Ireth Iluminaata - Vítr v kožichu a slunce v duši

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Alderaan, zázemí závodní dráhy

Celé to netrvalo příliš dlouho a poté, co sis užila poněkud doslova svých pět minut slávy, ti Ef sehnal osušku, do které ses mohla zabalit, protože provlhlé až na kost ti byla dost zima, a vzal tě do zázemí, zatímco jeho mourovatější bráška Vezgra se vydal sehnat kotvící lano, někoho v neoprenu, kdo by je zaháknul za tvůj kluzák, a něco se silným motorem, k čemu by se dal přivázat druhý konec, aby tvůj stroj vytáhnul na hladinu.
Bylo to sice poněkud oklikou, avšak bratři usoudili, že to tak bude lepší, neboť se vyhnete všelijakým paparazitům s holokamerami a reportérům, kteří tě vzhledem k tvému dnešnímu překonání celogalaktického rychlostního rekordu jistě již hledali a jen by vás zpomalovali. A i vzhledem k šoku, který jsi právě prodělala, rozhodně nebylo žádoucí tě nutit odpovídat na všetečné otázky dotěrných novinářů, a i když to znamenalo, že budeš chybět na afterparty pořádané hlavně na tvou počest.
Ef tě zavedl do tvé ubikace v budově, která sloužila k ubytování závodníků. Široký sál s recepcí byl téměř prázdný, a těch pár přítomných bytostí upíralo oči na velikou holoobrazovku upevněnou u stropu v rohu místnosti, kde zrovna běžela relace válečného zpravodaje HNN.
"O situaci na Coruscantu vás budeme průběžně informovat, zůstaňte s námi," říkala lidská moderátorka nevzrušeným profesionálním hlasem, zatímco na obrazovce jel záběr na raketomety planetární obrany odpalující další a další rakety na obrysy sithských letounů rýsujících se na obloze.
"To se nesmí stát, když padne Coruscant, tak Republika padne s ním," řekl ti Ef ve vašem mateřském jazyce, v togorianštině. "Doufám, že se Coruscanťani udrží do příletu posil. Svolali všechny zálohy ze širokého okolí, ať letí na pomoc, s tak velkou přesilou se nedá dlouho bojovat..."
Prošli jste kolem a Ef tě zavedl do tvé ubikace, aby tě rovnou vzal do koupelny.
"Už jsem se začínal bát, že se utopíš," řekl, když ti fénoval zmoklou srst.
"Jsi živoucí důkaz toho, že je lepší mít štěstí než rozum," ušklíbnul se.

_______________________________
Jubilejní 1000. příspěvek :dstar2:
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Ireth Iluminaata - Vítr v kožichu a slunce v duši

Příspěvek od Kazma »

