Stránka 6 z 7

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 17.8.2013 15:32:56
od Gwendolin
Nar Shaddaa - poničený byt

Tenhle blábol by opravdu mohl být oficiální důvod proč je na Jeroma vypsaná odměna. Nutně to však neznamená, že je zrádce.

Zamyslím se nad lovcovými slovy. Na listinu hledaných osob se dá dostat velmi snadno. Na jedné straně stojí "malé ryby" - dlužníci, zločinci. Na druhé se v lepší společnosti nacházejí bytosti z politické sféry - neúplatní senátoři, představitelé vlád, revolucionáři, členové opozice, vojenští velitelé, tu a tam nějaký zvídavý novinář. Jerome je podle všeho šlechtic. Nepohodlným se mohl stát poté, co na jeho planetě došlo ke změně ve vládě, k převratu, k atentátu, ze kterého ho obvinili. Možností je nespočet. Naneštěstí pro mladíka, v takovém případě bývají vypsány HODNĚ tučné odměny.

Kurva!
Nestačím dál přemítat nad vypsanou částkou ani pokračovat v rozhovoru. K mým nohám se dokutálí až příliš dobře známý předmět. Jakmile se kouřový granát zastaví začne vypouštět dým. Okamžitě granát odkopnu směrem k východu z koupelny. Jestliže se mi povede granát odkopnout z koupelny ven, stisknu ovladač dveří a místnost uzavřu. V opačném případě nechám dveře otevřené. Tak jako tak ustoupím zpět do sanitky. (Pokud jsou dveře otevřené, vystřelím při ústupu směrem kde tuším vchod do vedlejší místnosti)

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 17.8.2013 15:56:23
od MrTukan
Nar Shaddaa - poničený byt

Přemýšlení nad Jeromeho vinou či nevinou tě zaměstnalo natolik, že když sis všimla kouřového granátu, tak už jsi ho moc dobře neviděla. To taky zapříčinilo že jsi ho svou nohou netrefila příliš dobře a granát tak setrval v koupelně, ač teď o něco dál od tebe. Ustoupila jsi tedy rychle zpět do sanitko-speederu, přičemž jsi za sebou vypálila pár výstřelů z ukořistěného blasteru, které však zjevně nenašly svůj cíl. Naoplátku přilétlo několik cizích, které však neměly potenciál tě zasáhnout.

Vlezla si do sanitko-speederu a zavřela si za sebou postranní dveře vedoucí na místo spolujezdce. Zezadu se ozval doktor Ibere.

Tak jak to vypadá, slečinko?

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 17.8.2013 16:47:02
od Gwendolin
Nar Shaddaa - poničený byt

Nohou kopnu do míst, kde by se měl nalézat granát. O předmět opravdu zavadím, nicméně místnost neopustí. Neztrácím drahocenný čas. S kašlem a slzícíma očima se stáhnu zpět k vozidlu. Vchod do koupelny nyní halil temný oblak, který mi znemožňoval sledovat pohyb ve vedlejší místnosti. To samé však platilo i pro zabijáka. Během ústupu pošlu směrem ke vstupu několik blasterových výbojů. Rudé paprsky zmizí v dýmu, jako světlo pohlcené černou dírou. Mým cílem není zasáhnout lovce, ale zabránit mu v přesunu. Ani na okamžik nevěřím, že by ho některá ze střel ohrozila na životě. Což se mi potvrdí, jen co do koupelny dorazí nepřátelská salva. Vklouznu do sanitky a zavřu dveře.

Jak říká můj strýc: Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.. Trochu se nám to tu komplikuje, ale dobrá zpráva je, že už je jen jeden. Nenašla by se tu pro mě nějaká dýchací maska? Nebo alespoň rouška?
Přesunu se ze sedadla spolujezdce k průchodu do přeplněné zadní části vozidla.

Jak jste na tom? Asi jste nezkoušeli otevřít zadní dveře?
S trochou štěstí by se nám podařilo opatrně, tiše otevřít a já bych se tak dostala nepříteli do zad.

