Výcvik pro Gwendolin Wanderer (Gwendolin)

[Gwendolin]

Planeta Nubia, v lese.

Už nemůžu.
Pustím Kiu a svalím se vedle ní na zem. Při cestě, kdy jsem vedla mistra k chatě, se mi znovu vrátili síly. Stále jich ale nebylo dost na to, abych mohla bez problémů čelit tomu co následovalo. Zatímco mistr zaměstnával útočníka, já jsem chytla Kiu za ruce a "hodila" si jí na záda. Rychle jsem s ní vyběhla ven. Vzdalující se zvuky boje mě stále nutili otáčet se. Musela jsem se ujistit, že mistr vyhrává. Ale při jednom takovém otočení jsem ztratila rovnováhu a jen tak tak jsem Kiu zachytila dřív než mohla narazit hlavou na kámen. Toto zakolísání mě stálo velkou ztrátu sil, nemluvě o strachu, který mě na chvilku ochromil.
Pokud mám Kiu dotáhnout na mýtinu už takovou hloupost nesmím udělat.
Od té chvíle jsem při každém zvuku jen zatnula zuby a bojovala s nutkáním se otočit.
Nenech se rozptylovat!
Poručila jsem si a zbavovala mysl všech nežádoucích podnětů z venčí. Zůstala jen cesta a Kia na zádech. Cesta, která předtím alespoň trochu ubíhala, se nyní jen vlekla. Na okamžik Kia otevřela oči. Něco zamumlala a potom mi pozvracela rameno. Klekla jsem si a držela Kie vlasy zatímco se ona zbavovala obsahu žaludku. Poté znovu usnula. Chtěla jsem znovu jít, ale nohy přestali poslouchat. Křeč se mi pomalu rozlezla po celém těle. Při dalších pokusech byla bolest stále větší a větší. Opatrně se zvedám. Nemám sílu znovu Kiu nést, a tak jí táhnu za ruce. Tenhle způsob je ještě pomalejší, protože dívčino tělo za sebou vytváří stopu. Stejně jako pluh zachytávalo i její tělo rostliny, dřevo a vše co se mu připletlo do cesty. Po pár krocích jsem padla únavou.
Malá přestávka a pak budeme hned pokračovat.
Odšroubuji víko z termolahve a dlouho piji. Drobet vody vyleji i na Kiin obličej a zbavím ho tak zbytků nečistot. Chytnu jí a přitáhnu k sobě. Její hlavu si položím na rameno. Opatrně přiložím hrdlo lahve k dívčiným ústům. Čerstvá voda jí znovu probere.
C..co...?...Se děje?
Než jí ale stačím odpovědět ozve se zvuk boje z komlinku na mém opasku. Zamrazím mě, když si uvědomím, že se boj pro mistra nevyvíjí vůbec dobře. S každým dalším bolestivým výkřikem jako bych i já ztrácela sílu a odhodlání pokračovat.
Mistr přece nemůže prohrát. Je to nejlepší bojovník jakého znám.
Neodvažuji se mluvit nahlas, abych nic nezakřikla. Kia se zatím dostala do stavu ospalé bdělosti.
Vypněte vysílačku! Hned!
Mistrův hlas zazní z komlinku, ale já nemám sílu jeho příkaz splnit. Snažím se zaslechnout nějaký zvuk, který by naznačil, že mistr získal nad útočníkem převahu. Nic. Najednou Kia promluvila.
Má pravdu! Mistr potřebuje pomoc a já jsem jediná, kdo může jít.
Kia znovu usnula. Opatrně jí položím hlavu na mech.
Promiň, že tě zase nechávám samotnou. Ale vrátím se brzo i s mistrem.
Nepatrný úsměv, který Kia vykouzlila na tváři mi napovídá, že má slova do jejího medvědího spánku pronikla. Znovu vyrazím k chatě. Komlink nechávám zapnutý. Musím vědět co se tam děje! Z baťohu vytáhnu jeden červený plod.
Chutná vážně báječně!
Hlad mě hned přejde, když zase zaslechnu mistrův výkřik. Přesto se nutím jíst dál.
V boji musím mít sílu! Ale i kdybych snědla celej pytel těch bobulí nemám proti tomu chlápkovi šanci. Rozhodně ne v přímém střetu... On ale nečeká, že se vrátím. Při mě bude stát moment překvapení. Stačí jen drobné zaváhání z jeho strany a mistr bude mít šanci vše ukončit jedním rychlím úderem. Musím se k chatě opatrně přikrást. A pokud bude zády ke dveřím mohu ho překvapit. Rozhodně na něj nesmím vletět se zažehlím mečem v ruce. Zvuk a světlo meče by ho na mě upozornili. Jediné co mi zbývá je skočit na něj a svou vahou ho strhnout k zemi.
Rozmýšlím si strategii a přede mnou se objeví starý známí keř. Rychle vypnu komlink, abych na sebe neupozornila. Zkontroluji meč a pomalu se přibližuji k chatě. Dávám při tom pozor na každý krok. A dřív než ho udělám zkontroluji místo na které později došlápnu. Nervy pracují na plné obrátky. Mám pocit, že v celém lese není nic hlučnějšího než já. Dokonce i tlukot mého srdce by zburcoval vše v dosahu několika mil. Když už jsem pár metrů ode dveří uslyším vrčení. Ztuhnu.
Je to tu, už o mě ví!
Ukáže se však, že zdrojem toho zvuku byl Kiin mazlík. Tedy teď nevypadá moc přátelsky. Stále je agresivní. Kiin stav a mistrovo odhození ho pěkně rozzuřilo.
Ty se mi zrovna hodíš, uvidíme, jak zvládáš létání!
Skrčená se přiblížím ke dveřím. Kiino zvířátko mě následuje. Nedělá to sice dobrovolně, ale Síla ví, že ji používám pro dobrou věc. Nahlédnu do místnosti. Útočník stojí zády ke dveřím. Naštěstí. Šero v místnosti a značný nepořádek mi neumožňují vyhledat mistra. Soustředím se. Myšlenková komunikace mi zatím příliš nevycházela, ale za pokus to stojí.
Mistře! Jestli mě slyšíte připravte se! Nevím na jak dlouho se mi ho povede zdržet!
Otevřu oči a zadívám se na medvídka kousek ode mě. Snaží se ke mě dostat.
Chceš kousat? Teď budeš mít příležitost!
Znovu koncentruji všechnu energii. V myli mi vyvstanou pouze nejdůležitější body. Útočník, zvíře, Síla všude okolo. Vidím, jak proudí a snažím se její paprsky koncentrovat do sebe. A pak to příjde. Zvířátko ztrácí půdu pod nohama. Marně se snaží čehokoliv zachytit. Ve výšce asi půl metru nad zemí se zastaví. Pak jako rána z blastru vystřelí a dopadne na krk toho tajemného muže.
Zakousni se!
Přeji si a sama vletím do chatky. Celou vahou dopadám na jeho dolní polovinu těla s úmyslem ho shodit nebo aspoň znehybnit. Ucítím jak muž trochu zakolísal.
Pokud to nevyjde jsem připravena zažehnout meč!

