Mise pro Revana

[Pear]

Galaxie.

Tak to hodně štěstí - vykoupit se je prý hodně drahý! Znám i pár příběhů, kdy zápasníci zůstali - chuť peněz je zkoruptovala a obětovali svojí svobodu pro peníze!
Poví místní drb, co slyšel a doškrábe pár poslední soust z misky. Hodí ju na stůl k ostatním a dožvýká housku.
V žádný bitvě jsem nebyl - pokud se nepočítají pouliční bitky. Tebe si nepomatuju, možná sme se někdy minuly. Chvilku jsem žil na Korribanu, ale brzo jsme se přestěhovali.
Objasní ti jak to s ním je, takže je tu možnost že jste se viděli. Zvedne se, ty společně s ním. CHvilku zírá dopředu, kde právě veteráni provokují jednoho nováčka, ale zdá se, že ho to nijak extra nezajímá.
Měl jsi štěstí, ten chlápek tě mohl roztrhnout! Je to místní šampion, má na kontě tolik výher, že se to nedá vyčíslit ve zlatě. Výhry používá na vykupování svých kamarádů. Když ale zápasí, je to zvíře!
Pokračuje dál a přitom se rozejde do vnitřních části Vily, která je určena právě vám, a jako společenská místnost jsou jakési lázně, i když lehce temné.

[Darth Revan]

Galaxie.

Zarazímě když začne mluvil o tom, že žil vlastně na Korribanu. Tudíž se ho zeptám.
A kdy přibližně? Kolik ti tak mohlo být?
Poté si všimnu jak si parta místních veteránů vyskakuje na nováčka, strkají ho, kopají do něj, válejí ho na zemi. Ale nějak nezasahuju, ani si toho příliš nevšímám, nechci upoutat pozornost, vyčerpat svou sílu a kdyby na to došlo, tak je zabít.
Když však Mark začne mluvit o mém uvítacím soupeřovi, zbystřím zrak i uši na něj. Zvědavost mi stoupá. A pokud je to místní šampino, jaktože jsem ho tak utahal?
Hmm, šampion. Toho by se dalo využít.
Řeknu si a zeptám se Marka.
Šampion říkáš? Víš něco o něm, o jeho zapásech a tak? Pověz mi něco.
Zvědavost ze mě přímo chrčí.

[Pear]

Galaxie.

Ach, poslední zápas byl epickej! Postavil se sám dvaceti oponentům, s meči, palicemi i blastery. Za pět minut byl zápas u konce! Jeho schopnosti byly neuvěřitelné. Nechápu jak jsi proti němu mohl vydržet tak dlouho!
Vyprávěl ti se zaujetím, protože jsi právě kápnul na jeho oblíbený téma, na tvojí otázku o Korribanu úplně zapoměl a zdálo se že se ani nechystá odpovědět. Možná se k tomu vráti později, nyní ale byl zaujat povyprávět ti o jeho znalostech šampionů tohoto domu.
K boji používá dlouhý úzký meč. Je neuvěřitelné ostrý, viděl sem rozpůlit člověka ve dví, přes všechny kosti, žebra, páteř přejel jak kdyby to nic nebylo! A jeho obrana? Měl jeden zápas proti muži co měl krátký meč a bič. Nedokázal se k němu nikdo přiblížit! Až na našeho šampiona! Chytil bič do ruky, otočkou strhl protovníka na zem a jak padal, z kotoulu mu sekl přímo po krku - a trefil se.
Rozplýval se nad jeho uměním, ale na očích mu šlo vidět, že to hlavní ti ještě neřekl. Doslova se rozsvítil, když se k tomu dostal.
Bojoval i proti Jediovi! Ten si s ním chvilku hrál, házel s ním jak chtěl, než šampion objevil mezeru v obraně, nečekaně udeřil a ani Síla mu nepomohla! Seknul a vyvalili se mu ven všechny vnitřnosti! Ten světelný meč má stále schovaný, jako pomátku! Od tý doby se postavil Jedimu ještě jednou. Tam už se bojovalo víc meči, ale šampion mu zničil světelný meč úderem do jílce, dorazit ho už nebyl problém. Neviděl jsem nikdy většího šampiona!
Dokončil a opravdu, na Korriban si nevzpoměl.

[Darth Revan]

Galaxie.