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 18.8.2013 12:01:59
od MrTukan
Nar Shaddaa - poničený byt

V zadní části sanitky se staral doktor o řidiče i Jeromeho. Oba vypadali celkem v pořádku, až na to, že nebyli při vědomí. Když ses doktora zeptala na dýchací masku, tak se zamyslel a hned na to začal šmátrat pod sedadlem. Po chvilce vytáhl malou kyslíkovou bombu s maskou.

Mám jen tohle. Kyslík by tam měl být tak na deset minut, ale musí se to držet v ruce.

Podával ti trochu pochybovačně dýchací přístroj. A potom odpověděl na tvou další otázku a neodpustil si rýpavou poznámku.

Jsme v pohodě, jen bychom byli neradi, alespoň co se týká mě, kdyby nás někdo zastřelil. Dveře jsme otevřit nezkoušeli, ale nemyslím si, že by s nimi měl být problém, ostatně to můžete sama vyzkoušet.

Udělal ti místo, abys mohla projít a potom se trochu nervózně podíval do přední části sanitko-speederu a zeptal se.

Když vy půjdete zadem, nepřijde na nás někdo předem?

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 18.8.2013 12:34:25
od Gwendolin
Nar Shaddaa - poničený byt

Jsem ve voze se zraněným klukem, na kterého je vypsaná odměna. Chlápkem, který se při pohledu na rozpláclou mrtvolu sesype, jak malá holka. A doktorem. To je jak začátek hodně špatné anekdoty!
Napadne mě při pohledu na mé společníky. Řidič se stále nedal dohromady. S jeho a Jeromeho pomocí počítat nemohu. Ibere se zatím předvedl v dobrém světle. Má pevné nervy, ale jeho hlavní zbraní bude skalpel, ne blaster. Nic lepšího však nyní k dispozici nemám.

Výborně. Potřebuji mít volnou jen jednu ruku.
Převezmu od muže dýchací přístroj a přesunu se k zadním dveřím.

Vyloučit to nemohu. Proto jsem vám tu nechala ten druhý blaster.
Odložím kyslíkovou bombu a obrátím se k doktorovi s vážným výrazem ve tváři.

Bude postupovat opatrně. Myslí si, že na něj čekám. Pokud uslyšíte, jak někdo bere za kliku a otevírá přední dveře vystřelte do kabiny. Znejistí. Není hloupý, nevlítne sem. Já se mu mezi tím dostanu do zad a skončím to.
Sdělím potichu muži svůj plán. Opatrně stisknu kliku s úmyslem, co nejtišeji otevřít dveře. Blaster v pravé ruce mám připravený k útoku.

Pokud nezaznamenám žádný nepřátelský pohyb, nasadím si masku a vyrazím.

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 18.8.2013 13:05:18
od MrTukan
Nar Shaddaa - poničený byt

Doktor s vážným výrazem pokýve hlavou a potěžká blaster. Potom vážným, klidným a vypočítavým hlasem zareaguje na tvoje instrukce. Mohlo by se zdát, že si dělá legraci, ovšem jeho hlas ani výraz tváře o tom nevypovídaly.

Dobře, to bych mohl zvládnout. Naúčtuju to potom tady mladýmu jako druhý rizikový příplatek.

Dveře se ti podařilo otevřít velice tiše. Z místnosti za nimi se na tebe vyvalil dým, který stihl z koupelny doputovat i do obývacího pokoje v takové intenzitě, že v něm bylo vidět sotva na metr. Nezdálo se, že by v okolí sanitko-speederových dveří číhalo jakékoli nebezpečí. Neslyšela jsi ani žádné podezřelé zvuky ani jsi nezaznamenala žádnou střelbu.

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 18.8.2013 13:24:51
od Gwendolin
Nar Shaddaa - poničený byt

Iberovu poznámku nijak nekomentuji. Soustředím se na svůj cíl. Pomalu zmáčknu kliku. Ozve se cvaknutí a dveře povolí. Vzniklou škvírou se do sanitky dostává dým z granátu. Hlavní blasteru propátrávám nejbližší okolí. Nic. Přivřu dveře, rychle, avšak pečlivě si nasadím masku. Uvolním ventilek zabraňující přístupu kyslíku. Do levé ruky uchopím bombu, zatímco v pravé držím blaster.

