Akademie Síly

Gand, pustiny

V tom čekání jsem měl dlouhou chvíli. Tak jsem trénoval a procvičoval své bojové umění se světelným mečem. A potom jsem si šel procvičit Sílu. Vzal jsem pár kovových předmětů které jsem našel kolem sebe a zvedal jsem je pomocí Síly a také jsem je zvedl do vzduchu a měl jsem je u hlavy v místech čela, tak jsem s nimi kroužil okolo hlavy a potom jsem dělal i jiné věci jako kliky a potom dřepy a sklapovačky. A pak jsem se dal do další hluboké meditace v které jsem zůstal a čekal jsem v ní zbytek času.

Gand, pustiny

I přes stísněný prostor kokpitu, a nepříliš kvalitní vzduch, jsi se protrénoval zabil jsi čas.
Po nějaké době tě vyrušilo pípání komunikační konzole. Když jsi k ní nahlédl zjistil jsi že je zpráva od republiky rozesílaná všem lodím.
Když jsi si ji přečetl zaplesal jsi. Vir, napadající počítače hyperpohonu, byl neutralizován a cestování bylo opět bezpečné.
Mohl jses tedy dostat z této planety, za předpokladu že najdeš fungující loď.

Gand, pustiny

Uff, to jsem rád, že tu nezahynu.Řekl jsem si v duchu a nahlas jsem si řekl. Jupííí.A hned jsem se připravoval na cestu. Vzal jsem zbývající láhve s kyslíkem a šel jsem ven z loďi. Dveře však byly zavřené a tak jsem se musel dostat oknem. Zapnul jsem světelný meč a rozseknul jsem sklo a vyšel z lodi.

Gand, pustiny

Místo toho aby si přesvědčil počítač že má opravdu otevřít dveře, tak jsi si vyrobil průlez předním průzorem.
Vylezl jsi ven a nestačil se divit. Loď vypadala v takovém stavu že jsi nechápal jak mohla nevybuchnout a nerozsypat se na prvočinitele.
Pochopil jsi proč předpokládají že jsi zemřel.¨
Loď byla zarytá do země a trosky byly poházené okolo.
Když ses vynadíval usoudil jsi že by jsi měl vyrazit hledat náhradní přepravu, vzduchu jsi přece jenom neměl na rozdávání.

Gand, pustiny

Přemýšlel jsem odkud bych šel ke kosmoportu. Rozhodl jsem se jít směrem kterým jsem sem přiletěl. Vyšel jsem na plochu a rozhlédl jsem se. A zjistil jsem, že nevím kudy jít. Chvíli jsem přemýšlel nad tím kudy jsem semka přiletěl. Ale nemohl jsem si vzpomenout. A vtu jsem uviděl na zemi asi deset metrů od místa havárie kus mé lodi. Byl to určitě kus mojí lodi. A abych se přesvědčil podíval jsem se a přiložil na jednu z děr v lodi která připomínala tvar kusu kovu který jsem našel. Když jsem ho přiložil akorát tam vlezl. Tak jsem ho vzal a vrátil na stejné místo které bylo od toho kusu kovu vyznačené jeho obrysem. Položil jsem ho a rozběhl jsem se tím směrem. A abych zrychlil použil jsem Sílu. Tím jsem velice zrychlil. Už abych byl tam.

Gand, pustiny

Když jsis zahrál s lodí puzzle vydl jses podél rýhy, co loď při dopadu vytvořila, a trosek, co opadali.
Za použití Síly jsi se co nejrychleji rozběhl ke kosmoportu. Chvíli šlo vše dobře, ale za nějakou dobu si únava, tíha ochraného obleku a zranění, co jsi utržil při havárii, vybralo svou daň a musel jsi zpomalit.
Pohybem v obleku ses velmi potil.
Celkem ti pomohlo, že se na horizontu objevily budovy a i jsi letmo zahlédl nějakou loď co mířila k obloze.

Gand, pustiny

Byl jsem velice vytížen. Po několika minutách jsem už nemohl tak rychle utíkat. Tížil mě ochranný oblek a také jsem se v něm velice potil. A najednou když jsem ještě trochu popošel viděl jsem v dáli jak se tam tyčilo město. Povyskočil jsem a řekl. Hurááá. A jak jsem dořekl viděl jsem jak od města loď. Řekl jsem si. To je určitě někdo moudrý kdo ví, že na téhle planetě nic kromě nudy a utrpení nenajde. A při slově utrpení jsem zesmutněl. Vzpomněl jsem si na svého mistra. Ale musel jsem jít dál, abych se dostal do kosmoportu co nejdříve a mohl jsem odletět z téhle zatracené planety. Už, abych byl z téhle hnusné planety pryč. Řekl jsem si v duchu a vyrazil jsem směrem ke kosmoportu. Vyšel jsem rychlím krokem a vykročil jsem pravou nohou. Abych měl štěstí.

