Shisco - první mise: Bratři

[Shisco]

Asteroidová stanice, šachty

Šourali jsme se špinavou a úzkou větrací šachtou kupředu, když vtom Coris zastavila a vypadala, jako by přemýšlela nebo snad rozhlížela v Síle. Změřila si mě pohledem a začala vysvětlovat. Přitiskl jsem si prst na ústa v gestu, kterým jsem ji nabádal, aby mluvila tišeji, neboť jsem nechtěl, aby o nás případní nepřátelé věděli o moc dříve než my o nich.
Polovinu pravdy... Jak říká mistr Gatario - Síla to ví a smrtelníkům se zpovídat nemusíš.
Nepotřeboval jsem se vyptávat. Netvrdím, že mě nezajímalo, čím vším si mistr Dorn se svou chotí, svým bratrem a možná i s mistrem Gatariem prošli, ale jejich osobní historie byla pouze jejich a bylo jedině dobře, pokud zavřeli všechny kostlivce do duraocelové bedny a tu vyhodili z přetlakové komory.
Mně nepřísluší soudit ostatní Jedie, odvětil jsem mistryni Coris skoro šeptem.
Pročistí hlava? Jen aby se vzpamatoval dřív, než ho najde bratr, pomyslel jsem si, neboť dle mého skromného názoru by jej vášnivý polibek uchránil před temnými myšlenkami daleko lépe než zásah Silovým bleskem.
Zavřel jsem oči a natáhnul se v Síle do prostoru okolo sebe a hlavně pod sebou, abych zapátral po nějakých živých bytostech, případně po nejvhodnějším místě, kde bychom se mohli prořezat světelnými meči do nějaké chodby či místnosti.
Co je tohle vlastně za základnu? zašeptal jsem otázku směrem k mistryni.
Jakmile mi odpověděla, odepnul jsem z opasku světelný meč, - ten svůj, - a namířil ho proti podlaze šachty. Vzápětí se ozvalo důvěrně známé klap-bzzzzz a jeho modrá čepel se zakousla do kovu.

[Gnost Kohn]

Asteroidová stanice, šachty

Mistryně se na tebe podívá a pak se začne rozhlížet.. je vidět že váhá.
Víme, že si to tady rozjeli mandalorianští vědci a možná se do toho pletl i někdo, to už se nedozvíme.. všichni jsou mrtví, zásluhou starého známého Garrana Aximanda, Rish na tom má taky svůj podíl. Aerys a Aidan tady byli skoro měsíc, když jsme přišli Aerys už byl na cestě pryč.
Chvilka váhání následovala slabé zachvění hlasu.
Aeryse jsme našli až za další dva týdny, nevíme co na nich dělali, ale zprvu vypadali v pořádku. Aidan šel na jinou frontu, mysleli jsme si že je k nepřátelům krutý, ale to co přišlo potom bylo nic. Byl jako utržený ze řetězu. Aerys to snesl hůř. Na jedné misi nám pomáhal Rish, Aerys ti možná řekl že on do války nešel. Zasekli jsme se v podzemním labyrintu společně s četou mandalorianů. Možná jsi slyšel zmíňku, když jsi nás nedopatřením poslouchal v archivu. Nezmiňuj to, připomíná mu to jediný okamažik, kdy ztratil kontrolu nad svým chováním a nedokázal se zadržet.. to je důsledek toho co tady dělali. Aidan se v tom nejspíše vyžívá... Aerys mu má možná za zlé že to dokáže jistým způsobem kontrolovat, aby aspoň neůtočil na svoje přátele.
Smutný tón a jaksi nepřítomný výraz napovídá tomu, že se mistryně nejspíše zapomněla v minulosti, všimneš si že se chytila za bok, ale když si uvědomila že jsi tady i ty, snažila se to zamaskovat tak, že sáhla po meči.
Rish pak zjistil, že se tomu všemu dá předejít pravidelnými elektrošoky... podařilo se to všechno ututlat.. už toho máme dost... ale.. máme přáci, tak do toho.
Prohlédnutí skrze Sílu neukázalo nic živého v blízkosti.
Když seskočíte do chodby pod vámi, vypadá to tam, jakoby tam vybouchlo několik granátů, osvětlení minimální, všude kusy kovu a všeho možného, oba si všimnete i několika těl.
Mistryně si rychle dvě z nich prohlédne a pak se otočí zase na tebe.
Nožem, čisté rány, profesionálně, věděl co dělá.. ten rukopis znám. Možná je v tom Aidan jinak, než si Aerys myslel.
Nyní chladný tón je až lehce děsivý a výraz naznačuje tomu, že přemýšlí.

