Výcvik pro Funnyho

[Funny]

Akademie – v jedné z (mnoha) chodeb

Přikývl jsem na Mistrovu nabídku.
Děkuji Mistře.
Poté jsem se otočil a vydal jsem se rychlou chůzí hledat výcvikovou halu.
Fajn, takže ted' najít výcvikovou halu... bude to asi velká místnost, tak do toho.
Pomyslel jsem si a pak jsem se ještě otočil. Viděl jsem Mistra Katarna, jak zachází za roh chodby. Po pár minutách bloudění v chodbách jsem se konečně ocitl před velkou místností, neměl jsem pochyby, že jde o výcvikovou halu a tak jsem vešel dovnitř.

[Garth Devilman]

Výcviková hala – brána do jiného světa

To, že se jedná o výcvikovou místnost šlo poznat na první pohled a to nejen podle upocených obličejů studentů. Všude se povalovalo náčiní a bylo slyšet chřestot dřevěných mečů. Ahoj, ty jsi tu nováček? Uslyšel Mayo dívčí hlas, když se tak rozkoukával ve dveřích.

Byla to blondýnka střední postavy s vlasy až po ramena a modrýma očima. No nestůj tu, jako bys ani počítat neuměl... Usmála se.

[Funny]

Výcviková hala – brána do jiného světa

Stál jsem ve výcvikové hale a díval jsem se na blonďatou dívku, která na mě předtím promluvila. Byla tak krásná, nic hezčího jsem nikdy neviděl. Pár vteřin jsem tam jen stál a díval se na ní, pak jsem konečně promluvil.
Ahoj, asi ano. Víš rád bych se stal Jedim, ale od doby co jsem sem přiletěl, tak jsem nepotkal žádného Mistra. Vlastně jednoho ano, Mistra Katarna, jenže ten chvátal a po krátkém rozhovoru mě sem poslal.
Poté jsem se na dívku podíval a usmál se.
Promiň trochu jsem se rozpovídal a zapomněl jsem se představit. Jmenuji se Mayo a ty?
Omluvil jsem se a zároveň i představil. Stále jsem se na ní díval a vůbec mě nepřestávala uchvacovat.
Konečně mě potkalo něco dobrého za poslední čtyry roky. Od smrti otce mi dělaly radost jen vítězství v závodech kluzáků, ale teď... teď jsem konečně potkal někoho hezkého a snad i milého.
Pomyslel jsem si, když jsem zavzpomínal na události od smrti otce.

[Garth Devilman]

Výcviková hala – brána do jiného světa

Dívka vykouzlila další ze svých úsměvů a ukázala tak bílý, oslňující chrup. Většinou se nestává, že bych zanechala takový dojem... Spiklenecky mrkla. Skoro o mě nebývá zájem a ty na mě koukáš, jak na anděla. Jmenuji se Rinna Dhin. Chceš si zacvičit?

Aniž by čekala na chlapcovu odpověď jemně ho chytla za ruku a vedla cvičištěm a přitom mluvila. Jediové, jako ochránci galaxie dávají přednost diplomacii před hrubou silou. Ovšem často se stane, že diplomacie jde stranou a vtom případě přichází na řadu bojový výcvik. Zastavila se u volného stanoviště.

Než si tě vezme nějaký Mistr do parády, můžu tě naučit pár fíglů, abys mohl oslnit. S těmito slovy podala Mayovi dřevěný meč. Sleduj, uděláme to nejdřív pomalu... Rinna se přikrčila, a zpomaleně vyrazila proti soupeřově ruce, když hrozilo naražení mečů o sebe, dívka mrštně stáhla ruku zpět a přistála se svou zbraní těsně u Mayova krku. Tento pohyb opakovala ještě několikrát a potom se postavila vyčkávajíc. Zkus to... Vyzvala ho.

[Funny]

Výcviková hala - brána do jiného světa

Přehodil jsem si dřevěný meč z pravé ruky do levé a poté zpátky. Rozběhl jsem se proti Rinně. Těsně před zkřížením našich mečů jsem stáhl ruku zpět a můj měč se dostal do těsné blízkosti jejího krku. Usmál jsem se a meč dal pryč od jejího krku.
Díky, je to dobrý fígl.

Nejen, že je hezká a milá, ale taky je moudrá a pomáhá mi. To se mi už dlouho nestalo.
Rinn, rád bych se o tobě dozvěděl trochu víc a mezitím mě můžeš klidně naučit další fígl.
Řekl jsem Rinn a opět jsem se usmál. Byl to jeden z mých nejlepších úsměvů. Poté jsem zakroutil hlavou a trochu se zasmál.
Je úplně skvělá - krásná, chytrá, milá, moudrá a nesobecká.
Na chvíli jsem se zamyslel, ale rychle jsem se vymanil ze svých myšlenek a očekával odpověd’ od Rinn.
Rinn tak krásné jméno.

