Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Příspěvekod MrTukan » 24.7.2011 11:37:17

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Díky.

Usmál jsem se na číšnici, když předemně postavila pivo a následně jsem se neubránil úsměvu, když servírovala mléko s brčkem pro malou. Přišlo mi to až komické a bylo jasné, že sem rozhodně nechodí matky s dětmi. Když mě Inyri začala chválit a popichovat ohledně výběru "úkrytu", tak mi to rozhodně dělalo dobře a samozřejmě jsem se neubránil komentáři ani po Miatině rýpnutí.

Jó, tohle bejvala naše častá zastávka, když jsem ještě pracoval s tatíkem a když bejvalo Abregado-rae ještě rájem pašeráků. Tehdy to ale nebylo tak nóbl jako dneska. Teda aspoň ne tak moc. A víš Miat, docela tě lituju, že si nemůžeš dát nic k jídlu, určitě tu vařej skvěle.

Popíchl jsem Miat a zašklebil jsem se jejím směrem jako malej kluk, následně jsem si přihnul ze sklenice piva, která stála předemnou. To už se však ozval nezapomenutelný hlas, který vyřvával mé jméno na celou restauraci. Z čehož jsem měl trochu špatný pocit, protože by to mohl zaslechnout někdo, kdo by neměl. Na druhou stranu někdo jako Terakko by se nám rozhodně hodil, a tak jsem nic nenamítal. To už však stála kousek od nás, na svůj věk velice krásná. Vlastně jsem nevěděl, jak stará byla, ale určitě už to nebyla žádná mladice. Rychle jsem vyskočil, abych zamířil přímo k ní s upřímný úsměvem na tváři a pořádně se s ní uvítal. Byl jsem opravdu rád, že jí vidím. Stará přátelství se měla udržovat.

Paní Tarekko! Taky vás moc rád vidím! Máto to tu opravdu nádherné. Krásnější než pamatuju. Když jsem viděl, co ti šílení byrokrati udělali s tímhle starým rájem pašeráků, dost jsem se bál, jestli něco neprovedli i s vaším podnikem. A jsem rád, že ne.

Vychrlil jsem se sebe pár nadšených vět a čekal jsem jestli mě paní Terrako náhodou neobejme jak to dělávala, když jsem byl ještě malý chlapec doprovázející otce na cestách. Sám jsem neměl odvahu něco takového udělat ať už proto, že byla paní Terakko tak důležitá nebo proto, že za mnou seděly dvě ženy, které byly teď určitě zmatené. A z toho jednu jsem chtěl dostat do postele.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
 
Příspěvky: 2746
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz

Příspěvekod Atalon » 28.7.2011 19:01:48

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Tarekko neváhala a narozdíl od tebe se neostýchala, okamžitě se k tobě přilnula pevným, těsným objetím čisté radosti. Tarekko byla dlouholetá přítelkyně tvého otce už v dobách kdy ty jsi ještě nebyl na světě, přesto teď vypadala tak na dvacet, přinejhorším na třicet a stejně tak se i pohybovala a voněla. Ano, hned jak se k tobě přivinula jsi ucítil něco známého, nostalgického, tu vůni, jemný nádech vanilkové skořice do nějž byla Tarekko vždy zahalena a který byl tak uvolňující a opojný. Člověk v jejím objetí zapomínal na starosti, strasti i čas.
Je to už tak dlouho.
Vydechla Tarekko potichu a odtáhla se s úsměvem.
Čím dál víc se podobáš otci. Říkal mi že jsi se postavil na vlastní nohy, ale ani ve snu jsem nečekala že si vzpomeneš na starou rodinou přítelkyni.
Dodala a rukou pokynula aby jí twilečka, která vás vítala u vchodu přinesla sklenku. Sama si pak ukořistila židli vedlejšího prázdného stolu a přistrčila jí k vašemu stolu.
Nevadí když si přisednu? Promluvíme si.

Tarekko Uhnariová nikdy nebyla z těch kterým se odporuje v čemkoli a tvůj doprovod navíc vypadal zeltronkou dost fascinovaný, takže jste během vteřiny seděli u jednoho stolu a popíjeli.
Máš pravdu Fryei.
Začala Tarekko s povzdechem, i když i v něm bylo víc entusiasmu než by mnozí dokázali vměstnat do motivační řeči.
Nová vláda tu dělá víc bordelu než kdysi ti zabracký piráti. Naštěstí na mě nemůžou, na to mi sem chodí až příliš jejich zaměstnanců za... občerstvením.
Začala Tarekko s vysvětlováním s potměšilým úsměvem ve tváři.
Ale neboj, spousta ze starý party se tu pořád najde. Sice jsou třeba zalezlejší než bývali, ale tenhle balvan jinak než ve futrálu neopustí.
S úsměvem pozvedla sklenku k imaginárnímu přípitku a jedním dechem ji vyprázdnila. Nebylo pochyb, její záliba v pálence se také nijak nezměnila.
A co ty? Co tě přivádí do téhle... perly vesmíru?
Nadhodila Tarekko tolik očekávanou otázku, když si brala od číšnice další sklenku průhledného nápoje.
Určitě jsi jen nepřijel na návštěvu za starou známou.
Dodala a pohledem přejela tvůj doprovod.
Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Příspěvekod MrTukan » 29.7.2011 09:10:42

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Objetí téhle ženy bylo opravdu nádherně uvolňující a přesto, že mi předtím nic nebyl, jsem se teď cítil ještě daleko líp. Sice to bylo jenom přítelské objetí a já měl jasno, koho bych chtěl nejradši objímat v jiném smyslu, tohle jsem si prostě vychutnal.

Kdo by na vás mohl zapomenout paní Terekko?

Pousmál jsem se a když se zmínila o otci, nedalo mi to a musel jsem se na něj zeptat.

Táta tady někdy v poslední době byl? Nějakou dobu jsem s ním už nebyl v kontaktu. Neozývá se možná proto, že by se mu zastesklo po pašeráckém životě. Máma by ho už ale na loď určitě nepustila.

Znovu jsem se usmál a to jsem již Terekko doprovázal ke stolu, kde jsem opět zasedl na své místo. Její otázku jsem bral spíš jako řečnickou, a tak jsem na ni zareagoval jenom posunkem ruky, který ji k nám zval. Když se rozpovídala o tom, jak to tady teď chodí, zaposlouchal jsem a ani mi nedošlo, že jsem vlastně nepředstavil svůj doprovod. Poté, co mi položila otázku jsem rozhodně byl na řadě já.

Tak to je fajn, že aspoň na někoho nemůžou. Rozhodně si Abregado-rae znovu přidám k oblíbeným zastávkám. Je ale pravda, že tu tentokrát nejsem jenom na návštěvě, i když někdy příště určitě přijedu jenom z toho důvodu.

Znovu jsem se usmál a potom jsem se rozhlídl kolem, jestli nás někdo nesleduje, i když Miat určitě dávala pozor pořád, a potom jsem pokračoval trošku tišším hlasem.

Vlastně bychom se tady potřebovali tak trochu schovat. Na pár dní nebo možná trochu dýl, až se tady Inyri zahojí její zranění.

