskou barvu a Bad pocítil pravou podstatu jeho nového mistra. Cítil to zlo, co v něm bylo. Cítil tu temnotu. Ale jak rychle se to objevilo tak to rychle zmizelo. Oči měli zase hnedou barvu a z něj nebyla cítit zlost. Byl jako před tim. Člověk, který ho nezná by řekl, že je to dobrý člověk, že někdo jako on by nedokázal ublížit, ale Bad věděl co je zač.
,,Za pár minut se s matkou setkáš a ty si ulevíš od zlosti na nic netušících zákaznících." Řekl mistr.

[keny]

Nar Shaadda, kantýna Jerisko

Jakmile barman vyslovil tu odpornou přezdívku myslel jsem, že vyskočím z kůže. Už mi cukala noha a chtělo se mi po něm skočit, ale mistrova slova mne zarazila. Připadal jsem si, jak útočnej pes čekajíci na povel. A to čekání mne trhalo na kusy. Díval jsem se koutkem oka na barmana a s hlasitým praskáním mačkal svoje pěsti. Zaslechl jsem něco o neposlušnosti a podíval se do mistrových očí.
Moc dobře si pamatuji na tu kantýnu a nejraděj bych tady každýmu rozbil hlavu a i tu vaši, mistře... a zaskřípal jsem zubama.
Dlouho, až do konce, jsem se díval do mistrových očí a pochopil, že na tohle nemám. Dopil jsem svůj drik, hlasitě s ním třísknul o bar a poručil si ještě jeden.
Ale do většího... jasný !
Opřel jsem si hlavu do levé dlaně a pravou rukou nervózně klepal do baru.
Čekéj, čekéj, čekéj... hodnej Bad říkal jsem si v duchu.
Dostal jsem svůj drink a to do půl litru s uchem a prohlásil:
To je aspoň míra !!! a půlku do sebe otočil.
Tak a teď vám všem rozbiju ústa přímo tímto půl litrem !!!
Barman se po chvíli opět nahnul k mistrovi a šeptl mu, že ho máme následovat do zadu. Seknul jsem pohledem po mistrovi a bylo mi jasné, že show se rozbíhá.
Krev, krev, krev, krev... znělo mi hlavou

[Cartr]

Nar Shaadda, kantýna Jerisko

Oba zákazníci následovali barmana do zadních prostor kantýny. Došli k mnoha dveřím postavenými do řady, které patrně vedli do pokojů.
,,Váš syn jde s váma?" Zeptal se barman a poukázal na Bada, který provrtával barmana pohledem.
,,Ano, máš s tím snad nějaký problém?" Zeptal se Jorren.
,,Ne, ne samozřejmě, že ne." Povolil si nervézně límec barman. Začínal mít ze zákazníků špatný pocit.
,,Zde je váš pokoj." Ukázal na dveře a následně je otevřel.
,,Zde prosím okamžik počkejte. Služebnice přijde za chvíli." Řekl barman a odešel. Jorren vešel do pokoje jako první Bad ho po chvíli následoval.
,,Musíš uznat, že je to luxus." Zasmál se Jorren a skočil do červeně zbarveného, křesla u zdi. Pokoj byl velice prostorný a byl celý zbarven do červené barvy. V čele pokoje byla velká postel.
,,Hm, cítím, že již brzy začne zábava." Usmál se Jorren. Bad stál u dveří a s odporem si prohlížel pokoj.
,,Uvolni se učedníku. Nemusíš být tak napjatý. Posaď se třeba." Ukázal Jorren na postel. Bad se podíval směrem kam mistr ukázal a pouze se zašklebil. Konečně někdo stál za dveřma. Bad se otočil a čekal, až se dveře otevřou.

_____________________________________________________________

Teď ti dávám naprostou volnost pokračování. Je na tobě kdo vejde dovnitř a co se bude následně dít, ale nehraj za Jorrena. Takže teď máš naprostou volnost, ale nepřežeňto.
Pokud nastane že začneš masakrovat celou kantýnu tak ber ohledy na to že jsi učedník a podle toho jednej. Nééé že pomocí Síly rozerveš celou kantýnu, nebo něco podobného.

