Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Ruiny města:
Celou dobu jsem pracovala téměř bez hlesu. Ani když se ukázalo, že to budu muset celý postup opakovat už potřetí, nijak jsem si neulevila. Ne, že bych byla o něco méně vzteklá než v prvním případě, ale věděla jsem, že jsem se nezachovala správně. Jsem Jedi, ne Sith. Ovládám se, ovládám své emoce… Opakovala jsem si v duchu těchto pár slov jako nějakou mantru. V uklidnění mi pomohla opětovná vzpomínka na T´arjana. Obvykle při mým vylomeninách mlčel, ale kdyby mne viděl, zřejmě by si nějaké to napomenutí neodpustil.

Když se mi oprava zřejmě konečně povedla, tak jsem si připadala, jako bych uběhla nějaký hodně dlouhý a vyčerpávající závod. Zhluboka jsem si vydechla, vypla motor a asi deset minut jsem jen seděla v sedadle, pozorovala zeď před sebou a užívala si sladkého nicnedělání. Na nic jsem nemyslela. Užívala jsem si pouze chvilkového klidu.
Hm, už bych asi měla začít něco dělat. Mě se ale nechce… tak co s tím? Hm… co by udělal T´arjan? Asi by tu u mne stál, dělal, že tu není, „potají“ mne sledoval a čekal, dokud se sama nerozhodnu pohnout. Po chvíli by mi to bylo tak nepříjemný, že bych vstala a šla pracovat…Takže když si představím, že tu T´arjan je…
S nespokojeným výrazem jsem se vysoukala ven. Každý den na T´arjana myslím, nicméně když se potřebuju k něčemu opravdu dokopat, tak si ho začnu i představovat. A jako vždycky, i nyní, to zabralo skvěle.
Nicméně i když jsem vylezla ze svého pohodlného úkrytu, ve kterém bych spíš usla, než abych něco kloudného vymyslela, trochu bezradně jsem se koukla kolem sebe.
Tím sloupem nepohnu, jako první mi zrak padl na vrata. Takže tama cesta nevede. Hm... to je dost prekérní situace. Ale ti chmatáci, co tu byli přede mnou, museli všechno, co tady bylo, taky dostat nějak pryč. A určitě to nevynesli oknem. Musí zde být nějaký jiný východ. Ať už nějak šikovně zamaskovaný, nebo zcela zřejmý.
Před tím, než jsem se rozhodla na chvíli opustit svůj landspíďák, chmátla jsem po Síle s úmyslem zkontrolovat si, zda tu nejsou nějací další návštěvníci, který by mi můj těžce opravený stroj mohli ukrást.
Jestli-že jsem nikoho neobjevila, vydala jsem se na obhlídku zdejších prostor. Pátrala jsem po nějaké velké díře, případně jiných vratech, kterými by zloději mohli svůj lup odnést. Občas, pokud se mi zeď zdála podezřelá, jsem do ní i praštila pěstí, jestli se třeba náhodou nepohne a neodkryje mi tak únikovou cestu.
Co když ale ten sloup spadl až potom, co zde byli? Co když svým rabováním narušili statiku? Ale… ne, na to myslet nebudu. T´arjan přece říkal, že není žádné co když…. Nejlepší přece je, když se člověk drží svého plánu, který upravuje až tehdy, kdy to opravdu vyžadují okolnosti, neboť první pocity a domněnky se nakonec vždy ukážou jako ty nejpřesnější… Takže budu hledat východ, který to na sto pro najdu.
A pro dnešek dost T´arjana. Nejsem nějaká sentimentální troska, která může vzpomínat jen na pěkné chvilky se svým mistrem. Já totiž už žádného nepotřebuju a ani nechci. Rok jsem se snažila – bez úspěchu. Rada na mne ve své velikosti dlabe a hlupáka pro pobavení dělat odmítám.

Sice jsem si zakázala na T´arjana myslet, ale celou dobu, co jsem obhlížela budovu, mi pořád v mysli strašil. Možná to bylo tím, že jsem byla na neznámém místě uprostřed chaosu zcela sama a opuštěná a potřebovala jsem se na někoho upnout. A dle mého názoru on byl ten poslední, kdo se o mne doopravdy zajímal a měl mne možná, svým způsobem, i rád.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Ruiny města:
S dobrým pocitem po opravě landspeederu sis nemohla odpustit moment pro oddech a tu chvilku klidu, kterou sis za těžkou práci zasloužila. Ale ani tak jsi nebyla úplně uvolněná, protože se ti stále vracely myšlenky na tvého zesnulého mistra a navíc jsi musela zápolit sama se sebou, aby ses přinutila k další činnosti.
Tou byl nakonec průzkum zbytku skladiště hned poté, co se ti nepovedlo v Síle zachytit jinou živou bytost, vyjma něčeho malého titěrného, co mohla být možná ferokrysa. Každopádně to nepředstavovalo velkou hrozbu pro "tvůj" landspeeder a mohla ses naplno věnovat hledání východu.

