1. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Jordi Linx]

Quellor, Trasa konvoje:
Vzhledem k situaci s nestabilní budovou jsi zaujala velice opatrný postup a pečlivě sis ověřovala všechna místa, kterými ses chystala projít, stejně jako ta, o něž ses opírala. Díky tomu jsi se nejednou vyhnula nestabilní podlaze a ušetřila se tak možného pádu nebo čehokoliv, co by s tím mohlo souviset. Dokonce jsi takhle odhalila i zeď, která se div nezačala bortit, jakmile ses o ní opřela. Povedlo se ti však včas uskočit a vyhnout se několika docela velkým kouskům, které by přinejlepším způsobily bolest hlavy a na ten horší případ bylo lepší nepomyslet.
Do svízelnější situace ses dostala, když jsi musela přeskočit jednu dvoumetrovou díru a dopadla na uvolněnou podlahu. Jen rychlé reflexy a další odražení tě zachránily od pádu s troskami, přesto ses dostala do poměrně nelichotivé pozice. Kdyby v tu chvíli pod tebou byl nějaký kluk, tak by se možná radostně usmíval, takhle jsi byla pouze celým tělem doslova rozpláclá o podlahu a minimálně levé koleno ti vyslalo stížnost na toto hrubé chování k němu.
Celkově se ti však nic nestalo a koleno bylo jen mírně sedřené, pokud jsi tedy nepočítala nedůstojné přistání jako nějakou výraznější ztrátu. Naštěstí s tímhle skončilo výraznější trápení při cestování budovou a zbytek proběhl již relativně v klidu.
Z budovy ses dostala na takové menší nádvoříčko, za nímž se právě nacházela dvojice postav. Nemohli tě přímo vidět a tak sis mohla dovolit jít bez obavy z odhalení až ke zdi, od které jsi mohla zkusit zaslechnout něco zpoza druhé strany. Přesto jsi se pečlivě rozhlédla a zkusila zachytit ještě někoho dalšího, ale počet osob se usadil na třech.
Nesnáším tohle čekání,
zaslechla jsi hodně tlumeným hlasem a musela jsi napínat své uši i smysly v Síle, abys je dobře slyšela.
Já taky ne, ale už jsou konečně na cestě. Šéf říkal, že se dál pohybují podle plánu,
mohla jsi zaslechnout útržky z jejich konverzace, když se to opět vrátilo. Ten tísnivý pocit, který jsi dnes pocítila již dvakrát tu byl opět, ale tentokrát se zdál být o něco odlišný. Cítila jsi, jakoby se na tebe něco dívalo temnýma rudýma očima, jakobys byla jeho kořist a mohlo to kdykoliv zaútočit. Doslova sis připadala jakoby to kroužilo okolo tebe než ... než to opět zmizelo, směrem kterým bys měla normálně pokračovat ve své cestě.

[Hayasan]

Quellor, Trasa konvoje:
Ještě než jsem si stačila rozmyslet, co udělám s těmi třemi výtržníky, ten pocit tu byl zas. A tentokrát to nebyl jen pocit, ale i něco jako vidina. Nejvíc mne vylekaly ty velké, příšerně rudé oči. Dokonce se mi i zdálo, jako bych se v nich měla topit. Přitiskla jsem se ke zdi, začaly se mi třepat ruce a vůbec, nebylo mi dobře.
Trvalo pěknou chvilku, než se mi pročistila hlava.
U Sitha! Co… to může být? Chiss? Nebo snad sernpidalan? Ale ty oči byly fakt velké...
Ti tři mne už vůbec netrápili. Bála jsem se tam toho, co na mne číhá vepředu.
Vypadá to, jako by si to se mnou jen hrálo! Vždyť… je to jen hra na kočku a myš! Co mám, dělat? Mám napsat mistrovi? Vždyť říkal, že má na programu něco opravdu důležitého… ne, nemůžu ho rušit. Co když… to není skutečné? Je to jen přelud, musí to být přelud…
Ještě jsem se chvíli krčila ke zdi. Byla chladivá, dodávala mi pocit bezpečí, a co bylo důležité, byla jsem alespoň částečně krytá tam před tím, co na mne zřejmě číhá venku.

Sotva ta hrůza z té vidiny alespoň částečně pominula, uvědomila jsem si, že to musím napřed vyřídit s těmito chytrolíny, kteří ten konvoj asi skutečně chtějí přepadnout. A vzhledem k tomu, že s tou nestvůrou s rudýma očima nemohli soupeřit, absolutně jsem se jich nebála. Což by asi nebyla pravda, nebýt té vidiny.
Mám napsat Zalle? Nebo to s nimi vyřídit sama? Jsou jen tři… ty dva tady bych mohla zpacifikovat a než sem doběhne ten třetí… ale… ne, nebudu zabíjet. Určitě nebudu zabíjet. Zabíjení je špatné a já jim nechci ublížit. Možná trochu pomlátit, což si zaslouží, ale neublížím jim.
S tímto přesvědčením jsem vstala.
Navíc se s nimi nemusím bít. Stačí na ně shodit kus zdiva. Což bych mohla udělat i teď… ale… to by byla něco jako poprava. Ta zeď by jim mohla rozrazit hlavu. Ne, dám jim šanci a potom budu jednat.
Aktivovala jsem svůj světelný meč. Obešla jsem zeď, ke které jsem se tiskla a skoro ležérně, se zapnutým mečem v pravé ruce, jsem vyšla před ty neřády. Pokud měli nějaké viditelné zbraně, pokusila jsem se je pomocí Síly přitáhnout k sobě. A také jsem se je pokusila povalit na záda, neboť jsem do nich v Síle trošku drsněji šťouchla.
Taky nesnáším čekání, pánové. Oznámila jsem jim dostatečně hlasitě na to, aby mne nepřehlédli. Nechtěli byste mne seznámit s tím svým šéfem? Pokecáme… třeba o tom, že tři otrapové nemůžou ohrozit celý konvoj, o taktice, kterou jste zcela evidentně zanedbali a o tom, že proti mně nemáte absolutně žádnou šanci. Jaký, že je ten poměr, když chcete minimálně zpomalit Jedie? Deset vycvičených vojáků? Sice jsem jen padawan, ale vy jste jen tři… a k vojákům máte stejně daleko, jako můj mistr k hospodskému povaleči. Řekla bych, že mám značně navrch.Tak co s tím uděláme?
Za řeči jsem se k nim začala pomalu přibližovat. Snažila jsem se působit dosti sebevědomě.
Nebudeme to komplikovat. Jste zatčeni. Prohlásila jsem, pokud jsem tedy k tomu měla prostor, nehledě na to, jak mé pokusy s jejich odzbrojením a povalením dopadly.
Byla jsem připravena bránit se. Meč jsem měla v pohotovosti.

