Dobrodružství poručíka Thrana: Velký útěk

[Elinor Yall]

prolog - Dragonstar (vězeňská loď třídy Lictor)

Způsoby, jak zahájit infiltraci rebelských skupin, mohou být různé, ale ten, který jsi zvolil ty, se zdál být obzvláště bizarním.
Se zfalšovaným hodnocením ses nechal degradovat na dozorce imperiální vězeňské lodi - a doufal, že se ti podaří nenápadně uprchnout a skrz "zachráněného" teroristu se dostat k mnohem větším rybám.

Teď se ti musela přímo vtírat myšlenka, jestli to byl opravdu dobrý nápad.
Přestože velitel lodi, inkvizitor Ethair Barkas, byl o tvém úkolu informován, neobtěžoval se ti ho nijak usnadnit - dokonce ani nedal jediným gestem najevo, že tě považuje za něco jiného než člověka, který by měl vzít rozum do hrsti a začít se chovat tak, aby na něj Impérium mohlo být hrdé alespoň teoreticky.
Vzhledem ke svému upravenému hodnocení a postavení nováčka tě všichni víceméně ignorovali - nebo na tebe nahazovali záležitosti, do nichž se jim nechtělo a které bylo stejně třeba udělat. Přeci jenom, dozorců byl podstav a práce museli udělat stejně, jako kdyby byl jejich počet plný. Výhodou ovšem bylo, že vězňů byl také podstav...
A pokud šlo o Algernona Corriolana, tvůj velící důstojník, major Wyde, mu obstaral příjemnou umístěnku na samotku, ještě ke všemu elitního rázu, protože oddělenou od klasického vězeňského bloku. Vzhledem k tomu, jak se tví noví kolegové tvářili na všechno, co se týkalo ONĚCH samotek, bylo pravděpodobné, že by ses mohl dostat i k jejich údržbě.

Samotná cesta na Kessel měla trvat jeden týden standardního času podle Imperiálního centra, tedy pět dní.
Pět dní na útěk a realizaci svého plánu.


Dragonstar (vězeňská loď třídy Lictor), cestou na Kessel

...vlastně zbývaly čtyři dny a osmnáct hodin. A právě ti končila směna. Tví svěřenci nebyli zrovna nároční; většinou byli rádi, že jsou rádi, a neměli v úmyslu se s nikým zrovna bavit.
Rozdělování jídla proběhlo víceméně v tichu; podle postřehů tvých zkušenějších kolegů takhle ale probíhala zezačátku většina transportů.
Předtím i potom jsi strávil dost času v bezpečnostním centru koukáním na monitory. Dragonstar, respektive ty z jejích prostor, které sis takto mohl prohlédnout, byla opravdu klidná loď. Až příliš klidná.
...ale s inkvizitorem na palubě by dělal potíže jenom cvok, jak spokojeně konstatoval Brent a "přepnul program". Byl to vytáhlý, tmavovlasý mladík, o něco starší než ty, a k eskortě se dostal už před rokem - a taky ho tam převeleli za trest. Podle toho, co se ti podařilo zjistit, byl předtím na vojenské akademii na Caridě a po menší sérii vylomenin s ním jeho nadřízení ztratili trpělivost.
Momentálně se nudil a zoufale odpočítával minuty, než se bude moci zvednout a jít se nudit do společenské místnosti, případně do pokoje, protože - jak ti řekl už osmkrát - čeká vás pět dní kousání si nehtů otravou, protože tady prostě chcípl pes.

[Garth Devilman]

Dragonstar (vězeňská loď třídy Lictor) - bezpečnostní centrum

Způsoby, jak zahájit infiltraci rebelských skupin, mohou být různé, ale ten, který jsi zvolil já, se zdál být obzvláště praštěným.
Pochybuju, že budu svým vnoučatům vůbec někdy vyprávět tyhle moje dobrodružství....
Seděl jsem v bezpečnostním centru a pozoroval kolegu, který si zjevně přál ve zdejší ústředně chytit nějaký krvavý sport. Leč marně.
Znovu a znovu jsem se musel pozastavovat nad rafinovaností tohoto mystéria, jež se nazývalo život.
Můj život se točil v neustálé spirále typu „svit slunce, zatmění měsíce.“ Momentálně jsem zažíval spíše část měsíční, ale nevadilo mi to.
Vyrostl jsem vtom, tak na co bych si měl stěžovat?
Tato obraná věta, ale fungovala jako pěkně hluboké seknutí vibromečem, než jako tolik potřebné anestetikum.

