Alister Gale - Osudu neutečeš

[Elinor Rahl]

Korriban, Akademie sithů, jídelna

„Teď? Ty si dojdeš pro kolto na tu ruku. Pokud jde o mě, dohlédnu na to. Pokud jde o ostatní, můžeme jim svorně s Horenovými kamarády namluvit, že se hromadně spadlo ze schodů. Nemyslím, že je v jejich zájmu se šířit o tom, jak dopadl pokus o odvetnou akci.“

Tón je asi stejný, jakým mi táta oznámil novinky o převelení na Tasler.
V jedné věci se Yae´l pořádně plete. Nejsme v háji. Je to horší, tohle je Korriban.
A pokud jde o hájní aspekt, jeho poslání Horena na marodku způsobilo, že se opravdu netěším na další rozhovor s otcem a jeho připomínky.

„Mimochodem, čím dřív vypadneme, tím menší bude pravděpodobnost hloupých otázek a pozornosti shora. Stačí, že až se dáš do kupy, tak budu mít pár otázek a připomínek já.“

[Phate]

Korriban, Akademie sithů, jídelna:

Tvůj společník byl trochu zaskočený tónem, kterým jsi ho uzemnil a poslal na ošetřovnu. Nebyl by to on kdyby k tomu neměl nějakou připomínku a tak nevyrazil hned, ale došel k tobě blíž, aby vás neslyšeli ostatní, kteří se pomalu srocovali okolo místa souboje.
"Jestli si myslíš, že se Horenův mistr, nebo nedejsílo tvůj otec, spokojí s tím, že se hromadně spadlo ze schodů...Tak to si větší Stoopa než sem si myslel. Budem rádi když neskončíme drhnutím hajzlů na druhý straně galaxie." řekl už trochu pochmurněji Yae'l a pomalu se začal šourat směrem k ošetřovně, která byla nedaleko jídelny. Dav mu udělal úzkou uličku, ale většina očí byla upřená na tebe a tvého protivníka, který se pomalu zvedal ze země. Zlomená čelist mu nedovolovala mluvit, tedy spíše nadávat což prozrazoval jeho pohled který jsi koutkem oka pochytil.
Když se konečně postavil, davem se prodírala skupina osmi vojáků v klasických Sithských uniformách v čele s majorem, který měl neutrální výraz, tmavé oči a kaštanové vlasy na krátko střižené. Vojáci se rozestavili okolo vás a major se krátce rozhlédl po scenérii.
"Lord Torga si vás vyžádal pánové. Předpokládám že oba půjdete dobrovolně, že?" řekl major ledově klidným hlasem a aniž by vyčkal na vaší reakci, otočil se na pevné botě a vyrazil směrem z jídelny. Skupina vojáků čekala na vás dva, přičemž zraněného hromotluka musela dvojice z nich podepřít aby mohl normálně chodit.

[Elinor Rahl]

Korriban, akademie sithů

Jen v duchu zavrtím hlavou, že se s poznámkou o „spadnutí ze schodů“ nesetkal. Spadala tam většina incidentů, které se obě strany rozhodly řešit striktně bez zásahů velení – a dokud nedocházelo k fatálním zraněním, většina velitelů byla ochotná nad nimi přimhouřit oko.

„Upřímně, jsem převědčený, že ne. A pokud se tím otec hodlá skutečně a s plnou vážností zabývat, tak budeme rádi, když skončíme akorát na druhé straně galaxie při drhnutí hajzlů,“ odpovím stejně tiše Yae´lovi. „Já rozhodně.“

Zlomená čelist by byla i v horších časech a na horších místech tak nějak na hraně. Na základně maximálně na pár dní na marodce. Každopádně pár dní v klidu mu neuškodí, kdybych to chtěl táhnout tam, kam původně plánovala skupinka útočníků, mohl jsem to tam dotáhnout.
To jsem viděl jako fakta.
Že incident neunikne pozornosti Tiergena Galea tak jako tak, mi bylo víc než jasné, ale stejně jsem se snažil doufat, že se tato část průšvihu vznáší výhradně nad mojí hlavou. Ale pořád mám lepší šanci ustát drsnější malér, než Yae´l. Nebo někdo jiný.