Samotné skladiště ti už mnoho dalšího neodhalilo a tak jsi se rozhodla vydat do té "kancelářské" části. Chodby tam byly relativně široká, jenom dveře povětšinou překážely. V jednotlivých buňkách bylo většinou neuvěřitelně prázdno, skoro až vybíleno, když jsi dorazila do té poslední. Kdysi běžné okno bylo notně rozšířeno a nebylo pochyb o tom, že tudy putovala ne jedna bedna nebo součástka. Ty největší věci sice nejspíš neprošly v celku a byly rozmontovány na více kusů, ale s trochou představivosti, by se ti mohlo povést dostat odsud ven.
Nebylo to však rozhodně nic snadného - zatímco do chodby se landspeeder nejspíš vešel, vstupní dveře a hlavně dveře do buňky představovaly mnohem větší problém. I okno by potřebovalo trochu zvětšit, aby se landspeeder jen těsně mohl protáhnout skrz. Největší výzvou však byly v současné chvíli dveře a to, jak vozidlo vytočíš v případě, že se ti povede dveře do této místnosti "zvětšit". Co se zdí týkalo, tak nepůsobily až příliš bytelně a zde by nejspíš nemělo být mnoho kritických bodů. Jejich opracování však rozhodně zabere zase nějaký ten čas.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Ruiny města:
Hm, to je fakt výhra. Buď vrata se sloupem, kterým nepohnu, nebo pár úzkých chodeb a jedno vysklený okno… ale stejně beru to vokno.
S mírným povzdychem jsem se dala do práce. Opět jsem hmátla po Síle a snažila se rám a pár cihel vytlačit prostě ven, aby se díra dostatečně zvětšila a já mohla projet. V této práci jsem neustávala, dokud se tak opravdu nestalo. Ačkoliv jsem se na to snažila celá soustředit, tak jsem přeci jenom musela i dávat trochu pozor na statiku budovy, aby mi nespadla střecha na hlavu, takže se soustředěním to bylo tak půl na půl. Jest-li že mi to však nešlo, tak jsem se na svou činnost začala soustředit daleko více a zanedbávala jsem bezpečnost.

Pokud se mi to povedlo, následovaly dveře do buňky.
Tak toto bude trochu větší oříšek… když bych chtěla použít Sílu, musela bych to nějak povalit celé. A určitě je někde tam ve zdi nějaká hydraulika a další krávoviny, které jsou s těmi dveřmi spojeny, takže kdo ví, jak to nakonec dopadne. Ale zase na druhou stranu, nevypadaj tak bytelně jako ty vnější, takže Sílu opět zkusím a tam, pokud to nepůjde, se asi budu muset prořezat mečem.
Opět jsem tedy hrábla do hlubin, ve kterých se hezkých pár minut pohybuju a opět jsem se pokusila dveře vytlačit ven. Tentokrát jsem si však nedělala starosti se statikou a zcela se spolehla na vlastní instinkty, neboť mi bylo jasné, že toto nebude tak lehké. Plně jsem se soustředila a opravdu se snažila.

V případě, že se mi povedlo překonat i tuto předchozí překážku, ocitla jsem se před tou poslední a nejhorší.
Tak na toto snad ani Sílu používat nebudu. Dopadlo by to stejně neslavně, jako s tím sloupem. Ostatně, proč jsem ho nerozřezala mečem? Mohla jsem ho odnést po menších kouscích… Jsem to ale hutta! Kdybych nebyla tak daleko, tak to udělám…
Aktivovala jsem svůj meč a u zdi jsem začala dveře prostě odřezávat. Jen jsem si dávala pozor na to, aby nespadly na mne a v momentě, kdy začaly být příliš nebezpečné, jsem je pomocí Síly odstrčila na druhou stranu, než kde jsem stála. Tedy v případě, že mi to šlo.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Ruiny města:
Nadcházející práce pro tebe neměla být nikterak lehkou, ale i tak ses do ní pustila a to jak Sílou, tak mečem. Tam kde to bylo možné, spoléhala jsi se na Sílu v její hrubší podobě. V několika místech to šlo až překvapivě jednoduše a bývalé okno se brzy stalo dost solidním otvorem pro vozidlo o velikosti landspeederu.
Dveře do prostor kanceláří také nakonec nebyly tak náročným problémem, jak sis mohla myslet, i když světelný meč ti tentokrát posloužil lépe, protože na vyrvání ze zdi bys potřebovala mnohem více Síly, než by se hodilo použít. S mečem stačilo nakonec několik seků a mohutné žuchnutí duracelových dveří jasně oznamovalo tvoje vítězství ve vzájemném mikrosouboji. Rám dveří pak stačilo jenom trošku okrájet a otvor byl dostatečně veliký, tudíž zbývala poslední část.
V poslední části prosekávání se a chystání cesty jsi už musela zkombinovat veškeré své síly. Meč i Síla si nedopřály odpočinku, jak jsi po odstranění dveří musela zvětšovat prostor okolo nich. Rám jsi zlikvidovala úplně celý a musela jsi jít i hlouběji do zdi, protože zde jsi potřebovala výrazně větší prostor, než jenom šířku landspeederu. Nutnost zde zatočit ti situaci jenom komplikovala a přidělala ti mnohem víc práce navíc.
Pozitivum, když jsi skončila s prací, byla celistvost budovy, která se netvářila, jakoby chtěla spadnout.
Na druhou stránku se den nachýlil ke konci a do západu slunce ti už mnoho času nezbývalo. Vlastně ho zbývalo ještě méně než mnoho.
Nic dalšího ti však již nebránilo v tom, abys vyjela s landspeederem ven. Start proběhl v pohodě a když se vozidlo rozjelo kýženým směrem, tak z tebe spadl kámen velikosti asteroidu z pásu Roche. Svou připravenou cestou jsi sice musela projíždět pomalu, ale než jsi musela začít odbočovat, tak bylo vše v naprostém pořádku. Ono zatočení se ukázalo jako velice náročné a neobešlo se bez značného poškrábání boku landspeederu, ale vnější škrábance byly nakonec to jediné, co se přihodilo.
Necelou půlhodinu před západem slunce jsi tedy byla konečně venku z překladiště i včetně v současné chvíli funkčního landspeederu.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Ruiny města:
Ze svého malého vítězství mám nakonec větší radost, než jsem čekala. Nejen, že jsem to zvládla úplně sama, ale můj plán, byť měl v sobě desítky trhlin, nakonec fungoval.
Ha, a potom, že bych měla mít mistra. Jsem momentálně nejlepší opravář, řidič a vůbec jsem skoro dokonalá.
Chválila jsem samu sebe v momentě, kdy jsem vylétla oknem ven. Mapu jsem měla rozloženou už od startu před sebou, takže i když se začínalo pomalu šeřit, alespoň zhruba jsem věděla, kde je požadovaný sklad s látkou. Raději jsem však ještě vystoupala troch do výšky, abych se mohla rozhlédnout a zamířit neomylně správným směrem.
Stejně mi to vozítko seberou… Mihlo se mi v hlavě a má radost z dobře odvedené práce trochu ustoupila. Ten chlápek přece říkal, že sami maj pojízdný jenom jedno cosi, už si ani nepamatuju, co to bylo… takže bych to měla napěchovat, co se dá, neboť jakmile zavětří další pojízdný stroj, tak se mne na názor nikdo ptát nebude.
Trochu jsem si povzdychla, jak jsem tak letěla směrem ke skladišti.
S mým štěstím stejně Republika už ty nezbytný dodávky materiálu dodala a má námaha vyjde v niveč. Už zas. Ale na druhou stranu… aspoň vidím, že se vyrovnám každýmu Jediovi. Nevedla jsem si až zas tak špatně. Ať si mí slavní mistři říkají, co chtějí.
Jestli-že jsem bez větších obtíží dorazila ke skladišti, pokusila jsem si vyhlédnout nějakou trochu slušnější místo na odstavení landspeederu, neboť jsem měla v úmyslu narvat dovnitř, co to půjde a ještě dnes se vrátit zpět do „civilizace“, neboť jsem prakticky jenom snídala, měla jsem tedy hlad a navíc představa osamoceného nocování na neznámé planetě a v Zakázané zóně, mne vůbec nelákala. Už jenom pro ty hnusné ferokrysy, z nichž jsem sem tam zahlédla hnusný ocas a také proto, že jsem na přenocování nebyla nijak vybavena.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Ruiny města:
Při vítězství nad strojem a překladištěm jsi měla co dělat, abys potlačila příval euforie ze svého vlastního úspěchu, za který jsi tohle mohla považovat. Neopíjela ses však sebechválou příliš dlouho a velice brzy začala pátrat s pomocí mapy a nadhledu z výšky po svém cíli.
Při vystoupení do větší výšky sis však tuto část záměru musela rozmyslet, protože landspeeder se začal kymácet a motor to nenesl s přílišným nadšením. Vlastně ti začaly poblikávat asi dvě kontrolky a to zhruba v momentě, kdy jsi vystoupala do více jak dvaceti metrů nad povrch. Při návratu níže se vozidlo opět uklidnilo, ale opatrný následný pokus jenom potvrdil, že vysoké lítání by s sebou mohlo přinést riziko selhání stroje, což by asi nebylo zrovna příjemné.

