Kane Aderyn - Polibek Bestie (Waylin)

[Elinor Rahl]

Neznámo kde

„Tím myslíš ty nejrůznější jeskynní malby? Nasycení potřeb a vítězství spíše symbolicky znázorněné, obraz smrti plyne z nutné logiky, zůstává jenom ten lov. Podobná témata najdeš hlavně na… ty jo, je vůbec Velké coruscantské muzeum ještě v provozu?... rozhodně jeho součástí byly sbírky předmětů různých kultur nejen z vnějšího okraje. Jednou ze součástí byl „sithský ritus v proměnách věků“, předpokládám, že pokud to tam je, rozšiřuje se a čeká na zbroj po Vaderovi, jako na nový zlatý hřeb expozice. Do těchto věcí zaujatější známí z řádu sice tvrdili, že ta výstava je špatná a se spoustou banthovin, ale motivů smrti a vítězství tam bylo až příliš.“

Hezky jsme se rozpovídali. O nehezké kultuře. Znělo to takřka bezstarostně a připomínalo časy, kdy Adena Girarda Rada sepsula za alternativní výklad k historii sithů. Popravdě, ta scéna byla nesmrtelná, stejně jako otázka – v čem to, že sithové nikdy nebyli jedno etnikum, jedna říše, jedno… cokoli… může mít špatný vliv?
Někteří lidé mají problém pochopit, že to bourá obraz jediného, zcela zlého nepřítele. A jiní zase, že obraz jednoho, zcela zlého nepřítele se zbourá sám, když člověk bez jakékoli psychické přípravy narazí na to, že dost věcí prošlo úpravou.
Aden si tyhle věci naopak uvědomoval asi až moc dobře. Jeho verze zlého sithského impéria vyznívala… v zásadě děsivěji, než klasické historické pohádky. Prakticky jakéhokoli sithského impéria.

Měl bych se víc soustředit na hru, ale místo toho zůstávám u klasické pazzakové nečitelnosti.

„Mimochodem, říká ti něco slovo... kaggath?“
Nevím, jestli bude. Já se s ním setkal jednou během klonových válek, v holozprávě, kterou jsem správně ani neměl vidět a která nebyla nic pěkného. Její adresát pečlivě sledoval můj výraz.
"Říkal jsem, že až budu chtít dezertovat, dám vědět," poznamenal tiše.
"Tohle není dezerce," ušklíbl jsem se. "Možná se jí to blíží nejvíc ze všech těch eskapád za poslední rok... ale za mě máš volnou ruku."
Když jsem se na to díval zpětně, nejspíš to bylo hezky špatné rozhodnutí a celková chyba. Ale toho... tvora... bylo nutno odstranit z cesty. A tohle byla možnost, možnost, kterou mi Jax nedal - a v galaxii bylo za poslední dobou příliš mnoho příliš psychopatických temných... uživatelů Síly... často ani nijak nenavázaných na CIS, abych mohl věnovat adekvátní pozornost v rámci SOBDE všem. Samolepku "největšího zla, s kterým mohu něco dělat", měl Isker Jax. Za znovuoživeným Maulem se honili další, jiní zase odchytávali tajemného Sidiouse... lovci a kořist se vždy tak nějak našli. A tohle byla Irvinova část války.

[Atalon]

Neznámo kde:

Kaggath?
Šelmě vedle tebe za zalesklo v očích.
Nevěděla jsem, že Jediové mají vzdělání i v těchto směrech? Ale ano…
Na tom souhlasu bylo cosi zlověstného a aniž bys chtěl, přejela ti z něj husí kůže po zádech. Zvláště pak, když Tera vyšla ze svého stínu za tvým křeslem a obrátila se k tobě. Nebyl to pohled hněvu, nepatřil ani její obvyklé škodolibosti, nebo klidné povznesenosti. Tenhle byl mnohem hlubší, temnější ale přitom neohrožující. Tohle byl pohled čiré touhy, chtíče nad hranice tělesnosti.
Ano, vím co to slovo znamená.
Její pohled se do tebe opřel.
Vím, to moc dobře.
Ano ví, a nejen to. Ona touží kaggath zažít, účastnit se ho, zvítězit v něm. To ti teď říká její pohled, celé její tělo. Než ta jiskra konečně pomine a Teře se vrátí její neutrální, pracovní já.
Lehký úsměv koutkem rtů.
Bohužel, dnes už je to jen vzpomínka.
Historicismus dávných dob.
Tak jako řád Jedi.
Opět přimhouří oči připravena k lovu.
Dnes už zbyli jen malé bezvýznamné hry. Malé lovy pro mé pobavení.

