Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Zde jsou umístěny všechny dokončené výcviky.

Moderátor: Moderátoři

Zamčeno
Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

u]Prakith, inkviziční pevnost - Tvůj pokoj:[/u]

N a ne. Plyšové hračky se tohohle večera nekonaly, ať jsi dělala cokoliv. Na to, že je Till vytáhne z rukávu jsi čekala marně.
Tillmoren tam nejdřív jen tak postávala, potom postávala opřená o stůl a čekala, jestli přestaneš brečet. Nestalo se tak.
"Po určité chvíli čekání už to Tillmoren nevydřela a promluvila, aby se tě pokusila aspoň trochu uklidnit.
"Poslyš Ceano," upozornila na to, že se stále nachází v pokoji a čekala, na to, až ji budeš schopna věnovat pozornost.
"Kestrel ti poskytl věci, které neposkytl ani všem dospělým tady v pevnosti a očekává, že se podle toho budeš chovat.
Mohla bys mu ukázat, že to umíš, že jsi statečná a ještě chvíli to vydržíš bez vlastních hraček. Teď ti je nemůžu dát."

Tillmorenn moc dobře věděla, že tímto samotným tě neuklidní. Proto se ti pokusila dát alespoň malou naději.
"Na velkých planetách jsou obchody s hračkami. třeba bys mohla dostat úplně nové... podívám se na to, ale bude to nějakou chvíli trvat." sdělila ti. Když zmínila Kestrela, mohla jsi vytušit, že to nebude jen tak. Bezpochyby narážela mimo jiné na tvůj slib, že budeš Kestrela poslouchat a na to, že hračky dostaneš za odměnu. Potom nějakou chvíli čekala, jak to bude pokračovat s tvým pláčem. Po očku se snažila zjistit, jestli situaci přeci jen trochu nepomohla a neuklidnila tě.
Pokud by na tebe její slova skutečně měla nějaký činek, možná by ani nečekala, až cela usneš a odešla dříve.
Ať už tvé usínání trvalo jakkoliv dlouho, ať už ses cítila jakkoliv, zbytek tvého spánku byl relativně klidný a vydatný.
Tillmoren měla pravdu. Po tom všem ti spánek v normální pohodlné posteli opravdu hodně pomohl. Načerpala jsi nové síly a po noci strávené ve svém pokoji ses cítila o mnoho lépe, než po kterékoliv z předchozích nocí.

Ráno tě probudil až příchod služby, která ti přinesla jídlo. Kupodivu to nebyl stejný muž, jako včera, byl to obslužný droid.
Než sis promnula oči, stál už ve tvém pokoji a vezl s sebou podobný vozík, jaký jsi již viděla. Bez nutnosti velké komunikace ti vyměnil misku a sklenici od včerejšího jídla za nové, tak abys je měla připravené k snídani. Dále vyložil jednu velkou misku, v níž muselo být nějaké jídlo do zásoby. O další věci pro tvá koťata se nestaral. Všechny misky jsi měla přemístěné ve spojovací místnosti a vodu jsi mohla do dvou z nich napustit snadno. Zato ale přešel k tvému křeslu a položil k němu batoh.
Tvůj batoh, zapomenutý dole v chodbě poblíž místa, kde stáli strážní. Batoh byl pečlivě zapnutý a vypadal plný.
Ačkoliv to byl jenom droid, mohla jsi jej před jeho odchodem o cokoliv požádat stejným způsobem, jako toho muže.
U droida jsi mohla se téměř určitě říct, že ti splní cokoliv, čeho bude schopen. Kdybys žádné další přání neměla, mohla bys v klidu provést všechny potřebné ranní úkony a posnídat, pak už by ti zbývalo jen počkat na příchod Till nebo Kestrela.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - Tvůj pokoj:

V momentě, kdy se Till rozhodla nějak zasáhnout a promluvit, aby zmírnila můj smutek, nebo se o to spíše jenom pokusila, měla samozřejmě mou plnou pozornost. Alespoň dnešní večer bych se minimálně pokusila udělat všechno, co by si jenom přála, jen aby její zápisník zůstal hezky v kapse.
V průběhu jejího malého monologu jsem na ni upírala akorát oči plné slz. Když domluvila, rozbrečela jsem se paradoxně o trochu víc.
Ale já Nyšku potřebuji teď,
vymáčkla jsem se ze sebe během posmrkování. Poté jsem se otočila k Till zády, schoulila jsem se do klubíčka a brečela jsem, dokud jsem skutečně neusnula. Pokud mne chtěla Till hlídat, dokud jsem neusnula, ty dvě hodinky by si počkala. V případě, že by riskla odchod dříve, tak já bych to vlastně ani nezjistila. Na vyvádění dalších neplech po dnešní bití skutečně nebyla ani maličká nálada.

Oproti očekávání jsem nakonec usnula. Ráno jsem se probudila s daleko lepší náladou. Na své menší noční dobrodružství už jsem tolik nemyslela. Dokonce se mi ani nezdálo tak strašné. Byla jsem plná energie a těšila jsem se na Kestrela, se kterým jsem se měla setkat, takže ten budíček od droida mi vlastně ani nevadil.
Promnula jsem si oči, v posteli jsem si stoupla a chvíli jsem jenom poskakovala.
Nikam nechoď, počkej tady,
zaúkolovala jsem droida. Co slovo, to jeden výskok. Nakonec jsem seskočila z postele.
Musím vypustit koťááátka,
zašveholila jsem a tryskem jsem vletěla do předsíňky.
No téda, vy jste darebáci,
ohodnotila jsem počínání koťat. Ihned jsem do předsíňky také vypustila úklidovou četu v podobě úklidových droidů a každé kotě jsem vzala do jedné ruky, přenesla je a položila do vlastní postele.
Papali jste?
Zeptala jsem se koťat, ale na odpověď jsem přirozeně nečekala. Všechno jsem to zkontrolovala a přinejhorším jsem doplnila zásoby z toho, co jsem předpokládala, že mi droid dovezl pro koťata.
Snídani jsem zatím nechávala snídaní. Po kontrole misek jsem si chvilku chtěla pohrát s koťaty, pokud tedy nežadonily o jídlo. V tom případě bych jim nebránila, ale pokud byly dostatečně najedené, tak jsem se s nimi ve své posteli trochu pomuchlovala. Prstíkem jsem je provokovala, drbala jsem je za ušima a pod bradičkou… prostě jsem si s nimi užívala nový den. A to hezky dlouho.
Nakonec jsem ale i koťata nechala koťaty a dala jsem je v posteli, protože jsem ještě plánovala prozkoumat toho droida.
Co ty jsi zač?
Oslovila jsem droida, zatímco jsem ho oblečená jenom do spodního dílu pyžama začala obcházet a zkoumat. Pokud se droid nebránil, zkoušela jsem mačkat každý čudlík, na který jsem narazila. Dokonce jsem se pokoušela i odklopit jeho ovládací panel a spojit a rozpojit pár drátků. Ale o nějakou extrémní snahu se nejednalo, spíše to byl jen pokus. Při tom všem jsem stačila i snídat. A protože jsem byla bez dozoru, tak i kdyby v misce byla nějaká lepkavá kaše, jedla bych ji pomocí svých prstů. Takže droid mohl počítat i s nánose špíny.
Umýt se a vyčistit si zuby bych šla pouze v případě, že by mne to z nějakého důvodů nebavilo, jina bych u zkoumání a mírného poškozování droida vydržela dost dlouho.
Naposledy upravil(a) Hayasan dne 26.8.2015 07:54:24, celkem upraveno 2 x.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - Tvůj pokoj:

Droida můžeš zmást, může nepochopit, co po něm žádáš. Zmateně či nechápavě se už však umí zatvářit málokterý droid.
Tvůj pokyn byl navíc dostatečně jasný a nebylo na něm nic k nepochopení. Droid tedy dokončil všecko co měl udělat.
Pečlivě srovnal prázdnou misku a sklenici doprostřed stého vozíku a bez dalších pohybů zůstal stát vedle něj.
"Ano madam," odpověděl ti svým elektronickým hlasem s perfektním basicem a přízvukem, jaký bys nejspíš mohla slyšet na Coruscanutu. Odpověděl ti stejně, jak to včera udělal ten muž, který ti donesl jídlo. Už z toho se dalo usuzovat, že to není jen tak nějaká obyčejná hromada drátů a šrotu. Byl to napolo služební a kuchařských napolo protokolární droid.
Zatím co droid čekal, ty ses šla podívat na svoje koťata. Stav,v němž jsi je objevila, byl ještě horší, než ten, který bys mohla vidět v průběhu noci. Obě koťata už byla vzhůru a pomńoukávajíce pobíhala po předsíňce sem a tam.
Obě misky s vodou byly převržené a spodní straně dvířek od jedné ze skříněk se táhl dlouhý mělký škrábanec.
To ostatní bylo naštěstí v pořádku. Misky s jídlem převržené nebyly, i když z nich zrovna moc neubylo a dokud byla tady ve spojovací místnůstce, pochopila, zřejmě Bubáka i Sváča, že mají dělat nepořádek v bedně a ne na podlaze.
Tvým příchodem obě malé kočky ještě pookřály. Nejdřív se ale opravdu pustily do jídla, jakkoliv snědly pár soust a odběhly.
Jeden úklidový droid se okamžitě vrhl do práce na záchraně situace. Druhého jsi musela nastavit do normálního režimu.
Pak tě nějakou chvíli zaměstnávalo hraní si s koťaty. Koťata se sama musela nudit a tak se nechala chytit převracet i drbat,
jak se ti jen zlíbilo. Dokonce to vypadalo, jako by s tebou svým vrněním a mňoukáním průběžně komunikovali.
Sváča zamňoukala, i když ses jich zeptala na jídlo. Ale co říkala jsi nevěděla. Lépe by rozuměl snad jen kočkodroid.
Kočkodroida jsi sice neměla, ale rozhodla ses věnovat tomu, kterého jsi právě měla ve svém pokoji.