[Shisco]

Asteroidová stanice

Jakmile jsem prořízl dostatečně velký otvor na to, abychom jím mohli prolézt, naskytnul se nám pohled na chodbu, která vypadala jako po boji. Doskočil jsem rovnou do vyčkávacího postoje Ataru, a když na mě nic nevyskočilo, deaktivoval jsem světelný meč, ale nechal si ho v ruce.
Pro jistotu. Mám takové neblahé tušení, že tady na nás čeká nejedno nepříjemné překvapení.
Nouzové osvětlení poblikávalo, jako by mělo už za chvíli rezignovat, zdi byly očouzené a zdeformovaoné jako po nějakém výbuchu a na podlaze se válelo několik mrtvol.
Banda šílených mandalorianských vědátorů? vrtalo mi hlavou. Co se s nimi snažili udělat? Vymýt jim mozek a udělat z nich Sílu používající stroje na zabíjení? Ne, to není jejich styl, všechny ty jejich kecy o cti...
Tázavě jsem se na ni podíval. Pak mě ale napadlo ještě něco jiného.
Všechny je pozabíjel a pak se obrátil proti přátelům, že ano?
Jestli je to tak, tak ať už s ním ti mandalorianský parchanti dělali cokoliv, málem se jim to povedlo. Elektrošoky... To zní dost drsně. A taky to možná vysvětluje všechny ty stimpaky. A o se vlastně stalo s mistrovým bratrem, Aidanem? napadlo mě vzápětí. Podlehnul Temné straně a obrátil se proti všem? Jak proti nepřátelům, tak proti přátelům? A čí je tahle stanice dnes? Jeho? Pokud tady mistr Gatario vůbec je, co tady hledal nebo jakým způsobem se sem dostal? A jaký by byl vůbec důvod ho držet v zajetí?
Náhlý příval otázek jsem odsunul do tmavých zákoutí své mysli.
Máte ponětí, kde by mohli mistra Gataria držet? zeptal jsem se mistrně Coris. Přeci jen tady nevidím ceduli s nápisem "K celám tudy".
Vtom ke mně však dolehl varovný záchvěv Síly. Pocítil jsem, jak mě svrbí palec na aktivačním tlačítku světelného meče. S Coris jsme na sebe kývnuli a opatrně se vydali vpřed.

[Gnost Kohn]

Asteroidová stanice

Mistryně nad tvou první otázkou jen souhlasně zakýve hlavou.
Kde? Kde je zjistím, až zjistím kde jsme my. Ale vím proč ho vzali.
Uděláte pár kroků, mistrině se zastaví.
Chce nás všechny, aby to mohl skončit najednou... že ano.... Aidane... nebo si mám myslet, že v ničem nemáš prsty?
Promluví mistryně a ty si všimneš i přez mizerné osvětlení, že na konci chodby stojí zahalená postava.
Čekal jsem Aeryse, neměl do toho zatahovat toho padawana, Rishe a už vůbec ne tebe. Měl přijít sám. Bál jsem se toho.. prosím, odejdi dokud to jde... všichni odejděte hned. Viděl jsem co se stane, pokud hned neodejdete, nikdo z toho nebude moc rád.
V hlase má velmi chladný tón, ani zdaleka se nepodobá mistrovu.
To ti mám jako věřit? Jak dlouho se známe, od pěti let? Těch dvacet dva let mě naučilo že věřit ti se často nevyplácí.
Hlas mistryně se ti zdá stejně chladný, jako hlas Aidana.
A kolikrát se to vyplatilo a kolikrát jsem měl pravdu a neposlechli jste mě. Rhen Var, Dxun, Duro, aspoň že jste nebyli na Malachoru V. Zruště tuhle.. záchranou akci a odejděte. Starej šéf je tady, nemáte šanci.
Na to se postava ztratí.
Aidane.
Aidan se znovu v dáli objeví.
Proč vždycky, když chci někomu pomoct tak mi nikdo nevěří.
Aidan to pronesl až zklamaně, mistryně se otočila, udělala několik kroků stranou a promnula si oči, Aidan se zdá se díval jinam, podle siluety, kterou vidíš při špatném osvětlení na vzdálenost zhruba patnáct metrů.
Kdyby neprskala světla a kabely co visely ze stěn, zavládlo by hrobové ticho.
Názor padawana? Odejít a zachránit ty co neznáš za cenu smrti mistra? Či zůstat a zachránit svého mistra ze cenu smrti někoho z těch co neznáš?
Mistryně se na tebe otočí a vidíš na ní, že opravdu zvažuje odejít.

[Shisco]

