Korriban: Akademie
Tvé lamentování ti však před nesmlouvavým Jorakem nebylo nic platné. Nestál o tvé důkazy věrnosti a snahy, protože Sithové jak známo uvažovali v extrémních polohách - dostaneš jedinou šanci, další neexistuje. Je pravda, že některým je umožněno opakovat testy znalostí znovu, už i to je ale některými považováno za znesvěcení principů, na kterých tento řád stojí. Jedním z argumentů pro je ten, že bojové testy se opakovat nedají, neboť když je student napíchnutý na čepel světelného meče nebo roztrhán kathskými psy zaživa, na další pokus nemá v posledních chvílích plných nepředstavitelné bolesti ani pomyšlení. Takový je totiž zákon silnějšího. Dalším z nepsaných pravidel je nikdy neprosit, a tuto stanovu jsi, byť jen svými myšlenkami, porušil. Kdyby šlo o někoho jiného než o hlavu Akademie, snad by ti to prošlo, s Ulnem však nikoliv.
Teď tedy sedíš na ubikaci. Ostatních, kteří přicházejí z tréninků, si nevšímáš, jsi ponořen do vlastních myšlenek. Celkově je nálada s večerem spíše pochmurná, většina studentů jde spát po vyčerpávajících událostech, které dnes prožili. Někteří si v duchu gratulují k tomu, že jsou ještě vůbec naživu, a nehodlají to měnit děláním něčeho, co by se třeba ostatním nelíbilo, protože to by pak mohlo vést k soubojům, u nichž nikdy není zaručeno vítězství. Přemýšlíš, co dělat, jestli se začít připravovat k zítřejší zkoušce, nebo se raději prospat a učit se raději až ráno. Ani jedna možnost ti není příjemná, avšak víš, že zítra se rozhodne o tvém dalším bytí či nebytí Sithem.
Buď ticho, sakra! vykřikne jeden z ležících na dalšího, který si hlasitě opakuje základní informace o Sitkých lordech, zřejmě k zítřejšímu testu. Ten okamžitě ztichne.
Výcvik uživatele Darth Berry
Moderátor: Moderátoři
-
Lord Berryus
- Učedník
- Příspěvky: 111
- Registrován: 17.10.2007 10:22:45
- Bydliště: Corusant
- Kontaktovat uživatele:
Korriban
Nech ho... Jenom jsem si lehl a rozhodl jsem se učit abych zkoušky udělal... I když ty zkoušky udělám, stejně mě vyhodí... ach jo... já sem tak hroznej... proč já... prosit nikoho nebudu a nikdy se nevzdám!!! V tu chvíli jsem stichl protože jsem čekal že se všici rozeřvou na mě.... po chvilce jsem si vzal do ruky učebnici a začal se učit... když svítalo, tak jsem u tý učebnice tvrdě usnul... těsně před usnutím jsem si říkal... Musím se vzbudit před zkouš..........
Nech ho... Jenom jsem si lehl a rozhodl jsem se učit abych zkoušky udělal... I když ty zkoušky udělám, stejně mě vyhodí... ach jo... já sem tak hroznej... proč já... prosit nikoho nebudu a nikdy se nevzdám!!! V tu chvíli jsem stichl protože jsem čekal že se všici rozeřvou na mě.... po chvilce jsem si vzal do ruky učebnici a začal se učit... když svítalo, tak jsem u tý učebnice tvrdě usnul... těsně před usnutím jsem si říkal... Musím se vzbudit před zkouš..........
-
Wedge Bail
Korriban: Akademie
Přesto, že před sebou máš pravděpodobně nejdůležitější událost svého dosavadního života, nebrání ti to se vydatně prospat, i když ti kavalec neposkytuje téměř žádné pohodlí. Jen praskání čtyřech loučí a občasné odfrknutí nějakého spolunocležníka rušily naprosté ticho této místnosti. A ještě jeden zvuk, sice sotva znatelný, avšak pro cvičené ucho snadno rozpoznatelný - vítr, který se prohání chodbami Akademie. Nejednoho studenta už napadlo, jak je možné, že se v uzavřených prostorách může vytvořit tak silný proud vzduchu. Odpověď na tuto otázku jim obvykle poskytl nějaký trenér, neboť nováčci neměli odvahu ani chuť ptát se na pobobné otázky Joraka Ulna. Tím by riskovali v lepším případě výsměch, v horším předčasný skon. Prostory Akademie jsou totiž zasazeny hluboko do skalního masivu, a kvůli nutnosti kulminace vzduchu byly do tvrdého kamene vyraženy průduchy vedoucí na povrch planety. To sebou ale přineslo i vedlejší efekt - Korriban totiž bičují divoké poryvy větru a tyto se otvory dostávají i pod povrch, především v noci. Přes den tvoří pohybující se masy studentů průvanu umělé překážky.
Ráno se tedy probouzíš po jedné z nejlepších nocí, jaké jsi zde doposud strávil, i když jsi zalehl až tak brzy k ránu. Protože vidíš, že i mladík, který byl včera okřiknut za opakování si ke zkoušce, ještě spí, odvodíš si, že máš zřejmě ještě čas. Ležíš a přemýšlíš o tom, jak asi bude test probíhat. Konečně možná poprvé použiješ své osobní číslo. Mimoděk se při této myšlence podíváš na plaketku, jež nad tvým lůžkem stále visí jako němý svědek událostí, jež se zde odehrávají. Kolik studentů už muselo tohle číslo mít, nedokážeš odhadnout. Padesát, sto nebo ještě více? Tvé uvažování přeruší až nějaký starší muž, který po chvíli vstoupí do pokoje. Neohlíží se na to, že všichni spí, a zakřičí neurčitě do místnosti: Má dnes někdo z vás jít na zkoušku? a rozhlédne se. Jakoby na povel se zvednou všechny hlavy a někteří s nimi neochotně zvedají i ruce.