[Jordi Linx]

Quellor, Trasa konvoje:
Boji s tvým "temným dohledem" jsi se už kvůli souvisejícím pocitům chtěla pokud možno vyhnout, nebo být na něj připravena co nejlépe. A jedním z bodů přípravy byla pacifikace dvojice, která byla nejblíž tobě a v lepším případě pak také toho třetího, co byl někde naproti. Podle hrubého odhadu jsi navíc mohla odtušit, že ten třetí nebude moct přímo vidět na scénu přepadu dvou svých kolegů, což ti v dané chvíli hrálo do karet.
Nijak výrazně ses nerozpakovala s využitím možného momentu překvapení a předstoupila jsi před dvojici se zapnutým světelným mečem připravena okamžitě jej použít. K tomu jsi připojila sebevědomý postoj, úchvatné představení a představení své Síly.
Ani jednomu z mužů se ti však zbraň sebrat nepovedlo, protože je měli pevně upevněné v pouzdrech a zajištěné. Takže zbraně s sebou zacukaly, ale zůstaly v pouzdrech, protože ses začala hned věnovat tomu, abys oba shodila z jejich motorek.
Ano, oba muži totiž seděli na speederových motorkách v pohotovostním režimu a vyjeveně na tebe koukali. Ten mohutnější se trochu prohnul, ale jinak zůstal dál sedět, zatímco ten normální postavy se skoro svezl dolů a udržel se v sedle jen díky dobře položeným nohám.
Mizíme, změna plánu!
vykřikl ten mohutnější a okamžitě nakopl motor svojí speederové motorky, aby s ní mohl vyrazit kupředu. Vzdálenost mezi tebou a jím byla příliš velká na to, abys mohla zkusit jej nějak dostihnout, ale u toho druhého, nejistého, jsi to mohla stíhat. Záleželo jenom na tom, jak rychle získá zpět svou rovnováhu a vyrazí za svým kolegou.
Znamenalo to tedy, že ani jeden z této dvojice se nechtěl dostat do kontaktu s kýmkoliv, kdo se oháněl světelným mečem, čemuž ses už z principu nemohla nikterak divit. Ovšem komplikovalo ti to situaci, protože tvoje "cíle" měli poměrně solidní prostředky k pokusu o únik a hodlali jich využít.

[Hayasan]

Quellor, Trasa konvoje:
Rozhodně jsem nechtěla nechat ty dva jen tak vyklouznout. Dost dobře jsem si uvědomovala, že živý zajatec by mohl bodnout. V kontextu s těma červenýma očima to sice nebylo až zas tak důležité, ale určitě by můj mistr ocenil informace o tom, kde tady ti chytráci mohli sebrat minimálně dvě, ale spíš tři motorky, když náš mechanik má k dispozici asi čtyři.
To, že mi jeden z nich unikl, jsem zjistila celkem rychle a nenamáhala jsem se tedy ani s nějakými pokusy o jeho zastavení. Zatímco ten druhý… ten měl problémy už teď. Znovu jsem vyslala Sílu směrem k tomu pomalejšímu. Nicméně teď byl sám, nemusela jsem se soustředit na dva různé cíle a ještě trochu jsem přitlačila, takže jsem předpokládala, že by mohl dokonce i spadnout. Ale nijak blíž jsem to nekontrolovala, co nejrychleji jsem vyrazila směrem k němu, abych ho opravdu zajala.
Nezdržovala jsem se ani tím, abych si vypla svůj světelný meč. Běžela jsem, jak nejrychleji jsem dokázala.
Nesmí uniknout! To jejich hnízdo by mělo být vypleněno jednou pro vždy!
To byla asi jediná myšlenka, která se mi při běhu mihla hlavou, neb jsem se soustředila na běh a na svůj cíl, na cokoliv jiného prostě nebylo dostatek prostoru.
Jestli-že se mi nějakým způsobem podařilo ho doběhnout,rozhodně jsem po něm neskákala. Věděla jsem, že kdyby došlo na fyzickou bitku, tak by to pro mne mohlo být celkem riskantní. I když jsem jeden čas rvačky mezi padawany vyhledávala, stejně jsem si nebyla úplně jistá v kramflecích. Kontrolovala bych ho pouze pomocí Síly a pokusila bych se ho držet hezky na zemi.