Jde se na to. Hodně štěstí!
Popřeji si, opustím vozidlo a zavřu za sebou dveře. Obývací pokoj připomíná plynovou komoru. Celou místnost halí oblak tmavého dýmu. Ve svých útrobách skrývá nábytek a těla mužů. Na tyto překážky musím stále myslet a snažit se dávat si na ně pozor. Poslední co nyní potřebuji, je na sebe upozornit. Velitel lovců měl dostatek času vstoupit do koupelny. Zamířím proto za ním. Nespěchám. Nepřestávám kontrolovat své okolí.

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 18.8.2013 14:17:31
od MrTukan
Nar Shaddaa - poničený byt

Pomalu jsi postupovala podél zdi obývacího pokoje směrem ke dveřím do koupelny, které od tvé současné pozice nebyly vzdáleny dále jak tři metry. V hustém tmavém dýmu jsi viděla sotva na metr před sebe a kouř tě mírně pálil do očí. S dýcháním jsi naštěstí problém neměla, a tak jsi mohla celkem bez potíží potichu postupovat. Před sebou jsi najednou zaslechla na hranici slyšitelnosti kroky a po svém dalším kroku jsi mohla zahlédnout velmi nezřetelný obrys zad mizicích ve dveřích do koupelny dřív, než jsi stačila cokoli udělat. Nicméně se zdálo, že ten, koho jsi zahlédla, nevěděl o tvé přítomnosti v zakouřeném obývacím pokoji nebo to alespoň nedal nijak znát.

V jednu chvíli se ti zdálo, jako bys směrem od ložnice slyšela zvuk speederů, což ovšem, jak sis uvědomila v zápětí, nebylo nic divného v momentě, kdy bylo rozbité okno vedoucí přímo k jedné z větších tepen Nar Shaddaaské dopravy.

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 18.8.2013 15:04:45
od Gwendolin
Nar Shaddaa - poničený byt

Oči mě štípou a slzí mi. To je však pouze malá daň za možnost dostat se zabijákovi do zad a odprásknout ho! Na nic nemyslím, soustředím se pouze na cestu před sebou. Z tmavého oblaku se pokaždé na poslední chvíli vyloupne obrys nábytku a já musím rychle zareagovat, abych do něj nevrazila.

Kyslík mám tak na osm, sedm minut. Do koupelny zbývají možná tři metry.
Sesumíruji si v hlavě údaje a pokračuji. V tom zaslechnu něčí kroky. Postoupím o kousek dopředu. Hlaveň blasteru nepřestává kopírovat směr mého pohledu. Zastaví se až na šmouze, připomínající živou bytost. Ta vzápětí mizí v koupelně. Na poslední chvíli zadržím nutkání vystřelit.

Neví o tobě! Alespoň to tak vypadá. Opatrně se za ním vydej a při první příležitosti toho bastarda zastřel! Žádné kecání, žádné odzbrojování! Jednej!
Vyrazím za svým nepřítelem jako akk, který chytil stopu své oběti. Zvuk speederu vnímám pouze okrajově. Nijak se nad jeho výskytem nezamýšlím.

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 18.8.2013 17:06:04
od MrTukan
Nar Shaddaa - poničený byt

Velmi opatrně jsi pokračovala v tichém pohybu směrem ke dveřím koupelny s blasterem připraveným vystřelit. Zvuky vycházející pravděpodobně z míst někde za ložnicí ignoruješ a pokračuješ v cestě za svou kořistí zacílená pouze na ní. Jako stín ses doplížila až k okraji dveří a měla jsi tak možnost nahlédnout do malé koupelny.

Bzum!

Blízký, leč vzdáleně znějící výstřel z blasteru na kratičký okamžik prozářil dým v koupelně. Výstřel, jak ses mohla domnívat, vyšel ze sanitko-speederu a i když nikoho nezasáhl, na kratičký okamžik ti odhalil stín, obrys dobře tvarovaného muže. Ten kratičký okamžik ti stačil k tomu, abys zamířila a bez jakýchkoli postraních myšlenek vypálila přímo do zad tomu stínu. Ozvalo se zachroptění a následně zvuk dopadajícího těla na podlahu. Tvá trefa byla bezpochyby bezchybná...