„Je důvod, proč bychom měli jít nedobrovolně?“ opětuji chvíli majorův pohled, a když se otočí, vydám se se zbytkem skupiny za ním.

[Phate]

Korriban, Akademie sithů:

Studenti, personál i vojáci v civilu ustupovali před majorem a jeho kamenným pohledem. Vedl vás temnými chodbami Akademie, které byly spoře osvětleny a vyzdobeny. Většina Akademie působila chladně a neosobně, narozdíl od Chrámu, kde panovala vstřícná a přátelská atmosféra.
Po několika zatáčkách a jedné krátké cestě výtahem jste se ocitli v místech, kde sídlili mistři a vedoucí zdejšího výcviku. Major se zastavil u boku dveří a aniž by na tebe, nebo hromotluka jehož jméno ti stále bylo záhadou, pohlédl vás vpustil dovnitř. Žádný z vojáků vás nenásledoval, ale všichni svorně čekali venku. Místnost kam jste vešli nebyla nikterak velká a sloužila jako předsíň do pracovny Lorda Torgy. Po stěnách zde byly obrazy od umělců z různých koutů galaxie. Většina působila nezajímavě a obyčejně. Kromě dvou křesel a menšího stolku vznášejícího se ve vzduchu zde nebyl žádný nábytek.
Neváhali jste a pokračovali dál do pracovny, která byla mnohem větší a působila přepychovým dojmem. Od malého vchodu až k robustnímu stolů z celistvého kusu dřeva vedl pestrý a velmi vzácný wrodianský koberec. Stěny pokryté látkami s vyšitými ornamenty dodávaly místnosti pocit tepla. Nechyběly zde ani trofeje. Hlavy vzácných tvorů visísích na stěnách a několik málo starodávných zbraní. Uprostřed místnosti, kde za stolem seděl a čekal současný nejvýše postavený Akademie, se nacházela pouze dvě křesla.
Lord Torga, který byl znám svou, někdy až zvrácenou, krutostí byl postarší lidský muž s kamenou tváří, zářivě zelenýma očima a holou, potetovanou hlavou. Opřený o dřevěný stůl vypadal se svou výškou a mohutnou postavou jako Rancor chystájící se rozsápad svou oběť. Pokynul ti, aby jsi posadil do křesla před stolem a sám se zasunul do veliké židle, která pod jeho vahou zavrzala.
"Majore Reste!" křikl až sebou tvůj společník cuknul. Chvíli na to se ve dveřích objevil major a uklonil se.
"Nevím z jakého důvodu jste mi přivedl tohodle budižkničemu. Se zlomenou čelistí mi bude k ničemu. Odveďte ho na ošetřovnu, vyřídím si to s ním později." vyzval majora Resta, který bleskurychle došel k hromotlukovi a odtáhl ho pryč.
V místnosti jsi zůstal sám s mohutným mistrem, který si tě měřil pohledem.
"Co si myslíš, že ti řekne otec až se o tomhle dozví Alistere?" řekl chladným hlasem s důrazem na tvé jméno.

[Elinor Rahl]

Korriban, akademie Sithů

S určitou nedůvěrou se posadím na vykázané místo. Tohle bude... na dlouho. Nejspíš. Torga si nemohl už z principu nechat líbit konflikty jako dnešní jídelnová rvačka, jeho povinnost bylo dohlížet, aby do téhle podoby nepřerůstaly.
Tohle jsem dokázal pochopit dost dobře. Rozhodně to byl důvod k, dalo by se říci, jistým obavám ohledně následujících minut.

Pořád lepší sedět tady, než vycouvat a nechat, ať si to vyřeší navzájem.