Skladiště označené na mapě jsi nalezla vcelku brzo a to jak díky dobře rozkreslené mapě, tak jasnému označení. Pohled na budovu ti však moc radosti nepřinesl. Sice cesta k němu byla dost dobře sjízdná na úrovni polní cesty, byť pro landspeeder to bylo vcelku jedno, ale tím ta snadná část opět velice rychle končila.
Hlavní vchod skladiště byl totiž kompletně zborcen a sesypán do sebe. Bylo to také jediné místo, kde jsi mohla landspeeder posadit na zem, aby stál v jakési takési rovině. Přístup do skladiště nakonec nemusel být tak obtížný, protože jeden jeho roh a zhruba dvacet metrů okolí bylo kompletně odpařeno po přímém zásahu z orbity. Jenže tenhle přístup byl tak čtyřicet metrů od současného parkoviště. První obhlídka budovy navíc prozradila, že sesypaného tam bude mnohem více, než jenom hlavní vchod a hlavně celkově se tvářila, že tam kdykoliv mohlo cokoliv spadnout dolů.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Ruiny města:
Oj, dostala jsem ze sebe, sotva vozítko začalo jančit. Hele, potvoro, dostala jsemtě do pojízdnýho stavu, tak bys mi měla bejt vděčná a přestat vyvádět. Nebo tě potom rozeberou na šrot a já tomu budu jenom přihlížet, zcela zbytečně jsem pohrozila landspeederu a slétla do přijatelnější výšky.
Možná by bylo bezpečnější jít pěšky… ale to bych nezvládla vůbec.
Příliš jsem své další myšlenky nerozváděla, neboť jsem musela dostat landspíďák na zem, což se mi po chvíli povedlo a já bezpečně přistála.

