3. Mise pro Xaviera(Xavier Kirsten)

[Jordi Linx]

Generis, Lesní cvičiště:
Možnost, že bys tohle vše udržel v nastaveném tempu byla nereálná a ty sis to moc dobře uvědomoval. I proto ses velice ochotně vrátil zpět k Soresu, byť jsi jasně cítil, že na to mohlo být už možná trochu pozdě. Známky únavy se však už projevovaly i na soupeři, přece jen byl váš souboj již poměrně dlouhý a bez Síly se jen málokdy odehrávaly souboje výrazně přesahující půl hodiny. Vlastně to často končilo do nějaké té čtvrthodiny.
Soupeř se nezabýval možnými řečmi a soustředil se nyní jen a jen na souboj, čímž ti to celé komplikoval a ztěžoval. Možná to bylo i dobře protože nezaslechl tvou poznámku o hrozbě zasypání, které by mělo nastat. Vlastně jsi měl pocit, že by se tak už mělo stát během nejbližších sekund.
Následovaly další dva výpady soupeře, kterými jsi musel unikat i couváním nazpět, kde ti již opět nějakou záhadou nezbývalo mnoho místa.
Právě nyní jsi očekával exploze, ale opět jen několik výpadů od protivníka a couvání nazpět.
Nenastaly ani o chvilku později, místo nich jich dorazila jen klasická várka útoků soupeře a další couvání, než jsi nenarazil na stěnu. Situace se očividně opět zkomplikovala a jako obvykle to nebylo ve tvůj prospěch, což tě nejspíš už ani moc nepřekvapovalo. Stejně jako soupeřovo další napřažení k útoku ...
... když to konečně bouchlo. A výbuch se rozhodně neřadil mezi nějaké drobné, ale pořádně to zatřáslo zemí, což jsi přesně očekával. S durosem to dost solidně zamávalo a to natolik, abys vyrazil kupředu prostým bodnutím. Díky připravenosti na otřesy se to ukázalo jako nečekaně jednoduché a v soupeřově boku jsi zanechal dost solidní šrám, který doprovázel pach spáleného masa. Nebylo to sice smrtelné bodnutí, ale výrazně to omezilo hybnost protivníka a bez podpory Síly jej to bude sužovat mnohem více než běžně. Hlavně ses však dostal od stěny a dál od protivníka a mohl jsi zkusit zmizet i ven - navíc strop se v několika místech trochu sesypal a zvířil tak vrstvu prachu. Několik prasklin v něm navíc potvrzovalo, že by toho mohlo spadnou mnohem více.

[Xavier]

Generis, Lesní cvičiště

Ty mě prostě nepřestaneš podceňovat co sráči?!
Vykřikl jsem a pokračoval v útoku. Tím, že jsem na rozdíl od něj zemětřesení čekal jsem dostal dobrou výhodu a zranění, jsem mu zatím nezpůsobil vážné, ale dosti bolestivé a omezující na to, abych v několika dalších vteřinách mohl z nastalé situace vytěžit co nejvíce.
Kašlal jsem na možnost utéct, nejdříve jsem ho potřeboval vyřídit. S obratem situace, jako bych zcela zapomněl na únavu, adrenalin, Síla ví (i když teď asi ne) kde sem ho sebral, mě zaplavil a opět jsem jel na vlně zuřivosti.
Začal jsem opět na něj útočit, využíval jsem různé směry a používal tvrdší údery aby nárazy šli až do poraněného boku a způsobovali mu další újmu.
Snažil jsem se vést i údery tak, abych se mohl dostat k jeho odzbrojení. Ve vhodný okamžik jsem se pokusil i o nečekanou ránu do nohou ve snaze ho dostat na zem.


Omlouvám se za vulgarismus v přímé řeči, ale zde ho považuji za nezbytný vzhledem k psychickému stavu postavy.

