Akademie Síly

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

Teď, když jsi se setkal se svou sestrou, měl jsi opravdu rozporuplné pocity. Na jednu stranu radost, na druhou nejistotu...

Norma nyní stála na místě a nezdálo se, že chce pokračovat v chůzi. Chtěla Tě tedy zavést až sem, do míst, kde jsi se setkal s těmi, které teď nutně potřebuješ najít, abys zabránil možnému neštěstí. Ale vůbec jsi netušil, co se vlastně stalo a jestli Rogash mistra Nimba skutečně našel, či nikoliv.

Odpověď jsi měl dostat prakticky vzápětí: Za Normou se vynořilo z mlhy, která se opět začala snášet na krajinu, několik stínů.
Jako prvního jsi poznal svého mistra! Nebylo pochyb o tom, že je to on. Avšak jeho výraz ve tváři neprozrazoval nadšení z toho, že vidí svého oddaného žáka.
Za ním kráčel Rogash, vzpřímený a s hrdým držením těla.
Ale nebyl sám, protože kolem něj šli dva Dantariové - ano, ti samí, kteří Tě dovedli za Normou! A co bylo nejhorší, vedli před sebou Tvého přítele jako zajatce!! A Rogash nevypadal na to, že by se mohl kdykoliv osvobodit...

Takto skupina dorazila až k Tvé sestře a zůstala rozestavená kolem ní. Mistr v čele se na Tebe upřeně díval, avšak čekal, až promluvíš...

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

V svetle nasledújúcich udalostí mi všetko začalo dávať zmysel. Pravdepodobne majster Nimbus chcel, aby som ho našiel. Bol si vedomý toho, že Rogasha pôjdem hľadať.
"Dobre. Majster Barak Nimbus, teda ak ste to stále vy. Ale nemuseli ste zneužiť mojich blízkych na to, aby ste sa so mnou stretli." hovoril som a kľudným pohľadom som sa rozhliadal po okolí.
"Čo teda odo mňa chcete?" spýtal som sa vyčítavo. Nevedel som, čo mám čakať. Ďalší súboj? Alebo ma majster bude chcieť zase presvedčiť, aby som sa k nemu pridal.

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

Namísto Nimba však opět promluvila Tvá sestra.
"Neodporuj, Rehme! Nerada bych, aby se Ti něco stalo. Slož zbraň, prosím Tě!" naléhavě Tě žádala o spolupráci a zdálo se, že mluví upřímně.

Byla však přerušena výkřikem Rogashe.
"Ne, Rehme! Nedej se oklamat, bojuj... " nedořekl ale, neboť byl bolestivě zasažen svým věznitelem do zad tupým koncem kopí.
S bolestným výkřikem klesl na kolena, ale jeho zrak stále mířil k Tobě.

Do toho všeho poprvé promluvil mistr Nimbus: "Zdá se Rehme, že nemáš jiné volby. Musíš se podvolit, jinak ohrozíš život nejen svůj, ale také svých blízkých. Věř mi, není jiná cesta..." řekl zdrceně.
Pak vytáhl svůj světelný meč a zažehnul jej.

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

"To ste klesli až tak hlboko? Už nieste tým, koho som poznal." potom som v svetle ďalších okolností zvážil svoje možnosti. Dantariani mali v moci Rogasha, Nimbus zase moju sestru. Bol to krutý súboj medzi mojou vierou v kódex a životom mojich priateľov.
"Prepustite mojich priateľov a vybavíme si to zoči voči. Raz a navždy." doložil som. Cítil som v sebe opäť aj temnú stranu ako naposledy. Bol som to ja alebo on, kto vo mne vyvolal tieto pocity? To bola otázka, nad ktorou som nemal čas rozmýšľať.
"Volím teda životy priateľov pred svojím." veril som, že musí byť cesta ako zachrániť všetkých. Nimbov svetelný meč však neveštil nič dobré. Ešte raz som sa rozhliadol. Mierne som sa pozrel na Rogasha pohľadom "nemaj strach, toto zvládnem". Následne na to som sa bleskovo Silou snažil odhodiť Dantariana, ktorý ho strážil a zaútočiť na Nimba. Musel som ale veriť Rogashovi, že ďalej to už zvládne sám.