...a stejně reálná jako dusot nohou za tvými zády, kterým jsi dokázala věnovat pozornost až teď. Přeci jenom zvuky speederů zřejmě nevycházely až z ulice, jak sis možná mohla myslet. Poslední co jsi zahlédla poté co ses otočila, aby ses začala bránit nebo zjistila o co vlastně jde, byla celoobličejová maska. Ten pohled ovšem následoval tupý úder pažbou blasteru a ty ses odebrala do říše snů...



Tma. Naprostá nepřítomnost světla.
Ticho. Absolutní nepřítomnost zvuku.
Lehkost. Žádná tíže gravitační.
Jednoduchost. Absence myšlení.

Jako by nic nebylo. Jako bys nebyla ty, Jerome, Nar Shaddaa, Galaxie, vesmír... Prostě nic. Najednou se všechno zdálo tak vzdálené, tak nereálné, tak neexistující. Proplouvala jsi temnotou a tichem, aniž by sis uvědomovala svoje tělo, aniž by sis uvědomovala svůj pohyb. Možná že se pohybovala temnota kolem tebe a ty jsi byla na místě. Možná se nepohybovalo nic, ovšem ten pocit. Ten pocit pohybu tu byl a slídil okolo tebe jako něco, co o sobě rádo dává vědět, ale nechce být spatřeno.

Chlad. Neúprosný a mrazivý. Vymazávající všechny emoce světa. Obepínal bod, kde jsi cítila svoji přítomnost. Zdálo se ti, jako by tě usadil do pomyslného křesla.


Pokud by se ovšem něco bez hmotného základu dalo uchopit a posadit do něčeho se stejným hmotným základem, tak by to vypadalo přesně jako usazení do křesla.

Najednou jsi cítila bezradnost, zklíčenost, strach, smutek a beznaděj.

BEZNADĚJ. To byl ten pohyb. To ona kolem tebe výřila jako zpěněná řeka, která tě chce strhnout sebou do víru vody a pěny a utopit tě a nechat klesnout až na na kamenité dno pochybností.

KLAP!

Neviditelný ovětlovač rozsvítil bodovou svítilnu, jejíž svit se prořízl temnotou, která zaskučela. Nechtěla být rušena, ale něco jí nutilo rozestoupit se. Něco mocnějšího, bezútešnějšího a nebezpečnějšího než je temnota a ticho. Něco je vyrušilo a velelo jim stáhnout se do ústraní.

Ve světle reflektoru se teď odehrával příběh. Množství mužských postav v honosných róbách o něčem diskutovalo v sále podobném sněmu. Všichni vypadali vznešeně, bohatě a ušlechtile. Žádného z nich jsi nedokázala pojmenovat. Až na mladíka sedícího stranou. Jakoby ustrkovaného. Nebyl to nikdo jiný než Jerome.
Svíral něco ve svých rukách a u nohou měl kufřík. Potil se a byl nervózní. Rozhlížel se kolem a v jeho očích jsi mohla vidět nenávist. Rozhodně vstal a vydal se k východu z místnosti. Kufřík ovšem nechal ležet na svém místě. Nikdo si ho nevšímal a Jerome opustil místnost.
Následoval velký výbuch, který tě na několik chvil téměr oslepil i přes to, že jsi celý výjev nepozorovala očima. Potom zbyl již pohled pouze na zkázu. torza ohořelých a doutnajících těl ležela po celé místnosti. Nikdo nepřežil. Nikdo neměl ani možnost pomyslet na svou smrt. Tak rychle byli všichni vymazání.

Obraz se najednou změnil.

Stál tam Jerome. Náhle zlostně vytáhl blaster a vystřelil nějakému bohatě oděnému muži do zad. A dalšímu. Třetího zasáhl do čela a dvě ženy ihned po sobě do prsou. Nemohli se bránit, neměli ani čas zapřemýšlet nad svou smrtí.

Obraz se znovu změnil a byl tam opět Jerome s dýkou ponořenou hluboko v útrobách mladého muže. Ve výrazu Jeromeho tváře byla čitelná nenávist, zatímco mladík byl překvapen. Neměl ani čas smířit se se smrtí, která přišla tak rychle. Za nimi jsi mohla zahlédnout plačící ženu, která si náhle sama vzala život.

Poslední nenávistný Jeromeho pohled patřil tobě.

KLAP!

Vše se opět ponořilo do temnoty a ta to se syčením se vděkem přijala.

BEZNADĚJ tě objímala a plížila se kolem tebe. Zdálo se ti, že šeptá, ale nerozumněla jsi slovům. Cítila jsi, jak tě stahuje dolů, i když vlastně žádné dole nebylo. Náhle jsi měla pocit, že máš přístup ke všem svým vzpomínkám, které shraňovalo tvé podvědomí, ale stejně tak jsi cítila, jako by se v nich někdo chtěl hrabat a dělat ti v nich nepořádek jako neposlušný malý bratranec v knihovně, který vytahuje tvoje knihy, záznamy a nahrávky a hází je všechny na jednu hromadu.

Najednou ti něco vštěpilo myšlenku bytosti, která k tobě vztahuje svou ruku a nabízí ti rámě. To Beznaděj tě chtěla uchopit a zmocnit se tě a jediným možným prostředkem jak s ní bojovat byla tvá mysl. Blaster i čepel proti ní byly bezmocné. Jen síla myšlenky by ji mohla zahnat a porazit.

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 19.8.2013 09:12:16
od Gwendolin
Nar Shaddaa - poničený byt

Tiše našlapuji a zdolávám další metr. Pod bosými chodidly cítím každou sutinu, střep. Bolest, kterou mi tyto předměty mohou způsobit se však nedá srovnávat s tím, co jsme si dnes protrpěla. Proto jim nevěnuji sebemenší pozornost. Stejně jako hluku dopravy. Zastavím se až u vchodu do koupelny. Nakouknu do místnosti právě ve chvíli, kdy zazní výstřel. Blasterový paprsek na okamžik propůjčí dýmu rudý nádech a odhalí mi tak obrys těla posledního lovce. Na nic nečekám. Zamířím, zadržím dech a stisknu spoušť. Ozve se nezaměnitelný zvuk vystřeleného výboje. Následuje bolestivé zaskučení a tlumený dopad těla na podlahu. Je konec! Chci se posadit, uvolnit se a odpočívat.

Co to sakra?
Mou pozornost na sebe sthne zvuk blížících se kroků. Otočím se. Smrt má podobu muže v celoobličejové masce. Jeho šedivé oči mě pronásledují ještě dlouho poté, co se propadám do temnoty. Až nakonec nezůstane nic...


Nic!
Jsem ztracená v nicotě. Ve vesmíru bez hvězd, planet a jiných bytostí. Sama. Opět!
Sama se svým strachem, žalem a beznadějí. Tíživý pocit mě objímá, jako paže milované matky. V mysli mi promítá příběhy. Cizí a přesto známé. Nachází si cestu do mého nitra. Otevírá rány, které se nikdy nezahojily. Nutí mě vzpomenout si. Na loď pojmenovanou po první, nešťastné lásce.

Pššt! Mamince to, ale neříkej!
Ten hlas bych s žádným jiným zaměnit nedokázala. Vyprovázel mě každý večer do říše snů. Jak to bylo?

Spinkej dceruško, už je noc,
Síla přijde ti na pomoc.
Nesmí ti ukápnout ani slzička,
jsi přeci moje holčička.

Vzpomínám, jak mi ta slova otec šeptal každý večer, před odletem na misi. Nechtěl, abych brečela. Proč taky? Pokaždé se s mámou vrátili! Dokud... Toho dne moje dětství skončilo. Už nebyl čas na hraní. Stejně jako na štěstí. Nejsnadnější způsob, jak se bránit dalšímu žalu bylo uzavřít se. Nepustit si nikoho blíž k tělu. Být chladná. Prožívat život v prázdnotě.
Jenže takového života už mám plné zuby! Chci jít dál! Nebránit se vzpomínkám na rodiče. Zažili jsme spolu přeci i tolik krásných chvil? Ano! Na ty se musím soustředit.

