East Wood = Křižující trať

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 26.10.2009 20:12:54

Yavin IV - pozemky Akademie

Již to bylo půl roku od doby, co jsi se spolu se členem ochranky a nyní tvým přítelem Ulrinem Wolwem dostal díky úchvatnému a logicky nevysvětlitelnému přistání na Akademii. Díky své odvaze a smyslu pro spravedlnost si úspěšně čelil nástrahám lorda Maula a jeho medailonu, který byl pevně uzavřen v tvém nočním stolku. A to i přes Ulrinovo tvrzení, že „medailony přece nemají nožičky…“ Rovněž sis taky vysloužil uznání většiny mistrů, jakožto velmi učenlivý člen řádu, ale žádný z těchto vysokých akademických hodnostářů s tebou nikdy nenavázal hlubší spojení, tudíž otázka tvého mistra byla vždy nějakým galantním způsobem zahnána do kouta. Za pomoci mistra Skywallkera a pár mistrů, kteří se o tvůj výcvik v podstatě starali jako o primární úkol, se ti podařilo sestrojit svůj světelný meč.

Wolw k tomu tehdy poznamenal: Žlutá čepel, bílý barvy na tvářích, divil se. Dej mi vědět až začneš světýlkovat…
I díky svému poměrně individuálnímu výcviku jsi byl celkem stranou od ostatních. Ulrin tomu s oblibou říkal: „nedobrovolná izolace.“ Snažil se ti všemožně zvednout náladu a když neměl zrovna službu dělal co mohl, aby ti zpříjemnil chvíle svou přítomností:
Víš, že ten Tharasan je úplnej cvok? Včera nám vydržel dvě hodiny v kuse vykládat, který víno je lepší. Tipnul bych si, že podle jeho výrazu a chůze degustoval fakt ve velkým…
Vyprávěl Wolw historku v zahradách při nudném odpoledni.

East.Wood · Příspěvek od **East.Wood** » 27.10.2009 07:09:41

Yavin IV - pozemky Akademie

Od doby, kdy jsem přišel sem, na Akademii Jediů, hledat svůj životní úděl, uplynul už skoro půlrok. Od té doby jsem již poněkud pokročil ve svém výcviku, podařilo se mi sestrojit si vlastní světelný meč, avšak nebyl jsem právě ve své kůži. Nenašel se totiž mistr, jenž by mě pojal za svého padawana a já se tak celé dny a týdny musel oddávat "individuálnímu" tréninku - ten spočíval v sezení v zahradě Akademie a meditaci, či prázdnému šermování světelným mečem s imaginárním soupeřem...

Mistr Skywalker měl pravdu, když mne přijímal na Akademii - cítí ve mne jisté rozpory v Síle, nejistota a můj strach ze mě samého, to vše vycítil po oněch nešťastných událostech se šťastným koncem... Při těch myšlenkách mi znovu a znovu vyvstával v mysli obraz Maulovy tváře...

Proč ale nikdo nemá pochopení a nechce vést můj trénink? Co dělám špatně? Oddávám se meditaci každým dnem a snažím se najít odpovědi na tyto otázky...

Někdy se mnou bývá v zahradě můj přítel Ulrin, dělá, že se nic neděje a častuje mě svými zážitky ze služby, či historkami z Akademie... Ale já vím, že chce abych přišel na jiné myšlenky.

Jediným mistrem, který se zajímal o mé výsledky a někdy mi i radil při mých výpadech mečem do vzduchoprázdna, byl Nomar Khaan, moncalamarský rytíř Jedi, který ale také, jako všichni ostatní zdráhal se vzít si na starost můj výcvik. Jak rád bych se stal jeho padawanem a dokázal mu, že nejsem tak beznadějný...

A byl to právě Khaan, který společně s mistrem Skywalkerem přicházel z přijímací haly směrem ke mně a Ulrinovi, sedícímu zase vedle mne při mé meditační hodince. Ulrin zrovna dopovídal nějakou průpovídku z včerejšího dne, když oba Jediové došli až k nám...