Přistihl jsem se, že za svůj pobyt na Dragonstaru nemyslím na nic jiného, než na svoje osobní selhání.
Jak se asi mají ti, kteří trpí rozdvojením osobnosti?
Špatně. Odpověděl jsem si sám sobě, a víc než kdy jindy jsem začal pochybovat o svém duševním zdraví.
Snad chci v té své zkaženosti najít smysl života?
Zakroutil jsem hlavou:
Ano, něco takového.


Otočil jsem se ke svému kolegovi.
Copak neexistuje jiný způsob? My máme reprezentovat další generaci režimu? Je to jako křižník, který se pomalu rozpadá zevnitř. Je to velké a neuřiditelné.
Cvoci se pravda neodváží na Kessel že? Moc dlouho nevydrží, protože maj sebevražedný sklony... Nuceně jsem se zasmál.
Víš co nechápu? Jak to že na to vydržíš čučet, když se tam nic neděje?
Doufám, že najdu způsob jak nás s Corriolanem dostat odsud pryč.
Podepřel jsem si hlavu pravou rukou.
Má pravdu. Je to nemožné, ale neznamená, že to není proveditelné.
Musel jsem se usmát té ironii.
Asi jsem vážně cvok… V téhle chvíli jsem taky zalitoval, že jsem o nich vypustil takovou jedovatou poznámku.

[Elinor Yall]

Dragonstar (vězeňská loď třídy Lictor) - bezpečnostní centrum

Tvůj kolega asi zavnímal část tvých myšlenek, protože dodal: Jestli jde o krváky, tak ty se odehrávají na jiném okruhu a ten my z bezpečnostního centra sledovat nemůžeme. Inkvizice má pro své soukromé výslechy ráda soukromí.
Na chvíli se odmlčel a pak dodal: Když přepínáš dostatečně rychle, nevnímáš, co se tam děje - pokud to není něco opravdu mimořádného, ale něco takovýho je fakt nepravděpodobný - a vytvoří to vcelku zdařilou iluzi přepínání při koukání na holovizi, vysvětlil ti s trochu provinilým výrazem, ačkoli vás nikdo z vašich nadřízených nemohl slyšet. A dá se u toho představovat, že jsi někde jinde.
Pak se Brent protáhl a zamžoural na hodiny v levém horním rohu obrazovky.
Je v tvém vlastním zájmu se z tamtěch prostor držet co nejdál. Tenhle názor tu máme všichni.

Číslice se zatím lenivě transformují do tvarů ladně oznamujících konec směny, ale těsně, než se jim to podařilo, dorazil do bezpečnostního centra váš velitel. Ani se na vás pořádně nepodíval.
Thrane, doneseš jídlo na 5-23-09. Případně si vezmeš na starost poklizení přilehlých prostor.
Pokud sis dobře vybavoval, 5-23-09 se mělo nacházet v izolovaných prostorách spadajících pod "inkviziční okruh". Konkrétně se jednalo o číslo samotky tvého oblíbeného teroristy.

[Garth Devilman]

Dragonstar (vězeňská loď třídy Lictor) - bezpečnostní centrum

Co se vlastně vůbec vzrušuju? Tato myšlenka byla za těchto okolností poměrně absurdní.
Ale co bych taky mohl čekat od transportu, který si tu pomaloučku, polehoučku pluje s inkvizitorem na palubě a já mám už jen čtyři dny a nějaké decikredity k tomu.

Jistě. Ono se řekne uprchnout z lodi, ale můj oblíbenec major Wyde si dal setsakra záležet, aby mi můj úkol co nejvíce ztížil.
Možná jsem se měl přece jenom k němu chovat pěkně. Pomyslel jsem si, ale vzápětí jsem danou myšlenku zavrhl.
Olizování bot z mé strany? Ani omylem!
Představa, že bych měl jinou povahu než je má vlastní byla prostě a jednoduše komická.
I když hodně lidí by to nejspíš ocenilo…

Myslím, že jsem si udělal celkem zdařilý náčrt. Ještě jednou díky za rýsovací pomůcky.
Které byly velmi přesné…

Hodiny se oznamující konec směny se vlekly, jako chromý imperiální činitel, který má v sobě slušnou dávku dobře pálené domácí kořalky. Když se tento ekonomicky a alkoholicky zajištěný magnát dokodrcal na rozcestí, aby se rozhodl, kterým směrem se dát, iluze se rozplynuly stejně rychle jako přišly. Do místnosti totiž vešel člověk, pod kterého jsem zapadal.
Chybějící dílek složité skládanky.