Alderaan, zázemí závodní dráhy

Kráčela jsem s Efem a uvažovala nad tím, co teď. A pak tam byla ta reportérka. Zatnula jsem pěsti, ta bezmoc, ta zatracená bezmoc. Rozmluvila jsem se vlastně až na pokoji.
„Jo no, nedá.“
Řeknu a vystavím svou ocopánkovanou hlavu fénu.
„Asi proto chce máma, ať okamžitě přijedu. Prý, že Alderaan je moc blízko, prý nějaký úkryt nebo co, nevím tomu ani hlavu a patu.“
Oblékala jsem si suchý civil a přemýšlela nad vším tím lhaním, kterým jsem se obestřela. Bylo toho trochu moc.
„A ostatní tady jenom sedí a civí a doufají, že je Řád ochrání.“
Prostě to tak nějak šlo, jenom pár slov.
„A vojáci, že se pro ně bude umírat, zatímco já se musím schovat a ostatní sedět, ale oni umírat.“
Na lehký civil jsem si oblékla kabát s hlubokou kapucí. Vytáhla jsem si vak s Jedijskou robou a světelným mečem. Vak, o jehož obsahu nesměl vůbec nikdo vědět.
„Nevím, jak afterpárty ve stínu toho, co se teďkom děje dopadne, ale zkuste si ji beze mě užít, co nejvíc.“
Podívám se na Efa.
„Svůj hologram jsem utopila, napíšu, jakmile se dostanu domů.“
Přepadla mě zvláštní melancholie, Sithové mi vzali už několik přátel, i spolubojovníků, stála jsem proti nim v několika bitvách, jenže, jenže teď jako by to bylo jiné. V náhlém popudu zoufalství jsem skočila Efovi kolem krku a objala ho.
„Měj se a pozdravuj bráchu.“
Pustila jsem ho a odcházela spolu se svým vakem se značně kompromitujícím obsahem pryč.
„Já se vrátím.“
Zašeptala jsem tiše pro sbe. Pak už jen kapuci na hlavu, zavřít za sebou dveře a tiše obejít prázdnými místy a za zády všech, kteří by se mohli dívat.
Jsou to soukromé hangáry, parkují tam různé hvězdy, či populární postavy, když nechtějí být spatřeny veřejností, nebo být přistiženy na veřejném letišti. Nebo Jedi, který opravdu ale opravdu nechce, aby si to někdo spojil. Anebo kdokoliv, kdo má zálibu ve stíhačích. Pár kreditů, či mind trick a mysl má ohromné tendence zapomínat. Doufala jsem, že jak obvykle bude můj tmavý flekatý aurek na svém místě, s plnou nádrží, připraven čelit Sithské invazi.
‚Už teď jdu pozdě a jedna stíhačka ještě nikdy průběh bitvy nezvrátila, tak jeden křižník ano, ale stíhačka?‘
Co jestli tam umřu? Ve vesmíru, při boji proti temné straně. Jinak vlastně umřít ani nemám, že? Jenže já proti nim nechci bojovat, musí to jít jinak, ne? Každý zabitý Sith, je jako zabitý bratr, protože Síla nerozlišuje.
‚Kdo to jenom řekl, že Síla nerozlišuje? Rudé oči v temnotě? Byly to ony?‘
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Alderaan, zázemí závodní dráhy

"Jestli to půjde..." postesknul si Ef a mohutnými huňatými tlapami tě objal. Musel se trochu sehnout, aby na tebe dosáhnul, vzhledem ke své výšce přes dva a půl metru.
"Opatruj se," řekl ještě, než jsi s nevelkým batohem přes jedno rameno vykročila ze dveří a ty se za tebou zavřely.
Hangár nebyl daleko, deset minut volnějšího běhu a byla jsi na místě. Tvá stíhačka čekala přesně tam, kde jsi ji nechala, s palivem načerpaným přesně podle očekávání a ukrytá pod bělostnou plátěnou plachtou.
Když ses vyšvihla do kokpitu, systémy naběhly celkem rychle. Předehřátí paliva, předletová kontrola systémů všechno ti to proběhlo před očima a během chvíle jsi byla připravená s Aurekem vzlétnout.
Společně s tvým mistrem jste byli jedni z prvních, kdo obdržel experimentální Aureky, co sjely z výrobních linek Republic Fleet Systems jako pokus o budoucí náhradu zastarávajících Star Saberů XC-01. Aurek byl excelentní stroj dokonce i na to, že jeho provedení občas trpělo dětskými nemocemi, XC nula jednička oproti němu měla reakční dobu a obratnost asi jako Hutt uprostřed pískoviště. Na sériovou výrobu se to vidělo možná tak za deset let, na druhou stranu aspoň jste s mistrem Sandrem byli jedni z mála, komu se dostalo takové originality a svým způsobem i cti.
Uplynulo jen pár okamžiků a už ses s Aurekem vznášela vzhůru až nad mraky, přičemž přístrojová konzole vytrvale opakovala hlášení z Coruscantu s pohotovostním kódem nula, jedním z nejzávažnějších pohotovostních kódů, který znamenal povinnost každé bojeschopné lodi v dosahu, jejíž mise nemá výslovně vyšší prioritu, všeho nechat a hned tam spěchat.
Dva stíhače alderaanské planetární obrany ti poskytly doprovod na orbitu, kde se místní lodě od velkých křižníků až po pašerácké frachťáčky shromažďovaly ke skoku do hyperprostoru.
Konzole ti dala tlumeným zapípáním najevo, že vektor pro hyperprostorový skok je spočítán a přípraven, stačilo jen zatáhnout za páku po tvé levé tlapě, Aurek sebou škubnul jako pološílená bantha a hvězdy se rozmázly v modrofialový hyperprostorový tunel.