"Jsem S4L - GC víceúčelový droid" odpověděl ti oslovený, aniž jsi na tomto musela cokoliv měnit či nastavovat.
Pokud bys chtěla, byl by si s tebou schopný určitým způsobem povídat, aniž by tě to obtěžovalo. Jako droid mohl naprosto automaticky, s podporou umělé inteligence vykovávat celou řadu úkolů. S jeho rozebráním jsi ovšem neuspěla.
Tento záměr se ukázal značně nadhodnocený. Dlouhou dobu jsi vůbec nedokázala přijít jak na to.
Protože sérii SE4 už nebylo potřeba nastavovat žádné hodnoty, neměl na svém povrchu ani žádná tlačítka, případně jen vypínač. Všechny ovládací prvky se skrývaly uvnitř droida pod dvěma příklopy. Ani ty jsi ovšem nemohla dlouhou dobu objevit.
Mezi tím jsi stačila zkontrolovat obsah misek a pustit se do jídla. K jídlu jsi skutečně měla misku plnou jakési kaše.
Kaše sama o sobě byla hutná a vydatná. K tomu byla ještě obohacená o jakási křupavá zrníčka a kousky ovoce.
Přestože kaše nemohla nebýt trochu mazlavá, přidané ingredience trochu zachránily situaci a kaše se lepila hlavně kolem tvých prstů. Na droidovi jsi nenadělala tak velký nepořádek, jak by tomu mohlo být, kdyby kaše byla řidší a bez surovin navíc.
Co se týkalo té druhé misky, rovněž jsi hádala správně. Byla to zásoba pro tvá koťata a to až na několik dní dopředu. Obsahovala hromadu sušších kousků obsahujících všechno možné s výjimkou mléka. Kousky bylo vhodné před doplněním misek navlhčit vodou, jako tomu bylo i v případě předchozích dvou misek.
Byla jsi skoro po snídani, když jsi konečně objevila okraj jednoho z příklopů. Objevit ovšem ještě neznamenalo otevřít.
Stačilo by, abys trochu věděla, jak zacházet s něco jako dvířka bys otevřela celkem snadno. Takto asi jen náhodou.
Kvůli snaze otevřít droida jsi přehlédla i otevírající dveře. Stále ještě ses snažila něco vymyslet, když se ozval ten hlas.
"Copak to vyvádíš s tím droidem? Nechtěla by ses raději posadit a vyslechnout si odpověď na pár otázek?"
Nebyl to nikdo jiný, než Kestrel. Celkem nepozorovaně se mu podařilo dostat se dovnitř a postavil se za tebe.
O tvém plánu prozkoumat droida, zatím nic nevěděl, takže se tvářil trochu překvapeně, co bylo ale velice důležité, ať se tvářil a choval, jak chtěl, bylo to na celé parseky vzdálené od toho, co sis včera večer prožila s Tillmoren.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - Tvůj pokoj:
Nevadilo mi, že má koťátka poškodila můj majetek. Nebyla jsem u toho, takže jsem je stejně nemohla potrestat. Nehledě na to, že jsem ani nevěděla, která z mých koček byla autorem svého podpisu na mé skříni.
Bylo mi koťat trochu líto. Určitě se hrozně nudila. Jenže, co jsem měla dělat? Hračky jsem neměla ani pro sebe. A nenechám je v noci lítat po pokoji, když jim může hrozit zašlápnutí. To ať se raději nudí, ale ať jsou živé.
Misky s vodou jsem jim naplnila, nechala jsem koťata nažrat a pak proběhlo malé muchlování. Já sama jsem ze hry s koťaty byla nadšená, protože mne opravdu začínala mít ráda. Na zamňoukání Sváči jsem zareagovala jen dalším koled drbání na bříšku. Viděla jsem, že koťata jedla. Hladové bříško určitě neměla a v miskách jim ještě nějaké žrádlo zbývalo.

Označení droida mi vůbec nic neříkalo. Ale byla jsem na něj zvědavá. Sice jsem už podobné droidy samozřejmě viděla, ale nikdy jsem si žádného nemohla ohmatat, protože byl příliš drahý a tatínek jej nikdy nekoupil ani nepronajal. Měli jsme maximálně nějakého toho droida na uklízení, tedy než jsem ho rozebrala tak, že už nefungoval. A pak jsme neměli žádného. To se ví, že jsem chtěla pořádně prozkoumat i tohoto.
Budu ti říkat… budu ti říkat… budu ti říkat,
vymýšlela jsem, jak by se mohl jmenovat. Měla jsem totiž malý, doslova ďábelský plán.
Prostě budeš Čtyřka,
zakončila jsem vymýšlení jména. Nebylo to příliš originální, ale nikdy jsem droida nepojmenovávala a ani jsem nad vhodným jménem pro droida nepřemýšlela.
Tvým novým úkolem bude pohlídat a zabavit koťata, když tu nebudu. Budeš si s nimi hrát, nedovolíš, aby se nudila a dohlédneš na to, aby papala a dobře rostla. Vždycky, když dojdu do pokoje, tak mi o koťatech podáš podrobnou zprávu. Také budeš kontrolovat, aby tu byl vždycky pořádek. Budeš skládat mé rozházené věci a budeš mít na starost úklidové droidy, aby dělali svou práci,
zatímco jsem prozkoumávala droida, zadávala jsem mu jeho nové úkoly. A jelikož jsem mluvila i s plnou pusou, občas obsah mé pusy vyprskl trochu na droida. Absolutně mi nevadilo, že jsem špinavá. Nacházela jsem v tom malé potěšení, takže kaši jsem měla nejen na prstech, ale i na nose a tvářích, na rukách až po lokty a na břichu taky, protože jsem se občas netrefila do pusy.
A nikdy, nikdy nesmíš opustit můj pokoj. A ze všech úkolů, které jsem ti teď zadala, jsou nejdůležitější koťata,
upozornila jsem droida zrovna ve chvíli, kdy jsem prsty jela po zádech ve snaze najít nějaká ta dvířka.
A když jsi ten protokolární droid a pohybuješ se po pevnosti, tak máš ve svém programu určitě nahranou nějakou mapu. Tu mapu chci a vlastně, chci všechny údaje, co jsi nashromáždil v databázi nejen o této pevnosti, ale i o lidech, kteří zde žijí. Nahraješ mi to do datapadu, který by zde někde měl ležet,
začala jsem si olizovat prsty ulepené od kaše. Mohla jsem se jít umýt, jenže objevila jsem jednu z příklopek. A olizování prstů bylo zcela určitě rychlejší než cesta do koupelny a zpátky.
Byla jsem zrovna v nejlepším, když se za mnou ozval hlas, který jsem moc dobře znala. Naštěstí to nebyla Timlornen.
Jééé,
vypískla jsem překvapením, když jsem se ohlédla.
Vy jste úplný duch! Já vás neviděla a ani neslyšela! A já se na vás hrozně těšila,
pištěla jsem dál. Droida jsem nechala droidem, trošku jsem se rozběhla, narazila jsem do Kestrela (pokud neuhnul) a špinavýma rukama jsem ho hned začala objímat. Ani mi nevadilo, že bude celý od kaše, kterou jsem snídala. Trochu jsem u toho i stihla poskakovat. Měla jsem totiž velkou radost, že Kestrela vidím.
Dobré ráno,
pozdravila jsem, zatímco jsem ho objímala. Pustila jsem ho teprve za chvíli.
Jo, já si sednu, ale napřed něco musíte vidět. Je to důležité,
odpověděla jsem a zatvářila se trochu pyšně. Pokud Kestrelovi nevadilo, že jsem ho svou rukou chytla za tu jeho, pokusila jsem se ho odvést napřed do předsíňky, kde jsem mu ukázala škrábanec na skříni.
To jsou pašáci, že ano? Také mi koťátka vylila vodu z obou misek!
Chlubila jsem se, jako kdyby to byla moje zásluha a bylo to něco chvályhodného. Poté jsem se Kestrela pokusila odvést k posteli a ukázala jsem mu obě koťata.
Ta rostou, co? Myslím si, že jsou větší než včera. Třeba z nich budou obrovské, metrové kočky, které budou lovit na chodbách vojáky,
vykládala jsem a trošku jsem vykulila oči. Poté jsem se ale usadila ke stolu, kde jsem začala prstíkem vybírat poslední zbytky kaše z misky.
A Timlornen mne včera strašně, ale strašně moc zmlátila. Nic jsem neudělala, jenom jsem chtěla vysvobozovat vězně. Měla jsem plán. Dala jsem mýdlo na schody a také jsem je trochu namydlila, aby klouzaly. Potom jsem šla k vojákům, co hlídali vězení. Trochu jsem jakože brečela, že po chodbách pobíhají ozbrojení muži. Chtěla jsem shodit to mýdlo na schodech, aby se tam jeden šel podívat, uklouzl a spadl. J8 bych pak vypustila svého úklidového droida. Udělal by něco jako mlhu, zbývající vojáci by nic neviděli, já bych jim svázala nohy lanem, donutila bych je otevřít dveře a osvobodila bych všechny vězně,
začala jsem vykládat, protože tohle mne opravdu trápilo. Jen jsem se tedy nepochlubila, že jsem si s naší rvačkou začala já.
Jenže ona mne nachytala Timlornen. Zčista jasna se tam objevila. A pak mne zatáhla do kumbálu a tam… víte, jak strašně moc to bolí? A jak vidíte, byl to úplně za nic. Navíc mne nechce poslouchat. A taky jsem si nemohla ani vyčistit zuby,
dodala jsem a vážně jsem přikývla hlavou. Ne že bych si ty zuby čistit chtěla, ale proč z toho koneckonců neobvinit Timlornen?
A zuby se přece čistit mají. A myslíte si, že bych mohla mít nějakého plyšáka? Včera mi bylo hodně smutno a… nebo bych příště mohla jít za vámi, až mi bude zase smutno?
Jestli mne Kestrel nepřerušil, tak jsem zmlkla až teď. Seděla jsem s lokty opřenými o stůl. Prsty jsem měla roztažené daleko od sebe, protože jinak jsem měla pocit, že když je dám k sobě, tak je už nikdy nedokážu odlepit.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - Tvůj pokoj:

Jakkoliv jsou droidi ve většině případů zcela poslušní svému majiteli, najdou se i věci, v kterých se u nich dá přepočítat.
Právě jednu z takových chyb jsi udělala. Neuvědomila sis, že ani u droida nemusíš být ten, jehož příkazy jsou nejdůležitější.
Droid S4L - GC jistě měl nějakého vlastníka, jemuž sloužil už před tvým příchodem a zrovna tak nyní musel mít nějaké pokyny.
Zatím co ses mu snažila zadávat příkazy, Čtyřka tam pořád ještě se strojovou trpělivostí stál a poslouchal, co říkáš.
Přitom z něho vycházela směs zvuků, u člověka rozpoznatelná jako projevy nesouhlasu. U droida jen elektronická změť.
"Dovolíte madam? Mate mě snad za droida chůvu, madam?" ohradil se proti první části tvého seznamu úkolů.
"Lituji, že vám nemohu pomoci, ale dle pokynů se musím vrátit do kuchyně." Svoje nové úkoly z větší části nepřijal.
To ovšem neznamenalo, že by ti nebyl ochotný v ničem vyhovět. Že by byl méně ochotný, než ten muž, co ti umyl záchod. Čtyřka by něco podobného nejspíš též udělal. Pouze dlouhodobý úkol byl příliš v rozporu s jeho plánem povinností.
U dalších instrukcí jsi mu totiž už umožnila být podstatně ochotnější a tak ti ani v nejmenším neodporovalo.
"Takže máte na mysli, třeba mapu kuchyní a úklidových místností? Nebo informace o přehledu služeb a tom, které pokoje v horních patrech, má který droid na starosti k úklidu?" ověřoval si ,jaký druh informací po něm přesně žádáš.
Řeč o těchto posledních instrukcích, probíhala už ve chvíli, kdy jsi hledala cestu dovnitř droida. Tak jako tak se nemohla dostat dál, jak na půl cesty, neboť do ní stejně vstoupil Kestrel. Droid aspoň část svého úkolu, tak, jak ti ho nabídl splnit. Vydal se hledat tvůj datapad, připojil se a cosi do něj nahrál, i když jsi nemohla zaručit, že to bude víc, než co sám řekl.
Po tom všem se droid s Kestelovým tichým souhlasem dal spolu s vozíkem na ústup z pokoje, čímž porušil nejen tvůj nejvíce odporující příkaz, ale nepřímo i ty ostatní, které byl schopný splnit jen s velkými obtížemi.

Kestrel si tě mohl pořádně prohlédnout až ve chvíli, kdy ses k němu otočila a právě tehdy zpozoroval i to, jak jsi umazaná a ušpiněná od kaše. Rozběhla ses k němu a pokusila se ho obejmout. Kvůli míře tvého ušpinění, se ovšem choval trochu zdrženlivěji. Nechal tě přijít až k sobě, ale obejmout se nenechal. Couvnul o krok zpátky a opatrně tě zval za ruku.
Rozevřel prsty, uchopil tvoji dlaň a trochu ji přidržel, aby tě přibrzdil. I když to bylo daleko mírnější gesto, nevyčnívala z něj žádná podrážděnost ani agresivita. Záměrně riskoval jen ulepenou ruku. Tomu ostatnímu se svou obratností dokázal vyhnout.
"Dobré ráno, doufám, že sis dostatečně odpočinula," opětoval tvůj pozdrav Kestrel, což mohlo mít více významů..
Za ruku už jsi ho držela, takže ti stačilo snažit se, aby tě nepustil a Kestrel šel za tebou. Muselo v tom sehrát roli i použité spojení něco důležitého. Nemohl vědět, co mu budeš chtít ukazovat, že to budou jenom tvoje koťata.
Odpovědí ti po většinu času byl Kestrelův obličej nepříliš vyjadřující emoce a několikeré letmé přikývnutí.
"A něco takového bys vážně chtěla? Určitou zpětnou vazbu ti dal, až poté, co jsi mu ukázala všechno, co jsi chtěla.
"Může z nich vyrůst ledacos, když se o ně budeš dobře starat," připomněl ti, zhodnotiv možnosti toho na co ses ho ptala.
Na to se opět uchýlil převážně k mlčení, protože stál za tebou a poslouchal, jak mu překládáš svou verzi večerního dění. Jeho odezva nebyla ani lítostivá, ani souhlasná. Dalo by se mluvit o částečně účastném nadhledu, či o něčem podobném.
Kestrel zkrátka to, co jsi mu vyprávěla, nahlas skoro nehodnotil. Neprohlásil nic o tom, že tě Tillmoren potrestat neměla, nestnažil se tě ujistit, že sis to nezasloužila. Oproti tomu ti nevyčetl, že ses pustila na výpravu za osvobozováním vězňů.
"Tillmoren na tebe byla přísná, ale nemyslíš, že když je někdo pod zámkem ve vězení, může pro to být dobrý důvod?"
odpověděl ti otázkou. A to bylo celé shrnutí dění včerejšího večera z jeho strany. Tedy téměř celé pozastavil se ještě u toho boudu, že ti Tillmoren nedovolila vyčistit si zuby, ve spojení s tím, jak moc jsi byla ulepená.
"Tak by ses měla umýt a vyčistit si zuby teď, protože si všechno ušpiníš a nebudeš moct jít se mnou, až budu něco chtít ukázat já tobě."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - Tvůj pokoj:
Na droida jsem se dost zamračila. Ne, nelíbilo se mi, že odmítl splnit moje příkazy. Dokonce se mi ještě vysmíval!
Ne, budu ti říkat Drzoun,
Odpověděla jsem droidovi.
A jestli si nedáš pozor na pusu, tak tě rozeberu na součástky,
přidala jsem výhružku. Jen jsem si nebyla jistá, jestli bych ji vůbec uskutečnila. Něco podobného by se Timlornen rozhodně líbit nemuselo. A to poslední, po čem jsem toužila, bylo opětovné vytažení a použití notesu způsobem, pro který rozhodně vyroben nebyl. Svůj zadek jsem měla poměrně ráda a v bolesti jsem se ani trochu nevyžívala.
Ano, přesně to tam nahrej. A na nic nezapomeň. Nahraj mi všechny informace o této pevnosti, které jsou ti k dispozici,
zopakovala jsem instrukci. Ono se to mohlo zdát jako zbytečná věc, ale když si obejdu co nejvíc užitkových droidů, tak bych za chvilku mohla mít mapu skoro celého místa, na kterém se nacházím. A v momentě, kdy zjistím nějaké bílé fleky… tak aspoň budu vědět, že stojí za návštěvu. Takže s droidem se do určité míry spokojená byla.