[Elinor Rahl]

Neznámo kde:

Páteř jako by se na chvíli změnila na kus ledu. Tohle… ten výraz… ten tón… mám co dělat, abych neucukl pohledem a nedal v něm cokoli znát. Byl by poměrně děsivý sám o sobě. Že je stejný, skoro jako přes kopírák, jako pohled někoho jiného. Jako se dívat na cizí zprávu a uvědomovat si, jak jsem rád, že moje válka s Jaxem vlastně byla moderní a racionální.
Svou reakcí – nereakcí mi málem přetrhla tah.
Dobře.
Pro ni.
Přiměji se soustředit. K původní myšlence. Původnímu historickému exkurzu. Ale, konec konců, tohle je určitá hra. V mezičase mezi zásadnějšími věcmi. V tuhle chvíli nepotřebuji nikam konkrétně směřovat - potřebuji, aby Tera mluvila. Aby mi poskytla čas a prostor... se s ní lépe seznámit.A sem tam se v něčem zajímavém podřeknout. Ostatně, to se jí podařilo i teď.
Bude se to hodit.
Ne. Ono se to vlastně svým způsobem hodí i teď.

„Zajímavé. Protože když se nad tím zamyslím, co jiného byla celá ta historie se sithy než kaggath mezi organizacemi, respektive organizací a nástupnickými organizacemi původních… vyexilovaných?“

[Atalon]

Neznámo kde:

Tera před tebou ztuhne a snad poprvé jako bys u ní viděl náznak něčeho… hněvu.
Historie se Sithy?
To s jakou nechutí ta slova vyprsknu neznačí nic dobrého. Stejně jako když ti jen o zlomek vteřiny věnuje další přimhouřený pohled s panovačným výrazem.
Očividně jsem přecenila úroveň vzdělání velkolepých rytířů Jedi. Ale tomu se koneckonců nedá moc divit. Chtít po nich aby vysvětlili podstatu nebo rozsah něčeho tak komplexního a živoucího jako je kaggath, je stejné jako chtít po Wookiem vysvětlit jak se šije kožich.
Teřinou tváří prolétl úsměv, ďábelský, jeden z těch které mají younglingové když jim někomu slibují že do zakázaných částí chrámu nikdy nevkročí.
Možná bych ti měla ukázat jak vypadá skutečný kaggath.
Pro studijní účely, samozřejmě.
Její výraz opět ztvrdne.
Pak by jsi aspoň už nikdy nepřirovnával ty směšné potyčky břídilů k něčemu jako je kaggath.
Vlastně by ti to mohlo i prospět, alespoň bys konečně poznal v jak naivních ideálech jsi žil.

[Elinor Rahl]

Neznámo kde

…že by nebyly jen emoce?

Její reakce paradoxně uklidňuje. Přibližuje se, poskytuje data, stává se lépe odhadnutelnou. Obsah by mohl děsit, vlastně i děsí… ale forma poskytuje základ jakéhosi lešení. Něčeho, na co se budu moci spolehnout v dalších odhadech.

Možná… bude potřeba…

„Několik válek, miliardy mrtvých na obou stranách, tisíce let konfliktu a – potyčky břídilů?“ jemně si rýpnu, tónem, který by byl na místě, kdyby ona seděla na židli a já se opíral o tu druhou někde vpředu.Mimoděk si v hlavě udělám poznámku, že tohle z její reakce může být to nejdůležitější. Pokud mě pochopila. Pokud ne předtím, nu, po téhle větě rozhodně.

„Mé ideály z toho vynech. Jaké jsou tvoje?“

[Atalon]

Neznámo kde:

Tera opět nakloní hlavu, její gesto zaujetí. Opět jsi u ní získal pár bodů na stupnici zábavnosti, zajímavosti, ale tentokráte je v tom i něco jiného. Pohled se změnil, jen nepatrně, sotva postřehnutelná změna rysů. Trochu tvrdší, trochu zvídavější, trochu zaujatější.
Nenuceně pokrčí rameny.
Ano. V porovnání s kaggathem to byly jen rvačky o ničem.
Odpoví ti zcela lhostejně.
Než se ti opět podívá do očí.
A tvé ideály z toho jde vynechat jen těžko.
Nebýt jich, tak tu teď nesedíš. Já ano.
Nebýt jich, tak se mě teď na tohle neptáš. Že ano?
Znovu se klidně posadí na židli.
Ideály!?
Ušklíbne se, ale ten úsměv patří spíš tomu slovu než tobě.
Už jen to že se na něco takového zeptáš dokazuje, jak až parodický byl váš pohled na svět.
Po tom všem co jsi zažil, po tom všem co jsi viděl, ještě pořád věříš na ideály.
Tera zavrtí hlavou jako by kárala malé dítě.
Ideály mohly žít ve svém světě, ale teď. V tomhle novém, už nejsou. Tady zůstala jen realita a ti kdo se s ní dokáží vyrovnat. Zůstaly jen dvě možnosti, být kořist…
…nebo lovec
Opře do tebe svůj pronikavý pohled.
Řekni, věděl jsi, že víc než sedmdesát procent tvorů v Galaxii jsou neškodní býložravci?
Maso.
Kořist pro lovce.
Pro ty bez ideálů.