[Jordi Linx]

Quellor, Trasa konvoje:
Prvního z mužů sis vyhodnotila jako uprchlého a proto ses soustředila především na toho druhého, jehož sis dala za úkol chytit. Z tvého rozhodnutí vyústil sprint k jeho pozici a další šťouchanec v Síle. Oproti první situaci byl však tvůj protivník připravenější - byť svůj efekt to stále mělo. Ruce mu z řídítek vylétli kamsi vzhůru a narušily tak startovní proceduru, což ti přihrálo důležité množství času. A to natolik, že ses k němu mohla dostat včas.
Tvá pozice mluvila dost jasně sama za sebe - stála jsi asi metr a něco od motorky s mečem položeným mezi řídítky a tělem tvého, nyní nejspíše, zajatce. Ruce dal pomalu nahoru a jednoznačně dával najevo, že se kapituloval, tedy minimálně v tuhle chvíli. Díky tomu jsi dokonce měla chvilku na to, aby sis ho prohlédla. Byl relativně mladý, asi pětadvacet let plus mínus nějaký ten rok, krátké rozcuchané špinavé blond vlasy a roztomilý drobný nosík. Pokud bys ho měla přirovnat k nějakému prototypu mladíků, tak tenhle by rozhodně spadal mezi aristokratické rebely, kteří dělají špatnosti proto, že jsou to špatnosti.
Proti jeho tváři však hovořilo relativně ušmudlané oblečení, místy od nejspíše motorového oleje, jinde prostě poněkud zašpiněné. Děr by ses však nedohledala - maximálně nějaké té záplaty, ale pečlivě přišité. Blaster v pouzdře u pasu byl však udržován kvalitně, minimálně na první pohled tak vypadal.
Zatímco sis prohlížela svůj cíl, který tiše mlčel a vůbec netušil, co s ním hodláš dělat, ozvala se další speederová motorka, která mířila ve směru za tou první. Dalo se jen těžko pochybovat o tom, co to znamenalo a proč mířila zrovna tamtím směrem. Každopádně, pokud by ses za ní v krátké době nevydala, mohla jsi ji taky považovat za uprchlou. Nicméně v tvé situaci by tě toto rozhodnutí mohlo teoreticky stát více, než jsi doposud získala.

[Hayasan]

Quellor, Trasa konvoje:
Další unikající motorky jsem si prakticky nevšímala. Tak nějak jsem tušila, že asi zdrhne taky. Ale honit se za kořistí, která už teď prakticky unikla, když tu mám jednoho zajatce přímo před nosem… to by byla fakt velká blbost.
Chvíli jsme si hleděli do očí.
U Sitha! Co bych teď měla dělat? Nikdy jsem žádného zajatce nezatýkala! Ale viděla jsem hodně filmů…
Tak, prevíte, oslovila jsem mladíka. Teď velmi opatrně slezeš z té motorky. A žádný rychlý pohyby, nebo tě vykastruju. A můžu tě ubezpečit, že tvé nádobíčko se nedá tak lehce nahradit jako třeba ruka. Je ti to jasný?
Sledovala jsem ho opravdu velmi pozorně. Sama jsem byla tak trochu nervózní. Ale nebála jsem se. Nicméně i teď jsem se snažila tu nervozitu zakrýt a pokračovat v divadélku, se kterým jsem začala už vlastně na začátku.
Též jsem využila té trochy času, abych si promyslela svůj další postup.
Ve filmech taky říkali, že ta chvíle před útokem, který by chystal, se dá i vypozorovat. Prý se pohne nějaký sval, či co…
V souvislosti s tímto zatýkáním se mi vybavila další filmová moudrost, nicméně nezdála se mi užitečná, takže jsem ji dál nerozváděla.
Jak že to dělal seržant Bradley v tom filmu Republikový hrdina přichází? Donutil zatčeného, aby si lehl břichem na zem, ruce si dal za záda, pak na něj klekl, svázal ho a sebral mu zbraň… ale to já dělat nebudu. Velice lehce by mne mohl smést… Když mu řeknu, aby mi ten blaster hodil, mohl by dostat nějaký pitomý nápad. Nejlepší bude, když ho z pouzdra vůbec nevytáhne. Ale když ho nebudu šacovat, může mi uniknout nějaká jeho záložní zbraň… Ledaže… ano, to bude ono! Jakmile sleze, řeknu mu, aby ustoupil od motorky a svlékl se úplně do nahata. Tím mi neunikne ani otvírák na konzervy. Všechny svý věci mi bude házet pěkně k nohám a teprve potom mu řeknu, aby si lehl… a až to udělá, zavolám Zalle a řeknu jí, že mám pro ni hned tři dárky. Vyřešenou komplikaci v cestě, další spídrovou motorku a někoho, kdo bude mluvit a prozradí tak svý kumpány.
Oba máme času víc než dost. Takže si dej na své pomalosti opravdu záležet. Nebo mi ujede ruka a pro tebe to nedopadne dobře. To, že tě pak předám trochu poškozeného sice mistra nepotěší, ale já těch pár pohlavků přežiju. To ty budeš mít doživotní následky. Žádnou z tvých budoucích slečen bys nepotěšil tím, kdyby sis sundal kalhoty a měl tam jen něco mechanickýho. Víš, jak by to třeba studilo? Navíc… Pochybuju, že bys z toho měl nějaký zážitek. Asi se budu muset podívat na holonet, jak to funguje. Samotnou mne to začalo zajímat.
Abych zamaskovala své přemýšlení, tak jsem na toho chytráka mluvila. Nicméně tím jsem nesnížila svou ostražitost.
Jeho zevnějšku jsem si všimla hned na začátku a usoudila jsem, že toto pro něj bude buď obyčejná „bokovka“, nebo se nudí a hledá pouze nějaké to dobrodružství. V každém případě jsem to nechala plavat už dávno. Jeho minulost pro mne v tuto chvíli nebyla podstatná. Zajímala mne spíš přítomnost.