[Pear]

Planeta Nubia, v lese.

Obě zvířata, jak "medvídek", tak ty uděláte svojí práci přesně podle plánů. Útočník ale zakoélísá tak "šikovně", že udělá pár kroku dozadu, čímž se dostaneš před něj a on tě má tak plně k dispozici. Chytne tě oběma rukama pod krkem a vyzvedne tě do vzduchu. Poté elegantní otočkou sečte všechny fyzické síly, které na vás v tu chvíli působí a výsledná sílá z tebe poté udělá lehký kus "hadru", který onen muž hodí v piruetě na druhou stranu místnosti. Mistr toho ale využije, a sekne dopředu. A trefí se, útočník je propíchnut skrz naskrz. Mistr využil tvého nečekaného příchodu a udeřil když to nepřítel čekal nejméně...uspěl. Ty jsi se snažila sebrat ze zeměl, ale stabilně na nohy jsi se dostala, až když tě zvedl mistr.
Říkal jsem ať na mně počkáte na mýtině.
Pokárá tě udýchaný mistr, a ohlédne se za tajemným mužem, který ho napadl. O to větší překvapení to bylo, když tam nikoho neviděl, pouze krvavou stopu, táhnoucí se od místa kde do něj mistr píchl meč a dveřma, dál ven už byla stopa velice slabá. Útok asi nebyl smrtelný, nicméně bylo jasné, že se k vám už nevrátí -na to musel být příliš slabý.
Takže se vydáme na mýtinu pro Kiu ne?...
Poví mistr, opráší plášť, který shodil na zem někdy na začátku souboje a přetáhne ho přes sebe.
...A potom přerušíme náš výlet, který se trochu nepovedl.
Rozhlédne se ještě jednou za sebe do místnosti a když vyjdete oba, zavře dveře jednou provždy. Mistr je sice unaven, ale přesto pár okolních, ale i tak dost vysokách stromů, shodí na chatrč, která se pod tíhou kmenů propadne.
Máme všechno?
Položí řečnickou otázku a odebere se pryč na mýtinu.

[Gwendolin]

Planeta Nubia, v lese.

Aaaach...
Zanaříkám, když mě muž zvedá do vzduchu.
Tohle nebylo v plánu.
Dívám se do jeho tmavých očí. Hned na první pohled je mi jasné, že to není žádný fešák. Navíc rysy už tak ošklivé tváře má zvýrazněné vztekem. Držím jeho ruce a snažím se je rozevřít. Bohužel bez výsledku. Jediné čeho si všimnu je, mírný pohyb svalů na ruce. Napadne mě co to asi znamenalo. Vzápětí je mi to jasné. Pár metrů letím vzduchem, a pak dopadnu na zem.
Auuu...
Na chvilku mám vyražený dech. Zavřu oči a snažím se uvolnit. Vše okolo mě, jako by rázem ztichlo. Konečně se mohu znovu zhluboka nadechnout.
Páni ten ohyzdňák je ale silnej. Takhle jsem se ještě neproletěla.
Chci si stoupnout, ale jediné co dokážu je kleknout si. Dotyk známé dlaně mě zahřeje víc než tisíc sluncí.
Zvládl jste to!
Usměju se a vděčně přijímám pomocnou ruku.
Přeci jsem Vás v tom nemohla nechat, mistře!
Bráním se. Sleduji jeho překvapený pohled k mrtvému muži, který... který asi nebyl tak docela mrtvý. Krvavá stopa jasně vyznačuje cestu, kterou se muž vydal.
Ano, ale není na mýtině. Tak daleko jsme se nedostali.
Venku už nejsou krvavé stopy tak patrné. Jediné co bezpečně ukazuje místa kudy muž prošel jsou polámané větvičky a ušlapaná tráva. Naposledy se podívám na chatu, ve které jsem zažili dnes nadstandardní dobrodružství. Jsem ráda, že mistr tohle doupě zla zničil.
A teď dojdem pro Kiu.