Když jsem si vyslechl zadaní úkolu musel jsem přiznat, že pan velitel přece jen o trochu povýšil.
Ale která cesta? Domů nebo do nejbližší hospody? Přece jenom je to rozcestí…
Jistě pane. Zvedl jsem se ze židle a chystal se do jídelny.

Dragonstar (vězeňská loď třídy Lictor) - cely

Mít jídelnu blízko koridoru vězeňských cel mělo jednu jedinou výhodu a to tu, že se člověk nemusel obávat žonglování z nádobím po dobu cesty k samostatným celám, jež byly odděleny od ostatních bezpečnostní přepážkou.

Zastavil jsem se před celou číslo 5-23-09 a otevřel.
Počítám, že nošení jídla do ložnice byste si asi představoval jinak. Konstatoval jsem, když se dveře otevřely.

[Elinor Yall]

Dragonstar, "inkviziční blok", 5-23-09

V celém bloku panovalo až mrazivé ticho. Tvá poznámka se do něj nehodila a už proto musela zaujmout; a vzhledem k tomu, že konverzace s vězni byla cokoli jiného než povolená...
V první chvíli tě tedy překvapilo, že se neozvala žádná odpověď.
V druhé, když se dveře otevřely víc a mohl sis prohlédnout celou celu (zhruba pět krát deset kroků), už ne.
Algernon Corriolan ležel schoulený v opačném rohu a nezdálo se, že by hodlal reagovat na cokoli.
Než ses stačil vyděsït toho nejhoršího, co by dokonale znemožnilo tvou misi, postřehnul jsi, že dýchá. Velmi slabě, přerývaně a sotva znatelně, ale stále to byl jakýsi projev života.
Tvému pozorovacímu talentu však neunikla ani krev zasychající na oblečení a na vězeňském munduru, a občasné zamžourání očních víček.
Ať už na tom tedy byl tvůj oblíbený terorista jakkoli mizerně, byl minimálně teoreticky i při vědomí.

[Garth Devilman]

Dragonstar - "inkviziční blok", 5-23-09

Co se děje? Znejistěl jsem.
Corriolan nebyl pro mne člověk, který by nechal otázku bez odpovědi.
Buď je z něčeho šíleně přejetej nebo ho někdo přejel…
Po tomhle filosofickém debaklu jsem si uvědomil jednu podstatnou věc: Už nikdy nepiš po nocích ty svoje oduševnělý romány.
Zdali bylo na mých niterních žvástech něco pravdy, jsem se mohl přesvědčit vzápětí. V rohu cely ležel Algernon Corriolan.
A kruci… Sice je živý, ale to druhý slovo co se tam obvykle dává už sem nepatří.
V rychlosti jsem položil na zem tác a provedl rychlé kroky k trpícímu.
Tohle na procházku bujnou rezervací určitě není…

Přiklekl jsem si a zběžně obhlédl situaci. Lehounce jsem luskl zajatci prsty před očima.
Reaguje na pohyb…
Pak jsem si všiml krve na vězňově oblečení.
Herrr…
Z úst mi vyšlo pouze nesrozumitelné zavrčení, ale byl jsem ještě natolik při smyslech, abych se opravil.
Promiň kamaráde, tohle nebude zrovna příjemné. Poznamenal jsem povzbudivou větu a roztrhl jedním mocným chmatem vrchní část oděvu.
Co se mohlo stát? Co se sakra stalo?
Možností bylo více než hodně.