[Elinor Rahl]

Neznámo kde

"Věřila bys, že býložravci nejsou ani zdaleka neškodní? Hlavně, když se přes tebe přežene stádo splašených banth," neucukávám před jejím pohledem.
"A když jsme u galaktických analogií, věř mi, že vím, o čem mluvím."
Sotva znatelně se poušklíbnu, způsobem, který by se víc hodil k sarkastické poznámce někde nad skleničkou než k rozhovoru na mučícím křesle.
"Jen tak mimochodem, byly to chytré tahy. Vyvolat falešný pocit bezpečí, zcela ukolébat veškerou pozornost - a pak nezaútočit přímo, ale splašit stádo a využít je. Velice chytré."

Věnuji Teře krátké pousmání. Lehce se k němu musím nutit, nicméně - nelžu. Z toho, co jsem si dal dohromady o rozkazu 66, šel. krom obvyklých pocitů Jediho, i jeden lehce prazvláštní. Obdiv. Byla to zcela brilantní past, všem na očích a spolehlivě neviditelná. Jeden z těch kousků, u nichž si člověk říká, že škoda, že na podobný trik nepřišel on.

"Ale zpátky k ideálům. I když to slovo nemáš ráda. Můžeme se bavit o tom, že mě sem, na toto místo, dostaly ty moje. Ale - co dostalo tebe na tvoje místo? Určitě bys mohla dělat spoustu zajímavějších věcí. Místo toho akceptuješ určitá... omezení... a povídáš si s Jedii, kteří ti přijdou v zásadě nudní. Jestliže tento svět nemá ideály a ty se s tím dokážeš vyrovnat, můžeš si dělat, co chceš. Takže - proč ztrácíš čas s něčím, co tě zdržuje od velkých projektů, co z ryze praktického a realistického hlediska nemá smysl? Tedy, jaké jsou tvoje ideály, to, proč jsi tady?"

[Atalon]

Neznámo kde:

Tera ti oplatí tvůj lehký úsměv skoro přes kopírák.
Není to jasné? Jsem tu, protože mě to baví.
Opět ten pohled hladového strilla upřený přímo na tebe a opět ten nepříjemný pocit na zátylku.
Navíc to není vždycky nudné, nebo Jedijské.
A kdo říkal, že to slovo nemám ráda, nebo ideály.
Mám je ráda stejně jako všechny bláhové sny.
Jen mi přijde bláhové míchat sny do reality

Tera se na tebe chvíli jen tak dívá než se ladně zvedne a opět svou židli obejde, aby se o ní mohla opřít a zlehka na tebe zhlížet.
Ale myslím, že tohle jsi vědět nechtěl?
Je to sice otázka, ale její pohled říká zcela jasně že řečnická.
Ne, myslím že ty nechceš vědět proč jsem tu já.
Já myslím, že chceš vědět proč jsi tu ty.
Místo toho abys si vychutnával někde v rohu popravčí četu Lorda Vadera.
Nebo se mýlím?

[Elinor Rahl]

Neznámo kde

"Nepodceňuj přirozenou zvědavost."

Díváme si z očí do očí, dost dlouho na to, aby se daly pro popis aplikovat metafory o vpíjení se pohledem. Jen příčina je trochu jiná než flirt nad romantickou večeří se svíčkami. Zrovna dvakrát příjemné to není, ale lepší, než skalpelem do oka.

"Ale ne, v zásadě se nemýlíš. I když, s tou popravčí četou za nějakou dobu počítám.Takže otázka by spíš zněla, proč neletální prostředky a... tohle jistě jinak nádherné místo. Vytěžení informací? V případě těch, kde by to snad mohlo mít smysl, neodpovídá postup. A všechno relevantní lze dostat z hlášení a z patřičných složek, které přešly pod Impérium. Jiné možnosti? Pár by jich bylo. Test schopností a loajality v rámci bývalého SOBDE. Cvičný materiál. Nebo něco dalšího?"
Zachovávám chladně nezúčastněný tón, jako by jedno nebyla nepříjemnější možnost než druhá.