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 27.10.2009 19:19:44

Pozemky akademie

…Takže to pak zabalil hezky ve službě. Dokončoval Wolw bonmot právě v okamžiku, kdy se k vám blížili mistři Skywallker a Khaan.
Skutečně? Upřel příslušník mon calamaríjské rasy své oči na Wolwa, který následně lehce, leč viditelně zbledl.
Já…-- Já jsem nic neřek. Hájil se vzápětí.
Určitě? Otázal se mistr tónem, který naznačoval, že si právě teď myslí pravý opak.
Já… Já bych radši… Ehm… Měl jít že? Položil Ulrin otázku na kterou mu Khaan odpověděl pouze lehkým pokývnutím hlavy.
Neušlo ti, že Skywallkera tato výměna názorů celkem pobavila zatímco tvůj přítel červený až za ušima ti jen lehce stiskl ruku a zmizel kdesi v dáli jíti si po své práci.

Mistr Khaan obrátil svůj přísný pohled na tebe. Tradovali se o něm různé legendy a povídačky a žádná z nich nebyla určena k zasmání.
Co myslíš Luku? Otázal se po dlouhé chvíli, kdy tě studoval svým mikroskopickým zrakem.
Moji odpověď znáš Nomare… Nevzrušená odpověď mistra značně zaskočila.
Myslel jsem, že jako nejvyšší představitel máš právo…--- Zasýpal Khaan.
V případě, že by zde vládl despotický řád. Dokončil větu klidně Luke.
Tak dobrá… Nomar Khaan bezmocně rozhodil rukama.

Easte, promluvil mistr Skywallker. Očekáváme tě za patnáct minut v hlavním sále, kde ti bude před komisí udělen mistr. Nějaké otázky?

East.Wood · Příspěvek od **East.Wood** » 28.10.2009 14:21:28

Yavin IV - pozemky Akademie

Když se mistr Luke společně s Nomarem Khaanem přiblížili, neposlouchal jsem příliš Ulrina, kterak s pusou od ucha k uchu vyprávěl něco o svém kolegovi ze služby. Byl jsem tak zabrán do myšlenek, že bych možná i přeslechl, jak mistr Khaan vyrovnaným hlasem říká příteli Wolwovi, aby nás nechal o samotě. Kdybych neznal kodex Jediů, řekl bych, že i snad používá Sílu, aby vštípil Ulrinovi myšlenku, že by si měl jít po svých...

Když jsem zůstal tváří v tvář mistrům Jedi, Nomar Khaan si mě prohlížel velmi obezřetně, snad se snažil i něco vypátrat na mém chování v této situaci, nicméně po chvíli mi mistr Luke řekl zprávu, která snad ani nemohla přijít ve vhodnější okamžik...

Konečně tedy budu moct zúročit trénink, který prozatím nikdo z mistrů nemohl ocenit a prokázat tak můj pokrok ve výcviku... při tom pomyšlení se v mém srdci rozhostil pocit konečné úlevy...

Yavin IV - hlavní sál Akademie

Stál jsem před velikým, půlkruhovým stolem, který se používal jen při mimořádných zasedáních komise Jedi - jakési obdoby někdejší vážené rady Jedi v bývalém Chrámu na Coruscantu. Rozhlížel jsem se tak, abych nedal najevo mé vzrušení z události, která měla každou chvíli odstartovat můj výcvik, na jehož konci budu vytrénován v opravdového Jedie!

Za stolem seděla ona komise, složena z nejstarších a nejváženějších hodnostářů Akademie:
Jako předsedající v čele stolu můj oblíbený mistr Nomar Khaan (potají jsem doufal, že snad on by mohl převzít můj výcvik...). Mon Cal mi jako jeden z mála udílel častější rady při sledování mých naučených výpadů se světelným mečem a věděl tak o mě v podstatě nejvíce ze všech...
Dalším po jeho pravici byla žena, o něco málo starší, než mistr Luke, jménem Tari Videll - ta sloužila na Akademii jako správce všech dokumentů a také zdejšího archívu, měla za úkol vést si informace, týkající se obyvatel Akademie, jejich údaje, poznámky o výcviku atd. Boj s mečem nebyl určitě její nejvyšší prioritou, ačkoliv jej musela ovládat zdatně...
Nalevo od Khaana seděl mistr Luke a zdálo se, že on si mé postavení uprostřed "kruhu" naprosto užívá...
Na levém okraji stolu se nervózně vrtěl mladý Kel dorský Jedi, kterého jsem neznal, ale jistě si zasloužil úctu jakožto přísedící v komisi. Byl asi ve stejném věku, jako já a neustále poklepával prsty o okraj stolu...
A konečně na pravé straně seděl veliký myslitel a po mistru Lukeovi nejváženější a nejmoudřejší Jedi na Akademii - Dorsk 82. Byl to Khommit a proto vypadal stejně, jako jeho předkové, kteří od určitého času své potomky pouze klonovali. Byl velmi moudrý a často na Akademii působil v roli poradce pro věci politické a strategické.