[Jordi Linx]

Generis, Lesní cvičiště:
Získal jsi výhodu, kterou jsi už nechtěl pustit. Vlastně měla takový význam, že kompletně obrátila stav situace z blížící se beznaději, do té blížící se vítězství. A byla by hloupost to samozřejmě nestvrdit - tudíž jsi velel zbývajícími silami k útoku, byť jich nebylo tolik. Ale adrenalin a čirá radost z vývoje situace(pokud bys to tak mohl nazvat) v tobě probudily zbytky sil, o nichž jsi nejspíš neměl výrazné tušení.
Hned první dva útoky zvýšily tvou převahu - sečná rána do stehna omezila soupeřův pohyb a v následném útoku se ti povedlo jej zasáhnout končetinou, kterou shodou okolností byla ta "nová". Nedalo se tedy pochybovat o tom, že tenhle úder ho bolel o poznání více, než by byla běžná rána pěstí. Další úspěchy ti dodávaly vůli k dalšímu útoku, v němž jsi mohl pokračovat a to nedbaje na další kus sesunuté půdy poblíž tebe. Trojici následujících úderů však soupeř s vypětím všech sil dovedl odrazit, ale další šance přišla, až když sis usmyslel útok na jeho nohy.
Ten útok samotný ti však dal příležitost k dalšímu útoku - byla skoro až škoda nevyužít příležitost pro bodnutí do ramene soupeře. Napadený se vyprostil z bodnutí a ucouvnul dobré dva metry dozadu. Před dalším útokem tě odradil sesuv původ, z něhož spadl kus kamene, který by tě dost silně zasáhl.
Strop přestával být stále víc a víc stabilní a zhroucení se blížilo každou chvílí. Stačilo by jen málo, abys tomu mohl i pomoci. Úder něčeho do stropu ve správných místech by tomu hodně napomohl a nedalo se pochybovat o tom, že by se z toho jen tak nikdo nedostal. A navíc při absenci síly a s takovými zraněními. Delším pobytem bys však riskoval i vlastní zavalení ...
---------------------------------------
V pohodě, tohle jsou situace, kdy je to v pořádku a není třeba na to výrazně upozorňovat.

[Xavier]

Generis, Lesní cvičiště

Dál jsem na něj tlačil, u kusy skály, co nám padaly mna hlavu sem se staral, jen když nějaký hrozil spadnout přímo na mne.
Vzdej to a žij. Odporuj dál a zdechneš.
Vyzval jsem ho. Naposledy.
Nevěděl jsem do jaké míry sahá jeho pýcha, ale informace co by nám mohl dát byly dostatečně důležité na to, aby mu tuto poslední šanci dal.
Dál jsem prováděl útoky zleva, zprava, shora, zdola, v náhodném pořadí, v tento okamžik se on unavoval mnohem rychleji než já.
Čekal jsem na odpověď, v případě, že odmítne, nebo neodpoví. Provedu několik rychlých seků, zakončených bodnutím, s úmyslem ho zabít.

[Jordi Linx]

Generis, Lesní cvičiště:
I přes riziko zhroucení stropu jsi se rozhodl neustat ve svém útoku a znovu jsi zatlačil kupředu na svého protivníka. Ta chvilka prostoru mu dala jakousi šanci se trochu zmobilizovat, ale zranění si již vyžádala příliš velkou daň na to, aby ti mohl nějak déle vzdorovat než dva, tři údery. Přesně tolik ti trvalo, než jsi mohutným úderem odhodil na nejbližší stěnu a to nehledě na jeho krytí s mečem. Od rychlého doražení tě odradily tentokráte dvě věci - další kus padajícího stropu a snaha získat dotyčného na svou stranu, tedy pokud by to bylo možné.
Opravdu čekáš, že mě blížící se smrt zlomí? Hleď na hrdost rytířů Jedi!
postavil se s vypětím sil a mrštil světelným mečem do stropu jen kousek vedle sebe. Pojistka meče proti vypnutí čepele byla zablokována a i když meč samotný nebyl držen, bylo to rozhodně dost na to, aby strop výrazněji povolila a začal se sesouvat dolů. Nebylo pochyb, že dotyčný se již stihl smířit se svou smrtí a byl připraven zde zahynout pohřbený pod zeminou.
Ta se na něho zřítila jen několik sekund poté a tobě rozhodně nezbývalo mnoho času na to, aby ses odsud dostal. O to horší to bylo, když se strop začínal drolit a stále větší kusy z něho dopadaly na zem okolo tebe, před tebou a několikrát i přímo na tebe. Uhýbal jsi jen čistě instinktivně a jednou ti přistál kus na rameni, což nebylo zrovna příjemné.
Šance, že by s sebou v tuto chvíli vytáhl Jediho byla prakticky nulová, pokud by ses nedovedl nánosem zeminy pohybovat jako ryba ve vodě. Nezbylo ti tedy nic jiného než rychle zmizet směrem ven.
Jakmile jsi se mohl konečně nadýchnout čerstvého vzduchu, hlasitá rána tě informovala o tom, že sesuv byl u konce a celá jeskyně-obydlí byla již pohřbena.
Získal jsi tedy možnost začít vykuckávat nahromaděný prach, jen aby ses začal mírně přidušovat. Následky exploze jsi mohl vidět všude okolo sebe, protože les vzplál a plameny se rychle šířily porostem stromů, což ti nedávalo příliš mnoho času na to se odsud dostat. Nikde v okolí se nikdo další nenacházel, takže z téhle strany ti nejspíš žádné nebezpečí nehrozilo. Hlavní cesta ven však byla notně lemována plameny a její průběh by byl nyní hodně riskantní.

[Xavier]

Generis, Lesní cvičiště

No, teď si mi to nandal!
Okomentuji durosovu snahu, jakmile uniknu z jeskyně. Potěší mne, že mám stále ještě síly na sarkasmus. Na okamžik se zamyslím, zda mohl zde, v absenci Síly mohl se Silou splynout, přeci jen, platí zde ona okřídlená jedijská věta: "Není smrt, je jen Síla."?
Na jiné věci než sarkasmus mi ale síly schází a tak se sesunu na zem. Volného času se mi ale stále ještě nedostává, les hoří dosti vesele, dosti blízko mne a výbuchy věžiček a min ho jen sytí.
Ač se mýtina zdá dostatečně velká na to abych zde neuhořel, je přeci jen dostatečně malá na to, aby mne zde udusil kouř a nedostatek kyslíku, než se sem dostanou hasící sbory můžu být již mrtvý, než sem dorazí, než se vypořádají s minovým polem a jen Síla ví jestli tady mají i dostatečnou techniku, aby si s tím rychle poradili, nejspíše nemají.
Když se daří, tak se fakt ku.... daří.
Sezdám.
Uniknout odtud bude jistě velmi složité, cesta je nyní skrz epicentrum požáru a jinými směry je to skrz minové pole, což je snadné a bezpečné asi jako..... procházka přes minové pole.
Neschopnost vymyslet originálnější přirovnání mne dosti frustrovala.
Čas změnit lokál.
Usoudím a začnu se zvedat. Nezačnu se však hned vzdalovat. Od prvního okamžiku mne zde dráždil onen krystal, usoudím že bych ho měl vzíti s sebou, pro pozdější zkoumání. Jeho vyzvednutí je stále ještě to snadnější z toho, co mne čeká.
Jakmile se mi ho podaří uzmout začnu se pakovat skrz minové pole pryč od plamenů, nyní se již nemusím skrývat, ale zase o to více spěchat, ani tma mi moc nepomáhá, ale žár, který již dosti citelně cítím mne pohání dál.
Ač mne nyní neslyší, prosím Sílu aby se co nejdříve vrátila, nicméně vzhledem k tomu, že pravděpodobný zdroj jejího rušení je v mé kapse moc tomu nevěřím.

[Jordi Linx]

Generis, Lesní cvičiště:
Zhodnocení situace venku ti příliš radosti neudělalo, vlastně naopak - hořící les rozhodně nebyl příjemnou zprávou. O to horší to bylo vzhledem k možnostem útěku. A protože les naštěstí nehořel tak rychle, jak jsi mohl běžet a zároveň dávat pozor na miny okolo, vybral sis tuhle variantu. Ještě předtím sis ale za cíl vybral drahokam uprostřed, jenž sis chtěl přivlastnit. Získat jej z hole nebylo nakonec nic složitého a s talismanem v kapse jsi, co nejrychleji to bylo možné, vyrazil na druhou stranu od požáru.
Část cesty jsi mohl vzít skrz pozici, kde už jedna mina vybouchla a bylo to výhodné i proto, že se ti tu lépe daly nalézt miny. Než jsi se nadál, tak jsi s plameny v zádech míjel jednu z posledních min, tedy alespoň dle toho, cos mohl usuzovat. Další kontroly však již nic neprozrazovaly a mohl jsi přidat do kroku, když to náhle přišlo.
Celým tělem projela vlna energie, která byla všudypřítomná a nesmírně osvěžující. Únava se zmenšila a pohyb, dýchání a vlastně jakékoliv úkony ti najednou přišly mnohem jednodušší, lehčí. Hlavně se ti také vrátily tvé rozšířené smysly a vnímání v Síle, které ti jen potvrdilo, že miny jsi opravdu již minul a před tebou žádné další nebyly.
Do prostoru, odkud jsi přišel, jsi však neviděl a nemohl tam nic vnímat, jakoby tam prostě Síla i nadále neexistovala a to nehledě na drahokam, který sis nesl v kapse s sebou.
Ale ať už byla úleva sebevětší, šířící se požár ti byl stále v patách a vyžadoval si další pohyb napříč lesem. Ten však byl nyní již rychlejší a plynulejší, když tě již hnala Síla. Jasně si vnímal, že s každým dalším krokem na ní spoléháš stále víc a víc, jak tělo chtělo říci ne, dále už nejdu.

Zastavil ses asi po půl hodině běhu u potůčku, který byl kousek od lesa a mohl ses zde opláchnout. Nejhoršímu jsi utekl a jasně jsi vnímal únavu, která stále silněji přemáhala i přítomnost Síly. V potoku tekla čerstvá voda a bylo tu i několik stromů, které by ti mohly poskytnout kryt. Dle odhadů by sem oheň neměl zasáhnout, což podporoval i vítr, který foukal směrem k lesu.

[Xavier]

Generis, Lesní cvičiště

Zcela náhle jsem zase začal cítit Sílu. Najednou jsem se cítil přímo úžasně, v rámci možností samozřejmě. To znamenalo dvě věci. Za prvé, ten šutr co mám v kapse za zmizení Síly nemohl a za druhé...
Udělal jsem v placu dvojité salto, jen proto, že jsem mohl. Těžký dopad a silné připomenutí únavy mi prozradilo, že to byl dosti špatný nápad.
Ale také by to mohlo znamenat, že ......
"Halo? je tu někdo?" "Fuj to byl ale hnusnej pocit, ale už sem zase tady." "A ostatní?" "Pryč. Zůstali jsme sami bráško."
To že genocida v mé hlavě byla téměř kompletní a nejspíše natrvalo mě dosti rozzuřilo, téměř jsem se přestal ovládat. Pak jsem se ale uklidnil a raději kulhavě pokračoval v cestě.
Potůček mi větší radost ani nemohl udělat.
Ihned jsem z něj začal pít.
A co ono staré 'Nepíjte vodu, páří se v ní Gungani!'?
Ignoroval jsem to, v tuto chvíli, mi ona, dost možná kontaminovaná voda připadala jako to nejúžasnější, co jsem kdy pil.
Jakmile jsem byl dostatečně napojen opláchl jsem si obličej a usedl k vodě.
Vytáhl jsem komlink a začal procházet frekvence běžně využívané bezpečnostními oddíly a záchrannými sbory, abych se přesvědčil, jaký je jejich pokrok.
Také jsem si připravil patřičnou legitimaci člena Imperiální tajné služby, až se budu muset u místních úřadů legitimovat.
Minimálně od nich budu požadovat, aby vykopali jeskyni abych zjistil co blokovalo Sílu. Jediné možné místo bylo za bezpečnostními dveřmi.

[Jordi Linx]

Generis, U potoka:
To, že jsi opět pocítil Sílu, ti udělalo velkou radost, až sis málem sám trochu ublížil. Co tě již tolik nepotěšilo byla čistka v tvé hlavě - situace, kdy z tvých mnoha přátel, rivalů, bratrů, v souhrnu především společníků, zůstal jenom jeden jediný. Jaký přesně z toho davu byl, tos musel teprve zjistit, nicméně sis mohl být jeho sílou jistý, když vytrval a "přežil".
Čerstvá voda s tebou udělal divy a přinesla jakýsi pocit svěžesti, jenž jsi už dobrých pár hodin postrádal. Na to, aby zahnala velkou únavu však nemohla v žádném případě stačit, i proto sis sedl do stínu a rozhodl se udělat průzkum komunikačních frekvencí, abys zjistil, jak to vypadá s hasičskými pracemi.
Začal jsi běžnými frekvencemi, které se na jiných planetách používaly při takovýchto záchranářských pracích, nicméně zde se ti nedostávalo žádné odezvy. Všechny byly hluché a slyšel jsi pouze šum. Pokračoval jsi tedy na podobných frekvencích a postupně jsi rozšiřoval rozsah dále a dále ve snaze něco zachytit. Trvalo ti dobrou půl hodinu, než jsi konečně něco zachytilo.
... lka les ... amenech. Bu ... eba evaku ... esnici na dru ... ně.
zaslechl jsi nejrpve, než se ti povedlo odladit šum a zachytit správnou frekvenci. Vybavení místních rozhodně zaostávalo za imperiálními standardy, na něž jsi mohl být zvyklý.
... zatím nevíme o žádných obětech, jen pár děcek vyšiluje a vydalo se hasit. Blázni, hlavně aby neuhořeli. Ostatní vesnice jsou mimo ohrožení. Nicméně les to solidně schytá. Máme místo pro možné uprchlíky, okolo padesátky se sem určitě vejde, dejte případně vědět nazpět,
pokračovala komunikace, nyní již jen za chabého praskání. Takhle pokračovala i dále, výměna informací o rychlém postupu požáru, nutnosti evakuace a domlouvání možné protiobrany a jak je nemožné ji stihnout. Nějaké pokusy o hašení lesy nebyly ani zmíněny.
Tím ti také mohlo dojít, že místní úřady tak nějak nejsou planetárními jako spíše vesnickými skupinkami různě roztroušenými všemožně okolo.

[Xavier]

Generis, U potoka

Zjištění, že jsem ve větší díře, než jsem myslel, bez nějakého centrálního řízení bylo nepříjemné.
Místní neměli jak oheň zastavit a v blízkosti nebyl svět, který by byl schopen dostatečně rychle nějakou účinnou pomoc zaslat.
Že se děti rozhodli běžet zachraňovat taky nebylo moc dobré, ale ani zde jsem moc pomoci nemohl.
Ze všech špatných možností, co bych mohl dělat, byla ta odsud zmizet asi ta nejméně špatná.
Vyrazil jsem tedy zpět na loď, kdyby jsem narazil na požár, raději ho obejdu.
Ze své lodi toho mohu udělat více.

[Jordi Linx]

Generis, Loď:
Uvědomění si, že Generis byl opravdu díra pořádného kalibru s sebou přineslo i jakousi vlnu zklamání a uvědomění, že mnoho dalšího už tady nezmůžeš. Dospěl jsi tedy k jedinému řešení, které ti přišlo jako nejméně špatné - a to návratu na loď. Ještě předtím sis chvilku odpočinul, abys doplnil síly.

Cesta se ukázala v několika bodech složitější. Nejprve jsi se musel vydat trochu směrem od cílené vesnice, aby ses vyhnul šířícímu se požáru. Prodloužilo to cestu o dobrou hodinu, ale vyhnul ses možným nebezpečím i menším rizikům. I k lodi jsi šel trochu obklikou, aby ses vyhnul probíhajícímu zmatku ve vesnici, kdy by se jistě nejeden člověk ptal na to, odkud jdeš, proč a stejně tak na některá tvá zranění, která stejně jako místy potrhaný a popálený oděv prozrazovaly, že nejsi tak úplně obyčejný člověk. Nicméně loď naštěstí nebyla nijak hlídána a za chvilku jsi již mohl být nezpozorován v jejím bezpečí.