[Atalon]

Neznámo kde:

Ale, upřímnost.
Podotkne Tera a dodávat, že to opět přispěje k tvé zajímavosti v jejích očích už je snad zbytečné. O něco zvláštněji pak ovšem působí když se napřímí a ohlédne směrem ke dveřím. Nedívá se ale ke dveřím, dívá se skrze ně. Někam daleko do útrob stavby v níž jste, než ti odpoví.
No říkat bych ti to neměla, může mě to přivést do potíží…
Způsob jakým to řekne v tobě evokuje chuť vyprsknout smíchy a přesně to i má. Je to pohrdačný, sarkastický a snad i karikaturní tón, který ještě podtrhuje její lhostejný výraz s výrazně vyvalenýma očima a myšterně staženými rty. Takhle vypadá výraz Tery pohrdající autoritou, která na ní dle zdravého odhadu beztak příliš nedosahuje.
…ale za to vděčíš jistému individuu jménem Isker Jax. Zábavný krysařík. Počítám, podle toho jak urputně se snaží dosáhnout tvé exekuce, se už znáte. No v každém případě se snažil tolik, že někomu přišlo za dobře jí na chvíli oddálit.
Tera se opět pohodlně opře o opěradlo své židle.
Což nás ovšem přivádí zpět k otázce co tu dělám já, že?

Pravdou je, že ti určití, si dali dost záležet na tom, abych tu byla právě já. A abychom se seznámili.

[Elinor Rahl]

Neznámo kde:

Při Jaxově jméně se sebou trhnu. Tohle není strach. To je... to je chladné pochopení. Vědomí, že kořist dostala možnost strávit hodiny, hodiny studiem mých materiálů k lovu. Pročíst si všechna hlášení, zkontrolovat každou akci, která byla proti němu zamířená. Přehrabávat se v mých plánech a analýzách, co mu komplikovaly život. Jak velká je šance, že...
Před očima zavíří pomyslné jiskřičky.
Tohle dává smysl, pár let pozorování a dejaricové partie ve spojení s tím, co bylo v SOBDE, mu poskytlo návod na víc než dokonalou past. A, co je horší, tohle bude jeho operace. Pro Sílu, co dělá separatistický velitel v Impériu?!?

Teřin výraz situaci zlehčuje, dává jí nádech jistého pobavení. Nebere Jaxe vážně. Podceňuje ho. Sympatické mi to být může, určitou míru obav to vzbuzovat musí. Ačkoli, co je mi v tomhle do vnitroimperiálních záležitostí?

"Chápu."
Zní to jako odštípnutý kousek ledu uprostřed temného, studeného oceánu. Pokud se Tera trochu víc informovala, nebo jen lépe pozorovala Jaxe - chápe. Tahle výměna lovce a kořisti znamená víc než spolehlivou dávku informací. Nemyslím, že jde pouze o otázku exekuce, na to... Jaxovi dlužím příliš problémů. Nic, co by srovnalo propálení mozku blasterem.
Vím, jak pracuje. Jak řeší "osobní záležitosti". V zásadě s tímhle jsem smířený, zvlášť ve chvíli, kdy vím o pojistce v křesle. A navíc, počítal jsem s nepříjemnostmi. Ne z tohoto směru. Ten mám problém... přijmout.
Pár vteřin, než se vrátí původní zdání rovnováhy a schopnost pokračovat v rozhovoru. Návrat k zdánlivě bezprostřední konverzaci vyžaduje víc sebeovládání a soustředění, než bych očekával. Inu, přes vornskra se přehnalo stádo banth a teď se ho snaží na kousky roztrhat tuk´ata. Vskutku nadějná vyhlídka, o zábavnosti nemluvě.

"A - co tu děláš ty, krom toho, že nejspíš stojíš mezi mnou a Jaxovým experimentováním, jak se také dá popravit Jedi?"

[Atalon]

Neznámo kde:

Jak jsem řekla, seznamuji se.
Nebýt toho výrazu tuk’aty hledící na porci žrádla sedící před ní na židli, vypadalo by to snad i mile.
Vážně.
Nikdo mi neřekl, co s tebou mám udělat.
Její pohled zabrousí někam do rohu místnosti, do ztracena vlastních myšlenek a věcí co se tě tak úplně netýkají.
Ne, že by mi se mi tu někdo odvažoval někdy říkat, co mám dělat.
Dva temné uhlíky tě opět propálí.
Na to už přišel i ten tvůj krysí čumák.
Škodolibý úsměv, jeden z těch temných, ďábelských.
A počítám že si to zapamatuje.
Náhle se zase lehce napřímí, aby na vteřinu zavřela oči a urovnala svůj obličej do pracovní pózy.