To, že se Kestrel nenechal obejmout, mi vlastně ani nevadilo. Jeho gesto nebylo nijak nepřátelské ani agresivní. Takže mi to vůbec nevadilo. A když mne následoval, tak si to více než vyžehlil.
Já se vyspala dobře, ale lépe by se mi spalo s plyšákem,
podotkla jsem a „nenápadně“ jsem opět vzpomenula hračku, o které jsem mluvila jenom za dnešní ráno už podruhé.
Samozřejmě. Měla by velké zuby a drápy,
přisvědčila jsem Kestrelovi k otázce velikosti koček. Čím větší zubiska nějaké zvíře mělo, nebo čím jedovatější bylo, tím více se mi líbilo. Mohla jsem si totiž hrát, jak ho zabíjím a získávám velkou slávu a respekt, nebo jsem si hrávala, že to byl můj mazlíček, který mne chránil, a díky němu jsem vlastně respekt měla taky.
A když Kestrel naznačil, že z mých koťat může vyrůst leccos, trošku se mi rozzářila očka. Hned jsem si umínila, že má koťat musí hodně jíst, spát a také si s nimi musím dostatečně hrát, aby byla silná. Třeba z nich skutečně vyrostou ne metrové, ale desetimetrové šelmy.
To může, jenže taky nemusí,
pokrčila jsem rameny. Otázka možné viny vězňů mne nijak zvlášť nezajímala. Mě šlo spíše o ten samotný čin, o to osvobození. Navíc se mi zdálo, že mé činy Kestrel neodsoudil, což bylo strašně fajn. Vězně půjdu osvobozovat znovu. Jen si budu muset dávat bacha i na Till a přinejhorším uteču za Kestrelem. Toho si zcela určitě nedovolí mlátit zápisníkem.
Vězně! Ukážete mi vězně? A nějakého špióna? Abych věděla, jak špión vypadá a jestli jsem byla včera správný špión. Také bych chtěla vidět nějaká zdejší strašně nebezpečná zvířata a masožravé rostliny,
od stolu jsem doslova vyskočila, takže jsem samým nadšením klidně mohla i převrhnout židli, na které jsem seděla. Jako velká voda jsem se hrnula do koupelny, kde jsem si trochu naklonila umyvadlo, napustila do něj teplé vody, co se do něj jenom vešlo, a nehledě na možný nepořádek jsem se rychlostí blesku myla. Ani jsem se neutřela a vlítla jsem zase do pokoje. Z baťohu jsem vytáhla droida a pokusila jsem se nahmatat kartáček a pastu. Pak následoval další zrychlený přesun do koupelny. Na koťátka jsem si ale celou dobu dávala pozor. Mohla totiž z postele slézt.
Opravdu jsem si chtěla vyčistit zuby, jenže sotva jsem pastu strčila do pusy, hned jsem ji zase vyplivla a začala jsem kloktat vodu.
Fůůůj,
plivala jsem do umyvadla.
Kestreli, Kestreli, Kestreli!
Volala jsem jméno svého společníka, jako kdybych tam snad měla nějakého nezvaného hosta a ten mne začal ohrožovat. Jestli nepřišel, šla jsem já za Kestrelem.
Ta pasta pálí,
postěžovala jsem, zatímco jsem si znovu odplivla do umyvadla.
To nemáte dětskou pastu s ovocnou příchutí? Já si tímto zuby čistit nebudu,
pastu jsem trochu štítivě vzala do dvou prstů a položila jsem ji co nejdál od sebe.
A kartáček dře. Je moc tvrdý. Tatínek mi kupoval speciální dětský ve tvaru tauntauna,
stěžovala jsem si na nevhodnost potřeb, které jsem dostala. I kartáček jsem vzala do dvou prstů a položila jsem jej vedle pasty.
Jak si mám čistit zuby teď? Nemám tu ani barevný chronometr, který by mi odtikával dvě minuty,
podívala jsem se trochu bezradně na Kestrela od kterého jsem čekala nějaké řešení tohoto problému, který v mé mysli nabýval čím dál tím větších rozměrů.
Také mi schází hrníček s legračním obličejem, abych si vůbec měla kam dávat kartáček a pastu,
seznámila jsem Kestrela s další věcí, která prostě chyběla. Jaksi mi nedocházelo, že v pevnosti nebudou nejen hračky, ale ani kartáčky na zuby ve tvaru zvířátek a podobně.

Ať už na to Kestrel řekl cokoliv, byla jsem velmi ochotná spolupracovat, protože jsem byla velmi zvědavá na to, co mi chce ukázat. Takže kdyby trval na tom, že si mám zuby vyčistit tím, co mám (i když to pálí, štípe a neměla jsem si čím odměřit čas), tak jsem to udělala bez jakýchkoliv dalších řečí. Jen jsem si na konci neodpustila hrdý výraz, protože bych byla na své sebezapření dost pyšná.
S výběrem vhodného oblečení bych si nechala poradit od Kestrela, protože jsem neměla nejmenšího tušení, co plánuje. A stejně jako před Till, ani před Kestrelem bych se nestyděla. Jen bych se teda otočila, takže Kestrel (pokud by neodešel) by viděl maximálně můj holý zadek, na kterém nebylo ani stopy po včerejším bití.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - Tvůj pokoj:

"Vězně... špióny...," pokrčil Kestrel lehce rameny, jak by to udělal někdo, pro koho to není vůbec lehké rozhodnutí.
"To se snadno řekne, ale daleko hůř se to udělá," snažil se zase jednou být tajnůstkářsky neurčitý a tajuplný.
Mluvil, jako by se mu ti je ukazovat nechtělo. Jenže kolik už bylo takových situací, kdy byl vyhýbavý, ale neřekl ne.
Mezi tím, už ses hnala do koupelny, aby ses umyla. Hustá zasychající kaše byla úžasné lepidlo. Tím, že bys strčila dva prsty pod vodu, by sis ruce neumyla ani náhodou. Musela jsi na to jít pořádně a vždy si pomáhat jednou rukou při čištění té druhé.
Během několika minut ses naštěstí dokázala zbavit veškeré špíny i toho čím dál nepříjemnějšího lepkavého pocitu.
S uklízením sis velkou hlavu dělat nemusela, ostatně na to jsi měla dva úklidové droidy. Zbývalo ti už jen vyčistit si zuby.
Hladké vyčištění zubů překazily hygienické potřeby, s nimiž jsi nebyla spokojená, i když to byly naprosto běžné věci.
Kartáček nebyl zvlášť tvrdý a pasta měla jen mírně mentolovou příchuť bez známek štiplavosti. Jenže ani jedno nebyl dětské.
Namísto čištění zubů jsi tedy běžela za Kestrelem, aby sis mu mohla postěžovat a taky mu svoji nespokojenost demonstrovala.
Kestrel očima sledoval odkládaný kartáček i pastu, jeho tvář se neměla ve zvyku hýbat, ovšem jeho hlas předvedl další z celé plejády postojů, jež měl k dispozici. Na místo káravého podnětu v něm byla jakási mrzutost a zklamání.
"A já si myslel, že bych ti mohl ukázat i velké tajemství, jak by ses postupně mohla stát jednou z nás," povzdechl si.
"Jenže ten, kdo vyvádí takové věci a nad vším co je v pevnosti k dispozici ohrnuje nos, se její součástí stát nemůže."
Ještě prsem ukázal na odložený kartáček ležící vedle tebe a napůl se od tebe otočil pryč. Čekal, jak to dopadne s tím čištěním zubu, jestli si je přeci jen budeš ochotná bez velkých řečí vyčistit. Že chce, aby sis je vyčistila, bylo bez diskuse.
Pokud jsi to udělala, spokojil se s tím a na to, že jsi měla nějaké stížnosti, jako by bylo předem zapomenuto.
Viděl, že jsi dychtivá vyrazit a tak už po tobě nechtěl, aby ses posadila. Na místo toho pomalu zamířil ke dveřím.
Odsunul je a zůstal stát, naznačujíce, abys šla s ním. Velice brzy ti došlo, kam to vlastně míří, chodbami přímo ke schodišti.
"Dokázala bys uhodnout, proč jsi výjimečná...?" zeptal se tě, hned jak jste se plynulým krokem vydali chodbou.
"Napadlo tě někdy, že máš schopností, které můžou být důležité a které nemá každý?"
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - Tvůj pokoj:
Neurčitá odpověď ohledně možnosti vidět špióny a vězně mne celkem uspokojila. Zkrátka jak se říká, rancor se nažral, ale bantha zůstala celá. Do koupelny jsem tedy rozhodně neletěla zklamaně a mou náladu něco tak neurčitého ani trošku nepoznamenalo.
Umývání ulepené kaše nepatřilo mezi nic moc příjemného. Musela jsem použít i své nehty, takže sjem az nimi měla bordel a musela jsem si je čistit.
Příště použiju lžičku. Už chápu, proč mi tatínek nikdy nedovolil jíst kaši rukama.
V duchu jsem dávala starému tatínkovi za pravdu a má odhodlanost jíst tak, jak se má, z touto zkušeností rapidně stoupla.
Jenže poté přišel můj malý výstup ohledně kartáčku, na který Kestrel zareagoval zcela jinak, než jsem čekala. Trošku mi poklesla ramena. Nechtěla jsem, aby se Kestrel tvářil zklamaně, bylo mi to nepříjemné. Maličko jsem zrudla.
Ale... já vlastně dětskou pastu nepotřebuju, já jsem už velká,
za svá slova jsem se dokonce trošku zastyděla, takže pastu i kartáček jsem si zase vzala a v koupelně jsem si své zuby vyčistila skutečně pořádně. Daleko lépe, než jsem si je obvykle čistívala.
Nezlobíte se, že ne? Já se polepším,
pro jistotu jsem vyzvídala na Kestrelovi, sotva jsem se vrátila zpět do pokoje i s vyčištěnými zuby. Tahala jsem ho i trochu za oblečení, abych na sebe dostatečně upozornila.
A také jsem se svými věcmi spokojená, i když tedy nevím, na co které mám,
pokusila jsem se trošku pousmát a zahleděla jsem se na Kestrelův obličej. Když jsem zjistila, že se tváří, jakoby se nic nestalo, trochu jsem si oddechla. Opravdu jsem chtěla Kestrelovi pomáhat a stát se členkou té nejtajnější organizace v galaxii (v něčem obyčejném by se přece Kestrel neangažoval).
Na oblečení jsem si vybrala kalhoty a tuniku. Obojí v černé barvě. Sice jsem měla ráda barevnost, ale tímto jsem chtěla dát najevo svůj úmysl patřit ke Kestrelovi a ten chodil také v černé. Jen boty jsem si neobula.
Můžu jít bosky? Baví mne chodit bez bot,
zjišťovala jsem, zda nebude Kestrel protestovat. Pokud by si to ovšem přál, bez pokusů o jakoukoliv diskusi bych se posadila na bobek a nějaké ty botky bych si obula.