[Pear]

Planeta Nubia, v lese.

Není na mýtine? To jsi jí jako nechala jen tak ležet v lese? V jejím stavu?
Zahrnul tě mistr mnoha otázkami, i když na většinu odpověď nebyla potřeba. Spíš si otázkama shrnul, co si všechno stihla udělat. Nebyl zrovna nadšený.
Tak pojďme, ukaž mi kde jsi jí nechala.
Poví mistr a namíří si to s tebou do lesa. I když se snažíš mistra vést, mistr jde vlastně v čele, protože jste za sebou nechali poměrně hluboké a jasně čitelné stopy. Cesta vám trvá trochu déle než minule, ale i tak jste rychlejší, než když jsi Kiu táhla sama. Mistr a dokonce i ty uvidíte v dáli ležet na zemi něco co se podobá na člověka a když přijdete blíž, uvidíte, že je to Kia. Leží tam bez hnutí, je bledá, ale na tváři má spokojenou grimasu.
Zkontroluju životní funkce. Počkej chvilku.
Poví ti mistr, když jste oba u ní, ty stojíš asi půl metrů od jejího těla, mistr je těsně u ní a kontroluje jí, jak se zdá, puls a dech.
Dech má mělký, puls slabý. Donesem jí do lodi.
Oznámí ti mistr, sundá z ní všechny zbytečnosti, jako je její taška, plášť a vše ostatní, co by jenom překáželo, vezme jí, jak poprvé, do ruk a vydáte se k lodi. Cesta je nyní ještě těžší, protože nejenom že musíte urazit jistou cestu k mýtině, ale ještě dalších deset kilometrů k lodi. Na mýtine mistr nachvilku vydechne.
Ještě necelých šest kilometrů. Čas od času sem vám nějákej ten kilometr zkrátil, teď si říkám díkysíle že jsem to udělal.
Chvilku jí položí na zem, aby zkontroloval jak je na tom, aby se napil, a pak se hned vydá dál. I pro mistra je to vysilující, ale ne tak, aby to neušel.
Nebudem se zastavovat, čím dřív tam budeme, tím lépe. Ale ani nezpomalujme.
Popožene tě, když za ním získáš odstup. Jak jste se mohli kochat přírodou cestou tam, cestou zpět k lodi jste na to neměli čas -a ani chuť. Bylo velké horko, a šlo se opravdu těžko. Loď byla nicméně už v dohledu -to le znamenalo ještě další dva kilometry. I když jste to nečekali, zvládli jste to rychle a pár desítek metrů před lodí ti hodil něco na způsob "klíčů od lodi", aby jsi mohla otevřít zadní rampu a nastartovat. Bylo vidět, že mistr má naspěch.
Tak, a teď letíme domů.
Pověděl mistr, když uložil Kiu na lůžko a došel do pilotní kabiny.
Můžeš se za ní podívat. Je stále v bezvědomí.
Navrhl ti mistr a sám s lodi vzlétnul a vstoupil do hyperprostoru.
...

[Gwendolin]

Planeta Nubia, v lese.

Se zatajeným dechem čekám kousek od mistra sklánějícího se nad nehybným tělem Kii.
Je v pořádku?
Podívám se na mistra. Obraz mi rozmazávají slzy, které se mi hrnou do očí. Nechci, aby mě tak mistr viděl, proto se zadívám do země. Konečně odpoví. Jeho slova mě trochu uklidní.
Bude to dobrý Kio.
Pomyslím si zatím co sbírám její věci.
Vezmu jí je. To je to nejmenší co pro ni můžu udělat.
Pronesu potichu. Přesto, že nenesu nijak těžký náklad je pro mě cesta obtížná. Ani mistr nevypadá lépe. Oba jsem vyčerpaní z boje. Dorazili jsme na mýtinu. Tady už je terén mnohem schůdnější. Zato ale na nás doráží slunce. Jeho žár je nesnesitelný.
Fuj vedro, jak na Tatooinu.
Zbývá nám ujít ještě dva kilometry. Ale pohled na loď mi navrátí síly.
Teď už se nic pokazit nemůže.
Běžím napřed, abych otevřela rampu a mistr nemusel s Kiou postávat venku. Chládek v lodi je příjemná změna. Rychle se běžím převléct. Už dlouho ze sebe chci sundat ty špinavý a pozvracený hadry. Na mistrův návrh souhlasně kývnu a jdu za Kiou. Leží na lehátku. Sednu si vedle ní.
Už je to dobrý Kio, jsme v lodi. Teď už se můžeš probudit. Však já vím, že si jen nechtěla jít nazpátek po svých.
Řeknu ironicky. Chvilku se nic neděje, ale pak si všimnu malé škvírky mezi očními víčky. Probouzí se!

[Pear]

Planeta Nubia, v lese.

