Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - Tréninková hala:

Třímala jsem v obou rukách hůl, která byla na můj vkus až příliš těžká. Zdála se mi poněkud neobratná. Zápisníku jsem se pokusila jednoduše uhnout. V momentě, kdy Till uskakovala, trochu neobratně jsem se ohnala holí, jenom proto, abych ji donutila udělat nějaký pohyb navíc.
Ahá, tohle je trénink!
Konečně mi docvaklo evidentní. Sice jsem původně chtěla využít trochu prostoru a utéct, ale to by nebyla žádná zábava. Doufala jsem, že bych mohla využít délky zbraně. Byla jsem rozhodnutá k sobě Till nepustit.
Musím na to chytře.
Nepokoušela jsem se proto o nějaké bezduché mávání. Hezky jsem držela tyč rovně před tělem. Trochu jsem i pokrčila nohy, abych měla lepší stabilitu. Vlastně jsem se postavila do základního postoje, jako kdybych bojovala beze zbraně. Když už to vypadalo, že se Till chystá znovu zaútočit, pokusila jsem se být první. Můj úder by vedl na temeno hlavy a poté bych se pokusila co nejrychleji švihem dolů udeřit Till do pravého kolena.
Nezapomínala jsem ani na obranu. Otočila bych se tak, abych měla kam ustupovat. Mou největší výhodou byla vzdálenost mezi námi a nemínila jsem o ni přijít. V případě útoku Till jsem ji vždycky chtěla klepnout přes prsty, do kolene či jejích citlivých míst.
Kdyby se Till rozhodla ustoupit ještě jednou, získaný čas bych investovala do pokusu o soustředění a použití Síly. Hezky zezadu bych se ji pokusila trefit nějakým tím nožem, zatímco bych útočila ze předu na její pas.
Dalo by se říct, že něco podobného mne začínalo bavit, takže i v případě obdrženého úderu jsem se usmívala, nebyla jsem nijak naštvaná a vedlo by to spíše k mému vyburcování o daleko lepší pokusy. Mé chování se se včerejším povýpraskovém rozhodně nedalo srovnávat.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - Tréninková hala:

Ačkoliv sis původně tento souboj nepřála, postavila ses mu statečně. Před zápisníkem už ses nesnažila utéct nebo schovat.
Prostě jen ustoupila mimo jeho dosah a zamávala holí ve vzduchu. Jeden konec se zasvištěním proťal vzduch a ten druhý..., ten tě málem praštil do boku. tak těžké bylo zvyknout si, přizpůsobit se zbrani, kterou jsi dosud nedržela v ruce.
Nicméně svůj účel to splnilo. Tillmoren jsi k sobě nepustila a navíc jsi zmařila její druhý útok. Tvé schopnosti se v tobě začaly probouzet, jako by najednou samy chtěly dokázat, že s jejich pomocí, umíš víc, než jen zmáčknout nějaký knoflík.
Aniž sis plně uvědomovala, co děláš, velice snadno ses přizpůsobila okolnostem. Tvé ruce si o něco nadlehčily hůl a svírali ji o pevněji a tvé nohy se poté, co zaujaly částečný bojový postoj, rozpohybovaly a Tillmoren se nestačila divit.
Pokusila se roztočit pozvednutý obušek. Kdyby dopadl, byla by to opravdu pořádná bolestivá pecka. Jenže to se nestalo.
Tillmoren musela místo toho nastavit obušek k obraně a znovu ustoupit, protože jsi na její útok nečekala a sama se po ní rozehnala horním koncem hole. Nemohla jsi počítat s příliš mnoho zázračnými údery. Tenhle mohl být o dost účinnější, pokud bys věděla, jak to udělat. Zbraně se ve vzduchu střetly a vydaly zvuk podobný žuchnutí. A tady se naopak projevila větší fyzická síla, kterou disponovala Tillmoren. Hůl ti zavibrovala v prstech a vyklouzla z jejich sevření.
Stále ještě jsi cítila Tillin úder, jako bolest v levé ruce. Svůj boj si ale nevzdala. Rozhodla ses vzít si hůl zpátky.
Zachytila jsi jí těsně před tím, než dopadla celou plochou na zem a přechytla si ji do obou rukou. Tillmoren toho využila a než jsi mohla hůl pořádně pozvednout, znovu udělala to s obuškem sama. Zaútočila shora ze zálohy. Obušek tě zasáhla do ramene
Skoro se ti zatmělo před očima. Jenže ses brzy vzpamatovala a zjistila, že Tillmoren vyčkává. Rozehnala ses po ní, přičemž tentokrát jsi byla o něco rychlejší. K tvojí smůle Tillmoren přešla do otočky, na což už jsi nestihla zareagovat a zatím co první konec útočil úplně vedle, ten druhý Till dost těsně minul. Iniciativa byla na tvé straně. Snažila ses TIllmoren nepustit k dalšímu útoku. Od těla sis jí z části udržela, ovšem Tillmoren se obratně vyhnula dalším dvěma kombinacím, tvých úderů.
Ještě to málem dopadlo stejně, jako při tvém prvním útočném pokusu. Kdo ví, jak dlouho by souboj trval a kolik by bylo modřin, kdybys nepoužila Sílu. Ano, právě tvoje schopnosti byly tím, co ti mohlo určitým způsobem dovézt k převaze.
Použití Síly v této situaci byl jeden z nejtěžších úkolů. Pokud jsi bojovala, nemohla ses dostatečně soustředit. Přesto ses o to pokusila. Ustoupila jsi před provokativním protiútokem zápisníku a před dvěma údery obuškem. Musela jsi to udělat obráceně, zkusit Tillmoren rozptýlit útokem ze zálohy a zaútočit čelně. Snažila ses najít vhodnou zbraň, nůž jenž by byl především lehký a ležel tak, aby Tillmoren překvapil. Čas ti bohužel nedovolil, než zkusit to s jediným nožem ležícím na zemi.
S určitým úsilím se ti povedlo nůž otočit, nadzvednout a poslat těsně nad zemí proti Tillmoreniným nohám.
Nemohla ses dokonale soustředit na oba cíle. V důsledku toho jsi dostala od Tillmoren ještě jednu pořádnou ránu obuškem. Jenže pak se nůž konečně přiblížil a Till mu s výkřikem tak tak ucukla. Noži se jí uhnout podařilo protože se blížil pomalu, ale ty jsi využila momentu, kdy si ověřovala, ž už jí nic nehrozí a uštědřila jsi jí tak velkou ránu do nohy, jak jsi jen mohla. Tvůj úder nemohl Tillmoren vážně ublížit, i když ho neočekávala, natolik, že po něm mírně podklesla v kolenou. V zápětí už před tebou Tillmoren seděla na podlaze. Dojem z hrozícího nebezpečí od ní se sám od sebe zmínil. Moc nebezpečně se netvářila.
Ostrý souboj za normálních okolností by tímto určitě neskočil. Nemohla jsi počítat ani s tím, že na každém tréninku to budeš mít takto jednoduché. Když jsi to ale porovnala s faktem, že to byl tvůj první souboj se zbraní v ruce, byl to skvělý výsledek.