Když Kestrel naznačil svůj úmysl odejít, přeci jenom jsem se na chviličku ještě zdržela. Sundala jsem svá koťata z postele a zkontrolovala jsem, zda mají otevřené dveře do předsíňky. Znovu jsem mrkla na obsahy obou misek, aby mé budoucí extrémně dravé šelmy, snad netrpěly hladem a žízní.
Sváčo, Bubáku,
oslovila jsem svá zvířátka.
Já musím jít pryč. Vydržíte tu beze mne, že ano? Hračky sice ještě žádné nemáte, ale hned jak budu mít chvilku, tak vám nějaké seženu. Vyrobím vám střapečky, které za sebou budou tahat droidi na úklid,
rozloučila jsem se s koťaty, obě jsem naposledy podrbala za uchem a vyběhla jsem z pokoje. Na Kestrela jsem hezky počkala na chodbě.Jakmile vyrazil směrem ke schodišti, já šla s ním... i když... já spíš pobíhala kolem něho a zkoumala jsem, zda se skutečně ty dveře, které jsme míjeli, nějak neodlišují. Teď jsem se totiž nemusela bát, že potkám někoho, kdo mne pošle spát.
Zklidnila jsem se až v okamžiku, kdy mne Kestrel oslovil. Jednou rukou jsem se chytla Kestrela za jeho oblečení, pokud tedy proti tomu nic neměl.
Tatínek občas povídal, že občas hodně zlobím a moc mluvím,
ihned jsem vystřelila první, co mne napadlo. Poté jsem se ale podívala na Kestrela a zatvářila jsem se trochu zadumaně.
Ale každý přece zlobí, když je malý. A každý, kdo umí mluvit, tak mluví. To přece není nic, co by bylo výjimečné. Tak, co mi jde a ostatním až zas tak moc ne?
Já už vím!
Vykvikla jsem za chvilku. Oběhla jsem Kestrela a chytila jsem se ho za oblečení z druhé strany, tedy pokud proti tumu před tím nic neměl. Kdyby se mu to nelíbilo, chytila bych ho za ruku.
Říkal jste, že jsem výjimečná, že bych mohla mít talent. Také jste mi vlastně sliboval meč. A Jediové mají meč! Timlornen mi o nich vyprávěla!
Pištěla jsem nadšením, protože se mi má myšlenka skutečně zdála geniální. Takže jsem opět nevydržela na místě. Tentokrát jsem Kestrela truchu předběhla, tedy pokud mi to bylo umožněno.
A Jediové uměli spoustu věcí, které ostatní bytosti v galaxii neuměli. Třeba vysoko skákat a strašně rychle běhat, že jste viděl jen šmouhu. Takže já jsem výjimečná, protože umím vysoko skákat a rychle běhat,
otočila jsem se na Kestrela a vyloženě jsem čekala pochvalu.
Můžu být Jedi? Vy byste taky mohl být Jedi. Jen Timlornen Jedi nebude, tu nechci. Ale kdyby mne poprosila, mohla by nahradit úklidového droida,
před Kestrelem jsem začala trochu poskakovat, protože jsem si právě všimla, že jdeme směrem ke schodům. Líbilo by se mi, kdybych byla ten správný Jedi. Timlornen Jedie sice moc pěkně nelíčila, ale já bych si dala pozor, abych nic nepokazil.
Třeba se na ty vězně ještě dneska podívám.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - Tvůj pokoj:

Jakékoliv tvoje obavy, že by se k tobě mohl Kestrel zachovat stejně, jako večer Tillmoren v tuto chvíli neměli reální základ.
Kestrel zůstával klidný, ke stavu očividné naštvanosti měl hodně daleko. Nebyl o nic víc rozzlobený a popuzený, než včera.
Skutečně ti už nic nevytýkal. Ani to, že jsi byla celá ušpiněná, ani zbytečné řeči, které jsi měla okolo vyčištění zubů. Bylo to, stejné, jako mávnutí rukou, doprovázené slovy, že se Kestrel zabývá důležitějšími věcmi, že stojí o něco úplně jiného. A tohle jsou ve srovnání s těmi věcmi jenom podružné drobnosti, za něž tě má jen malý smysl kárat, nebo dokonce trestat.
Znovu tak osvědčil, že když chce, má pořádnou dávku trpělivosti, což se o chování Tillmoren d té míry říct nedalo.
S oblečením ti Kestrel neporadil. Jeho výběr ponechal plně na tobě, podle toho, co ti bude vyhovovat. Ale když sis pak vybrala černou tuniku a černé kalhoty, důkladně si tě prohlédl. Snad se chtěl přesvědčit, že se k tobě černé odění opravdu hodí.
K výsledku neměl žádné připomínky. Do obouvání těžších vysokých a černých bot, jsi těžkých bot jsi nucena nebyla.
Kestrel jen lehce pokrčil rameny. To znamenalo, že je protentokrát se vším všudy na tobě, jestli si boty vezmeš, nebo ne.
Nevěděla jsi, co ti hodlá Kestrel ukázat, co má dále v plánu. Pokud to však bylo v pevnosti, nemusela jsi boty vždy potřebovat.
Tvůj odchod z pokoje byl ještě lehce pozdržen. Musela sis totiž promluvit se svými koťaty. Chtěla jsi jim říct, co mají dělat a rozloučit se s nimi. Jak jsi mohla konstatovat, během té krátké chvíle, kdy jsi jim nevěnovala pozornost, byly Bubáka i Sváča ukázněné. Aspoň tě nezdrželo žádné další napravování škod, skutečně ti stačilo sundat koťata z postele, případně je pustit dvířky do předsíňky. Pak jsi mohla jsi následovaná Kestrelem proběhnout na chodbu.