Chvilka napětí. Ta chvilka je možná až moc dlouhá, ale do konce cesty hyperprostorem se nedočkáš jejího probuzení. Škvírka mezi očima mohlá být způsobema lehkýmy otřesy na lodi a její neschopnosti ovládat svaly, nebo čímkoliv jiným, ale stále ležela nehybně, jako vosková figurína.
Blížíme se k Yavinu Gwen. Jak je Kie?
Ozvalo se z pilotní kabiny, a při pohledu z okénka jste se opravdu blížily k Yavinu, měsíci, kde byl nový chrám jedi nového řádu. Planeta by se dala označit za velký prales, čímž vlastně i byl. Váš chrám se v tomhle všem dal i jednoduše přehlédnout. Pralesy zde byly opak těch Nubiiských, nebylo to zde tak "tiché" jak tam. Ale měli něco do sebe, i když vlhkost pár jedinců snášelo špatně.
Mistr požádal o přistávací plochu a za chvilku jste už dosedali. Nezapoměl se samozřejmě zmínit o Kie, tudiž byly připraveni i doktoři.
Ihned jak jste dosedli, rampa se otevřela a do lodi vběhla hrstka jediu, kteří měli znalosti v léčitelství a znala jsi je už dávno. Teď si tě ale moc nevšímali, dokonce do tebe neopatrně strčily a ani neřekli půl slova, když mířili ke Kie, za zlé jsi jim to mít ale nemohla. Když se s ní, na nosítkách, vraceli zpět do chrámu, vešel, do části lodi, kde si byla celou dobu ty, mistr, a podíval se ti do očí. Položil ti ruku na rameno, a klekl si před tebe na jedno koleno. V jeho očích šla vidět porážka svojí osoby a i když by si to nikdy nepřiznal nebo to otevřeně neřekl, sám to dobře věděl.
Byl to těžký den. Běž si odpočinout, dneska si udělej osobní volno. Budu ti k dispozici ve výcvikové místnosti, teď si ale musím jít promluvit s mistrem Skywalkerem.
Usmál se, a i když se snažil, bylo ti jasné, že za úsměvem se skrývají obavy, ale i tak byl utěšující. Vzdálil se od tebe a namířil si to přímo k Skywalkerovy, který byl nejvyšším mistrem tohoto chrámu, což ale vědělo každé malé dítě, které mělo jenom minimální styky s civilizací.
Ty si ale teď zůstala sama na palubě lodi, a před tebou byl otevřen celý chrám...a ty jsi jako první ze všeho viděla hangár, který byl stejně sterilně šedý jako zbytek chrámu. Bylo v něm rušno, stejně tak okolo lodě, ve které jsi stála.
Tento chrám byl ale snad neomezeným místem možností, a byly ti otevřené znovu-obnovené meditační zahrady, archív řádu, který ale nepojednával jenom o řádu ale o historii galaxie, výcvikové místnost, kam má mimo jiné namířeno mistr, kde pravidelně cvičí padawani s mistrama nové ale i staré techniky šermu, což je i důvod proč tam má namířeno tvůj mistr -0nechce, aby se opakovalo to, co předvedl na Nubii. Pak je zde jídelna, kde podávají stále stejnou šlichtu, ale po několika měsících to musí zachutnat všem. Ať jde o konzistenci nebo chuť, vše vypadá podezřele, ale barva je hezká, to se musí uznat. Buď jemně růžová nebo stejně jemně modrá, na chutí se toho mění pramálo, výživná hodnota se zapřít nedá. Jídelna je, ač se to nezdá, otevřená stále, protože padawani i mistři přicházejí v neurčitý čas. Doba jídla je stanovená jasně, mise se ale někdy holt protáhne, a není nad vydatné jídlo po těžkém úkolu. Dalším místem jsou pokoje padawanů. Většinou jsou situovany po dvouch až pěti, vy jste měli s Kiou stejný pokoj, který mimo vás ještě obývala další lidská padawanka, z vás nejmladší, asi pěti-letá Tomika. Ta většinu času trávila ve svém pokoji s váma, a narozdíl od vás byla malá a drobná. Měla o kousek víc než metr, čímž jste jí obě přesahovali o více než hlavu. Její síla byla nicméně ve vědomostech, protože si snadno zapamatovávala informace, které vy jste si nepomatovali, ještě než vám byly sděleny celé. Hnědé vlasy sestřiženě k ramenům, rovné, účes tvoiil zepředu klasický ^ tvar. Oči stejně barvy jako vlasy, jediné vady na jejim obličeji bylo pár jizev, které byly pozůstatky její minulé rodiny, která jí takhle paradoxně umožnila otevřít se cíle. jednoduchou větou, před nástupem do řádu byla formálně dcerou zámožné rodiny, neformálně otrokem. Bylo celkem jisté, že je v pokoji i teď. Posledním místem, kam vám byl ještě povolen přístup 24 hodin denně byla zdravotní část chrámu, ty jsi tam měla extra přístup, díky svým schopnostem, nicméně i tak se musel každý příchod hlásit něčemu jako Jedijskému vrátnému. Tam také nejspéše přenesli Kiu.
Nyní už ale byl nejlepší čas, vydat se někam, neboť jeden z techniků stál na rampě a koukal na tebe -čekal až konečně opustíš loď a oni se budou moc věnovat své práci.
...

[Gwendolin]

Yavin 4, chrám rytířu Jedi.