Asteroidová stanice

Několik kroků kupředu nasvědčilo, že varovný záchvěv Síly nebyl planý. Mistryně na někoho promluvila, zaostřil jsem oči dále do téměř neosvětlené chodby a spatřil obrys černého pláště s kápí, nebo snad něčeho, co vypadalo jako zbroj. Stiskem tlačítka jsem aktivoval světelný meč a jeho modrá čepel se se zabzučením probrala k životu. Záře světelného meče osvětlila chodbu tak, že jsem viděl postavu lépe.
Takže tohle je ten Aidan, pomyslel jsem si a podvědomě stoupnul do otevíracího postoje Ataru. Zatím jsem však nic nedělal, neboť i mistryně Coris vyčkávala a mluvila.
Věděl, co se stane? Co tím myslí? Starej šéf? Kdo je Starej šéf?
Pak se Aidan opět ztratil ve stínech. Nezaútočil na nás ani se nezachoval nepřátelsky. Deaktivoval jsem světelný meč a chtěl jsem ho pověsit na opasek, ale když Coris zavolala Aidana zpět, radši jsem si ho nechal v ruce.
Co má tohle všechno sakra znamenat? 'Vždycky, když chci někomu pomoct, tak mi nevěří...' Vždycky existuje cesta zpět ke Světlu.
Vzápětí se mi vybavila vize, která mě složila, když jsem se na Dantooine poprvé setkal s Aerysem Dornem. Měl jsem na výběr, zda zachránit svého vlastního mistra či právě Aeryse Dorna. Nebo to snad nebyl Aerys, ale Aidan Dorn? Nyní jsem si při pohledu na něj uvědomil, jak moc jsou si jeden druhému podobní. V té vizi jsem se rozhodnul pomoci mistru Gatariovi na úkor zraněného a byl jsem odměněn smrtí.
Jenže co se mi prostřednictvím toho všeho snaží Síla sdělit?
Mistryně Coris se na mne obrátila s nadějí, že jí pomůžu rozhodnout se, co udělat dál.
Co by asi udělal mistr Gatario na mém místě?
Proč? Proč by musel mistr Gatario zemřít, aby mohl někdo jiný žít? Váš bratr mne před vámi varoval. Jste zvrácený. Přesto má každý naději na spasení.
Mluvil jsem s ním s jistým stupněm respektu, neboť bez ohledu na to, co se z Aidana Dorna stalo, je to válečný veterán, a to je něco, co by se mělo ctít. Pohlédnul jsem na světelný meč ve své ruce a z něj opět na Aidana.
Vím, jaké to je, když má někdo ve své hlavě něco, co ho nutí dělat příšerné věci. Byl jsem posedlý sithským duchem, který mne málem ovládnul, přesto tady teď stojím ve jménu Řádu Jedi. Řád mi pomohl, i vám může ještě pořád pomoci.

[Gnost Kohn]

Asteroidová stanice

Já to něco porazil, s pomocí...trvalo to dlouho a stálo to hodně. Nepotřebuji naději na spasení, dokážu se ovládat. Musím říct, že kdybych byl mladší, možná bych ti uvěřil... já si zvolil válku, ignoroval jsem skoro vše co nás v chrámu učili. A řekni... kdo je více zvrácený, ten kdo radši odejde a vrhne se na nepřátele i za cenu pádu na temnou stranu aby.. ochránil... ty ...na kterých mu záleží před sebou? Nebo ten, kdo si sobecky řekne že to zvládne a tím vědomně ohrozí.. ty.. které chtěl chránit? My jsme věděli co to s námi udělá.
Aidan udělá pár kroků vpřed a ty vidíš, jak se při tom drží za bok, do obličeje mu stále ještě dostatečně nevidíš.
Porazil jsi to s pomocí Arthose? A Aerys měl být děkuji od tebe na oplátku?
Výraz mistryně se rovná výrazu věřím ti ale nedokážu si to připustit.
Bratr tvého dočasného mistra se stále přibližoval a mistryně už také držela v ruce meč.
Ano... je to pravda.
Ozve se od Aidana a mistryně aktivuje meč.
Ale jaksi jsi mu zapomněl dát souřadnice téhle stanice, sám jsi rád že žiješ. Aerys tady není sám.. Zdá se že tě tvoje předvídání budoucnosti zrazuje. Spíš jako obvykle ležeš.
Aidan byl nyní dost blízko, v ruce se mu objevil meč, ale místo toho aby ho aktivoval hodil ho před vás na zem a sundal si kápi.
Pro vás oba to byl trochu šok. Aidan byl bledý jako stěna, na krku a okolo očí měl naběhlé krvavě rudé žíly a oči měl taky podlité stejnou barvou. Vzhledově se však od svého bratra lišil. Měl delší vlasy, nejvíc asi 8 cm, narozdíl od bratra, který měl patřičně vyholenou hlavu. Pigmentace vlasů se už taky téměř ztratila, ale tvůj odhad byl zhruba hnědá. Podobný mu byl nejspíše jen v očích, když pomineš známky vlivu temné strany. Společně s potrhanou černou róbou rytířů jedi vypadal na první pohled vcelku děsivě.
Mám svoje důvody... pravdu ti řekne Aerys nebo nikdo.
Můžu vás navigovat pryč, Rishe ke Gatariovi, ale vy budete muset bojovat. Spolehnete se na rychlost, na to že Arthos nestihne jednat , na to že se nebude angažovat...ale bez plánu B.. Bomba pokud můžu hádat.
Nebo vám rychle řeknu co potřebujete vědět a půjdete pro Gataria sami, zatímco já.. bych se hrdinsky obětoval tím že bych zdržel Arthose. Budete mít plán B, možná větší možnosti na přežití... můžete hlasovat. V každém případě budete bojovat s těmi poskoky co si Arthos zařídil.. S jinou možností vám nepomůžu, co se týče možností na přežití jsou tohle jedniné, které jsem viděl.
Když chce tak umřít, tak mu vyhov. Berte druhou možnost. Jděte pro Gataria a nechte mě to tady dodělat.
Ozve se z komunikátoru Rishův hlas.
Aaa nechalas zapnutý komunikátor aby to slyšel... jak milé. Počítám s tím, že Aerys ho nemá.
Aidan se zdál potěšený z tohoto objevu.
Rish se rozhodl, já na tobě vidím že ses taky rozhodla... jedna jedna... já se zdržuji, rozhodující hlas má zase padawan.. docela drastické na kolika... šestnáctiletého padawana?
Nadšení z Aidanova výrazu je až děsivé, zdá se že se v tom vyžívá.
Zase ty tvoje hry.
Ne hry! Všechno je Síla, Síla a moje hry. Chceš mě zabít dobrá, ale tím zabiješ i Aeryse, nebo sebe.
Mistryně se otočí, takže jí nevidíš do obličeje, ale na Aidanovi nyní vidíš smutek a na očích mu vidíš bolest. Přitáhne si do ruky meč, který před tím odhodil na zem a podívá se na tebe.
Jak se rozhodneš?
Nedokázal jsi se dostat ke slovu, ale nyní jsi měl znovu možnost.
Výraz Aidana nyni vypadal, jakoby ležel na smrtelné posteli a žádal abys ho dorazil. Složil ruce a jedné ruce lehce zvedl dva prsty.
Prosím.. při možnosti jedna Liri umře a já to nedokážu ovlivnit. Gataria a tebe dokážu.. zachránit při obou možnostech.
Ozve se ti v hlavě Aidanův hlas.