"To stačí," řekl Kestrelův hlas. Měla jsi ovšem jiný pocit, než kdyby to řekl normálním způsobem. Nejdříve sis nebyla jistý co, ale něco jiného v tom jak Kestrel mluvil, určitě bylo. A rozhodně to nebyl jen ten lehce pochvalný tón hlasu.
Vzdáleně to připomínalo ten divný pocit vnímaný před včerejším přistižením ve spodním patře.
Doprovázela ho celá řada jiných pocitů. Modřiny ze dvou úderů a pocit, že tahle chvilka vyžadovala víc sil, než se zdálo.
"Přesně tak to má být. Co dělat s kterou zbraní se naučíš postupně, dnes sis zatím vedla dobře. A jestli natolik výš o svých schopnostech a umíš je záměrně ovlivnit tímto způsobem, je to hodně slušný začátek," zhodnotil , co se odehrálo před ním.
Tillmoren se překvapeně zvedala ze země a tázavě se dívala na Kestrela. Až poté ti to došlo. Tillmoren Kestrela neslyšela.
"Teď jsi připravená, aby ses mohla jít podívat, co je v horní části té skříňky uprostřed," Vyrukoval Kestrel s dalším bodem tréninku, zaručeně nahlas. Uposlechnutí by pro tebe samo o sobě znamenalo velkou odměnu. Neboť skříňka uprostřed se dala zhora odklopit a po odklopení odhalila tajemství skrývající se ve speciálním úložném prostoru. Dva větší tmavé předměty válcovitého tvaru.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - Tréninková hala:
Údery, které jsem schytala od Till, bolely. Můj úsměv se změnil ve statečný škleb. V očích se mi zalesklo pár slz, popotáhla jsem nosem, ale pláč jsem nespustila, byť že včerejší výprask bolel míň. Nechtěla jsem vypadat jako batole, když se Kestrel díval. Nehledě na to, že teď jsem si připadala jako velká bojovnice. A která velká bojovnice pláče? V holofilmu i při umírání dokázali všichni velcí válečníci pronášet plamenné řeči, proklínat nepřítele a žehnat spojencům.
To, že Till skončila na zemi, bylo obrovské překvapení i pro mne. Ještě před Kestrelovým ukončením souboje jsem na Till čučela jak zjara.
Jooo! Já to dokázala! Dva jedna, dva jedna!
Slavila jsem v duchu. Teprve poté jsem se už chtěla připravit na pokračování, ale zarazil mne Kestrelův hlas. Otočila jsem se k němu a zahodila jsem zbraň. Promnula jsem si obě bolístky a otřela jsem si vlhké oči.
Kestrela jsem si vyslechla a pořádně jsem se nafoukla. Ta pochvala v hlase mne ohromě potěšila. Měla jsem z ní radost, takže jsem se sevřenými pěstmi vyskočila do vzduchu. Poté jsem se ale zarazila. Strčila jsem si prst do pusy a zcela evidentně jsem nad něčím uvažovala.
Já už vím, jak mne Timlornen včera nachytala! Ona se mnou možná i nějak komunikovala jako teď vy!
Natáhla jsem prstík a ukázala na Till. To se ví, že jsem na ni žalovala. Také jsem neodolala a vyplázla jsem na Till jazyk.
Kestreli, já nechci, aby mne Timlornen šmírovala. Potřebuju nějaké soukromí,
ze všeho nejdřív jsem se přitočila ke svému učiteli, kterého jsem zatahala za oblečení, aby bylo jasné, že tohle myslím vážně.
Timlornen by mi tímto způsobem totiž mohla dost zkomplikovat všechny mé plány na pořízení nějakých informací ohledně tohoto místa. No, když mi je odmítli dát, tak je přece jasné, že mám na ně právo a pořídím si je jinak, no ne?
Teprve poté, až byla nějakým způsobem vyřízena záležitost s mým sledováním jsem byla ochotná poslechnout. Ke skříňce jsem se nijak nehnala. Pamatovala jsem na to, že se pořád učím a trénuji. Očima jsem sledovala skříňku a celkově jsem byla dost napjatá. Připravovala jsem se buď na boj, nebo na útěk. Podle toho, co by tam bylo.
K mému mírnému zklamání jsem po nahlédnutí do skříňky neobjevila nic moc zajímavého. Tvářila jsem se trošku otráveně. Oba válcovité předměty jsem vytáhla.
Kestreli, co je to?
Zeptala jsem se a netvářila jsem se vůbec nadšeně.
Vypadá to jako takový ten váleček na hraní pro malé děti,
otáčela jsem oba předměty, ale žádný čudlík jsem nemačkala, protože jsem svírala oba.
Říkal jste, že se budu učit. Nechci si hrát. Hrát si budu zas v noci. Říkala jsem si, že bych mohla nacpat toaleťák do záchodu a vytopit tak patro pode mnou,
očima jsem kmitla směrem k Till. Což o to, něco podobného jsem jednou udělala, ale tatínek se na mne zlobil. Od té doby nic nevytápím a ani teď jsem to zcela vážně nemyslela. Jenom jsem chtěla popíchnout svou nechtěnou vychovatelku.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - Tréninková hala:

"Správně, Tillmoren může vycítit přítomnost Síly, zvlášť když použiješ schopnosti s ní spojené. Jedna věc, kterou umí."
přitakal uznale Kestrel. Možná ani nepočítal s tím, že na smysl vlastních schopností budeš přicházet sama, tímto tempem.
"Jak to tedy přesně bylo?" přejel Kestel pohledem od tebe k Tillmoren, na níž se jeho pohled zastavil. Jenže jeho hlas byl v tomhle případě, skoro by bezbarvý. Neznala z něj ani zvědavost, ani výčitka. Kestrel si to snad dokázal spočítat sám.
Už v tom okamžiku jsi mohla uhodnout, že Kestrel nebude Till nic zakazovat, ani se nebude tvářit, že by mu to vadilo.
Překvapení v obličeji své strážkyně jsi mohla zahlédnout jen na malou chvíli. Tillmoren se taky dokázala vzpamatovat rychle, pružně zvedla a narovnala se. Když se k tobě potom otočila, aby opětovala tvůj pohled, nijak se nepokoušela skrývat úsměv.
"Prozradila ses sama, někde poblíž svého pokoje. Špehovat tě ani nebylo nutné," ušklíbla se záludně. Než se stačila situace stát doopravdy napjatější, dřív než jsi stačila něco říct, přispěchal Kestrel s další částí svého vysvětlení.
"Tímto způsobem je opravdu možné komunikovat. Stejně jako TIllmoren může zachytit tebe, ty můžeš zachytit ji. S tím co umíš, by to neměl být takových problém. Jen se v tom budeš muset trochu zdokonalit. Teď zhasnu, Tillmoren se vzdálí a ty se s ní zkusíš spojit na dálku. Budu chtít, abys mi pověděla, jak daleko jsi ji byla schopna vnímat."
Sotva domluvil, Kestrel natáhl ruku a s pomocí Síly naprosto ztemnil celou tréninkovou halu. Ještě než ses vydala k označené skříňce, musela sis poradit s jedním ze základních cvičení. O tom, co se stalo se už Kestrel nechtěl příliš bavit.
Dál se o tebe nestaral, sám od sebe ti neporadil, jak to máš správně udělat. Hodil tě do toho, jako do předešlého souboje.
V případě, že ses bez odporu a stejně přehlížených námitek ponořila do Síly, zjistila jsi, že tato schopnost je již o něco těžší.
Vnímání přítomnosti cizích osob bylo možné provádět různými způsoby. Základním způsobem, jenž si využívala, bylo zejména posílení tvých smyslů. Vnímání cizí přítomnosti plně s pomocí Síly si vyžadovalo hlubší ponor do Síly a maximální koncentraci.
Zatím to opravdu nebyla žádná legrace. Udržet si přehled o Kestrelovi pohybujícímu se ve stejné místnosti, by sis udržela přítomnost jakýmkoliv způsobem sluchem, či klasickým posílením smyslů a schopností prohlédnout tmu. Věděla jsi, že Kestrel chodí po tréninkové hlae sem a tam, sbírá zbraně a pečlivě je věsí na jejich místa na stěně. Na rozdíl od toho s Tillmoren se ti dařilo udržovat jen velice matný kontakt. Překážky, vzdálenost, rychlost pohybu, to všechno vykonalo své.
Dokud Till stála za dveřmi, nacházela se ještě v okruhu, kde byly tvé schopnosti Silnější a její přítomnost jsi cítila obstojně. Také, když ti odpovídala, vystupovala její přítomnost do popředí.Jen n před tebou uzavřela vlastní myšlenky. Jenže ve chvíli, kdy se začala vzdalovat, jako by se její obraz rozmazal. Udržet soustředění si začalo vybírat o dost zvýšenou námahu.
Jakkoliv byl tvůj výsledek skromný a hubený, od Kestrela se ti dostalo další pochvaly s tím, že to časem bude lepší.