Přesto, že před sebou máš pravděpodobně nejdůležitější událost svého dosavadního života, nebrání ti to se vydatně prospat, i když ti kavalec neposkytuje téměř žádné pohodlí. Jen praskání čtyřech loučí a občasné odfrknutí nějakého spolunocležníka rušily naprosté ticho této místnosti. A ještě jeden zvuk, sice sotva znatelný, avšak pro cvičené ucho snadno rozpoznatelný - vítr, který se prohání chodbami Akademie. Nejednoho studenta už napadlo, jak je možné, že se v uzavřených prostorách může vytvořit tak silný proud vzduchu. Odpověď na tuto otázku jim obvykle poskytl nějaký trenér, neboť nováčci neměli odvahu ani chuť ptát se na pobobné otázky Joraka Ulna. Tím by riskovali v lepším případě výsměch, v horším předčasný skon. Prostory Akademie jsou totiž zasazeny hluboko do skalního masivu, a kvůli nutnosti kulminace vzduchu byly do tvrdého kamene vyraženy průduchy vedoucí na povrch planety. To sebou ale přineslo i vedlejší efekt - Korriban totiž bičují divoké poryvy větru a tyto se otvory dostávají i pod povrch, především v noci. Přes den tvoří pohybující se masy studentů průvanu umělé překážky.
Ráno se tedy probouzíš po jedné z nejlepších nocí, jaké jsi zde doposud strávil, i když jsi zalehl až tak brzy k ránu. Protože vidíš, že i mladík, který byl včera okřiknut za opakování si ke zkoušce, ještě spí, odvodíš si, že máš zřejmě ještě čas. Ležíš a přemýšlíš o tom, jak asi bude test probíhat. Konečně možná poprvé použiješ své osobní číslo. Mimoděk se při této myšlence podíváš na plaketku, jež nad tvým lůžkem stále visí jako němý svědek událostí, jež se zde odehrávají. Kolik studentů už muselo tohle číslo mít, nedokážeš odhadnout. Padesát, sto nebo ještě více? Tvé uvažování přeruší až nějaký starší muž, který po chvíli vstoupí do pokoje. Neohlíží se na to, že všichni spí, a zakřičí neurčitě do místnosti: Má dnes někdo z vás jít na zkoušku? a rozhlédne se. Jakoby na povel se zvednou všechny hlavy a někteří s nimi neochotně zvedají i ruce.
-
Lord Berryus
- Učedník
- Příspěvky: 111
- Registrován: 17.10.2007 10:22:45
- Bydliště: Corusant
- Kontaktovat uživatele:
Korriban
Zvedl jsem ruku a slezl z postele: Já... Vyšl jsem z postele a yšel z ubikace... šel jsem do tréninkové mísnosti... zapl jsem meč chvilku jsem mával a pak jsem bězel k místu, kde se měli zkoušky odevrávat... cestou jsem zakopl a spadl na zem... dost to bolelo a cítil jsem krev... vstal jsem a zjistil, že mám zkravený obličej. sakra!!! To mi ničemu nebránilo... rozběhl jsem se a doběhl k místu...
Zvedl jsem ruku a slezl z postele: Já... Vyšl jsem z postele a yšel z ubikace... šel jsem do tréninkové mísnosti... zapl jsem meč chvilku jsem mával a pak jsem bězel k místu, kde se měli zkoušky odevrávat... cestou jsem zakopl a spadl na zem... dost to bolelo a cítil jsem krev... vstal jsem a zjistil, že mám zkravený obličej. sakra!!! To mi ničemu nebránilo... rozběhl jsem se a doběhl k místu...
-
Wedge Bail
Korriban: Akademie
Cítil jsi nepříjemné svědění v ráně na obličeji, když jsi přicházel k Archivům, kde se má odehrávat tvá zkouška. Už na první pohled je ale jasné, že rozhodně nebudeš sám. Kolem tebe totiž v hloučku stojí něco málo přes deset mladíků s očima upřenýma na dveře, které se každou chvíli otevřou a vyjde z nich šťastlivec, jež byl před několika okamžiky zkoušen. Je celkem zřetelně poznat, komu se testy vydařily a komu ne. Jestliže totiž student kráčí se seběvědomým úsměvem na tváři, prošel, pokud má však hlavu skloněnou a neregauje na otázky ostatních, jednalo se o druhý případ. Po několika minutách se kamenné pláty rozestoupily znovu. Namísto očekávané usměvavé či smutné tváře vystoupili dva muži, kteří za nohy táhli jednoho z tvých spolubydlících. Byl mrtvý.
Téměř neslyšný hluk ostatních ihned ustal a všichni se teď namísto dveří vnímali tu neradostnou scénu. Co se mu stalo? zeptal se jeden odvážlivec muže, v němž si poznal toho, jež vás ráno vzbudil na zkoušky. Jorak byl velmi nespokojen s jeho neznalostí a dal to taky najevo. Uškrtil ho, odpověděl hloučku známý hlas. Napětí a strach byly doslova hmatatelné. Vypadalo to, jako by několik tvých kolegů mělo tendenci utéct nebo alespoň omdlít. Archiv se v jednom momentě změnil z místa, kde se rozhodne o přijetí mezi Sithy, na místo možného skonu. Chceš jít přede mnou? Stejně nezáleží na tom, v jakém pořadí tam půjdeme, hlavní je, abys jim řekl svoje osobní číslo. Tak co, jo nebo ne? začal dotírat jeden zvláště vystrašený student. Nedělal to z úcty k tobě, ale ze strachu o sebe. V jeho pohledu je vidět nejistota, a i když se ji snaží maskovat, moc se mu to nedaří.