Gand, pustiny

Cestu ti z monotóního pochodu vytrhlo akorát to že jsi si musel vyměnit láhev se vzduchem.
Pak jsi šel opět monotóní a nezáživnou krajinou.
Když ses přiblížil k městu, na dohled jednotlivých postav, raději ses schoval za kámen co se zde příhodně nalézal.
Přestože tě považovali za mrtvého, nebylo by zrovna moudré se příliš ukazovat. Přece jen mnoho lidí sem nezavítalo a bylo lepší zůstat rději nespojován se svými předchozími skutky na této planetě.

Gand, pustiny

Chvíli jsem přemýšlel jak bych se nepozorovaně pohnul z místa. Sledoval jsem stráže. Všimnul jsem si, že po každé půl hodině se mnění. Počkal jsem si na vhodný okamžik. Když se měli vyměnit. Nečekal jsem na nic. Hned jak byli asi 25 m ode mně, udělal jsem salto k hangáru, naštěstí tam nebylo zrovna moc lidí a tak si mě ani nikdo nevšiml. Jak jsem tam doskočil viděl jsem tam spoustu lodí. Za jednu z nich jsem se schoval. A po chvíli jsem do ní nenápadně vlezl. A když jsem se v ní trochu porozhlídl zjistil jsem, že v ní nikdo není. Vběhl jsem do kokpitu a měl jsem v plánu s ní odletět na orbitu a na orbitě vejít do hyper prostoru. Doufám, že se z téhle prokleté planety dostanu pryč.

Gand, pustiny

Podařilo se ti vběhnout do kosmoportu nepozorovaně. A měl jsi štěstí, našel jsi jednu loď, která zřejmě nebyla nikoho místního, neboť jsi musel skrz přetlakovou komoru. Štěstí to bylo pořádné, neboť jsi byl se vzduchem již téměř na dně.
Vběhl jsi do kokpitu a zůstal jsi zaraženě stát. V kokpitu totiž byli majitelé lodi. V první chvíli si tě nevšimli. Jednalo se totiž o twi'leka a twi'lečku, kteří se zrovna věnovali činnosti ke které jsi, vzhledem ke svému životu v chrámu jedi, neměl ještě příležitost se naskytnout.

Gand, pustiny

Když jsem viděl ty dva, ulekl jsem se. Přidal bych se, ale nesmím. Chtěl jsem se přidat, ale věděl jsem, že bych neměl a že by se určitě polekali a začali by křičet. Tak jsem šel rychlím a tichým krokem za roh. A potom jsem je pozoroval. A po chvíli mě napadlo je uspat pomocí Síly. Tak jsem se vší silou se snažil je oba dva uspat.Když se my to povede, uklidím ty dva do skladu a odletím s nimi na Coruscant. Ale nejdřív se musím dostat z Gandu na orbitu.

Gand, pustiny

Uklidil ses za roh a snažil ses je Silou uspat. Vzhledem k tomu že se ti v chrámu nedostalo přílišné výchovy v tomto směru, tak ti nedošlo že se ti to momentálně prostě nemůže povést.
Navíc v jednu chvíli otevřela twi'lečka oči a uviděla tě jak je, zpoza rohu, pozoruješ.
Rukama se snažila zakrýt a zakřičela tak pronikavě, až ses divil že nepopraská přední průzor. Twi'lek, upozorněn partnerčiným křikem, rychle vyskočil a začal hledat kde má jakou část oblečení a kde má blaster.
Tebe křik v první chvíli tak překvapil a paralizoval že sis zacpal uši. Ale musel jsi začít něco dělat.

Gand, pustiny

Lekl jsem se asi více než oni. Vytáhl jsem meč a začal jednat. Skočil jsem k twielkovi a sekl jsem ho rovným sekem do míst krku jak je trapézový sval. Sekl jsem silně takže bych ho mohl teoreticky rozpůlit. A potom jsem byl připraven vzít si oblečení které leželo vedle twielky a nacpat jí ho do huby.a potom ji svázat a uklidit do skladu. Potom bych se rozběhl do kokpitu a odletěl bych co nejrychleji na orbitu. Teď už, aby se mi to jen povedlo a budu v suchu.

Gand, kosmoport

Kromě vniku do cizí lodi a přerušení styku majitelů ses rozhodl přihodit na hromádku svých zločinů přihodit vraždu a únos.
Twi'leka jsi zabil a jeho ženu uzamkl v nákladním prostoru.
V kokpitu naštěstí byly startovací kódy, takže se ti podařilo zvlétnout.
Pozemní kontrola na tebe sice křičela cosi o tom že nemáš povolení ke startu, ale ty jsi neměl čas si toho všímat.
Vyletěl jsi na orbitu. Začala se k tobě přibližovat jedna větší loď. Zřejmě planetární ochrana.
Otázka však byla kam poletíš. Rytíři jedi tě jistě za tvé činy nepochválí.

Gand, kosmoport

Přemýšlel jsem a nakonec jsem se rozmyslel. Poletím na Coruscant a přijmu od rady to co mě čeká.Řekl jsem si a chtěl jsem vejít do hyper prostoru. A přemýšlel jsem co my rada udělá. Když tam příjdu, tak mě vypovědí z řádu. nebo se nedostanu přes kontrolu skrz toho mrtvého twielka a spoutanou twielku co leží v nákladním prostoru.