[keny]

Nar Shaadda, kantýna Jerisko

Někdo za dveřmi byl, to bylo zřejmé. Nějakou chvíli se nic nedělo a já se mezi tím napil svého drinku v půl litru, když v tom se otevřeli dveře a do místnosti vešli dva muži a dva stáli ještě na chodbě. Vyhrkl jsem obsah v ústech na noblesní červený koberec a pověděl:

Takovouhle společnost jsem nečekal... ten barman.. hajz jeden bonzáckej !!!

Muži zůstali stát těsně za dveřmy a jeden z nich promluvil.

Náš pán chce s vámi mluvit mladý pane Ira. Divíte se snad, jak to že o vás víme ? Nedivte se, všude v tomto podniku jsou zabudovány skryté kamery, dokonce i tady, v této místnosti. Náš pán má rád přehled a já se tomu ani nedívím, s tou chátrou co sem někdy leze je těžké pořízení...
Takže půjdem, ne..!!! dodal nakonec arogantně

S ůsměvem na rtech jsem pohlédl na mistra a on na mne. Z jeho pohledu jsem vyčetl asi to, že je to můj problém, má matka, tak se ukaž.
Hm tak jo...
Otočil jsem se zpět na ty muže a ten stejný se opět nadechl a spustil:
Doufám, že vás nebudeme muset donutit, aby jste šli s námi... náš pán řekl oba... a ten vedle něj odhrnul plášť a ukázal svůj měč na jedné straně opasku a na druhé blasterovou pistoli.

A já na to.
Hm uhodli ste... donuťtě mě... a chrstl jsem obsah svého půl litru na koberec před nimi.

Muž, který do teď mluvil pokynul tomu druhému a ten se ke mne rozešel. Pevně jsem držel svůj "pulčák" za ucho a udělal krok vpřed, naznačil úder levačkou a v zápětí mu pravou udeřil na spánek z vrchu dnem pul litru. Chlapík se svalil na stranu, jak široký tak dlouhý a nejevil známky života.
To sis myslel,že se nechám vojet dobrovolně nebo co !!?
Půl litr, jenž jsem držel v ruce nedopadl o nic lépe. Zbyla mi zněj půlka ucha a dlouhý úzký střep končící částí dna, za které jsem ho následně uchopil.
Hned jsem se podíval na toho druhého, ten se ještě užasle díval na svého kolegy, ležícího na koberci, s ránou na hlavě měřící zhruba deset centimetrů, ale jen co spatřil můj pohled hned zbystřil. Už měl levou ruku na rukojeti svého meče a meč na půl vytažený z pochvy. Rychle jsem k němu přikročil, v tu dobu už měl meč skoro venku, a vší silou kopl do jeho ozbrojené ruky, která se otevřela jako příroda z jara. Neváhal jsem ani vteřinu a střep mu vrazil pod bradu. Z ůst mu vytryskla krev, stékala mu po bradě a cítil jsem, jak mi kape na zápěstí a předloktí.
Naše pohledy se střetly a já cítil jeho bolest.
To nic není, to za chvíli přejde... řekl mu tiše
Uviděl jsem v jeho zaslzených a bolestí pokřivených očích ten obrovský příval vzteku a čisté agrese pramenící z jeho mozku, jenž byl postaven před základní otázku života, zda zemřít či přežít. Z posledních sil chtěl po mne seknout svým mečem, který měl po odkopnutí v dostatečné výši, ale jeho oči ho prozradili. Levou rukou jsem udeřil ze spodu do pravého zápěstí a střep mizel hluboko v hlavě. Jak ten příliv přišel, tak i z očí odešel a z živoucího těla stalo se čerstvé maso. Jeho bezvládné tělo začalo se hroutit a směřovat k podlaze, společně s jeho zdviženou rukou, která již neměla dále sil svírati meč, jenž nyní dopadl s tichým žuchnutím na koberec. Nasměroval jsem padající tělo k tomu prvnímu a dál se o něj nestaral. Víc jsem se zajímal o ty dva co jsou na chodbě, ale v tom se odněkud z místnosti ozval hlas:

Mladý pane Ira, jednání těchto dvou mužů bylo nepřístojné a pobouření hodné. Proto mne vaše reakce nepřekvapuje, zatočil bych s nimi úplně stejně... ale, ehm... už mi dál nemasakrujte personál prosím a přijměte pozvání ke mě nahoru, i se svým společníkem...
Na konci chodby, po pravé straně je výtah... jeďťe do posledního patra...