Cítil jsi nepříjemné svědění v ráně na obličeji, když jsi přicházel k Archivům, kde se má odehrávat tvá zkouška. Už na první pohled je ale jasné, že rozhodně nebudeš sám. Kolem tebe totiž v hloučku stojí něco málo přes deset mladíků s očima upřenýma na dveře, které se každou chvíli otevřou a vyjde z nich šťastlivec, jež byl před několika okamžiky zkoušen. Je celkem zřetelně poznat, komu se testy vydařily a komu ne. Jestliže totiž student kráčí se seběvědomým úsměvem na tváři, prošel, pokud má však hlavu skloněnou a neregauje na otázky ostatních, jednalo se o druhý případ. Po několika minutách se kamenné pláty rozestoupily znovu. Namísto očekávané usměvavé či smutné tváře vystoupili dva muži, kteří za nohy táhli jednoho z tvých spolubydlících. Byl mrtvý.
Téměř neslyšný hluk ostatních ihned ustal a všichni se teď namísto dveří vnímali tu neradostnou scénu. Co se mu stalo? zeptal se jeden odvážlivec muže, v němž si poznal toho, jež vás ráno vzbudil na zkoušky. Jorak byl velmi nespokojen s jeho neznalostí a dal to taky najevo. Uškrtil ho, odpověděl hloučku známý hlas. Napětí a strach byly doslova hmatatelné. Vypadalo to, jako by několik tvých kolegů mělo tendenci utéct nebo alespoň omdlít. Archiv se v jednom momentě změnil z místa, kde se rozhodne o přijetí mezi Sithy, na místo možného skonu. Chceš jít přede mnou? Stejně nezáleží na tom, v jakém pořadí tam půjdeme, hlavní je, abys jim řekl svoje osobní číslo. Tak co, jo nebo ne? začal dotírat jeden zvláště vystrašený student. Nedělal to z úcty k tobě, ale ze strachu o sebe. V jeho pohledu je vidět nejistota, a i když se ji snaží maskovat, moc se mu to nedaří.
-
Lord Berryus
- Učedník
- Příspěvky: 111
- Registrován: 17.10.2007 10:22:45
- Bydliště: Corusant
- Kontaktovat uživatele:
Korriban
Ty se bojíš??? Zeptal jsem se ho... Bojíš... srabi se příjímají jen v Chrámu... To si pamatuj, pokud nechceš dopadnout jako srab, kterej nesmí zabíjet... Otočil jsem zrak k mrtvému a potom na dveře... Jak dlouho mám ještě čekat??? Koukal jsem se na toho mrtvýho... měl zakroucenej krk... Jorak musí mít sílu... Stál jsem a otáčel jsem se a koukal kde jsou další učedníci... ale kam jsem se podíval všude ti učedníci byli... měl jsem dlouhou chvíli. Netrpělivě jsem přešlapoval na místě a koukal na dveře potom na strop, na zdi a pak znova na dveře... Jo... a před tebou nepůjdu...až se dveře otevřeli........
Ty se bojíš??? Zeptal jsem se ho... Bojíš... srabi se příjímají jen v Chrámu... To si pamatuj, pokud nechceš dopadnout jako srab, kterej nesmí zabíjet... Otočil jsem zrak k mrtvému a potom na dveře... Jak dlouho mám ještě čekat??? Koukal jsem se na toho mrtvýho... měl zakroucenej krk... Jorak musí mít sílu... Stál jsem a otáčel jsem se a koukal kde jsou další učedníci... ale kam jsem se podíval všude ti učedníci byli... měl jsem dlouhou chvíli. Netrpělivě jsem přešlapoval na místě a koukal na dveře potom na strop, na zdi a pak znova na dveře... Jo... a před tebou nepůjdu...až se dveře otevřeli........
-
Wedge Bail
Korriban: Akademie
Student se zatvářil kysele, ale nebyl v náladě ani v pozici ti to nějak vrátit. Jak chceš, stejně tam nakonec musíme všichni! Otočil se zpátky ke dveřím a snažil se soustředit na nadcházející zkoušku. Mezitím se tvůj mrtvý spolubydlící vydal na svou poslední cestu, která končila pár desítek metrů za dveřmi Akademie. Tam se o něj postarají vyhladovělá zvířata. Dveře Archivu se znovu otevřely a k uším ti dolehlo jméno, které jsi nikdy předtím neslyšel. Byl to ten roztřesený student před tebou. Prudce se napřímil, což však ihned vystřídal třas po celém těle. Tak běž! Dělej! Pospěš si! ozýval se šepot kolemstojících. Poslechl a mohutná vrata se za ním neprodyšně uzavřela. Čekáš. Za několik minut uslyšíš známý zvuk a vidíš, jak mladík vychází ven. Stejné švitoření jako předtím. Jak jsi dopadl? Prošel jsi? Pověz! Odpověděl sklíčeně: Neprospěl jsem, vyhodili mě. Teď jsi na řadě ty! ukázal na tebe prstem a přesto, že odcházel s tak nelichotivým výsledkem, jsi ze samolibého úsměvu byl schopen zřetelně vyčíst jeho myšlenky: Kéž bys tam vevnitř chcípnul, obludo!