Když jsem si konečně uvědomil, že jsem nepředstavil svoje společnice, trochu jsem se začervenal a hned jsem se pokusil svou chybu napravit.

A kruci, kde je moje vychování.. Paní Terekko, dovolte mi, abych vám představil svůj doprovod. Tohle je Miat, při minulým kšeftu se naše cesty tak trochu pracovně střetly a jaks jsme si tak navzájem vypomohli, napadlo nás, že by nemuselo bejt hloupý začít dělat společně. A od tý doby mi pořád zachraňuje kejhák.

Ukázal jsem na obrněnou ženu a zároveň jsem se zasmál, protože jsem to vlastně řek docela pěkně. Zbývalo představit už jenom Inyri a její mimino, což jsem udělal hned v zápětí.

A tohle je Inyri a její mrně. Teď jí tak trochu pomáháme vypořádat se s minulostí. A zároveň se snažíme dostat z průšvihu, do kterýho jsme se navezli tím, že jsme vzali hodně lákavě vypadající prácičku, za hodně peněz. Ale byl to tak trochu podraz a nedopadlo to úplně tak, jak by si kdokoli představoval. Každopádně jsme ještě živí.

Znova jsem se usmál, páč byl fakt, že kdyby šlo všechno podle plánu, tak už jsme s Miat asi měli být pod drnem, což by mě asi úplně nepotěšilo.

Abych to dokončil. Někdo po nás jde a my ho musíme sejmout dřiv, než on sejme nás, ale nejdřív se musí Inyri uzdravit, a proto jsme tady. Věřím, že tady nás hledat nebudou.

Vysvětlil jsem paní Terekko potichu naší situaci a spojil jsem to i s představením svých společnic. Došlo mi, že mi docela jede huba na to, že jsme jen tak v kantýně, ale věřil jsem, že je to tady bezpečné. Každopádně už jsem slyšel Miat, jak mě zase sjíždí za to, jak jsem ukecanej, avšak být uprostřed kantýny s paní Terekko bylo podle mě dost bezpečné.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
 
Příspěvky: 2746
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Příspěvekod Atalon » 10.2.2012 18:22:42

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Tarekko se zasněně zahleděla do prázdna.
Ne, bohužel už jsme se dlouho neviděli, ale před pár měsíci mi volal.
Řekla nakonec dost sklesle. Bylo jasné, že to také nebyl jen zdvořilostní hovor, jak po chvilce sama potvrdila.
Víš asi by nechtěl abych ti to říkala… Ale myslím, že se taky dostal do nějakýho maléru. Chtěl abych mu pomohla najít Egena Larise. Ty ho asi neznáš a věř mi že je to tak lepší. Je to dost špatná společnost. Lichva, zbraně, pirátství a to je jen začátek, navíc je to blázen… Nechtěl mi říct proč ho hledá, vždyť víš jaký tvůj táta je. No… poslala jsem ho na Muskree, Egen tam míval základnu, i když dost dávno.

Z celé té situace nevypadala Tarekko nijak nadšená a rozhodně ráda a rychle změnila téma.
Ráda vás poznávám…
Obrátila svou pozornost k Miat a pečlivě přejela očima po záhybech plastoceli.
Jestli je Frye po otci, tak máte asi dost práce.
Dodala nakonec posměšně a na znamení přípitku skoncovala již se třetí kořalkou.

Dá se to snést.
Odpověděla Miat vcelku klidně, i když přes reproduktory těžko říct.

Co ale upoutalo nemalou pozornost za strany Tarekko byla Inyri. Pohledem zkoumavě přejížděla každý kousek neznámé ženy od momentu kdy zahlédla černý symbol na její tváři.
V jak velkém průšvihu Frye lítá?
Zeptala se najednou dost překvapené a snad i trochu vyděšené Inyri. Ta po chvilce sklopila oči k malé a opravdu tiše zašeptala.
Já to zvládnu. Zvládneme to.
Tarekko to jako odpověď jednoznačně stačilo. Prudce se narovnala na židli a rukou zamávala kamsi do baru.
Ovšem že vás schovám, na tak dlouho jak jen budete potřebovat.
Vyhrkla opět pozitivním tónem se širokým úsměvem.
A i když se tu dlouho nezdržíte…
Pokračovala a při tom si vyměnila důležitý pohled s Inyri, která na něj odpověděla pokývnutím hlavy.
…tak byste mi mohli třeba trochu pomoct.

Z rohu na nějž před momentem Tarekko mávala se vynořila blankytně modrá Twilečka a zamířila k vám. Bez jediného slova se zastavila asi dva metry od vás a počkala na pokyny.
Připrav pokoj vzadu.
Zavelela Tarekko mírně, ale jasně a přitom na Twilečku nenápadně mrkla.
A zavolej Garien, že tu pro ní mám pacienta.
Dodala klidně Tarekko. Twilečka na víc nečekala, svižně kývla hlavou na souhlas a zmizela odkud přišla.
Garien je v pořádku. Spolupracujeme už roky. Urychlí léčbu a… doplnění sil. Navíc není nejhorší v kosmetických… úpravách.
Vysvětlila Tarekko okamžitě jasně se nabízející otázku a svá slova směřovala především na Inyri, která v nich podle všeho našla mnohem víc. Na její tváři se totiž objevil stejný spiklenecký úsměv jaký měla Tarekko a znovu jí odpověděla děkovným pokynutím hlavy.

Fryei. Musím říct, že si aspoň vybíráš přátele a parťáky líp než tvůj otec.
Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Příspěvekod MrTukan » 11.2.2012 20:40:36

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Že by byl tatík v průseru?

Zamrmlal jsem si pod vousy a do paměti jsem si zapsal, že bych se s ním měl spojit co nejdříve to půjde. Každopádně byl teď právě můj vlastní zadek tak trošku v průšvihu, a tak jsem se samozřejmě musel nejdřív postarat o sebe a lidi, se kterými jsem právě sdílel svůj život. Tak jak mě to otec naučil. To už se však Tarekko zaměřila na mé společnice a já tak mohl dát na chvíli volno své puse.

No promiňte.

Zatvářil jsem se na paní Tarekko a Miat na oko ukřivděně poté, co se shodli na tom, že jsou se mnou jen potíže, ale protože jsem moc dobře věděl, že bez Miat bych tu už dávno vůbec nemusel být, tak jsem se následně jenom pousmál a zkusil jsem zase chvilku mlčet.
Když se naše hostitelka dostala k tomu, že nás schová, tak bylo samozřejmě na místě, abych jí poděkoval.

Děkujeme paní Tarekko, moc si toho vážím a samozřejmě vám rádi pomůže s čím jen bude potřeba.

Ihned jsem horlivě přislíbil naší pomoc, což však bylo naprosto samozřejmé a řekl jsem to vlastně jenom ze zdvořilosti. Hlavně jsem doufal, že zde budeme skutečně v bezpečí do doby, než budeme připraveni čelit našim nepřátelům.
Komunikaci Tarekko s Inyri jsem moc nepobral respektive vůbec jsem jí nerozumněl, a tak jsem, jak mám ve zvyku, prohodil jeden ze svých hloupých vtípků směřovaných k Miat. S šibalským úsměvem jsem prohlásil.

No jo, šminky. Ještě že my se s tím nemusíme zaobírat, že Miat?