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

Dantarian po Tvém překvapivém útoku jen hlesl, než odletěl kus zpátky a dopadl tvrdě na zem. Jeho druh se po něm ohlédl, ale i to stačilo, aby se Rogash vzchopil a jedním úderem jej skolil k zemi. Poté přeskočil celou skupinku a rázem Ti stál po boku a čelem k nepřátelům...

"Tohle byla hloupá chyba..." sykl mistr Nimbus a pohlédl na Tvou sestru. Ta stále pohledem visela na Tobě a v mžiku vzpřáhla ruce k nebi a vykřikla tak divoce, jako by jí někdo zabodl nůž do srdce...

Objevily se záblesky, které jí šlehaly z rukou!

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

"Prečo ste to urobili? Prečo? Ja som snáď ten dôvod? Jediné, čo som chcel bolo, aby všetko bolo ako predtým!" vykríkol som po Nimbovi potom, čo Norma utrpela tú bolesť. Hneď po tom som sa rozbehol za ňou. Chcel som ju objať. Neviem prečo. Možno som dúfal, že dokážem tie blesky uhasiť, alebo aspoň zmenšiť jej utrpenie. Vtedy konal skôr rozum ako cit. Ale bolo mi jedno, že som porušil kódex.

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

To, co jsi uviděl, Tě rozhodně vyvedlo z míry, začal jsi trochu zmatkovat a chtěl jsi sestru zachránit. Blesky, které jí žhnuly kolem hlavy, vypadaly opravdu hrozivě.

Ale skutečnost byla ještě o mnoho horší...
Když rozpřáhla ruce k nebi, najednou bylo vše jasné - ten proud blesků vycházel z jejích dlaní a dělala je ona sama!
Mistr Nimbus se pouze pousmál, načež vrhl pohled na Normu: "Ukaž svému bratrovi, co jsi se ode mně naučila!"

Tvoje sestra měla pohled prázdný, rozum jí však velel neuposlechnout. Přesto zavřela oči a vrhla silné výboje proti Tobě...

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

Na chvíľu sa mi zatmelo pred očami. Koža mi akoby horela a svaly sa zmietali v kŕčoch. Nechcel som to ale len tak vzdať. Moja sestra bola pod Nimbovým vplyvom. Bolo jasné, že musím poraziť jeho, aby som sestru posadnutia zbavil. O pár sekúnd som zasa získal kontrolu nad svojím telom. Svetelný meč ležal len meter odo mňa, tak som ho zodvihol a pomaly som sa zdvíhal aj ja. K sestre som zášť necítil, ale k Nimbovi áno. Temná strana bola blízko. Teraz tu ale nie je majster Mundi, aby ma kontroloval. Musel som mu čeliť v plnej sile.
"Vy ste môj protivník. Nech už ste ktokoľvek. Mojej sestry ste sa dotýkať nemali!" doložil som a zaujal som útočné postavenie. Priveľa pocitov sa vo mne rmútilo. Až som nevedel rozlíšiť, čo je dobré a čo zlé.

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

Mistr Nimbus hned nereagoval na Tvá slova, jen přivřel oči, jako by v sobě dusil nějaká slova, která by ospravedlnila jeho konání.

Naopak Tvoje sestra Norma se na Tebe zahleděla, blesky z jejích rukou ustaly a ona promluvila: "Mistr Nimbus mi ukázal cestu, kterou můžeš jít také Ty, bratříčku! Celá ta léta, kdy jsi byl pryč, jsem doufala, že Tě znovu uvidím. Nechtěj to teď pokazit!"

Rogash byl stále v bezvědomí, nemohl Ti nijak pomoci, navíc jej drželi mezi sebou nepředvídatelní Dantariové. Otázkou zůstávalo, zda i oni jsou v moci mistra Nimba, zda jen tupě poslouchají jeho příkazy...

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

Slová mojej sestry na mňa zapôsobili. V tej chvíli som vypol svoj svetelný meč. Zdalo sa mi, že toto je čas, kedy by som mal vedieť celú pravdu. Nie len útržky podávané majstrom Nimbom.
"Chcem...vedieť...celú...pravdu." doložil som na to. Neveril som nikomu. Rogash bol v bezvedomí. Rozhodol som sa odložiť city a objaviť v sebe mier. Musím sa teraz vyvarovať zbrklých reakcií. Ak sa tu na mňa niečo šije, tak takto to spozorujem lepšie. O čo vlastne Nimbovi ide? Prečo urobil to, čo urobil?