Hlas Joraka Ulna ti připomenul prásknutí biče: Berry! Nebojácně jsi vešel dovnitř a spatřil sochu Xendora v nadživotní velikosti, pod níž stál první představený Akademie. Přistup a poklekni! Uposlechneš, protože z Joraka je cítit nesmírný hněv. Zřejmě nebude daleko okamžik, kdy budou pohůnci vynášet na povrch Korribanu další chod pro lačné šelmy. Takže, studente Berry, cítíš, jak tě jeho oči propichují, předtím, než začneme s otázkami, které třeba budou zmanenat tvůj konec, pověz, jak se ti líbí prostory Archivu? a máchne rukou neurčitě mezi stolky s konzolemi a police s holodisky, jež spolu s majestátní sochou vytváří atmosféru téměř mystickou. Nevíš, jestli to od něj nění nějaký úskok, kterým tě chce zmást, a nestačíš proto odpovědět dostatečně rychle.
Dobrá, protože je evidentní, že nechápeš, co se po tobě chce, řeknu ti to teď velmi jednoduše - ty mi popíšeš, jak na tebe Archiv působí, protože se tak ptám každého zkoušeného. Pak mi řekneš své osobní číslo, které si jistě pamatuješ, dostaneš otázky a pokud budu spokojen s odpověďmi, budeš přijat do Řádu. Ale nečekej, že tě pak budu respektovat více, než špínu pod svýma nohama, jasné? A teď mluv, než ztratím trpělivost! Jeho zrak směřuje k tobě. Cítíš, jak se ti zvedá žaludek.
Student se zatvářil kysele, ale nebyl v náladě ani v pozici ti to nějak vrátit. Jak chceš, stejně tam nakonec musíme všichni! Otočil se zpátky ke dveřím a snažil se soustředit na nadcházející zkoušku. Mezitím se tvůj mrtvý spolubydlící vydal na svou poslední cestu, která končila pár desítek metrů za dveřmi Akademie. Tam se o něj postarají vyhladovělá zvířata. Dveře Archivu se znovu otevřely a k uším ti dolehlo jméno, které jsi nikdy předtím neslyšel. Byl to ten roztřesený student před tebou. Prudce se napřímil, což však ihned vystřídal třas po celém těle. Tak běž! Dělej! Pospěš si! ozýval se šepot kolemstojících. Poslechl a mohutná vrata se za ním neprodyšně uzavřela. Čekáš. Za několik minut uslyšíš známý zvuk a vidíš, jak mladík vychází ven. Stejné švitoření jako předtím. Jak jsi dopadl? Prošel jsi? Pověz! Odpověděl sklíčeně: Neprospěl jsem, vyhodili mě. Teď jsi na řadě ty! ukázal na tebe prstem a přesto, že odcházel s tak nelichotivým výsledkem, jsi ze samolibého úsměvu byl schopen zřetelně vyčíst jeho myšlenky: Kéž bys tam vevnitř chcípnul, obludo!
Hlas Joraka Ulna ti připomenul prásknutí biče: Berry! Nebojácně jsi vešel dovnitř a spatřil sochu Xendora v nadživotní velikosti, pod níž stál první představený Akademie. Přistup a poklekni! Uposlechneš, protože z Joraka je cítit nesmírný hněv. Zřejmě nebude daleko okamžik, kdy budou pohůnci vynášet na povrch Korribanu další chod pro lačné šelmy. Takže, studente Berry, cítíš, jak tě jeho oči propichují, předtím, než začneme s otázkami, které třeba budou zmanenat tvůj konec, pověz, jak se ti líbí prostory Archivu? a máchne rukou neurčitě mezi stolky s konzolemi a police s holodisky, jež spolu s majestátní sochou vytváří atmosféru téměř mystickou. Nevíš, jestli to od něj nění nějaký úskok, kterým tě chce zmást, a nestačíš proto odpovědět dostatečně rychle.
Dobrá, protože je evidentní, že nechápeš, co se po tobě chce, řeknu ti to teď velmi jednoduše - ty mi popíšeš, jak na tebe Archiv působí, protože se tak ptám každého zkoušeného. Pak mi řekneš své osobní číslo, které si jistě pamatuješ, dostaneš otázky a pokud budu spokojen s odpověďmi, budeš přijat do Řádu. Ale nečekej, že tě pak budu respektovat více, než špínu pod svýma nohama, jasné? A teď mluv, než ztratím trpělivost! Jeho zrak směřuje k tobě. Cítíš, jak se ti zvedá žaludek.
-
Lord Berryus
- Učedník
- Příspěvky: 111
- Registrován: 17.10.2007 10:22:45
- Bydliště: Corusant
- Kontaktovat uživatele:
Korriban
Obrátil jsem zraky k archivu:Archiv na mě působí tak tajemně... takovou temnou sílou... je velká a téměř neporazitelná. Nikdo jí nezdolá... Jedině Vyvolený, jedině vyvolený jí dokáže překonat... jediný, kdo se této síle dokáže postavit a vládnout jí...Byl to Xendor, jste to i vy.A pomalu jsem vrátil zrak k Jorakovi, ze kterého nebyly vyčitelné myšlenky
_______________
Pardon... nevim, jestli jsem to napsal dobře... vyčitelné... myslím tím, že se nedají vyčíst... děkuji za pochopení....
Obrátil jsem zraky k archivu:Archiv na mě působí tak tajemně... takovou temnou sílou... je velká a téměř neporazitelná. Nikdo jí nezdolá... Jedině Vyvolený, jedině vyvolený jí dokáže překonat... jediný, kdo se této síle dokáže postavit a vládnout jí...Byl to Xendor, jste to i vy.A pomalu jsem vrátil zrak k Jorakovi, ze kterého nebyly vyčitelné myšlenky
_______________
Pardon... nevim, jestli jsem to napsal dobře... vyčitelné... myslím tím, že se nedají vyčíst... děkuji za pochopení....