Jako vždy bylo v hangárech rušno. Roj lidí ještě posílil, když přistála naše loď. Jakmile se rampa otevřela dovnitř se nahrnulo několik jediu, kteří se bleskurychle postarali o Kiu. Během chvilky byli pryč. Zůstala jsem zde jen já a mistr. Pomalu ke mě přešel. Jedním slovem vypadal hrozně. Jeho mladou tvář pokrývali vrásky.
Má starosti a obávám se, že nejde jen o Kiu.
Snažím se mu úsměv oplatit. Obávám se však, že nebyl o moc úspěšnější.
Snad mistr Skywalker vnese do této zoufalé situace trochu světla.
Tentokrát už jsem na lodi zůstala sama.
Najednou je tu takový klid... Nepříjemný klid.
Pomyslím si, že je čas loď opustit. Na rampě postává jeden z techniků. Nedočkavě se na mě podívá.
Tady nejsem moc platná. Jen lidi zdržuju od práce.
Z hangáru se vydám chodbou směrem k meditačním zahradám. Chci být chvíli o samotě. Načerpat nové síly a přemýšlet. Míjím známé i nové tváře. Droidy, jedie, "obyčejné" pracovníky. Chodby jsou všechny stejné, všechny stejně šedé. Ze začátku jsem měla problémy se zde vyznat. Ne jednou jsem se ztratila a pomoc hledala u starších padawanů nebo jediu. Ty dny už jsou naštěstí pryč. Zahnu doleva, poté doprava, projdu chodbou s velkými okny, které nabízejí pohled na džungli. Po schodech dolu a znovu doleva. Z dálky se ke mně blíží zvuk tekoucí vody.
Velká fontána.
To co každý návštěvník spatří při návštěvě zahrad jako první. Fontána postavená jako symbol nového řádu. Vzpomínka na staré, naděje v nové. Ovane mě teplý vzduch přinášející ke mně kapičky vody. Pohlédnu na fontánu, ale nezastavuji se. Pokračuji dál. Hlouběji do zahrad. Na své místo. Pod veliký starý strom. Do stínu u jeho kmene. Vše nechávám za sebou. Květiny, Keře, meditující jedie, ...myšlenky na Nubiu. Posadím se ke svému mlčenlivému společníkovi. Tady pod starým stromem si připadám bezstarostně. Malinko se zavrtím, abych měla co nejlepší pozici pro meditaci.
Konečně doma.
Zavřu oči a nechám vše zmizet.
Nejsou žádné emoce, jen klid...

[Pear]

Yavin 4, chrám rytířu Jedi.

Není žádné nevědomost, je jen poznání
Není žádná vášeň, jen vyrovnanost
Není žádný chaos, jen harmonie
Není žádná smrt, je jen síla...
Toto byla základní část kodexu, tobě se ale na mysli vyplavovali další úryvky, seperovaně od celku, na který jsi ani nepomyslela. Konkrétně to byly:
Jedi chrání život
a
Jedi se nabojí smrti
V hlavě ti běhali úryvky z toho co jsi přfežila, i z toho, co jsi si domyslela. Nic nového jsi neviděla, byla to jenom rekapitulace, která nezapoměla vyvíšit okamžiky, ve kterých jsi měla na děj největší vliv ty sama, nepočítaje ponechání spící Kii v lese. Jak meditace pokračovala, viděla jsi stále větší detaily, kterých by jsi si osobně na planetě nikdy nevšimla. A poté se objevil před tvýma očima útočník, který na konci vlastně utekl. Natáhl k tobě ruku. "Gwen", ""Gwen"...volal na tebe, a ty jsi pomalu otevírala oči. Možná z instinktu, možná ze zmatení, nicméně ještě více jsi byla zmatená, když jsi oči otevřela. Před tebou seděl na kameni mistr a sledoval tě.
Gwen?
Až teď poznáš, že hlas útočníka při tvé meditaci byl hlas mistra. Při pohledu na něj ale zněl lépe, než když jsi v meditaci pohlédla na útočníka.
Jsi tu ještě s náma?
Zeptá se s úsměvem, který je už trochu přirozenější, když vidí tvůj zmatený pohled, a to ještě víc, když zjistíš, v do jaké pozice jsi se zkroutila.
Luke by s tebou rád mluvil. O výletě. Proto si vzpomeň na všechno, na co si vzpomeneš. Hlavně na to, co bylo na konci.
Natáhne k tobě ruku, aby ti pomohl se zvednout. Pak se, ve tvém doprovodu vydá ven.
Pokud jde i Kiu, ta je stále v bezvědomí. Nemůžou jí probudit, životní funkce má ale v pořádku. Zdá se že je stabilizovaná.
Poví utěšujícím tonem mistr. Stále za tím jdou cítit obavy.
CHodbami chrámu se opět proplétáte, míjítě ostatní jedie a podle vašeho směru usoudíš, že si to míříte do Skywalkerových komnat. V té jsi byla všehovšudy jenom jednou. A to ještě než tě přijal mistr jako svojí padawanku.
Odpovídej pouze na otázku, neodbýhej od tématu a neboj se říct všechny detaily.
Instruktoval tě mistr, upravil si svoje roucho, a zaklepal. Dveře se otevřeli a v nich stál Luke Skywalker, s klasickou pozou -ruce zkřížené za zády.
Mistře Skytarne, Gwendolin...
Pozdraví vás. Když mluvil s tebou, používal celou délku tvého jména.
Mistře...
Ukloní se naopak tvůj mistr.
S mistrem jsme probrali vaší cestou, nicméně je to pouze jeho úhel pohledu. Nyní bych si rád vyslechl tebe. Nešetři na detailech, zajímájí mně hlavně chvíle, když jste byly s Kiou sami.
Poví tu stručnej popis monologu, který od tebe nyní čeká.
...

[Gwendolin]

Yavin 4, chrám rytířu Jedi.