Lehké zapraskání oznámilo konec monologu a já se podíval konečně do té chodby. Nikde nikdo nebyl a dveře, které vedly do baru byly taky zavřené. Otočil jsem se a zamířil opět do místnosti až k posteli kde si utřel svoje zkravené ruce do přehozu. Z pravé dlaně jsem vytáhl dva menší střepy, které byly důsledkem razantnosti rány přes dlaň. Pak jsem přešel k tomu muži, co padl jako první, odebral mu opasek s mečem, připnul si ho a otočil se k mistrovi.

Tak co, přijmeme pozvání..?
Nahoře bude větší luxus a myslím, že i má matka... soudě podle toho, že mě pozná...

[Cartr]

Nar Shaadda, kantýna Jerisko

,,Dobrá půjdeme. Rád se podívám do V.I.P prostor." Řekl Jorren a vyšel s pokoje. Bad ho začal následovat.
Oba temní společníci vztoupili do výtahu a ten se následně rozjel. Vyjeli až do nejvyšího patra, kde se dveře opět otevřeli. Před výtahem byla dlouhá chodba k honosmým dveřím, které hlídali dva strážní droidi.
,,Nemějte strach jen pojďte ty droidi vám neublíží." Ozval se slyzký hlas s komlinku.
,,Slyšel jsi ne? Nemáme se čeho bát, protože droidi nám nechtějí ublížit." Zasmál se Jorren.
,,Prej strach." Sykl si pro sebe Jorren.
,,Evidentně neví s kym mluví." Dodal spěšně. Jorren se zastavil před dveřma, které se za okamžik otevřeli. Bad stál vedle mistra a byl připraven k boji. Když se dveře otevřeli oba vešli.
Byl to spíše takový menší sál než pokoj. Všude byli pohovky s malými stolečky na kterém bylo občerstvení. Na každé pohovce seděl žoldák připraven k boji. Bad jich napočítal něco kolem dvaceti. Celý sál byl zdoben rudě červenou barvou. Uprostřed mísnoti bylo kulaté vyvýšené pódium a na něm podlouhlý stůl za kterým seděl majitel kantýny. Před stolem na zemi seděla žena s obojkem na krku a byla přivázaná řetězem ke stolu.
,,Zdravím vás mladý pane Iro. Podle mého úsudku jsme nezačli zrovna nejlépe." Usmál se muž a pak se podíval na Jorrena, který jeho proslov naproto ignoroval a začal jíst připravené občerstvení na stole, který byl k němu nejblíže.
,,Hej, co si to dovoluješ?" Zavrčel jeden z žoldáků na něj.
,,Sklapni!" Odpověděl mu klidně. A žoldák okamžitě poslechl.
,,Bzy na tebe přijde řada neměj strach." Dodal Jorren.
,,Tak co bude Bade? Už mě to tu začíná nudit. Možná ti dávám, až moc velkou volnost." Zavolal Jorren na Bada, aniž by se otočil.

____________________________________________________________

Stejně jako předtím máš volnost. Nezapoměň na hranice. Ale možná by bylo nejlepší to teď prokecat jak s tim chlapem tak s tvou matkou. A pokud začne boj tak si jich pár zabi a pak to předej mě protože i Jorren se chce předvést.

[keny]

Nar Shaadda, kantýna Jerisko

Jen co jsme nastoupili do výtahu, zaplavily mne myšlenky na moji matku.
Já uvidím mámu, nemůžu tomu uvěřit... další sled myšlenek mi přerušil zvuk otevírajících se dveří a následný hlas v komlinku.
S úsměvem jsem pozoroval mistrův proslov a nakonec dodal:
Neví s kým mluví, ale oni se to dozví, akorát že to bude to poslední v jejich životě...