[Garth Devilman]

Výcviková hala - brána do jiného světa

Můžu tě naučit spoustu věcí, jestli o to stojíš... Rinna byla zřejmě potěšena, že o ni Mayo jeví takový zájem. Můžu ti dávat menší lekce, protože nepočítám, že si tě teď nějaký Mistr vezme. Byl jsi pro nás všechny velkým překvapením, když jsi se tu tak znenadání objevil. Rinna se odmlčela a trochu povytáhla obočí, když Mayo vyslovil přání dozvědět se o své mladé učitelce něco více.

Věřím, že na to bude čas později... Odpověděla vyhýbavě. Zavři oči a nech se vést Silou. Síla je pozitivní energie, kterou Jedi používá jako spojence a společníka. Rinna vzala dřevěný meč a uložila ho zpět do přihrádky. Mladíka pohledem vybídla, aby učinil totéž. Když bylo úklidu učiněno zadost, Rinna se postavila k žíněnce položené opodál. Sleduj... Dívka udělala několik kroků dozadu a na chvíli zavřela oči.

Bylo vidět, jak soustředěním vraští čelo a pohybující spánky naznačovali obrovskou vůli. Najednou třas pominul stejně rychle jako přišel. Když se teď člověk na ní podíval, viděl obrovskou duševní vyrovnanost. A pak se to stalo. Následoval rozběh, skok, dopad a vzápětí šokující zjištění. Dívka se během výskoku doslova vznesla nejméně třikrát výš, než normální člověk, poté se několikrát ve vzduchu otočila a dopadla na žíněnku, a ještě ke všemu na nohy. Inu kousek, za který by se nemusel stydět ani špičkový gymnasta.

Omlouvám se, jsem ještě začátečník... Řekla jako by se nechumelilo. Mezitím tělocvična utichla a všichni se zájmem sledovali Rinninu výuku. No tak... Zkus to, neboj se. Zvolal někdo do ticha...

[Funny]

Výcviková hala - brána do jiného světa

Tak jo.
Odpověděl jsem neznámému hlasu a vydal jsem se na místo, na kterém předtím stála Rinn. Když jsem procházel kolem Rinn na chvíli jsem se zastavil.
Jsi fakt dobrá, ale jak si to myslela s tím, že jsem pro vás velký překvapení? Víš co, když se mi povede pořádný skok, tak mi odpovíš. Jo?
Ani jsem nečekal na odpověd a pokračoval v chůzi. Cestou ke konci žíněnky jsem byl plný otázek.
Proč se na nás všichni divají, přece není nic neobvyklého na tom, že tady s Rinn cvičím. Nebo snad ano? Proč by si mě nějaký Mistr neměl vzít? Nevadí mi, že s Rinn cvičím, naopak jsme rád. Je tak úžasná. Ale to je tady na Akademii tak málo Mistrů? Ale na otázky bude čas později, jak řekla Rinn.

Už jsem stál na místě, a tak jsem utišil své myšlenky, abych se mohl plně soustředit na svůj skok. Zavřel jsem oči a začal se soustředit na Sílu. Po chvilce jsem oči otevřel, nedařilo se mi totiž pořádně se soustředit. Rozhlédl jsem se po rozlehlé výcvikové hale. Rychle jsem zjistil, že se na mě všichni přítomní dívají. Byl jsem rozhodnut to zkusit ještě jednou, a tak jsem zavřel oči a opět se soustředil na Sílu. Asi po dvou minutách jsem vydechl a najednou se rozběhl. Odrazil jsem se a ocitl jsem se téměř ve stejné výšce, jako přede mnou Rinn. Ve vzduchu jsem udělal ještě otočku a po chvilce jsem přistál na žíněnce. Teprve když jsem stál na zemi jsem otevřel oči a rozběhl se k Rinn.

Páni, to bylo neuvěřitelný!
Vykřikl jsem na Rinn ještě při běhu. Poté jsem se u ní zastavil a podíval se na ní. Věnoval jsem jí krátký úsměv a hned pokračoval v rozhovoru.
Jsi dobrá učitelka. Myslíš, že si zasloužím odpověď na svou otázku?

[Garth Devilman]

Výcviková hala - brána do jiného světa

Mayo byl za své počínání odměněn potleskem. Vždyť tohle zvládl napoprvé a poprvé v životě. Rinn spokojeně tleskala nejhlasitěji. Když však opadla počáteční euforie a mladík položil svou otázku dívka se zčervenala, jako rajské jablíčko. Její oči, ještě před chvílí tak veselé se teď rovnaly zkaleným tůním. Ano... Odpověděla po chvíli. Pojďme někam ven prosím... S těmito slovy si začala klestit cestu ven z haly.

