Mladý Leto Ventris seděl v pilotním křesle své nové lodě, která se honosila názvem Ventris Spear. Tuto loď Letovi koupil samotný Císař jen před pár dny, aby mohl plnit své úkoly. Po dokončení svého výcviku dostal první úkol, přinést Císaři Great Holocron, který se ztratil z chrámu Jedi během Rozkazu 66. Leto měl dvě teorie, jak se holocron ztratil. První byla, že s ním utekl nějaký Jedi a ta druhá, že ho vzal nějaký klon z 501. legie. Toto tvrzení navíc podporoval fakt, že z 501. legie po dobytí chrámu Jedi, utekl jeden klon. Nikdo z Impéria nevěděl, kde se holocron nachází, ale možná by to mohl vědět někdo mimo něj. Někdo kdo by měl spoustu informací, takového člověka Leto hledal, Ladira, ano s ní se potřeboval sejít a získat potřebné informace, musel tedy letět na Tatooine. Nová Císařova ruka si ještě před vstupem do hyperprostoru na palubním počítači vyhledala informace o Great Holocronu.
Great Holocron starobylý, dvanáctistěnný holocron, který se nacházel v archívech Jediů na Coruscantu a byl středem sbírky knihovny v chrámu Jedi. Holocron obsahoval obrovské množství informací. Základní a pokročilé postupy konstrukce světelného meče, historii Republiky a Sithů, formy boje se světelným mečem a různé techniky Jediů, také diskuze o Temné straně Síly a medoty, jak jí odolat. Během historie řádu Jedi do něj přispělo mnoho Jediů.
Kdybych měl odhadnout, co bude můj první a vpodstatě zkušební úkol, nikdy bych nehádal tohle. A vůbec by mě nepřekvapilo, kdybych ho dostal PRÁVĚ PROTO.
Tak nějak by se daly nazvat mé dojmy z qestu značně připomínajícího obligátní "jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co".
Tvářilo se to skoro nemožně (což znamená pořádnou výzvu), prozrazovalo to značnou vloženou důvěru (skoro nemožné úkoly se zpravidla nesvěřují gunganům)... a zároveň nad tím vším viselo jakési "ale", které trochu znepokojovalo. Na místě bylo pár otázek - a možná i více, než jen pár.
Jenže právě tyhle otázky počkají, dokud nevznikne alespoň základní obrys celé té skládačky. A dokud si nesestavím bitevní plán. Přičemž to bude o "něco málo" náročnější než byla tvorba strategických plánů při důstojnických zkouškách na akademii.
Konec konců, Great Holocorn může být úplně kdekoli v galaxii.
A navíc... žádné informace o konkrétnějším místě pobytu vůbec nemusí existovat.
Znovu jsem si prolétl všechny nasbíraná fakta. Co se vlastně stalo s tím klonem? Přece jenom, je to 501, a co pamatuju, velel jí lord Vader... Něco se tam prostě odehrálo. A to něco může mít souvislost.
Dále... co může udělat neuživatel Síly se značně specifickým předmětem použitelným výhradně pro uživatele? Když má navíc spoustu práce se svou bezpečností?
Pokud přistoupím na - snadno problematizovatelnou hypotézu -, že klon vynesl artefakt z Coruscantu, pak by z jeho úhlu pohledu bylo nejspíš nejlogičtější zkusit kontaktovat některé z přeživších Jediů a uzavřít s nimi dohodu. A to někde mimo Impérium, pochopitelně.
Což by mi dávalo smysl, ale jisté to ani zdaleka není.
Takže tady na Coruscantu můžu použít ještě jeden zdroj. Respektive tři, ale obracet se na IIA či ISB se mi příliš nechtělo, hlavně když nešlo o nic alespoň vzdáleně se dotýkajícího jejich činnosti. To by mělo snad větší smysl stavit se u inkvizice, že.
Absolvoval jsem tedy únavnou zdvořilostní návštěvu u majora Rabba, při níž mi bylo vysvětleno, jestli si pamatuju, že je to skoro deset let, týká se to 501. legie a kdo velí 501. legii, potažmo jak mají u vojenské policie složitý archiv, načež mi ale major milostivě přislíbil, že se po tom podívá a tak za týden, dva by to mělo být. Po předchozím rozhovoru jsem si od toho moc nesliboval, ale přece jenom - i slepé kuře někdy zrno najde. A co jsem taky mohl od této oblíbené zašívárny vlastně čekat. Chvíli jsem si dokonce pohrával s myšlenkou prohrabat archiv osobně a z Rabbovy kanceláře udělat kůlničku na dříví, ale to druhé by přineslo víc problémů než užitku a bez druhého by patrně k prvnímu nedošlo.