[Jordi Linx]

Quellor, Trasa konvoje:
Na jakékoliv pokusy o sledování prchajících nepřátel jsi automaticky rezignovala a soustředila se pouze a jen na toho před tebou. Potíží byl nedostatek zkušeností v jednání se zajatci, respektive těch reálných, které jsi mohla suplovat pouze zásobou zapamatovaných scén z holofilmů. Nakolik byl tohle důvěryhodný materiál, to byla již další otázka, kterou by sis mohla položit. Nicméně jsi začala nařízením o opuštění stroje.
Zajatec držel ruce jasně viditelné nahoře a pomalu bez nějakého náznaku odporu sesedlal ze své speederové motorky.
Hele, nejsem blbej abych šel proti tomu zařícímu sekáčku na cokoliv,
pokoušel se tě ujistit během opouštění dopravního prostředku a zastavil se na místě vedle motorky, čelem k tobě. Motorka byla tedy nyní mezi vámi dvěma a muž stále držel ruce nahoře a to dost jasně viditelně v očekávání dalších pokynů od tebe, jakožto paní situace.
Můžeš se jít zkusit podívat, třeba tu najdeš nějaký terminál s holonetem. Já tu klidně můžu pohlídat ... třeba tamhleten šutr, vypadá dost vzácně a nepostradatelně,
zkusil to, byť již předem jsi z něho mohla vycítit přesvědčení, že tomuto úsudku nevěřila a pochyboval o jeho naplnitelnosti. Každopádně tímhle nemohl nic ztratit, i když co sis mohla vybavit, tak v Chrámu nikdo z padawanů by na tohle snad neskočil. Rozhodně sis tedy nikoho nemohla vybavit, protože na jejich přelstění bylo většinou zapotřebí rafinovanější triků. A obtížnost samozřejmě rostla se zkušenostmi, byť se dalo najít několik výjimek. Tam už však většinou hrála arogance, která zaslepovala a dopřávala některým přílišnou sebedůvěru.

[Hayasan]

Quellor, Trasa konvoje:
Jasně, fešáku. Jenže k tvé smůle jsem si odřela koleno, nespadla jsem na hlavu. Takže teď budeš tak hodnej a uděláš pět velmi pomalých kroků směrem tam, mávla jsem mečem do boku, ale hned jsem ho zase vrátila do původní polohy. Ani se ke mně nepřiblížíš, nebo to pro tebe nedopadne dobře.
I když ty červený oči mne opravdu vyděsily, tak jsem se z nich už trochu oklepala. Navíc chvílím následujícím se nešlo neusmívat… tak jsem se tedy usmála. Dokonce by se dalo říct, že jsem se i trochu bavila.
Hodnej kluk, zareagovala jsem, až se (a jestli se) ocitl stranou od motorky. Jde ti to fakt pěkně. Takže si svou chloubu asi ještě na chvíli ponecháš. Teď se začneš hezky svlékat. A opět, budeš to dělat velmi pomalu. Začneš opaskem, který mi hodíš k nohám stejně jako i další kusy tvého oblečení. Včetně bot a spodního prádla. A nezapomeň na můj meč. Jestli se toho pouzdra s blasterem jenom dotkneš, tak… o přirození přijdeš až ve druhé vlně. V té první ti totiž useknu ruku. Kapišto, frajere?
Přestala jsem se na chvíli usmívat, chtěla jsem se tvářit pořádně výhružně, ale nedalo mi to… a tak jsem se usmívala dál. Nebýt toho pocitu, byl by dnes dokonalý den.
A až se svlékneš, tak si nesedneš, ale lehneš si na zem. Hezky na břicho a ruce dáš za záda. Opět velmi pomalu.
Zatím šlo všechno jako po másle. Můj první zajatec v životě spolupracoval a nevymýšlel žádné ptákoviny. Byla jsem ráda, že jsem nikoho nejen nezabila, ale ani nezranila.
Tak, potom vyřeším ty oči… byly ale opravdu skutečné? Nebyl to jenom nějaký sen? Nikdo normální by mne nelovil. Nemá absolutně žádný důvod, protože já nemám příliš velkou cenu. Takže… otázkou zůstává… co, u Sitha, bylo v tom koláči, co mi Ostrik tak ochotně dal?
Se svým mistrem jsem si hlavu příliš nelámala. Jediné, co mi vadilo, byl fakt, že se s ním nemohu spojit jinak než pomocí komlinku. Bylo mi více méně jasné, že se o to večer bude zajímat… ale to je ještě daleko. Trochu jsem i doufala, že mu mé troch netradiční postupy nebudou příliš vadit.
Navíc tím, že ho zbavím oblečení, tak mu seberu část lidské důstojnosti a on se nebude tolik cukat a snažit se o nějaké nepříjemnosti, když se budu vybavovat se Zallou.

[Jordi Linx]

Quellor, Trasa konvoje:
Své požadavky jsi svému zajatci vylíčila s nebývalým úsměvem a jen těžko skrývaným potěšením nad tím, jak se ti vše dařilo podle plánu. Zajatec při požadavku o svlečení chvilku tupě koukal a nevěřil vlastním uším.
Tedy, holky mě balily různě, ale takhle? Jestli ti až tak chybí sex, tak bych ti mohl zařídit nějakého mládence pro potěšení, pokud bys potřebovala zkontrolovat třeba někde nějaké trosky,
navrhnul po chvilce přemýšlení, než byl nucen náznakem světelného meče, aby se podrobil tvým přáním. Nikam však nespěchal a příliš se mu do toho nechtělo, přece jen nebylo venku kdo ví jaké teplo, ale kousek po kousku si oblečení s nevolí, avšak poslušně sundaval. U nohou ti tedy přistála bunda, opasek s blasterem, postupně obě rukavice, dvě boty, kdy jedna byla prošoupaná o trochu více, kvalitní kožená vesta, v níž zachřestilo několik kreditů, pár ponožek, kalhoty, lehce propocené tričko. V ten moment tam před tebou zůstal stát pouze ve světle zelených trenýrkách a zaváhal.
I trencle? Přece si nemyslíš, že tam schovávám zbraň? Nevím, jak u vás ženských, ale pro nás by to bylo notně nepříjemné,
bránil se naprostému svlečení, byť jsi mohla při bližším průzkum vypozorovat, že to rozhodně nemuselo být kvůli tomu, že se styděl za velikost.
Navíc, většinou se holky svlékaly první,
neodpustil si ještě jednu poznámku takovým polohlasem, kterou se ti však přesto povedlo beze všeho zaslechnout. Čekal nyní na to, jestli budeš trvat na kompletním svlečení, nebo mu ponecháš alespoň trenýrky, když už se bude muset válet na zemi. Možná i doufal v nějaké jiné řešení, ale to by opravdu záleželo na tobě a na tom, co bys byla případně ochotná obětovat.