[Shisco]

Asteroidová stanice

Aidanova slova mne donutila se zamyslet.
Jenže co když to v konečném důsledku způsobí smrt daleko více lidí, než kolik zachráním? Možná byla cena za vítězství příliš vysoká. To, že Rada Jediů nečinně seděla na prdelích, když Jedie galaxie nejvíc potřebovala, mi taky pěkně smrdí a kdybych se narodil o pár let dřív, i já bych šel s Revanem do války. Válčit ale neznamená propadnout Temné straně, dokud neválčím pro válku samotnou tak jako Mandaloriané.
Temný Jedi přistoupil blíže a držel se rukou za bok, jako by byl zraněný.
Myslí si, že to zvládne...
Po mé pravici se ozvalo zabzučení, když mistryně Coris zažehla svůj světelný meč. Já měl prst připravený na aktivačním tlačítku, ale hodlal jsem svou zbraň aktivovat teprve až to bude nutné.
To jsme viděli. Coris řekla, že ta těla jsou jeho práce. Co s těmi... bytostmi dělal?
Aidan si sundal z hlavy kápi a odhalil tak své zcela vybledlé vlasy a zvláštní oči, které připomínaly oči jeho bratra, přestože se barva jejich duhovek změnila ve žlutou a jeho oči tak nyní vypadaly téměř jako krysí. Poté sundal z opasku svůj světelný meč a mne zasvědil palec na aktivačním tlačítku toho mého, ovšem to, co se stalo, mne vcelku překvapilo. Upustil meč a nechal ho skutálet k zemi.
On ho zaprodal a teď dělá, že nám chce pomoct. Ale... Co když to nedělá? Vždyť ten chlap musí přemáhat šílenství po tom všem, čím si prošel. Své důvody... Tak ty bych teda chtěl znát. Nebo radši ne.
Poté se mu v očích rozsvítila jiskřička odhodlání. Aidan, který vypadal jako učebnicový příklad Temného Jediho, se nyní chtěl obětovat pro vyšší dobro. Napadlo mě, že ať už se s ním stalo cokoliv, nikdy to nedokázalo doopravdy zahubit pravého Jedie v něm.
Vtom však zapraskal komlink, který měla zavěšený na opasku, a ozval se z něho hluboký, zkreslený hlas mistra Rishe, který nás nabádal, ať zvolíme druhou variantu.
Jak můžem vědět, že nás nepodrazíte? Jak můžem vědět, že neskončíme jako ta těla tady v chodbě?
Ukázal jsem palcem levé ruky za sebe. Mistryně Coris zaujala vyčkávací postoj Juya.
Nemůžem. Ale váhání je komfort, který teď není na dosah. První možnost bude mít za následek jenom to, že tady zemřeme všichni, protože spoléhat na štěstí by bylo v téhle situaci čiré šílenství. Přikloním se k názoru mistra Rishe. Postaráme se, aby vaše oběť nebyla zbytečná, a uctíme ji pořádným ohňostrojem.

[Gnost Kohn]

Asteroidová stanice

Aidan na tvoji otázku ohledně důvěry neodpovídá, jen se dívá na mistryni.
Myslím, že přípitek postačí, ale nic levného. No.. ztrácíme moc času. Jděte pořád rovně a pak už si vzpomeneš kudy k celám.
Projde kolem vás a zamíří ke dveřím na opačné straně než máte jít vy.
Aidane..... doufám že jsi viděl nějakou možnost, kde to přežiješ.
Temný jedi se otočí a v rukou se mu objeví další světelný meč, který ti hodí a ve kterém poznáš meč mistra Gataria.
Nic neslibuju.
Na to zmizí a mistryně pomalu vyrazí chodbou.
Snaž se nezvrtat si to v životě jako my.
Ikdyž se snaží maskoat svoje pocity, cítíš veliké rozrušení.
Někdy si přeju, aby tady nikdy nebyly mandalorianské války.
Povzdychne si, když Silou otevírá dveře, které spíše ohne tak že se jimi dá projít, než zasune do stran.

[Shisco]

Asteroidová stanice

Na Aidanově pobledlé tváři jsem zahlédl něco, co se podobalo úsměvu.
No, jak znám svého mistra, tak se po návratu určitě oba vožerem a pak poletíme na Iridonii.
Aidan se otočil na podpatku a vykročil právě opačným směrem než kam jsme měli namířeno my.
Jako bych na něm ten vnitřní souboj úplně viděl... Zdá se, že se rozhodnul. Nesobecky. Jestli tohle není rozhodnutí pravého Jedie, pak co teda je?
Potom se ještě otočil a hodil ke mně jakýmsi podlouhlým předmětem. V prvních okamžicích jsem si myslel, že je to granát, a málem jsem se vrhnul k zemi k obraně před výbuchem, pak se mé vyburcované podvědomí uklidnilo a já si uvědomil, že to není granát.
On je to světelný meč. Mistrův světelný meč!
Natáhnul jsem levačku a chytil ho do ní. Nyní jsem měl u sebe tři světelné meče, což mi přišlo poněkud zvláštní.
Jako pochodující zbrojnice...
Než se mistr Aidan Dorn s konečnou platností ztratil z dohledu, stihnul jsem mu ještě popřát Síla vás provázej.
Cesta byla volná. Stačilo si "jen" probít cestu k mistrovi, osvobodit mistra, probít si cestu k lodi a hurá domů na večeři.
Domů... Co je to doma?
Pokusím se.
Udělej to nebo jdi od toho, není žádné zkusit, vybavila se mi oblíbená hláška mistra Vandara.
Nedokážu posoudit. Mistr Gatario nešel do války jen kvůli tomu, že musel řádně vycvičit mě. A měla jste slyšet, jak se pustil do mistryně Atris, že prý vymaštěná bílá schutta... S Revanem naprosto souhlasil.
Vešli jsme do dveří, které mistryně otevřela, nebo spíše prohnula pomocí Síly, a dali jsme se do běhu chodbou k zadržovacím celám. Pevně jsem svíral v rukou oba světelné meče, protože se mi zdálo, že to nebude trvat dlouho a setkám se s něčím, co se rozhodně nebude chtít kamarádit.
V Jar'Kai mám sice ještě mezery, ale teď hodlám zúročit všechny ty hodiny, kdy mi mistr vtisknul do ruky druhý světelný meč se slovy "Chtěl jsi oboustranný meč, tak cvič".

[Gnost Kohn]

Asteroidová stanice

A já souhlasím asi s oběma.
Jdete chodbou, nyní už funguje osvětlení, ale i tak je v chodbách docela temno.
Vcelku rychlý krok vystřídá opatrný poté, co někde v dáli uvidíte hlídku nejspíše tří lidí, naštěstí oni neviděli vás.
Už to není daleko.
Prohlásí po asi třech minutách, než tě zarazí a postrčí dozadu za roh.
Ty zároveň vycítíš a i uslyšíš pohyb vedle v chodbě. Mistryně stihla zašeptat něco ve smyslu, ať nic neděláš a odněkud vytáhla nůž.
Když se v chodbě objeví člověk, mistryně mu vrazí nůž do krku, opatrně ho položí na zem a to za minimálního hluku. Poznáš, že muž zhruba středního věku byl ihned mrtvý.
Ale to už mistryně zase vyrazí.
Nikdy to nebude jednodužší.
Uslyšíš, jak si říká pro sebe šeptem.

[Shisco]

Asteroidová stanice

Vy jste můj člověk, pousmál jsem se nad Corisinými slovy.
Po několika dalších krocích se rozsvítila světla, jejich svit byl však slabý, jako by fungovaly v nouzovém režimu. Vtom se v dáli na konci chodby, v místě, kde bylo několik odboček, mihly tři jakési tmavé postavy. Instinktivně jsme se přikrčili ke zdi, můj tmavý plášť mi v nepříliš dobře osvětlené chodbě pomohl splynout se stěnou. Mistryně Coris měla plášť skoro černý, takže by viděli spíše mne než ji.
Úf, oddychnul jsem si, když postavy pokračovaly v chůzi a nevšimly si nás. Vydali jsme se po hvězdicovitém rozcestí šikmo dopředu vlevo a chvíli jsme s nastraženými smysly běželi vpřed. Pak mne Coris nepříliš vybíravě přitisknula ke stěně. Prakticky okamžitě jsem ucítil varovný záchěv Síly, jak mi zapulzoval temenem hlavy, a zasvědily mě palce na aktivačních tlačítkách obou světelných mečů. Předtím, než jsem je stihnul zažehnout ku svojí obraně, mistryně nacvičeným pohybem vytáhla nůž z boty a vzápětí ho vrazila přímo do krku postavě, která vyrazila zpoza rohu. Když mistryně dotyčného položila na zem, abychom na sebe hlukem neupozornili, uviděl jsem, že je to lidský muž tak okolo padesáti roků.
Takže pokračujeme?
Vykouknul jsem zpoza rohu a dali jsme se opět do pohybu, vstříc mistrově záchraně.

[Gnost Kohn]

Asteroidová stanice

Jdete chodbou další dvě minuty, než se ozve vysílačka.
Balíček je na místě, máme půl hodiny..odvedu trochu pozornosti.
Zádoveň se ozve poplach. Při zbystření nad sirénou poplachu ucítíš slabou přítomnost mistra.
Arthos si s náma hraje a Aidan se choval taky divně.
Najednou se ocitnete před dveřmi s nápisem "Laboratoře". Nic divného na nich nebylo, až teda na to, že byly z poloviny nahozené krví, stejně jako podlaha před nimi.
Jdi vedle, je tam místnost bezpečnosti, odemkneš tam všechny dveře v laboratořích a taky cely. Chci si to tady projít, ty pak jdi pro Gataria a potkáme se tady.
Když dorazíš do místnosti bezpečnosti jdou tam tři konzole. Na jedné vidíš schéma laboratoří včetně ovládání a na druhé to samé akorát ta spravuje cely. Na třetí blikají dvě složky "S.01.Ae.D." a "S.02.Ai.D".

[Shisco]

Asteroidová stanice

Šli jsme chodbou dál a dál. Neměl jsem nejmenší tušení, co všechno na nás může číhat v chodbách, ale náš cíl byl jasný a nemohli jsme se odchýlit od vytyčeného plánu ani na okamžik, jinak bychom celou tuhle misi mohli odsoudit k nezdaru. Netrvalo dlouho, než mistryni Coris na opasku zapípal komlink a z něj se ozval Rishův typický hluboký, maskou zkreslený hlas.
Půl hodiny. 30 minut. 1800 sekund. A pak tady začne být pořádně horko.
Tok mých myšlenek, když jsem v duchu počítal, kolik času že nám to vlastně zbývá, se základnou začalo rozléhat hýkání alarmu, doplněné o chladný elektronicky podbarvený hlas, který s ledovým klidem počítače oznamoval narušení bezpečnosti.
Mistr Gatario. Je blízko...
Arthos... Arthan Arthos... Stejně je mi to jméno nějak povědomé.
V okamžiku mne poznání udeřilo do hlavy jako tlaková vlna. Mistr Gatario se mnou příliš nemluvil ohledně Padawana, kterého cvičil přede mnou. Mistr mi zatím odpověděl na každou otázku ohledně své minulosti a svého života, ale...
Neptal jsem se. Ať se s ním stalo cokoliv, nikdy jsme o tom spolu nemluvili. A to jsem si myslel, že už se navzájem známe tak dokonale.
Opět jsem přesunul svou koncentraci na chodbu před námi a následně na další křižovatku a na velkou kaluž tmavě červené krve, která se táhla od jedné stěny chodby až ke druhé a do které kapku po kapce stékaly další a další po otlučených černých duraocelových dveřích, na kterých stálo velkými stříbrnými písmeny Laboratoře.
Ta krev vypadá čerstvá. Hodně čerstvá. Co se tady kurva stalo?
Myšlenky na původce té spoušti jsem nechal na později s tím, že pokud představuje nějakou hrozbu, zjistím to vzápětí.
Odemknout všechny dveře v laboratořích a cely, přikývnul jsem, když se na mne Coris obrátila s požadavkem. Zvednul jsem zrak od krvavé louže na podlaze a vydal se chodbou doleva, dokud jsem nenašel dveře s nápisem Bezpečnost. Zkusil jsem se dotknout otevíracího tlačítka, nic se nestalo.
Samozřejmě, okomentoval jsem sám pro sebe a palci stisknul aktivační tlačítka obou světelných mečů, které jsem stále držel v ruce. S typickým zabzučením se zažehla tolik známá modrá čepel toho mého společně s neméně známou oranžovou čepelí mistrova meče. Vrazil jsem obě čepele do dveří v bodech, které tvořily myšlenou úhlopříčku myšleného obdélníku, a dvěma tahy každého světelného meče současně proti sobě se z myšleného obdélníku stal skutečný. Pak jsem vytáhnul čepele z duraoceli ven a přesně mířeným kopancem jsem zamáčknul vyříznutý kus dovnitř, načež jsem prolezl úhlednou, pravidelnou dírou.
Naskytnul se mi pohled na tři vedle sebe v řadě stojící konzole. Vydal jsem se k nim blíž, když vtom se po mně shora ze stropu cosi vrhnulo. Instinktivně jsem švihnul světelnými meči vzhůru a teprve pak na útočníka pohlédnul. Byl to vysoký bělovlasý Arkanián v bílém vědeckém plášti, rozseknutý na tři nepravidelné kusy. V oddělené pravačce, ze které se v místě useknutí ještě kouřilo, stále svíral vibronůž.
To od tebe nebylo chytré, prohlásil jsem tiše k již mrtvému Arkaniánovi, načež jsem opětovným stisknutím aktivačních tlačítek meče deaktivoval a zavěsil si je na opasek, kde se mi teď houpaly tři rukojeti.
Jak pochodující zbrojnice.
Překročil jsem rozsekanou mrtvolu vědce a vydal se ke konzolím. Viděl jsem, že na displeji té první je menu, ze kterého se dá vypnout nouzové uzamčení dveří, a na té druhé svítí ovládání cel. Bylo dílem okamžiku, než se mé hbité prsty postaraly o odemčení dveří a cel, pak jsem se podíval na tu třetí. Byl tam otevřený jakýsi adresář, zřejmě jsem Arkaniána svým vstupem vyrušil od práce a ani to nestihnul zavřít.
S.01.Ae.D, S.02.Ai.D...
Okamžitě jsem pochopil, co zkratkovité názvy souborů znamenají, a z pouzdra na opasku jsem vytáhnul malý datový čip. Zapojil jsem ho do příslušného portu a celou složku si zkopíroval.
Tohle bude jistě důležité.
Pak jsem adresář zavřel, datový čip vytáhnul a zastrčil ho zpět do pouzdra, otočil se na podpatku a uháněl k celám pro mistra Gataria.

[Gnost Kohn]

Asteroidová stanice

Zadáš kopírování souborů, netrvá to dlouho a při zhruba 62% konzole zabliká, zhasne a nejspíše i podle smradu vyhoří.
Když dorazíš k celám, což byla podlouhlá místnost s asi 10ti dveřmi, z toho byly jedny vyražené a namáčklé na dveře protější cely a stěnami kamene, nejspíše z důvodu pozice hluboko v asteroidu.
Když v chodbě uděláš dva kroky, všechno potemní jako se ti stalo už před tím na Dantooine.
Před tebou se rozhostí obraz dvou lidí, mužů, jeden klečí a má na hlavě kápi a druhý stojí. Nezdá se ti moc starý, ale rozeznáváš sněhobílé krátké vlasy. Oba jsou oděni do černých rób rytířů jedi, róba klečícího je však trochu potrhaná.
Tvůj úkol je jasný, zajmout nebo zabít Aeryse Dorna a zabít všechny kdo by s ním mohli přijít, rozumíš?
Promluví starši muž a osoba v kápi zvedne hlavu.
Na něčem jsme se domluvili, na vyjímce, doufám že jsi nezapomněl Arthane. Nezapomněl na naši dohodu.
Muž v kápi odhalil, že starši muž je bývalý padawan tvého mistra, a jeho hlas ti také přišel povědomý.
Dohodu jsem upravil, nepotřebuji ji, byla by jen na obtíž, já vlastně nepotřebuji ani tebe, jsi moc nestálý a snadno se rozptyluješ. Tvůj bratr se ovládá lépe než ty, hlavně když je v tom svém běsnění.
Postava v kápi, Aidan Dorn vstal a nejspíše chtěl Arthose chytit pod krkem, ale něco mu v tom zabránilo, takže se mu ruce zastavily dobrých deset čísel od jeho krku.
Působivé, ale to ti nepomůže, ty zemřeš, tvůj bratr nakonec tady, ona taky, Rish pro jednou snad hnán pomstou, nebo příkazem Rady taky a Garran si svůj ortel podepsal na Malachoru. Celá pětka padne mým mečem ať chceš nebo ne.
Na to vrazí Aidanovi do krku injekci s výrazem veliké spokojenosti.
Ne, já tě... zabiju... Arthane Arthosi, to ti slibuju.
Ne, nezabiješ.
Pak ho Arthos odmrští Silou do cely, Silou zavře dveře a odejde z místnosti.
"Vize" však nekončila, asi po třech minutách, ikdyž ti to připadalo jako mnohem více času dveře vyletěly a zastavily se o protější stěnu.
Logicky se poté objevil Aidan, v jedné ruce držel aktivovaný modrý meč a v druhé prasklou ampulku s něčím.
Sakra.... Aerys to bude muset překousnout jinak, sakra..
Pustí ampulku na zem, padne na kolena a začne plivat, nebo spíše kašlat krev.
Jedno po druhém. Dávej si bacha, nic není jak se zdá.
Začne si mumlat, poté co vstane a vyrazí směrem, kde stojíš ty... trochu strašidelné bylo, že měl oči upřené přímo na tebe, pak se "vize" rozplynula.
Tak sakra, ještě ty dělej problémy.
Ozve se hlas mistryně a ty ji uvidíš, jak vychází a vláčí mistra.
Nereaguje, je v bezvědomí, stejně bych ho nebudila, protože by byl možná akorát větší přítěž, potáhneš ho ty..... Neviděls doufám něco.
Vychlí na tebe rytířka jedi spoustu slov, a chvíli ti trvá, než si v hlavě rozebereš co vlastně říkala.

[Shisco]

Asteroidová stanice

Terminál počítače, ze kterého jsem kopíroval soubory na svůj datový čip, krátce zablikal a hned na to notně zasmrděl přičemž z jeho spár se vydral obláček černého čmoudu. Bleskurychle jsem vytrhnul čip z datového slotu a prosil Sílu, aby byl v pořádku. Kontrolovat to ale nebyl čas.
Je to jen kus křemíku. Ale kdo ví, jak moc důležité to mohlo být, projelo mi hlavou. Konzole byla K.O., obraz se zprávou Kopírování - 62% zůstal vypálený do displeje.
Otočil jsem se na podpatku, zastrčil čip zpátky tam, kam patří, a vyběhnul k celám. Když jsem tam doběhnul, dveře už byly odemčené. Zastavil jsem před nimi a než jsem jimi prošel, odepnul jsem si od opasku dva ze tří světelných mečů - můj do pravice, mistrův do levice.
Co všechno jsem asi pustil na svobodu, když jsem přes konzoli všechny ty dveře poodemykal? napadlo mě. Pokud je tohle pracoviště nějakých šílených vědátorů, co jsou schopní jednomu uříznout ruku a přišít ji někomu jinému na záda, jen aby zjistili, co to udělá... Otázkou ale je, jestli by produkty všelijakých pokusů byly v těch samých celách jako "regulérní" zajatci, protože jestli ano, tak já jsem odemknul VŠECHNY cely.
Připravil jsem si palce na aktivační tlačítka světelných mečů a rázně vešel dovnitř.
Že já hlupák jsem se napřed přes kameru nepodíval, co se chystám odemknout. Mohl jsem mistru Gatariovi tímhle podepsat rozsudek smrti. Co tady mohlo být? Rakghoulové? Technobestie? Výtvory sithské alchymie?
Pak mě ale zalarmovaly mé cvičené smysly Jedie, když jsem prošel a spatřil, že jedny z bezpečnostních dveří, které i světelnému meči chvíli trvají, než je prořízne, byly vytržené z pantů a mrštěné do těch naproti, oboje dveře zkroucené, jako by byly z papíru.
Popošel jsem o několik kroků dále. A pak znovu, znovu ta podivná věc, která se mi už několikrát stala v enklávě na Dantooine. Viděl jsem dvě postavy. Lidské. Jeden měl bílé vlasy ještě vybledlejšího odstínu, než má Atris. Ten druhý klečel na zemi. Okamžitě jsem ho poznal, před chvílí jsem ho viděl. Byl to Aerysův bratr. Rozmlouvali spolu a ten v kápi oslovil toho druhého "Arthane". Pak se ten na zemi zvednul a pokusil se Arthana popadnout za krk a zaškrtit ho. Ale nepodařilo se mu to, neboť Arthan si přivolal na pomoc Sílu a ruku odtlačil zpět. A pak... toho druhého něčím bodnul. Složil se k zemi a Arthan Arthos jen ledabyle mávnul rukou, aby s Aidanem mrštil do cely jako s hadrovou panenkou a zabouchnul za ním ty tlusté bezpečnostní dveře.
A potom... Prásk! Ty dveře se znovu vytrhnuly z pantů a znovu vrazily do té stěny. A já si při tom uvědomil, že tam vlastně byly celou dobu předtím a já jen zažíval něco jako psychometrický záblesk.
Zahlédnul jsem modrý paprsek světelného meče a Aidanovu tvář. Svíral v druhé ruce jakousi rozbitou ampuli. Chtěl jsem udělat krok blíže, abych mu vypomohl Sílou, ale to už mu ruce povolily. Světelný meč se s dopadem na podlahu deaktivoval a zbytek ampule se roztříštil na ještě menší kousky.
Provrtával mne očima skrz.
Dávej si bacha. Nic není, jak se zdá...
Tak sakra, ještě ty dělej problémy, probral mne hlas mistryně Coris a já si uvědomil, že předchozí návrat do reality byl falešný a že to jen jedno vidění přešlo volně v druhé. Zamrkal jsem očima, abych je přinutil zaostřit, a spatřil jsem, jak Coris táhne bezvládné tělo šedivějícího Zabraka, který nemohl být nikdo jiný než můj starý mistr.
Co... Jak... Ach, jistě, vypadněmež.
Nacvičeným pohybem jsem pověsil svůj světelný meč na opasek, pak jsem chytnul mistra, připnul mu na opasek ten jeho, kdyby se náhodou probral a potřeboval ho, a se značnou námahou jsem si ho přehodil přes záda.
Potřebuje lékařskou pomoc! Musíme ho co nejdříve dostat do lodi! Jak si vede mistr Dorn? AERYS Dorn!
Co to sakra zase bylo? Měl jsem halucinace, nebo je to snad nějaký projev latentní psychometrie, kterým se mi Síla snaží zpříjemnit den?
Jo, viděl jsem dost.
Nesouc mistra na zádech jsem očekával další instrukce od Coris. Bylo potřeba dostat mistra do bezpečí, ale také bylo potřeba, aby někdo kryl záda Aerysovi.
Ale jedno po druhém. Je to válečný veterán, sakra, určitě se dokáže udržet dostatečně dlouho! A Arthos stejně půjde k šípku, až Rish celou tuhle prokletou stanici promění v hvězdný prach.