Úplně nakonec jsem si všiml židle, která jako jediná nenesla žádného Jedie. Že by snad...?, ale myšlenka zůstala nedokončena...

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 28.10.2009 19:22:22

Sál akademie - komise

Při procházení složením komise tvůj zrak spočinul na předsedovi komise. Khaan vypadal jakoby ho co chvíli štípal nějaký otravný a mrňavý hmyz. Úkosným, téměř prosebným pohledem vždy zkontroloval mistra Skywallkera, který ale spíš vypadal, jako nestraný pozorovatel, než jako člen komise. A dával to najevo svým laksním posazem a obrazem tváře, která připomínala šťastné dítě čekající na lístek do kina.
Ehm… Zakašlal trošku nervózně Khaan a přitom se ne zrovna pěkným pohledem ohlédl po prázdné židli, která byla do teď prázdná a její majitel se zřejmě nehodlal hned tak dostavit.

Mistr pohlédl na Skywallkera a pak bez obalu začal: Všichni víme proč tu jsme a rovněž víme, proč tu někteří nejsou…
Reakce komisních byla rozporuplná. Někteří se zasmáli, jiní udělali kyselý obličej.
…Omluvíme tedy nepřítomnost rytířky Theran, která má zajisté mnoho práce s našimi mladšími a přistoupíme k bodu schůze.
Většina přítomných se tedy posadila do obvyklého sedu, jenž by byl u komise očekáván.

Předseda se nyní otočil k tobě: Easte Woode, jelikož tvůj přílet a tvůj výcvik provází celá řada nejasností, rádi bychom tě podrobili jistým testům abychom mohli určit jakým směrem se máme dále ubírat. Budeš podroben fyzické i mentální zátěži, která nám pomůže odhalit tvé hranice a také předpovědět jak, a jakým způsobem se bude dále odvíjet tvůj růst. Ještě stále máš šanci se svobodně rozmyslet a odejít chceš-li...

East.Wood · Příspěvek od **East.Wood** » 29.10.2009 07:20:54

Hlavní sál Akademie - před komisí

Po těchto slovech, která zněla z úst Moncalamarijského rytíře Jedi až příliš stroze a věcně, přesto ale mě osobně připadala tak nějak nečekaně, jsem se uklonil mistru Khaanovi a celé komisi a odvětil jsem:
"Mistře Khaane, mistře Luku, vážení přísedící. Přijímám vaše rozhodnutí s odhodláním dokázat vám, že jsem připraven obstát ve zkouškách a testech, abych tak dokázal svůj životní cíl, to jest být dobrým ochráncem míru v galaxii. Jen slaboch by se rozhodl odejít a zanechat vše, oč bojoval zde, v těchto zdech! Doufám, že vás nezklamu..." a při té poslední nedokončené větě jsem upřel svůj zrak na mistra Khaana, neboť jsem doufal, že právě on převezme můj výcvik.

Zasedání komise poté skončilo a já odcházel s pocitem, že teď musím dokázat nejen ostatním, ale především sám sobě, proč jsem zde přišel a jaký je můj úděl...

Ubikace padawanů - pokoj č. 85

Hned, jak se za mnou se sykotem zavřely dveře, ulehl jsem na palandu a díval se do stropu. Přemýšlel jsem, co budu dělat dnes večer, jelikož jsem neměl žádný pevný plán, určený mistrem a veškerá vyučování dnes skončila. Půjdu do zahrady a zatrénuji si výpady a obranné postavení se světelným mečem, nebo bych mohl navštívit Phaleuse, mého kamaráda z vyučování technik boje bez meče... přemítal jsem. Najednou, nevím, co mě to napadlo, můj zrak sjel ke stolku vedle postele. Otevřel jsem zásuvku a vzal do rukou medailonek... Chvíli jsem jej jen tak držel před svým oblyčejem, jako bych se chtěl sám zhypnotizovat a po chvilce jsem si znovu pustil onu nahrávku, která se mi poprvé zjevila v kosmoportu na Coruscantu...