Celé jsem to završil provokativním úsměvem v podobě lehkého úšklebku a měl jsem radost jak hezky se mi do ní podařilo rýpnout. Pod tu zbroj šminky skutečně nepotřebovala a dle mého skromného odhadu vlastně ani bez ní ne. Byla to prostě krásná ženská a já se nemohl zbavit myšlenek na sebe s ní v jedné posteli bez oblečení. Nezbylo mi tedy nic jiného než doufat, že neovládá nějaké divné triky a nečte moje myšlenky. Dívat se na Miat ještě o chvíli déle, tak by mi zřejmě z pusy začaly téct sliny při té představě, a tak jsem radši rychle sáhnul po pivu a obsah sklenice jsem zmenšil na dobrou polovinu, než jsem jí opět položil. Pivo do mě zahučelo tak dobře taky možná díky tomu, že už jsem pěkně dlouho nesnědl nic pořádného, a tak jsem se znovu chopil iniciality.

Ale nejdřív bychom stejnak měli něco zdlábnout, no ne? Už věky jsem neměl pořádný jídlo.

Prohodil jsem z úplně jiného soudku když jsem se natahoval po jednom z menu, abych si vybral nějaký pořádný flák masa.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
 
Příspěvky: 2746
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Příspěvekod Atalon » 16.2.2012 17:46:32

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Celý otec.
Zhodnotila Tarekko s úsměvem tvé komentáře a na tvou připomínku prázdného žaludku pokynem ruky přivolala opět obsluhu.

Menu kantýny Tarekko se ukázalo být opravdu rozsáhlé, pravda ne tak jako nápojový lístek ale přeci. Fóliový datapad zastupující menu byl, když ses jej chopil, opět v základním nastavení, nabízel tak jen základní rozdělení do chodů, ovšem samozřejmě nádherně upravené a psané elegantním zdobným písmem s volbou několika nejpoužívanějších jazyků, každá položka však představovala pouhý nadpis dlouhého seznamu pokrmů od těch nejobyčejnějších až k některým, o nichž jsi v životě neslyšel. Stejně diametrální byl i připojený ceník, letmým pohledem jsi zjistil, že neměl-li někdo přehnané kulinářské nároky, mohl se tu slušně najíst za přijatelný peníz přesně tak, jak sis to pamatoval z dob cest se svým otcem.
Dejte si co libo. Na účet podniku.
Ozvala se Tarekko mile, když jsi už nějakou chvíli studoval lístek.
A obchody probereme zítra, dneska si odpočiňte. Vzadu máte připravený pokoj. Bohužel mám zrovna volný jen jeden, ale místa je tam dost a soukromí víc než v té kocábce se kterou jste přiletěli.
Dodala paní Tarekko a pomalu se zvedla ze židle.
Teď mě omluvte, mám ještě nějakou práci. Uvidíme se ráno.

Inyri si s výběrem příliš hlavu nelámala, vlastně k němu nepotřebovala ani jídelní lístek.
Dám si Noryathský masový chléb se sázenými vejci.
Objednávka to byla v mnoha ohledech profesionální, v určitých obměnách se toto jídlo dalo totiž dostat takřka všude a většinou za nijak přehnanou cenu. Navíc představovalo směs snad všech základních druhů potravin vměstnanou na jediný talíř. Jak se také dalo čekat, Miat se na objednávku nikdo ani neptal. Každý jednoduše pochopil, že kdyby měl obrněnec zájem, může si helmu kdykoli sundat, takže to dále nikdo neřešil. A Miat to jednoznačně v nejmenším nevadilo. Odkudsi vytáhla datapad nebo něco mu podobného a s občasným rozhledem po okolí v něm něco řešila.

_____________________________
Teď máš volný prostor až k cestě do pokoje.
Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Příspěvekod MrTukan » 21.2.2012 15:39:10

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Poznámka o kocábce mě sice trochu nadzvedla, ale nepřišlo mi úplně vhodné nějakým způsobem rýt do naší hostitelky, a tak jsem se přemohl a zůstal jsem mlčet. Přeci jenom to byla stará rodinná přítelkyně, poskytla nám úkryt, ochranu a vůbec všechno, takže přejít nějakou takovou poznámku vlastně vůbec nebyl žádný problém. Rozloučil jsem se s ní a hned na to naplno vypuklo dilema s výběrem jídla.
Na jídlo zdarma jsem slyšel vždyčky. Bohužel lístek obsahoval tolik všemožných jídel, že pro mě bylo naprosto nemožné najít a případně si pak vybrat, co bych si vlastně měl dát. Když už si objednávala Inyri a já pořád neměl ani tušení, co bych si měl dát, zničeně jsem odložil lístek a servírce prostě oznámil.

Já si dám nějakej pořádnej flák masa. Přesnějc už to nechám na vás.

Servírka z mého projevu pochopila, že nemám vůbec tušení, co si objednat a něco si zapsala. Já doufal, že to bude opravdu pořádný flák masa a bude mi chutnat. Ale vzhledem k tomu, že jsem schopný sníst téměř cokoli, tak jsem vlastně neměl nijak zvlášť velké obavy, že bych se dobře nenajedl. Poté co servírka odešla přišel čas na další rýpnutí do Miat. Otočil jsem se na ní a s provokativním úsměvem jsem se zeptal.

A ty si nic nedáš?

Bavilo mě jí provokovat, i když jsem se bál, aby mě zase nezpacifikovala, čehož by byla zcela jednoduše schopná. Byl jsem však už poměrně unavený, a tak jsem po zbytek čekání na jídlo spíš mlčel a sledoval místní tanečnice, na které byl opravdu docela hezký pohled. Při tom jsem zvládl dopít svoje první pivo a přejít na druhé, které s příchodem servírky s jídlem již bylo opět ve mě, což znamenalo, že k jídlu jsem si hned objednal třetí kousek. Ukázalo se, že servírka měla s výběrem jídla pro mě velice štastnou ruku a i když jsem okamžitě zapomněl název jídla, který mi sdělila při pokládání talíře předemě, na tu chuť si budu pamatovat ještě velice dlouho. Napráskal jsem se až k prasknutí a poslední sousta obřího fláku masa jsem tlačil už jenom silou vůle. Avšak když jsem to celé zapil třetím pivem, bylo mi moc dobře a jakorát tak na spaní. Vzhledem k tomu, že i Inyri s jídlem skončila, byl čas se odvalit do připraveného pokoje. Vážně jsem se už těšil až se rozvalím na posteli. Na pořádné posteli. Spánek v pilotním křesle přeci jenom není úplně to nejpohodlnější, co člověk může mít.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
 
Příspěvky: 2746
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Příspěvekod Atalon » 25.2.2012 17:02:10

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Bohužel, jak už to tak bývalo, tvé rýpavé připomínky vyzněly naprázdno, ale to se dalo čekat. Miat měla dost práce se svým datapadem a dost možná i s hlídáním okolí, než aby se ti věnovala a Inyri se jen pobaveně uchechtla nad tím, jakého hlupáka z tebe dokáže Miat udělat aniž by cokoliv udělal.