Prakith, inkviziční pevnost - chodby:

Jakmile ses ocitla na chodbě před dveřmi, naskytla se ti další příležitost věnovat krátký pohled číslu svého pokoje.
Bylo to číslo 410479. Od něj pokračovala dál chodbou s ne zcela pravidelně se snižující řada čísel, až po číslo 410251. Na tom, jak číslování pokračovalo dál, nebylo nic zvláště zajímavého. Někdy se měnila jedna číslice, jindy víc jak polovina, přesně jak ti už ukázal včerejší, dnes pokračující průzkum. V rámci něho ses snažila pátrat po možných odlišnostech dveří v tomto patře.
Potvrdilo se ti, že většina dveří je úplně stejná. Pevné, ale naprosto bezvýrazné a úplně obyčejné elektronické dveře.
Veškerá tvoje snaha byla nakonec odměněna jedním objevem. Bylo to u jedněch dveří, na kraji chodby, kolem níž jste procházeli. Na samotných dveřích vlastně nic zvláštního nebylo, byly to zase ty samé dveře, označené číslem 410011.
Jen pozornější zkoumání ti mohlo prozradit, čeho sis to vlastně všimla. Něco odlišného bylo na hlavním panelu vedle dveří.
Nebylo to nijak do očí bijící, ale pokud ses vzpomněla na panel hlídaný čtyřmi vojáky tam dole, mohla bys dojít k možnosti, že jsou tyto dveře lépe zabezpečené. Přinejhorším by to dopadlo tak, že to tak být mohlo a taky nemuselo. Nic dalšího jsi neviděla. Stále platil záběr z večera. Jestli tam ještě něco bylo, muselo by to být schované jinde, tam, kudy jsi ještě nešla.
Kestrelovi tvoje pobíhání a držení zrychleného tempa, nečinilo žádný problém. Když jsi běžela dozadu, nebo po stranách, nezastavil, neohlédl se, pokračoval pořád stejnou rychlostí dál. Když jsi běžela napřed, přidal do kroku a náskok dohonil sám.
Mezi vším tím pobíháním, jste stihli ještě hovořit a projít větší částí chodem, směrem ke schodišti.

Ve chvíli, kdy jsi přestala pobíhat sem a tam se Kestrel nechal znovu chytit za ruku. Jasně tomu dával přednost, před tím, abys ho tahala za odět. I tak mu to vydrželo jen chvíli, sotva pár kroků. Začala jsi mluvit o Jediích, Kestrelova ruka jaksi ochabla a do jeho tváře vplul ten jeho náznak zklamaného úsměvu. Jediové zřejmě nebyla úplně správná odpověď na to, na co se ptal.
"Jediové vždycky byli jen blázni a zrádci. A je spousta schopností možností, o nichž měli Jediové sotva mlhavé ponětí," procedil mezi zuby. Tato jeho reakce ovšem nemusela být namířena proti tobě. Musel ho k ní vézt spíše vztah k Jediům.
"My sloužíme impériu, říkáme si inkvizitoři. Tvoje schopnosti se tu budou rozvíjet v plném rozsahu, ne jako u Jediů.
Trochu se snaž a brzy budeš umět daleko víc, než jen dobře skákat a běhat,"
poučil tě s patřičným důrazem na slovo víc.
Mezi tím jste se dostali až ke schodišti a po něm jste patro po patře začali klesat směrem dolů.
"Řekni mi, jaké pocity jsi měla při tom včerejším incidentu s Tillmoren a jaké pocity máš právě teď." položil ti Kestrel sestupující po schodech další, otázku, zdánlivě vůbec nesouvisející s tím o čem mluvil před tím.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - chodby:
Mé patro se mi zdálo poněkud podivné. Spousta dveří, ale ani včera večer či dneska ráno nikdo nebyl na chodbě. Jako kdyby to byla pevnost duchů. Absence živých bytostí mne doslova praštila přes čumák.
Kde všichni jsou? Co dělají? Proč nejsou na chodbě?
Jakmile jsem ale narazila na ty zabezpečenější dveře, pokusila jsem si ten panel prohlédnout lépe a došla jsem k závěru, že zcela určitě musí skrývat něco, co za skrývání stojí.
Možná bude odpověď za nimi. A možná taky ne, ale v každém případě se tam musím podívat. Určitě tam budou zajímavé věci.
Umínila jsem si, že sotva budu mít aspoň chviličku času, tak musím zjistit, jaká velká tajemství ty dveře skrývají.
Jen aby mne nechytila Timlornen... hlavně nesmím říct nic ohledně zajatců a jejich vysvobozování. Prošel by mi průzkum pevnosti? Ne, to asi ne. Ale mohla bych říct, že tyto dveře jsou blízko mého pokoje, a že bych se bála, kdybych nevěděla, jaké nebezpečí na mne může číhat. Jo, to by šlo. Ale lepší by bylo, kdyby mne Timlornen neviděla. To bych se pak nemusela vymlouvat.
Kestrela jsem si ale hlídala sama. Nikde jsem se příliš nezdržovala. Byla jsem tak zvyklá od tatínka. Jednou, když jsem nedávala pozor, tak se mi táta schoval za rohem. Ještě jsem si v této pevnosti nebyla jistá, takže jsem za Kestrelem přinejhorším dobíhala.

Jakmile jsem na Kestrelovi zahlédla známky zklamání, opět jsem trochu svěsila ramena a sklopila jsem hlavu.
Ale Timlornen mi neřekla, že byli zrádci! Timlornen povídala, že se motali do toho, co nechápali! Já chtěla být správný Jedi!
Ihned jsem se začala bránit, protože jsem nechtěla, aby byl Kestrel zklamaný.
A jestli byli Jediové zrádci, tak já s nimi nechci mít nic společného. Věříte mi? Já už ani nebudu osvobozovat vězně, protože bych mohla osvobodit zrádce a to bych nechtěla,
ihned jsem začala Kestrela ubezpečovat. Zastavila jsem se, chytla jsem Kestrela za obě ruce a zvedla jsem hlavu, abych mu pořádně viděla do obličeje. Zdálo se mi strašně důležité, aby Kestrel věděl, že s žádnými zrádci nechci mít vůbec nic společného. Kestrela jsem pustila až v okamžiku, kdy mi bylo dávno najevo, že mi věří. Jinak bych ho držela dál a dál bych se ho snažila přesvědčovat.
Koho ti Jediové ale zradili? A proč zradili? Kestreli, já to totiž moc nechápu,
dodala jsem a snažila jsem se získat nějaké to vysvětlení.
Já se budu snažit! Uvidíte, Kestreli,
tentokrát jsem se pokoušela tahat Kestrela za ruku, protože jsem tomu chtěla dát důraz. Neměla jsem důvod k nějakému flákání.
Já se také strašně těším, až se naučím něco nového. Budete mne učit už dnes? Prosím, že mne něco naučíte už dnes?
Samou nedočkavostí jsem začala poskakovat kolem Kestrela. Občas jsem se chytla i některé části jeho těla či oblečení, abych vyskočila víc. Opravdu jsem se a to slibované učení velmi těšila.
A taky jste mi slíbil, že vám budu moct pomáhat,
připomněla jsem Kestrelovi slib, který mi sice tak úplně nedal, ale to mne momentálně příliš nezajímalo.
A Kestreli,
nakrčila jsem trochu pusu.
Co jsme vlastně zač? Já nikdy o inkvizitorech neslyšela. Ale tatínek jednou dělal auditora! Nemá to něco společného s nějakým zkoumáním?
Zkoušela jsem hádat a zjišťovat, jestli auditor a inkvizitor nemá něco společného, když jsou si ta dvě slova aspoň trochu podobná.
Ten další Kestrelův dotaz se mi ale zdál trochu divný. Nechápala jsem, proč to chce vědět.
Nějaký další chyták?
Zklidnila jsem se a bosky jsem ťapala vedle Kestrela.
Ukřivděně, protože jsem si to bití nezasloužila. Bylo to nespravedlivé. Také jsem se na Timlornen zlobila a měla jsem strach,
odpovídala jsem pomalu a s rozvahou.
A teď se hrozně těším na to, co mi chcete ukázat,
zodpověděla jsem i poslední část Kestrelova dotazu.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - chodby:

Během tvé krátké obhajoby zůstal na Kestrelově tváři náznak zklamaného výrazu. Snaha přidržet se Jediů a slova dobrý Jedi, ho určitě v něco klidnějšího, příjemnějšího proměnit nemohla. Úspěchu v tomto směru dosáhly až tvoje další slova a sliby.
S tím, že nechceš mít nic společného se zrádci a nebudeš osvobozovat vězně, mohl být Kestrel zcela spokojený a taky byl.
Jeho zklamaný výraz se beze stop rozplynul. Na jeho místo se vrátil klidný, nic neříkající vyraz. Kestel potřásl hlavou.
"To jsi řekla naprosto správně. Ne všichni jsou Jediové, ale jinak jsou mezi vězni většinou nebezpeční zrádci," pochválil tě za tvůj úsudek, za to že jsi sama přišla na něco, co považoval za důležité a o čem přímo nemluvil.
"Takže slibuješ, že už nebude žádné osvobozování opravdových vězňů?" chtěl si Kestrel celou věc ještě pojistit.
Rovněž jemu na tom muselo hodně záležet, protože se zastavil, nechal se chytit za druhou ruku a podíval se ti do očí.
Jeho žluté oči v šeru šachty se schodištěm přímo hořely, Neměly však žádný stra strašidelný probodávající pohled.
Svou dobrou vůli projevil i tím, že se okamžitě nepustil dál po schodech. Na místo toho ti začal odpovídat na otázky.
"Jediové se vzbouřili proti těm, které měli chránit, protože měli svoje vlastní plány a nekalé záměry v politice. Tím zradili nejen několik konkrétních důležitých osob, mezi nimi i našeho císaře, ale vlastně i celou Galaxii." Pokusil se Kestrel o jednoduchý zkrácený výklad událostí se zradou Jediů. Tohle už zajisté nepatřilo k věcem, jež by ti Till vysvětlovala.
Ujištění, že se budeš snažit,musela pro Kestrela být druhou potěšující zprávou. Přesto, že neřekl nic, nic, napětí ustupovalo.
Takto jste pokračovali dál a sestoupili jste o nějaké to patro navíc, než přišlo na otázku, co jsou to vlastně inkvizitoři.
"To se obtížně popisuje, nejvíc se o tom dovíš postupně sama," zapřemítal Kestrel. Před otázkou ovšem neuhnul.
"Inkvizitoři mají za úkol nejrůznějšími způsoby bojovat proti zrádcům Galaxie, ať už jsou to Jediové, nebo jiní vzbouřenci a ještě proti dalším škodlivým živlům. Ty se postupně můžeš stát učednicí mezi námi a časem nám budeš i pomáhat." Nakonec Kestrel toto vysvětlení vysypal dost pohotově, skoro jako z rukávu.
Odpověď na jeho otázky zapůsobila natolik, že na Kestelově tváři vyvolala tipický lehký úsměv. Ten u něj byl k vidění zřídka.
"Pamatuj si to. To všechno jsou pocity, kterých by sis měla všímat. Jedna z věcí, které se tu naučíš je, jak nedopustit, aby tě takové věci oslabovaly, ale abys je mohla využít a byla o to silnější.."
podotkl Kestrel, čímž dal celé otázce úplně nový smysl. Ne pokud jsi ty sama mohla soudit, žádný chyták to nebyl.
Kestrel se zastavil zcela náhle. Zůstal stát na jedné z plošin, vedle dveří vedoucích do jednoho z pater.
Spodní patro schodiště bylo stále ještě hluboko pod vámi, i když už jste zdolali sedm pater. Nacházeli jste se v patře 2429.
A tehdy Kestrel vyrukoval se svým překvapivým trumfem, když s podíval na dveře a položil ti položil otázku potřetí..
"Co by sis nejvíc přála jako první. Vidět vězně, nebo ihned začít s učením?"
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - chodby:
Jakmile po mě chtěl Kestrel slib usilovně jsem začala kývat hlavou. Ano, s nebezpečnými lidmi jsem opravdu nechtěla mít nic společného. Zcela určitě by ublížili mě, Kestrelovi, nebo mým koťátkům. A pokud si Kestrel myslí, že tam není nikdo neoprávněně, tak je to bez nejmenší diskuse pravda, protože Kestrel se ještě nikdy nemýlil.
Slibuju. Už nikdy nebudu osvobozovat vězně ve vězení, pokud mi tedy neřeknete, že je osvobozovat můžu,
usilovně jsem kývala hlavou a trošku jsem se usmála. Jen jsem si tedy vymínila jeden drobný detail.
A Kestreli? Když jsme míjeli jedny dveře na mém patře, tak jsem si všimla, že jsou zabezpečené. Tam žádní zlí lidé nejsou a tam se podívat můžu, že ano? Mne totiž trápí jedna věc. Jsme v pevnosti, ale nikde tu není ani živáčka,
svěřila jsem se s výsledkem svého pozorování. Dokonce mi i trošku naskočila husí kůže, jak jsem se o tom začala bavit. S mírnou obavou a vážným výrazem ve tváří jsem se zadívala Kestrelovi do očí. Začala jsem také šeptat.
Nejsou tu duchové, že ne? Ani strašidla?
Já si naprostou nepřítomnost všech ostatních vlastně ani jinak neuměla vysvětlit. Spousta dveří, dlouhé chodby a schodiště... ale nikde nikdo. Opravdu mi to přišlo až děsivé, když jsem si to uvědomila.
Vysvětlení ohledně Jediů jsem poslouchala s pootevřenou pusou. Svírala jsem Kestrelovi jednu ruku co mi síly stačily. Nechápala jsem, proč by někdo chtěl zradit Císaře a celou Galaxii. Na mou malou hlavu to byl příliš velký a neuchopitelný problém.
Já vás nikdy nezradím, Kestreli,
dodala jsem po chvilce přemýšlení nad zradou takových rozměrů, které jsem ani nebyla schopná pořádně pochopit. Teď jsem už mluvila normálně.
Já vás mám totiž ráda. Ale nechci být učednicí inkvizitorů,
trochu vychytrale jsem se podívala na Kestrela. Na chvíli jsem se odmlčela, abych zjistila, jak se tváří.
Já chci být vaší učednicí. Ostatní inkvizitoři beztak stojí za nic,
dodala jsem a urputně jsem sledovala Kestrelův výraz. Nechtěla jsem si nechat ujít případnou změnu v jeho tváři.
Na další vysvětlování ohledně svých pocitů jsem jen kývala hlavou. Pustila jsem se Kestrela a poskakovala jsem kousek před ním. Sice jsem moc nechápala, jak bych své pocity mohla využívat, ale to teď nehrálo roli. Později mi vše Kestrel určitě vysvětlí. Zaujala mne totiž Kestrelova poslední otázka. Zastavila jsem se a strčila jsem si prst do pusy. Začala jsem si kousat nehet na levém ukazováčku.
Nooo... vězni přece neutečou, když je nebudu vysvobozovat. A já se chci hlavně učit, abych vám mohla brzo pomáhat,
jukla jsem se na Kestrela, oběhla jsem ho a zastavila jsem se za ním. Oběma rukama jsem do něj začala trochu tlačit ve snaze ho popohnat.
Tak honem pojďte, ať neztrácíme čas!
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - chodby:

S pokračující chůzí a ubývajícími patry, pokračovala stejnou měrou i vaše konverzace směřující k vzájemnému souladu.
Kestrelovo vysvětlení týkající se vězňů tě zcela neuspokojilo. Rozhodla ses toho využít, abys zjistila něco navíc.
Propojila jsi souvislosti a doufala jsi, že by ti Kestrelova odpověď mohla trochu osvětlit to, co ses chtěla dozvědět. Stalo se.
"Duchy bys musela hledat úplně jinde. Za těmi dveřmi žádní nejsou. Tam je všeho všudy pár konzolí a úložiště dat."
ušklíbl se Kestrel, jehož tento fakt nijak zvlášť nevzrušoval. Pro tebe to samozřejmě byla mnohem zajímavější informace.
Zaprvé jsi potřebovala nějak získat přístup k důležitým datům, která by ti pomohla snadněji se zorientovat, Za další tě už včera napadlo něco takového hledat. O tom Kestrel snad ani neměl tušení.
"Na chodbách jsi nikoho neviděla, protože se pohybuješ v prostorách pro inkvizitory. Na tvém patře má pár dalších pokoje, ale většinou jsou jinde, protože plní své povinnosti. V dalších místnostech prostě nikdo není." dodal.
Na námitku ohledně tebe, jako učednice inkvizitorů ti bylo s naprosto klidnou převahou dopovězeno jediným slovem.
"Budeš."

Kestel čekal, jen na to, jak se rozhodneš, kterému z dvou možných bodů programu dáš přednost a ty jsi dala přednost učení.
Kestrel reagoval tím způsobem, že sám otevřel dveře vedoucí do patra a pobídl tě, abys vstoupila za ním. Šel ti příkladem a vkročil do dlouhé rovné chodby po obou stranách řídce lemované dvoukřídlými dveřmi, za nimiž se musely skrývat rozlehlé místnosti, jež by na tvém patře určitě vyplňovaly celý obdélník mezi chodbami. Kestrel se na jistou dobu odmlčel. Šel chodbou, u každých dveří se zastavil a zaposlouchal. Kdybys udělala to samé, mohla bys z některých místností slyšet silnými dveřmi pár tlumených zvuků. Cosi jako hlasité vrzání podlahy, údery a dokonce jasné zvonivé bzučení, světelného meče.
Tyto známky vypovídali buď o tom, tu fakticky straší, nebo o tom, že jsi konečně narazila na další známky něčí přítomnosti.
Kestrel se ovšem před žádnými z těch dveří nezastavil. S čímsi nebyl spokojený a tak šel pořád dál. Otočil se až dál v chodbě, k jedněm dvoukřídlým dveřím, na rozdíl od těch ostatních pootevřeným. Opatrně nahlédl škvírou dovnitř a pak dveře otevřel
Před tebou se rozevřela velká tréninková místnost s lesklou protiskluzovou podlahou a kruhovým znakem impéria uprostřed.
Zatím co skoro celý prostor místnosti byl volný, část stěn byla pokryta tréninkovými zbraněmi nejrůznějšího druhu.
S výjimkou blasterů a světelných mečů všechno, na co sis vzpomněla. Hole, čepele nožů …
Na konci místnosti bylo ve stěně několik uzamykatelných skříněk s tobě neznámým obsahem. Nad jednou skříňkou se skláněla Tillmoren. Zaslechla otevírající se dveře, bleskově se narovnala a otočila. Sáhla pod oděv a vylovila tobě známý zápisník.
Nato přiskočila ke konci jedné ze stěn, strhla z ní gumový obušek, aby ho přibrala do pravé ruky. Udělala první krok směrem ke dveřím a tedy i k tobě, ukazujíce ti svůj zápisník. Skoro hrdě ho držela před sebou. Nutno přiznat, že vypadala nebezpečně.
Kestrel ti nicméně nepomohl, ještě tě postrčil mezi sebe a Tillmoren do tréninkové místnosti. Pokud bys ho prosila o pomoc, pokud by ses k němu pokusila uchýlit a snažila se u něj schovat, nedočkala by ses od něj ani odpovědi, ani pomoci.
Navzdory tomu, jsi vůbec nebyla v takové situaci jako včera. Stála jsi v místnosti plné tréninkových zbraní, což mohlo aspoň částečně změnit tvé vyhlídky proti Tillmoren. Kestrel stál přímo za tebou, pře zavřenými dveřmi a pozorně tě sledoval...
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Hayasan
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 844
Registrován: 25.1.2013 22:01:44
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Hayasan »