Lordova otázka byla poměrně dobrá. Svým způsobem.
Že otec rozhodně nebude mít radost a že jsem v průšvihu, to jsme si dostatečně uvědomovali oba. Jediným možným otazníkem mohl být rozsah. Přece jen, já do jídelny s jistými úmysly nenapochodoval a byla to sebeobrana.
Na druhou stranu, tohle nemělo smysl vysvětlovat. Rozhodně ne teď. Stejně by to působilo provinile a jako snaha se vykecat. - Což děkuji, nechci.

„Že jsme si to měli nechat pro nepřítele.“

Uměl jsem si představit i slušné množství doprovázejících komentářů a většina z nich se točila kolem věcí jako nezodpovědnost, nedisciplinovanost a spousta dalších věcí, s kterými se nevyhnutelně pojil některý z tvrdších trestů, alespoň v pojetí Tiergena Galea. Ale z hlediska obsahu tohle bylo to hlavní. Z hlediska formy... nenechat se vyděsit. Zachovat klid. A neucuknout pohledem.

[Phate]

Korriban, akademie Sithů:

Ticho následovalo tvou poznámku a Lord Torga tě mlčky propaloval pohledem. Nevalně osvětlení dodávala jeho tváři hrozivý nádech se kterým rád pracoval s tobě podobnými výtržníky. Vypadal jako by na něco čekal, nebo se ti snažil provrtat Sílou díru do hlavy.
Když konečně promluvil, bylo to s výhružným tónem.
"Už jsem pro něj nechal poslat, takže se to brzy dovíme. Mezitím mi můžeš říct tvou část příběhu."
Opřel se do velkého křesla a nahodil zlovolný úsměv, který se k němu absolutně nehodil a celkem ho zesměšňoval, což se mu ovšem nikdy nikdo neodvážil říct.

Než jsi se mohl pustit do převyprávění toho jak incident proběhl, vyrušil vás major Rest, který sebou táhl tvého zraněného přítele, který měl provizorně ošetřenou paži.
"Přivedl jsem toho druhého výtečníka, na váš rozkaz Lorde." řekl škrobeným vojenským tónem a strčil Yae'la skrze dveře.
"Pako zelený vylízaný..." řekl potichu Yae'l a udělal nekolik kroků směrem k vám. Torga si ho prohlížel pohrdavým pohledem, ale nakonec mu pokynul aby se posadil do druhého křesla vedle tebe. Tvůj přítel neváhal a ležérně se usadil. Vypadal uvolněně, nejspíš díky lékům proti bolesti, které mu určitě na ošetřovně dali.
"Odchod majore. Teď když jsme skoro kompletní, můžeš pokračovat Alistere." houkl Lord na majora a pak se věnoval tvému výkladu.

[Elinor Rahl]

Korriban, akademie Sithů

Snaha zastrašovat? Dobře, vychází to.

Yae´lova přítomnost to dělala ještě o něco horší, než by byla situace sama o sobě. Ve srovnání s ním jsem ležérně rozhodně nevypadal. Vlastně mi v hlavě šrotovalo, jak se z toho všeho dostat s co nejmenší újmou na straně kolegy. Beru to jako svoji chybu. Ona to v zásadě i je moje chyba. Kdybych se nemusel setkat s otcem, kdybych Yae´lovi neodsouhlasil výpravu směr hrobky a pak se nevypařil...
Poznámka o sebeobraně se poněkud vytratila. Nejspíš by zapůsobila jako nahrávka na smeč.

Plánuje přizvat i Horena?
Zajímalo by mě, jestli jeho verzi zná. Pravděpodobně ano, málokterého mistra by nezajímalo, jak si jeho učedník zlomil ruku. A ve chvíli, kdy se kroužek přisluhovačů Temného Učedníka vydává na mstivou výpravu...
Fajn. Torga věděl, co dělá, a momentálně mě hezky zaháněl do kouta. Nejspíš se u toho skvěle bavil.