Po jeho dlouhém a vcelku užitečném povídání o mém asi momentálně úhlavním nepřítelovi jsem také zapoměl, že byla nějaká řeč o Korribanu.
Jeho povídání mě zaujalo tak, že jsem si dokonce v hlavě začal představovat, jak ho pomocí blesků pomalu, ale jistě zabíjím. Jenže síla ve mě nebyla, což byl zásadní problém.
Ani mě nějak nezastrašily ty hrůzné povídky z jeho bitev, naopak, spíše mě to posílilo a říkalo mi, že jeho konec právě nadešel. Myslím, že u mě nebyl ani výcvik jak zacházet s mečem důležitý, teoreticky sem ho vůbec nepotřeboval.
Byl jsem schopen se mu ihned postavit, ale nejraději bych ho nejprve viděl v akci. I když přes mé bohaté zkušenosti z boje sem byl schopen přečíst soupeřovu taktiku takřka okamžitě, ale to bylo pomocí síly, teď nevím, jak by to fungovalo a nechtěl sem nic riskovat dopředu.
Když se však dostane k tomu, že porazil Jedie, trošku mě zarazí mé myšlení, ale jenom sem si řekl.
Jedi se přece nemůže srovnávat s temným pánem ze sith. I když mě má síla opustila, má touha po vítězství a utrpení stále ne.
To mi dodalo ještě větší sílu, teď jsem se cítil jako znovuzrozen se silou, ale bylo to asi jen zdání.
Díky ti za informace, jeho čas právě nadešel, bude se kát za svou píchu a nadřazenost.
Odpovím krátce.

[Pear]

Galaxie.

Já nevím jak ty, ale já s ním budu za dobře!
Odpověděl ti a lehnul si na lavičku, nohy si dal do vody a uspokojeně si oddychl.
Jo a ptal ses na Korriban, viď... byl sem tam asi dva roky, v osadě Drashdae, kdy to mohlo bejt? Pět let zpět? Asi tak no...ale nedalo se to tam vydržet, když nepočítám blízkou Akademii, klima tam bylo na vocas...
Dozvěděl jsi se tedy vše co jsi potřeboval a nejspíše i vše co věděl.
Teď byla ale řada na tobě. Poté co jsi se dozvěděl základní informace, musel jsi se rozhodnout jak budeš pokračovat. Nebylo by na škodu si promyslet plán. Teď byl čas na spánek a netušil jsi kdy tě vzbudí, spřást plány to ale chtlo co nejdřív.

[Darth Revan]

Galaxie.

Na jeho odpověď ke Korribanu neodpovím jen krátce řeknu.
Uvidíme se později.
A odešel jsem. Cestou k ubikacím které jsou naproti jídelně sem si všiml velkého balkónu vpravo.
To vypadá na barák majitele, asi takhle dohlíži na bojovníky.
Řeknu si a přejdu nádvoří. Téměř už zde nikdo není, jelikož se blíží večer.
Vešel sem do ubikací a hned mě zarazila první věc. A to společné pokoje, což nebylo mojím zvykem, kort v bandě lidí, kterou neznám a můžou tě kdykoliv ve spánku zabít. Což jsem mohl ale udělat i já, jen k tomu nebyla zatím potřeba.
Po chvilce jsem konečně našel svou postel, byla na druhém konci v pravém rohu. Okamžitě jsem zalehl a hlavou se mi začal honit plán jak porazit "šampióna". Neznal jsem ani jeho jméno, nic jsem o něm nevěděl, kromě toho, co sem slyšel. A doufal sem, že on neví nic o mě.
Tak jak na to, vyprovokovat ho na nádvoří? Počkat si do arény by nebylo špatný, ale trvalo by to určitě příliš dlouho a tolik času nemám.
Říkám si v hlavě, až mě popadne únava a já z toho usnu.

[Pear]

Galaxie.

Ráno se probudíš, ještě ani nezačalo svítat. Nalítli tam na vás veteráni a důrazně vás probudili. Vyskočili jste z postele a přišel ten nejzkušenější, který tu konal funkci trenéra. Seřadil si vás do řady a spustil s denním režimem.
Nováčci, čeká vás první tréning! Půjdete si umejt vaše špinavý ospalý držky k sudu a pak budeme cvičit a cvičit! Pak se půjdete naobědvat! A pak budete cvičit a cvičit! Pak bude večere! A pak budete mít odpočinek. A pak půjdete spát! A pak vás zbudím a budete cvičit! A pak půjdete zase spát. A pak vás zbudím a budete opět opakovat toto!
Rozkázal a vyhnal vás ven. Tam jste si vzali meče a začali jste cvičit základní údery. Tvůj "kamarád z Korribanu" se k tobě přiřadil a zaklesli jste své meče.
Tak jak jsi se vyspal?
Promluvil při boji.

[Darth Revan]

Galaxie.