[Hayasan]

Quellor, Trasa konvoje:
Jak tak kolem mne začaly létat jeho svršky, v hlavě jsem si dělala malý seznam toho, co si zaberu pro sebe.
Takže ten blaster, kredity… potom ta jeho spona na opasku vypadá fakt strašně krásně… Ale jestli ho okradu, tak mne mistr vážně zabije… co kdybych řekla Zalle, že si jeho věci vezmu do úschovy? To by neprošlo… ne, vezmu si jen ten blaster. Když tak to svedu na ty divný oči… ale ty kredity…
Mimochodem, máš tu pár zajímavejch věcí. Nebude ti vadit, když si je nechám, že ne? Nechci na tebe činit nějaký nátlak... Schválně jsem mu zašermovala mečem před obličejem, ale neudělala jsem k němu žádný krok. Stála sjem na svém předešlém místě, aby toho nemohl využít a zaútočit na mne.... ale ten blaster se mi bude vážně hodit. Ta tvá nádherná spona na opasku taky není k zahození a kredity... hm... prostě, zcela dobrovolně mi to daruješ, že?

Neměla bych ho nechat alespoň trochu oblečenýho? Nebude mistr zklamaný? Ale... co když za těma trenýrkama fakt něco skrývá? Vždyť ve filmu Nebezpečná zbraň byla ta bomba schovaná taky ve spodním prádle... navíc, je to sranda. Vždyť se tak pěkně snaží kroutit... třeba může mít něco zašitýho v gumě. Opravdu bude bezpečnější, když bude nahatej úplně. třeba mu spadne i hřebínek. A až dorazí ti, kteří ho přeberou, tak je asi požádám i o prohlídku tělních dutin. Tu dělali ve filmu Vězení pokaždý, neboť tamní vězni všechno pašovali v konečníku.
I trencle, chlapečku, i trencle, po chvilkovém zaváhání jsem zareagovala na jeho řeči a svůj požadavek potvrdila. Líbilo se mi to čím dál tím víc i proto, že jsem našla lepší morální odůvodnění svého jednání. Abych svůj nárok trochu zdůraznila, opět jsem zamávala svým mečem.
A abych tě vyvedla z tvého omylu, sex mi nechybí. Ve Chrámu mám Kachona a tady se najde překvapivě až moc nadrženejch mládenců. Takže tvá snaha by byla zbytečná.
Rozhodla jsem se ho nakonec informovat. Ne pro to, že by na to měl nějaký nárok, spíš jsem se celou situací dobře bavila. A navíc jsem mu ani moc nelhala. Třeba Myrk pokaždé, když mne viděl, jenom slintal. Teda, po té ráně ho to asi přešlo, ale není zde jedinej. Občas se za mnou kluci otáčejí. Hlavně ti mladší.
Vlastně, dnes jsi samá mýlka, brouku. Já se nechávám svlékat, nebo si minimálně pomáhat. A jestli fakt nechceš přijít o tu svou zbraň, kterou tam skrýváš, pohybem meče jsem zakroužila v úrovni jeho podbřišku, tak už přestaneš blbě kecat, pomalu sundáš ty trencle a lehneš si na zem. S rukama za zády, na to pamatuj. Nikdo tě nenutil, aby ses pokusil přepadnout náš konvoj, který k tvý smůle, chráním. Takže je to jen tvá vina. Ber to jako výchovnou lekci, rozhodla jsem se nakonec udělit mu i trochu „mravokárného“ kázání.
A jestli mne naštveš, tak tě předám tvému doprovodu úplně nahatýho a zapomenu jim sdělit, že bys uvítal nějakou deku. Jsem si jistá, že nechceš chodit po městě tak, jak jsi byl stvořen. I když… pokud tam teda nemáš srulovaný ponožky, tak se zřejmě nemáš ani za co stydět. Pochlubil by ses, možná nějakou, nebo nějakýho i ohromil... trochu jsem se svému nebohému zajatci pošklebovala.Nicméně poté jsem zmlkla a vyloženě očekávala, že můj rozkaz splní.

[Jordi Linx]

Quellor, Trasa konvoje:
Svlékáním svého zajatce ses vyloženě bavila. Navíc jsi v tom viděla i příležitost na získání několika věcí, jejichž využití by se našlo. Konkrétně jsi se rozhodla zabavit blaster, což se vlastně dalo i očekávat, ale také nějaký další majetek a to kredity a sponu na opasku, jejichž využití už směřovala spíše k těm osobním zájmům, což nebylo tak úplně ideálně dle regulí Řádu. Navíc jsi ho informovala o tom, že striptýz si budeš přát vidět až do konce, čímž jsi mu rozhodně radost neudělala.
Skvělý, potkal jsem Jediho zvrhlíka a zloděje,
zatrucoval pouze, než ze sebe shodil i trenky a tys mohla konstatovat, že ponožkama si je opravdu nevycpával a neměl to příliš zapotřebí. S nevolí se poté otočil a se vší opatrností položil na zem, přičemž utrousil několik tichých nadávek, které směřovaly jak k tobě, tak i k jeho kolegům, kteří ho tu očividně nechali napospas tvým choutkám.
Zajatce jsi tedy měla před sebou svlečená, ležícího na zemi čelem dolů a sama ses mohla prohrabat jeho věcmi. Standardní blaster, čtyři desítky kreditů po kapsách a k tomu spona od opasku, jejíž "demontáž" z opasku vyžadovala jedno škubnutí a povolení dvou dalších tentononců na opasku samotném.
Zajatec se nijak výrazně k řeči neměl a bylo očividné, že sám od sebe asi jen tak mluvit nezačne, tudíž zde byla iniciativa zcela na tvé straně. Další věcí byla i otázka tvého postupu, protože jsi sice získala a držela úspěšně jednoho zajatce, ale pořád dva unikli a netušila si, jestli tohle měl být celý přepad, nebo snad jenom nějaká jeho součást. Navíc jsi ještě nebyla ani v polovině cesty v rámci svých průzkumných činností.