Vesmír, soustava Coruscant

Cesta hyperprostorem trvala necelou hodinu. A tahle necelá hodina byla jedna z nejdelších, jaké jsi kdy měla možnost zažít. Nervy začínaly pracovat na plné obrátky a o slovo se přihlásila i typická nervozita, zvláštní směs odhodlání, obětavosti, pocitu povinnosti, strachu a pojedisku mírněného spravedlivého hněvu.
Jakmile tě hyperprostorový tunel vyplivnul a hvězdy se staly opět hvězdami, naskytla se ti podívaná na dvě obrovské flotily vyměňující si turbolaserovou palbu ze všech možných i nemožných palebných úhlů, blízko i daleko, podélně, příčně i šikmo, všude, kam se člověk - nebo vlastně Togorian - podívá.
Krathské a mandalorianské lodě byly roztroušeny po širém okolí Coruscantu, zatímco Republikové síly držely Královnu Jádra, hlavní planetu Republiky, semknuté kolem její vysoké orbity. Křižníky Republikové konstrukce, včetně těch nejnovějších, se však více než hojně vyskytovaly i v sithské flotile.
Podle senzorů byly už jenom těchto lodí, dost možná právě těch, co byly ukořistěny z Republikových loděnic na Foreostu poté, co byl dobyt, přes tři sta, pak už je senzory přestaly počítat.
Zahlédla jsi eskadru mandalorianských Bazilišků, kříženců mezi stíhačkou a bojovým droidem. Prvně letěli tvým směrem, avšak rozmysleli si to, zřejmě jsi byla vzhledem k dalším stíhačům, vynořujícím se jeden po druhém z hyperprostoru, příliš velkým a příliš horkým soustem.
Ani Alderaaňané na sebe nenechali čekat, bitevní skupina, již jsi viděla připravovat se na skok, se měla podle senzorových údajů vynořit za tebou co nevidět.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Ireth Iluminaata - Vítr v kožichu a slunce v duši

Příspěvek od Kazma »

Vesmír, soustava Coruscant

Seděla jsem ve stíhačce a rozplétala copánky. Znáte to, jak nejlépe schováte strom? V lese. No a jak nejlépe schováte jeden určitý copánek? Zapletete ho mezi spousty ostatních. Z vaku jsem vytáhla opasek se světelným mečem a všema těma různýma věcma, bez kterých se ochránce galaxie neobejde. Ten jsem si zapla, a pak už jenom na chvíli vypnula. Čekal mě ještě dlouhý den. Moc dlouhý den. Nechala jsem své myšlenky volně plynout, bylo to jednoduší a méně bolestnější, než se něčím zabývat. Stejně jakýkoliv plán, při kontaktu s nepřítelem ztroskotá, takže času dost. Vymýšlet se bude až potom.

‚A zase tam budou ty červené oči, dejte na mě. Je možné někoho takto pozorovat? Pokud ovšem mají ty oči majitele. Červené a žluté oči jsou Sithskou výsadou, takže co když je to vlastně jenom strašák? Jenom moje vlastní představa podpořená všemi těmi hrůzami.
Říka se, že když vás Sithové zajmou, tak vás v lepším případě zabijou, v horším mučí a ve třetím případě se k nim přidáte. To třetí z toho bylo tak nejděsivější, hlavně takové zvláštní.
Kolik se toho musí stát, abyste zradili všechno, pro co jste žili? Když jste na dně a všechno světlo se vám vytratí, je nejednoduší cestou temnota.
Mistr tvrdí, že cesta temnotou se sama o sobě může zdát velmi snadnou, jenže když je kolem tma, tak nevíš, kam jdeš a můžeš zabloudit, či sejít, zato ale nevidíš to všechno kolem sebe, prostě postupuješ dopředu, jdeš si za svým, sem tam do někoho narazíš, ale když nevíš, kdo to je, smeteš jej z cesty a pokračuješ. Cesta světla je oproti tomu mnohem těžší, vidíš, kam jdeš, po čem jdeš a kdo ti zavazí.
Můj mistr toho o temné straně věděl docela dost, občas jsem si říkala, že na Jedie až moc, jenže, říkal, že měl jednou cosi dočinění s nějakým Sithem, že ho to změnilo. Víc k tomu nikdy neřekl. Zvláštní? Možná.‘