K prostřední skříňce jsi zamířila velice opatrně, očekávajíce nebezpečí, které se nedostavilo. Kromě dvou kovových válcovitých předmětů tam nebylo nic, co by tě zaujalo. Ani ze samotných válců jsi nebyla příliš nadšená, protože jsi nevěděla, na co jsou.
Oba jsi je zvedla, držela a snažila se je prohlížet. Času jsi na to měla dost. Kestrel se usmíval, aniž ti okamžitě řekl co to je.
Oba válce byly delší, než byla šířka tvých dlaní, položených vedle sebe a nebyly ani příliš úzké. Jejich povrch se nezdál skrývat žádná překvapení. Až na lehké Drážkování a jakýsi kroužek na začátku a na konci byl hladký. Pak jsi ještě našla jedno tlačítko, kus od okraje válce a vedle tlačítka otočný regulátor. Uvnitř válec nebyl plný, z jedné strany neměl souvislou stěnu. Byl z části otevřený a uvnitř něho se nacházelo cosi, o čem jsi toho mohla říct ještě méně. Druhý válec byl téměř identický.
Tillmoren ti nedopřála příliš potěšení popichovat ji. Sotva nahlédla do tréninkové místnosti a hned na to zase odešla, snad něco dalšího přichystat, snad za jinými povinnostmi. Kestrel kolem tebe krátkou chvíli chodil, trošku se bavíce tvými rozpaky.
Pak k tobě mlčky přišel a vzal si od tebe jeden z válců. Přidržel ho před sebou v jedné ruce, dotkl se tlačítka a....
Z jílce světelného meče s hlasitým zabzučením vyjela červená čepel tak snadno, jako by se to stalo v Hrdinech Korribanu.
"Tak teď víš, co to je," konstatoval suše Kestrel, poodstoupil a neodpustil si neprotočit čepel vzduchem.
Čepel znovu hlasitěji zabzučela a opsala ve vzduchu ladný půlkruh. Další ukázka však nenásledovala. Kestrel tréninkový světelný meč zase deaktivoval. Ten jenž jsi pořád ještě držela v rukou ty, ti nedovolil hned zapnout a zkoušet ho. Nejdřív následovala zejména instruktáž o tom, že světelný meč má veškerou váhu ukrytou v jílci, jak se správně drží a co všechno se s ním dá dělat, pokud se s ním člověk naučí správně zacházet. Celkově to bylo delší povídání, i když nikoliv nezajímavé.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - Tréninková hala:
Trocha dalšího uznání mne na jednu stranu potěšila, ale hned vzápětí jsem byla zklamána.
To není fér! Timlornen mne asi bude moct šmírovat dál! No počkej, Timlornen, já ti ještě ukážu!
Zamračila jsem se směrem k Till a beze slov jsem jí právě vyhlásila válku. Když šmírování, tak šmírování, ale ať počítá s tím, že se rozhodně nedám porazit snadno. Včerejší zážitek sice nestál za nic, ale dnešní rány byly větší a strach ze zápisníku pominul o trochu víc.
Když Till otevřela tu svou nevymáchanou pusu a začala takto bezostyšně lhát, už už jsme chtěla vylítnout jak čertík z krabičky a obvinit Till z toho, že se chová jak malý fagan a vlastně jsem ani nevnímala, že žalováním a obviňováním Till se chovám jako malý fagan já. Možná naštěstí byl Kestrel rychlejší a jemu jsem do řeči skákat moc nechtěla. Na Till jsem se ale mračila, založila jsem si ruce na hrudi, vypjala jsem hrudník a jen držením těla jsem dávala jasně najevo, že tuhle křivdu jen tak nezapomenu.
Dneska se nezastavíš. A v noci se nevyspíš. Přísahám, Timlornen, čeká tě peklo.
Pomaličku jsem se dostávala do podobné ráže, ve které jsem včera zaútočila na Timlornen. Kdo ví, jak by celá tato situace dopadla, kdyby mne Kestel nezaúkoloval. Naposledy jsem po Timlornen vyslal pohled, kterým jsem chtěla dokumentovat budoucí utrpení velitelky žoldáků, ale na nic víc mi nezbýval prostor.
Při plnění tohoto úkolu jsem postupovala stejným způsobem, jako když jsem chtěla včera zjistit, jestli je chodba prázdná. Zprvu to bylo poměrně lehké, ale se vzrůstající vzdáleností jsem se musela více a více soustředit. Snažila jsem se do plnění tohoto úkolu dát opravdu všechno, takže velmi brzy se mé čelo orosilo potem. Ale ať jsem dělala co jsem chtěla, ať jsem se snažila sebevíc, Timlornen se nakonec ocitla můj dosah. Zůstala jsem stát trochu bezradně a zklamaně. Oddechovala jsem ještě víc než po souboji s Till.
Odhrnula jsem si vlasy z čela a zadívala jsem se na svého učitele, od kterého jsem čekala, že mne spíše trochu sjede. Sama jsem si připadala jako matla, která toho moc nezvládne. Jenže Kestrel zareagoval úplně opačně a spíše mne povzbudil, takže mé pocity nakonec nebyly až zas tak špatné.

Kestrelovi jsem ten divný válec bez rozpaků dala. Ostatně, na co bych měla dva, stejné?
Jéééé!
Vykřikla jsem, sotva jsem zjistila, že je to světelný meč. Dokonce jsem zapomněla i na ulhanou Till. Byla jsem celá bez dechu a meč jsem sledovala s určitou posvátnou bázní. Hned jsem také chtěla zapnout ten svůj a to i po zákazu jej zapnout. Nenápadně jsem prstíky chtěla zmáčknout to kouzelné aktivační tlačítko. Ale Kestrel byl pozorný, takže jsem měla smůlu a musela jsem jen s deaktivovaným mečem naslouchat všem instrukcím. Bylo to dlouhé povídání, já byla strašně natěšená a moc jsem ani neposlouchala. Zabývala jsem se jenom jedním a to otázkou, kdy si budu moct zapnout ten svůj.
Sotva jsem zjistila, že Kestrel zřejmě domluvil, rozhodně jsem se neptala na svolení a hned jsem se pokusila aktivovat svůj meč.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - Tréninková hala:

Kestrel byl velice rychlý a musel ovládat nejednu schopnost, s jejíž pomocí by mohl docílit toho, aby tě zastavil.
Přesněji řečeno, normálními prostředky by tě Kestrel zastavil jen těžko, musel by sáhnout k prostředkům překračujícím určitou hranici a tomu se stejně jako dosud vyhýbal. Mohl to být i jeho záměr. Tak jako tak ti v aktivaci světelného meče nezabránil.
Prstem jsi nahmatala aktivační tlačítko a zmáčknula ho. Válcovitý jílec ti po zabzučení jemně zakmital v ruce.
Jak se dalo předpokládat, čepel světelného se zdánlivě postupně zhmotnila do požadovaného tvaru. Čepel meče, který jsi držela v ruce nebyla červená, dokonce ani růžová, nýbrž byla nejvíce do oranžova. Kestrel musel někde sehnat jiný typ světelného meče, takovou barvu neměl ani meč, co si vzal Kestrel, ani žádný z mečů vHrdinech Korribanu. Zajisté zde byly dvě další možnosti. Buď Kestrel Další světelný meč zkonstruoval, nebo tento patřil ke světelným mečům zrádcovských Jediů.
Okamžitě jsi pochopila, proč se ti Kestel vůbec něco snažil vysvětlit. Ovládání světelného meče bylo opravdu hodně jiné, než ovládání jakékoliv jiné zbraně. S holí, jakou jsi bojovala před chvílí, to bylo zcela nesrovnatelné, včetně průvodních pocitů.
Přesně jak říkal Kestrel. Celá váha světelného meče byla soustředěna v jeho jílci. Teoreticky by tedy stačilo udržet jílec.
Za předpokladu, že jsi byla hodně opatrná, udržet jílec na místě se ti ještě mohlo podařit. Pohyb čepele světelného meče, ovšem vypadal dost nepředvídatelně. Tak to na tebe působilo, protože nehmotná čepel měla jiné vlastnosti, než jílec.
Stačil dost malý pohyb a oranžová čepel, jako by se za doprovodu hlasitého praskání a bzučení sama od sebe rozkmitala.
Kdyby ses pokusila hýbat mečem, výrazněji, kroužit ním, tak jako kestrel, logicky by to muselo dopadnout daleko hůře, než při pokusu poprvé vzít do ruky hůl. O to pravděpodobnější bylo zasažení sebe sama s postihem v podobě škaredé podlitiny, v kombinaci s lehkým popálením. A to bys ještě měla štěstí, že tento světelný meč má regulátor nastavená na minimum.
Sledovat Kestrela bylo jednoduché. Jenže Kestrel byl velký a se světelným mečem už to uměl, jako by nic.
Ačkoliv ti Kestrel nebránil, nepokoušel se tě ani teď varovat. Jeho taktika, zkus si sama a případně se spal, dostoupila vrcholu.
Prakticky všechno záleželo na tvé reakci, tom jak se s tímto světelným mečem vypořádáš a kdy bude vhodné převzít iniciativu.
Pro vhodné případy a za předpokladu, že ho budeš ochotná poslouchat a nezraníš se, pro tebe Kestel měl připravené jiné cvičení. Základní cvičení spočívala hlavně v tom, jak udržet stabilitu se světelným mečem a hlavně co očekávat od čepele.
Kestel by znovu aktivoval tréninkový meč a předvedl ti to. Chtěl by, abys po něm některé věci opakovala.
Ke svému zklamání na pokročilejší techniky, na boj světelným mečem a podobné věci dnes vůbec nemělo dojít. Byla to jen zkouška a příslib toho, co můžeš očekávat do budoucna a že by tě těmto věcem měl Kestrel j, jakožto tvůj mistr učit sám.
Kestrel podruhé deaktivoval červenou čepel a dal jasně najevo, že základními poučkami a úplnými dnešní trénink skončil.
"Podej mi svůj jílec. Pokračovat budeme při další vhodné přiležitosti,ˇ rozhodl. Svůj jílec strčil zpět do skříňky.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - Tréninková hala:
Jakmile jsem aktivovala čepel světelného meče, byla jsem jako u vytržení. Natáhla jsem ruce a držela jsem jej daleko od sebe. Zdálo se mi, že si čepel lítá jak sama chce, takže jsem sebou ani nijak nemlela. Jen jsem meč držela a s otevřenou pusou jsem na něj zírala. Moc se i líbil. Celý svítil a byl o dost hezčí než ten Kestrelův.
Po chvilce téměř náboženského zírání jsem ale meč pro jistotu deaktivovala, protože nastala fáze velkého objímání Kestrela. Měla jsem opravdu velkou radost a musela jsem ji nějak ventilovat. Takže jsem trochu popiskovala a poskakovala. Ani mi nevadilo, že můžu Kestrelovi poskákat nohy. Ostatně, on narozdíl ode mne byl obutý.
Teprve až jsem se uklidnila, byla jsem schopná poslouchat Kestrelovi pokyny ohledně cvičení s mečem. Bylo to dost těžké na pozornost. Mračila jsem se a vážně jsem se snažila, aby mi čepel nelítala tak, jak chce. Nedařilo se mi provádět všechna cvičení s takovou grácií jako Kestrelovi. Dokonce jsem nejednou musela uhýbat čepeli vlastního světelného meče, protože jsem poměrně brzy zjistila, že i letmý dotek není vůbec příjemná záležitost. Ale jako předtím, ani tentokrát jsem nebrečela. Jen jsem chvíli pofňukovala. Ale jako budoucí inkvizitorka musím být statečná, no ne?
To, že se trénují jenom základy, mi v podstatě ani nevadilo. Když se mi celkem blbě ovládala samotná čepel, jak bych asi mohla dělat přemety a salta?
Když Kestrel ukončil cvičení, trochu zklamaně jsem vydechla.
Ale Kestreli, když nebudu pořádně trénovat, tak se nic nenaučím!
Protestovala jsem a schválně jsem meč nevypla. Procvičila jsem si pár pohybů, které jsem považovala za ty obtížnější. Teprve poté jsem deaktivovala i svůj meč. Jen se se vůbec neměla k tomu, abych meč vrátila. I když byl spíše do oranžova, moc se mi líbil.
A proč si tento meč nemůžu nechat, Kestreli? Měla bych ho u pasu jako zbraň, kdyby mne někdo napadl,
argumentovala jsem, jen jsem jaksi nedomyslela, že ten meč jaksi neumím používat, nehledě na to, že v pevnosti mne ais nikdo nenapadne.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - Chodby:

Přesto, že šlo jen o základy, trénink tě bavil a neprojevovala jsi potřebu předvádět nějaké riskantní, nebo nerozvážné kroky.
Díky tomu jsi z nezvyku v zacházení se světelnou čepelí získala jen tři tenké spálené podlitiny. V jiném případě by jich určitě bylo daleko víc, přičemž výsledků by naopak tolik nebylo. Takto jsi přeci jen dosáhla jistého malého pokroku.
Naučila ses na co si máš dávat, aby se ti podařilo laserovou čepel přesunout, aniž by si sama dělala, co chce.
Taky ses naučila, co všechno je potřeba udělat, k zaujetí základních bojových poloh a kam při tom světelný meč přesunout. Základní postoje vyžadovaly dobrou stabilitu a správné postavení rukou, v různých výškách, s čepelí před sebou, nebo mírně na stranu vedle sebe. Každý ze základních postojů umožňoval jiný způsob zahájení boje.
Stále ještě ses na to musela soustředit. Kestrelovy pohyby byly ladnější i proto, že je prováděl zcela automatizovaně.
K tomu, jak se cvičení dařila tobě, měl Kestrel připomínky jen v těch úplně nejtěžších bodech svých požadavků.
Kesstrel snadno předvídal, že po skončení tréninku budeš zase mít otázky, či poznámky.
" Šancí trénovat budeš mít víc než dost, až doděláme, to co nám zbývá, slíbil ti.
Dosud fungující způsob hry napomohl Kestrelovi i v odpovědi na tvou následující otázku.
"Protože inkvizitoři a všichni kdo používají světelné meče, musejí poslouchat svého mistra. A světelný meč smějí nosit teprve poté, co v boji s ním dosáhnout jisté zručnosti. Většinou si potom sestavují vlastní." využil Kestrel toho, do jaké míry jsi zatím slyšela na možnost, stát se inkvizitorem a rovnou ti vysvětlil dvě důležitá pravidla.
Poté si od tebe val tréninkový světelný meč. Nastavil ruku a dal ti příležitost do ní jílec vložit. Pakliže bys to neudělala, natáhl by ruku a s pomocí Síly ti zbraň vytrhl z ruky. Jílec uložil přesně vedle toho druhého do horní části skříňky, kterou zavřel. Vše bylo ukliženo, uvedeno do uspokojívého stavu.

Kestrel opustil tréninkovou halu a automaticky zamířil chodbou pryč. Jenže se nevracel k obvyklému schodišti, po němž jsi už šla několikrát, ale pokračoval dál stejným směrem, s jehož pomocí jste dorazili k tréninkové hale. Chodba ještě nějakou dobu pokračovala stále dál, zatím co míjela jednu prostornou halu za druhou. Kestel už se nesnažil zaposlouchat, aby zjistil, co se v které z tréninkových místností děje. Ovšem pokud by ses pokoušela naslouchat, stále ještě bys odněkud mohla zaslechnout zvuky doprovázející pokračující trénink. Na konce chodby, těsně před tím, než se rozdvojila, už zaručeně nebylo slyšet nic.
Kestrel moc dobře věděl, kam zamířit. Vydal se chodbou vedoucí doleva a ještě kus pokračoval, než skončila další šachtou.
V této šachtě nebylo jen o něco těžší schodiště. Nahoru i dolů v jí Jezdil turbovýtah. Vlastně by bylo divné, kdyby tu nebyl.
Kestrel během okamžiku přivolal kabinu a přistrčil tě k ní. Nastoupil do výtahu a ten se rozjel směrem dolů.
"Teď nahlédneme dolů pod pokličku a pak si dáme něco k jídlu," řekl ti Kestrel. Skoro to ani říkat nemusel.
Jak turbovýtah klesal patro za patrem čím dál níž, tobě samé začínalo být jasné, kam i proč Kestel míří.
Každopádně až do nejnižšího patra výtah nedojel, Vystoupili jste a číslo vám ukázalo, že se nacházíte nějaké tři čtyři patra nad tím, kde stáli strážní před zavřenými dveřmi. Schodiště samozřejmě pokračovalo dál. Jen výtah tu, nejspíš z nějakých bezpečnostních důvodů, končil. Zajímavé se mohlo zdát, že to snad byla cesta z níž se najednou vynořila TIll.
Kesrtel váš rozdíl od nejnižšího patra ještě o něco snížil, když sešel ještě o jedno podlaží po schodišti. Následoval ještě kus chodby, několik míjených dveří, než jste se dostali tam kam Kestrel chtěl.

Stáli jste v bezpečnostní místnosti. Bezprostředně před vámi stály dvě konzole a protější stěnu pokrývaly monitory.
Kestrel přistoupil k jedné z konzolí a začal do ní vyťukávat příkazy. Monitory na jeho povel začaly ožívat. Na každém z nich byl najednou vykreslený úplně jiný obraz. Na prvním monitoru jsi viděla to samé, co už včera večer. Zavřené dveře, velký ovládací panel a čtyři čtyři vojáky v typických bílých zbojích, včetně připravených zbraní. Druhý monitor ukazoval. prázdnou chodbu, V celku to byl nejméně zajímavý obrázek, jenž jsi tu mohla vidět. Jedinou vykazovanou odlišností byl jakýsi malý přístroj u stropu chodby. To co jsi viděla, byl způsob, jaký Kestrelovi umožňoval, aby ti ukázal, oč jsi ho žádala, tedy vězně.
Před sebou na stěně jsi zřejmě musela mít holografický obraz zaznamenaný kamerami nainstalovanými v prostorách vězení.
Kestrel zmáčknul několik knoflíků a před tebou se jeden po druhém objevily tři další obrazy. Tři skoro prázdné cely.
Vypadaly trochu jinak, než jak by si je člověk mohl na první pohled představovat. Všechno to byly obyčejné, hustým šerem zašedlé místnosti, bez jakýchkoliv věcí. Holá podlaha i stěny, do stropu zabudovaná světla. To bylo prakticky všechno.
Pokud by v celách bylo nějaké vybavení, stolek, židle, potřeby na hygienu, mohly by ti připomínat pokoj, do něhož jsi byla sama po nějakou dobu zavřená a ponechaná osudu. Ale to už Kestrel ostřil obraz na obyvatele cel.