„Není co převyprávět. Měl jsem si dát pozor a nenechat věci zajít tak daleko. A nikoho vážněji nezranit,“ shrnu svůj pohled na celou záležitost. „Což si uvědomuji.“

Nějak mě nenapadá, co víc dodat, aniž by to znamenalo nepotopení někoho dalšího. Na konstatování, že Horen dopadl v zásadě ještě velmi dobře a měl by být rád, že vyvázl, jak vyvázl, bylo času dost. Až se nebude řešit jenom rvačka v jídelně, u které by to mohlo s trochou snahy zůstat.
Nepředpokládám, že by si Yae´l začal hrát na hrdinu, když to vypadá, že se bouřka vznáší především nad mojí hlavou. Takže to jenom dotáhnout do konce.

[Phate]

Korriban, akademie Sithů:

Lord Torga uznale pokýval hlavou a zlehka se usmál. Těžko říct se co mu honilo hlavou, ale vypadalo, že se snaží vymyslet jak vás dva nachytat aby jste z toho nevyvázli tak snadno a bez trestu. Což bylo něco čím byl známý v řadách všech členů Revanovi armády. Kolovaly historky o krutých trestech, který přežili jen ti nejtvrdší a životu nejoddanější jedinci.
"Skutečně syn svého otce..." řekl po chvíli a postavil se do plné výšky. Zespodu vypadal ještě hrozivěji .

Tvůj společník, lehce omámený léky, jako by nepochopil tvou snahu o záchranu jeho zadnice, se zprudka napřímil v křesle a zmateně se rozhlédl po místnosti. Chvíli těkal očima a podivně cukal hlavou až konečně našel pohled Lorda Torgy.
"Já teda nevim vaše Lordstvo, ale ten vás učedníček je pěknej vejlupek." začal žvatlat a snažil se vhodně poskládat slova aby alespoň trošku dávala smysl. Lord Torga se zastavil a bedlivě naslouchal tomu co mělo teprve přijít.
"Tady Ali je v tom celkem nevinně. Kdyby se Honem, teda Horen, nebo jak se ten budižkničemu vlastně menuje, nevytahoval na ostatní a hleděl si svejch věcí, nemusel se teď cachtat v koltu. Kdo mu může za to že má jen velký kecy a prd dovede? No my dva určitě ne." spustil Yae'l svou poněkud zvláštní obhajobu. Torga nevěřícně koukal div mu neklesla brada nad opovážlivostí, nebo možná neskutečnou Yae'lovou odvahou.
"A vůbec, kam chodíte na tyhle učedníky co si svý problémy neuměj vyřešit sami co? Jestli na inzerát, tak by to možná chtělo uvést nějakou ddolní hranici pro hňupy a..." nestačil doříct složitou myšlenu rodící se mu v omámeném mozku.
Ve dveřích se opět objevil major Rest a v patách mu byl tvůj otec, vzpřímený a s kamenným výrazem sledoval co se to děje.
"A hele, tatík dorazil..." řekl Yae'l s úsměvem na rtech a otočil se na tebe.

[Elinor Rahl]

Korriban, akademie Sithů
Idiote!

Snaha Yae´la umlčet pohledem se míjí úmyslem. Zcela. Naprosto. Nejradši bych mu jednu vrazil, ale to by celou situaci odstřelilo ještě spolehlivěji než ta pseudovýpověď. Která, konec konců, dokazovala jediné.

Zatracenej pitomče, tohle nemáš šanci zvládnout, začni, krucinál, myslet!

Když uvidím ve dveřích tátu, barva v obličeji se srovná se základní barvou okolních zdí. Matně mi prolétne hlavou, že Torgův trest zvládnu. Horší to bude s tátou. Až dorazí, což nebude jistě dlouho trvat.

„Byla to výhradně moje chyba a můj problém. “

Doufám, že tón je dostatečně jasný, aby Yae´lovi došlo, že má konečně držet zobák. Nemám tolik dobrých přátel, abych si mohl dovolit o někoho z nich přijít kvůli jejich okamžitému záchvatu… těžko říct čeho vlastně. Na pitomosti mám patent já.
Pak se dveře otevřou a do místnosti vstoupí otec. Umí si vybrat chvíli, jako vždycky. Donutím se zhluboka nadechnout, mám co dělat, abych se pod jeho pohledem nepřikrčil.