Probuzení nebylo zrovna příjemné, ale to není nikdy. K tomu ještě tréning, i když nevím k čemu. Ale co se dalo dělat, lepší, než se nechat zmlátit hroudou nabouchaných vylízanců.
Když jsem se objevil na nádvoří okamžitě má ruka svírala meč. Hned jako prvního proti mě postavili Marka. Na jeho otázku sem samozřejmně ještě odpověďel.
No, na první noc tady to docela šlo.
A poté už jsem byl plně bojeschopen a čekal na jeho první výpad. Má taktika byla opět stejná, bránit se a udeřit v pravou chvilku.

[Pear]

Galaxie

Klasický učený výpad dopadl na tvůj meč a ty jsi jej opětoval. Další. A další. Mezi vámi se rozhořel celkem zajímavý souboj.
Víš co? Zejtra má být obrovský souboj v místní aréně, jako jubilejní 250. hry! Prý tam má být většina nováčků od nás, ti kteří přežijou, dostanou značku! Musím to vyhrát! Za zápas dostanem tak dvěstě kreditů!!
Řekl ti při sekání do tebe, několikrát polevil na obraně, takže jsi se do něj trefil, což trenér uctil pohledem, že se ti dobře daří, narozdíl od tvého protivníka, který se soustředil i na mluvení, nejen na boj.
Dneska nám přijde rozlosování, kdo s kým bude... a náš šampion bude mít obrovský zápas proti šampionovi největšího našeho rivala!
Šampion zuřivě bušil do svého oponenta, který neměl ani možnost protiútoku, tak moc se snažil být na zápas připravený. Ty jsi při pohledu na něj ale obdržel od Marka tvrdou ránu, až jsi zařval a trenér se na tebe špatně podíval.

[Darth Revan]

Galaxie

Ani sem mu nějak neodpovídal, jelikož by mě to vyrušilo z pozornosti. Stačil jen ten pohled jinam a hned sem dostla zásah do pravého ramena, což docela dost bolelo, jelikož Mark nebyl žádný párátko.
To už jsem byl ale připraven předvést své schopnosti, samozřejmně sem nechtěl odhalit své hlavní triky, které mám schované pod rukávem. Ale po nějaké té minutě boje už sem měl soupeře docela dobře přečteného a stačilo jen pár základní pohybů a úderů.
Po chvilce stálého bránění sem si začal všímat že se zadýchává, tudíž teď nastala má chvilka. Nechal sem si ho připustit mečem k mému tělu, tudží začala přetlačovaná s meči. On měl však odkrytou spodní část těla. Neváhal sem a kopl sem ho přímo do kolene, což muselo být nepříjemné. Pokolísal zpátky a já se vrhl do útoku. Sečmím sekem na levé rameno dostal nepříjemný úder, ale jen tak tak ho vykrl, v tom však následoval stjený útok na pravé straně a já změnil bojový styl na Ataru. Ten obsahoval kombinaci rychlých a tvrdých útoků.
Po chvilce útoku sem viděl jak je vyčerpaný, takže nastala jeho chvilka. Otočka a rychlý výpad na jeho pravé stehno, dostal tvrdý zásah, poté hned průšlap na žebra a zásah na odkrytý krk, kde jsem se však zastavil, jelikož tohle nebyl souboj, ale trénink.
Vypadá to, že jsi prohrál.
Krátce řeknu a pousměju se nad tímto lehkým vítězstvím.

[Pear]

Galaxie

Hajzle...
Zasměje se Mark a úderem meče odvrátí ten tvůj od svého krku. Pustí jej na zem a na krátko zvedne ruce nad hlavu.
Vzdávám se... snad ti to takhle půjde i na hrách, abych to nebyl já, kdo bude mtí značku a ty, kdo bude mít hlavu oddělenou od těla.
Zasmál se chlápek a odebere se k výčepu pro studené pívo, to ale vychlastali veteráni, takže na vás zbyde nealko birell nebo kofola. On si vybral kofolu, protože jak často říkával, nealko pívo je strašnej kedr.
No, hele, viděl bych to tak, že budeme ještě chvilku trénovat, pak se pudeme nažrat a nakonec počkáme až přijdou nominace!
Napije se kofoly až se mu protočí panenky.

[Darth Revan]

Galaxie

Nějak ani nemám žízeň, ale i přesto si vezmu vychlazenou kofolu. Po čtyřech skleničkách sem nabitej energií že bych rozlomil i sithskou vlajkovou (tedy mou) loď na půl.
Ale energii sem si šetřil do obravdového boje v aréně. Mezitím jsem se snažil i přijít na to, jak obnovit svou sílu, zkoušel sem výbuchy hněvu, propadnutí temnoty, či meditací, ale nic nefungovalo.
Když však zavoněla vůně oběda, na všechno sem zapoměl a hnal sem se abych byl první. Což sem bohužel nestihl, ale nebyl sem ani poslední, takže se na mě dostalo docela dostatek jídla, které nevypadalo sice nejlépe, ale co se dalo dělat.
Sedl jsem si vedle Marka se kterým sem začal klábosit snad o všem.
Hele, co myslíš, koho dostaneš do arény jako prvního?
Zeptám se a mezitím se cpu jídlem a zapíjím to kofolou.