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 29.10.2009 19:53:37

Pokoj č. 85

Vytáhl si ze stolku medailon ve snaze přehrát Maulovu zprávu. Zprávu, která i přes tvé odmítnutí ovlivnila tvé další směřování. Bylo jasné, že kdyby nebylo tvého spojení s oním, Sithským lordem pravděpodobně by se události vyvinuli dalece příznivěji ve tvůj prospěch. Dědictví houpající se na řetízku jakoby vytušilo tvé rozpoložení a zůstávalo vůči tvému doteku chladné a netečné. Těžko bylo možné určit jaký důvod se za tím skrýval.

Až mne jednou budeš potřebovat, víš jak mne najdeš… Zněla ti v hlavě slova muže, který ti svým způsobem namaloval na tvář cejch.
Se vší pravděpodobností tedy onen okamžik ještě nenastal…
Co to držíš v ruce? Překvapeně ses posadil na posteli a seznal u ní asi čtyřletého příslušníka tvé rasy jak se zvědavě snaží nakouknout přes pelest.
Měl na sobě našedlé roucho a pouze nevýrazné tetování nad obočím.
Vypadáš zamyšleně. Je to kvůli té komisi? Zeptá se hošík přímo aniž by uhnul pohledem. Někoho ti vzdáleně připomínal. Na svůj věk byl neobyčejně bystrý a rozhodný.

Ufane, říkala jsem ti, že se za pomoci telekineze nemáš plížit do cizích pokojů, není to slušné! Ve dveřích se objevila černovláska se zelenýma očima a přísným pohledem, který by zajisté dovedl být v jiných situacích i jemnější.
Nečekej, že tě zase budu honit po celé zahradě… Durdila se, ale už jen naoko.
Omlouvám se slečno Rebeco. Nasadil Ufan andělský pohled.
No dobrá, tak se běž převléknout… Postupně zjemňovala hlas rytířka.
Youngling se uklonil pozdravil tě pokývnutím hlavy a zmizel kdesi na chodbě. Rytířka však ještě chvíli zůstala.

Omlouvám se, že kvůli mně tě na té schůzi tak odpálkovali, Začala trošku nejistým hlasem, což bylo překvapivé vzhledem k událostem před chvílí. Mistr chce, abych byla tvým většinovým zkoušejícím. Mám ti vyřídit, že on bude u většiny zkoušek jako pouhý dozor.
Mají prý začít za hodinu. Hodně štěstí… Dodala ještě a odešla.

East.Wood · Příspěvek od **East.Wood** » 30.10.2009 07:07:21

Pokoj č. 85

Z mého bezduchého polehávání a hraní si z medailonkem mě vyrušila nenadálá návštěva: malý chlapec, taky Zabrak, který neslyšně přikvačil až k mé pelesti a ptal se mě, co že to držím v ruce? Trošku poplašeně jsem hodil medailon zpátky do šuplíku a zamknul jej...

Teprve potom jsem si to malé škvrně pořádně změřil pohledem a zeptal se, jak se jmenuje. Místo odpovědi mě však utěšil, ať si z té komise nic nedělám... Moment, jak může ten prcek vědět, odkud jsem právě přišel??? To je divné.... Chtěl jsem se ho ještě jednou zeptat na jméno, ale záhadu za mne vyřešila rytířka Jedi, která chlapce přišla hledat ke mně do ubikace. "Ufane, říkala jsem ti, že se za pomoci telekineze nemáš plížit do cizích pokojů, není to slušné!". Ufan se jen provinile zatvářil a žena jej poté neprodleně poslala plnit si své povinnosti. Malý Zabrak na mne ještě ve dvěřích spiklenecky mrknul a odešel...