Mistře.
Rychle se snažím kopírovat úklonu mistra Eldera. Snažím se skrýt všechny emoce, když na mě mistr Skywalker zaměří svou pozornost. Nechce se mi znovu se vracet na Nubii, třeba jen ve vzpomínkách. Ale, když to pomůže...
Šli jsme s Kiou natrhat něco k jídlu. Nejdřív jsme nic nenašli. Tedy až na pár hub a lišejníků. Nevím, jak dlouho jsme šli. Pak si Kia všimla toho keře. Začali jsme sbírat jeho plody. Najednou se Kia zarazila. Sledovala jsem její pohled. Stála tam chajda, stará a dobře zapadala do okolní přírody. Kia se soustředila jestli něco neucítí, když nic nezaznamenala šla se podívat blíž. Nechtěla jsem vlítnout do nějaké pasti, a tak jsem si to taky prověřila. Nic jsem necítila, možná až na... něco vzdáleného a... nevím. Oh ne! Kdybych si to uvědomila dřív nemusela teď Kia ležet v bezvědomí! Promiňte mistře. Já...
Pár uklidňujících slov na mou adresu a mohu znovu pokračovat. I když už né, tak bezstarostně. Teď vím, že tam něco bylo a já to zanedbala!
Ve vnitř bylo jen to nejnutnější. Pár poliček, postel, stůl. A na stole na talíři kus pečeného masa. Kia se do něj hned pustila. Já jsem váhala, ale nakonec jsem taky ochutnala.
Tentokrát nezapírám. Raději se na mistra Eldera vůbec nedívám a pokračuji ve vyprávění.
Nebyl tak špatný. Už jsem si řezala další kousek, ale Kia mi ho vyrazila z ruky. Zapotácela se a zůstala ležet. Chtěla jsem jí pomoci, ale zvířátko, které sebou měla mě k ní nepustilo. Tak jsem vyběhla ven. Zavřela dveře, ty ještě zajistila velikým špalkem a běžela jsem pro mistra. Když jsme se vrátili byl špalek pryč. Naštěstí Kia byla stále v domě. Byli jsme na odchodu, když se ten muž objevil. Mistr s ním začal bojovat a já jsem s Kiou vyběhla ven. Moc daleko jsem se s ní nedostala. Odpočívali jsme, Kia se na chvilku probudila. V tom jsme zaslechli zvuky boje z komlinku. Nevypadalo to dobře. Kia řekla, že se mám vrátit a pomoct mistrovi. Nechtěla jsem jí tam znovu nechat, ale nechala. Vrátila jsem se k chatě. Cestou jsem poslouchala komlink, abych věděla co se děje. U toho keře jsem ho vypla a plížila se. Asi pět metrů před vchodem jsem našla Kii zvířátko. Pomocí Síly jsem ho donutila mě následovat. Pak jsem ho hodila na toho chlapa a skočila mu pod nohy. Chtěla jsem ho překvapit, možná shodit a dát mistrovi příležitost ho zabít. Ale byl hrozně obratný, převalil se dozadu. A chyt mě pod krkem. Měla jsem možnost si ho prohlédnout, než mě zahodil jak kus hadru. Měl tmavé oči, byl dost ošklivý a myslím, že pod okem měl malou jizvu tvaru klínku. Když jsem se za pomoci mistra zvedla na nohy byl pryč.
Podívám se tázavě na mistra Skywalkera. Myslím, že víc vědět nepotřebuje.

[Pear]

Yavin 4, chrám rytířu Jedi.

Skywalker stál celou dobu klidně na místě a poslouchal tě, stejně jako tvůj mistr, který tě teda narozdíl od Skywalkera uklidnil pár slovy, když jsi si uvědomila vlastní chybu.
Můžete jít.
Poví Skywalker, když po malé pomlce polkne nasucho.
Budeme přemýšlet co dál.
Tvůj mistr, stojící po tvé pravé straně, ti položí ruku na levé rameno.
Nyní můžete jít oba, Mistře Skytarne, zasedání přesně ve dvacet nula nula.
Oznámí Skywalker.
Dobře, co s Gwen?
Položí otázku tvůj mistr Skywalkerovy.
Gwendolin nech taky chvilku odpočinout. Je už pozdě a myslím že toho moc nenaspala.
Mistr se na tebe podívá, a ty s ním odejdeš ven z místnosti, kde se nad tebu nakloní.
Teďka běž do pokoje a pořádně se vyspi. Zítra tuto situaci dořešíme. Unavený jedi je neefektivní jedi.
Snad síla to chtěla, že šla kolem tvoje starý spolubydlící, Tomika. Mistr jí zastavil, když šla kolem vás. Věnovala ti milý pohled.
Tomiko?
Ano mistře?
Odvětila tiše.
Udělej Gwen doprovod do vašeho pokoje.
Ráda, ještě něco mistře?
To je všechno, a abych vlastně nezapoměl, zítřejší hodinu budu muset zrušit.
Upozornil mistr a tobě bylo jasné, že je to kvůli událostem, které se údály na vašem výletě.
Tomika se uklonila, otočila se a šla, s tebou, do vašeho pokoje.
Jak dopadl váš výlet?
Zeptala se počas cesty, v tu chvíli jsi si uvědomila, že to ještě prakticky nikdo, mimo mistrů snad, neví.
Došla s tebou, jak mistr chtěl, do pokoje. Byla už tma.
Tomika se převlékla do své noční košile a ulehla. Měla v plánu spát. Ty jsi udělala to samé.
...

[Gwendolin]

Yavin 4, chrám rytířu Jedi.