S nepředstíranou ironií jsem mu tedy poděkoval a s relativně klidným svědomím jsem tedy mohl vyrazit za hranice Impéria, aby pátrání neuvázlo na mrtvém bodě. Vsadím se, že až budu zpátky, major mi napíše s týdenním zpožděním, že na to zapomněl a navíc rebelové vykradli archiv, pomyslel jsem si s černám humorem.
Orbit Coruscantu - Ventris Spear
Zanesl jsem do počítače patřičné souřadnice a nezbývalo, než čekat, případně brouzdat počítačovou pamětí. Hm... tak to vypadá opravdu zajímavě. Ale správně bych měl přemýšlet, na co se Ladiry zeptám.
Předpokládám, že - ať už Great Holocron ztopil kdokoli - se příliš šířil o tom, že ho má. A pokud po něm budu pátrat příliš okatě, jeho současný vlastník asi zbystří pozornost. Ale Tatooine je i tak mnohem slibnější výchozí bod než vojenská policie.
Pohodlně jsem se uvelebil v pilotním křesle, čekal na přechod do hyperprostoru a rozhodl se na chvíli vypnout myšlení. Za poslední půlrok jsem neměl zrovna mnoho příležitostí odpočívat (úspěch bylo spát čtyři až šest hodin v kuse), a teď se mi k tomu naskytla skoro ideální příležitost. Pokud se tedy něco nepokazí.
Chvilku po zadání souřadnic na Tatooine Ventris Spear vstoupila do hyperprostoru. Leto měl příležitost se po dlouhé době konečně vyspat a také jí využil. Probudil ho až palubní počítač, který oznámil výskok z hyperprostoru, při kterém Leto pocítil menší sevření žaludku a zpětnou vazbu, jenž ho na chvilku stáhla zpět do křesla. Před Letovou lodí se náhle objevila oranžová planeta, Tatooine.
Orbit Tatooine - Ventris Spear
Pozornost Císařovy ruky na několik sekund upoutal Correlianský frachťák, který následně vstoupil do hyperprostoru. Bylo možné, ba dokonce pravděpodobné, že loď pašovala zbraně, ale kvůli tomu tady Leto nebyl, měl jiný, důležitější úkol. Podle informací, které Leto ještě před odletem získal na Coruscantu, se Ladira měla nacházet na Tatooine, v jednom z vesmírných přístavů. Leto si vybral pro začátek ten nejznámější, Mos Eisley, kde by Ladira měla nejvíce prosperovat. Čím více se přibližoval k planetě, tím jasněji viděl Mos Eisley, až dokázal rozpoznat tvary budov a mírně změnil směr svého letu, aby za nedlouho přistál v doku číslo 85. Nyní mohl začít své pátrání po Devaroniance jménem Ladira, která prodávala informace všeho druhu. Než však Leto stihl vypnout všechny lodní systémy, všiml si, že k němu běží nějaký úředník.
Hm - že by celní prohlídka?pomyslím si trochu ironicky v narážce na correlianskou šalupu.
Něco takového ale považuji za spíš vyloučené, přece jenom, takovými úkoly nebývá pověřován jeden, navíc neozbrojený člověk. Zajímalo by mě, co bude chtít. Nejspíš jenom vyřídit nějaké obvyklé formality.
S touto myšlenkou jsem nasadil přátelský výraz a rozhodl se mu vydat naproti - konkrétně jsem počkal u lodi, až se dostatečně přiblíží, a oslovil jej: Zdravím. Mohl bych vám nějak pomoci? Čím dřív se tradiční zdržovačky vyřeší, tím dřív najdu Ladiru a tím dřív odsud vypadnu, ideálně s nějakou inteligentní stopou.
Místní úředník se na Letův pozdrav krátce usmál a vzápětí odpověděl. Rád vás poznávám, naopak mohu pomoc nějak já vám? Mám vám nechat opravit loď, doplnit palivo, či se chcete zeptat na něco jiného pane… ehm… promiňte zapomněl jsem vaše jméno? Á samozřejmě všechny finanční záležitosti vyřešíme při vašem odletu.