Naštěstí jídlo byla perla a to vskutku královská, takže fungovalo jako perfektní náplast na tvé trochu pošramocené sebevědomí. A ani místní pivo svou chutí rozhodně neurazilo.

Když jste dojedli, bleskově se objevila Twilečka která vás usazovala s nabídkou zavést vás do vašeho pokoje. Zrovna se to hodilo, takže se námitek nedočkala a během okamžiku jste již stoupali po schodišti do vyšších pater. Soukromé zadní prostory, co sis vzpomínal, byly ve čtvrtém patře, tom skutečném čtvrtém patře. Čtvrté patro, jinak též známé stálými klienty jako Nebe zázraků, leželo totiž nad stropem samotného klubu a bylo rozděleno do dvou poschodí. To nižší, tedy de facto skutečné čtvrté patro, sloužilo, alespoň navenek, jen jako vstupní portál do “pracovních“ pokojů ve vyšším poschodí. Ve skutečnosti ale, byly zdobené chodby a elegantní malé haly s desítkami schodišť, vedoucích do přepychových pokojů, jen částí celého prostoru. Tu zbývající část tvořily soukromé prostory paní Tarekko a několik pokojů pro opravdu speciální “hosty”. Tyto prostory byly navenek dokonale maskovány jako nosné vyztužení stropu klubu, tedy nevyužitelný prostor a díky stínění horních soukromých pokojů byly skutečně takřka neodhalitelné. A právě k nim jste mířili.

Twilečka vás schodišti zavedla až do jedné ze vstupních hal čtvrtého patra a pak dál chodbou po obvodu až k jedné z odboček, do níž zahnula. Odbočka byla slepou chodbou s asi deseti schodišti vzhůru, která se na konci větvila do dvou krátkých mrtvých ramen. Právě do jednoho z nich jste zamířili. Když jste míjeli poslední schodiště, rozhlédla se Twilečka nenápadně jestli vás někdo nesleduje a svižně zahnula. Naproti vám se objevila prázdná stěna slepého výklenku. Twilečka rychle vytáhla ze šatů malou přístupovou kartu a přejela jí po stěně před vámi, která se okamžitě a potichu otevřela.
Pojďte.
Pobídla vás rychle a jakmile jste vešli, zaklapla za vámi dveře.
Paní Tarekko vzkazuje, abyste byli tak laskavy a snažili se do pokoje a z pokoje chodit nenápadně. Je to prý pro vaší i naší bezpečnost.
S těmito slovy ti podala vstupní kartu a ukázala, abyste šli dál do pokoje. Stáli jste teď totiž jen ve vstupní předsíňce, chodbě navazující na tu za dveřmi. Na konci chodby byl boční průchod vedoucí do hlavního pokoje. No, nazývat to pokojem je trochu nepřesné. Klasických pokojů by se sem totiž vešlo nejméně pět. Celý pokoj byl rozdělen do dvou nižších pater, přičemž vstupní chodba ústila do toho horního. To bylo zařízeno coby kombinace společenských prostor a pracovny. Dolní, do nějž se sestupovalo po půlkruhovém schodišti, v přední části pokoje, pak sloužil za hromadnou ložnici, nyní rozdělenou přestavitelnými přepážkami na tři samostatné. V rohu dolního patra se pak také nacházela koupelna. Vše bylo jak jinak než skvostně zařízené, i když v trochu decentnějším stylu než zbytek klubu. Bylo to už dlouho co jsi některý z těchto pokojů viděl, ale okamžitě se ti vybavil.

Uprostřed místnosti na vás už čekala neznámá žena středního, možná trochu pokročilejšího věku a ihned se představila.
Dobrý den, jsem Garien, lékařka. Posílá mě Terekko.
Byl vlastně nejvyšší čas, aby se představila, jelikož Miat už v rukou dřímala blaster a čekala jen na náznak důvodu k jeho použití.
Prý tu pro mě máte pacienta?
Dodala mile ale o poznání nervózněji. Teprve teď totiž Miat odložila svůj blaster.
To budeme asi my.
Přerušila náhle nepříjemné ticho Inyri, až překvapivě milým hlasem a i s malou zamířila kolem schodiště za Garien. Všechny se pak tiše stáhly na stranu pokoje, k jednomu z odpočívacích lůžek a k několika Garieniným zavazadlům.

Miat ještě chvíli ženu pozorovala, ale nakonec se odvrátila a jako obvykle mlčky, se odebrala k jedné z lůžkových kójí. Očividně neměla nejmenší zájem se svlékat, jen se opřela ve zbroji o zeď naproti vstupu do kóje, vedle sebe na postel položila dva své “příruční“ blastery a po chvilce zatemnila podsvícení své helmy.

Pokud nic dalšího nechcete, tak se vrátím k práci. Ale má nabídka stále platí.
Ozvala se po chvilce Twilečka spiklenecky, když se ujistila, že ani Inyri, ani Miat nejsou v doslechu.
Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Příspěvekod MrTukan » 05.3.2012 13:17:10

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Ten barák je opravdu obrovskej. Snad větší než si pamatuju. Neuvěřitelný.

Pomyslel jsem si a rychle jsem následoval naší průvodkyni, abych se v celém komplexu někde neztratil. To jsem samozřejmě nechtěl. Sice jsem byl dobře najedený a těch pár piv mi zlepšilo náladu, avšak jsem jsem zcela přesvědčel, že kdybych se tady ztratil, tak bych dřív než by mě někdo našel musel jistojistě umřít hlady nebo žízní. Twilečka nás však provedla celým bludištěm bez úhony až do našeho pokoje, který byl opravdu veliký a velice dobře schovaný, až jsem se podivoval, jak důmyslně.
Miat byla jako vždy připravená a já se s ní cítil opravdu bezpečně. Vždyť dokázala porazit i šílenou vražedkyni, která ovládala podivné neviditelné síly a hrála si se svítivou věcí. Byl jsem zcela přesvědčen, že Miat byla schopná zlikvidovat kohokoli, kdo by jí dal záminku. I to mě k ní velmi přitahovalo. Na druhou stranu jsem měl pořád trochu strach, že na ní něco zkoušet by mohlo být velmi nebezpečné pro mé zdraví. Na druhou stranu jsem byl odhodlán to risknout. Avšak chtělo to příhodnou situaci, což teď zrovna nepřipadalo v úvahu.
Poté co se obě moje společnice odebrali do lůžkové části a každá po svém naložily s volným časem, napadlo mě, že by nebylo tak špatné jen tak se pobavit. Návrh krásné Twilečky byl rozhodně zajímavý a po krátké úvaze a zjištění, že ani jedna z žen, které se mnou cestují, nic nemohla slyšet, jsem se rozhodl nabídku přijmout.

Potom můžu říct, že jsem musel něco zařídit nebo že jsem se šel koukat na tanečnice. Jo, to by šlo.

Už předem jsem si vymyslel výmluvu a následně jsem kývnul na zajímavou nabídku a Twilečce potichu řekl.

Vlastně to není tak špatný nápad. Jen by to chtělo nějaké místo, kde bychom měli víc soukromí.