„A s ohodnocením Horenových schopností nesouhlasím, Yae´l je silně nadhodnotil.“

Každopádně jestli tohle nepřesměruje pozornost obou sithských lordů v této místnosti opět směrem k mé osobě a mému průšvihu… pak nevím.

[Phate]

Korriban, akademie Sithů:

Tvůj vysmátý přítel zmlkl jakmile zaslechl tón tvého hlasu a trochu podiveně se na tebe podíval jako by nechápal o co ti jde, jakoby šlo jenom o to vyřešit dětskou šarvátku na hřišti. Trocha medikamentů udělala, z jinak poměrně inteligentního člověka, tupce s mozkem Gizky. Což se potvrdilo při poznámce o Horenově inteligenci, kterou následoval bujarý Yae'lův smích.

Jakmile dorazil tvůj otec, na tváři Lorda Torgy se objevil úsměv. Čekal na tu chvíli kdy se dostaneš do úzkých a nedovolíš si to co jindy. Uklonil se směrem k příchozímu.
"Vítám tě Tiergene, už jsme na tebe čekali." řekl záhy.
"Lorde Torgo." odvětil zdvořile jak kázala vojenská doktrína v rámci rozdělení pravomocí a opětoval úklonu.
Na Yae'lově tváři se teď objevil trochu ustrašený výryz značící přítomnost strachu z tvého otce. Bylo vidět, že výhružky a tresty pro něj nejsou tak hrozné jako tvrdost s jakou tvůj otec působil na své okolí a na ty jenž byli pod ním.

"Takže já ti dám čas aby ses připravil na odlet a ty místo toho zmrzačíš několik dalších kadetů?" řekl a nemyslel to ani tak jako otázku, jako spíš výtku. Nečekal tedy odpověď a pokračoval.
"Beru za svého učedníka a jeho přítele plnou zodpovědnost. Oba se mnou poletí na Tasler, kde podniknu další kroky k jejich potrestání. Pokud nic nenamítáte Lorde." řekl tvůj otec diplomaticky a trochu se napřímil, takže se výškou vyrovnal Torgovi, který teď vypadal trochu zklamaně.
"Jako Alisterův otec a mistr máte samozřejmě právo potrestat toto selhání, ale nevidím důvod proč byste si měl brát i jeho veselého společníka." pronesl Lord ostřejším tónem. Obešel stůl a postavil se přimo proti tvému otci.
Tvůj přítel teď trochu nevěřícně koukal jak se ti dva přou o to kdo z nich ho potresta a v hlavě přemítal u koho by bylo horší skončit.

[Elinor Rahl]

Korriban, akademie Sithů

Nejsem schopný otcův pohled opětovat a očima ucuknu stranou. Dá se předpokládat, že lord Torga se skvěle baví. Kdybych mohl vysublimovat, moc neváhám. Takhle zůstávám u obhlížení trofejí. Tak trochu tragédie, pohled na zdi pokryté vycpaninami. Možná stejně velký jako průšvih, v kterém jsme se ocitli.

Skvělé, kamaráde, opravdu děkuju. A že jsi ve sračkách taky, mi nijak nepomáhá.

Sice jsem za hlavního viníka já, ale to nemění nic na tom, že ředitel akademie s mým otcem vedou krajně pochybnou diskuzi, ke které jsem se stejně neodvažoval cokoli dodat. Ostatně, Yae´l na tom byl stejně.