Když úředníček domluvil, tak k němu přiběhli nějací dva malí, maximálně desetiletí kluci, kteří si byli až moc podobní, nejspíše bratři dost možná i dvojčata. Po chvilce si začali něco povídat v cizím jazyce, kterému Leto nerozumněl, avšak všiml si, že úředníkovi zmizel úsměv z tváře a nahradil ho smutný výraz, který se sice před zákazníkem snažil skrýt, ale moc se mu nedařilo. Když rozhovor skončil, kluci si začali zvědavě prohlížet Leta, poté na ně něco v tom stejném jazyce, jako se před chvilkou spolu bavili, křikl úředník a oba dva přestali. Tatooinský úředník si Leta také začal nechtěně a netrpělivě prohlížet a Leto u něj náhle pocítil potřebu spěchu a trochu i strachu.
Takže vše je v tom nejlepším pořádku, musím se v duchu pousmát.
V duchu si prolétnu všechny nashromážděné informace a poznámky, které by mě měly zavést přímo za Ladirou. Jejich oživení mi stačí, aby nálada spadla kamsi pod bod mrazu, ale nenechávám nic na sobě znát. Proč také, tohle není JEHO starost a stejně by mi nijak pomoci nemohl. Sběrače informací na volné noze jsem nikdy neměl příliš v lásce.
Ano, doplnění paliva by přišlo vhod, odpovím na úředníkovu otázku, protože předpokládám, že za dva, tři dny mě čeká nějaká delší cesta. Bohužel nevím, jak dlouho se na Tatooine zdržím, odhaduji to na tři nebo pět dnů, ale i tak by bylo nejlepší vyřešit co nejdřív formalit předem. A mé jméno... jsem Leto Ventris.
Představit se nějakým falešným jménem by nebylo nic než nanejvýš neúčelné, zvlášť, když se chystám využít oficiálních imperiálních kontaktů.
V tu chvíli dorazili do doků dva chlapci a dali se do řeči s úředníkem; atmosféra se trochu proměnila. Nemohl bych ji nazvat snad pocitem ohrožení, ale ta situace mi zrovna příjemná nebyla.
Rozhodl jsem se ji navenek ignorovat a tvářit se, jako by se nic významnějšího nedělo, a nenápadně si celou situaci prohlédnout a rozebrat. Rozhodně se mi nechtělo zbytečně zdržovat - spíš plynule pokračovat v jednání - ale zajímalo mě, co jsou ty děti zač a jaký je jejich vztah k přátelskému "celníkovi". Něco se mi na nich nezdálo, a to čím dál tím víc, čím byla jejich přítomnost výraznější a znatelnější. Náznak Síly?
Něco tak absurdního nepřipadalo v úvahu a v duchu jsem se tomu musel zasmát - navíc i kdyby na tom něco bylo, s mým úkolem by to nemělo nic společného -, ale vždycky je nejlepší mít co nejobsáhlejší přehled o situaci kolem sebe.
Když si muž uvědomil, že se ho už na nic zřejmě nechceš zeptat, tak se s tebou prozatím rozloučil. Prominťe pane Ventrisi, ale moje přítomnost je nyní nutná někde jinde. Postarám se, aby vám ještě dnes doplnili palivo. Bylo mi ctí se s vámi setkat.
S těmito slovy se od tebe muž i s oběma dětmi vzdálil. O několik vteřin později se zastavil o pár metrů dál a něco dětem řekl, co jsi však nedokázal určit. Ať už proto, že jsi většinu rozhovoru neslyšel, nebo kvůli cizímu jazyku, kterému jsi bohužel nerozuměl. Muž se poté dal opět do chůze a odbočil vpravo k vedlejšímu doku, zatímco děti pokračovali dál ulicí rovně. Nyní jsi byl zanechán u své lodi zcela o samotě, avšak stále jsi sledoval vzdalující se děti. Byla tu velmi pravděpodobná možnost, že pokud se za nimi hned nevydáš, tak se ti ztratí s dohledu. To tě však nemuselo mrzet, protože jsi tu byl kvůli něčemu jinému, Ladiře. Přesto tu byl stále náznak Síly, který jsi pocítil při setkání s těmi dětmi. Jestli to však mělo něco společného s tvým hledáním Ladiry, nebo dokonce Great Holocronu, jsi nebyl schopen určit.