-
Wedge Bail
Korriban: Akademie - Archiv
Jorak shlédl, jeho oči neustále zafixované na tobě. Vypadá to, že svým pochlebováním jsi ho příliš neobměkčil. Takové odpovědi tu slýchám velmi často, ale to ti výhodu nezajistí. Máš pravdu, že Xendor byl první, který si uvědomil, že Síla nemusí být jeho pánem, ale služebníkem. Uvědom si to, až zase budeš příště před někým škemrat. Teď budeme pokračovat. Nastalo ticho, mnohem horší než všechny předchozí. Místo pro závěrečné testy bylo zvoleno velmi příhodně - klečel jsi před Jorakem, ale když jsi pozvedl hlavu, zdálo se ti, jako by se rovněž socha Xendora skláněla a čekala. Měl jsi pocit, že nejsi víc než jen špína, o níž byla před chvílí řeč. Rozhodně tak alespoň na tebe pohled vzhůru působil. Uln se nadechl. Dříve, než odpovíš na otázky, které ti položím, řekneš nahlas svůj osobní kód. V opačném případě ani nebudeš mít čas litovat své chyby, tak rychle budeš mrtvý. Až tedy správně přeříkáš své číslo, můžeš se začít soustředit na tyto dotazy. Pak obřadně pronesl tyto věty.
První otázka symbolizuje samu podstatu Řádu. Jen pochopením této doktríny se z tebe může stát jeden z nás. Prones mantry Kodexu Sithů.
Druhá otázka dává do souvislosti minulost, přítomnost i budoucnost. Celá galaxie se kdysi třásla před dávnými Mistry, a jejich duch proto žije i nadále. Uveď jméno jednoho z těchto Sithských pánů.
Třetí otázka slouží jako varování před přílišnou vírou ve světelný meč. Sithem se lze stát jen činy. To si uvědomovali ti, jež už dávno využívali i jiné zbraně, než světelné meče. Chci slyšet, jaká byla ta první.
Čtvrtá otázka představuje naši touhu ovládat vše kolem - život, smrt, Sílu, galaxii. Prvním krokem je však podmanění přírody. Jedno zvíře je příkladem dravé nespoutanosti, a jeho zkrocení je známkou skutečného Mistra. Řekl jsem dost.
Pátá otázka ztělesňuje to, čím pohrdáme, ale co nesmíme nikdy podceňovat. Řád Jedi je naším protipólem, odvěkým protivníkem. Jejich kodex dává možnost spatřit jejich omezenost, avšak prozrazuje i to, jak budou nakonec poraženi. Doufám, že nejsi tak omezený a nebudeš mu věřit, až ho budeš pronášet.
Když domluvil, podíval se na tebe a čekal. Stačilo jen odpovědět, členství v Řádu bylo na dosah.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Test z pravidel - tento text zkopíruj pod čáru svého dalšího příspěvku a uprav jej podle platných norem Akademie.
Korriban: Akademie
Ostatní studenti zatím nedočkavě přešlapovali na chodbě. Co tam tak dlouho dělá?! vykřikl jeden. Ticho! odsekl druhý. Mě je to jedno, řekl třetí, já se nebojím, protože vím, jaké budou otázky. Zraky všech se na něj v mžiku slétly. Cože?! vydechli najednou. Vím, na co se bude Uln ptát. První j..., nestačil už doříct. Jeden z pomocníků, vracející se do Archivu, ho totiž zaslechl a neváhal jednat. Hlava nešťastníka s poslední grimasou překvapení a bolesti se skutálela k jeho nohám. Myšlenky ostatních byly v ten moment doslova hmatatelné. Takhle nechci skončit! Raději neprojít než tohle! Já vůbec nic neumím! Už chci být odsud pryč! Nic z toho jim ale nepomůže, za chvíli budou na řadě. Mezitím se korribanské šelmy mohly těšit na zákusek.
Jorak shlédl, jeho oči neustále zafixované na tobě. Vypadá to, že svým pochlebováním jsi ho příliš neobměkčil. Takové odpovědi tu slýchám velmi často, ale to ti výhodu nezajistí. Máš pravdu, že Xendor byl první, který si uvědomil, že Síla nemusí být jeho pánem, ale služebníkem. Uvědom si to, až zase budeš příště před někým škemrat. Teď budeme pokračovat. Nastalo ticho, mnohem horší než všechny předchozí. Místo pro závěrečné testy bylo zvoleno velmi příhodně - klečel jsi před Jorakem, ale když jsi pozvedl hlavu, zdálo se ti, jako by se rovněž socha Xendora skláněla a čekala. Měl jsi pocit, že nejsi víc než jen špína, o níž byla před chvílí řeč. Rozhodně tak alespoň na tebe pohled vzhůru působil. Uln se nadechl. Dříve, než odpovíš na otázky, které ti položím, řekneš nahlas svůj osobní kód. V opačném případě ani nebudeš mít čas litovat své chyby, tak rychle budeš mrtvý. Až tedy správně přeříkáš své číslo, můžeš se začít soustředit na tyto dotazy. Pak obřadně pronesl tyto věty.
První otázka symbolizuje samu podstatu Řádu. Jen pochopením této doktríny se z tebe může stát jeden z nás. Prones mantry Kodexu Sithů.
Druhá otázka dává do souvislosti minulost, přítomnost i budoucnost. Celá galaxie se kdysi třásla před dávnými Mistry, a jejich duch proto žije i nadále. Uveď jméno jednoho z těchto Sithských pánů.
Třetí otázka slouží jako varování před přílišnou vírou ve světelný meč. Sithem se lze stát jen činy. To si uvědomovali ti, jež už dávno využívali i jiné zbraně, než světelné meče. Chci slyšet, jaká byla ta první.