Vešli jsme do dveří, které hlídaly dva droidi a mne hned upoutal velký kříšťálový lustr zavěšený ve středu místnosti nad kulatým podiem. Po cestě k malému podiu jsem v duchu počítal, kolik jich tu je.
Jeden mrtvej, druhej, třetí... a čtyři je sedm... a pět je dvanáct... a dva, čtyři, šest a tři je devět... tak to máme... jednadvacet... hm slušnej počet na slušný jatka...
Přicházeli jsme blíže ke stolu a já si všiml spoře oděné ženy sedící na zemi a s obojkem kolem krku.
Tak tohle není má matka... usoudil jsem, když uviděl její tvář.
V tu chvíli promluvil muž sedící v čele stolu a zřejmý pán kantýny. Vyšel jsem na podium, slyšíc mistrovi slova o nudě a sedl si do luxusní židle u prosřed stolu, zhruba dva metry od muže v čele stolu.
Prej nuda... já vím, kdo z nás zůstal sám na prázdné lodi a málem nudou zdevastoval loď... jen si trp, mistře pomyslel jsem si.

A vy jste... otázal jsem se
Já jsem Nuppa Akim a toto je mé panství... a rozpřáhl své ruce ukazujíc vše kolem.
Vidím, že váš společník je ale hladoví, nenechte se pobízet... jezte, pijte, co hrdlo ráčí...
K věci... odsekl jsem ... kde je moje matka ?
Ó ano vaše matka... Samantha, krásné jméno pro krásnou ženu, musím říci, že jedna z nejkrásnějších, kterou jsem kdy viděl... někdy to hrála tak přesvědčivě, až jsem si myslel, že ji to se mnou baví... mluvil zasněně s pohledem upřeným kamsi do rohu.

Pozoroval jsem toho muže a chtělo se mi z něj zvracet. Mohlo mu být něco kolem padesáti let, byl obtloustější postavy a jeho pleť i tmavé kaštanové vlasy měli mastně leský nádech. Při pomyšlení, že si to moje máma nuceně rozdávala s takovým prasetem, ve mne vyvolávalo čisté šílenství.
Chcípneš za tři... a začal jsem odpočítávat
Muž se mezitím vrátil v myšlenkách zpět a začal znovu povídat.

No a proč jsem si vás pozval... jelikož se časy mění a z prátel se stávají nepřátelé a naopak, máme teď my dva stejného nepřítele...
Nezájem... dva a dál jsem odpočítával
... Santor mě podrazil, jako kdysi vašeho otce, a já zastávám pravidlo, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel, mohli bychom spojit svoje síly a...
Když jsem uslyšel to jméno, měl jsem rudo před očima.
On snad upadl z podia rovnou na hlavu... jedna, nula, konec a prudce jsem vstal.

Chytil jsem obouručně ten velký stůl a v návalu nekontrolovatelného běsu ho převrhl.
Omyl, nemám žádné přátele a chcípnete oba, Santor i ty... a ukázal jsem na něj prstem.
Muž bleskově vstal a začal couvat z podia pryč.
Chtěl jsem se s vámi domluvit, ale vidím že to nejde...
Zabte je oba... vydal rozkaz svým mužům.
Muž prchal docela rychle, já stál v místech, kde před chvílí stůl a byl jsem rozhodnut ho nenechat prchnout. Žoldáci už byli v plné pohotovosti a přibíhali k podiu. Já se rozběhnul a skočil po tom muži, abych ho srazil na zem. JEnže mne v letu odchytili ohromné paže a přesměrovali můj let do nedaleké pohovky. Ustlal jsem si tam jako doma a vlivem kynetické energie jsem společně s pohovkou přepadl v zad. Rychle jsem vstal a uchopil první stolek co jsem viděl. Otočil se a uviděl co to proti mne stojí.
Pane jo, co je toto za hovado...
Ten žoldák měl něco přes dva metry a všechny jeho velikosti byly odstrašující.
Muž jménem Nuppa Akim stál u dveří tajného východu a podle jeho výrazu soudě, se chtěl ještě nějakou chvíli soukromě bavit, jak to celé dopadne.
Netušil jsem, jak je na tom mistr, protože jsem byl zcela fascinován tím vysokým dlouhorukým žoldákem a jemu podobných, kteří si to razili kvapným krokem ke mne.
Ten vysoký však zařval:
Já sám... roztrhnu ho jako hada !

Jorrene, ta obtloustlá svině nám nesmí utéct... zařval jsem do prostoru mistrovo jméno, v zájmu zachování utajení.