Začal jsem pomalu přemýšlet jinou části svého těla a s jasným úsměvem jsem si dívku začal prohlížet. Přeci jenom to už byla nějaká doba, co jsem měl naposledy nějakou ženu, a tak, i když jsem myslel na krásnou Miat, nešlo takovéto nabídce odolat.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
 
Příspěvky: 2746
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Příspěvekod Atalon » 14.3.2012 18:31:58

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Twi’lečka se okamžitě pousmála.
Mám pokoj ve druhém patře.
Navrhla potichu.
Není to takový luxus, jako pokoje tady nahoře, ale má soukromí a velkou postel.
Dodala spiklenecky a přiblížila se co nejblíže k tobě.
Nebojte, tohle bude taky na podnik.

O chvíli později už Frye jen tupě následoval krásné proporce exotické krásky po schodišti, kterým ho vedla vstříc své komůrce. Všechno šlo tak rychle. Jen matně si vybavoval, jak mumlá nahlas něco o tom, že si musí něco nutného zařídit… a jak to bylo víceméně všem jedno. Pak už si vybavoval jen twi’lečku co ho chytla za ruku a táhla pryč. Ano, twi’lečku. To stvoření před ním, blankytně modrá drobná štíhlá postava tak dokonalých tvarů, dva dlouhé lekku lehce se při houpavé chůzi otírající o její boky zahalené jen do černé sítě s pár kousky kůže na těch nejnutnějších místech. Smyslná žena, smyslná a dostupná. Pohrávající si s Fryeovou představivostí už jen svou chůzi. Svým lehkým houpáním boků, malými cupitavými krůčky štíhlých nohou v lehkých řemínkových střevíčkách s podpatkem… tom jak stojí. Stojí? V oparu okolností si Frye málem nevšiml, že dorazili na místo. On vlastně ani pořádně nevěděl kde zrovna je, všechny ty chodby a schody mu splývaly do jediného obrazu, obrazu modré hladké kůže.
Tak jsme tu.
Vydechla tiše twi’lečka a popošla dál do místnosti za malými nenápadnými dveřmi. Byl to relativně malý pokojík, nebo spíše byteček, Tři pokoje oddělené jednoduchými posuvnými dveřmi a koupelna. Vstupní pokoj, nejspíše největší, nebyl o moc větší než spací kóje Fryeova pokoje nahoře a mimo opravdu dost velké postele v něm toho moc nebylo. Pár poliček s drobnostmi a blbůstkami, několik do stěn zapuštěných skříněk a velká obrazovka na zdi, která se okamžitě po vašem příchodu rozzářila panoramatem krásné horské krajiny doprovázené poklidným švitořením zpěvných ptáků. Jednoduchý, ale přesto vkusný pokoj, na tom teď ale stejně nezáleželo.
Posadíš se?
Po Fryeově ruce opět přejel lehký dotyk hebké kůže lehounce ho vedoucí k posteli. Byla to dokonale elektrizující situace. Pokoj osvícený jen svitem digitálního rána nad letními horskými lučinami, krásná svůdná skoro nahá twi’lečka právě pouštějící klidnou melodickou a správně tichou hudbu, do jejíhož rytmu se začíná lascivně vlnit, prostě splněný sen. A v něm Frye padající hlouběji a hlouběji do jeho krásných a opojných hlubin. Letmé doteky nahé kůže, tak neuvěřitelně vonící ženskostí a jarními květy Alderranu. Živočišný souboj dvou těl splývajících ve společné vášni. Dokonalé pevné tělo toužící po dalším doteku. Slastné vzdechy naplněné vášně a ukojených pudů. Řev blasterových střel zpoza dveří…

Okamžitě jsi vyletěl na nohy, vy oba. Skutečně, zpoza dveří zazněla další salva z blasteru a nejen to.
Dostaňte ty zmetky, u pytle togorianských blech.
Nebylo pochyb o majitelce tohoto hlasu ani o zvuku jejího starého blasteru, dárku od tvého otce.
Paní Tarekko!
Takřka vykřikla twi’lečka a chvatně se natáhla do přihrádky vedle postele pro blaster. Nebyl čas přemýšlet, nebyl čas se oblékat, nebyl čas. Rychle jsi našel svůj opasek povalující se na zemi opodál a tasil renegade. Zvuky z baru se zhoršovaly, střelba sílila a tohle už nebyli jen blasterové pistole, tohle bylo vážnější. Očima jsi zoufale přelétl podlahu.
Kalhoty? Spodky?
Nic, ani jediný spodní díl tvého šatstva, tedy krom boty o kterou jsi se málem přerazil když jsi vstával. Twi’lečka vyrazila. V ruce měla snad Q2, nebo něco mu podobného, ale rozhodně nic co by mohlo mít nějakou váhu proti tomu co znělo z venku. Nebyl čas, prudce jsi vyrazil za ní ven ze dveří. Ven do pekla. Přesně tak se totiž dal popsat obraz, do kterého jsi vběhl. Peklo, nebo ohňostroj. Dolní, přízemní podlaží klubu bylo rozděleno na dvě linie mezi nimiž byl zatraceně živý světelný provoz. Hlavní bar, několik kójí pro hosty a pár stolů sloužilo za opevněné barikády Tarekko a několika jejím dívčinám, zasypávajícím palbou nepřítele u dveří. Tím byla skupina, no lepší by bylo říct menší armáda, neznámých střelců, dobře vyzbrojených a připravených. Většina na sobě měla velmi různorodá, ale odolná obrnění, schopná odolat nejednomu zásahu. Nevypadaly jako Miatino, nebo stormtrooperské brnění, ne, v porovnání s nimi připomínaly spíše plechovky, ale svůj účel plnily dokonale. V takovém pekle jich padlo zatím jen pár a to pod náporem, který by rozmetal i Imperiální speciály.
Mimo Tarekko po nich pálil i bezpočet dalších zbraní, vlastně ochozy všech pater byly zaplněny ženami s blastery, ale i všelijakými jinými palnými zbraněmi, bránících svůj domov a paní Tarekko. O cíle nebyla nouze, takže s mířením se teď opravdu nikdo moc nezabýval. Střely divoce létaly všemi směry. Dlouho jsi neváhal a vypálil. Rychle jsi si mezi plechovkáři našel cíl a zahájil palbu. Během chvíle zmizela asi polovina tvého zásobníku, většina přímo do cíle. Problém byl, že bez účinku, úplně. Plechový bojovník na sobě neměl mimo pár škrábanců, jedinou známku zranění. A co hůř, tvá střelba ho asi naštvala. Otočil totiž svou přímo tvým směrem a ochoz z nějž jsi střílel doslova pokropila sprška střel. Byl dobrý, i když jsi se dost rychle skryl, létala většina jeho střel jen pár centimetrů od tebe. Trefit tě nemohl, kryl jsi se dobře, poslal proto tvým směrem ještě dvě dávky a přestal. Teď byla řada na tobě. Opatrně jsi vykoukl přes hranu ochozu, abys uviděl svůj cíl a… na místě jsi zamrzl. Plechovka posázená tisíci škrábanců, tam stála, hleděla na tebe rudou drážkou helmy a mířidly blasteru připraveného ti provětrat myšlenky, natrvalo. Jeho ruka se pohnula… Nemohl jsi uhnout, nebyl čas. Reflexivně jsi trhl tělem, ale to neposlechlo. Vzduchem šlehla série smrtonosných světel. Byl konec.