[Hayasan]

Quellor, Trasa konvoje:
Po jeho slovech o zlodějích jsem trochu zaváhala. Přeci jenom, nebylo mi příjemné zrovna toto označení. Tak jsem si nakonec zabavila jen blaster, který jsem si připjala k opasku a tu sponu, kterou jsem narvala do jedné kapsy, která sice byla přecpaná, ale ne tolik, aby se do ní něco tak tenkého nevešlo. Kredity jsem nakonec nechala být.
Drž hubu. To ty jsi zloděj a možná i vrah. Třeba zrovna tys zabil nějakého toho strážce kolony při minulým přepadení. A pokud nechceš, abych ti pobyt ještě víc znepříjemnila, tak si svý poznámky necháš pro sebe, trochu jsem na něj vyjela, abych zamaskovala své vlastní špatné chování.
Tak doufám, že toto nebudu muset vysvětlovat… to, že jsem ho svlékla... u Sitha! Budu muset zamlčet část pravdy… to se mi opravdu nelíbí, ale co je lepší? Částečně lhát, nebo ho totálně zklamat? Ty kredity bych fakt neobhájila… a tu sponu… ta má je stará a občas se rozepíná… To by možná ještě šlo.
Pohledem jsem zkontrolovala, zda má ruce za zády a teprve poté jsem začala lovit svůj komlink a vytočila jsem číslo Zally. Nechtěla jsem riskovat psaním zprávy. Takto jsem se s ní mohla bavit a sledovat svého zajatce.
Jakmile jsem ho však vytáhla, teprve v tu chvíli mi docvaklo, že toto asi nebylo celé představení. I ty motorky by spíš napovídaly tomu, že to byla jen předsunutá hlídka, která měla za úkol buď jen odvést pozornost, informovat ostatní o příjezdu kolony, nebo celou kolonu uvést ve zmatek a nějakým způsobem ji nalákat tam, kde by se asi neměla vyskytovat.
Jestli-že se zajatec choval slušně a měl ruce za zády, vytočila jsem číslo Zally a počkala, až mi to zvedne. Jestli-že se tak stalo (a mezi tím ten naháč neprovedl žádnou pitomost, nebo se nestalo něco jiného, co by můj hovor znemožnilo), začala jsem hovořit se Zallou. Ani jsem jí nedala příliš prostoru na to, aby se sama začala ptát. Hned jsem se slova ujala já. Nicméně celou dobu jsem očima sledovala toho chytráka před sebou.
Ahoj, mám pár novinek. Nechceš poodejít stranou? Mám pro tebe pár soukromých informací...
Na chvíli jsem se odmlčela, abych dala Zalle prostor k vyjádření a také k tomu, aby mohla poodejít kousek dál. Teprve, až mi naznačila, že můžu mluvit, pokračovala jsem.
Napsala bych, ale přede mnou tu leží zajatec. Nechci riskovat, že provede nějakou hloupost. Takže bych potřebovala, abys poslala někoho, kdo si ho přebere. Nakonec tu totiž byli jen tři. Dva mi zdrhli, ale ten jeden byl moc pomalý. Byli dobře vybavení, každý z nich měl spídrovou motorku. A v kombinaci s místem, které bylo k přepadení vybráno zcela nevhodně, bych řekla, že to byla spíš jen předsunutá hlídka, než že by to měli být ti, kteří chtěli koloně skutečně nějak uškodit. Jo a jedna spídrová motorka mi tu přebývá, takže i tu by měl někdo odvést. A jestli je to pravda, tak bychom se asi měly začít i bát, protože to vypadá, že to nebude jen tak obyčejný přepad, ale že jsou, u Sitha, dobře organizováni. Také se obávám, že má domněnka byla pravdivá. Ten ležící idot přede mnou prohlásil, že jakýsi jeho šéf říkal, že se kolona pohybuje dle plánu. Víš, co to znamená, že ano?
Mé jakékoliv pobavení bylo pryč, neboť jsem si uvědomila, že tato situace je opravdu velmi vážná. Byla jsem trochu znepokojená. Vlastně, kdybych mohla, tak bych si snad i hlasitě nadávala. Opravdu jsem se chovala jako idiot a nechala se ukolébat svým úspěchem.
No, není to náhoda, že si zástupce republiky vyžádá mého mistra zrovna, když se může chystat něco opravdu velkého? Ta kolona by se asi měla vážně odložit… ale na to je už asi pozdě. A jestli je toto jedna velká past na bůh ví co, protože nikomu by těch pár zásob nestálo za to, aby organizoval něco s tak obřími rozměry, tak musím být ještě opatrnější.
A jestli je toto všechno pravda, tak o mě už vědí a budou mne očekávat. Takže bych asi dál pokračovala pěšky. S tou motorkou bych byla děsně nápadná. Jako pěší budu moct líp zareagovat, schovat se, nebo je prostě jenom líp odhalit.
Sice jsme asi byli v časovém skluzu, nicméně na druhou stranu, lepší je, když se vrátíme třeba i zítra ráno a všichni v jenom kuse, než kdyby nás nesli ostatní v plastových pytlech.