[Funny]

Výcviková hala – brána do jiného světa

Když jsem s Rinn odcházel z výcvikové haly, byl jsem stále ještě nadšen ze svého úspěchu, ale pak jsem začal přemýšlet o tom, co ji na mé otázce tak rozrušilo. Ale uvědomil jsem si, že to brzy zjistím a tak jsem o tom dál nepřemýšlel. I přesto mi pří té myšlence zmizel úsměv z tváře a nahradil ho ustaraný výraz. V tu chvíli jsem se už společně s Rinn ocitl u dveří do chodby. Rychle jsme jimi prošli, bylo jasné, že Rinn spěchá.

Akademie – v jedné z (mnoha) chodeb

Chodbou už jsme šli pěknou chvíli, přesto za tu dobu Rinn nepromluvila ani slovíčko. Možná se soustředila na cestu, protože v chodbách není lehké se vyznat, jak jsem již dříve sám poznal. Avšak Rinn se v labyrintu chodeb orientovala dobře a tak jsme z chrámu vyšli v nečekaně krátké době.

Yavin IV - zahrady Akademie

Poté co jsme vyšli z chrámu jsem spatřil téměř neuvěřitelné množství nádherných rostlin.
Hned mi bylo jasné, že jsme se ocitli v zahradách, které zřejmě patřili k akademii. Na chvíli jsem se zastavil, abych nasál čerstvý vzduch a pořádně se rozhlédl po té úchvatné přírodě.
Tady je hezky - krásná příroda a čerstvý vzduch, ne jako na Coruscatnu.
Pomyslel jsem si při vzpomínce na můj bývalý domov. Poté jsem rychle doběhl Rinn a chvilku šel vedle ní.
Je to tu nádherné Rinn, ale proč jsi mi chtěla odpovědět tady a ne ve výcvikové hale?
Pokračoval jsem v našem rozhovoru, který jsme přerušili ještě v chrámu.

[Garth Devilman]

Yavin IV – zahrady

Rinn se zatvářila ještě smutněji a bylo vidět, že se jí do vysvětlování nechce ani co by se za nehet vlezlo. Víš... Začala pomalu. My jako padawani začínáme s výcvikem od útlého věku... Poté se na chvíli zamyslela a pak pokračovala. Věděl jsi, že jsi měl nastoupit už dříve? Ale tvůj otec byl proti. Nechtěl o tebe přijít...

Když pak byl sestřelen jedním ze Dinnových lidí řekli si Mistři, že tě nebudou hledat a uctí tak Cartisovu památku. Je velmi překvapivé, že ses sem dostal... Odmlčela se.

[Funny]

Yavin IV - zahrady Akademie

Poté co mi Rinn sdělila tuto nečekanou novinku, tak jsem tam chvilku jen stál, díval se na ní a přemýšlel o tom, co mi před chvilí řekla.
Táta pro mě chtěl vždy to nejlepší, tak proč mě nechtěl nechat vycvičit na Jediho. Vždyť mi o nich jednou i vyprávěl, takže je měl rád. Měl mě rád tak moc, že mě nedokázal opustit? Ano, jiná logická odpověď neexistuje.
Netrvalo dlouho a ze svých myšlenek jsem se rychle vynořil a vzápěti promluvil na Rinn.
Tak tohle jsem nevěděl. Ale na tátu se nezlobím a ani se mu nedivím. Z naší rodiny jsme zbyli jen my dva a teď po jeho smrti pouze já.
Na moment jsem se odmlčel, abych se nadechl a mohl pokračovat.
Není mi líto těch deseti let s tátou, ale těch čtyřech let bez něj. Ty čtyři roky, co jsem se toulal po Coruscantu a závodil na kluzácích, jsem furt hledal svou cestu. Jenže na Coruscantu jsem ji nenašel. Ale pak jsem se objevil tady na Akademii Jedi a myslím, že jsem svou cestu konečně nalezl.
Znovu jsem se nadechl a usmál se na Rinn.
Připadáš mi trochu jako moje Mistryně, tak co kdyby si mě zase něco naučila? Řekl bych, že mám co dohánět, nemyslíš?
Konečně jsem dopovídal a na kratičkou chviličku jsem se zasmál. Poměrně rychle jsem se dokázal vypořádat s novinkou, kterou mi sdělila Rinn a tak jsem se plně soustředil na svoji budoucnost - na svůj výcvik. Na moji novou cestu.

[Garth Devilman]

Yavin IV – zahrady

Věru, velmi zajímavý osud... Řekla Rinn tak trochu sama pro sebe, ale zřejmě si neuvědomila, že svou myšlenku vyslovila nahlas. Pak už plně soustředěna odpověděla. Je mi potěšením učit tě, ale bojím se, že finální věci, budeš muset probrat s někým zkušenějším. Potom se posadila do trávy a pokynula Mayovi, aby učinil totéž.

