3. Mise pro Xaviera(Xavier Kirsten)

[Xavier]

Generis, Vesnice Kaneck

Průzkum první vesnice neproběhl příznivě. Jediná osoba citlivá v Síle byla moc mladá, nevycvičená a hlavně v Síle moc slabá na to, aby nás mohla zajímat.
V dané situaci jsem mohl udělat jen jedinou možnou věc. Objednali jsme si Menkooro.
Poté co ona červená tekutina svlažila naše hrdlo byla situace o něco růžovější. Objednali jsme si další.
Poté, již s místním "pivem",opravdu nechápeme jak to můžou normálně pít, jsme si přisedli k diskutující skupince a pustili se s ní do opileckého žvanění.
Vzhledem k našim nedávným drogovým zkušenostem nebylo zas až tak těžké korigovat alkohol v těle a udržet se střízliví natolik abychom si vše pamatovali a nic neopatrného neplácli.
Poté co jsme již zcela zapadli do konverzace, jsme ve vhodný okamžik nadhodili místní podivné úkazy, očekávaje, zda se něco nedozvíme od toho nejnespolehlivější ho zdroje, opilců v hospodě.

[Jordi Linx]

Generis, Vesnice Kaneck:
Svůj průzkum jste shledali jako neúspěšný a rozhodl jste se to zkusit "infiltrací" mezi místní obyvatelstvo a to v jejich jediném prostředí, kde mohou za jistých okolností volně mluvit s cizinci a je jim to v podstatě jedno. Stížnosti malé dívky jste ignorovali a zaměřili se spíš na naslouchání historce jejího otce. Ta povídka nebyla nijak výrazně úchvatná, ale přesto měla několik poměrně chytlavých bodů. A vám stačilo jenom ve vhodnou chvíli reagovat správně zvolenými slovy, aby vás muži pustili mezi sebe a jali se vám vysvětlovat, jak nebezpeční vlastně tihle tvorové mohou být. To, že někteří místní vesničané předtím také spíše ohrnovali nos a nyní stáli na straně svého kolegy, aby vás přesvědčili, bylo v jistém bodě poměrně zábavné.
Místní dobytek ta obluda roztrhá jako nic, zvlášť dospělej samec,
poznamenával jeden a ostatní souhlasně pokyvovali hlavou.
Ale samice je nebezpečnější, zvlášť v říji. V tomhle období je lepší je nepokoušet, naštěstí nemusíme makat v těch dnech na polích,
přidal se další a diskuze se rozhořívala v plném proudu a vy jste měli tu čest sedět mezi zbytkem vesnice skoro jako jedni z nich.
Ale tati, venku se už stmívá a on pořád není doma. Maminka skoro pláče, že se mu snad něco stalo ...
žadonilo i nadále děvče, ale otec jí nechtěl pomoct. Ne, že by to bylo kvůli ní, ale neměli jste problém vycítit, že to spíš bylo k synovi.
Na poli nepomůže, celé dny se někde fláká a já mu budu zachraňovat zadek pokaždé, co se nevrátí domů? Zmetek nevychovanej je to! Flákač a drzá huba!
zanadával si otec, přesto jste dovedli vycítit, že i tak má starost. Nejspíše to mohlo být dědičnou návazností.
Ten můj je to samý, vlastně všichni tady v okolí jsou takoví,
odplivnul si jeden z mužů a hostinský ani nenadával. Přitom v několika předchozích případech vyhrožoval plivačům "smrdutým hadrem a plazením se po kolenou", když je přistihl.

[Xavier]

Generis, Vesnice Kaneck

Absence místní mládeže nás začala mírně znepokojovat.
Že by přece? Že by si tu nějaký Jedi otevřel svou tajnou školu a tahal do ní místní děti jako studenty?
Tato myšlenka se nedala jen tak zavrhnout.
Copa? Problémy se synátorama?
Zeptali jsem se do pléna a napili se.
K tomu jsme měli ještě jedno důležité pravidlo. Kdo z nás pije, ten neřídí a nemluví a zbytek zůstává tedy stále střízlivý a v kondici. Ač je to logický nesmysl, neboť tak to ani u schizofrenie nemůže fungovat. Tak nám to fungovalo. Vždycky jsme hold museli mít něco extra.
Nenápadně jsme i sledovali mimiku ožralů, i malé holčičky, o kterou jsem se začal, Síla ví proč, bát.

[Jordi Linx]

Generis, Vesnice Kaneck:
Nemohli jste tušit, jestli to bylo s přibývajícím alkoholem, nebo snad podezřením někoho z vás, ale holčička se vám při jednom jejím pohledu zdála podezřelá. Jedno z vašich eg vyslovilo domněnku, že to je Císařovo nemanželské dítě, které odložil, protože bylo příliš slabé, ale toto ego bylo nejspíše ještě paranoidnější než zbytek z vás.
Skutečně zajímavou informací pro vás však bylo poznání ohledně zdejší mládeže. Respektive o její pravidelné nepřítomnosti a problémy s jejich rodinami. Proto jste se rozhodli o tomto tématu přímo dozvědět více a to jednoduchým položením otázky.
Problémy? Občas bych řek, že to není ani můj syn, holomek jeden! Prostě, když nejsou ve škole, tak jsou celý den někde v tahu, místo aby pomohl na poli,
otočil se na vás muž, u něhož stále postávala holčička, jejíž výraz prozrazoval, že se nejspíše brzy rozbrečí.
Kdyby se aspoň učili chlastat jako my zamlada,
nadhodil další z mužů a značná část skupiny se pobaveně rozesmála. Nemohlo vám ujít, že byli všichni v podobném věku a tedy, že nejspíše vyrůstali společně.
Ale ty ses to nenaučil doteď!
ozvalo se opět od některého z mužů a vypukla další vlna smíchu.
Divím se, že ještě chodí do školy a dokonce se snaží i učit. Jakoby z něj mohlo být něco jiného, než farmář nebo v lepším případě mechanik,
pokračoval muž ve vysvětlování, když se ozvalo fňukání. Nejprve nebylo v rachotu hospody skoro vůbec slyšet, nebo jste jej slyšeli jenom vy, ale postupně nabíralo na síle. Netrvalo to dlouho a holčička už naplno brečela, čímž přerušila místní zábavu.
Sakra, nebul. Vždyť už jdu. Ale tentokrát ho seřežu, na to přísáhám,
zlomil se muž a začal vstávat, ale větu za něj dokončil někdo jiný:
jakože ráno na poli makat budeš!
a hospoda se opět rozesmála. K muži se ale i tak připojili dva další a jeden z nich vytahoval starší svítilnu, protože venku už se začínala rozprostírat tma. Holčička sice přestala po chvilce brečet, ale stále silně popotahovala a vy jste mohli díky svému úpěnlivému sledování vnímat každý popotah její malého nosu.

[Xavier]

Generis, Vesnice Kaneck

Usoudili jsme, že místní by zasloužili spíš přes držku, než další rundu. Na to ale bude dost času při odletu, dokud zde máme práci museli jsme si nechat zajít chuť.
Inu jak se říká, nejdřív práce, potom zábava.
Když se několik mužů zvedlo, že půjde ztraceného chlapce hledat, zvedli jsme se taky. Ač se z toho všeho mohla stát jen jedna velká ztráta času a energie, stálo to za prozkoumání.
Vyšli jsme tedy společně s místními před hospodu, abychom mohli začít pátrat po ztraceném chlapci.

[Jordi Linx]

Generis, Vesnice Kaneck:
I když se vás to tak hodně netýkalo, tak jste zapůsobili solidárně a zvedli se s místními v tom, že s nimi vyrazíte hledat ztraceného syna. To, že váš skutečný motiv byl úplně odlišný, byla už jen vaše vlastní záležitost a ostatním po tom nic nebylo, alespoň do doby, dokud o tom nebudou nic vědět.
Není to tvůj syn, nemusíš s námi jít,
otočil se na vás otec ztraceného dítěte, byť se v jeho pohledu možná dala dohledat jistá míra vděčnosti. Jakési uznání si vaše odhodlání jít s nimi získalo i v pohledech ostatních mužů v hospodě.
Ale pokud na tom trváš, tak jsi vítán. Stejně jenom nejspíš dojdeme k lesu a tam je potkáme jako vždy,
pokrčil však otec rameny a předstíral, že nevidí umíněný pohled své dcery, které se nelíbilo, že to nebral příliš vážně. Vyrazili jste tedy ven, ale když jste prošli okolo malé dívky, tak se za vámi s překvapeným pohledem otočila. Ale nic neřekla, nebo nejspíš netušila, co by měla říkat.

Před hospodou jste zformovali jakýsi útvar, kdy šli dva muži vpředu a dva vzadu a každá dvojice měla světlo.
Kolik jich takhle vyzvedneme dneska, co myslíš?
pronesl muž s lampou, který šel vpředu a prozradil, že tohle se pomalu stávalo jejich pravidelným rituálem.
Kromě toho mého spratka tam bude určitě i Hillovic kluk a Nowakowa dcera,
poznamenal otec a s ostatními pokračoval ve vyjadřování domněnek, které všechny děti se dnes postrádají. Vyrazili jste rovně z vesnice a šli kus po cestě, než jste po půl kilometru vykročili po vyšlapané cestě k blízkému lesu. Neušlo vám, že muži automaticky zpozornili a více se věnovali vnímání svého okolí. Nic nebezpečného ani podezřelého jste však zatím nevycítili.

[Xavier]

Generis, Vesnice Kaneck

Zaujali jsme své místo v pátrací skupině. Malé dívce jsme věnovali povzbudivý pohled.
Když jsme se přiblížili k lesu začali jsme pátrat všemi svými smysly, i těmi, o kterých ostatní nevěděli.
Často mladý zdrhaj?
Otázali jsme se muže vedle sebe. Z jejich hovoru jsem poznal, že to není nijak překvapivý jev.
Tak nemůžu říct, že bych mladý nechápal, s fotrama jako sou tady tihle gentlemani.

[Jordi Linx]

Generis, Vesnice Kaneck:
Na situaci v rámci místních rodin jste si brzy vytvořili vlastní názor a rozhodli se do jisté míry stavět i na stranu chlapců. Otázkou bylo, do jaké míry jste tohle mohli posoudit, když váš původ a situace v životě byly odlišné. Přeci jen, co by v porovnání s vámi mohl dokázat nějaký klučina vyrůstající na farmě.
Poslední rok a něco jo. Předtím tu byl klid a nic se nedělo,
poznamenal otráveně otec hledaného kluk a v jeho tónu bylo jasně čitelné, že daná situace se mu vůbec nelíbila. Dle všeho chtěl, aby se vše držel ve starých zajetých kolejích tak, jak to znal.
Jakoby se během několika dnů ta děcka kompletně změnila a upustila od svých tradičních zábav. Ne, že by to bylo něco špatného, protože to byly samé problémy, ale tohle ... je prostě divné,
poznamenal muž, který nesl světlo vpředu, zatímco tys byl s druhým světlonosičem v druhé řadě vaší 'formace'.
A navíc se začaly dít ty věci ...
připojil se do diskuze třetí z mužů, ten po vašem boku, ale první mu hned věnoval varovný pohled. Očividně se tím dotkl něčeho, co se vesničané rozhodl považovat za jakési tabu. Za věc, o níž nechtěli z nějakého důvodu mluvit s někým cizím, pokud vůbec chtěli.
Mezitím jste se více přibližovali k lesu, ale vše se zatím zdálo v pořádku a bez náznaků jakýchkoliv potíží. Naštěstí pro vás se zdálo, že noc bude jasná, a tak vás měsíční světlo vedlo krajinou a nevyžadovalo po vás tolik spoléhat na umělé osvětlení.

[Xavier]

Generis, u vesnice Kaneck

"Ty tak ví něco o problémech. Se vsadim, že je nikdy četa stormtrooperů nezatýkala." "Tak ti se taky nemohli procházet po guvernérskym paláci na Fondoru a nelezli tam kam neměli." "Tak jak sem měl vědět, že se tam fakt tak těžce nesmí?" "Díky cedulce 'Generální štáb'?" "Sme ještě neuměli číst." "Oprava, tys neuměl číst. Kdybys dával ve škole pozor, uměl bys to." "Taky mi to moh někdo prozradit ty chytrej."
Ač jsme si nebyli jistí, zda tím místní příliš nepopudíme, rozhodli jsme se kout železo, dokud je žhavé.
Věci? Jaký věci?
Zeptali jsme se se směsí zvědavosti a zmatení v hlase.
Po cestě jsme však neustále sledovali okolí, zda se zde nenachází ztracené děti.

[Jordi Linx]

Generis, Nedaleko vesnice Kaneck:
Problémy místních vám přišli v porovnání s těmi vašimi jako titěrné a nevýznamné, ale rozhodli jste si to nechat pro sebe. Stejně tomu bylo i se vzpomínkou, která ve vás vyvolala diskuzi rozdělující vás na několik protichůdných táborů. Více vás však zaujalo dění jakýchsi věcí, které zmínili místní. Vyjádřili jste o to zvědavý zájem, který celý průvod zastavil a vesničané si začali vyměňovat nejisté pohledy. I když se vám již povedlo získat nějakou míru důvěryhodnosti, pořád to očividně nebylo dost na to, aby vám chtěli říct, co se stalo.
Není to až významné, prostě nic, co by se nejspíš nedělo i někde jinde. Nemá cenu se tím zabývat. Teď musíme hlavně najít to naše nezbedné potomstvo,
promluvil muž, jehož dcera vyvolala iniciativu po pátrání po chybějících dětech. Nevole mluvit o tom z něho byla znát, aniž byste museli sáhnout k využití síly.
Vydali jste se znova do pohybu, i když atmosféra mezi vámi poněkud ochřadla. Les byl však již téměř na dosah ruky, když vás upozornil poplašný signál. V Síle jste odhalili přítomnost několika živých bytostí, které byly na kraji lesa od vás. Necítili jste z nich typickou míru nebezpečí, která je typická pro jedince čekající na přepadení, ale také jste tam jaksi postrádali jasnou dětskou nevinnost, pokud se tomu u teenagerů dalo tak ještě říkat. Muži z vesnice si jich doposud nevšimli a kráčeli trochu směrem pryč od nich.
Doufám, že je dneska najdeme rychleji, než posledně. Nemám náladu tady zase půl hodinu prolejzat les,
postěžoval si světlonoš kráčející vpředu a dostalo se mu mručivého souhlasu. Vám se zatím povedlo zjistit, že ostražitost živých bytostí na kraji lesa byla ve velkém stupni, což mohlo znamenat, že o vás již věděli, přesto se stále k ničemu neodhodlali.

[Xavier]

Generis, Nedaleko vesnice Kaneck

Raději jsme se přestali vyptávat. Nepřátele si z nich můžeme udělat i později. Zatím by to nemuselo být příliš vhodné.
Osoby schované na okraji lesa nepřekvapily.
Pomalu a nenápadně jsme se přesouvali směrem k čekajícím osobám.
Dali jsme jim taky důkladnější sken Silou. Včetně jejich citlivosti na Sílu.
Neblížili jsme se k nim ale příliš okatě, aby se nevyplašili a společníci taky nemuseli poznat, že mám víc smyslů než oni.

[Jordi Linx]

Generis, Nedaleko vesnice Kaneck:
Rozhodli jste se nedat najevo, že se vám povedlo spatřit osoby skrývající se v lese. Stejně tak jste se již dále nevyptávali, abyste si prozatím udrželi místní obyvatelstvo na vaší straně. Co jste však zkoušeli ovlivnit, byl směr, kterým jste šli. I díky tomu se skupina mírně stáčela do strany blíže k místu, kde se nacházeli ukrývající se jedinci. Ti se i nadále nehýbali a pozorovali vás, čímž jste si nyní mohli být už skoro jistí.
Objekty jste se rozhodli prozkoumat pomocí Síly, ale ani tentokrát jste u žádného z nich nevytušili jakoukoliv náchylnost k jejímu užívání nebo vnímání. Přesto jste si uvědomili, že všechny tyto osoby měly něco společného v rozpoložení své mysli a emocí. Na současnou vzdálenost jste ale rozhodně nemohli říci co. A ani současná snaha o směrování "výpravy" blíže k nim by nezmenšila vzdálenost mezi vámi a nimi na méně jak pětadvacet metrů při vstupu do lesa.
Zatím nikde nejsou. Rozdělíme se, abychom je našli rychleji, nebo to zkusíme tam, kde jsme je našli minule a předminule?
zeptal se světlonoš, který kráčel s vámi vzadu a otec hledaného syna jen pokrčil nejistě rameny.
Těžko říct, zatím jsme je nikdy nenašli na stejném místě,
dostalo se mu slovní odpovědi, která byla ale určena i ostatním. Mezitím jste dorazili ke kraji lesa, kde se skupina zastavila a znamenalo to vhodný čas pro poradu, jak pokročit dál. Nedalo vám příliš velkou práci vycítit, že se mužům do lesa příliš nechtělo.
Nějaké další nápady, než je zase naslepo hledat?
poznamenal první světlonoš a ohlédl se do lesa, kam si posvítil před sebe. Světlo mu však dalo dohled nějakých deset metrů s množstvím stínů, což rozhodně nebyly vhodné podmínky pro takovéhle pátrání.

[Xavier]

Generis, Nedaleko vesnice Kaneck

Podařilo se nám dostat kapku blíže k pozorovatelům. To bylo dobré. Jejich pasivnost nás sice mírně znervózňovala, ale co se dalo dělat.
Když uděláme rojnici, pokryjeme najednou relativně velký území a furt se navzájem uvidíme.
Navrhl jsem nesměle, braje na sebe, pro mne netypickou, roli hlasu rozumu.
V případě, že nám to zbaštili, by jsme si našli místo tak, aby jsme "náhodou!" narazili na čekající skupinku, kterou jsme však zatím neměli v úmyslu prozradit.
Byli jsme ale i připravení na možnost, že by zpanikařili a zaútočili na nás, i když to by bylo nesmírně barbarské.

[Jordi Linx]

Generis, Nedaleko vesnice Kaneck:
Rozhodli jste se ujmout iniciativy a pokusit se muže z vesnice přivést blíže k odhalení oné skupinky skrývajících se osob v lese. Navrhli jste jim vytvoření jednoduché rojnice, která by pokryla více prostoru a rychleji by se tak dalo něco nalézt na větší ploše. Byl to klasický učebnicový postup pro jednotky stormtrooperů za určitých situací. Muži si vyměnili několik pohledů, než nakonec otec hledaného syna pokývnul hlavou.
To zní rozumně, nechci tu být déle, než musím,
odkýval váš nápad, tudíž jste se mohli začít rozdělovat. Zcela úmyslně jste si vybrali pozici úplně na kraji a to takovou, že jste na skupinku osob museli narazit, chtě nechtě. Otázkou už jen zůstávalo, jak bude ona skupina ukrývajících se osob reagovat na vaši přítomnost.

Rojnice vyrazila kupředu a světlonosiči uprostřed se snažili držet lampy tak, aby mohli co nejlépe vidět i okraje rojnice. To jste však nepotřebovali, protože jste mohli suverénně vykročit rovnou směrem k ukrývající se skupině. S každým krokem jste mohli rozeznat více, především jejich nervozitu a nejistotu nad tím, jak by se o nich mohlo vědět již tak brzo. Při hlubším průzkumu jste vlastně k překvapení zjistili, že všechny osoby trpí dost značnou paranoiou a nedůvěru v nic okolo sebe vyjma jich samotných.
Pět kroků před nimi se tři postavy zvedly a zadívaly se přímo na vás. Přestože to byli fyzicky teenageři, tak jste mohli rozpoznat v jejich pohledech něco hlubšího, jakési pevné přesvědčení, které bylo palivem pro jejich odhodlání. Ostatní si vás ještě nevšimli, takže jste měli nějaký čas na případné pokusy o získání informací nějakou odlišnou cestou. Trojice teenageřů zatím mlčela a hleděla vytrvale na vás.

[Xavier]

Generis, Nedaleko vesnice Kaneck

Na trojici jsme se usmáli, ač sme si nebyli jistí, jak ve tmě náš úsměv vidí.
Ahoj, jak je?
Otázali jsme se jich potichu.
Nebyl důvod, aby kdokoliv další o nich věděl. Zatím.
Taky na houbách? Taky na houbách?
Pokračoval jsem v tiché konverzaci a pomalu jsem se blížil.
"Jestli sebrali nějakou houbu, tak leda tak nějakou halucinogení, dle mého střízlivého odhadu." "Střízlivého? Vždyť si nalitej jak dělo."