Urychleně jsem vyskočila ven s nadějí, že druhá část úkolu bude rovna námaze, kterou průměrný padawan vynaloží, když něco nakupuje na tržišti, nicméně byla jsem šeredně zklamána.
U Sitha, to musím mít furt nějaký problémy? Co jsem komu udělala? To se mi mstí Síla za to, že jsem ve dvanácti s ostatníma holkama přivázala Aidana ve skladišti, vysvlékla ho do naha a nechala ho tam, dokud ho neobjevil jeho mistr? Ostatně, patřilo mu to, práskačovi jednomu!
Trochu jsem si nahlas zanaříkala, když jsem zběžně pohlédla na tu nádheru, která se před mnou tyčila.
Co se dá dělat, hurá do toho. Takže, úkol číslo jedna – nalézt vchod dovnitř. Úkol číslo dva – ujistit se, že mi to nespadne na hlavu. Trojka bude vynést ty látky a čtyřku si rozdělím na á – úspěšně odletět a na bé – lehnout si do postele a spát.
Jako vždy, i nyní, jsem si vytyčila jasný plán. Opět jsem se začala rozhlížet, jestli bych nenašla vchod jiný, než ten zasypaný. Po chvíli jsem měla štěstí a rovnou jsem tím směrem vyrazila. A abych to měla co nejdřív, tak jsem se rozběhla. I při tom běhu jsem se však pokusila s pomocí Síly ujistit, že tu jsem sama. Zrovna teď bych tu totiž zloděje potkat nechtěla.
Sotva jsem se ocitla u jiného „vchodu“, tak jsem prakticky okamžitě vlezla dovnitř a bod číslo dva zredukovala pouze na případný útěk či úhyb, kdyby mi něco padalo na hlavu.
Nemám příliš času se tady s tím mazat. Jestli chci být ještě dnes v posteli, tak holt musím zariskovat. A pokud mne to tady zasype, hm… třeba bude muset dokonalý Siilin vysvětlovat Radě to, co jsem tu dělala a proč mne neuhlídal. I když… hm… mám jakýsi pocit, že má smrt by je asi příliš netrápila. Když je nezajímám teď a to jsem naživu…
Sotva jsem se tam tedy ocitla, začala jsem se bedlivě rozhlížet. Tedy, chvíli jsem počkala, než si mé oči nepřivyknou většímu šeru, případně jsem sáhla po meči a v jeho záři jsem se začala rozhlížet.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Ruiny města:
Slovní vyhrožování landspeederu nepřineslo žádný očividný účinek, ale mělo to alespoň částečný nepatrný úlevný účinek na tebe samotnou. S nadějí, že vozidlo vydrží i na cestu zpátky jsi přistála a vydala se hledat skutečný důvod svého zdejšího výletu sem.

Začala jsi s průzkumem skladiště, kde jsi postupovala v kompromisu rychlosti a obezřetnosti. Hrozba zasypání a vidina toho, že bys tu zůstala trčet, nebyly zrovna nikterak lákavé. Naštěstí pro postup existovaly pouze dvě varianty - buď šlo projít anebo ne. Továrna, tedy kdysi dávno, byla v takovém stavu, že jsi vlastně ani moc cest k dispozici neměla.
Nejprve jsi procházela něčím, co kdysi dávno asi byla šatna lokálních dělníků, nyní jenom sbírka vybrakovaných skříněk poházených všude okolo. Některé jsi musela překračovat a jednu dokonce odsunout, ale dostala ses tudy do kancelářského prostoru. Zde jsi procházela skrze různé kanceláře dle toho, jak byly nebo nebyly zavaleny chodby, než jsi konečně sestoupila do výrobní haly. Po kovovém schodišti jsi sestoupila dolů a mohla jasně vidět tu zasypanou půlku, kvůli níž jsi to musela celé de facto obcházet. Stroje byly zničené, převrácené nebo několik z nich i rozebráno a odcizeno. Míra rabování se snad nevyhnula ničemu, co mělo na první pohled užitek pro někoho, kdo byl ochoten za to zaplatit nebo poskytnout.
Co tě však mohlo potěšit, byla přítomnost kanystru, který vypadal jako to, co jsi hledala. Vysoký metr a půl o průměru celý metr. Rychlá kontrola a nahlédnutí na obsah tě jenom utvrdily v tom, že tohle bylo přesně to, co jsi potřebovala. Kanystr však byl plný ani ne z poloviny a dobře jsi již věděla, že minimálně jeden by se ještě mohl i s tímhle vejít. Materiál se zdál být ještě dostatečně použitelný, tak bys v případě tohoto nevezla něco zbytečně.
Z výrobní haly jsi se ještě mohla dostat do skladiště, nebo něčeho podobného - to by však vyžadovalo odstranění několika trosek a stabilita okolního zdiva by byla na pováženou.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Ruiny města:
Skříňka mne příliš nezdržela, v podstatě to nebyla překážka, kterou bych považovala za výzvu. Pomocí Síly byla za chvíli fuč. I když něco takového nemohlo nijak poškodit statiku, přes to jsem se trochu přikrčila a opatrně kolem sebe hleděla.
Nic, se neděje Hay, vše je oká. Netvař se jak strašpytel a hezky postupuj vpřed.
Uklidňovala jsem se a v souladu se svými myšlenkami jsem kráčela hezky dopředu. Též jsem se nezapomínala dívat kolem sebe, neb jsem tušila, že zde konečně najdu to, co hledám.
Když jsem sestoupila po žebříku, tak jsem se trochu ušklíbla.
Vida, kradlo se i tady. Těm zlodějům by měl někdo pořádně napráskat.
Příliš jsem se však v místech bývalé výrobní haly nezdržovala, neboť rozbité stroje nebyly cílem mého putovaní. Už už jsem chtěla odejít pryč a pokračovat ve svém pátrání, když tu jsem zahlédla jakýsi kanystr. Zaujal mne víc, než rozbité harampádí všude okolo, takže jsem překročila kus železa, jehož účel mi zůstane asi navždy utajen, a přiblížila jsem se k němu, abych si ho osobně zkontrolovala. Když jsem nahlédla dovnitř, usmála jsem se. Rukou jsem si prohrábla vlasy. Teprve potom, co jsem to udělala, jsem si uvědomila, že jsem musela šáhnout do něčeho potřeného nějakým olejem, neboť teď jsem ho měla i na hlavě. Nicméně trápilo mne to jen maličkou chvilku, jelikož kanystr byl zajímavější.
Materiál vypadá v pohodě, jen je škoda, že není plný celý. Moha bych se porozhlídnout trochu víc… nebo, tenhleten napřed vynesu a porozhlídnu se později. Nic mi tady přece neuteče. Navíc, všechno hezky postupně, pomalu, nikam nespěchat a být hlavně v klidu.
Zhluboka jsem se nadechla a opět se ponořila do Síly. Kanystr jsem nadzvedla, nebo se o to alespoň pokusila. Jestli-že se mi to povedlo, tak jsem postupovala velmi pomalu a hlavně opatrně. Nechtěla jsem do ničeho narazit a způsobit tak, byť jen lokální, sesuv, neboť by mne zde mohli najít až za hezkých pár týdnů. Neměla jsem příliš dobrý zorný úhel, neboť kanystr mi celkem překážel, takže jsem se spoléhala hlavně na svou paměť. Když jsem si nebyla jistá, jak pokračovat dál, kanystr jsem položila na zem a šla jsem si to obhlédnout. Dokonce jsem občas odstraňovala ty menší trosky z cesty, abych o ně nezakopla. Prostě jsem je odsunula stranou.
Velký pozor jsem si dávala hlavně v momentech, kdy jsem byla ve zúženém prostoru.