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 19.8.2013 09:49:57
od MrTukan
Nar Shaddaa - ve vlastním podvědomí

V mysli sis přehrávala vzpomínky na své rodiče. Chvilky lásky, klidu a pohody, které jste spolu strávili. Krásná vyprávění tvého tatínka i objetí maminky. Tvoji mysl naplnila láska a odhodlání. Cítila jsi, jak nepříjemná moc kolem tebe slábne, jak vrčí a vzpouzí se a jak by tě ráda stáhla sebou do nicoty.

Tvůj výcvik z tebe udělal nemilosrdného a chladného zabijáka, což ovšem zapřelo velkou část tebe samé. Bez svých vzpomínek, přání, snů a lásek jsi nebyla víc než obyčejný droid plnící vůli svého strýce. Ovšem setkání s Jeromem opět otevřelo tvé srdce a uvolnilo k nim přístup. Najednou ses cítila osvobozená, ač jsi mohla pochybovat, byla jsi rozhodnutá bojovat.

Neviditelná temná síla tvého podvědomí se však ještě nevzdala. Měla v rukávu ještě jeden pokus, kterým chtěla zasáhnout tvé nejbolavější místo, zdroj tvé nově nalezené síly. Tvoje rodiče.

KLAP!

Neviditelný osvětlovač znovu rozsvítil pomyslnou svítilnu a před tebou se začal odehrávat příběh.

V jeho hlavní roli byli tvoji rodiče na své lodi. Připíjeli si šumivým vínem a smáli se. V pozadí jsi mohla zřetelně přečíst krátký dopis otevřený na monitoru.
Drahý Shado, tu příšernou holku si nech a dělej si s ní, co uznáš za vhodné, my už se stejně nevrátíme. Bib a Ree. Na zemi ležel rozbitý rámeček a pod ním tvá fotografie s rodiči.

KLAP!

Před temnotou přišel ještě krutý smích. Něco se ti snažilo vnutit ty nejzoufalejší, nejodpornější a nejbeznadějnější myšlenky a ty jsi měla jidiný způsob jak s tím bojovat a to vlastními a krásnými myšlenkami, které by tě uklidnili a zapudily to zlo, které se uvnitř tebe hlásilo o slovo. To zlo, které zabije, aniž by se zeptalo proč. To zlo, které touží po smrti a zvráceně se v ní vyžívá.

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 19.8.2013 10:54:47
od Gwendolin
Nar Shaddaa - ve vlastním podvědomí

Bezútěšný pocit, který mě drtil povoluje svůj smrtelný stisk. Opět se mohu nadechnout. To vše díky vzpomínkám, které jsem v sobě tak dlouho potlačovala. Úsměv na tváři mé matky hřeje, jako životadárné slunce. Ledová bariéra, postavená pro mou ochranu, pod jeho paprsky taje. Ticho, přehluší otcův hlas. Brouká si jednu ze svých odrhovaček. Veselá melodie zahání smutek, starosti.

Vesmír kolem se již nezdá být tak prázdný, nepřátelský a zoufalý. Cesta z nicoty je přede mnou. Jen na ni vstoupit. Zbývá poslední krůček, když v tom se přede mnou začne odvíjet nová scéna. Chci vykřiknout radostí, že vidím své rodiče živé. Zarazím se.

Oslavuji? To přeci není možné! Ne! Neopustili mě!
Vykřiknu. Nechci uvěřit! Nesmím! Zavřu oči, abych tomu obrazu unikla a nahradím ho jiným. Vybavím si palubu Mission. Krčím se ve svém úkrytu. Tajný prostor určený k pašování, nyní slouží jako skrýš během hry na schovávanou. Přitisknu hlavu ke stěně a naslouchám. Kroky se vzdalují.

Nenašel mě? Vyhrála jsem!
Zahihňám se a tak se prozradím. Muž se vrátí, otevře vstup do mého úkrytu a vítězoslavně mě vytáhne. Zvedne mě nad hlavu a směje se. Jásám společně s ním.
Milovali mě, vím to! Nenechali by mě tu samotnou. Ne! Chtěli pro mě lepší život. Ano! Jsem si tím jistá!