Čtvrtá otázka představuje naši touhu ovládat vše kolem - život, smrt, Sílu, galaxii. Prvním krokem je však podmanění přírody. Jedno zvíře je příkladem dravé nespoutanosti, a jeho zkrocení je známkou skutečného Mistra. Řekl jsem dost.
Pátá otázka ztělesňuje to, čím pohrdáme, ale co nesmíme nikdy podceňovat. Řád Jedi je naším protipólem, odvěkým protivníkem. Jejich kodex dává možnost spatřit jejich omezenost, avšak prozrazuje i to, jak budou nakonec poraženi. Doufám, že nejsi tak omezený a nebudeš mu věřit, až ho budeš pronášet.
Když domluvil, podíval se na tebe a čekal. Stačilo jen odpovědět, členství v Řádu bylo na dosah.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Test z pravidel - tento text zkopíruj pod čáru svého dalšího příspěvku a uprav jej podle platných norem Akademie.
Korriban: Akademie
Ostatní studenti zatím nedočkavě přešlapovali na chodbě. Co tam tak dlouho dělá?! vykřikl jeden. Ticho! odsekl druhý. Mě je to jedno, řekl třetí, já se nebojím, protože vím, jaké budou otázky. Zraky všech se na něj v mžiku slétly. Cože?! vydechli najednou. Vím, na co se bude Uln ptát. První j..., nestačil už doříct. Jeden z pomocníků, vracející se do Archivu, ho totiž zaslechl a neváhal jednat. Hlava nešťastníka s poslední grimasou překvapení a bolesti se skutálela k jeho nohám. Myšlenky ostatních byly v ten moment doslova hmatatelné. Takhle nechci skončit! Raději neprojít než tohle! Já vůbec nic neumím! Už chci být odsud pryč! Nic z toho jim ale nepomůže, za chvíli budou na řadě. Mezitím se korribanské šelmy mohly těšit na zákusek.
-
Lord Berryus
- Učedník
- Příspěvky: 111
- Registrován: 17.10.2007 10:22:45
- Bydliště: Corusant
- Kontaktovat uživatele:
Korriban: Akademie - Archiv
Ano mistře... moje hlava přemýšlela a já jsem si vybavil kodex. Otázka první:Klid je jen klam, je pouze vášeň.
Díky vášni, získám sílu.
Prostřednictvím síly získám moc.
Díky moci, dosáhnu vítězství.
Vítězstvím jsou má pouta zlomena.
Síla mě osvobodí.
Opět jsem se zamyslel. Druhá otázka byla v pořadí:Otázka druhá:Naga Shadow
Třetí otázka nebyla příliš natrénovaná a tak mi to chvilku trvalo:Otázka třetí:Sithský meč
Přišlo veliké ticho... moje tělo se potilo pod čtvrtou otázkou. Otázka, která byla nečekaná. Jorak Uln byl netrpělivý. Najednou mi v hlavě zaznělo:metafora, síla!!!:Otázka čtvrtá:Metafora, síla
Nad pátou otázkou jsem dumal. Hlava už byla celá zpocená a já se dál potil nad svojí odpovědí:O-otázka p-pátá:Nejsou žádné emoce, je jen klid.
Není žádná nevědomost, je jen poznání.
Není žádná vášeň, je jen vyrovnanost.
Není žádný chaos, je jen harmonie.
Není žádná smrt, je jen síla.
_______________________
Korriban: Akademie
Ostatní studenti zatím nedočkavě přešlapovali na chodbě. Co tam tak dlouho dělá?! vykřikl jeden. Ticho! odsekl druhý. Mě je to jedno, řekl třetí, já se nebojím, protože vím, jaké budou otázky. Zraky všech se na něj v mžiku slétly. Cože?! vydechli najednou. Vím, na co se bude Uln ptát. První j..., nestačil už doříct. Jeden z pomocníků, vracející se do Archivu, ho totiž zaslechl a neváhal jednat. Hlava nešťastníka s poslední grimasou překvapení a bolesti se skutálela k jeho nohám. Myšlenky ostatních byly v ten moment doslova hmatatelné. Takhle nechci skončit! Raději neprojít než tohle! Já vůbec nic neumím! Už chci být odsud pryč! Nic z toho jim ale nepomůže, za chvíli budou na řadě. Mezitím se korribanské šelmy mohly těšit na zákusek.
Ano mistře... moje hlava přemýšlela a já jsem si vybavil kodex. Otázka první:Klid je jen klam, je pouze vášeň.
Díky vášni, získám sílu.
Prostřednictvím síly získám moc.
Díky moci, dosáhnu vítězství.
Vítězstvím jsou má pouta zlomena.
Síla mě osvobodí.
Opět jsem se zamyslel. Druhá otázka byla v pořadí:Otázka druhá:Naga Shadow
Třetí otázka nebyla příliš natrénovaná a tak mi to chvilku trvalo:Otázka třetí:Sithský meč
Přišlo veliké ticho... moje tělo se potilo pod čtvrtou otázkou. Otázka, která byla nečekaná. Jorak Uln byl netrpělivý. Najednou mi v hlavě zaznělo:metafora, síla!!!:Otázka čtvrtá:Metafora, síla
Nad pátou otázkou jsem dumal. Hlava už byla celá zpocená a já se dál potil nad svojí odpovědí:O-otázka p-pátá:Nejsou žádné emoce, je jen klid.
Není žádná nevědomost, je jen poznání.
Není žádná vášeň, je jen vyrovnanost.
Není žádný chaos, je jen harmonie.
Není žádná smrt, je jen síla.