Cítím v tobě velký potenciál, ale také mnoho zastřeného. Jakou cestu si vybereš bude pouze na tobě, ale častokrát budeš volit mezi sebou a ostatními. A ne vždy se rozhodneš správně. Rinn položila svoje ruce na mladíkovy. Uvolni se a soustřeď se. Tohle nedělám často a už vůbec ne každému... Mayo byl mírně zmatený, protože nevěděl co přijde.

A najednou to přišlo. Bylo to tak nečekané, že mladíkovo vědomí se mohlo jen stěží bránit. Zaplavila ho vlna pocitů. Rininých pocitů. Různých emocí...

[Funny]

Yavin IV - zahrady Akademie

Seděl jsem vedle Rinn a plně jsem se soustředil na ten proud emocí, který od ní tak nečekaně přišel. Byl jsem tak překvapený, že jsem chvíli nevěděl, co se děje, ale poté jsem si to uvědomil. Rinn mi odhalila své emoce. Když jsem zjistil, že ke mně Rinn cítí to co já k ní, hned jsem se stal nejšťastnějším člověkem ve vesmíru. Od prvního okamžiku co jsem ji uviděl jsem se do ní zamiloval a teď jsem věděl, že ona taky. Jenže neproudila ke mně jen láska, ale také další pocity a to zájem a úcta.

Vychutnával jsem si tyto překrásné pocity a snažil se pomocí Síly zjistit co znamenají.
Láska na první pohled. Zájem znamená, že Rinn se mnou chce trávit co nejvíc času. A úctu cítí k tomu, že jsem se sem dostal.

Pak jsem Rinn začal opětovat své city - lásku, zájem a vděčnost. Když jsem Rinn odhalil své city, pocítil jsem vděčnost i od Rinn a hlavně to, že byla velmi šťastná. Potichu jsem poté promluvil.
Rozhodl jsem se dobře.

I nadále jsem v zahradách seděl a užíval si Rinniny emoce, když ustaly, otevřel jsem oči a stoupl si. Ovšem nespatřil jsem večerní oblohu Yavinu IV, nýbrž tu noční. Všude kolem už byla tma a v zahradách nikdo nebyl. Podíval jsem se na Rinn, která už také vstala a promluvil na ní.
Připadalo mi to jako chvilka, přesto to vypadá, že ve skutečnosti to trvalo déle. Ale bylo to skvělé, děkuji ti.

[Garth Devilman]

Yavin IV – v zahradách

I mně...Rinn se začervenala. Omlouvám se ti, za tuhle náhražku... Nerada se svěřuji do rukou někoho, o kom přesně nevím jak se zachová. Je mi líto, ale možná jsem ti tím spíše ublížila. Asi bychom už měli jít. Rinn se zvedla a měla se k odchodu. Promiň, jsem hloupá. Mám prostě na kluky smůlu. Prostě jen nechci ztratit nikoho dalšího na kom mi záleží... Pojďme...

[Funny]

Yavin IV - zahrady Akademie

Hned jak Rinn domluvila, tak jsem jí rychle odpověděl.
Ne, vůbec jsi mi neublížila. A nejsi hloupá, ale báječná.
Poté jsem pokračoval společně s Rinn v odchodu z prázdné zahrady a přemýšlel o tom co mi prozradila ze své minulosti, která byla velmi podobná té mé. Od chvíle co domluvila, jsem přemýšlel o vhodné odpovědi. Snažil jsem se odověď najít ve hvězdách, ale nějak se mi nedařilo. Teprve když jsme došli ke vchodu do chrámu jsem začal pomalu mluvit.

Víš…
Po krátké pouze, kterou jsem využil i k nadechnutí, jsem pokračoval.
Já vím, jaké to je. Přišel jsem o všechny své příbuzné a blízké. Z celé naší rodiny jsem zůstal naživu jen já. Já jsem ten, kterého označuje staré proroctví. Já jsem poslední…
Téměř jsem v tu chvíli řekl své přijmení, jméno naší rodiny, ale včas jsem se zarazil a následně omluvil.
Promiň, jen se snažím říct, že musíš žít. Nesmíš se omezovat. Nechci ztratit někoho, koho… Rinn, miluju tě.

Pak jsem se podíval do Rinniných krásných, modrých očí a čekal její odpověď. Poslední tři slova, které jsem před chviličkou vyřkl, jsem původně neplánoval říct. Ale byla to věc, jenž jsem už dlouho cítil a myslel jsem si, že tohle byl ten správný okamžik, kdy jí to sdělit, přestože to věděla.