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 19.8.2013 11:19:44
od MrTukan
Nar Shaddaa - ve vlastním podvědomí

Vzteklé zaúpění prořízne ticho a potom temnotu rozrazí světlo, jenž ukáže všechny výjevy, které jsi prve mohla shlédnout. Jejich obrysy měknou jako právě odhalená lež a roztékají se do všech stran. Po chvilce z nich nezůstane vůbec nic. Temnota kolem tebe začíná řídnout, chlad ustupuje. Beznaděj tě chtě nechtě musela pustit ze svých spárů a schovala se opět do nejtemnějších míst tvého podvědomí, aby čekala na další svou šanci.

Cítila jsi, jak se ti navrací životní síla, začala sis uvědomovat svoje tělo. Ale stále ses neprobouzela. Najednou se ti před očima opět rozeběhly obrazy. Tentokrát byly jiné, byly velmi reálné a živé.

Záda twi´lečky nesoucí podnost s pitím k mladšímu huttovi, který vévodil menšímu přijímacímu sálu. U jeho nohou leželo několik mladých spoře oděných žen. Když twi´lečka zaujala své místo vedle svého pána a nabídla mu pití, poznala jsi v ní svoji matku. Starší, než sis jí pamatovala, samozřejmě, ale stále krásnou. kolem krku měla jakýsi bezpečnostní náramek.

Obraz se změnil.

Twi´lek opravující loď. Taktéž s náramkem kolem krku. Zlomený a s nešťastným obličejem. Přesto jsi v něm poznala svého otce.

Obraz se znovu změnil a následně se postupně oddaloval.

Základna v horách. Dobře skrytá. Zelenomodrá planeta bohatá na zeleň, jezera a moře. Obrázek
Pohled na celý sektor, systém a nakonec Galaktickou mapu.


A potom najednou vidění zmizelo. A ty jsi zůstala zmatená a překvapená tím, co jsi viděla.


Naimo? Slyšiš mě?

Vracela ses do reality po zvuku toho medového hlasu. Otevřela jsi oči a mohla jsi vidět ustaraný výraz mladíka, kterého jsi zachráníla před jistou smrtí. Jerome seděl vedle tvého lůžka a když ses probrala, uviděla jsi na jeho obličeji úsměv.

To je dost, že jsi se probrala, měl jsem o tebe starosti, pořád jsi sebou jenom házela a říkala něco ze spaní, ale nemohli jsme tě probrat. Ani doktor to nezvládl. Jak se cítíš?

Re: 1. mise pro Gwendolin: Anděl nebo noční můra?

Napsal: 19.8.2013 13:10:12
od Gwendolin
Nar Shaddaa - ve vlastním podvědomí

Temnotu prořízne světlo a já se za ním bez rozmýšlení rozběhnu. Láká mě, jako mynocky obvody lodi. Mlhavé scény mi opět zatarasí cestu, nemají však sílu mě zadržet. Pokračuji dál. S každým dalším krokem jsem blíž skutečnému světu. Dělí mě od něho poslední obraz. Neskutečně reálný! Odehrává se na neznámém místě a figurují v něm moji rodiče.

Jsou otroci?

Uvědomím si skutečnost při pohledu na náramky. Vzplane ve mě mohutný plamen zloby. Kdo jim to udělal?! Kdo nás rozdělil?! Přeji si nalézt odpověď, viníka. Vyřídit si to s ním. V tom se začne vše vzdalovat. Vidím základnu, planetu, souřadnice. Ze všech sil se snažím si tyto informace zapamatovat. Vrýt si je nesmazatelně do své paměti. Tohle není obyčejný sen. Je to něco víc. Ale co?

Z dálky ke mě doléhá šepot. Získává na síle a nutí mě otevřít oči. Poslechnu.

Takhle příjemné probuzení jsem už dlouho nezažila.
Pomyslím si, jen co zahlédnu mladíkův úsměv. Konečně mohu vydechnout úlevou. Jerome je v pořádku.

Jako kdyby mě nasála turbína a potom vystřelila hlavou proti zdi.

Odpovím a prsty pravé ruky si přejedu po čele.

Co ty? Co ruka? Kde to jsme? Jak dlouho jsem byla mimo? A kde je u všech huttů Bot?
Zmateně se rozhlédnu kolem sebe a pokusím se vstát.