Prakith, inkviziční pevnost - tréninková hala:
S odpověďmi Kestrela jsem byla nadmíru spokojená. Za dveřmi, které jsem označila, žádní duchové sice nejsou, ale mohli by být jinde. Měla jsem sice díky tomu zježené chloupky po celém těle, ale také mne přemáhala zvědavost. Oni všichni ti duchové nemusí být přece zlí. Tatínek povídal, že jsou i hodní.
Musím zjistit, kde ti duchové jsou,
udělala jsem si na svém seznamu vyloženě nutných aktivit další bod.
Ale to nebude tak lehké jako hledat vězení,
dodala jsem v duchu, protože jsem se na tento problém dívala i trochu realisticky.
Kde se zdržují duchové? Většinou v hrobkách. Musím tady najít nějaké staré hrobky, musí tu být, když tu jsou duchové,
vymýšlela jsem možné řešení, byť že asi nebylo příliš reálné.
Jakmile Kestrel zmínil uložiště dat, usmívala jsem se na plnou pusu. Tam nejenže získám úplnou mapu a informace o všech obyvatelích, ale najdu tam i nějaké hrobky a duchy! Jůj, to bude zase dobrodružství!
Když mi Kestrel potvrdil, že budu jeho učednicí, měla jsem z toho nepředstíranou radost. To je něco! Jen jsem trochu litovala, že se nemám komu pochlubit. Ani mne nenapadlo letět za tatínkem. Za tím starým bych utíkala, za novým ani náhodou.

Vstoupila jsem hned za Kestrelem... tedy, já spíš protančila s rukama nad hlavou. Asi dvakrát jsem se mezi dveřmi otočila kolem dokola. Nicméně sotva Kestrel začal poslouchat za dveřmi, já ho ihned napodobila. Jenom jsem ke dveřím přikládala ucho.
Jééé, už jsem začali trénovat? Asi jo... ale proč se mám učit šmírovat?
Kestreli, tam se někdo pere,
ukázala jsem na jedny dveře, u nichž jsem slyšela zvuky úderů.
Tam se zas střílí a... Kestreli! Tam někdo hraje Hrdiny Korribanu!
pištěla jsem, sotva jsem zaslechla zvuky světelného meče. Jaksi mi nedošlo, že ten někdo může mít opravdový světelný meč, který jsem reálně ani nikdy neviděla.
Sotva jsem vlezli do prázdné místnosti, uviděla jsem Till. Trochu jsem nakrčila čelo.
I když jsme inkv...,
ani jsem nestačila dokončit větu, protože Till se obrátila a v ruce držela zápisník. Zmateně jsem se otočila na Kestrela.
Já nic neprovedla!
Jenže to už Till měla v ruce i obušek. Ze všeho nejdříve jsem se pokusila schovat za Kestrelem, ale ten mi vůbec, ale vůbec nepomohl. Zmateně jsem se dívala směrem na Till i na Kestrela. Ale jen do té doby, než Till udělala krok směrem ke mě. To totiž získala mou plnou pozornost. Zatímco se Till snažila ke mě přiblížit, já se pokusila udělat krok do strany, aby aspoň vzdálenost mezi námi byla co největší.
Já se znovu zmlátit nenechám!
Zamračila jsem se, pokusila jsem se ze stěny rychle strhnout co možná nejvíc věcí. Ale dělala jsem to trochu poslepu. Rukama jsem šmátrala po stěně, zatímco očima jsem sledovala Till. Cokoliv, co by se mi podařilo shodit na zem, to bych po Till co možná nejsilněji hodila. Tedy s výjimkou hole. Tu jsem si chtěla nechat na případnou obranu, ale nějaký přímý střet jsem vyvolat nechtěla. Snažila jsem se od Till držet co nejdál a házet po ní zbraněmi.Její sílu jsem ze včerejška celkem dobře znala a věděla jsem, že v přímém střetu nemám šanci.
„Ani to nepřiznáš? Nenasytnost tě žene do záhuby mladá dámo, temnou stranu zde vnímám ...“
Jordi Linx

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Nikomu se nedá věřit - Výcvik pro Ceanu Geri (Hayasan)

Příspěvek od Merthor »

Prakith, inkviziční pevnost - Tréninková hala:

Zatím co ty ses musela mít na pozoru, Kestrel se začal chovat úplně uvolněně. Opřením se o dveře zaujal pohodlný postoj a
založil ruce. Ve střehu zůstaly jen jeho oči, sledující každý tvůj pohyb. Události posledních chvil, přes tvoje rozpaky nad tím, co jsi našla v tréninkové místnosti, až po tvoje obranná opatření mu musela připadat jako jedno velké představení.
Cosi ti přeci hrálo do karet. Pokud na tobě Kestrelovi záleželo a hrozilo by ti velké nebezpečí, snad by se takto nechoval.
Ani k Tillmoren tě příliš nepodceňovala. Nejednala, jako by se potýkala s někým, koho přemůže jednou rukou.
Když jsi zamířila do strany, ke stěně, Tilllomoren na to okamžitě zareagovala. Změnila směr a začala se pohybovat přes tréninkovou místnost lehce šikmo. Věděla, že stěnu máš o dost blíž, než ona a že se k ní nedostane dřív než ty. Proto se tě aspoň pokoušela tlačit do určitého místa. Pohybovala se tak, aby tě zatím přidržela na jednom místě v blízkosti stěny.
Postavila se tak, že ti v případě potřeby mohla odříznout cestu v obou směrech i ke Kestrelovi.
Jak je taková taktika účinná by ses dozvěděla hlavně, za předpokladu, že by ses rozhodla pro pomalý plíživý ústup.
Další nevýhoda, které si Tillmoren musela být plně vědomá, byla ta, že jsi nemohla rychle utíkat a přitom si hledat zbraň.
Abys to neměla tak jednoduché, byly na malé dítě všechny zbraně pověšené dost vysoko a ještě ke všemu připevněné.
Potíže při strhávání se ti nicméně podařilo zdárně překonat, zvláště, pokud by sis dokázala vypomoci si s motorykou.
Většina zbraní ani nebyla nejvhodnějších pro házení. Převážně to byly velké a těžké. Výjimku tvořily nože.
Nebyly zcela vyvážené, ale vyslat je jako projektil bylo téměř nejlepším řešením. I tady mohla Síla vypomoci.
Přesnost hodu byla druhá věc. I tento jsi prováděla více méně na slepo a tak se Tillmoren noži mohla obezřetně vyhnout.
Mnoho dalších šancí k vrhání předmětů jsi nedostala. Tillmoren se stále blížila, díky čemuž jsi pochopila, že přímý střet je na prosto nevyhnutelný. V přímém střetu jsi hodlala použít hůl. K té ses taky musela nejdřív dostat a sundat ji ze stěny.
Jedna taková skutečně na v tvé blízkosti visela a v její blízkosti příhodně visel obyčejný tréninkový kovový meč.
Výběrem a získáním jedné ze zbraní jsi zdánlivě získala výhodu. Obě byly delší, masivnější a pádnější než obušek.
Jenže tomu odpovídala i jejich váha a obratnost. Svou roli hrálo také to, že ses ani s jednou z těch zbraní neučila zacházet.
Mezi tím Tillmoren dorazila až k tobě a okamžitě se pustila do ofenzívy. Využila při ní obě své zbraně. Jako první se proti tobě rozehnala zápisníkem a pokusila se tě s ním pořádně plácnout. Asi nečekala úspěch, nicméně ses i proti této akci musela nějak bránit, neboť jinak bys dostala pohlavek zápisníkem. Tillmoren uskočila vzad, pozvedla obušek a chystala se k dalšímu, skutečnému a tudíž i nebezpečnějšímu útoku, než byl ten první náznak.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Zamčeno

Zpět na „Dokončené výcviky“