Plechový bojovník před tvýma očima se rozletěl na kusy, jak z něj sprcha rudých výbojů trhala pancíř. Nechápavě jsi vzhlédl a pochopil. Tam na balkónu posledního patra, tam pod hvězdnou oblohou stropu, tam stál plastocelový válečník. Miat. V rukou dřímala jednu ze svých větších hraček, něco běžně označitelného za blasterový kanón. Vypálila další dávku. Další dva válečníci se roztříštili na kusy.
Na ně!
Zavelela z ničeho nic Tarekko a klub se opět rozzářil světelnou show. Tentokráte ale plechový válečníci navrch neměli, tentokráte měl navrch jen jeden. Miat byla smrtonosná, co dávka to zneškodněný cíl, co dávka to po podlaze rozsypané součástky. Droidi, žádní opancéřovaní bojovníci, naprogramovaní bojový droidi, hromada šroubů a obvodů přinášejících zkázu. Náhle jsi ucítil bolest. Palčivou horkost připomínající ti tvou nahotu a bolest vycházející z tvého pozadí. A rudou bolestivou skvrnu na levé půlce, vysvětlující ti že nějaká z všudypřítomných střel letěla příliš blízko, tak blízko až si lízla.
Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Příspěvekod MrTukan » 27.3.2012 13:58:56

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Situace se z návštěvy nebe hodně rychle změnila v samotné peklo. Nahý jsem tedy opravdu ještě nikdy nebojoval. Nebyl však čas zaobírat se podobnými záležitostmi, i když bylo již předem jasné, že se asi následně budu cítit trochu trapně. Na druhou stranu za svou chloubu jsem se rozhodně nestyděl, a tak vlastně nebylo co řešit.
Byl jsem připraven celkem na všechno, avšak chodící plechovky mě dost překvapily. O to víc, když jsem zjistil, že zlikvidovat je nebude tak lehké. V jednu chvíli se již zdálo, že ani nebudu mít již příležitost cítit se trapně za to, že jsem tam dorazil nahý, avšak tu mě opět jako strážný anděl zachránila Miat, která se svým kanónem přispěchala právě včas, aby mi zachránila zadek. Tedy spíš kejhák. Vzhlédl jsem k ní s děkovným a omluvným pohledem, avšak teď na díky ani omluvy nebyl čas, teď se muselo bojovat a zlikvidovat tuto hrozbu.

Au! Krucinál! Šmejdi!

Zařval jsem, když mě zbloudilá střela zasáhla do nahatého zadku a v ročílení jsem vyprázdnil celý svůj zásobník nazdařbůh do davu nepřátel, který se pomalu ale jistě zmenšoval na hromady šrotu, šroubů a matiček, což měla na svšdomí především Miat, která se s tím rozhodně nepárala. Já sám už nabíjel do renegadu poslední zásobník, který jsem se rozhodl zužitkovat do posledního výstřelu. Zdálo se však, že hlavně díky Miat již vyhráváme, a tak jsem zbytečně neriskoval, aby se nerozhodl nějaký další droid, že zkrátí můj krátký život. Za to se mi hlavou honily různé myšlenky.

Ti jdou určitě po nás, ale jak nás tady sakra našli? Krucinál, to jsme se zase navezli do mizerný situace! Už abychom s tím sráčem skončili jednou pro vždy. Buďto u toho chcípnem nebo ho sejmem a budem žít dál v klidu, ale tahle hra na honěnou mě vážně nebaví!

S těmi myšlenkami jsem pracoval na vypráznění posledního zásobníku a plánoval jsem vzdálit se zpět do pokoje twi´lečky, abych našel své oblečení a s ním i další zásobníky, pokud tam náhodou nějaké jsou.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
 
Příspěvky: 2746
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Příspěvekod Atalon » 28.3.2012 18:15:47

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

O výsledku boje už bylo opravdu jednoznačně rozhodnuto, ať už Miat pálila čímkoli, bylo to o několik tříd silnější než na co byl navržen pancíř vašich nepřátel. Ale i tak boj stále přetrvával. Droidi postrádající jakýkoli pud sebezáchovy se pouze podle situace a svých počtů přeskupovaly do co nejoptimálnějších pozic a pokračovaly v boji, dalo by se říct do posledního šroubku. Takže poté, co jsi v dalších několika salvách nechal na bojišti i obsah svého posledního zásobníku ti zbývalo ještě dost času stáhnout se zpět do pokoje twi’lečky a nejen dobít svůj renegade náhradním zásobníkem z kapsičky na opasku, ale i najít většinu svých svršků a především spodků. A mimo to ještě v zrcadle zkontrolovat stav svého… zranění. Nevypadalo to vážně, rozhodně ani zpola tak jak bylo cítit. Střela tě skutečně jen lízla a většinu škody nadělalo zbytkové teplo, tak týden a nějaká mast na spáleniny a nebudeš vědět, že tě trefili. Do té doby se ale dalo hádat, že to budeš vědět až moc dobře, jak sis ověřil, když jsi si při obouvání bot sednul na postel.

Když jsi nakonec opět vyrazil z pokoje, bitva ještě stále probíhala, i když teď už vypadala skoro až zoufale. Z plechovek zbyli poslední čtyři a Miat si s nimi hrála na rybáře v kádi. Ještě jednoho dokázala smést kombinovaná palba ostatních, k níž jsi si nakonec přisadil i ty, ale během tytéž doby zmizeli v hlubinách zapomnění a jiskřivých výbuchů všichni ostatní rukou Miat.
Palba konečně ustala, bylo to neuvěřitelné. Takové ticho jen pár minut po pekle na zemi. Takový klid. Zpoza krytů začaly pomalu vykukovat ženské hlavy, opatrně, ujišťujíc se o bezpečnosti situace. A uprostřed nich ona. Jakýkoli generál by v této chvíli podle Tarreko vypadal jako neschopný pucflek. Stála tam uprostřed spouště šroubů, kovů a drátů jako titán na poli vítězství s výrazem ryzího majestátu a pýchy.
Vyhráli jsme…
Zašeptala potichu a rozhlédla se, než pozvedla ruku s blasterem nad hlavu.
Vyhráli jsme!
Zakřičela z plných plic a během vteřiny se jí dostalo na desítky ozvěn. Všechny ženy tu stály s pozvednutými zbraněmi a z plných plic oslavovali své vítězství. Byl to neuvěřitelný pohled, pohled plný svobody, pohled plný hrdosti. Jásali všechny, všechny krom jediné. Plastocelové sochy, toho jediného skutečného titána tady. Miat. Stála tam, nahoře na ochozu s blasterem přehozeným přes rameno a vypadala tak… spokojeně. Byla dokonalým strážcem, dokonalým válečníkem.