Co mám odpovědět? Co když se to nemá nikdo dozvědět?
Otočím se k Tomice. Dívá se na mě a já musím něco říct!
Docela to šlo. Ale jsem hrozně utahaná.
Odpovím a dám, tak najevo, že to nechci více probírat. V pokoji už je tma. Rychle se osprchuji, vyčistím zuby a převléknu do košile. Postel je měkká. A to mé otlučené svaly potřebují. Spánek přijde až nepřirozeně rychle...
Nubia, džungle, chata. Pomalu se k ní přibližuji. Vše je jako přikryté modrým oparem. Jestli si ji chci prohlédnout musím jít blíže. Stojí?! Stromy, které na ni mistr svalil jsou pryč.
To přeci není možné!
Mou pozornost upoutá pohyb nalevo ode mně. Je to on! Zranění je pryč. Blíží se. Elegantně se vyhýbá všem terénním nerovnostem. Zastaví se čtyři kroky přede mnou.
Konečně jsi tady. Už jsem se bál, že nedorazíš.
Ruka mi rychle sjede k pasu. Naučeným pohybem zažehávám meč. Modré světlo prořízne zdejší šero. Znovu si mohu prohlédnout tu ošklivou tvář.
To snad nebude nutné?
Ukáže na meč. Z ničeho nic se to objevilo a zmizelo, vůbec jsem nestačila zareagovat. Neviditelná ruka mi vytrhne meč. Ten nakonec dosedne do mužovi otevřené dlaně.
Musím ti něco ukázat. Prosím, následuj mě.
Ukáže na pěšinku táhnoucí se vedle chaty někam dál do lesa.
Nikam s tebou nepudu!
Zařvu, ale s mužem to ani nehne. Vlastně se vůbec neotočí. Je si jistý, že ho BUDU následovat. Vykřiknu, když si uvědomím, že ztrácím kontrolu na svým tělem. Jediné co mohu je zavřít oči. To mi, však vůbec nepomáhá. Naopak se můj strach prohlubuje. Něco tam je! Něco temného. Musím pryč, musím všechny varovat!
MUSÍM PRYČ!
Zařvu, tak hlasitě že Tomika vyskočí rozespalá z postele. Je to pryč. Byl to sen. Džungle, muž, ten pocit.
Jsem na Yavinu. Jsem v bezpečí!
Srdce mi divoce buší. Ruce se mi klepou a košili mám propocenou. Tomika na mě starostlivě kouká. Podívám se jí do očí a usměju se.
Zlý sen. Promiň nechtěla jsem tě probudit. Běž zase spát. Já se asi trochu projdu.

[Pear]

Yavin 4, chrám rytířu Jedi.

Jak chceš.
Řekne ospale, obrátí se na stranu že bude dál spát, nicméně než stihneš odejít, otočí se znovu na tebe.
Co se tam vlastně stalo Kie.
Detaily vaší cesty byly asi trochu utajované, ale Kiu na nosítkách nemohl asi nidko přehlédnout.
Viděla jsem jí jak jí nesou na nosítkách.
Dodá ještě a prstem strhne ofinu z očí. a natáhne se po sklince s pitím, z které usrkne pár doušků.
Ty za tuto noc, nebo spíše ráno, ještě jednou usneš. Už se ti nic nezdá, proto se ti zdá doba od tvého usnutí, do "příjemného" probuzení Tomikou jako neznatelná, a kdyby už nebylo světlo, tak by jsi myslela, že si pouze "zavřela a otevřela" oči.
Gwen...Gwen...Stávej. Gwen, stávej. Mistr tě čeká před dveřma.
Strčila do tebe, aby jsi se uplně probudila a vnímala jí.
Mistr je před dveřma, nedočkavý až se vzbudíš.
Zopakovala ti ještě jednou. Když jsi si odbyla všechny svoje každoranní rituály, mohla jsi vystoupit z vašeho malého pokoje, ve kterým te´d ale bylo dost místa -jedna z vás chyběla.
Před dveřmi skutečně stál mistr.
Dobré ráno, Gwen. Nechtěl jsem tě tak brzo probouzet...na hodinách bylo právě devět hodin, což teda mistr nejspíše myslel ironicky...Ale Kia, probudila se...mistr se chvilku odmlčí, což neznamená nic dobrého...její stav se nicméně zhoršil a lékaři jí nedávají moc času. Pokud jí chceš vidět, tak tam běž hned. Pro jistotu.
Dokončí mistr to, co ti chtěl nyní sdělit. Otočí se k odchodu.
Až tam budeš hotová, stav se pro mně do archívů a půjdem opět k mistru Skywalkerovy. Už dořešíme tuto záležitost.
Definitivně odejde a nechá tě stát ve dveřích.
Co chtěl?
Zeptala se tě ještě Tomika. Nikdy neposlouchala za dveřmi.
...

[Gwendolin]

Yavin 4, chrám rytířu Jedi.