_______________________
Korriban: Akademie
Ostatní studenti zatím nedočkavě přešlapovali na chodbě. Co tam tak dlouho dělá?! vykřikl jeden. Ticho! odsekl druhý. Mě je to jedno, řekl třetí, já se nebojím, protože vím, jaké budou otázky. Zraky všech se na něj v mžiku slétly. Cože?! vydechli najednou. Vím, na co se bude Uln ptát. První j..., nestačil už doříct. Jeden z pomocníků, vracející se do Archivu, ho totiž zaslechl a neváhal jednat. Hlava nešťastníka s poslední grimasou překvapení a bolesti se skutálela k jeho nohám. Myšlenky ostatních byly v ten moment doslova hmatatelné. Takhle nechci skončit! Raději neprojít než tohle! Já vůbec nic neumím! Už chci být odsud pryč! Nic z toho jim ale nepomůže, za chvíli budou na řadě. Mezitím se korribanské šelmy mohly těšit na zákusek.
-
Wedge Bail
Korriban: Akademie - Archiv
Jorak spokojeně vydechl a dvakrát ostře zatleskal. Vztyčil jsi hlavu a viděl, že mu tvář září spokojeností. Teď už stačil jediný pokyn a tvé místo mezi Sithy bude zajištěno. Uln se nadechl. Děkuji ti za tvé odpovědi, přesně jak jsem čekal. Povstaň. Učinil jsi tak, když v tom jsi za sebou uslyšel dunivý zvuk kamenných dveří Archivu. To se právě pomocníci vrátili z údolí, kde šelmám připravili další chod z řad studentů. Čekáš, co se bude dít dále. Věděl jsem, že mě nakonec potěšíš. Dovol, abych ti projevil svůj dík. Doufám, že se ti na novém působišti bude líbit. Pak pokynul dvěma mužům u dveři. Přistupte, ať můžete z bezprostřední blízkosti spatřit, co se bude dít dále. Poslechli a přiblížili se na dva metry od tebe. Tato planeta se stane tvým... nedokončil větu a natáhl k tobě pravou ruku. Chtěl jsi mu jí potřást na znamení díků, zatímco ve všech tvých pohybech byla znát maximální radost. Konečně je to tady! Stačilo už jen jediné slůvko - Darth. To je titul, který ti Jorak přiřkne za tvé zásluhy u testu znalostí. ...hrobem! Krev ti ihned ztuhla v žilách, když jsi uzřel Jorakovu tvář.
Z jeho výrazu v jediném okamžiku zmizely veškeré příjemné rysy, které nahradil výraz nepředstavitelného vzteku a rozčilení. To ale nebylo nejhorší, neboť cítíš, jak se ti zrychluje srdeční tep. A také víš, co je toho příčinou. Jistě, je to ten pocit na krku, jako by se ti sevřelo hrdlo natolik, že nemůžeš do plic nabrat žádný vzduch. Levou rukou tedy oblast pod bradou obejmeš a strneš. Už chápeš, co měla znamenat Jorakova natažená ruka. Oči těknou směrem k soše Xendora a opravdu, prsty se mu pomalu svírají v naprosto stejném rytmu, jako sevření tvého hrdla. Škrcení Silou. To je naposledy, kdy se budeš vysmívat pravidlům této Akademie. A věz, že než vydechneš naposledy ve smrtelných bolestech, budeš si přát, aby ti raději někdo pomohl světelným mečem. Náhle jsi v těle ucítil křeče takové intenzity, že ti klouby všech končetin s neslyšným křupnutím vyskočily z jamek. Před očima se ti zatmělo a zažíval jsi ta nejstrašnější muka od neustávajících výbojů elektřiny. Jorak řval: Chyboval jsi v několika věcech, úplně první byla ignorace dotazu na osobní číslo! Byl jsi příliš zbrklý, viděl jsi jen svůj titul! Když se ptám na zvíře typické pro Sithy, nemám tím na mysli žádnou metaforu, ale Tuk'atu. Už nevědět tohle je dostatečný důvod k zabití. A poslední chybou byly ty myšlenky! [špatně naformátované jako přímá řeč v textu, který jsem ti zadal]
Mučení trvá několik minut. Tvůj panický řev k Archivu vábí další studenty. Minbakth, Falleen se zvláštní zálibou v pohledu na trpící příslušníky jiných ras, se tam objevil jako první. Zatím vevnitř Jorak zastavil proudy elektřiny olizujících tvé tělo, teď již seškvařené do černa. Místo rukou máš už jen zuhelnatělé pahýly, z nichž crčí krev, otevřené zlomeniny s trčícími kostmi na několika místech dolních končetin, čelisti sevřené k sobě ti vylámaly většinu zubů. Nemáš žádné vlasy, pokožka je pokryta temně rudými puchýři. Ležíš na zemi a modlíš se za smrt. Ta však nepřichází, ještě ne. Uln má připraven poslední trest. Vezměte ho a vyhoďte ven, poručí svým posluhům. Ani jeden sice nejdříve neví, jak tě tam dopravit, po rychlé domluvě se však nakonec rozhodnou táhnout tě za nohy. Když vycházejí ze dveří, většina ostatních vykřikne hrůzou, někteří hned omdlí. Jen Falleen a student, jehož jsi předtím tak urazil, tě pozorují s neskrývanou radostí. Minbakth si odplivne.
Pancéřové dveře Akademie se s hlukem otevřely a dva muži z nich vkročili na povrch planety. O několik desítek metrů dále tě pak vhodili do mělkého kráteru a odešli. Kolem sebe vidíš lebky i rozthané tělo studenta, s nímž jsi se už dnes jednou setkal. Slabý vítr se proháněl po pláních Korribanu. Najednou slyšíš rychlé kroky několika párů nohou. Otevřeš sežehlá víčka a vidíš několik Tuk'at, schopných vyhledávat svou kořist v toku Síly, jak se blíží. Poslední trest přichystaný Jorakem Ulnem bude za chvíli vykonán.