No, ale dost už o hlupácích s velkým egem a malou dušičkou.
Máme přece lepší věci k debatě. Například proč jsi ještě na té židli?

[Elinor Rahl]

Neznámo kde

Potenciální skrytá karta se právě odebrala do sithu.
Taky... dobře.
Když na to dojde, budu si muset operativně vytvořit jinou.
Nedalo se rozhodnout, jestli mi Tera nahání strach. Nebyla neškodná. A dařilo se jí být vždy dva, tři kroky přede mnou. Momentálně se snažila poskytovat falešný pocit bezpečí. Pokud se tak dala nazvat jistota, že když bude po jejím, poprava nebude bolet víc, než bude nezbytně nutné.

"Nerad lezu do pasti. A snažím se mít něco v záloze. Nikdy nevíš, kdy se to hodí," odpovím podle pravdy. Něco podobného určitě dostala i z mého "krysího čumáčku". I když, ten by to nejspíš nazval jinak.
Chvilka soustředění na západku.
No nic, aspoň si budu moct protáhnout ruce. Na záložní trik pro vytvoření momentu překvapení, až se mi to bude hodit, mohu rovnou zapomenout - tak proč na něj nerezignovat... stylově.
"Teď je to zbytečné."

[Atalon]

Neznámo kde:

Tera se usměje jako by právě dosáhla velkého vítězství a taky dosáhla.
Během vteřiny se za ní otevřou s tichým zasyčením dveře a než stihneš zaregistrovat kým, vypálý do tebe něco díru. Lesklý rudý záblesk proletí těsně vedle Tery a zahryzne se hluboko do tvého břicha.
Je konec. Během vteřiny vše pohltí temnota a prázdno.

------------------------

Bolest.
Opět ten notoricky známí pocit, tentokráte ale soustředěný do jediné oblasti, žaludku.
Chlad.
Tvá dlaň potká studený lesklý povrch, matně šedý, měnící se na bílý s tvým přibývajícím vědomím. Ležíš na zemi. Aranžmá se změnilo. Ne scéna se změnila.
Místnost je o něco větší, prázdná, sterilní. V asi tři metry vysokém stropu jí osvětlují lampy ostrým bílým světlem nenechávajícím v ní jediný stín.
Vedle tebe jsou dveře, ležíš asi dva a půl metru od nich, ve středu té čtvercové místnosti. Jsou běžné, sněhově bílé s jednoduchým senzorovým vypínačem.
Nemáš pouta ani jiná omezení. A tvé zranění, mimo bolesti po něm není ani stopy.
Ovšem hlásí se něco jiného, hlad a žízeň. Tyto biologické hodiny ti jednoduše řeknou, že tvůj výlet do říše snů nějakou chvíli trval.
Ehm.
Tiché, slušné, elegantní. Ženský hlas, dobře známí.
Tera.
Stojí opřená o zeď směrem k tvým nohám a dívá se na tebe se skoro až omluvným úsměvem.
Promiň.
Tak prosté a přátelské.
Musela jsem to udělat. Tam by nám nikdy nedovolili mluvit bez pout. A tohle bylo snazší než se s nimi hádat.
Klidně se odrazí od stěny a tiše dojde na metr a půl od tebe kde si pohodlně sedne do meditačního sedu.
Mimochodem tomuhle sálu se říká herna.

[Elinor Rahl]

Neznámo kde

Je to až... samozřejmé, ale na tom nezáleží.
Samozřejmé a rychlé.
A nejspolehlivější cesta ven.
...
možná
...

Bolest.
Nepohodlí.
Chlad.
Dá práci se vytáhnout do meditačního sedu. Organismus zlehka protestuje. Lhostejnost se tomu říká. Do očí pálí bílá barva a příliš ostré stropní světlo.
"Rozumím. Ten hodný vyšetřovatel," poušklíbnu se.
Zkouším se natáhnout po Síle, zavnímat místnost.
Tak herna. Jak roztomilé.
"V pořádku. Nemyslím, že na tom záleží," vyjádřím se k její omluvě. Zní to takřka unaveně. "Jak dlouho to trvalo? Nemyslím... teď. To předtím."