V první cele velice nervózně přecházel nějaký Dresselian s rukama pevně připoutanýma za zády. Pár kroků sem, pár kroků tam, trochu zamyšlený, chladný výraz. To bylo to jediné, co mu jeho malá cela svým charakterem umožňovala.
Kestrel se na tebe podíval, co tomu jako říkáš a hned ti názorně předvedl dalšího vězně. U stěny druhé cely byl naprosto nehybně připoutaný jakýsi míšenec více ras. Snad něco mezi Bothanem a Echaniem. Víc by o tom dokázal říct málo kdo.
Pak následovala třetí cela. V níž volně seděla na zemi dost mladá, polonahá Twi'lecká žena. Před ní ležela jediná viditelná věc na obrazovkách. Netknutá miska jídla. Na jídlo se ale ani nepodívala. Měla zavřené oči a na ramenou několik modřin.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - Chodby:
Během dnešního tréninku jsem schytala víc ran a modřin, než za kterékoliv dopoledne během svého poměrně krátkého života. Všude mne to pálilo a bolelo. Trochu jsem se ošívala a doufala jsem, že bych mohla být ošetřená. Ale ze všeho nejdřív mne zajímal jenom ten meč. A vůbec mne nepotěšilo, že jej musím vrátit. Povzdechla jsem si, smutně se podívala na Kestrela, ale vložila jsem jej do jeho připravené dlaně.
"A mohla bych mít tedy růžový? Ten bych chtěla asi úplně, ale úplně nejvíc,"
zeptala jsem se, ale ani představa mého vlastnoručně sestaveného meče růžové barvy nedokázala dostatečně zahnat mé chmury. Opravdu mne mrzelo, že si ten meč nemůžu nechat. Jenže co jsem měla dělat, když si ho napřed musím zasloužit?
"A Kestreli, když už nebudeme trénovat... podívejte,"
nakonec jsem mu ukázala všechny své bolístky, i kdybych se před ním měla svléct jenom do kalhotek. Nějakým studem před dospělými jsem jaksi netrpěla. Teprve teď jsem začala trochu pofňukovat. Nejen bolestí, ale i zklamáním z toho, že jsem ten meč musela vrátit. Popotahovala jsem nosem a trochu mi tekly slzy.
"Ono to dost bolííí,"
kdybych měla meč, asi bych ani nebrečela, ale když on mi ho Kestrel vzal... takže to pro Kestrela znamenalo, že jsem se ho znovu snažila obejmout a tentokrát jsem se k němu spíš tulila a svůj ubrečený obličej jsem schovávala do jeho oblečení. Dospělému se sice mohlo zdát, že nemám důvod plakat, ale já ten důvod měla a ten byl setsakra velký. Byla jsem bez meče!
"A Timlornen mi včera chtěla ublížit, nebo je to lhářka ulhaná. Kdybych se prozradila už u svého pokoje, tak by mne přece chytila tam a odvedla zpátky. Nebo mne chtěla schválně zbít, tak čekala na vhodnou příležitost,"
stěžovala jsem si mezi slzami. Ačkoliv se mohlo zdát, že brekot bude pokračovat hodně dlouho, nakonec jsem se sama celkem rychle uklidnila. Hřbetem ruky jsem si otírala oči, oblékla jsem se a při odchodu z tréninkové místnosti jsem jenom oběma rukama držela tu Kestrelovu.

Při cestě chodbou jsem se držela Kestrela. Tedy ke konci prostor určených k tréninku jsem se už pustila a dokonce jsem chtěla nejen poslouchat za dveřmi, ale dokonce jsem zkoušela nahlédnout i do tréninkových místností. Už jsem se totiž nechtěla spokojit s pouhými zvuky. Kdyby se mne Kestrel snažil lovit, já bych se snažila uhýbat a utíkat, ale jakmile by mne čapnul, nebránila bych se a poslušně bych ťapala chodbou s ním.
Do turbovýtahu jsem nastoupila opravdu ochotně a dokonce jsem měla báječný nápad. On totiž Kestrel určitě jeden světelný meč vlastní! Opět jsem se tedy k němu pokusila přitulit, ale tentokrát jsem nějakou útěchu rozhodně nehledala. Zatímco bych ho objímala, zároveň jsem se snažila velmi opatrně hmatat a hledat nějakou válcovitou věc u jeho pasu. Co se mého výrazu týče, tak ten smutný rozhodně nebyl. Trošku jsem se usmívala a tvářila jsem se krajně podezřele. No prostě, jako klasický rošťák, co právě provádí nějakou svou skopičinu. Kestrela jsem se ani trochu nebála a vlastně jsem ani nevěděla, že skoro všichni, se kterými se setká, z něj mají naděláno v kalhotách. Pro mne byl spíše jako hodný strýček.

Na vězně jsem se ohromně těšila. Se zatajeným dechem jsem se nemohla dočkat okamžiku, kdy nějakého opravdického vězně uvidím. Ale jen do doby, než jsem zjistila, že se jedná pouze o holografický přenos. Zatvářila jsem se strašně zklamaně. Svěsila jsem ramena.
"Ale já myslela, že si na nějakého vězně budu moct i sáhnout!"
Pověděla jsem, zatímco jsem palcem na noze prozkoumávala jakousi rýhu v podlaze.
"Nemohli bychom se aspoň podívat na tu twi´lečku? Někdo ji zmlátil a navíc vůbec nejí! Je mi jí strašně líto,"
popotáhla jsem nosem. Chvíli to vypadalo, že i toto velké zklamání mne přinutí k dalšímu pláči, ale ten se nakonec nekonal.
"Prosím, prosím... nemohla by být mou pomocnicí, Kestreli? Jako inkvizitorka budu mít pomícníky, ne? Já bych chtěla ji!"
Ukázala jsem na ženu prstíkem. Doufala jsem, že ji dostanu stejně, jako jsem dostala koťata. Těch zbylých dvou mi až zas tak líto nebylo. Možná i proto, že se mi zdálo, že z bothanovi vina skoro stéká po té jeho srsti a ten druhý... ten byl prostě připoutaný, takže jsem ho ani pořádně neviděla.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - Chodby

Poprvé od včerejška Kestrelovo chování znatelně ochladlo a objevily se první známky oné rozladěné přísnosti, do níž se snad promítalo i trochu ranního zklamání. Tvoje pofňukávání mělo za následek přímý opak toho, co se ti podařilo dosáhnout během tréninku. Kestrel už tě nechválil, nesnažil, nevypadal spokojeně. Růžový světelný meč v něm nevyvolal pražádné nadšení.
"Růžový světelný meč jsem ještě nikdy neviděl. Takové krystaly se ani nepoužívají," zabručel nepříliš ochotně.
Ani objímat se nenechal. Stejně jako ve tvém pokoji tě chytil za ruce, čímž si od tebe udržel malý rezervovaný odstup.
Tvoje modřiny Kestela vůbec nepřekvapily. Musel vědět, jaké je nebezpečí tréninku a výuky se světelným mečem. Musel počítat s tím, že nějaký ten šrám utržíš a přeci bylo jeho prvotní reakcí jen mírně lhostejné pokrčení rameny.
Na tvá drobná poranění, se díval stejně jako na tvoje slzy. Jinými slovy, přinejmenším si jich nevšímal o nic víc.
"Někdy se chováš jako zbabělec a ne jako někdo, kdo by se měl stát inkvizitorem. Inkvizitoři musí být ti nejstatečnější, musí být schopni vydržet kdejakou námahu, zátěž i bolest. Nesmějí nic vzdávat a už vůbec ne brečet.!" vmetl ti do tváře.
"Až když opouštěl místnost, ještě jednou se na tebe ohlédl a podíval se na jednu s tvých viditelných modřin.
"Pokud to bude potřeba, k večeru bude na nějaké ošetřování dost času!" určil rozhodným tónem.
Chladnější chování Kestrelovi vydrželo i do dalších okamžiků, takže se světelných mečích, nebo jiných zbraních, už nezmínil.
Tobě ovšem myšlenky na sebraný meč z mysli jen tak nevymizely. Naopak ses jimi zabývala v průběhu celé cesty dolů.

Jak jsi míjela jednotlivé dveře na chodbě, snažila ses do nich nahlédnout, jako by snad i za nimi mohl být nějaký další světelný meč. Jenže za celou tu dobu už jsi přímo žádný neviděla. Zahlédla jsi několik prázdných tréninkových místnost a v spoustu těch nich běžných zbraní na stěnách. Zahlédla jsi blasterovou střelnici, v níž pobíhali droidi z terči, zatím co dva střelci v ochranných oblecích kolem sebe plyvali laserové paprsky do všech stran. A jeden malý terč s projektilovou pistolí.
Na konci chodby pak převažovaly spíš skladiště, jak se dalo usuzovat, skladiště tréninkových věcí a zbraní, zásobníků atd.
Zahlédla jsi spoustu beden s neznámým obsahem. Ale nic z toho se nepodobalo skutečnému světelnému meči.
Kestrel šel vždycky kus před tebou a sotva se na tebe otočil, aby se přesvědčil, že jdeš s ním. Objímat se nenechal.
Další šance se ti naskytla ve výtahu. Byla jsi Kestrelovi daleko blíž a díky tomu ses k němu mohla pokusit přitulit.
Jakoby mimoděk jsi hmátla ke Kestrelovu pasu, kde tě bohužel čekalo jen další zklamání. Kestrel u sebe, z nějakého důvodu, v tuto chvíli jílec světelného meče neměl. Náznaky se ti nabízeli již před tím. Světelného meče přímo na běžném místě u Kestrelova pasu by sis mohla všinout, vzadu by naopak mohl být obrys pod pláštěm a Kestrel sám použil tréninkový meč.
Kestel tě od sebe odstrčil a dal ti pohlavek. Ne příliš bolestivý, spíše varovný, ale přeci jen to pohlavek byl.
"Copak nechápeš, jak může být každá zbraň, zvlášť světelný meč, nebezpečná tobě samé i ostatním v citadele?" dožadoval se nějaké reakce. Buď čekal omluvu, jestli to, že sama přijdeš s jiným řešením.
Tak jako tak nebylo lehké vymyslet něco, co by ti aspoň trochu pomohlo a zároveň uklidnilo Kestrela.
Následovala chvíle zdánlivého uklidnění. Kestrel se nezdál být zvlášť nadšený, ale choval se zase normálně, jako většinu času.

Chvilka o trochu uvolněnějšího chování trvala během dojezdu výtahu vstupu do místnosti a prohlížení prvních obrázků.
V bezpečnostní místnosti šlo o něco docela jiného a tak to z počátku budilo dojem, jako by před tím bylo všechno v pořádku.
Vojáci hlídající dveře, chodba, Dresselian ani ten tvor smíšený z několika ras tě nezaujaly a neměla jsi k nim co říci.
Věci se znovu změnili poté, co jsi projevila zájem o onu Twi'leckou ženu a vyjádřila ve spojitosti s ní vlastní lítost.
"Ty už si zase nepamatuješ,co jsi mi slíbila! Říkalas, že nechceš mít nic společného se zrádci ä Jedii!" napomenul tě Kestrrel nepříliš jemně a o nic méně zklamaně. Odstoupil od hlavního panelu a opřel se kousek dál o zeď. Odvrátil pohled od panelu i od tebe. Na Twi'lečku se ani příliš dlouho nedíval a přesto moc dobře věděl, co by v daném záběru měl vidět.
"Co bys dělala s obyčejnými vandaly, kteří ničí na co přijdou a když je chytíš odmítají ti cokoliv říct?" vypálil na tebe místo dalšího pokračování výčitek otázku. Dal ti nějaký čas na reakci, jenže ta otázka stejně měla vést k jedinému.
"Ona totiž k přesně takovým patří. Pomáhala jim. A i kdybych ti chtěl vyhovět, i kdybych chtěl, abys mi pomohla, mohla by být nebezpečná. Nemusela by sis s ní umět poradit." pokusil se tě Kestrel vysvětlením odradit. Bylo však jasné, že i v tomto bodě skončil kvůli tvé reakci. Jakoby tu bylo něco, co ještě neřekl, jako by to nebylo úplně poslední slovo...
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - Chodby
Po Kestrelových slovech jsem jenom trochu vykulila oči. Byla jsem zvyklá na utěšování, otírání každé slzičky a ošetření i drobného záděru na prstě. Snad i proto jsem se tak rychle dokázala uklidnit. Dokonce jsem to Kestrelovi ani nijak nevyčítala. Vždyť měl pravdu! Inkvizitoři musí být stateční, já statečná být chtěla a žádný statečný hrdina nikdy, ale opravdu nikdy nebrečí. Jenže každý statečný hrdina má pořádnou zbraň.
"Já už nebrečím!"
Odpověděla jsem, byť že při této větě mi ještě nějaká ta poslední slza po tváři stekla. Pořád mne ale mrzelo, že jsem nedostala ten meč. Takové tvrdé odmítnutí! Měla jsem pocit, že mohou uběhnout roky, než Kestrel uzná, že si ten svůj mohu vyrobit. I když já jsem po té výrobě ani nijak netoužila. Já chtěla jen ten meč a basta.

Ti střelci na střelnici mne zaujali. Uvažovala jsem, že bych se k nim mohla připlížit a bafnout na ně zezadu, jenže Kestrel byl možná ještě trochu nabručený, takže jsem si choutky na podobné čertoviny zatím nechala zajít. Však na to bude času dost.
Sklady se mi líbily také. A už jsem začala prožívat menší dilema. Mám se vloupávat do zabezpečené místnosti s daty, kde mne nejspíš odhalí a s trochou štěstí si zvládnu stáhnout co nejvíc zajímavých souborů, nebo mám jít do těchto míst a pobrat si všechny ty zbraně? Tohle bylo hodno dlouhého zamyšlení a vyřešit tento problém určitě nebude jednoduché. A to jsem ještě neviděla prostory, do kterých jdeme. Timlornen z mých nočních toulek asi mít radost nebude, ale kdo by se jí ptal na názor? Ten její včerejší výprask bolel o dost míň než rány, které jsem utržila teď a pořád jsem je ještě cítila.

Po pohlavku od Kestrela jsem stála chvíli zaraženě. Vždyť Kestrel mne právě plácl! Ani na Timlornen bych už nezaútočila a útočit na Kestrela, kterého mám ráda? To vůbec! Zatvářila jsem se tedy trochu provinile a sklopila jsem hlavu. Mrzelo mne, že se Kestrel už zase zlobí.
"Jenže ten meč dělá jenom popáleniny! A v té hře dokázal přeseknout těla i tlustý kov. Jak může být nebezpečné něco, co mne maximálně spálí? Možná, kdybych se trefila do oka... A meč, který jsem měla není přece ten meč ve hře, takže vlastně ani není opravdovým mečem. Nebo byste s tím mečem, co jsem měla dnes používala, šel do boje?"
Zvedla jsem ke Kestrelovi oči, v nichž se zračilo mírné zahanbení.
"Já ne! Já bych nepřítele nechtěla jenom drobně popálit! Vždyť by se mi vysmáli! Takže nechápu, proč nemůžu mít něco, co je vlastně jen hračka a není to plnohodnotná zbraň,"
pokračovala jsem v obhajobě svého úmyslu vlastnit světelný tréninkový meč, který sice nebyl takový ten opravdu opravdický, ale pořád byl lepší než žádný. Ale asi by mi příliš nevadilo, kdybych meč nedostala oficiální cestou, jelikož jsem už měla vymyšlené, že si ho uzmu neoficiálně.
"A já teda nejsem v pevnosti, ale v nějaké strašně moc tajné citadele?"
Pokusila jsem se nadhodit udičku a doufala, že Kestrel trochu zabere. Miska vah se právě začala převažovat na stranu získávání informací a krádež světelného meče a vyloupení skladů byla momentálně trochu upozaděna.

Nad dalšími Kestrelovými slovy jsem se trošku zamračila. Nepomyslela jsem totiž na to, že by ta žena mohla být zrádce nebo Jedi. Už, už jsem otívrala pusu, abych se podělila o to, že jsem nad tím takto nepřemýšlela, ale nakonec jsem se zarazila a odpověděla jsem trochu jinak. Něco mne totiž napadlo.
"Možná není zrádce, Kestreli. Možná je oběť. Možná ji Jediové jenom hnusně využili a nikdo jí pěkně nevysvětlil, jací doopravdy jsou! Vždyť je zbitá! Kdybyste mne zbil, také bych vám nevěřila,"
jukla jsem se na svého inkvizitorského učitele. Pohlavek ve výtahu se nepočítal, těch jsem dostala i od starého tatínka pěknou spoustu.
"Vsadíme se, Kestreli? Když ji přiměji k tomu, aby řekla všechno co ví a slíbila bezproblémové chování, bude s okamžitou platností převelena pod mé osobní velení jako první členka mého soukromého inkvizitorského vyšetřovacího sboru, nebo tak něco,"
podívala jsem se na Kestrela, co si o tom nápadu myslí. Já z něj byla naprosto unešená. Soukromé komando! To je přece žůžový! V každé hře má hlavní postava nějaké společníky, které zachránila a podobně. Tato twi´lečka s přehledem splňovala všechny mé představy. Je ve vězení, zbitá, hladová a obelhaná. Můžu ji přece zachránit!
"A pokud z níc nedostanu, bude to známka toho, že bych si s ní neuměla poradit a... a... a... co bych v tom případě měla dělat, Kestreli? Aby ta sázka byla férová,"
snažila jsem se něco vymyslet, ale nic moc mne nenapadalo. Takže co udělám v případě prohry jsem nechala plně v režii Kestrela.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - Bezpečnostní místnost:

Ve věci světelného meče tě Kestrel ponechal v lehké nejistotě. Jeho neutrální postoj by mohl naznačovat, že s by s tréninkovým světelným mečem neměl tak velký problém, nebo taky jen to, že se o světelných mečích skutečně už nehodlá bavit. K potvrzení tvých dojmu neposkytl žádné informace, vysvětlení a Citadela vedle toho rovněž zůstala ležet stranou.

Kestrel se obrátil zpátky k monitorům na stěně, načež sklouzl pohledem k tobě a tam se na delší chvilku zastavil.
Nejdřív neřekl nic, protahoval mlčení a jen tě hypnotizoval vlastním pohledem. Kdyby chtěl odmítnout, mohl by to udělat velice snadno a hlavně okamžitě. Jenomže on neřekl ne. Neřekl vůbec nic. Potom se konečně nadechl k odpovědi.
"Dobře, promluvím si o tom s tebou, jako bys skutečně patřila mezi inkvizitory," pronesl slavnostně.
Rukou ukázal na projekci, na níž se nacházela ona Twi'lečka, jež se od chvíle, kdy jsi projekci spatřila prve sotva pohnula.
"Důležité je, zkusit ji přimět, aby mluvila a řekla nám, co ví. Taky ji budeš muset přimět, aby tě na slovo poslechla." Kestrel těmito slovy, coby první bod vaší rozmluvy, zopakoval a mírně upřesnil, jaký je vlastně tvůj úkol. Tím ti definitivně pověděl, že tvou nabídku, označenou coby sázku přijal. Dále se vyjádřil i k tebou navrhovaným podmínkám.
"Pokud uspěješ, bude jí vymazána paměť a ona ti bude muset pomáhat. Kromě toho dokážeš, že jsi na svůj výcvik připravená. Tím si můžeš vysloužit spoustu věcí. Snad bychom si mohli promluvit i o tom, jestli bys nemohla nosit zbraň."
Takto ti Kestrel přislíbil nejen to, co jsi po něm zkusmo žádala, ale opět přidal ještě něco navíc. Nabídl ti dokonce náznak řešení, problému, o jehož vyřešení jsi tolik stála. Žádný světelný meč by sis nemusela krást. Možná, že sám Kestrel by nakonec uznal, že bys ho mohla nosit. Zbývalo už jen to, na co jsi sama nemohla přijít. Druhá strana mince, ta horší varianta.
"Když uděláš chybu a neuspěješ, poneseš plnou odpovědnost včetně následků. Za chybu a způsobené škody můžeš být přísně potrestaná, trest bude záleže jen na mě a ty ho budeš muset dobrovolně přijmout." dokončil Kestrel výčet okolností strašidelně vážným hlasem. Ne to opravdu nebyla nevinná jednostranná sázka. Mohla ti přinést jak spoustu dobrého, tak i dost věcí, jež by se ti nelíbili. Jenže z téhle situace se už nedalo jen tak vycouvat. Kestrel už se tě na opětovný souhlas nezeptal.

Jediné, co udělal, bylo, že vypínal panely ve stejném pořadí, jak je zapínal. Nejprve zmizeli vojáci na stráži, potom chodba, potom Dresselian. Poslední zůstal záběr s Twi'leckou ženou, než zmizel i ten. Další vězně ti už Kestrel předvádět nechtěl.
Vlastně ti ani nezopakoval, kam odcházíte. Leda, že by sis sama vzpomněla, že mluvil o tom, že se půjdete někam najíst.
Naznačil ti, abys za tím vyšla na chodbu, zajistil bezpečnostní místnost a rychle překonal vzdálenost mezi ní a turbovýtahem.
Turbovýtah stačil odjet, takže si ho Kestrel musel přivolat. Krátkou dobu se tam stáli a čekali, až kabina sjede dolů.
"Co všechno si myslíš, že k tomu budeš potřebovat? Nějaké informace? Nějaké prostředky?" zeptal se tě mezi tím
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - Bezpečnostní místnost:
Na Kestrelovu odpověď jsem skutečně valila oči.
Cože?
Absolutně jsem nevěděla, co bych si pod pojmem trest měla představit. A v kombinaci s Kestrelovým výrazem jsem byla i trošku vyděšená. Což o to, já Kestrelovi za normálních okolností věřila, jenže teď mi stejně jako při prvním setkání začal nahánět hrůzu. Strašně ráda bych věděla, jak jsou trestáni inkvizitoři a co mne může čekat, jenže zmohla jsem se akorát na otevření pusy. Z mého hrdla nevyšel ani hlásek. Navíc se ode mne zcela evidentně nečekal ani projev souhlasu, takže jsem s mírným odstupem následovala Kestrela směrem k turbovýtahu. Byla jsem dost zaražená a svou sázku jsem považovala za hodně špatný nápad. Dokonce mne ani netěšil příslib meče.

Při čekání na turbovýtah jsem mlčela, opírala jsem se o stěnu kousek stranou od Kestrelaa a absolutně jsem netušila, co si o celé této situaci mám myslet. Na jednu stranu jsem odmítala věřit tomu, že by mi Kestrel ublížil, ale na druhou stranu jsem ani nevěřila, že bych slízla jenom nějaké vytírání chodby či něco podobného.
Po Kestrelově otázce jsem hodnou chvíli mlčela. Nemohla jsem pořádně čerpat ani z holofilmů a ani z her. Absolutně jsem nevěděla, jak bych to měla celé pojmout. Jen jedno bylo jasné. Zatím se k ní nechovali hezky. To se pokusím napravit.
"Ano, prosím,"
odpověděla jsem Kestrelovi, aniž bych se na něj podívala. Vážně jsem měla obavy, že se to celé nepěkně zvrtlo a já nakonec budu všech svých činů hodně litovat. Má odpověď sice byla nicneříkající, ale to jsem za chvíli napravila.
"Byla bych vám vděčná, kdybych mohla dostat něco o ní. No, něco... prostě všechno, co o ní víte. I to, jestli ji někdo při vyšetřování třeba nezbil. A chtěla bych pravdu, ne nějaké výmysly, abyste mne uklidňoval, nebo podobně,"
podívala jsem se na Kestrela a obavy z věcí budoucích ze mne skoro tryskaly, jen jsem už nebrečela a snažila jsem se ovládat. To, že se mi netřásl hlas jsem považovala za opravdu velký úspěch.
"Také bych byla ráda, kdybych se dostala ke stejným informacím o jejích kamarádech a o jejich osudech,"
doplnila jsem své požadavky.
"Chci s ní povečeřet,"
teď jsem se už na Kestrela nedívala. Nechtěla jsem vidět nějaký nesouhlas. Usilovně jsem sledovala stěnu před sebou.
"Ať ji někdo hodně opatrně odvede z té hnusné cely. Ale nesmí se k ní chovat hrubě. Musí s ní zacházet s úctou. Ať ji přivede do hezkého pokoje, kde na ni bude čekat někdo, kdo ji celou prohlédne a ošetří. V tom pokoji by měla být koupelna, kde by se mohla umýt. A také chci, aby měla na výběr z nejrůznějšího příjemného oblečení, aby si mohla zvolit podle svého vkusu,"
snažila jsem se vymyslet, jak té twi´lečce co nejvíce zpříjemnit pobyt tady.
"A k večeři chci i dezert. Nějaký dort. Budu tam sama a bez stráží. Nějaké kamery si tam ale klidně dejte a ať mi tam nikdo nevleze, dokud k tomu nedám příkaz já,"
kladla jsem si další podmínky a požadavky. I kdybych nakonec neuspěla, chtěla jsem, aby si to celé užila aspoň twi´lečka, zatímco já se budu podrobovat příšernému trestu, na který jsem se raději ani nijak dál neptala.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - Chodby:

Než ses pořádně rozmluvila, než jsi mohla vylovit, co všechno by se ti pro splnění úkolu hodilo, turbovýtah se dal do pohybu.
Displej ovládacího panelu se neustále proměňoval, jak ukazoval, že kabina klesá níž a níž. Nějakou chvíli to ovšem trvalo.
Kestrel se na tom na první pohled zdál být podobně, jako ty. Jevil se duchem nepřítomný. Ve skutečnosti jsi zvlášť teď nemusela mít obavy, že by neposlouchal co mu říkáš. Sledoval nejen každé tvé slovo, ale i každou tvoji myšlenku.
Začala jsi mluvit o potřebných informacích a s Kestrelovým chováním se udála ona tobě již povědomá. Změna. Mrazivá vážnost tam najednou nebyla a Kestrel zase budil stejný dojem, jako kdykoliv jindy. I jeho hlas byl naprosto normální, poklidný.
"Některé věci bych řekl trochu jinak, ale ano, tohle jsou věci, které nás zajímají u všech zrádců," schválil tvoji úvahu.
"Dozvíš se všechno, co je důležité. Jen ti nemůžu povolit přístup přímo ke všem tajným materiálům." vyhradil si Kestrel drobné omezení už k první části tvého seznamu toho, co by ti mohlo pomoci. To bylo jediné přerušení tvojí řeči.
Začala jsi mluvit znovu a vyjmenovávala další věci, až do chvíle, kdy ti tiché zahučení oznámilo přítomnost kabiny turbovtahu.
Kestrel zůstal stát na chodbě, dokud jsi se svým výčtem nebyla skoro hotová. Teprve potom ti pokynul, abys s ním vstoupila do kabiny. Zmáčknul dvě tlačítka a turbovýtah se začal pohybovat v opačném směru. Dostala jsi příležitost, abys řekla ještě něco, pokud by sis na to dodatečně vzpomněla. Následně se chopil iniciativy, i když toho, co chtěl říct, zase tolik nebylo.
"Změny v taktice můžou fungovat, není nemožné to zkusit..., takže to ti umožním. Podívám se, co se s tím dá udělat."
posoudil tvůj plán jako celek. K jednotlivým požadavkům se zatím přímo nevyjádřil, ovšem žádný z nich přímo neodmítl.
"Jen si pamatuj, že inkvizitor musí poznat chvíle, kdy nesmí couvat, kdy má být zcela neoblomný." I když by tě mohl napadnout opak, ze strany Kestrela to nevyznělo jako výhrada. Daleko spíše to od byla dobře míněná rada.
Vlastně se to oboje dohromady dalo vyložit nejen jako souhlas, ale i jako Kestrelova přímá podpora.
Jako kdyby ti Kestrel byl ochotný při splnění tvého úkolu sám pomáhat. Jako by se lekl a nechtěl tě příliš znepokojovat.

