Re: Ayla Ordo (Gwendolin)
Napsal: 27.7.2012 17:27:11
Dxun, mandalorianský tábor
Koutkem oka zahlédnu Oriona, jak něco provádí se svým náramkem. Netrvá to dlouho a už vím co. Zvuk motoru se rozléhá nad celým táborem. Všichni jeho obyvatelé hledí na oblohu a hledají zdroj hluku. Nikde nic. Musí z nás být pobavený. Pomyslím si, když vidím, jak se každý rozhlíží. Stiskne další tlačítko a na lodi se vypne maskovací generátor. Nad našimi hlavami se objeví černá loď, pro mě neznámého typu. Během chvilky klesá k zemi a s lehkostí kočkovité šelmy dosedne.
No takže můj odvoz je tady.. Takže si tu dejte pac a pusu a já si jdu zkontrolovat loď.. Zase někdy na viděnou Canderousi..
S těmito slovy se Orion rozloučí a odejde. Rozhostí se nepříjemné ticho. Co mám ještě říct? Skupinka na mě hledí a já si zas přeji být v džungli, kde bylo vše, tak jasné a jednoduché. Zabij nebo budeš zabit.
Nebudu říkat sbohem. Zase se uvidíme. Mandalore. Otče, matko, nashle.
Věnuji všem úsměv a otočím se k odchodu. Cítím na zádech jejich pohledy a mám co dělat, abych šla klidně, rozhodně. Těch pár metrů k lodi mi přijde jako celá věčnost. Každá sekunda je jako rok. U vstupu se ubráním nutkání otočit se. Přivítá mě chladná paluba lodi. Kov, trupky, dráty, počítačové systémy vyměním za zeleň Dxunu. Měla bych být smutná, mít strach z neznáma, ale nade všechny pocity vítězí nedočkavost. Těším se, až vzlétneme. Jaké to bude opustit oběžnou dráhu a vstoupit do hyper prostoru? Dlaní přejíždím po stěnách a omylem aktivuji ovladač dveří. Ty se vzápětí se zahučením otevřou a já koukám do nákladního prostoru. Náhlednu dovnitř. V zápětí se však vrátím a pokračuji v průzkumu. Na jedné z obrazovek je mapa galaxie. Podrobně ji studuji, dokud nenarazím na Onderon a jeho měsíců Dxun. Poznávám i další planety, o kterých jsem se učila. Coruscant, Corellia, Naboo, Nar Shadda, Taanab, Alderaan a další. Po pár krocích dorazím k můstku.
Koutkem oka zahlédnu Oriona, jak něco provádí se svým náramkem. Netrvá to dlouho a už vím co. Zvuk motoru se rozléhá nad celým táborem. Všichni jeho obyvatelé hledí na oblohu a hledají zdroj hluku. Nikde nic. Musí z nás být pobavený. Pomyslím si, když vidím, jak se každý rozhlíží. Stiskne další tlačítko a na lodi se vypne maskovací generátor. Nad našimi hlavami se objeví černá loď, pro mě neznámého typu. Během chvilky klesá k zemi a s lehkostí kočkovité šelmy dosedne.
No takže můj odvoz je tady.. Takže si tu dejte pac a pusu a já si jdu zkontrolovat loď.. Zase někdy na viděnou Canderousi..
S těmito slovy se Orion rozloučí a odejde. Rozhostí se nepříjemné ticho. Co mám ještě říct? Skupinka na mě hledí a já si zas přeji být v džungli, kde bylo vše, tak jasné a jednoduché. Zabij nebo budeš zabit.
Nebudu říkat sbohem. Zase se uvidíme. Mandalore. Otče, matko, nashle.
Věnuji všem úsměv a otočím se k odchodu. Cítím na zádech jejich pohledy a mám co dělat, abych šla klidně, rozhodně. Těch pár metrů k lodi mi přijde jako celá věčnost. Každá sekunda je jako rok. U vstupu se ubráním nutkání otočit se. Přivítá mě chladná paluba lodi. Kov, trupky, dráty, počítačové systémy vyměním za zeleň Dxunu. Měla bych být smutná, mít strach z neznáma, ale nade všechny pocity vítězí nedočkavost. Těším se, až vzlétneme. Jaké to bude opustit oběžnou dráhu a vstoupit do hyper prostoru? Dlaní přejíždím po stěnách a omylem aktivuji ovladač dveří. Ty se vzápětí se zahučením otevřou a já koukám do nákladního prostoru. Náhlednu dovnitř. V zápětí se však vrátím a pokračuji v průzkumu. Na jedné z obrazovek je mapa galaxie. Podrobně ji studuji, dokud nenarazím na Onderon a jeho měsíců Dxun. Poznávám i další planety, o kterých jsem se učila. Coruscant, Corellia, Naboo, Nar Shadda, Taanab, Alderaan a další. Po pár krocích dorazím k můstku.