[Jordi Linx]

Quellor, Trasa konvoje:
Poznámky tvého zajatce tě zasáhly natolik, že upustila o obohacení se o kredity a pouze mu "zabavila" zbraň a drobný suvenýr, který měl napomoci tomu, abys tu mohla pomáhat, jak nejlíp bys dovedla. Poté jsi už věnovala svou pozornost pouze a jen zajatci a hovoru se Zallou.
Ta nejprve potvrdila příjem a stranou se dostala relativně rychle, což prozrazovalo, že kolona stále ještě stála na místě. Z časového hlediska to bylo pozitivní pro tebe a následující plány, byť za jistých okolností by se dala konvoj v současné chvíli považovat za shluk sedících kachen.
S tím zajatcem je to fajn informace, už jsi z něho něco dostala? Nějaké bližší informace, co třeba plánují nebo jak jsou vybavení? Dost věcí by to usnadnilo, zvlášť, kdybychom mohli přejít to útoku, čímž bychom je jasně vykolejili a zaskočili,
zeptala se nejprve a chtěla vidět, jestli ses rozhodla nějak přistoupit k výslechu.
Ale s tím zrádcem si nejsem jistá - všichni se pohybují ve dvojicích, které jsem navíc přeházela, než je obvyklé, takže na sebe po většinu času dohlíží. Tedy mohla by tu být teoretická informace, že tu můžeme mít dva agenty, ale ta pravděpodobnost je vzhledem k našim zkušenostem dost nízká. Neříkám, že nemůžeš mít pravdu, ale nechce se mi tomu věřit. Zase když říkáš, že nás jsou schopni vidět a sledují náš pohyb, když nemají průzkumníky nikde v barácích, tak jak by věděli o našem pohybu?
uvažovala nahlas a snažila se navodit jiný možný návrh toho, proč by mohl protivník vědět o pohybu konvoje.
Jinak ti tam pošlu co nejdříve dva chlapy - tím se sice zpomalí rozpohybování konvoje, ale to nám teď bude možná víc k užitku. Pokud nepotřebuješ tu motorku, tak ji odvezou zpátky ke konvoji a budeme tak mít víc strojů. Jen pokračuj prosím opatrně, protože jestli měli předsunutou přehlídku s třemi motorkami, tak nechci vědět, co ještě by mohli skrývat za překvapení,
rozhodla nakonec a to znamenalo, že jsi měla nějakých cca deset až patnáct minut na to, aby sis mohla užít zajatce, než dorazí posily.

[Hayasan]

Quellor, Trasa konvoje:
Ještě si s ním promluvím, slíbila jsem Zalle, neb dělat výslech… to mne vážně nenapadlo.
Jsem husa pitomá… místo toho, abych se s ním bavila o hovadinách, jsem na něj měla zatlačit.
Ještě jsem se k tomu nedostala.
Když Zalla trochu zpochybnila mou teorii, nevyvracela jsem jí to, protože mohla mít docela dobře pravdu.
Ale jak jinak by nás mohli sledovat? Možná… ty oči… ale ty sledovaly jen mne… navíc, to byl nějaký přelud. Všechno by tomu odpovídalo. Ta krátká doba, absolutní nesmyslnost…
No právě, jak můžou vědět o našem pohybu, když u tebe teda asi není špeh, tady v okolí taky nikdo není… Podstatné je to, že o nás moc dobře vědí. Jen já jsem pro ně asi byla až do této chvíle mírným překvapením, se kterým nepočítali. Ale i to už je minulost. V každém případě, tady s tím hošanem si ještě trochu pokecám… a nějak to dopadne. Ono je to celý trochu padlý na hlavu. Mít takový zdroje a chtít přepadnout konvoj, ve kterém je pár zásob? Mají lepší vybavení než my, takže nám tu zřejmě ještě něco podstatného uniká. Tak se teda zatím měj, až přijedou ti chlapi, tak já vyrazím zase dál, oka? Jo a ještě něco. Opatrná bys měla být ty. Já jsem Jedi, mne jen tak lehce nedostanou. Neodolala jsem a trochu Zallu popíchla, neboť mne celkem překvapovalo, jaké starosti si o mne dělala. V podstatě to byl projev počínající náklonosti. Jinak, nenapsala bys… obě víme komu, naznačila jsem Zalle, aby kontaktovala mého mistra. Nechtěla jsem naplno říkat jeho jméno před svým zajatcem. Kdo ví, co se všechno může stát, a já nechci, aby naše malé tajemství bylo takto blbě prozrazeno. Aby byl opatrný? Že je tu pár věcí divných a že je těch náhod prostě moc? Ty jsi v těch diplomatických hovadinách lepší… a já nechci, aby si o nás dělal starosti, chápeš? Nebo aby dokonce svůj úkol přerušil… protože kdyby to udělal a ono se nakonec nic nestalo, vypadala bych, hlavně já, jako totální osel. Nějak to zaobal, aby si prostě dal majzla.To je z mé strany zatím všechno. Rozloučila jsem se se Zallou a trochu i zadoufala, že mu to mistrovi dokáže podat tak, aby dával na sebe víc pozor. I o něj jsem si trochu začínala dělat starosti. A ani mne nenapadlo, že z nás dvou jsem to já, kdo potřebuje chránit. Nechala sjem Zallu, aby mi ještě pověděla, co má na srdci a poté jsem komlink schovala.
Po celou dobu svého rozhovoru jsem nespustila oči ze svého zajatce.
Je možný, že všechny tyto události vedou jenom k mé osobě, že bych měla být tím klíčovým bodem já? Že ty oči nebyly jen přelud? Ale… proč? Ptala jsem se dnes už poněkolikáté sama sebe. Co můžu mít tak cenného? Leda tak, že by někdo zatoužil po mém osobním deníku. Mám tam pár přístupových kódů, jména několika rytířů a padawanů, přes které není problém se dostat z a do Chrámu, když jenom trochu vypadáte jako Jedi a víte, jak na ně… Ale o svém deníku nikomu nevykládám. Ne, to je totální blbost. Už trpím jakýmsi stihomamem. Leda, že by se někdo chtěl přese mne dostat k mému mistrovi.
Trochu jsem zatřepala hlavou, abych se zbavila těchto myšlenek a mohla se věnovat trochu aktuálnějšímu problému, tedy výslechu. Na svého zajatce jsem se jen trochu zamračila a opět se pokusila hrát si na drsnou drsňačku.
Už si pro tebe jedou, frajere. A jestli nechceš ležet, už můžeš vstát. Ale hezky pomalu. A ukážeš mi, že máš prázdné dlaně. Promluvila jsem na něj. Víš, co tě čeká, že jo? A víš, co po tobě teď chci, že? Když mi řekneš, kdo je ten tvůj šéf, kde je a co chce, tak ti to dost podstatně pomůže. A jestli-že k tomu připojíš i info o tom, co mne čeká dál… kolik tvých kámošů tam přede mnou je, kde jsou a o co vám vlastně jde, můžeš z toho vyjít opravdu dobře. Nicméně na druhou stranu… mlčením nic nezískáš. Tví kumpáni tě už hodili přes palubu. Nehledě na to, že někdo by mohl tvým budoucím spoluvězňům povědět, že jsi znásilňoval malý holčičky. Jestli-že jsi někdy byl ve vězení tak víš, že tito lidi jsou na tom hůř než masový vrazi. Byl bys pucflek, absolutní špína. Dělal bys děvku i bachařům. Posadit by ses nemohl, jak bys měl rozmrdanou prdel, sklouzla jsem k trochu vulgárnějšímu vyjadřování, neb jsem si myslela, že k mé drsné masce se to prostě víc hodí.
Nepřežil bys první rok. Ale spolupráce… ti může přinést úplnou pohodičku, já se za tebe přimluvím… takže třeba bys ve vězení ani skončit nemusel. Jsem Jedi, moje slovo znamená hodně prakticky ve všech kruzích. Tak co si vybereš, hm?
Zadívala jsem se na něj a trochu doufala, že bude spolupracovat. Nicméně ať to už dopadne jakkoliv, bylo mi jasný, že něco takovýho bych nikdy neudělala. V podstatě to ode mne byla jen prázdná výhružka.
Jestli tohle nezabere, tak můžu pořád předstírat, že mu chci udělat prohlídku dutin, aby si nacvičil to, co mu budou dělat pravidelně ve vězení… Ti dva chlápci mi určitě pomůžou.