Pokud jsem cestu na světlo Boží zvládla, kanystr jsem „přenesla“ až ke svému vozítku, kde jsem využila příležitosti a pořádně se napila. Chvíli jsem si tam také odpočinula a nadýchala se čerstvého vzduchu, neboť jeho kvalita tam dole nebyla nijak oslnivá. Prostě to tam bylo trochu zatuchlý.
Po několika minutách jsem se opět, mírným poklusem, vydala zpátky do „podzemí“. Cestu jsem znala, navíc menší trosky byly z cesty, takže jsem postupovala trochu rychleji.
Jeden kanystr zachráněn. Další tam nebyly… ale tam vzadu to vypadalo celkem zajímavě. Minimálně to omrknu.
Sotva jsem se ocitla dole ve zbytcích výrobní haly, mohla jsem si prohlédnout trosky, které mne dělily od skladu, či něčeho podobného.
Hm… Když to odstraním, tak by to mohlo spadnout. Když to neudělám, tak přivezu jenom trochu. Ale navrch bych dodala více méně funkční vozítko… Ne, udělám to pořádně. Beztak nakonec budu muset někomu, minimálně Vash, skládat účty, takže raději, ať na nich něco mám.
Zhluboka jsem se nadechla a jala se tu zeď zkoumat opravdu podrobně. Nebyla jsem žádný znalec statiky, ale někde zhruba uprostřed té zdi to vypadalo, že tam zrovna je jeden z těch stabilnějších kousků, ale jistá jsem si tím samozřejmě nemohla být.
Meč, nebo jejich přesunutí?
Nakonec jsem se rozhodla trosky přesouvat.
Pomocí Síly jsem jednu z nich vzala a posunula o kousek dál, aby podpírala zeď někde jinde. Už při této práci jsem pořádně naslouchala, jestli se někde něco nesype. Pokud se tak nedělo, pokračovala jsem dál, dokud tam prostě nevznikl otvor velký zhruba 2x2 metry, aby se tam bezpečně vešel i kanystr. Jestli-že jsem slyšela nějaké podezřelé zvuky, na malou chvilku jsem přestala a naslouchala, ale poté jsem pokračovala dál. Pokud se to na mne už začalo sypat, na nic jsem nečekala a pokusila se prostě utéct.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Ruiny města:
Nerozmýšlela ses dlouho a začala jsi s přesunem částečně plného kanystru do vozidla. Cestou jsi musela hodně částí v rámci trasy poupravovat, abys mohla kanystr v pořádku pronést. Přesto jsi v jednom místě málem škobrtla a strachovala se o jeho objem. Naštěstí nebyla hladina vysoko a pouze se vše jen trochu rozkývalo, ale neunikla ti ani kapka.
Jakmile byla nádoba upevněna v landspeederu, tak jsi dospěla k tomu, že ti trvalo ji vynést skoro patnáct minut a i přes osvěžení čerstvou vodou ses cítila již poněkud utahaná. Celodenní aktivita si pomalu začínala vybírat svou daň, ale ještě ti zbývaly síly na další aktivitu.