[Pear]

Galaxie

Nevím, snad nějákýho lůzra, na kterým si nahoním triko a udělám si jméno! Nebo tebe, ale to bude stejný...
Zasmál se chlápek a dopil svojí kofolu, rozežvejkal svůj oběd a nakonec odpočíval na sluníčku.
Trenér přišel celkem nasranej mezi váís a zařval.
Všichni kolem!
Všichni se jako na rozkaz seběhli kolem něj a čekali co bude. On vytáhl datapad, a bylo jasné co je na něm. Nominace. Všichni byly natěšeni jako buzny na prdel a nikdo ani nepromluvil.
Trenér postupně četl jména. Šampion samozřejmě v primusu, o tom nebylo pochyb. Ale ty jsi dostal své místo hned v druhým zápase, kam posílaj většinou ty horší.
Proti tobě nestál nikdo jinej než Mark sám o sobě. Byl překvapen, stejně jako ty a nevěděl co má říct.
Eh...
Vypadlo z něj a veteráni se rozesmáli.
Tak uvidíme, kdo je z vás větší baba!
Prohlásil jeden a chytl se za kulky.
Tu si pak dám k obědu jako dezert...
Dokončil větu, vytáhl ho a šel dohajzlu masturbovat.

[Darth Revan]

Galaxie

Když sem se dozvěděl, že můj soupeř bude Mark tak sem z toho příliš nadšen nebyl. Ale co se dalo dělat, nejsem přeci jedi, abych litoval, protože je to jen další loutka kterou musím zabít, abych se dostal výše a má síla rostla a chuť po kořisti a smrti také.
Myslím, že Mark půjde k zemi hned, žádné slitování jako při tréninku.
Řeknu si a přijdu k Markovi.
Víš jak to dopadne, žádné slitování, buď zabiješ ty mě, nebo já tebe, žádné váhání ani přátelství. Ale tohle sem opravdu nečekal.
Povím temným hlasem a odjedu do ubykace. Pomalu se blížil večer a já čekal na ten den, kdy porazím Marka a všechny ostatní, abych se setkal se "šampionem" a lehce ho rozmáčkl jako gizku.
Když konečně dojdu do ubykace téměř nikdo zde není. Sednu na postel a zkusím meditovat, jestli náhodou už se síla nevrátila, ale po chvilce to vzdám. V hlavě se mi začnou hromadit vzpomínky na své bitvy. Před sebou vidím své oběti, které si dopuntíku pamatuji. Nejhorší vzpomínka je na můj sen, který se stal však i realitou. Byla to bitva v Chrámu Jedi, která se stala před pár lety.
Od té doby však utekl pořádný kus času a já se stal lepším a silnější, ale momentálně mě zde na živu držely jen zkušenosti, jinak bych už asi neměl hlavu. Což však byla věc vedlejší. Momentálně sem se hlavě soustředil na turnaj, což šlo ale přes vzpomínky v hlavě dost špatně. Začala se u mě projevovat známka hněvu, který měl dopad na mou agresivitu. Měl sem chuť vymlátit celý řád Jedi a narvat jim ptáka doprdele, což ale nešlo, jelikož nejsem jebačprdelek.
Z toho všeho na mě přišla únava a já se natáhl na postel a usnul.

[Pear]

Galaxie

No to mně poser!
Uslyšíš křik, který tě probudí ze spánku. Otevřeš oči a ostré světlo tě oslní. Veterán nad tebou drží svítiln u a bílá záře dopadá na tvé rozespalé oči.
To není on...
Řeknou a jdou o postel dál. Ty nemáš sílu zjišťovat co chtěli a brzo upadneš znovu do spánku, probuzení je až ráno, hlasem trenéra jako předchozí noc.
Vylezete ven a hned začnete bojovat. Ty ale nemůžeš najít svého oponenta Marka, čehož si všimne trenér.
Kde je??
Zařve ale nikdo mu neodpoví. Nidko neví kde je. Proto se trenér rozhodně k radikálnímu kroku.
Dobře, šampione, přiřaď se k němu, budete cvičit spolu!
Vyřešil tak i další situaci, kdy šampionuv protivník nemohl cvičit kvůli vyvrknutému kotníku.
Ten si jen odfrknul když se postavil před tebe a na nic nečekal! Špičkou meče nabral písek a hodil ti ho do očí, aby se rozeběhl proti tobě a ramenem tě srazil k zemi. Rozesmál se a pár kroků ustoupil, aby jsi se mohl zvednout.