[Elinor Yall]

Dragonstar - "inkviziční blok", 5-23-09

Corriolan tak nějak dokázal pochopit, co říkáš - ale vpodstatě mu to bylo jedno. Pokud se dalo něco chápat podle výrazu očí, tak byl značně překvapený tvým chováním, rozhodně natolik, aby jej to přinutilo být víc při vědomí. Rozhodně tvé pokusy o první pomoc vnímal - jenže na možnou bolest příliš nezareagoval.
Dost možná proto, že už byl zvyklý.
Stopy po mučení byly převážně staršího data - některé dosti nezahojené a některé, co místo pokojného uzdravování začínaly hnisat. Nicméně žádnou čerstvou ránu, která by mohla způsobit takové krvácení, jsi nepostřehl.

[Garth Devilman]

Dragonstar - "inkviziční blok", 5-23-09

A je to v... Pralese! Ulevil jsem si poněkud nekonvenčním to stylem.
Nejenom že jsem byl na lodi, kde se mi poměrně rychle krátil čas určený k pobytu, ale ještě navíc jsem měl na krku skoro umírajícího člověka.
Takhle jsem se tvářil, když jsem ve čtrnácti šlohnul spolubydlícímu fet.
Neměl jsem absolutně ponětí co dělat.
Jed?
Slupka od banánu?
Stačí herda do zad?

Vodítko bylo prakticky ztraceno, a tím pádem se neměl můj tříhlavý společník rozum kam vrátit.
A ty jsi nějaký rozum měl?
Byla to dobrá otázka, ale v tuto chvíli mi to bylo platné jako polomrtvému rozhřešení.
Uděláme kompromis kamaráde. Dostaneš herdu do zad. Pokud exneš a nic nevyplivneš dostaneš resuscitaci od úplnýho skrčka. A nebo zavolám inkvizitora a tam zařveš rovnou. Co si vybereš?
Bylo to morbidní, ale dodávalo mi to sebedůvěru.

[Elinor Yall]

Dragonstar - "inkviziční blok", 5-23-09

Nebyl jsi jediný člověk v místnosti, který byl obdařený morbidním smyslem pro humor.
Inkvizitora... ... bych fakt... ... nevolal.
Nepotřeboval bys být nijak zvlášť empatický, aby sis uvědomil, jakou námahu dalo Corriolanovi říct ta čtyři slova. A kolik ho to stálo vůle.
Pokus se poušklíbnout dopadl mnohem méně úspěšně.
...asi... by to... chápal... jako... reklamaci, přinutil se pokračovat dál.
Ať už na tom byl z různých důvodů krajně mizerně, tyhle dvě věty ti skýtaly jistotu, že se nic až TAK vážného neděje. A Algernon Corriolan má slušnou šanci se z toho vylízat.

[Garth Devilman]

Dragonstar - "inkviziční blok", 5-23-09

Jo... Přikývl jsem, ale rozhodně jsem si nepřipadal jako tip, ťop foto-model.
Barva mojí tváře se v tu chvíli musela rovnat nejmíň kyselému jablku z obzvlášť zkažené jabloně.
...Reklamace, to je to pravé slovo.
Rozhlédl jsem se po cele a od oka si změřil délku a šířku. Nebyla nějak zvlášť velká a dveře byly otevřené.
Uvědom si, že je to obzvlášť malá cela jo? Já nebudu moct uhnout jasný? Tak ber prosím na mě ohled.
Snažil jsem se pousmát, ale jediné co se mi podařilo byl zkřivený úšklebek nakrčený nos a oči v sloup.
Tohle nás na Akademii neučili... Ani jsem se neodvážil pomyslet, jak by zněl můj vlastní hlas.

Můžeme? Z hrdla mi vyšlo pouhé zachrčení, které prozrazovalo mluvu.
Tři...
Dva...
Jedna...
Se zavřenýma očima jsem se nahnul a vědom si následků jsem svého oblíbeného teroristu praštil vcelku důkladně po zádech.
Stůjte při mně duchové hazardu.

[Elinor Yall]

Dragonstar - "inkviziční blok", 5-23-09

Vcelku rychle ses přesvědčil, že pokud jde o Corriolana, opravdu mu není na zvracení - rozhodně ne do doby, než do sebe dostane nějaké jídlo, a to při stavu, kdy musel obyčejnému pokusu věnovat maximum soustředění, snad ani nepřipadalo v úvahu.
Když jsi ale tak nad tím přemýšlel, vcelku tě znepokojoval možný rozsah vnitřních zranění. Alespoň pokud jsi mohl usuzovat podle krve po cele.
Přežiju... neboj. Byl jsem na tom i hůř, dokopal se Algernon k odpovědi a zkusil si dlaní setřít krev z obličeje. Zřejmě nebyl s výsledkem zrovna spokojený, protože to vzápětí zopakoval s rukávem.
Účinek drogy začínal odeznívat, respektive odezníval natolik, aby si s ním zvládala jeho vůle poradit.
Trochu se zarazil a podezřívavě si tě prohlédl.
Co tady vůbec děláš?

[Garth Devilman]

Dragonstar - "inkviziční blok", 5-23-09

Neuvěřitelné. Ta droga nejspíš měla zpomalit zajatcovi životní funkce. Věděli, že by se mohl pokusit o útěk, tak se radši takhle pojistili...
Měl jsem za úkol ti donést jídlo, a poklidit. Ale když jsem tě našel, tak jak jsem tě našel usoudil jsem, že bude lepší raději poklidit, a teprve pak pomýšlet na nějaký ten žvanec.
A eventuální plán útěku samozřejmě.

Bylo značně frustrující vědět, že vás na každém kroku sleduje bezpečnostní systém. Důvěra je základ úspěchu...
A proto nevěřte nikomu!

[Elinor Yall]

Dragonstar - "inkviziční blok", 5-23-09

Takže inkvizitoři si nejsou schopní po sobě ani uklidit? Asi se na to budu muset při dalším rozhovoru zeptat; dnešní konverzace byla kapku... jednotvárná, poušklíbl se Algernon.
Úplně v pořádku rozhodně nebyl a asi měl něco jako bolesti, ale držel se statečně.
A jídlo radši vynechám. Nerad bych, aby skončilo na podlaze.
Mimochodem, ne že bych si stěžoval, že se mnou mluví někdo jiný než psychopat, po pár měsících v péči IIA je jakákoli změna víc než příjemná - asi bych tě měl varovat. Z toho, že se mnou mluvíš, můžeš mít problémy. Dosti vážné, protože se to dá považovat za narušení vyšetřování či jak tomu tam nahoře říkají.
Asi tě předem nevarovali, takže to budu muset udělat dodatečně já.

[Garth Devilman]

Dragonstar - "inkviziční blok", 5-23-09

A přitom tolik lidí, by tě rádo přinutilo mluvit. Pomyslel jsem si s jistým zadostiučiněním vůči majoru Wydeovi. Bylo mi také víc než jasné, že celou operaci bedlivě střeží, i kdyby musel vzít za vděk očními kapkami.
Dobře máš to mít… Přikývl jsem na znamení souhlasu.
V tu chvíli jsem si uvědomil, jak důležitý může být i ten nejprimitivnější fakt:
Wyde má bůhví proč z inkvizitora naděláno víc, než ze všech možných důstojníků a imperátora dohromady!
Umínil jsem si, že celé věci přijdu na kloub.
Mohla by to být klíčová věc, která může sehrát zásadní roli při úniku!
Jenomže to bych musel ze sebe nejdříve setřást drobný problém, jenž se nazýval bezpečnostní systém…

Samotná představa využít Wydea k tomu, aby nás v záchvatu své krátko-chvíle dostal z transportu byla vskutku lákavá…
Jenomže jak na to?
Stejně to budu muset nahlásit. Řekl jsem vážným hlasem a chystal se odejít.. IIA nebude spokojená až zjistí, že tu máme mařitele výkonu trestu.
Pokud bude chtít Wyde sklidit ovace nebude riskovat ztráty své jediné páky.
Při této dedukci jsem si uvědomil ještě jednu podstatnou věc.
A co ozubená kolečka?

[Elinor Yall]

Dragonstar - "inkviziční blok", 5-23-09

Zatímco ti v hlavě šrotovaly myšlenky a zárodky plánů, jak z celé šlamastyky ven, ideálně k výsledkům, z nichž by vedení ISB skákalo radostí přes dvacet metrů do vzduchu, rozhostilo se v cele pochmurné ticho.
Pokud jsi zapomněl, kde jsou dveře, tak se stačí otočit a jít přímo za nosem, poznamenal klidně Corriolan. V jeho očích bylo cosi smutného a cosi ironického.
A to jídlo vem se sebou, hladovka mi neuškodí.
Působil už... víceméně v pořádku.