Ta rytířka byla pohledná, asi o pár let starší, než jsem byl já, brunetka a hned se také představila jako Rebeca Theran, rytířka Jedi, která měla převzít otěže mé konečné zkoušky a dohlížet na mne... Vypadá to, že mistr Skywalker zkouší zmatení mých smyslů a schválně pověřil vedením výcviku někoho jiného, než mě bližšího mistra Khaana... "Tak hodně štěstí", popřála mi Rebeca Theran a zmizela v chodbě před ubikacemi...

Už jsem se popravdě nemohl dočkat, až výcvik započne, měl bych jej rád za sebou a konečně tak přesvědčil mistry Jedi, že jsem oprávněn započít skutečný výcvik stejně, jako ostatní padawani - tedy pod vedením mého mistra...

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 31.10.2009 11:16:36

Akademie - tělocvična

Posilněn touto myšlenkou si se o hodinu později vydal zjišťovat jak to vlastně s tebou vypadá. Po krátkém vyptávání a zjišťování jsi dorazil do míst, kde se měla velká část tvého zkouškového programu odehrávat. Jednalo se o místnost, která původně zdejším obyvatelům sloužila k relaxaci, meditaci a různým jiným počinům, jenž sebou přinášel všední den. Dnes však místnost zela prázdnotou a hostila jen tři její dnešní obyvatele: Tebe, dozorujícího mistra Nomara Khaana a rytířku Jedi Rebecu Theran, která měla být z dosud tebou nezjištěných důvodů být tvým zkoušejícím. Nabízelo se mnoho vysvětlení, ale každé z nich bylo méně pravděpodobné, než to předchozí.

Oba výše zmínění již na tebe čekali. Mistr s výrazem a jeho obvyklým nic neříkajícím pohledem po němž by se i skály bortily a tvoje zkoušející ve svém tmavě hnědém rouchu a nejistým pohledem v očích. Než si však mohla upevnit sebedůvěru snad jen pouhým pozdravem ke tvé osobě byla předběhnuta odměřeným hlasem dozorčím.
Jsem rád, že jsi přišel včas Easte, Počal mluvit Khaan a odstavil tak na druhou kolej osobu, jež se zdála být v tuto chvíli daleko důležitější než on sám.
První zkouškou, kterou dnes projdeš budou základní dovednosti se světelným mečem. Úkolem bude zasáhnout soupeře třemi ranami. Hodnotí se důmyslnost a chytrost. Zkoušky jako takové budou rozděleni do tří dnů, což znamená každý den jedna… Dokončí Khaan svůj monolog.
Pokud nemáš žádné otázky nastavte si meče na nejnižší intenzitu a začněte… Dodá.
Theran jen mlčky přikývla a aktivovala svůj zelený meč čekajíc na tvůj pokyn.

East.Wood · Příspěvek od **East.Wood** » 31.10.2009 21:03:41

Akademie - tělocvična

Při výzvě dozorčího mistra Khaana se mi vybavilo včerejší odpoledne v zahradě Akademie: já a Ulrin jsme jako každý den debatovali o všem možném, co se na Akademii dělo a děje. Zrovna mi povídal o nedávném zásahu jeho hlídky proti hnízdu divokých Piraních brouků a já jsem při chůzi máchal před sebou svým světelným mečem a "kosil" tak vysoká stébla trávy... V tom jsem za sebou ucítil lehké zašustění a téměř okamžitě jsem se otočil s čepelí meče zdviženou na úrovni mé hlavy. Málem jsem zasáhl cíl, jímž nebyl nikdo jiný, než mistr Khaan, který sem přišel sdělit mi informace o zkoušející komisi... Uvědomil jsem si, že můj základní styl boje není vůbec nijak vytříbený, ba právě naopak, mám v něm jisté rezervy.

Nyní se mi vybavila jeho rada, nebo spíše rady, jež mi udílel někdy v soukromí, jindy před ostatnímy padawany. Snažil se mi v hádankách přiblížit mé chyby a já měl někdy pocit, že mi chce nepřímo sdělit, co bych měl zlepšit a v čem jsem naopak pokročil... Rozhodně se nesnažil oficiálně vést můj výcvik a dnes jsem u komise zjistil, proč tomu tak bylo...