Tou bylo dostávání se ke skladišti, kde jsi doufala v nalezení dalšího kanystru. Nebylo to příliš jednoduché, protože úprava cesty ke skladišti, odsekávání trosek, přesouvání a měnění jejich pozice, aby alespoň chvilku ještě vydržely, se ukázalo jako zdlouhavé, otravné a notně nejisté. Nejednou jsi měla pocit, že nastal čas vzít nohy na ramena a zmizet, ale nakonec to vždy vydrželo a mohla ses tak posunout o kus dál. Nakonec ses dostala ke dveřím, které jsi s trochou námahy a za doprovodu nepříjemného skřípění otevřela. Nádob jsi tu nalezla asi pět, což zapůsobilo skoro jako poklad. Jenomže pouze dvě z nich nakonec obsahovaly hledanou látku - jedna úplně plná, druhá byla jenom mírně pod okraj. Ostatní byly prázdné a nejspíš kdysi čekaly na naplnění, než se začalo s bombardováním. Nicméně našla jsi další nádoby, které bys mohla zkusit odvézt, byť tři by se dohromady už notně podepsaly na váze vozidla a jeho řiditelnosti. A tu jsi díky současným zkušenostem již nemohla považovat za ideální, vlastně i s dvěma barely by ta jízda nemusela být zrovna úchvatným zážitkem.
Navíc bylo více než jasné, že nazpět pojedeš za mírné tmy, protože se venku již stmívalo.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Ruiny města:
Jsem sice utahaná a cítím každý sval v těle, ale ještě mi zbylo dost síly na to, abych nějakým způsobem vytáhla i druhý kanystr.
Když se tak stalo a on se povaloval hezky u toho prvního, opět jsem si dala pár minut na osvěžení, pořádně se napila vody a tentokrát jsem si i opláchla obličej, abych se více probrala a soustředila.
Odvést tři kanystry je lepší, než jen dva. Ale tím riskuju, že mé vozítko bude značně přetížené. Ta trubka… přivařila jsem ji snad pevně, nebo ne? A v civilizaci se na landspeeder stejně budou muset podívat technici. Co by dělal T´arjan? No jasně… vzal by jen dva pro třetí se možná vrátil. Ale bude brzo tma… Pohlédla jsem nad sebe a pořádně jsem si povzdychla. Nestihnu se vrátit pro ten třetí a zítra už mi můj landspíďák určitě zabaví v rámci vyššího dobra… Takže pokud chci být alespoň trochu užitečná, měla bych vzít i ten třetí.
Zamnula jsem si ruce, neboť to stání a studená voda udělalo své a začala mi být trochu zima. Což jsem nakonec vzala jako signál k nějaké akci. I tentokrát jsem k otvoru ve skladišti utíkala. A to hned ze dvou důvodů. Abych to měla co nejdřív z krku a abych se také zahřála.
Cesta pro mne byla už celkem známá, takže jsem bez potíží nalezla třetí kanystr.
Pokud jsem s předchozími dvěma měla menší problémy, tak tady ty problémy byly daleko větší. Musela jsem častěji odpočívat, zvládla jsem kanystr nést kratší dobu a vůbec nebylo to tak lehké, jako na začátku.
Opravdu budu víc trénovat, slibuju. Já vím, říkala jsem to stokrát, ale teď to myslím vážně. Jen když ten kanystr bude už venku, nahlas jsem vyslovila to, co jsem si myslela už aspoň pět minut, sotva jsem na jedné ze svých přestávek popadla dech. Svůj mírně ušmudlaný obličej jsem si otřela do své ještě špinavější tuniky a pokračovala jsem dál, dokud jsem se neocitla opět venku.
Tam jsem kanystr položila na zem a na chvíli jsem si vedle něj dokonce sedla. To, že zem je studená. Mi příliš nevadilo, neboť jsem byla celá uhřátá a rudá námahou. Dřív, než by se mi však líbilo, jsem se nakonec donutila vstát, neb vyhlídka teplé postele byla čím dál více lákavější. Navíc kručení v žaludku mi oznamovalo, že začínám mít hlad jako pořádně vyhladovělá hutta.
Tak jsem opět šáhla k Síle a kanystr jsem se snažila dopravit k jeho zbývajícím „kamarádům“. Sotva se tam ocitl, ohlídla jsem si landspeeder, protože jsem ještě neměla vymyšlené, jak to tam naskládat.
Hm… nejdřív by měl jít ten nejtěžší, což je éééé…. Mrkla jsem směrem ke kanystrům, tento. Po té včerejší a také dnešní práci jsem byla zralá na postel, ale protože ta tady fakt nebyla, tak jsem znovu šáhla k Síle a jala se ty barely v lanspeederu nějak urovnat, aby tam seděly a já mohla vyrazit vstříct ne zrovna ideálnímu dobrodružství, které v sobě skrývá let s přetíženým a mírně neovladatelným landspeederem.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Ruiny města:
Přesouvání plnějších kanystrů se ukázalo jako mnohem náročnější, než toho prvního a obzvláště, když ses rozhodla pokusit přesunout všechny tři. S druhým to ještě tak nějak šlo, ale třetí byl pro tebe do jisté míry utrpením a obzvlášť schodiště představovalo náročný problém. Ani ses nepodivila nad tím, že uměle vybudovaná cesta ke skladišti vydržela tak dlouho a na cestě se ti nepovedlo o nic zakopnout, nebo se přerazit.
Když jsi dorazila s třetím kanystrem k landspeederu, tak už byla docela silná tma. Poslední cesta zabrala nejvíce času a na venkovním prostředí se to stihlo notně promítnout. Výrazně se to podepsalo na viditelnosti a to tak, že sis musela rozsvítit světla landspeederu, abys něco viděla. Fakt, že jedno nefungovalo, moc nepotěšil, ale v rámci okolí landspeederu to pořád tak nějak postačovalo. Nyní jsi už jen potřebovala celou trojici naskládat nahoru a vyrazit nazpět.