Pět.

Kopla jsem vak pod sebe, abych měla dost místa na tlapy.

Čtyři.

Vlasy bezpečně mimo zorné pole.

Tři.

Upravené komunikační aparáty.

Dva.

Ruce na ovládání.

Jedna.

Sílo chraň mě, ať nevletím do střely.

Nestalo se, bod pro mě a deset pro Sílu. „Zkušeným“ okem jsem zhodnotila bojiště a zvážila, kam že se vlastně chci zapojit. Nejlépe nikam, to je pravda, ale tohle je Republika, které sloužíte, nebo se o to alespoň ve světlých chvilkách snažíte. Nakonec jsem se rozhodla vyčkat příletu zbylých stíhaček. Mohla bych jim trochu pošéfit s velením, ovšem na to opravdu chuť nemám, poté, co sem se už dneska stihla vyděsit, vzletět, vykoupat, vyhrát, nemám na větší vzrušení náladu.
Čekám, až alderaanské stíhače vyrazí a připojím se k nim, ano, je mi jasné, že moje rychlost a obratnost je trochu na jiné úrovni, ale než dojde na skutečný střet, můžu se jich držet. Na samotný stíhač se útočí dobře, avšak taková letka, to už je něco jiného.
Taky bych mohla dát vědět Řádu, že sem teda konečně dorazila, jenže tenhle střet už musí trvat přes tři hodiny, takže spíš čtyři a kdo ví, co se na planetě děje. Ne, nebudu je rušit, bude dost času, až tady to divadlo skončí, podle toho, jak skončí, kdy skončí a
'... pro koho skončí.'
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Vesmír, soustava Coruscant

Trvalo jen pár desítek sekund, než výstupní hyperprostorový vektor vyplivnul zbytek lodí, které jsi viděla se shromažďovat nad Alderaanem a čekat na synchronizaci skoku.
"Jediský Aureku, tady Stín jedna. Povolení uděleno," ozvalo se z komunikátoru v palubní desce, jakmile jsi požádala letku alderaanských stíhačů o povolení připojit se k formaci.
"Váš volací znak je Stín deset."
Na holografickém rozhraní přístrojového panelu ožilo několik světýlek, jak se systémy Aureku synchronizovaly s ostatními stroji eskadry Stínů. Jedno z nich signalizovalo napojení na její vnitřní komunikační okruh, vlivem propojení se ti také vyznačily stroje tvé nové dočasné perutě na senzorové obrazovce oddělenou barvou.
Jakmile ses zařadila za ostatních devět pilotů, povšimnula sis, že ve schématu barev, jakými jsou jejich stroje nastříkány, převažuje černá a stříbrná a dobře mezi ně zapadneš. Nato se ozval na komunikační lince povědomý hlas:
"Velení flotily Jelení eskadře a eskadře Stínů, potřebujeme, abyste tam vzadu udělali něco s těmi Bazilišky, jinak budou dál létat dolů mezi budovy a bombardovat ulice."
"Tady stín jedna, rozumíme," odvětil velitel perutě, načež jste zamířili blíže k zlatými nitkami světel protkané noční straně Coruscantu.
Pokud by lodí přiletělo víc, dalo by se říct, že jste sithské lodě sevřeli do kleští. Avšak se současnými počty posil - přestože z hyperprostoru vyskakovaly nové a nové lodě - jste Sithům a jejich mandalorianským a krathským spojencům byli spíše dobře na ráně.
"Ale asi se tam budeme muset probít," dodal Stín jedna, aby pak přepnul na vnitřní okruh:
"Stíny, co si o tom myslíte?"
"Je to bláznovství, Jedničko."
"Výborně. Pojďme to udělat. Ještě že máme Jedie ve formaci, desítko, hlídej nám ohon, prosím."
Nato peruť vystřelila vpřed.
"Ta mandalorianská bitevní loď," upozornil Stín jedna na kolos plující prostorem zatím ještě dostatečně daleko před vámi, který si vyměňoval turbolaserové pozdravy s Republikovým křižníkem Hammerhead a fregatou třídy Praetorian.
"Určitě je to jeden z nosičů těch Bazilišků. Musíme ji podletět, pozor na turbolasery, a potom jdeme na lov, dámy a pánové."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Kazma
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 463
Registrován: 02.10.2011 15:59:15
Bydliště: Korriban
Mongolia