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

"Pravdu říkáš? Pravda je jenom jedna, ale proč bych tě s ní neměla koneckonců seznámit, jsem Tvá sestra..." prohlásila Norma, když viděla, v jakém jsi stavu.

"Mistr Nimbus věděl, že když jsi v Síle nadaný Ty, bude nadaná i Tvoje sestra. Proto mě zde vyhledal před nedávnou dobou a slíbil mi, že mě naučí ovládat mé schopnosti, abych zachránila své blízké. To se mi líbilo, poddala jsem se mistru Nimbovi, který předpovídal, že se zde dřív, či později objevíš. A stalo se..."

Stále jsi však netušil, co zde Nimba přivedlo skutečně...

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

Po Norminých slovách som nevedel čo si mám myslieť. Bolo jasné, že aj Norma je citlivá v Sile. Akurát som nerátal s tým, že majster Nimbus to bude chcieť využiť. Napriek všetkému som netušil, prečo je tu.
"O to presne ide aj mne. Chcem chrániť teba, zachrániť Rogasha, verného priateľa a majstra Nimba, ktorý mi kedysi nahradil otca. Preto som tu. Čo sa stalo?" dúfal som, že sa táto otázka nestratí vo vetre a že mi majster bez okolkov povie, čo sa mu stalo.

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

Mistr Nimbus viděl, že hledáš odpověď na to, co se tu děje.

"Kdysi jsem Tě zde, na této planetě, potkal a vycítil, že budeš velmi dobrým rytířem Jedi. A nespletl jsem se! Stejně tak jsem ale tušil, že i Tvoje sestra Norma má v sobě vyjímečný potenciál a potřebuje vycvičit stejně, jako Ty. Proto jsem se vrátil, musím dokončit výcvik Tvůj a Tvé sestry - teprve pak budete jedinečný pár Jediů, kteří pod mým vedením otevře nový věk Řádu..." rozpovídal se mistr a jeho slova Tě do jisté míry děsila.

Norma jej naopak sledovala se zaujetím, což Tě rozhodně netěšilo.

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

"Nový vek Rádu?" spýtal som sa podozrievavo. Vonkoncom sa mi to nepáčilo. Zaváňalo to zradou a nie len tým. Viem, že jedného dňa musia prísť zmeny tisíce rokov trvajúceho Rádu, ale prečo ho opúšťať? Prečo ho opustil on? Prečo by som ho mal opustiť ja? Viem, že Rád urobil mnoho chýb. Obetoval mnoho životov. Ale všetko pre dobro Republiky, pre kódex. Nepáči sa mi kam to speje.

Dantooine, místo dávných vzpomínek...

Mistru Nimbovi se rozhodně podařilo zachytit Tvé zamyšlení nad celou situací a chtěl utnout tok Tvých myšlenek hned a rázně.
"Normo, ukaž svému bratru, co se stane s těmi, kdož se nebudou chtít podvolit! Ukaž, jak jsi mocná!" udělil rozkaz své tajné žačce.

Norma se mírně nahla k Tobě a řekla tiše: "Doufám, že mi to nebudeš mít za zlé, bratře..."
Nato se rozmáchla rukou a jedním mocným švihem poslala bleskový výboj ... na bezmocného Rogashe!!!

Jaké však bylo překvapení všech, když v ten samý moment Tvůj přítel otevřel oči a trhnul jedním ze svých strážců na stranu, takže silový útok Tvé sestry zasáhl právě jeho. A když se Dantari skácel k zemi, nebyl pro Rogashe problém zpacifikovat mířenou ranou druhého domorodce...

Najednou byl volný a rozžal svůj meč, načež si stoupl vedle Tebe a chtěl vědět, co se za dobu jeho bezmoci stalo.
"Můžeš mi prosímtě říci, co se to tu děje?" zeptal se Tě nechápavě, hledíc na krásnou dívku a mistra Nimba.