[Phate]

Korriban, akademie Sithů:

Oční souboj se chvíli obešel beze slov a v místnosti nastalo tíživé ticho prolínané pouze Yae'lovým těžkým dýcháním. Oba jste seděli a pozorovali jak to celé dopadne a kdo nakonec vynese nad tvým přítelem konečný ortel.
"Pokud vím, mistr mladého Yae'la padl ve válce. Potřebuje dohled, pořádný výcvik a pevnou ruku. Pochybuju, že by byste se mohl věnovat na takové úrovni při všech svých povinnostech ohledně Akademie a vašeho vlastního nezdárného učedníka." řekl nakonec tvůj otec a šleh po vás pohledem. Oba jste se hbitě otočili a koukali před sebe.
Tvůj společník začínal vypadat poněkud přešlě. Nejspíš by raději volil jednorázový, ač krutý, trest, než nekonečný dohled a tvrdý výcvik od tvého otce.

"Dobrá tedy, můžete si je oba odvést na Tasler. Ale doporučoval bych, abyste svou cestu trochu uspíšili aby nedošlo k dalším nedopatřením." řekl Torga poněkud jízlivě a při posledním slově se na vás dva podíval, jako by doufal že ještě k něčemu dojde.
Yae'l už otvíral ústa aby prohodil nějakou připitomnělou poznámku, ale naštěstí si to včas rozmyslel a zase jí zavřel.
"Výborně, pokud dovolíte, nebudeme vás dále zdržovat a půjdeme se přichystat na odlet." řekl Tiergen a uklonil se. Nečekajíc odpovědi se na patě otočil a jistým krokem opustil místnost.
"A vy čekáte na co?!" křikl ostře Torga až sebou Yae'l cukl. Rychle jste se oba zvedli a vyběhli jste za tvým otcem.

[Elinor Rahl]

Korriban, akademie Sithů

Jak to vyjádřil Yae´l? Vždy musí být po jeho?
Mám co dělat, aby mi necuklo v koutcích. Nebýt to můj otec, Torga by asi namítl, že spojit povinnosti generála a mistra dvou učedníků rovněž bude velmi nesnadné. Jenže Tiergen Gale nikdy neměl s nesnadnými záležitostmi problém. Je otázka, nakolik za to můžeme Síle děkovat, nebo ji za to naopak proklínat.

Z Torgovy pracovny vystřelíme jako dvě gizky z krabice.
Tohle dopadlo dobře, pro Yae´la mnohem lépe, než jsem čekal od chvíle, co začal předvádět v ředitelově kanceláři psí kusy. Táta ani nepůsobí naštvaně - na něj. A pořádný výcvik mimo Korriban je, objektivně vzato, mnohem menší zlo, než pokračující se flákání na akademii zpestřované jen šarvátkami s Horenem a jeho uctívači. Pokračovat to, mohli by jej záhy začít uctívat coby sithského ducha.

Úleva je na mě vidět - a rozhodně není těžké ji zavnímat v Síle. Sakra, budu muset zapracovat na maskování pocitů. Pro úspěšné přežití Tasleru to bude nakonec víc než nezbytné.

[Phate]

Korriban, akademie Sithů:

Spolu s tvým společníkem jste chvátali za tvým otcem, který nasadil velmi rychlé tempo a prodíral se chodbami Akademie nevnímajíc ostatní obyvatele tohoto prastarého Sithského útočiště. Yae'l nestíhal mluvit jak popadal dech. Rychle jste mířli k ubykacím, kde se tvůj otec zastavil a oba vás přejel spalujícím pohledem.
"Pokud si myslíte, že tohle je ta lepší varianta, mýlíte se. Tohle bylo naposledy a nejspíš budete oba litovat že jsem nenechal Torgu aby vás potrestal po svém." řekl klidným, ale ostrým hlasem. Nečekal žádnou odezvu a tak bylo Yae'lovo hlasité polknutí dostatečným signálem aby pokračoval.
"Máte hodinu na to abyste si zabalili pouze to nejnutnější, zbytek dostanete na Tasleru. Kvůli vám musím odlet uspíšit." dořekl poslední slovo a už měl nakročeno k odchodu aby zajistil vše potřebné k odletu a sám si stačil zabalit nejnutnější výbavu.