Jako první jsi nahoru začala dávat ten nejtěžší a nejplnější barel. Uchopila jsi jej v Síle, vyzdvihla vzhůru a posouvala na landspeeder. Jenže se trochu ozvala únava, tvůj úchop mírně zakolísal a když barel škobrtl o hranu landspeederu, tak bylo o nehodu postaráno. Ozvala se značná rána, když kanystr dopadl na zem, otevřel se a začala se z něho všude okolo docela rychle rozlévat rychle tuhnoucí kapalina. Kanystr se ti povedlo nakonec pomocí Síly narovnat, ale zhruba půlka jeho obsahu už byla nenávratně rozlita okolo a to jak v oblasti dvou dalších kanystrů, tak i tvé pravé boty. Při pohledu na materiál tě trochu překvapilo, když jsi zaregistrovala, jak rychle začal tuhnout, až zatvrdnul úplně. Nebyl to sice feroberon, duracel nebo něco podobného, i proto že sloužil k tepelné a větrné izolaci, ale i tak jsi byla "přilepená" jednou nohou k zemi, stejně jako dva zbylé barely. Rychlý průzkum by odhalil, že materiál by se dal narušit, ale jen hrubá Síla by ti nepomohla, protože se zdál být notně pružný, když ne výrazně silný.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Ruiny města:
U Sitha, u Sitha, u Sitha! Zaklela jsem. Chvíli jsem jen bezmocně stála a sledovala, jak se má námaha vsakuje do zbytku betonového čehosi. Nicméně po chvíli jsem se vzpamatovala a daný barel brátila tak, jak by měl správně být.
Když jsem chtěla poodejít a zkontrolovat škody, zjistila jsem, že jsem držena na místě obsahem svého drahocenného kanystru.
Ať jsem zvedala nohu jak chtě,la trhala s ní a vůbec všemožně se pokoušela odlepit, jaksi to nefungovalo.
Nějak to přece jít musí… ale jak? Co použít nějaké rozpouštědlo? Ale… Prohmatala jsem kapsy, abych zjistila, že u sebe nic takového fakt nemám. Tak jinak. Co Síla? S její pomocí se dá přece vyřešit skoro všechno.
Šáhla jsem tedy k Síle, ale ani teď jsem neměla příliš úspěchu. Tak jsem se pokusila uklidnit, párkrát si vydechnout a zkusit to znovu. Zase nic.
Nakonec jsem to vyřešila úplně jednoduše. Botu jsem vyzula, takže jsem byla „volná“. Když jsem se holou nohou dotkla země, tak byla notně studená, takže mi bylo jasný, že tu botu budu fakt potřebovat a že asi nebude nejlepší nápad nechávat ji tady napospas přírodním živlům.
Před tím, než jsem si k botě klekla, ujistila jsem se, že to svinstvo je zatuhlé. Poté jsem tedy poklekla ke zdroji svých problému a zkusila za ni zatahat ručně. Teprve teď jsem si všimla jedné vlastnosti látky, která mi před tím unikala. Ona totiž trochu pružila.
Hm… mohla bych použít opět meč, ale otázkou zůstává, jestli bych si tu botu spíše nerozpárala, protože ta čepel je příliš široká na tak jemnou práci. Chtělo by to něco jednoduššího. Něco takového ostrého… učil nás to mistr Watfar v historii… kdysi prý lidi používali pouze kov, protože nic jiného neměli. Prý se tím dalo dokonce zabít podobně, jako se světelným mečem… Musím si sehnat kousek kovu.
Skákaje a částečně i pajdaje, neboť jsem nebyla ochotná dotýkat se ledové země více, než by bylo zdrávo, vyrazila jsem směrem k nejbližší hromadě nepořádku ve směru světla za landspíďáka, abych na to alespoň trochu viděla.
Sotva jsem k ní dorazila, jala jsem se v ní přehrabovat. Až jsem našla nějaký větší kousek kovu, tak jsem ho světelným mečem zkrátila, případně i „opracovala“, bylo-li třeba a se svým „úlovkem“ jsem vyrazila stejným způsobem i ke své uvízlé botě.
Když jsem se u ní ocitla, tak jsem ji s pomocí Síly nadzvedla, aby látka byla trochu napjatá a jala jsem se řezat tímto svým primitivním nástrojem. Jestli-že to nešlo a šlo-li jen trochu použít světelný meč, prostě jsem to udělala, ale snažila jsem se, abych se té boty ani nedotkla.
Pokud jsem svou botu vysvobodila, rychle jsem se obula. Za předpokladu, že to nešlo ani světelným mečem, nakonec jsem botu nechala botou a dál se pohybovala po okolí poskakováním.

V každém případě dál jsem se botou nezabývala a přikročila k barelům.
Zkontrolovala jsem stav toho vylitého a zjistila jsem, že v podstatě by šlo látku z jednoho přemístit do druhého a mít tak alespoň dva více méně plné.
Nebo to udělám jinak. Ten největší bych mohla umístit vedle sedadla řidiče a ty další dva k vozítku vzadu hezky „přilepit“, takže by to bylo alespoň všude více méně stejně vytížené. Nebo… ty dva poloplné hezky zmáčknout na sedadlu spolujezdce a ten třetí přilepit na něj.
Chvíli jsem opravdu nevěděla, jak na to. Nicméně nakonec jsem se chytla svého původního plánu a už už jsem chtěla zvednout v Síle jeden z těch přilepených, když tu jsem velmi rychle zjistila, že zde není něco v pořádku.
To snad ne… ony se přilepily taky!
Bylo mi více méně jasné, že toto pižlat světelným mečem nemůžu, neboť ani jeden z barelů ve vzduchu příliš dlouho neudržím.
Pokud ta látka zatekla i pode dno… no tak to mi pomoz samotná Vash. Mohla bych donést pár prázdných kanystrů, ale jak z těchto přilepených dostanu tu látku? I kdybych ji měla čím vybrat, tak na vzduchu strašně rychle tuhne!
Nakonec jsem se rozhodla znovu použít svůj kovový vynález, ale tentokrát jsem Silou tlačila na čepel svého nožíku, abych to narušovala hned 2x. Jestli-že to bylo i nutné, tak jsem si lehla i na studenou zem, abych pode dno lépe dosáhla.
Za předpokladu, že se mi to povedlo, tak jsem si dala asi deset minut na oddech. Teprve poté, až jsem nabrala trochu síly, jsem kanystry nakonec začala skládat do landspeederu.
Udělala jsem to nakonec tak, že jsem posunula druhé sedadlo co možná nejvíc dozadu, abych vytvořila dostatek prostoru a pokusila jsem se ty dva méně plné barely dát „za sebou“.
Poté bych si opět prohlédla nedaleké trosky. Pokusila bych se najít kousek zohnuté plechu, nebo jen kus šikovného kovu, abych mohla něčím tu látku nabrat. Otevřela jsem tedy ne více plný kanystr, nabrala sjem trochu látky a velmi rychle s ní trochu polila ty dva zbývající. Nakonec jsem se pokusila rychle kanystr zavřít a prostě jej přilepit na ty dva zbývající.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Jordi Linx
Administrator
Administrator
Příspěvky: 6477
Registrován: 14.11.2007 09:50:20
Bydliště: Fyodos
Discord: Yoshi#2991
Kontaktovat uživatele:
Bohemia