Nepatří tohle smetí vám?
Vyrušil vás všechny najednou známý hlas od hlavních dveří. V nich stála Inyri, měla klidný výraz s přátelským úsměvem a… ano, neměla své tetování. Obě její tváře byly krásně hladké a čisté, doktorka odvedla dokonalou práci. A navíc nebyla sama, u nohou Inyri totiž klečeli dva muži, jimž právě velmi nepříjemně a jistě dost bolestivě kroutila ruce za zády.
Našla jsem to venku.
Dodala s ďábelským úsměvem. Patřilo. Nebo aspoň tak by se dala vysvětlit reakce většiny přítomných kteří na dvojici okamžitě zamířily arzenál.
Mohlo mě napadnout, že se tu někde budou plazit.
Zkonstatovala se suchým úšklebkem Tarreko a dvěma dívkám naznačila aby balíky převzali od Inyri, zatímco se obrátila na zbytek.
Dámy, je po všem. Měli bychom se pustit do úklidu, brzy otvíráme. Tak…
Tarreko se najednou zarazila a prudce ohlédla. A důvodem byli právě ty dvě dívky. Právě ty se totiž zastavili, no vlastně spíš zkameněli nevěřícně zírajíc na Inyri a klepajíc se strachy. Tarreko stačily jen dva kroky směrem ke dveřím aby se decentně usmála a pokývala hlavou.
Fryei!
Zavolala najednou nahlas a podívala se na tebe.
Vážně máš skvělý vkus na parťáky.
Dodala s širokým úsměvem a oběma ženám poslala uznalé pokývnutí hlavou. A zasloužené u obou. To co totiž tak vyděsilo ty dívky nebyla Inyri, ale to co zahlédly za ní, to co teď leželo na ulici před klubem. To co měla být druhá útočná vlna, nebo možná čistící jednotka. Asi třicet žoldáků, převážně gamoreanských a dokonale mrtvých. Ulice vypadala jako by se jí prohnalo tornádo zanechávající za sebou jen mrtvé a podle jemných stříkanců krve na Inyriných šatech bylo dost jasné co to tornádo bylo.

Hm, pěkný.
Zhodnotila Miat hřbitov před klubem když konečně sešla dolů.
Taky pěkný bordel.
Odpověděla jí Inyri při pohledu na všudypřítomné trosky droidů. A obě společně se pak otočili k tobě s jednohlasnou otázkou.
Jsi celej?
Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Příspěvekod MrTukan » 14.4.2012 21:41:35

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Miat byla vskutku velká válečnice a již nespočetněkrát mi zachránila krk. Měl jsem z ní vážně obrovský respekt a po každé bitvě jsem měl větší a větší strach z toho, co by se stalo, kdybych náhodou byl jejím cílem já. Protože kdybych jí náhodou naštval tak moc, že by mě chtěla sejmout, neměl bych žádnou šanci.
Teď, když jsem sešel ze schodů dolů a také viděl tu spoušť, kterou napáchala Inyri, říkal jsem si, že je neuvěřitelné, že jsem ještě v jednom kuse. Když totiž takový vůl jako jsem já cestuje se dvěma trénovanýma zabijákama, není moc velká pravděpodobnost, že jednoho z nich nenaštve a ten ho pak nevykuchá. Byl jsem rád, že obě ženy byly na mé straně a k oboum jsem cítil hluboký respekt a náklonost. Doufal jsem, že to tak necítím jenom já.
Směrem k Terekko jsem pouze pokrčil rameny a jednoduše s šibalským úsměvem odpověděl.

Jsem prostě syn Štěstěny.

Holky si navzájem pochválily svoje výkony, kdy toho každá rozmlátila a pobila habakuk a mě nepadalo hned deset vět, kterými si do obou rýpnout. Nakonec jsem se však rozhodl držet zobák a jenom jsem uznale pokýval hlavou. To už se však začaly konečně zase zajímat i mě, což mě potěšilo.

Jó, já jsem v cajku, dyť mě znáte.

Nahodil jsem siácký tón, ze kterého jsem však rychle přešel na běžný, vstřícný a také tak trochu děkovný.

Abych řek pravdu, tak jste mi zase zachránily prdel. Jako obvykle.

Usmál jsem se a s trochu bolestivou grimasou jsem si přejel rukou po zranění na pozadí. Samozřejmě jsem se jinak tvářil jako bych nikdy nepřiběhl do bitvy nahý a věděl jsem, že to Miat nebude vytahovat. Na druhou stranu mě rozhodně viděla a jen tak mi to neodpustí. Respektive mě to dost možná stálo možnost dostat jí do postele, což bylo možná horší, než smrt. Na druhou stranu i ona musí mít nějaké své potřeby. To byla myšlenka, kterou jsem se uklidňoval a stále jsem si na ní myslel doufaje, že neumí číst myšlenky. Potom jsem se však otočil zpátky na Terekko a nezbylo mi nic jiného než jí položit malou otázečku.

Paní Terekko, né že bych chtěl votravovat, ale co to bylo za sráče? To je ten problém, který potřebujete pořešit?
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
 
Příspěvky: 2746
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Příspěvekod Atalon » 19.4.2012 16:38:02

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Svět se konečně uklidnil a započal velký úklid. Dívky paní Tarekko byly skutečně výkonné a to ve všech ohledech, takže spodní patro začalo dostávat svou původní podobu ještě během vašeho rozhovoru a dokonce se na něčí popud objevila i bezpečnost, která ale neměla sebemenší tendence cokoli vyšetřovat, nebo dokonce jen vstoupit do klubu, takže fungovala spíše jako úklidová služba postarající se o hromadu těl před klubem.
Kéž by byl.
Odpověděla ti po chvilce Tarekko.
Ale řekněme že jsou součástí problému.
Dodala když si šla sednout k jednomu z uklizených stolů k němuž vás přizvala.