Cesta výtahem trvala delší dobu, než trvala před tím. Kestel tedy musel mít namířeno do nějakého vyššího patra.
Ve skutečnosti mířil ještě o pár podlaží nad úroveň tvého pokoje. Výtah zastavil v patře 2440 a zřejmě ani toto nebylo nejvyšší patro. Kabina by šachtou mohla pokračovat dál, kdyby tu ovšem z nějakého důvodu nebylo potřeba zastavit.
Po výstupu z turbovýtahu a dalších dvou krátkých úsecích chodby na tebe čekal pohled do velké místnosti. Její obsah tvořený řadou stoků, pultíkem se dvěma kuchařskými a servírovacími droidy a několik kusů nádobí ti jasně poukázal na jídelnu.
Jídelna nebyla nijak přeplněná. Před vámi v ní byli jen tři návštěvníci. Dva muži a jedna žena. Všichni byli oblečení v tmavém.
Mohla sis přičíst další živoucí důkaz, o přítomnosti jiných lidí, než jen Kestrela, Tillmoren a snad několika vojáků.
Jeden z mužů byl skoro dva metry vysoký a nepříliš usměvavý obličej mu ještě hyzdila jizva. Další dva se k vám sotva otočili, aby uctivě pozdravili Kestrela. Jejich obličeje nebyly ničím zvláštním zajímavé. Neměli tak jasně zkuté oči, jejich výraz byl stejně strnulý a k tomu ještě chladný, jako ten Kestelův při nejvýjimečnějších příležitostech.
Nikdy jsi tu nebyla a Kestrel nic nedal na onu drobnou uctivou pozornost. Požínal si nenuceně, tudíž jsi ani nemohla soudit, jestli se tu pohybuje často.
Kestrle zamířili k pultíku v zadní části místnosti a něco řekl jednomu z droidů. Ukázal ti na jeden ze stolů a zamířil k němu.
Stůl Kestrel nevybral náhodou, stál na kraji místnosti, stanou od ostatních, abyste si mohli v částečném soukromí promluvit.
Droidi vás s náramnou pohotovostí následovali. Každému z vás přinesli talíř s jakýmsi slaným nákypem, příbor a sklenici pití.
Ještě chvilku trvalo, než Kestrel sám od sebe začal mluvit. Před tím ještě z komlinku odeslal jednu zprávu a ochutnal jídlo.
Slaný nákyp byl další jednoduchou, i když nikoliv nejhůř udělanou variantou jídla. V levných kantýnách se podávaly horší věci.
Nicméně se vyplatilo počkat si na to, co ti poví. Mluvil potichu a s rozmyslem. Vypovídal ti skutečný příběh, jenž si ovšem nijak nezadal s tím Tillmoreniným. Příběh začínal asi takto.

Kestrel osobně již delší dobu věděl o činnosti jedné zrádcovské skupiny. Tu nejspíš vedl jeden z mála přeživších Jediů. Kestrel sám nevěděl kdo přesně, jen si byl jistý, že je to někdo z jeho nepřátel.
Kestrels e snažil shromáždit informace a trumfy proti té bandě, jenže zatím neměl žádný velký úspěch. Ti zrádci vždycky útočili z nenadání. Nebáli se drobných sabotážních akcí. Kde mohli něco zničit, tam se o to i pokusili. Po těch důležitých zůstávali špatné zprávy a minimum stop. Sem tam se ale přeci jen někoho podařio chytit, jako tu Twi´leckou ženu, snažící se zničit některé důkazy. Navíc prý nějakou Twi´lečku se na místech činu podařilo zahlédnout již dříve a ona o tom nechtěla vůbec nic povědět.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - Jídelna:
Jakmile se Kestrel začal chovat normálně, pomalu jsem se uklidňovala a strach mne přecházel. Trošku jsem na Kestrela přivřela oči a usmála jsem se na něj.
"Vylekal jste mne! To není fér!"
Prstíkem jsem se pokusila Kestrela jemně dloubnout do těla. Hned jsem se chytla za ruku. Už jsem z trestu neměla takový hrozný strach, jelikož jsem uvěřila tomu, že mne Kestrel chtěl jenom nachytat. Teď bych si na nějaké to vytírání podlahy v případě neúspěchu klidně i vsadila. Ale snažit se přirozeně budu. Ne kvůli trestu, nýbrž proto, že mám Kestrela ráda, pomalu mi začíná nahrazovat starého tatínka a chci mu udělat radost. A také se před Kestrel vytáhnout.
Na nic dalšího, co by mi mohlo pomoct při plnění úkolu, jsem si momentálně nevzpomněla. Nikdy jsem nikoho nevyslýchala, takže kdo ví, jaké super pomůcky inkvizitoři vlastně používají?
Zatímco mi Kestrel radil, pozorně jsem ho poslouchala. Jen jsem absolutně netušila, jak takový správný moment, kdy mám zůstat neoblomná, poznám. Výslech se mi začínal jevit jako něco, co bude nakonec příšerně těžké a nebude to tak jednoduché, jak jsem si zpočátku myslela.
"Budete moc zklamaný, když se mi to nepovede?"
Už jsem se neusmívala. Dívala jsem se na Kestrela s obavou. Nezajímala jsem se o případný trest, ten se mi už nezdál důležitý. Šlo mi spíš o můj vztah ke Kestrelovi, na kterého jsem se začínala pomalu upínat.
"A nebudete si myslet, že jsem nějaká matla?"

Rozměry pevnosti, citadely, nebo kde jsem to se to vlastně nacházela, byly obrovské. Opravdu jsem netušila, jestli bych do jídelny ze svého pokoje dokázala trefit, obzvláště, když jsem nedávala moc pozor na cestu. Tu mapu budu rozhodně potřebovat a veškeré dostupné informace také. I kdybych meč nakonec nedostala, tak ten skutečně bude muset počkat.
Jakmile jsem vešla do jídelny, ihned jsem si začala návštěvníky zvědavě prohlížet.
"Dobrý den!"
Bez vyzvání jsem slušně pozdravila. Ustoupila jsem kousek stranou, aby mne Kestrel neměl ve výhledu a poté jsem na toho vysokého muže vyplázla jazyk, dělala jsem na něj obličeje a šklebila jsem se.
Následovala jsem Kestrela a nezapomínala jsem dobrně provokovat jediného člověka v místnosti, který nám věnoval více pozornosti. Absolutně jsem netušila, jestli jsou to další inkvizitoři, nebo co jsou ti tři zač, ale stačilo mi, že se ke Kestrelovi chovali s úctou, takže i kdyby došlo k nějakému konfliktu, ani na chvilku jsem nepochybovala o tom, že by mne Kestrel bránil. Pro jistotu jsem se ale Kestrela pořád snažila držet za ruku, aby bylo všem přítomným jasné, že jsem tu s ním.
Sotva Kestrel ukázal na jeden ze stolů, zastavila jsem se. Mrkla jsem na Kestrela, mrkla jsem na stůl. Znovu jsem se podívala ne Kestrela... a posadila jsem se ke stolu, který s tím vybraným sousedil. Momentálně se mi nechtělo příliš poslouchat. Byla jsem velká inkvizitorka, no ne?

Ať už si Kestrel přisedl ke mně, nebo já si musela přesednout, jeho příběh jsem poslouchala s rozevřenýma očima. Rukama jsem si podpírala bradu a jídla jsem se při vyprávění ani netkla. Když se vypráví něco podobného, není na jídlo čas. To ví přece každý.
"A ti zrádci někomu při svých akcích ublížili?"
Zeptala jsem se ze všeho nejdříve. Pokud ano, tak ta twi´lečka není vůbec hodná a ani já na ni nebudu muset být hodná.
"Já si už nejsem jistá, jestli bych takového zrádce vůbec chtěla ve svém týmu,"
svěřila jsem se Kestrelovi.
"Takže mám zjistit všechno co půjde o její minulosti? Ale když už se to stalo, proč to nechce říct? Myslíte si, že nás to zavede k někomu důležitému? A když ty informace zjistím, mohla bych vyšetřovat celou skupinu, prosíííím? Říkal jste, že vám budu moct pomáhat!"
Připomněla jsem Kestrelovi jeho slib a s vidličkou v ruce jsem na něj ukazovala s takovou razancí, jako kdybych ho snad chtěla probodnout. Teprve teď jsem si vložila do úst první sousto a hned jsem se sápala po pití a vypila jsem celou sklenici.
"Kestreli? Nemohla bych dostat něco jiného, prosím? Je to strašně slané,"
pokusila jsem se udělat na svého společníka hodně smutné oči. Slaný nákyp se mi zdál až příliš slaný. Jako kdyby tam droidi vysypali celou solničku.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“