Otázkou nyní bylo, jak pokračovat dále. Tvůj cíl byl bezpochyby mrtvý, protože bez Síly neměl mnoho možností, jak by podobný zával přežil, navíc se zraněními, která utrpěl a následným požárem, který zachvátil bezprostřední okolí. Do jisté míry by se tak dalo říci, že tvůj úkol byl vlastně splněn, byť zde zůstávalo ještě několik otázek.
Pokud by ses pokusil o spojení na Imperiální Centrum nebo Prakith, tak by to chvilku trvalo, než by se povedla navázat stabilní linka, nicméně to nebylo nic nereálného.

[Jordi Linx]

Generis, Loď:
Po návratu do lodi jsi chvilku přemýšlel o svých možnostech, které jsi měl momentálně k dispozici a rozhodně jich nebylo mnoho. Trocha občerstvení a ošetření vyplnila tu chvíli, než jsi se rozhodl co nakonec provést a tak jsi po chvíli skončil u komunikační konzole aktivujíc šifrované spojení na Coruscant. Volat směr Prakith takhle přímo by bylo porušením protokolů a proto bylo zapotřebí tohle řešit přes centrálu.

Komunikace samotná byla vyřešena celkem rychle, na rozdíl od jejího navázání díky místnímu vysílači. Úkol byl považován za splněný s tím, že jsi měl zůstat na místě než dorazí pracovní tým, který místo prohledá, aby se potvrdilo, že dotyčný opravdu zemřel a to vše pod zástěrkou imperiálního výboru pro bezpečnost před požáry, který měl vyšetřit důvod vzniku požáru.

------

Ke spokojenosti lorda Vadera se nalezlo tělo, potvrdila se jeho identita - tudíž z téhle části byl tvůj úkol splněn. Zbytek věcí, které by tě mohly zajímat však už spadalo pro vyšetřování někoho jiného, nebo ti prostě nebyly zodpovězeny. To hlavní pro tebe bylo to, že jsi splnil úkol, dostal jednoho Jediho a potěšil lorda Vadera. Nyní už tě čekala jenom další rekonvalescence před tím, než budeš nasazen na další úkol.
----------------------------------
Tímto uzavírám misi a téže i celou postavu. V Út 10. sestavím hodnocení a vše přesunu do uzavřeného.

[Jordi Linx]

Hodnocení:
Tvar příspěvků: Formát a ostatní náležitosti byly v naprostém pořádku, nicméně občas se vyskytnul o něco kratší příspěvek, než jsem přesvědčen, že jsi schopen napsat.
Chování charakteru: O tom by se dala psát několikastránková esej - na inkvizitora jsi výtečně zvládnul pokřivenou osobnost, kterými obvykle disponují a doslova si liboval v jejím rozvíjení. Jako další velký plus beru využívání slangových výrazů hodných univerza.
Postup v příběhu: Plynulý bez větších zádrhelů - i proto se nám až takto často nestává, že bychom překročili 10 stránek příběhu.
Reakce na podněty: Tady vidím další velké plus, kdy jsi včasně reagoval na většinu předhozených podnětů, nebo jsi je dostatečně vnímal. Možná jsi jednou nebo dvakrát nepostřehl vše, ale to by pak nebylo ono, kdybys vlezl do každé pasti od moderátora.
Využití Síly: Dokud jsi mohl, tak jsi ji využíval s rozumem - po "odříznutí" jsi se naopak vhodně vyrovnával s absencí, takže i zde hodnotím kladně.

Takže to shrneme - celkově jsi se držel svého standardu, byť s kratšími příspěvky a díky tomu jsme se oba mohli bavit kvalitní hrou. Dobře ses vypořádával s novou situací ohledně tvého fyzického stavu a zajímavě s absencí používání Síly. Nicméně kvůli brzkému ukončení závěru strhnu -5% procent z celkového hodnocení. Tím se tedy dostaneme na hezkou hodnotu 89 procent.

Následky mise:
+ více sis navykl na své úpravy a díky tomu jsi nyní schopen lépe se vypořádat s pohybem v neobvyklém prostředí
+ prokázal jsi, že i přes "úraz " jsi hodnotným členem Inquisitoria
+ díky Síle jsi nyní schopen lépe se vypořádat s únavou
- postoj Generis vůči Impériu se nijak nezměnil
- nedostal jsi se k výsledkům dění na Generisu - tedy obsahu trezoru duroského Jediho či zjištění z komunikační stanice