Dobré ráno, mistře.
Na chvilku mi svitne naděje, ale když mistr zmíní Kiin stav vše se rázem změní. Jako by mě polili ledovou vodou. Zamrazí mě. Pokud by se teď na mě někdo podíval myslel by, že jsem nemocná. Veškerá barva se mi z obličeje vytratila. Za mnou se otevřou dveře a vyjde Tomika.
Jde o Kiu... Je to špatné, musím za ní!
Rozběhnu se chodbou. Zdá se mi, jako bych za sebou slyšela Tomiky hlas. Ale na tom nezáleží. Musím na pokoj, kde leží Kia. Cestou se srazím s jedním jediem. Rychle se mu omluvím. Nečekám na odpověď ani na káravou poznámku.
Musím za Kiou.
Vlastně si ani neuvědomuji jak cesta ubíhá. Jak se mění lidé, které míjím a jak se točí chodby. Jsem tu. Zaklepu. Nic. Otevřu dveře. Kia leží na posteli. Má otevřené oči a je mrtvolně bledá. Pryč je ta veselá a upovídaná nálada, která k ní patřila stejně jako k Tatooinu dvě slunce. Přisunu k posteli židli a posadím se.
Ahoj... já... jsem ráda, že ses probudila a...
Nenacházím slova. Ona mi to nijak neulehčuje. Vůbec nereaguje.
Co mám říct. Mám jí lhát. Nebo říct, že to bude dobrý... Co mám dělat!
A... určitě se ti udělá líp. Nezapomeň, že tu jsou lidé, kteří se s tebou zase chtějí smát.
Zarazím se. Je to tu.
Omlouvám se. Já,... když jsem mluvila s mistrem Skywalkerem, tak jsem si uvědomila... něco jsem cítila Kio, nevím co přesně to bylo. Měli jsme zmizet. Promiň. Ještě se stavím, slibuji. Odpočiň si.
Cestou do archívu nechávám slzy téct po tvářích.
Ať se klidně všichni dívají!
V takových chvílích říkávala Mara jsou slzy užitečné a musíme je nechat dokud se sami nezastaví a nám není lépe. Těsně před vchodem do archívu se snažím utřít zbytky slz. Mám zarudlé oči a obličej podrážděný od rukávu.
Tak můžu teď už vypadám k světu.
Procházím mezi konzolemi. Některé jsou vypnuté a u jiných probíhají žhavé diskuze. Kolem jedné takové skupiny procházím a letmo zachytím jejich rozhovor.
...možná bylo, ale já si myslím, že mistr Windu by to jinak zvládl.
O tom dost pochybuju. Vždyť...
Asi se připravují na hodinu historie, pomyslím si. Mistr Elder stojí u poslední konzole.
Jsem tu mistře.
Mistr vypne konzoli a otočí se ke mně. Malinko se usměju, ale nezadaří se, tak jak bych chtěla. Raději se otočím a jdu k východu. Venku počkám na mistra. Chvíli trvá než se proplete mezi ostatními návštěvníky archívu. Když je konečně venku vyrazíme k mistru Skywalkerovi. Cesta se docela vleče. Nikdo nic neříká, nic se zvláštního se neděje. Přemýšlím, co asi chce mistr Skywalker probrat.
Možná jde o Kiu. Ale k čemu by potřebovali mě? Třeba,... třeba mě chtějí potrestat. Selhala jsem tam. Zklamala jsem svého mistra. Zklamala jsem vše co představuje řád jedi. A doplatí na to Kia. Kéž bych to mohla vzít zpět.
Při poslední myšlence mě zaplaví nová vlna smutku. Rychle se jí snažím zahnat, protože se blížíme ke komnatám nejvyššího mistra.

[Pear]

Yavin 4, chrám rytířu Jedi.

Před komnatou se mistr zastaví před tebou. Jak to dělá obvykle, aby se dostal do tvé výškové úrovně, klekne na jedno koleno.
Jsi v pořádku?
Při otázce ti setře slzu, která se ti vyvalila z oka.
Možná nebyl dobrý nápad posílat tě za ní.
Uvědomí si mistr.
Ale i toto je součást života. Musíš se je naučit přijímat.
Upraví ti roucho, poté i sobě a otevře dveře do komnat Skywalkera.
Klid.
Řekne tiše. Oba dojdete ke Skywalkerovy.
Posadťe se.
Ukáže na dvě místa, která jsou pro vás.
Gwendolin, nyní je řada na tobě.
Podívá se na tebe svým pohledem.
V posledních pár dnech jsi toho zažila hodně. Já mám pro tebe také pár otázek. Začnem pomalu, neváhej co řekneš, řekni co cítíš.
A neboj se, hlavu ti neutrhnem. To my jediové se zajatci neděláme.
Dodá tvůj mistr, a na konci se zasměje. Pochopilas, že to myslel jako vtip, věděl jak se cítíš. Stejně jako Luke.
Nejdříve zhodnoť svoje akce, chování. A poté se i ohodnoť. Jak se říká, vyřkni nad sebou ortel. Mluv o tom, co jsi udělala, co jsi udělala špatně a co správně. Chceme znát tvůj úhel pohledu.
Pobídne tě Skywalker, a pohodlně se, stejně jak tvůj mistr, usadí do křesla.

[Gwendolin]

Yavin 4, chrám rytířu Jedi.

Nervózně si hraji s prsty.
Co jsem udělala dobře a co špatně? Od dnešního rána mám pocit, že vše co jsem zatím udělala bylo špatně.
Podívám se na mistra Skywalkera a pomalu začnu:
No... myslím, že prvně jsem chtěla použít Sílu, když to nebylo potřeba, ale pak už jsem s ní hospodařila rozumně. Největší chybu jsem udělala, když jsem si neuvědomila co nám hrozí v té chatě. Něco jsem cítila, ale bylo to tak vzdálené, že jsem tomu nevěnovala pozornost. Navíc jsem nereagovala na druhé varování. A to s tím masem. Rozum mi říkal, že to není jen tak, ale já nic. Myslím, že ten špalek byl dobrý nápad. Sice by ho nezadržel, ale i tak... Pak dál snad můj návrat. Nedokázala bych Kiu včas dostat do lodi. To, že jsem se vrátila nebyla chyba. Navíc jsem si vše pečlivě promyslela, tak abych toho útočníka co nejvíce zaskočila!
Zamyslím se. Dál už nic nebylo, nic co by se dalo hodnotit.
To bude asi vše, mistře.
Narovnám se a zhluboka dýchám.
Jsem připravena čelit všemu co bude následovat!