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Jordi Linx »

Quellor, Ruiny města:
Pocit přilepení ti vyloudil z úst tvou populární nadávku, opět, a chvilka zmatku předcházela uklidnění a zamyšlení nad problémem. Situace vyvrcholila tvým představením nebohého jednonohého gungana, jenž hledal po okolí něco k jídlu. V tvém podání jsi hledala samozřejmě něco jiného, ale přirovnání bylo velice výstižné. Nicméně sis připravila duracelový opracovaný střep, jenž jsi musela opracovávat po částech vzhledem k tomu, jak rychle se dovedl ohřát na nesnesitelnou teplotu. S tímto střepem ses vrátila ke své obuvi a poměrně lehce ji vyřízla z materiálu ven, aniž bys musela použít světelný meč, v jehož ovládání sis necítila tak jistá pro chirurgicky přesné seky.
Bota měla líbivý šedivý okraj a z jistého náhledu bys to dokonce mohla považovat za módní. Nebyl zde však nikdo, kdo by to mohl ocenit a proto ses tedy vrátila k barelům a začala řešit jejich vyproštění. To se nakonec ukázalo stejně jednoduché jako v případě boty, protože duracelový střep řezal velice obstojně a barely opravdu nebyly přilepeny spodním dnem, ale jen zachyceny okrajem. Díky tomu jsi již za chvilku odpočívala a soustředila se na nadcházející nakládání.
Po volbě uspořádání barelů do landspeederů jsi přistoupila k činu, poupravila interiér tak, aby to vydržel co nejlépe a začala s nakládáním. Trocha odpočinku a lehčí barely již nepřivodily žádné další potíže a i s trochou umu se ti opravdu povedlo nacpat dva za sebe, pouze to chtělo sklopení sedadla spolujezdce do polohy na spaní, protože posuvné sedačky se zdály být v tomto modelu landspeederu přežitkem. Oba se ti povedlo však docela slušně zaklínit tak, že se nijak výrazně nehýbaly a nehrozilo ti od nich nebezpečí.
Následovala operace "třetí barel", kdy jsi postupovala velice rychle - nejprve na kus prohnutého dřeva nabrala pojivo a napatlala jej navrch dvojice barelů, kam jsi téměř okamžitě připlácla ten poslední. Když bylo dílo hotovo, trojice barelů se zdála být pevná a tys mohla konečně vyrazit nazpět.

Jenomže, sotva jsi se zvedla do dvou metrů výšky, landspeeder začínal mít tendenci se naklánět do strany s barely, protože jsi očividně nebyla dost těžká na to, abys je svou vahou vyvážila. Navíc, jak se nakláněl landspeeder, tak se přelévala i tekutina a tys měla, co dělat, aby se ti to povedlo zkorigovat. Znamenalo pohyb vpřed mnohem menším tempem, než sis představovala a prvotní odhad mohl být klidně i na hodinu cestu. Hodinu ve snaze korigovat nerovnoměrně zatížení landspeeder, cesta tmou a ještě k tomu snaha o orientaci v místech, které jsi prakticky neznala.
Největší odměnou pro Jediho je radost a štěstí v myšlenkách a výrazech těch, které zachránil nebo kterým pomohl.

Obrázek

Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Výcvik pro Hayasan(Hayasan Geri)

Příspěvek od Hayasan »

Quellor, Ruiny města:
Let s barely se mi vůbec nelíbil. Chvíli jsem i uvažovala nad tím, že přistanu a trochu svůj landspíďák vyvážím nejbližšími troskami, ale nakonec jsem to zavrhla a rozhodla jsem se pokračovat šnečím tempem dál.
I kdybych měla letět dvě hodiny, nebudu zbytečně riskovat přetížení. Takto to alespoň vypadá, že z hlediska váhy jsem ještě v limitu. Teda alespoň teoreticky. To by spíš Kachon věděl, co tady ty nejrůznější obrazovky s číslama, blikající kontrolky a tak, znamenají.
Navíc teď už nikam nespěchám. Jen do postele.
S gustem jsem zívla, ale ani jsem se nenamáhala, abych si zadělala pusu. Taky jsem trochu protřepala hlavu, abych dávala pozor na cestu a pokoušela se neustále hledět před sebe, vyrovnávat ty barely a udržet se ve vzduchu.
Uf, ještě že jsem si tu mapu přidělala k oblečení tím drátkem, vydechla jsem si po jednom obzvlášť namáhavém, a pro mne skoro akrobatickém, manévru.
I když byla tma a jediné, co aspoň trochu svítilo, byl moje vozítko, jsem se snažila také občas kontrolovat cestu a riskla jsem se, tam pohled na mapu, protože jsem nechtěla skončit v nějaké uměle vytvořené pustině.
Pokud mi to situace jen občas dovolovala, také jsem se pokoušela pátrat v Síle a určovat směr dle toho, kde jsem cítila velkou koncentraci lidí. Ale protože jsem se bála nějaké bandy zlodějíčků, kontrolovala jsem to samozřejmě s mapou a pokud se výsledek mého pátrání s mapou nějak výrazně lišil, raději jsem letěla dle mapy, než dle svých unavených smyslů.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“