Stál jsem před rytířkou Theran a sledoval její pohyby. Zdálo se skoro nekonečně dlouho, než jako první aktivovala paprsek svého meče a já jí po několika sekundách následoval. Zadíval jsem se jí do očí a provedl první výpad. Zřejmě její zkušenosti převyšovaly mou učednickou horlivost, neboť vykryla útok na svůj hrudník a donutila mě k úkroku stranou... Na okamžik jsem zahlédl upřený pohled mistra Khaana na náš souboj a ucítil nepatrný záchvěv Síly. V hlavě mi zazněl šepot...JEHO šepot...

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 03.11.2009 10:48:22

Tělocvična

Vedeš si dobře... Uslyšel si v hlavě šepot, který ti byl značně povědomý ale nemohl sis vzpomenout odkud. Právě o to víc tě to vyvedlo z koncentrace.
Stěží jsi vykryl důmyslnou rošádu, kdy se kolem tebe soupeřka obtočila a napadla tvůj levý bok. Po chvíli, kdy zřejmě analyzovala situaci mírně pokrčila kolena a jako kočka se vrhla proti ruce, ve které jsi třímal meč.

Ty se necháš mlátit ženskou? Chechtal se.
Zaber chlapče... Povzbuzoval, zatímco meč rytířky se neúprosně blížil...

East.Wood · Příspěvek od **East.Wood** » 03.11.2009 17:34:34

Tělocvična

Ten hlas jsem přece znal, už jsem ho slyšel, přesto mi zněl nějak jinak, když ke mně promlouval během cvičného souboje s rytířkou Theran: Zaber, no tak chlapče... říkal mi a já jako bych se podvědomě řídil těmi pokyny. Tělo bylo sice v mé moci, ale pohyby jako by mi kontrolovala neznámá ruka a koordinovala bojové postavení i moje kroky...

Když jsem po jednom mém výpadu a Theranině vykrytí zavrávoral, ta síla jako by mi pomohla narovnat se a téměř vrhnout se dopředu...
Soupeřka se odrážela k odskoku a zřejmě se chystala útočit na mou pravici, v níž jsem třímal svůj světelný meč. Kdyby mi jej vyrazila z ruky, znamenalo by to pro mně dílčí porážku v první zkoušce... To nemohu dopustit! A jako by můj pohyb byl řízen touhle myšlenkou, ruka se nyní s mým částečným přičiněním, ale také hnána neznámou a neviditelnou silou, vrhla v před a přetočila se o 180 stupňů a poté bleskurychle uhnula dobře mířené ráně rytířky Theran. Zároveň druhá moje ruka zůstala volná a chytila mou protivnici za rukáv a trhla jím k zemi... Co to dělám?? To nejsem já... Pochopil jsem, že to nebyl můj úmysl, že jsem to udělal vedený něčím jiným...nebo někým jiným!

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 04.11.2009 18:28:08

Tělocvična

Theran tvrdě dopadla na zem a chvíli to vypadalo, že se snad vůbec nezvedne. Mistr však nečinně stál a díval se na ni. Nezúčastněnému pozorovateli by mohlo připadnout, že si snad její porážku dokonce vychutnával. Po nějaké době se ozvalo slabé delší vydechnutí.
…--Je mi dobře, nemějte starost….--- Rebeca se pomalu sbírala ze země a v levé ruce držíc svůj světelný meč ti trochu rozechvěně podala ruku pravou.
Byl to dobrý souboj. Hlesla slabě, aby se vzápětí sesunula na lavici držíc si hruď a v očích slzy.
Vedl sis dobře Easte… Pochválil tě mistr a poklepal ti na rameno.

Rebeca najednou zvedla hlavu a zadívala se vlhkýma očima na Nomara Khaana.
Proč jste to udělal? Zeptala se prostě.
Udělal co? Optal se mistr nechápavě.
Věděl jste, že ten souboj skončí rychle a věděl jste jak dopadne. Je to snad nějaká pomsta za to, že jsem jako vaše padawanka podle vašeho gusta selhala? Dívka tyto věci říkala sice tvrdě, ale bez jakékoli známky vnitřního hněvu.
Rebeco sama přece víš, že podle kodexu…---
Rebeca přivřela oči: Podle kodexu?
Pak se otočila k tobě: Dej si pozor abys taky neskončil díky němu na zemi…
A mlčky odešla na chodbu, kde se postavila ke zdi a oddechovala. Zdálo se, že se ještě stále necítila dobře.

