Korriban: Akademie
Co kdyby se tady našel zloděj.
Usměju se, zkontroluju jestli nikdo nejde a rychle vysmejčím všechny skřínky. Pak to všechno dám do skřínky náhodně vybraného studenta.
Chacha, no nic, radši zmizim.
Vyjdu ven a budu se asi hodinu poflakovat po akademii, pak jdu zpět na ubikaci.
Výcvik uživatele Trandul
Moderátor: Moderátoři
-
Wedge Bail
Korriban: Akademie
Procházíš se bezcílně spletí chodeb Akademie a myslíš na to, co se asi stane, až někdo zjistí, že zatímco jemu věci chybí, někomu dalšímu naopak přebývají. Při té myšlence se usměješ. I když se snažíš kontrolovat se, máš velkou chuť rozběhnout se zpět do pokoje a pozorovat celou scénu na vlastní oči. Nakonec tě tvá zvědavost přemůže. Vyrážíš tedy zpět na ubikace spalován touhou vidět nějaké násilí, což se ti hned splní. Už když se blížíš, slyšíš uvnitř tlumené zvuky zápasu a hlasy. Ty špíno zlodějská! Já tě naučím, krást věci ostatním! Zpráskám tě do krve. Odpověď na sebe nechá nějakou chvíli čekat, protivník je zřejmě škrcen. To jsem nebyl já, přísahám! Kdo by bral takový krámy? Poslední věta však na druhou stranu příliš nezapůsobila. Prudká rána do oblasti břicha spolu s tupými zvuky hlavy bouchající o podlahu jsou toho jasným důkazem. Otevřeš dveře a vidíš, jak se na zemi válejí dva mladíci. Tipuješ, že boj může probíhat ještě dlouho, neboť oba dva jsou přibližně stejně zkušení. Ani jeden z nich si tě nevšimá.
Protože existuje riziko, že někdo přijde a horké hlavy od sebe odtrhne, uvažuješ, co by se dalo dělat. Jak tak přejíždíš očima po místnosti, všimneš si železného meče, který stojí opřený u stěny kousek od místa, kde právě probíhá boj. Ale nebylo by asi rozumné vstát a jednomu z nich ho podat, protože by to jednak upoutalo pozornost na tebe, hlavně by to však stálo krk jen jednoho z nich. Já ti dám krámy! Boj se pomalu chýli ke konci, zloději totiž pomalu dochází síly. Máš jedinečnou příležitost ukončit životy dvěma studentům, ale musíš postupovat rychle. Vzpomeneš si, co říkala Drea: A pořád se dívej kolem sebe, určitě najdeš spoustu příležitostí, abys ukázal, jak jsi schopný. Jistě, dívat se kolem sebe. Víš, že bude nutné způsobit nějakou nehodu, která by dokázala umlčet oba dva ty rváče najednou. Dřevěné druhé patro postele použít nemůžeš, protože je velmi nepravděpodobné, že by se uvolnilo v jednom pokoji dvakrát za dva dny.
Zbraň snad ano, musel bys ji ale nastrčit tak, aby pak důkazy neukazovaly na tebe. A jaký byl motiv? Ani v Akademii přece jen tak někdo nezabije dva studenty bezdůvodně. Celý proces tvého přemýšlení doprovází nádechy a výdechy obou násilníků.
Procházíš se bezcílně spletí chodeb Akademie a myslíš na to, co se asi stane, až někdo zjistí, že zatímco jemu věci chybí, někomu dalšímu naopak přebývají. Při té myšlence se usměješ. I když se snažíš kontrolovat se, máš velkou chuť rozběhnout se zpět do pokoje a pozorovat celou scénu na vlastní oči. Nakonec tě tvá zvědavost přemůže. Vyrážíš tedy zpět na ubikace spalován touhou vidět nějaké násilí, což se ti hned splní. Už když se blížíš, slyšíš uvnitř tlumené zvuky zápasu a hlasy. Ty špíno zlodějská! Já tě naučím, krást věci ostatním! Zpráskám tě do krve. Odpověď na sebe nechá nějakou chvíli čekat, protivník je zřejmě škrcen. To jsem nebyl já, přísahám! Kdo by bral takový krámy? Poslední věta však na druhou stranu příliš nezapůsobila. Prudká rána do oblasti břicha spolu s tupými zvuky hlavy bouchající o podlahu jsou toho jasným důkazem. Otevřeš dveře a vidíš, jak se na zemi válejí dva mladíci. Tipuješ, že boj může probíhat ještě dlouho, neboť oba dva jsou přibližně stejně zkušení. Ani jeden z nich si tě nevšimá.
Protože existuje riziko, že někdo přijde a horké hlavy od sebe odtrhne, uvažuješ, co by se dalo dělat. Jak tak přejíždíš očima po místnosti, všimneš si železného meče, který stojí opřený u stěny kousek od místa, kde právě probíhá boj. Ale nebylo by asi rozumné vstát a jednomu z nich ho podat, protože by to jednak upoutalo pozornost na tebe, hlavně by to však stálo krk jen jednoho z nich. Já ti dám krámy! Boj se pomalu chýli ke konci, zloději totiž pomalu dochází síly. Máš jedinečnou příležitost ukončit životy dvěma studentům, ale musíš postupovat rychle. Vzpomeneš si, co říkala Drea: A pořád se dívej kolem sebe, určitě najdeš spoustu příležitostí, abys ukázal, jak jsi schopný. Jistě, dívat se kolem sebe. Víš, že bude nutné způsobit nějakou nehodu, která by dokázala umlčet oba dva ty rváče najednou. Dřevěné druhé patro postele použít nemůžeš, protože je velmi nepravděpodobné, že by se uvolnilo v jednom pokoji dvakrát za dva dny.
Zbraň snad ano, musel bys ji ale nastrčit tak, aby pak důkazy neukazovaly na tebe. A jaký byl motiv? Ani v Akademii přece jen tak někdo nezabije dva studenty bezdůvodně. Celý proces tvého přemýšlení doprovází nádechy a výdechy obou násilníků.