Re: Ireth Iluminaata - Vítr v kožichu a slunce v duši

Příspěvek od Kazma »

Vesmír, soustava Coruscant

„Stín deset. Rozumím.“
Pozorovala jsem množící se body pohledem, který mohl být něco mezi znaleckým a natěšeným. Ne natěšeným, samozřejmě, emoce a tak, ale v tomhle jsem byla dobrá, bavilo mě to a vůbec to nemělo nic společného s vy víte čím.
‚Ještě, že máme Jedie ve formaci? No, když myslíš.‘
Když jsem se dneska ráno budila, byla jsem úplně někdo jiný, ale ani jeden z těhle pilotů by opravdu neměl vědět kdo.
„Desítka. Hlídám.“
Oznámím a skutečně něco takového plánuju, při obratnosti aureku není úplně reálné, že by se někomu mohlo podařit mi zatopit, ale všechno je možné.
Join the Dark side... We have cookies!

Víš kdy pohádky přestávají být příběhy? Když v ně lidé začnou věřit.

„Je mnohé, čemu můžeš věnovat život. Láska? Jistě. Moc? Ano. Sláva a bohatství? To také. Já však nejvýše stavím možnost držet zbraň a právo bojovat s ní…“

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Vesmír, soustava Coruscant

Vrhli jste se přímo pod mandalorianský kolos a měli jste co dělat nejen abyste se nezalíbili střelcům z turbolaserových baterií jako vhodný cíl, nýbrž také se vyhnout střelám od vlatních.
"Řekli na velitelství Bombardovat Ulice?" zeptal se někdo. "Ale proč by to dělali, není Qel-Droma tam dole s nimi?"
"Bacha, čtverko!" křiknul velitel Stínů, když se Stín čtyři odchýlil od ideální trajektorie, ve které první tři stroje letěly jako husy v řadě za sebou, a nosič Bazilišků mu poslal malou pozornost ve formě dvou řízených střel.
"Rakety! Úhybný manévr!" křiknul velitel perutě a Stín pět prudce stočil řízení šikmo, stejně jako každý další, kdo letěl za ním.
Kličkování Stínu čtyři bylo zatím marné, obě řízené střely ho stále pronásledovaly a nevypadaly, že by je to v blízké době mělo přestat bavit. A to nebyl jediný problém - o účelu mandalorianské lodi nyní již nebyl nejmenší pochyb, Baziliškové vylétávali ven.
"Pozor, vypouští Bazilišky," ozvalo se na komunikačním kanále. "Je jich jako much."
Čtverka se konečně zbavila raket, které za ní neustále dolézaly, kamkoliv se hnula, když jim dostatečně uletěl, aby mohl vypustit klamné cíle.
Senzory Aureku počítaly Bazilišky. Zatím deset, dvacet, třicet...
"Stín jedna Jelení eskadře, kde se sakra flákáte?"
A první dva letci na velikých bojových droidech srovnaní vedle sebe zezadu mířili směrem k tobě.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“