Už rozumíš...
Berry v Akademii strávil 98 dní. Zemřel na povrhu Korribanu v mučivých bolestech roztrhán místními predátory.
Z patnácti studentů jich ten den testy znalostí prošlo deset.
Jorak spokojeně vydechl a dvakrát ostře zatleskal. Vztyčil jsi hlavu a viděl, že mu tvář září spokojeností. Teď už stačil jediný pokyn a tvé místo mezi Sithy bude zajištěno. Uln se nadechl. Děkuji ti za tvé odpovědi, přesně jak jsem čekal. Povstaň. Učinil jsi tak, když v tom jsi za sebou uslyšel dunivý zvuk kamenných dveří Archivu. To se právě pomocníci vrátili z údolí, kde šelmám připravili další chod z řad studentů. Čekáš, co se bude dít dále. Věděl jsem, že mě nakonec potěšíš. Dovol, abych ti projevil svůj dík. Doufám, že se ti na novém působišti bude líbit. Pak pokynul dvěma mužům u dveři. Přistupte, ať můžete z bezprostřední blízkosti spatřit, co se bude dít dále. Poslechli a přiblížili se na dva metry od tebe. Tato planeta se stane tvým... nedokončil větu a natáhl k tobě pravou ruku. Chtěl jsi mu jí potřást na znamení díků, zatímco ve všech tvých pohybech byla znát maximální radost. Konečně je to tady! Stačilo už jen jediné slůvko - Darth. To je titul, který ti Jorak přiřkne za tvé zásluhy u testu znalostí. ...hrobem! Krev ti ihned ztuhla v žilách, když jsi uzřel Jorakovu tvář.
Z jeho výrazu v jediném okamžiku zmizely veškeré příjemné rysy, které nahradil výraz nepředstavitelného vzteku a rozčilení. To ale nebylo nejhorší, neboť cítíš, jak se ti zrychluje srdeční tep. A také víš, co je toho příčinou. Jistě, je to ten pocit na krku, jako by se ti sevřelo hrdlo natolik, že nemůžeš do plic nabrat žádný vzduch. Levou rukou tedy oblast pod bradou obejmeš a strneš. Už chápeš, co měla znamenat Jorakova natažená ruka. Oči těknou směrem k soše Xendora a opravdu, prsty se mu pomalu svírají v naprosto stejném rytmu, jako sevření tvého hrdla. Škrcení Silou. To je naposledy, kdy se budeš vysmívat pravidlům této Akademie. A věz, že než vydechneš naposledy ve smrtelných bolestech, budeš si přát, aby ti raději někdo pomohl světelným mečem. Náhle jsi v těle ucítil křeče takové intenzity, že ti klouby všech končetin s neslyšným křupnutím vyskočily z jamek. Před očima se ti zatmělo a zažíval jsi ta nejstrašnější muka od neustávajících výbojů elektřiny. Jorak řval: Chyboval jsi v několika věcech, úplně první byla ignorace dotazu na osobní číslo! Byl jsi příliš zbrklý, viděl jsi jen svůj titul! Když se ptám na zvíře typické pro Sithy, nemám tím na mysli žádnou metaforu, ale Tuk'atu. Už nevědět tohle je dostatečný důvod k zabití. A poslední chybou byly ty myšlenky! [špatně naformátované jako přímá řeč v textu, který jsem ti zadal]
Mučení trvá několik minut. Tvůj panický řev k Archivu vábí další studenty. Minbakth, Falleen se zvláštní zálibou v pohledu na trpící příslušníky jiných ras, se tam objevil jako první. Zatím vevnitř Jorak zastavil proudy elektřiny olizujících tvé tělo, teď již seškvařené do černa. Místo rukou máš už jen zuhelnatělé pahýly, z nichž crčí krev, otevřené zlomeniny s trčícími kostmi na několika místech dolních končetin, čelisti sevřené k sobě ti vylámaly většinu zubů. Nemáš žádné vlasy, pokožka je pokryta temně rudými puchýři. Ležíš na zemi a modlíš se za smrt. Ta však nepřichází, ještě ne. Uln má připraven poslední trest. Vezměte ho a vyhoďte ven, poručí svým posluhům. Ani jeden sice nejdříve neví, jak tě tam dopravit, po rychlé domluvě se však nakonec rozhodnou táhnout tě za nohy. Když vycházejí ze dveří, většina ostatních vykřikne hrůzou, někteří hned omdlí. Jen Falleen a student, jehož jsi předtím tak urazil, tě pozorují s neskrývanou radostí. Minbakth si odplivne.
Pancéřové dveře Akademie se s hlukem otevřely a dva muži z nich vkročili na povrch planety. O několik desítek metrů dále tě pak vhodili do mělkého kráteru a odešli. Kolem sebe vidíš lebky i rozthané tělo studenta, s nímž jsi se už dnes jednou setkal. Slabý vítr se proháněl po pláních Korribanu. Najednou slyšíš rychlé kroky několika párů nohou. Otevřeš sežehlá víčka a vidíš několik Tuk'at, schopných vyhledávat svou kořist v toku Síly, jak se blíží. Poslední trest přichystaný Jorakem Ulnem bude za chvíli vykonán.
Už rozumíš...
Berry v Akademii strávil 98 dní. Zemřel na povrhu Korribanu v mučivých bolestech roztrhán místními predátory.
Z patnácti studentů jich ten den testy znalostí prošlo deset.