"No kamaráde, tak to sme v loji..." řekl tvůj kumpán když jste procházeli obykacemi směrem k vašim pokojům. Z Yae'la už stačila vyprchat sedativa způsobující jeho nepřiměřenou drzost a uvolněnou náladu. Kráčel vedle tebe poněkud zhrzeně a bylo na něm poznat že mu až nyní došlo co se vlastně stalo. Nevypadal ani trochu nadšeně, že bude muset opustit Akademii a jeho trénink asi bude poněkud ostřejší než na co byl zvyklý.
"Uvidíme se za hodinu kamaráde, ještě se pudu rozloučit s bandou. Určitě je to pěkně pobaví." řekl tvůj přítel když než se od tebe oddělil a zaplul do svého pokoje.
Tvůj se necházel na úplném konci chodby. Dveře do malého pokoje, který jsi měl pouze pro sebe, se potichu otevřely. V pokoji bylo nepříliš pohodlné lůžko, standardní skříň a malý stůj v rohu. Měl jsi nyní hodinu na to aby jsi si zabalil vše potřebné a rozloučil se se svými přáteli, známými a těmi o kterých jsi si myslel, že bys jim mohl chybět.

[Elinor Rahl]

Korriban, akademie Sithů

Při zmínce o urychlení – opravdu drastickém urychlení – odletu naprázdno polknu i já. Umím si představit, jak to otec podá a co z toho plyne. Marně se snažím přijít na horší situaci, než být na palubě lodi s pár tisíci členy posádky, kteří jsou naštvaní kvůli předčasnému odletu z planety. Oprávněně.

A ještě horší trest než to, tati? Vsadím se, že tohle netrumfneš. A nejde jen o to, jak nás budou mít všichni v oblibě.

Yae´l pomalu začíná litovat své užvaněnosti. Možná. Jaké je to si uvědomovat, že mě mohl v tom nechat – a místo toho se dobrovolně připojil? Ani se nezeptám, bez jakéhokoli komentáře poslouchám, co z něj padá za perly ve vystřízlivěném stavu.
Zachovávám výraz zkušeného hráče pazzaku – jako bych měl na výběr. Dát svoje pocity najevo... nepřipadá v úvahu. Na nervozitu, neurčité obavy a podvědomý strach, který se dostavuje pokaždé, když vnímám svého otce v určitém rozpoložení, není nikdo zvědavý. A do téhle doby praktikované strategii „snažím se mu v takových situacích odklidit z cesty“ můžu definitivně zamávat.
Nejvyšší čas zvyknout si na novou funkci. Oficiální hromosvod rozladěnosti lorda Galea na Tasleru.

Horší, než co by si vymyslel Torga? Asi jo.
No tak. Trochu optimismu do toho umírání.
Ale aspoň vypadneme z téhle hrobky!

Korriban, akademie Sithů

Balení netrvá ani instantních deset minut. Není to těžké, když není moc co balit. Batoh je až podivuhodně lehký – nacpat do něj těch pár soukromých věcí nedá práci, a základní vybavení toho moc nepřidá.

Rozloučit se?
Mám vlastně s kým – v dosahu velmi rychlého najití, prohození pár slov a stíhání odletu? Nejsem si jistý. A ještě méně si jsem jistý tím, jestli se skutečně chci loučit. Zvlášť s některými. Poprvé za celou horenovskou eskapádu si připadám jako idiot.
Torga to nepopsal špatně - opravdový syn svého otce.
Hodím si batoh na záda a vypadnu ze svého, teď už bývalého pokoje.
Nemám na výběr, aspoň těch pár slov svému kroužku bližších kamarádů dlužím. A s trochou štěstí se se Skylar mineme, takže se tomu opravdu nepříjemnému vysvětlování vyhnu. Stejně jako jejím pokusům o dobré rady "drž se stranou, neupozorňuj na sebe, nedělej si tolik nepřátel, nezvládneš to" a "já měla pravdu".