Víš Fryei…
Začala a v jejím hlase bylo slyšel smutek a stres.
…Jak se tohle místo změnilo už jsi si všiml, ale to je jen špička. Pravdou je, že ani nová vláda nebyla dost silná aby odsud všechny, jak říkají podvratné živly, dostala. Zvláště když uvážíme kolik jich sem přišlo právě s ní. Jako tihle.
Rukou mávla k hromadě šrotu nakupené nedaleko.
Rossetiho kumpáni. Víš, vláda se rozhodla pro nový boj s podsvětím. Zablokovali totiž všechny dopravní cesty, černé i oficiální. Pokud nemáš padesát celních potvrzení, tak sem nedovezeš ani láhev vody. Asi sis toho taky při přistání všiml a věř mi ani si neumíš představit co bys zažil, kdyby ses náhodou pokusil něco ze své lodi prodat, nebo vynést.
Tarekko se smutně nadechla.
Díky tomu tu teď skoro nikdo nemá zásoby, tedy s výjimkou těch pár co se spřáhli s vládou a ti tu teď mají prim. Jako Rosseti. Býval to velký šéf někde ve vnějším okraji a sem přišel s vládou aby se tu zabydlel. Má ochranu před bezpečností, volný zásobování a jak jsi dnes viděl i dost drzosti. Rád by to tu celý ovládl, ale v cestě mu stojíme my, těch pár posledních co to tu ještě nezabalilo. Ale prohráváme, Fryei. I moje zásoby se tenčí a i my ze starých dob začínáme vzájemně bojovat. Sakra, vedeme války o zbytky zatímco se Rosseti roztahuje jak se mu zlíbí.
Tarekko se na chvíli odmlčela, aby se trochu uklidnila.
Ale nemuselo by to tak být. Možná že nemáme armády plechovek, ale jsme tu doma, máme zázemí a sílu. Kdybychom se zase sjednotili, tak Rossetiho rozdrtíme než si vůbec uvědomí co se stalo. A to je právě to s čím bych potřebovala pomoc.
Tarekko se přátelsky, skoro až posměšně uculila a hned pokračovala.
Ale neboj, nechci po tobě žádnou diplomacii, dobře si pamatuju jaký byl tvůj otec diplomat. Bože kolikrát já jsem ho fačovala po jeho jednáních.
Tarekko se zasmála.
Ne, od tebe bych potřebovala to, v čem jsi asi jako jediný koho znám stejně dobrý jako tvůj otec. Potřebuju totiž pilota.
Existuje totiž ještě jedna cesta z planety. Cesta kterou vláda nehlídá, protože o ní neví. Nikdo, kdo neznal tvého otce o ní neví. Byl to totiž on kdo jí objevil. A bohužel byl taky jediný kdo s ní dokázal proletět. Vede totiž skrze Raes, a to je sebevražedný let.
Raes, měsíc planety, je obklopený polem úlomků asteroidů a vesmírného odpadu držených v jeho nízké orbitě jeho masivním akceleračním polem tvořeným jeho nezvykle rychlou vlastní rotací. Dalo by se říct, že na Raesu trvá jeden sluneční den jen asi dvě hodiny, dá-li se tomu ještě říkat den. Navíc je jeho povrch touto rotací a silou planety plný otvorů, prasklin a jeskyní. Takže, že tudy může vést cesta skrze bezpečnostní sektorovou zónu je možné, ale je naprosto jisté, že je to cesta pro šílence, nebo zoufalce.
Tvůj táta tomu říkal Cesta bláznů, takže jestli se ti do toho nebude chtít, tak to pochopím. I on jí proletěl pokud vím jen dvakrát a do repete se nehnal. Ale kdybys s ní proletěl s mapovací sondou, tak bychom mohli vytvořit pevnou trasu a obnovit tak zásobování i skrze blokádu. Tím bychom ukončili potyčky mezi sebou a soustředili se na Rossetiho. Ale to je na tobě. Nutit tě nebudu, chápu jaké je to riziko i to že máš svých starostí dost, ale chápeš, že to musím zkusit.
Mluvila upřímně a otevřeně, to jsi poznal. Nebýt v tak zoufalé situaci, nikdy by tě o nic podobného určitě nepožádala.

Promiňte, pane Gordone. Mohl byste jít se mnou, prosím? Paní Garien by s vámi chtěla naléhavě mluvit.
Ozval se najednou za tebou ženský hlas s naléhavou žádostí. Patřil lidské dívce, zamazané od krve a zněl tak naléhavě, že ho nešlo odmítnout. Dívka patřila k Tarečiným tanečnicím, to bylo na první pohled patrné a byla z celé akce ještě dost roztřesená. Rozklepaným, ale rychlým krokem tě vedla po schodech do prvního patra a rychle sis uvědomil, že míříte k pokoji Twi‘lečky, místu kde to všechno vlastně začalo. Právě před ním teď stála Garien a něco držela v ruce. Její šaty byly celé pokryté skvrnami různobarevné krve, což vzhledem k tomu, že ošetřovala raněné nebylo nic neobvyklého, ale i tak to vypadalo hodně špatně.
Pane Gordone.
Oslovila tě Garien velmi stroze.
Tohle je pro vás.
Dodala a napřaženou rukou ti podávala lesklý krátký řetízek s několika malými přívěšky.
Chtěla abyste to dostal.
Řekla nakonec hořce a otočila pohled ke dveřím. V nich, na prahu pokoje leželo o rám dveří opřené tělo twi‘lečky, tvé twi‘lečky. Její tělo bylo až ke krku zakryté lněnou dekou, skrze ní se ale na břiše prodírala temná skvrna věstící smutnou pravdu. Nedýchá, nežije.
Uživatelský avatar
Atalon
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1219
Registrován: 28.3.2010 17:29:34
Bydliště: Psst! To je tajný

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Příspěvekod MrTukan » 25.4.2012 15:49:14

Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Přisedl jsem si k paní Tarekko a potichu, což je u mě velice nezvyklé, jsem pozorně poslouchal vše, co měla na srdci. Při tom, jak líčila danou situaci se mě zmocňovalo mnoho pocitů odporu, hněvu, pohrdání a čekal jsem jenom na to, až mi Tarekko řekne, jak bych mohl pomoci já. A dočkal jsem se. Znělo to opravdu šíleně a nejprve jsem měl sto chutí rezolutně odmítnout. Na druhou stranu byla to přeci jenom pani Tarekko a kdyby to nešlo jinak, nežádala mě. Musel jsem si to promyslet, to jsem taky nedělal moc často. Když jsem přemýšlel nad svou odpovědí a zvažoval všechna pro a proti, tak náš rozhovor přerušila jedna z dívek, která nevypadala zrovna nejšťastněji. Začal se mě zmocňovat trochu neblahý pocit, a tak jsem vstal a směrem k paní Tarekko prohodil.

Omlouvám se, tohle vypadá naléhavě, hned se vrátím, zatím si to promyslím.

To už jsem vyrazil za tanečnicí a ještě po cestě jsem se jí ptal.

Co se stalo?

Když jsme dorazili k Gorien, měl jsem už velice špatný pocit a znovu jsem se zeptal.

Co se sakra stalo?!

Nechápavě jsem si vzal přívěšek, který mi žena podávala a prohlédl jsem si ho. Naprosto jsem ignoroval její strohý tón. Když však stočila pohled směrem ke dveřím a já udělal totéž, ihned jsem pochopil.

A doprdele.

Zaklel jsem rozčíleně, ale v konci se mi hlas zlomil smutkem. Přistoupil jsem až k ní a dřepnul jsem si, abych si naposledy prohlédl z blízka její tvář, kterou jsem jí hřbetem ruky jemně pohladil. Najednou se ve mě vzedmul vztek a odhodlání. Pevně jsem do dlaně sevřel řetízek a rychlým krokem jsem vyrazil zpět, na ochoz, odkud jsem rázným hlasem zavolal na paní Tarekko tak, aby mě dobře slyšela. Už jsem o ničem nepřemýšlel, bylo jasné, co musím udělat.

Paní Tarekko! Jdu do toho. Klidně hned. Stačí řict kdy vyrazit a jak se vrátit zpět, aby to nebylo moc nápadný.

Mů j hlas byl naprosto pevný a odhodlaný nebylo nad čím přemýšlet. Za paní Tarekko, za mrtvou twilečku, která si posledních chvil se mnou zjevně cenila tak, že mi odkázala svůj náramek a za tátu, který tuhle šílenost již jednou zvládnul. A vlastně také pro Miat a Inyri, abych dokázal svou cenu.
Obrázek

Moderátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít svůj výcvik.
Administrátor je člověk, kterého hráč nesmí naštvat, pokud chce přežít.
Aneb všichni jsme si rovni, nekteří jsme si však rovnější.
Uživatelský avatar
MrTukan
Administrátor
Administrátor
 
Příspěvky: 2746
Registrován: 22.3.2008 23:43:55
Bydliště: Olmitz

PředchozíDalší

Zpět na Dokončené mise

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron