Stránka 7 z 8

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 07.5.2012 15:44:53
od Atalon
Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Tarekko na židli takřka nadskočila když jsi přes zábradlí prvního patra zavolal svou odpověď na její žádost. Rychle se ale vzpamatovala, vstala a zahleděla tvým směrem. Její pohled lehce zabrousil na dveře pokoje za tvými zády. Dobře věděla komu patří a jediný pohled na slzy ve tváři Garien jí stačil, aby pochopila celou situaci. Smutně sklopila hlavu a lehce jí pokynula k souhlasu.

Takže jsi to konečně našel.
Miatin reprodukovaný hlas jsi poznal okamžitě. Stála na vrcholu schodů, jen pár metrů od tebe a i bez výhledu na její oči, bylo jasné kam hledí. Na tělo ztracené v bílé šedi plátna.
Něco za co stojí riskovat.
Její helma se natočila směrem ke stolu na spodním patře, kam právě jedna z dívek přinesla Inyri její malou. Byl to zvláštní pohled, dívat se na dívku pokrytou cizí krví tisknoucí ke své hrudi nevinné dítě s láskou a starostí. Miat se opět otočila k tobě.
Jdu do toho s tebou!
Pronesla to rázně a jistě. Věděla, že k pilotování sondy jí potřebovat nebudeš, ale stejně tak to, že to bude jen část toho co přijde. Nebylo těžké si domyslet, že se najde dost lidí kteří vám v tom budou chtít zabránit.
Postaráte se mi o ní, než to skončí?
Zavolala Inyri z přízemí na Garien a oči nespouštěla z malé. Ta jen tiše špitla souhlas a donutila se k milému pousmání.
Tak, kdy vyrazíme?
Zeptala se Inyri a podívala na tebe. Byla přesvědčená stejně pevně jako Miat. Obě ti chtěli pomoci, obě chtěli pomoci Tarekko, obě chtěli něco udělat. Cokoli.

Opravdu máš skvělý vkus na přátele. Díky.
Tarekko se ze všech sil snažila tvářit hrdě a neúprosně, ale vůbec se jí to nedařilo.
Sondu mám v hangáru za městem. S cestou by neměl být problém. Sonda je postavená tak aby nebyla moc vidět na senzorech. Jediný problém je ta cesta, proletět cestu bláznů tam a zpátky pro její zmapování… vážně to chceš udělat?
Tarekko si cenila odvahy tebe i tvé posádky, ale ještě víc se bála o vaše životy. V téhle válce už přišla asi o hodně a představa riskovat další životy, teď převážila i hlediska nutnosti takového risku.

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 21.7.2012 12:42:06
od MrTukan
Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Když Miat i Inyri vyjádřili svou dohodlanost mě podpořit a jít do této sebevražedné mise se mnou i přes to, že na palubě budou sloužit maximálně jako psychická podpora, měl jsem co dělat abych neutrousil slzu dojetí. Těšila mě jejich odhodlanost, loajalita a přátelství. I když jsme se neznali, zejména s Inyri, nijak zvlášť dlouho, zdálo se, že naše vzájemné vztahy byly lepší, než by se mohlo chvílemi zdát. Po jejich reakcích jsem si nebyl zcela jist svým hlasem, a tak jsem radši jenom uznale pokýval hlavou a neriskoval jsem, že mě zradí hlas. Na chvíli jsem se ještě stočil svůj pohled na pokoj twilečky, abych se trochu uklidnil a získal zpět svou jistotu. Nasadil jsem sebevědomý pohled a stejným tónem hlasu jsem neústupně rozhodl a odpověděl na otázku Inyri.

Hned. Vyrazíme hned jak se trochu umeješ od té krve.

Dále jsem věnoval ještě pár slov Tarekko.

Když to zvládnul táta, tak to musím zvládnout přeci taky. Velkou část toho co umím mě naučil právě on a od té doby kdy létám sám, jsem přišel na dalších pár fint. Jestli to má někdo zvládnout, tak to může být jedině nějaký Gordon. navíc bych rozhodně nedopustil, aby se něco stalo mým přátelům, kteří poletí se mnou, což je další motivace. Zkrátka a dobře už jsem se rozhodl, jdu do toho. Až se Inyri dá dopořádku tak vyrazíme, někdo nás k té sondě určitě dovede, že?

Měl jsem vztek a byl jsem plný odhodlání. Věděl jsem, že právě takovéto skutky jsou tím, co dává mému životu nějaký smysl a utíkat předtím nemělo žádný význam. Nic na světe se nemohlo vyrovnat síle přátelství a přátelům se má pomáhat.

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 13.8.2012 18:56:03
od Heinz
Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Tarekko se na tebe usměje, mile, ale všimneš si, že úsměv je zároveň i bolestný. Má v očích smutek, jako by se proti své vůli zdráhala uvěřit, že se vrátíte, jako by věděla, že vás posílá na smrt. Je to pohled vděčný, ale zároveň i omluvný... skoro by se dalo říct, že se v něm skrývá něco mateřského.
„Děkuji, Fryi. Jsem si jistá, že být tu dnes tvůj otec, byl by na tebe nesmírně pyšný.“
Ještě chvíli na tobě lpí její upřený zrak, pak se ale Tarekko náhle odvrátí a horečnatým, až slabě afektovaným hlasem pokračuje.
„Ano, samozřejmě, pošlu s vámi jednu ze svých děvčat, zná cestu, na které ani vaše...,“
chvíli přemýšlí nad vhodným slovem, zatímco přejíždí zrakem plně obrněnou Miat a krví zbrocenou Inyri, která díky (absenci) oblečení a zraněním i bez tetování působí jako rozzářený maják v mlze. Omytí všudypřítomné krve už moc nepomůže.
„...větší nápadnost nebude překážkou.“
I navzdory diplomatické volbě slov by se toto prohlášení dalo vyložit urážlivě, jestli se to ale Miat nebo Inyri nějak dotklo, nedávají to na sobě nijak znát. Paní Tarekko už ale hovoří dál.
„Šla bych s vámi sama, ale, bohužel, můj obličej je až moc známý na procházky. Celý plán by to jen zbytečně ohrozilo.“
Hlas už má zase pevný, plný šarmantní rozhodnosti.
„Dejte mi vědět, až budete připravení... A ještě jednou – děkuji.“
Naposledy se usměje, než se odvrátí a letmo pokyne togrutské ženě, která ještě před malou chvílí bojovala s droidy. Poté odejde zařídit vše potřebné. Togrutka okamžitě zamíří k Inyri a profesionálně milým hlasem promluví:
„Můžete mě následovat? Ukážu vám personální koupelnu, kde se můžete pohodlně umýt.“
Inyri neváhá a následuje ji.

Miat ji sleduje až ke dveřím, nečitelná a na první pohled netečná. Jen co ale Inyri zmizí z dohledu, podívá se na tebe tak upřeně, že i přes helmu ucítíš naléhavost jejího pohledu.
„Fryi, chci si s tebou promluvit -“
Krůčkem se k tobě přiblíží.
„- o Inyri. Podle mě by s námi neměla létět. Ne proto, že bych ji podezřívala z něčeho špatného,“ dodá spěšně, abys ji nemohl přerušit, „ale jde o to dítě. Moc dobře víš, že tam můžeme všichni zemřít, a i když nepochybuju, že se paní Tanakko v případě naší smrti o malou postará...“
Miat zaváhá, mluví pomalu a pečlivě volí slova.
„To jak se Inyri o tu holčičku stará, myslím, že k ní má silnější vztah, než jen opatrovatelský. Nemám k tomu žádný skutečný důkaz, ale podle toho, co sleduju... řekla bych, že Inyri je její matka. Skutečná matka.“
Miat do posledních slov vloží zvlášť velký důraz, jakoby se bála, že jinak si sílu významu toho slova - 'matka' – neuvědomíš. Dále už ale pokračuje s menší razancí.
„Zkrátka, mě na palubě potřebuješ, i kdyby jen jako podporu, ale proč zbytečně ohrozit život někoho, kdo tu má velké závazky? Ale ty jsi tu kapitán, ty jsi tu pilot...je to na tobě.“
Miat tě pozoruje, čeká, jak se vyjádříš, a ty můžeš navzdory její obrovské sebekázni i brnění, v kterém se schovává, vycítit lehkou nervozitu. Zabít ozbrojeného rozhodně není to samé, jako připravit dítě o matku.

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 16.8.2012 19:12:22
od MrTukan
Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Nebojte se, my to zmáknem!

Odhodlaně a velice přesvědčivě jsem naposledy ujistil paní Tarekko, i když sám jsem kdesi ve svém mozku tušil, že to asi nebude tak jednoduché jako vzít dítěti lízátko. Sám jsem měl samozřejmě strach, že to nezvládnu a že všechny zklamu, ovšem odhodlání nabyté v minulých minutách stále přetrvávalo a zdálo se, že vydrží. Mohl jsem sice utéct jako zbabělec, ovšem takhle můžu alespoň zemřít jako hrdina nebo, když se vše povede, ještě lépe žít jako hrdina, což by se mi skutečně líblo úplně nejvíc.To už však byla Tarekko pryč a já zase jednou cítil ten Miatin pohled propalující se zkrze brnění jako laser.

A jéje. "Chci si s tebou promluvit", takže teď mi řekne, že mě nemiluje a že se mnou nemůže dýl bejt. Z naprosto iracionálních představ mě vytrhla Miat, která se mírně přiblížila a potom pokračoval. Už bylo tedy jisté, že mi nejde dát pusu ani kopačky. Což bylo smutné, protože kdyby mi šla dát pusu, tak by to bylo fajn a kdyby mi dala kopačky, tak by to znamenalo, že bychom spolu předtím museli něco mít. Tohle však bylo trochu vážnější téma než můj milostný život, který vlastně ani nemusel být moc dlouhý vzhledem k úkolu, který předemnou ležel.

Jako myslíš, že to jako... no... ona, to.. tento, takhle.. no ven?

Překvapeně koktavě hledám slova, která se nakonec spojují do naprosto nesmyslné věty, za kterou by se nemusel stydět ani uslintaný debil v ústavu a naznačuji rukama jakýsi pohyb směrem k zemi v oblasti pánve. Samozřejmě vím jakým způsobem se rodí děti, ale osobně bych to vážně nechtěl zkoumat. Když se však proberu z počátečního šoku, pronesu další velmi chytrou větu.

Hej to ti nevím, po dítěti by přeci neměla takovej pěkněj zad... ehm. No. Postavu myslím, že jo! Přeci ženská když má smrady, tak pak je taková, no.. jak bych to řek. No prostě mamina, že jo.

Vzhledem k tomu, že jsem mlel ještě větší kraviny než obvykle, jsem trochu zčervenal v obličeji a rozhodl se utnout tohle plané žvanění. Možná to bylo také tím, že mi konečně došlo, co tím Miat asi chtěla naznačit. Abych si však byl úplně jistý, zeptal jsem se jí na plnou hubu, jak jsem měl ostatně ve zvyku.

Takže počkej, ty jako myslíš že bych měl Inyri říct, aby tady radši zůstala s malou a nelítala s náma jo? Hele na tom asi něco bude, ale ona na to určitě nepřistoupí, vždyť je stejně paličatá jak ty.

Rozhodím trochu bezmocně rukama a přemýšlím, co dál. Byla pravda, že na palubě jsem obě nepotřeboval. Inyri určitě nebyla podmínkou ke zdárnému zdolání cesty. Možná ani Miat nebyla, i když tím jsem si nebyl tak jistý. Zvykl jsem si na to, že mi zachraňuje zadek a za tu krátkou co se známe mi přirostla k srdci a život bez ní jsem si již nedokázal představit. Jediné co mě trápilo byl fakt, že jsem se k ní nemohl víc přiblížit zejména ve chvíliš, kdy na sobě neměla brnění.

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 24.8.2012 19:16:52
od Heinz
Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Mlčky sleduje tvůj koktavý výstup a není tak těžké uhádnout, že má oči navrch hlavy, i když to samozřejmě není díky helmě vidět. Co už ale vidět je, jsou ruce, které si založí na hrudi. Neřekne však ani slovo, dál tě nechá mektat o povislých postavách žen po porodu, a mimo gesta založených rukou, které ale sotva znamená nervozitu nebo obranu, je její postoj absolutně nečitelný. Až když skončíš, konečně promluví, i přes hlasový modulátor v jejím hlase uslyšíš mírné pobavení.
„Ta malá není novorozeně. A když žena cvičí stejně jako Inyri, určitě bude mít po pár měsících dostatečně pevný zadek.“
Důraz na slově 'zadek' je víc jak zřetelný.
Chvíli to vypadá, že k tomuto tématu řekla poslední slovo, ale pak tě sjede pohledem a ještě pobaveněji dodá.
„Možná bys to mohl taky zkusit.“
Pobavení ale rychle vymizí, když dojde na otázku Inyrininy účasti na misi, tohle téma rozhodně nepovažuje za hodné zlehčování.
„Já už ti řekla, co si myslím. Jestli si ale ty myslíš, že má letět s námi,“
pokrčí rameny, ale vzhledem k tomu, že tu vedete tento rozhovor, ti je víc než jasné, že jí to jedno rozhodně není,
„ale jestli ne, měl bys ji to vysvětlit. V případě, že je skutečně matka, pochopí to.“
Už už to vypadá, že se chystá odvrátit a odejít, když se zastaví v půlce pohybu a ještě dodá.
„Ať už se rozhodneš jakkoli, budu to respektovat a podpořím tě.“
Zdá se, že Miat cítí potřebu vyjádřit ti podporu, důvod "proč" ale můžeš jenom hádat – nechce, abys to, co řekla, považoval za nátlak? Nebo snad chce, aby si poznal tíhu plného velení? Nebo je důvod úplně jiný?

Odejde, posadí se na jednu z mála židlí, které přežily vpád robotů, a nechá tě přemýšlet o samotě. Trvá to snad deset minut, ale pak se dveře otevřou a vystoupí z nich Inyri, nyní, až na několik zaschlých krvavých skvrn na oblečení, které nejdou bez praní odstranit, čistá a svěží. Zamíří přímo k tobě a s úsměvem promluví.
„Tak kapitáne, můžeme vyrazit.“

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 05.9.2012 19:11:21
od MrTukan
Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Když myslíš.

Pokrčím rameny na její slova o cvičení a pevném zadku. Když si však rýpne do mě, tak se důrazně, leč s úměvem, ohradím. Do poslední věty přidám trošku laškovného mrknutí vlastně už jenom tak ze zvyku.

Hele, nech si toho, jo? Náhodou jsem ve skvělý kondici! Klidně se můžeš někdy sama přesvědčit!

Miat na mě zkoušela ženské zbraně, to bylo jasné. Na druhou stranu si to dle mého názoru mohla klidně odpustit, protože mi už několikrát zachránila života a na světě nebyl nikdo koho bych si víc vážil a komu bych víc věřil než právě ona. S hrůzou jsem začínal zjišťovat, že vlastně na světě taky není nikdo, na kom by tak záleželo mě. Každopádně teď jsme měli příležitost společně alespoň umřít, když se nám zatím nedařil ten společný život - alespoň ja jsem si ho já představoval - pod jednou dekou. V koutku duše jsem však samozřejmě věřil, že se z téhle prekérní situace dostaneme a že jednou Miat přeci jen dostanu. Byl to cíl, který jsem si stanovil už dřív a neměl jsem žádnou chuť zařvat dřív, než toho cíle dosáhnu.

Jasný, jasný. Já si to rozmyslím.

Přikývnu, i když už mám stejně jasno v tom, že Miat poslechnu a Inyri se pokusím přesvědčit aby na nás počkala tady. Deset minut jsem tedy odpočíval a čekání jsem si krátil se zavřenýma očima. Krásná rusovlasá Miat jenom ve spodním prádle, které je právě tak akorát vyplněno oblými tvary a potom... má v ruce příruční dělo. A sakra tohle je blbá představa. Znovu jsem zavřel oči a konečně se mi podařilo zbavit se děla. Ruce klouzají po hebké pokožce a pomalu a opatrně zbavují těla zbytků oděvu, aby pustili na světlo světa krásu, kterou Miat tak vehementně stále schovává. Už jen pár centimetrů dělilo moje dlaně od toho, aby byly scela a krásně naplněny... To už ovšem moje krásné představy rozbila Inyri, která se právě vrátila. Malý moment jsem přemýšlel, co se to vlastně děje, ale potom mi to všechno zase začalo dávat smysl. Rychle jsem spustil jednu ruku na koleno a druhou jsem se poškrábal na tváři. A potom jsem začal opatrným hlasem.

Víš Iniry, trošku jsem přemejšlel. A no, je dost možný že se na týhle akci rozmáznem o nějakej velikej šutrák. Jsem sice skvělej pilot, ale stát se může celkem cokoli. Co jsem ale chtěl říct... Víš Miat ani já vlastně nic nemáme, nikdo nás nepotřebuje, nikdo na nás nečeká až se k němu vrátíme a obejmeme ho nebo prostě tak něco. A svůj mizernej život si můžem teda obětovat kde a jak budem chtít. Ale u tebe je to.. no.. řek bych... trochu jiný. Ta malá tě potřebuje a sotva bys jí mohla pomoct kdyby ses s náma zbytečně rozmázla někde na půl cesty do pekla...

Na chvilku jsem se odmlčel a pak jsem rozhodně pokračoval.

Chápeš jak to myslím, že jo? Paní Tarekko by se o vás určitě dobře postarala. Každopádně až se vrátíme, tak splníme co jsme ti slíbili. To může zhatit jediná věc, která se však nestane jestli jsem fakt tak dobrej jak si myslím! No a kdybychom se nevrátili, tak mi můžete na náhrobek napsal "Chvástal".

Zasmál jsem se, ale věděl jsem, že je docela slušná šance, že mi to na ten náhrobek přeci jenom nechají vyrýt. Doufal jsem, že Inyri pochopila jak jsem to myslel a nebude nějak příliš trvat na tom, aby letěla s námi. Přeci jenom přijít o dva perfektní životy by bylo až až, natož přijít o tři.

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 29.9.2012 12:26:17
od Heinz
Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Spustíš svou řeč a s každým tvým slovem Inyrin úsměv víc a víc tuhne, rysy tváře tvrdnou a … zdá se ti to, nebo jsi v jejích očích zahlédl střípek hněvu? Ale neodráží se v nich jen rozčilení, ale i něco jiného, něco hlubšího. Inyri se neusměje při tvém pokusu o uvolnění atmosféry, ani se nepohne, ale ať už si na začátku tvého proslovu myslela cokoli, nyní jen z jejího pohledu a lehkého uvolnění křeče ve tváři poznáš, že jsi vyhrál.
Nadechne se, že promluví, ale v posledním okamžiku si to rozmyslí. Ne, netřeba dlouhých vět, nakonec jen lehce trhne hlavou na znamení souhlasu a úsečně dodá:
„dobrá.“
S tím se otočí se na patě a zamíří ke Garien a malé.
Bylo to stručné a rychlé, možná až příliš stručné a rychlé na to, aby z toho člověk mohl mít dobrý pocit.
Na úvahy ale není čas, protože k vám právě přichází štíhlá mirilianka olivově zbarvené pleti, s decentním tetováním lemujícím lícní kosti, v níž poznáváš jednu ze servírek paní Tarekko, která bojovala proti droidům. Namísto lehkého a vyzívavého pracovního obleku má obyčejné oblečení, které by na ulici nemohlo vzbudit podezření, ale přesto dostatečně elastické a pohodlné, aby ji v žádném případě nemohlo překážet v pohybu – a které obepíná její atletické tělo tak dokonale, že si každý může snadno představit, co schovává. Černé dlouhé vlasy, jinady rozpuštěné, má svázané do pevného ohonu.
„Vyrážíme?“
Lakonicky se zeptá a aniž by čekala na odpověď, zamíří ke dveřím, za nimiž tušíte zadní východ. Miat ji následuje, samozřejmě mlčky. V téhle společnosti se dlouhé proslovy nevedou, a představování je nejspíš považováno za zbytečný nadstandart.

Ulice Abregado-rae

Vejdete do tmavé, úzké uličky, která je na první pohled prázdná, přesto je mirilianka ostražitá. Miat je zdánlivě klidná, ale skenery v helmě určitě pracují na maximum. Nakonec servírka pro ujištění vyhledá pohled Miat, jelikož správně usoudila, že z vás dvou je bojovníkem ona. A jakmile Miat jemně přikývne, rychlým, mrštným a ladným krokem akrobatky, vyrazí. Je rozhodně nač koukat.
Projdete několika uličkami podobného zjevu, když se náhle Miat zastaví, mirilianka krátce nato.
„Někdo nás sleduje...,“ tak konstatuje Miat a okamžitě odjistí svůj příruční kanón. Vaše průvodkyně ale zakroutí hlavou na znamení nesouhlasu a místo toho se dá do lehkého, ale svižného běhu, proti kterému je Miatin běh v brnění dupáním Pryss-obludy.
Zanedlouho se objevíte na širokém bulváru plném lidí.
Podle širokého spektra ras, zjevů i toho, že to tu vypadá téměř stejně jako za starých časů, vám rychle dojde, že toto je turistická oblast. Je tu tolik podivných existencí, že se tu skoro ztratí i Miat. Nakrátko se zdá, že na planetě, na které vládne Tundrei, režim, jenž se striktně staví proti vší kriminalitě, stále žije příjemný a téměř lehkovážný duch turismu, ale iluzi bezstarostnosti vzápětí zničí první voják, kterého zahlédneš. A pak další. Celá ulice je přímo posetá pořádkovými službami.
„Tady se jim ztratíme, držte se za mnou,“ řekne mirilianka a pustí se do davu. Proplétá se šikovně, tak, že ani obrněná Miat, které se všichni podvědomě vyhýbají, nepůsobí pro stráže jako pěst na oko, snad platí to samé i u pronásledovatelů. Miat má cestu volnou, což se ale rozhodně nedá říct o tobě, stvoření všech velikostí a tvarů do tebe vráží, těžko říct, jestli jenom kvůli své nepozornosti, nebo se na tvých kapsách snaží vydělat.
Přejdete přes most, jeden z mnoha na Abregado-rae, a krátce nato mirilianka zamíří k okraji vodního kanálu, kde začne svižně slézat po žebříku. Nezbývá vám než ji následovat.
Čeká na vás pod mostem a jen co sleze poslední, rozběhne se po molu.
„Pořád je máme za zády,“ to se ozve hlasový modulátor Miat tiše.
„Kousek dál je místo, kde na ně můžeme počkat... jen budem potřebovat volavku...“
Není těžké uhodnout, kdo jí má být...

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 14.1.2013 16:47:41
od MrTukan
Abregado-rae; Old Patch - Kantýna Tarekko:

Rozhovor končil až překvapivě rychle. Čekal jsem, že se Inyri bude vztekat nebo protestovat nebo něco takového. Ovšem to, že vzala mé vysvětlení a takto krátce vyjádřila svůj souhlas mě velice překvapilo. Při střetnutí s Miat jsem potom jenom prohodil.

To šlo... dobře. Bych řek.

To už však dorazila naše sexy průvodkyně, kterou bych hnedka přehnul přes nejblížší stůl...ale kuš, já jsem fakt vůl. průvodkyně, který nás měla dovést k sondě do pekel a snad i zpět.

Jdem na to.

Přikývl jsem a potom už jsme konečně mohli vyrazit. Mimo svou loď či cizí postel jsem se cítil poměrně nesvůj. Na druhou stranu jsem měl velké štěstí, že mě chránila Miat, které by se bála snad i celý pluk stortrooperů.



Ulice Abregado-rae

To, že nás někdo bude sledovat jsem Miat mohl říct už v momentě, kdy jsme vylezli z podniku paní Tarreko. Každopádně úspěch se dal připsat jí, protože sám jsem tento fakt nedokázal zaznamenat. Naše průvodkyně však místo přímého střetnutí navrhla útěkové řešení, které bylo rozhodně méně krvavé. Na široké zalidněné ulici nás jen tak někdo napadnout nemohl, zvlášť za přítomnosti vojáků, i když jejich příslušnost a zájmy byly velmi sporné. Snažil jsem se držet blízko Miat, které se dav z cesty velmi rychle klidil. O mé osobně už to tak zcela neplatilo, a tak jsem používal ostré lokty jak mě naučil můj otec. Dával jsem si pozor na zbraně a vojáky, abych nezpůsobil další rozruch, což by nám zřejmě moc nepomohlo.

Následně jsme se vymotali z hemžení ulice a mířili jsme k místu, kde se svůdná dívka rozhodl, že bychom mohli skoncovat s našimi pronásledovateli. Naznačovala však, že bude třeba mého zapojení. Nahlas jsem si dlouze povzdechl, zatvířil jsem se naoko uraženě, když na mě spočinul zrak obou žen a pak jsem jenom rezignovaně prohlásil.

Jasně, jasně, chápu. Stačí když mi řeknete, co mám dělat.

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 13.2.2013 01:55:00
od Heinz
Abregado-rae: nábřeží

Na tváři průvodkyně se mihne spokojený úsměv, když souhlasíš, a na Miatiné by se jistě objevil taky, kdyby její tvář nezakrývala helma. Minimálně na mirialance je znát i úleva, trochu se bála, že budeš zdržovat výmluvami, proč to nejde, výmluvami, na které není čas.
Vyrazí dál, ale tentokrát pomaleji, aby ti mohla vysvětlit svůj plán.
„Po vás budu chtít hlavně rychlost. A dobrou paměť. Kousek dál je starý, dávno nepoužívaný kanál. Tam se rozdělíme, vy vběhnete dovnitř – jestli vše půjde dobře a já s vaším kolegou stáčíme zmizet nepozorovaně, naši pronásledovatelé vás budou muset následovat.“
Mluví rychle, nejspíš nejen protože pospícháte, ale též protože doufá, že když na tebe vyhrkne plán rychle, nestačíš si uvědomit pravdu v plné šíři: máš probíhat kanálem. Ani fakt, že už je nepoužívaný, není příliš uklidňující – sotva se někdo zabýval jeho čištěním.
„A teď to důležité, nesmíte se tam ztratit – první odbočku napravo proběhněte, na křižovatce se dejte doleva, běžte asi tři sta kroků, minete dvě chodby, nalevo a napravo, ale musíte se pustit až tou třetí, úzkou chodbou vedoucí napravo. Bude tam tma, tak jestli sám nemáte svítilnu... -“, z opasku sundá malou, příruční svítityč a podá ti ji, „- moc si tím neposvítíte, ale minimálně si tam nezlomíte nohu. Za dvě stě metrů se bude tunel dělit, dejte se chodbou napravo a na jejím konci bude žebřík. Poklop bude otevřen, nemusíte se obávat.“
Dojdete k výpusti. Je přehrazena silně rezivějícími mřížemi, které brání vstupu, ale to není nic, s čím by si obrněná Miat neporadila. Taky se hned pustí do práce.
Mezitím se na tebe znovu obrátí mirialanská kráska.
„Já vím, že to není zrovna lákavé, ale je to nejlepší možné řešení, tradiční cesta není nejvhodnější, jestli jim máme vpadnout do zad...“
Průvodkyně omluvně pokrčí rameny, vypadá v tu chvíli jako roztomilá, nevinná a naivní čerstvě dospělá slečna. Sleduje tě s očekáváním a, zase, lehkou obavou v očích.
„Doporučuju si vyhrnout kalhoty...“, konstatuje Miat a ty i navzdory modulátoru hlasu zaslechneš jemnou, pobavenou ironii.

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 31.3.2013 14:49:29
od MrTukan
Abregado-rae: nábřeží

Po vysvětlení celého plánu protočím oči v sloup a zakroutím hlavou. Na druhou stranu je mi jasné, že není čas na nějaké handrkování a nemá vlastně ani smysl se bránit, zvlášť když jsem už jednou souhlasil, že ten plán uskutečníme. Stejně jsem si však musel postěžovat, přičemž jsem hodil významý ublížený a bolestný výraz na obě ženy.

Ach jo, proč to vždycky musím odesrat všechno zrovna já?

Doufal jsem, že jsem si rychle popsanou cestu dobře zapamtoval a vzal jsem si od dívky svítilnu. Potom nezbylo než se rozloučit a doufat, že tím humusem proběhnu bez toho, abych se ztratil a taky bez toho, abych se moc zasvinil.

Takže na křižovatce doleva, potom druhou doprava doprava a pak zase doprava a po žebřiku nahoru, jasný. Kdybych se náhodou neobjevil tam, kde se objevit mám, tak mě přijde hledat, jasný?! Jdem na to.

Vrhnul jsem na obě ještě zkoumavý pohled, ale byl jsem si jistý, že Miat by mě v průšvihu nenechala, a tak jsem počkal, až obě ženy zmizí a pak jsem zamířil do ústí kanálu. Důležité bylo, aby mě sem naši pronásledovatelé sledovali, jinak by to nemělo žádný smysl. Ovšem nehodlal jsem čekat tak dlouho, až mi někdo upálí kus zadku, a tak jsem prostě doufal, že plán bude fungovat a já se neušpiním zbytečně. Už od začátku bylo totiž jasné, že tohle bude nejnechutnější zážitek za hodně dlouhou dobu.

Hned po několika metrech jsem rozsvítil svítilnu, která ze tmy dělala mírně osvětlenou tmu. Nakonec to možná bylo lepší, protože vidět v plném světle jak vypadá to, co mi čvachtá pod nohama a co v tom vlastně vůbec žije, jsem opravdu nemusel. Stačilo jak strašně to smrdělo. Na druhou stranu jsem si vůbec nebyl jistý tím, jestli v tomto světle nepřehlédnu nějakou odbočku, a tak jsem i při běhu radši jednou rukou stále kontroloval oslizlou stěnu, kdy se nějaká odbočka na zmíněné straně zjeví. V duchu jsem si stále opakoval návod k proběhnutí.

Najednou stěna po pravé straně na okamžik zmizela a já jsem minul první odbočku. Kontrola rukou byla skutečně efektivnější než pohled svítilnou, protože pokud bych se spoléhal pouze na svůj zrak, tak bych musel jít mnohem pomalej. Na druhou stranu jak jsem postupoval, tak se moje oči více přizpůsobovali tmě a světlo ze svítilny jsem vnímal jasněji. Křižovatku jsem zaznamenal už chvilku před tím, než mi to potvrdila ruka. Zahnul jsem tedy doleva. Teď jsem musel kontroloval obě strany, protože jsem nevěděl která z odboček přijde první.

Málem jsem přehlédl první odbočku po levé straně. Vlastně mi došlo, že se zeď na levé straně na okamžik ztratila až chvíli potom, co jsem tamtudy proběhl. To však nevadilo, započítal jsem ji. Navíc stejně záleželo jenom na odbočkách doprava. Ta po pravé straně potom už nebyla žádný problém díky kontrole rukou. Kroky jsem nepočítal. Druhá odbočka doprava měla být ta moje. Smrad a čvachtání už jsem ani moc nevnímal. Zabočil jsem do úzké chodby, kde byla ještě větší tma, a kde mi moje svítilna byla skoro k prdu.

CÁK A ŠPLOUCH!

Hodil jsem tlamu přímo do hnusu na podlaze. noha se mi zahákla o nějakou větev nebo něco podobného. Alespoň jsem doufal, že je to jen větev. Naštěstí jsem nerozbil svítilnu. Na druhou stranu faktem zůstávalo, že ta svítilna nebyla nic extra a že bych na tom byl dost podobně špatně i bez ní.

Doprdele práce, já se na to fakt vyseru.

Zaklel jsem a sebral jsem se, teď již pěkně mokrý a smradlavý, ze země. Pokračoval jsem dál velmi rozladěný tím, že mi hnijící zbytky bahna (nebo možná něčeho horšího) stékaly po oblečení a nějaký šplouchanec jsem měl i na obličeji. Navíc jsem netušil, jestli mně někdo sleduje nebo jestli se na to dotyční náhodou nevykašlali. Osobně mi až teď došlo, že představa, že mě budou sledovat do kanálu, je dost naivní. Přeci jenom bych své pronásledovatele musel za sebou aspoň slyšet, protože jinak bych se jim velmi snadno ztratil. Nad tím dívka asi předtím nepřemýšlela.

Na okamžik jsem se zastavil, abych se zaposlouchal, ale potom jsem radši rychle pokračoval. Ostatně do cíle mojí cesty už to nebylo tak daleko. Pokračoval jsem pořád podél pravé stěny a do pravé chodby jsem vběhl skoro bez toho, abych to zpozoroval. Pokračoval jsem dál až k žebříku. Konec mého kanálového utrpení měl být brzy u konce. Sám jsem ovšem velmi pochyboval o tom, že celé tohle mělo nějaký smysl. Každopádně jsem doufal, že jsem nic nespletl a až vylezu ven, tak se opět shledám s Miat a tou holkou, která mě sem poslala. Já bych ji teď nejraděj poslal do... daleko.

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 15.4.2013 10:36:04
od Heinz
Abregado-rae: kanál

Jsi přesvědčený, že je akce úplně zbytečná. A jelikož máš pocit, že za sebou nikoho neslyšíš, jsi o tom víc a víc přesvědčen. Nebo je tomu jinak?
Stojíš právě u zrezivělého žebříku končícím u poklopu, když uslyšíš zvuky boje, v dostatečné vzdálenosti, aby se tě boj přímo netýkal, ale dost blízko, aby ti bylo jasné, že tvůj zběsilý běh měl pronásledovatele nalákat do pasti už tady, ve spleti kanálovitých chodeb, ne až nahoře. Slyšíš zvuky blasterové pistole, díkybohu však žádné silnější zbraně. O stabilitě místních chodeb si neděláš iluze, sesypalo by se to.
Boj trvá krátce. Pak utichne a v následujících vteřinách zaslechneš přibližující se kroky. Brzy se zjeví kolos v brnění a za ním drobná ženská postava. Miat a mirilianka.
„Pane Gordone?“
Promluví průvodkyně, ale otázku nechá viset ve vzduchu, až po chvilce, když se přiblíží, pokračuje.
„Tam nahoru ani nelezte, poklop stejně nejspíš bude zablokovaný, pokračujeme rovně.“
Dál nemá potřebu nic vysvětlovat, takže jestli se sám nezeptáš, nechá tě tvému zmatení napospas. Sama tentokrát vyrazí v čele. Miat, když tě míjí, nevynechá příležitost si z tebe udělat srandu a tiše utrousí.
„Nová kolínská?“

Abregado-rae: tajné skladiště

Nejdete ani pět minut, když se prostředí starého a zatuchlého kanálu začne měnit. Zdi se zdají být pevnější, prostředí čistší a za chvíli už nejdete po chodníčku vedle stoky, ale po bytelné betonové podlaze. A na konci čekají elektronické dveře s kódováním, kde mirilianka hbitě naťuká heslo a vy vstoupíte do podle všeho rozsáhlého, i když skrovně zařízeného skladiště. Z úkrytu v různých místech vylezou tři muži, kteří na vás míří blastery, ale když se přesvědčí, že s vámi jde vaše průvodkyně, skloní zbraně a jdou si po svých. Bez pozdravu, bez otázek.
„Tady svobodní obchodníci přechovávají své zboží, jehož vývoz je v novém režimu nelegální, případně zdaněn tak, že by to bylo pro podniky likvidační,“ pustí se průvodkyně do vysvětlování, „a zde, samozřejmě v horních patrech, máme naše vlastní doky. Jelikož je vzdušný prostor hlídán a Abregado-rae už dávno není pašerácký ráj, vyplatí se mít vlastní pašerácké a obchodní lodě, i když nejde o nejlevnější záležitost, zvlášť když každá loď musí mít maskovací zařízení... Nacházíme se pod čtvrtí, která už je dávno opuštěná. Bezpečnostní složky se do těchto oblastí moc nehrnou, ale být nahoře, určitě by nás brzy našli. Jen díky tomu, že skladujeme zboží pod zemí, jsme v relativním bezpečí.“
Do hlasu se vetřou lehké pochyby až skepse, ale rychle ji potlačí.
„Asi byste se rád převlékl, že ano?“
Tentokrát zachová vážnou a neutrální tvář, i když tvé smradlavé a mokré já sjíždí pohledem od hlavy až k patě.
„Támhle.“
Ukáže na dveře po levé straně skladištní haly.

Vejdeš dovnitř a objevíš nevelkou místnost s psacím stolem, židlí a počítačovou konzolí. Naproti tomu vidíš tři skříně. V první jsou jen gumové obleky – asi na výlety po kanálu, v druhém však najdeš obyčejné dělnické kombinézy, žádná sláva, ale alespoň nesmrdí jak žumpa.
„Postarám se, aby byly vaše věci při příletu čisté.“
Neslyšel jsi, že by mirilianka šla za tebou, ale teď tam je. Stojí ve dveřích a s rukama založenýma na hrudi se opírá o rám.

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 25.6.2013 23:02:59
od MrTukan
Abregado-rae: kanál

Víš co? Trhni si nohou.

Zabručel jsem naštvaně na Miatin posměšek, když jsem pochopil, co se v uplynulých sekundách stalo, rozhodl jsem se si vyřídit účty slovně i s naší průvodkyní. Předtím jsem se však ještě oklepal přitom, když jsem procházel kolem Miat, což mělo za následek že se trochu z toho hnusu co jsem měl na oblečení a obličeji dostalo i na Miatino krásně vyleštěné brnění. Potom však už byl čas srovnat účty s dívkou, která mě do toho celého namočila svým plánem.

Tak hele, holčičko, byl bych docela rád, kdybych znal příště pěkně celej plán, nenechám ze sebe dělat vola! Stačí že ze mě děláte volavku!

Můj rozčilený vzdor byl však spíš jenom gestem, protože se mi nechtělo vyvolávat větší konflikty. Tyto slova jsem jí tak řekl za chůze do zad, když nás dívka již vedla dál.


Abregado-rae: tajné skladiště

Úkryt, který nám dívka ukáže sice není nijak zvlášť ohromující, ovšem je dostatečně dobrý na to, aby plnil svůj účel, což jsem musel samozřejmě uznat. Na druhou stranu poukazoval na to v jak zoufalých dobách místní jsou. Při prohlídce a historickém výkladu jsem způsobně mlčel a vážně jsem přikyvoval. Když její bystrá mysl po neskutečně dlouhé době žvanění přišla na to, že bych se možná rád převlékl, tak moje srdce zaplesalo.

Jo, dík, skoro jsem se bál, že se nezeptáš.

Zavrčel jsem v úšklebku, pořád trochu uražený z toho, že jsem neznal celý plán a také z toho, že jsem si zašpinil svoje šťastné kalhoty. S tím jsem se vypravil najít něco, co bych si na sebe mohl obléct. A taky že jsem něco našel. Sice to nebylo nic úžasného, ale třeba se z toho stanou moje nové šťastné kalhoty. Zvlášť proto, že v nich poletím naostro, jen proto, abych si vychutnal pocit zadostiučinění.

Tak to aby sis rozdělala mydlinky, pradlenko. Budem zpátky co by dup.

Usmál jsem se na ni a začal jsem se pomalu svlékat, zatímco jsem stál otočený čelem k ní. Nejprve jsem si sundal vestu a potom jsem pomalu pokračoval i košilí. Knoflík po knoflíku jsem ji rozepínal a přitom jsem dívku pozoroval. Nakonec jsem jí odhalil svou mírně ochlupenou hruď a dle mého názoru docela hezky vyrýsované svaly. Do košile jsem si utřel i obličej a prohrábl si vlasy. Potom jsem samozřejmě pokračoval. Pohledem jsem stále visel na dívce a provokativně jsem se usmíval. Zkrátka na mě přišla chvilka exhibicionismu. Sundal jsem si boty a hned po nich šly dolů i kalhoty. Jen o krátký okamžik později jsem se vysvlékl úplně donaha a stanul jsem dívce penis v tvář se slovy Když už budeš v tom praní, tak mi přemáchni i moje šťastný trencle. Potom jsem si klidně a bez rozpaků oblékl jednu z kombinéz, nazul jsi zpátky boty a s pískáním vyšel ven z místnosti, a tím jsem tam naši průvodkyni zanechal s hromadou prádla na praní samotnou.

Fajn, tak s čím mám letět?!

Zahlaholil jsem do vzduchu již s o něco lepší náladou a podíval jsem se po Miat, přičemž jsem se připravoval na let smrti. Ten jsem však hodlal přežít, protože na světě byla ještě minimálně jedna žena, kterou bych chtěl poznat velmi z blízka. Ta se předemnou ovšem obvykle schovávala pod svým mohutným brněním...

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 08.8.2013 18:59:55
od Heinz
Abregado-rae: tajné skladiště

Je málo věcí, kterými tahle pokřivená a dekadentní galaxie může překvapit, zvlášť někoho životem protřelého, což pašeráci a podobná havěť na okraji zákona bezesporu jsou.
Není překvapivé, že se oběť červená, když je vystavena exhibicionistickému amoku jednoho úchyla, ale na mirialance je přece jen něco zvláštního. Ano, červená se, ale nejen to, ruce doteď složené na hrudi se narovnají a semknou na podbřišku, pomalu, jako by je měla v křeči, celá se jemně schoulí do sebe a tváří se, že se každou chvíli rozbrečí. Přitom se však zdá, že ji tvoje chlouba nechává chladnou, že to není první ani poslední penis, který za svůj život viděla a uvidí. Skutečně ji zasahují až tvoje slova. Jakoby ji fakt, že jí odmítáš ten malý podraz odpustit, opravdu trápil, co trápil, vnitřně likvidoval.
Dokonce i poznámku o praní šťastných trenclí, za kterou by tě každá jiná ženská potrestala kousavými poznámkami nebo fackou, v horším případě minimálně týdnem života s příšernou migrénou, s kterou TO prostě nejde, tahle slečna přejde horlivým přikýváním. Dochází ti, že tahle dívka nejenže přijímá tvůj slovní trest, ona z něj má svým vlastním způsobem radost - chce být potrestána.
Minimálně to dovysvětluje, proč si ji Tarekko vybrala mezi „užší výběr elitních servírek“, bude loajální nad rámec běžných povinností.

Vyjdeš ven, právě když Miat přichází přímo k tobě. Je ti jasné, že jako obvykle, mezitím, co ses převlékal, svým vycvičeným vojenským okem obhlížela prostory, hledala možná slabá místa, únikové východy... Jestli je nervózní z nadcházejícího úkolu, rozhodně to na ni není znát.
„Na to, jak to tu vypadá, je ta sonda docela v slušném stavu... navenek.“
Skepse v hlase přímo čiší, místní centrála odboje na ni moc velký dojem neudělala, takže odmítá věřit prvnímu dojmu z něčeho, na čem bude záviset její život.
„Strop hangáru se dá otevřít, aspoň to nebudeme muset nikam tahat. Jestli ta sonda bude lítat, to musíš zjistit sám, nakonec, to je tvůj obor.“
„Staráme se o ni dobře,“ ozve se hlas průvodkyně se stopou uraženosti, očividně se už vzpamatovala z tvojí sody. Alespoň natolik, kolik jí povaha dovolí.
Bez dalších slov vykročí, ty a Miat jí následujete a za chvilku dojdete velkými dveřmi do velké místnosti, v jejímž středu stojí menší loď, do hangáru.
„Jsme dost daleko od hlavních letových linek, ale pro jistotu má loď maskování, takže by bezpečnostní složky neměly dělat potíže,“ dodá průvodkyně.
A teď nastává tvoje chvíle – zjistit, jestli je loď spolehlivá, jestli vás nějaká technická závada nepošle rovnou do středu roje asteroidů nebo slunce.

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 08.8.2013 19:31:44
od MrTukan
Abregado-rae: tajné skladiště

Chování mirialanky mě trochu udivilo, překvapilo a vlastně i znechutilo. Její ponížení bych si totiž mnohem víc vychutnal kdyby byla bojovnější a vostřejší. Takové ženy se mi líbily. Tahle pro mě najednou ztratila veškerou svou přitežlivost. Ba dokonce jsem ji nevnímal snad už ani jako ženu, ale bezduchého droida co udělá co se mu řekne a když ho někdo nakopne, tak ještě poděkuje. Švihnutím kouzelného proutku přestala být objektem jakéhokoli, zvláště pak sexuálního, zájmu a měl jsem téměř chuť si odplivnout, což by se však nehodilo vzhledem k tomu, že pracovala pro paní Tarreko, kterou jsem velmi uznával. Najednou jsem ze svého triumfu nebyl nikterak šťastný, protože to bylo snazší než vzít dítěti lízátko, čímž jsem si logicky těžko mohl masírovat svoje už tak velké ego. Přestal jsem však myslet na bezduché stvoření a šel jsem se zabývat důležitějšími věcmi.

Copak, snad nemáš strach?

Usmál jsem se při popíchnutí Miat v reakci na její skeptické reakce ohledně sondy, kterou mám pilotovat. Napadlo mě, že bych jí ještě znovu mohl navrhnout, že se mnou letět nemusí. Na druhou stranu jsem si byl celkem jist, že svoje rozhodnutí nezmění. A kdyby změnila, tak by mě to patrně mrzelo, protože jsem v tom nechtěl být úplně sám. A tak jsem mlčky přešel až k sondě, ke které nás dovedla mirialanko-droidka. Mohl jsem ji počastovat další kousavou poznámkou, ale vzhledem k tomu že jsem zjistil, že mě neuspokojí její ponížení nebo přechytračení, upustil jsem od toho. Zkrátka jsem si začal prohlížet sondy nejprve z venčí, celou jsem jí důkladně obešel a zkoumal jestli je její plášť a další součástky na něm v pořádku.

Fajn, maskování je dobrá věc a z venčí to vypadá dobře, teď si to ještě prohlídneme zevnitř. Důkladně. To by mohlo pár hodin zabrat. Takže si klidně můžeš jít leštit zbraně, Miat.

Usmál jsem se na svou společnici a vyrazil jsem vstříc vchodu do lodi, abych nejprve zamířil do pilotní kabiny, tam jsem měl v plánu analyzovat a prozkoumat všechny systémy, kontrolky a další důležité věci pro let. Poté jsem se rozhodl prolést si celou loď, prozkoumat všechny vedlejší ovládací, kontrolní či seřizovací panely a potom jsem se začal samozřejmě vrtat i v samotných komponentech a součástkách lodi, abych zjistil jak jsou odolné, zda jsou správně namontované a jestli vydrží let v extrémních podmínkách. Samozřejmě jsem taky dával pozor na to, abych něco náhodou nepoškodil. Potřeboval jsem tuto loď poznat na 200%, protože to na co jsem se chystal by se dalo označit jako pokus o sebevraždu.

Po zdárném prozkoumání lodi nezbývalo než připravit sám sebe. Přeci jen se již cesta blížila a já si připadal trochu nervózní. Ovšem nějaké to jídlo a jeden panák na uklidněnou bylo přesně to, co mě mělo dostat dopohody.

Re: Frye Gordon (1. mise pro MrTukana)

Napsal: 11.8.2013 18:37:28
od Heinz
Abregado-rae: tajné skladiště

Miat, jak už má ve zvyku, tě ignoruje, a tak ti nic nebrání, abys zkontroloval loď. Provedeš důkladnou obhlídku a na jejím konci, po třech hodinách práce, můžeš usoudit, že alespoň v něčem ti průvodkyně nelhala, sonda je opravdu v dobrém stavu.
Jen řízení bylo nutné překalibrovat, což ale není problém údržby, ale tvých vlastních preferencí. Zjistils, že loď je až překvapivě dobře manévrovatelná, takže minimálně nezemřete z důvodu tuhého ovládání a pomalých reakcí sondy. I maskovací zařízení se zdá funkční, což ti na scaneru při zkušebním zapnutí kvitoval i jeden z mála lidí ve skladišti – radista a operátor, Hector Gerdo, který vás má, jak ses dozvěděl přímo od něj, provést vzdušným prostorem planety.
Nakonec můžeš konstatovat, že jestli umřete, kvůli lodi to nebude.

Hector ti dělá společnost po celou dobu obhlídky. Tenhle postarší muž s prošedivělými vlasy vypadá jako chlap na svém místě, jako někdo, kdo při problému jedná okamžitě, nezůstává pasivní a ví, co jeho práce obnáší. Dozvíš se od něj, že za dřívějšího režimu sám sloužil na letové kontrole, ale potom, co se do čela dostal Tundrei, ho zavřeli za podporu pašování, jeho děti vyhodili ze škol a rodinu tak de facto zničili. Proto i když není obchodník, rád se přidal k Tarekko, chtěl se přidat ke klanům z Gado Hill, ale to bylo vzhledem k rodině příliš riskantní.
Hector tě taky po práci vezme do místní provizorně vystavené kantýny a se slovy: „takovejch mladejch jako ty bejt víc, tak je na světě krásně“, tě pozve tě na panáka, upozorní tě ale, že tam víc než guláš z nerfího masa nebude.

Vstoupíte do místnosti s několika strohými stoly, alkoholem i nealkem volně vyskládaným na poličce, malou lednicí a téměř polní kuchyní. Osazenstvo kantýny je také strohé, postarší žena tiše se bavící s tmavovlasým mužem a chlap, co očividně přebral a co neustále žvaní do osoby, která o to na první pohled nestojí. Do Miat. Ta mlčí, jen si pohrává se zbraní v klíně, ale ty už jí znáš natolik dobře, že víš, že je jen otázka času, kdy jí dojde trpělivost a dá tomu opilci přes hubu. V horším případě pažbou zbraně.
Situaci vyhodnotí dobře i Hector.
„Poslyš, mladej, zvládneš to? Já zatím dojdu pro kus žvance a pití, ale jestli se mám postarat o toho vola... Rozumíš, nechcem tu žádný zbytečný problémy.“
Od Miatiného stolu se zatím ozývá hlasitý řev.
„Noták, chlape, dej si se mnou jednu do nosu! Proč držíš hubu? Sundej tu helmu a poď chlastat...“