[Jordi Linx]

Quellor, Trasa konvoje:
Přidala jsi Zalle své poznámky o možnosti vnitřního nasazení, stejně jako jsi jí připomněla svůj názor o tom, že vše dle tvého ukazuje na někoho zevnitř. Neopomněla jsi ani zmínit, kdo má k dispozici Sílu a zároveň ještě nenápadně naznačit, že by měla kontaktovat mistra o vývoji situace.
Jak si myslíš, že vydělávají na tu techniku a podobně? V současné situaci je na Quelloru jednoduší sehnat blaster než krabičku léků nebo týdenní zásoby potravy. A nevěřila bys, že někteří mají ještě tu drzost se pokoušet nám ukradené zboží prodat zpátky. Pak tu jde taky o moc, kdy tahle skupina chce zaujmout postavení jakýchsi lídrů a přimět lidi, aby je podporovali za falešný příslib bezpečí. Ale tohle bych ti tu mohla vykládat dlouho a na to není čas,
pokusila se ti Zalla alespoň trochu nastínit celou hloubku problému, do něhož měla možnost vidět mnohem hlouběji. Zároveň se pokusila poukázat, že tu šlo z velké části o boj za principy demokracie a svobody a ne jen o várku surovin. Navíc nikterak nezmínila, jaké následky by pro skupinu přeživších pod patronáží tvého mistra mohla znamenat další porážka, ztráta.
A taky se mi to nelíbí, ale nemůžeme pořád ustupovat. A dám mu vědět, jen nevím, jestli bude dostupný. Navíc na téhle planetě je ten poslední, o koho bychom se měli obávat. Jsem přesvědčená, že se dovede o sebe postarat, ostatně jsem se o tom mohla několikrát přesvědčit na vlastní oči,
dodala ještě, než i ona považovala váš rozhovor za ukončený a spojení tak ustalo, kdy ses tedy mohla začít věnovat jen svému zajatci.

Při výzvě o tom, aby se zvedl, nikterak neváhal a skoro s potěšením povyskočil na nohy, přičemž se rozhodl nějaký čas věnovat oprášení od ferobetonového prachu, který tu tvořil hlavní vrstvu na zemi. Poté už mohl s otevřenými dlaněmi tvým směrem naslouchat tvému kázání o tom, jak zlý byl a co by ho mohlo ve vězení čekat. Na konci tvého proslovu se bez náznaků rozesmál a chvilku mu trvalo, než se uklidnil nehledě na vyčítavost tvého pohledu.
To máš z holofilmů nebo odkaď? Fakt dobrý, je vidět, žes ve vězení strávila spoustu času,
poznamenal a nikterak si nebral servítky, takže bylo velice patrné, že tě tím chtěl pošťuchovat.
A to, že jsem doposud spolupracoval neznamená, že chci mluvit. Podívej, nejsem idiot, abych šel proti někomu, kdo má to světelné ukazovátko jako ty. Ale zase nejsem tak blbej, abych mu vyklopil všechno, co si přeje slyšet, když mi pohrozí něčím, co není schopen ani zajistit,
pokračoval dál a zdálo se, že v rámci možnosti spolupráce jsi narazila na konečnou linii, přes kterou to již dál nepůjde.
Navíc, tvoje slovo na téhle planetě ani zdaleka neznamená tolik, kolik si můžeš myslet děvče. Tohle moc dobře víme, takže na nějakou přímluvu to rozhodně neuhraješ,
dodal ještě s mírným pohrdáním, které jasně mířil k tvému sebevědomému postoji nehledě na to, jak hodně sebevědomý ses ho stále pokoušela udržovat. Každopádně první kolo výslechu nepřineslo snad žádné pořádné informace a zajatec nikterak nedával najevo zájem o spolupráci.