East.Wood · Příspěvek od **East.Wood** » 05.11.2009 17:00:37

Tělocvična

Rozhostilo se ticho...

Bylo snad slyšet jen zrychlený dech rytířky Theran. Nečekala takový konec, byť cvičného souboje se slabě aktivovanými meči, ale od nováčka, padawana bez zkušeností?? Musela v nitru cítit hrozné zklamání ze sebe sama a já také pociťoval lehké, přesto intenzivní poruchy v toku Síly, jak se Rebeca Theran v mysli vypořádávala se svou porážkou...

Pochopil jsem, že se tu stalo něco, co jsem nemohl ovlivnit, ten pohyb mé ruky, ten mocný švih Theraniným rukávem na zem. Takhle bych rozhodně nereagoval, nebýt té záhadné energie...

Po pár slovech, jež pronesla na mistra Khaana a která zněla jako stížnost na regulérnost zápasu, odešla kousek stranou, sedla si na lavici a já měl nutkání se jít omluvit, přesto, že mistr mne pochválil za výhru. Setkal jsem se u ní však s opovržlivým pohledem a nejasnou poznámkou. Otočil jsem se zpět ke Khaanovi a chtěl vše uvést na pravou míru. Chtěl jsem přiznat ten náhlý příval Síly z bezejmenného zdroje. I když Khaan musel zřejmě něco také cítit: "Mistře" začal jsem koktat "Já...já...chtěl bych se omluvit, nechtěl jsem...tohle jsem nechtěl takhle udělat...to..." Mistr mě však nenechal domluvit...

WWW · Příspěvek od **Garth Devilman** » 06.11.2009 22:55:31

Tělocvična

Udělal si cos považoval za nejlepší. A v dané chvíli jsi splnil to, co jsi splnit měl… Položil ti mistr ruku na rameno, zatímco se díval za svou odcházející padawankou.
Nemáš se jí za co omlouvat pokud máš na mysli tohle. Poví ti Khaan svým typickým hlasem a tím zřejmě považoval celou věc za vyřízenou.
Vedl sis dobře Easte… Pochválí tě a gestem tě propustí…

***

Akademie - ( několik minut poté) jídelna

Prrr… To mi chceš říct, že Theran odešla? Ulrin Wolw se málem zakuckal svým obědovým soustem, když si mu vyprávěl o rozporuplné zkoušce.
Chci tím říct, Opravil se když se dost vykuckal. Rebecu znám a vím, že si užila svoje, ale nezdá se mi, že by se ventilovala zrovna tímhle způsobem. Ber v úvahu, že je Jedi!
Těžko říct jestli ti Ulrin, chtěl tímhle komentářem zlepšit náladu nebo si sám sobě jen něco dokázat.
Ať je to jak chce zasluhuješ pořádnou oslavu chlape. Tys to totiž zvládnul a to je hlavní! Tvůj přítel dojedl své sousto a vstal od stolu.
A jako malý bonus dnes dostaneš super dryják. A pokud to vydržíš máš večerní, alkoholický přídavek… Za tohoto trylkování sobě vlastního se Ulrin vypařil dřív, než jsi mu stačil jeho nápad rozmluvit.
A tak ti nezbylo, než sledovat okolí a koutkem oka zaregistrovat, jak se strážný vrací se svým úlovkem v podobě dvou kelímků.
Chlape… Ať ti to stále tak šlape, jako do teď… Zapěl strážník-pijan ódu a otočil do sebe obsah. Ty jsi vzápětí učinil po něm.

Polilo tě příjemné teplo, které začalo rozlévat po celém tvém těle. Byl to nádherný a osvobozující pocit. Najednou se však nad sluncem počala stahovat mračna. Tělem ti projela ostrá bolest a cítil jsi jak ti stoupá tep. Opřel ses rukama o stůl ve snaze udržet rovnováhu. Wolw, který stál naproti tobě zbledl. Hlava ti začala třeštět a točit se. Zaslechl si řinkot příborů a skla, ale nebylo možné určit směr. A pak už jen černočerná tma…