2. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Jordi Linx]

Quellor, Ubytovna:
Tak brzkou návštěvou svého mistra jsi byla poněkud zaskočena a jen na chvilku tě napadlo, že by to mohlo být něco jiného, než čím se to nakonec doopravdy ukázalo. Ocitla jsi se tedy v situace, do níž ses nechtěla dostat, ale nyní již nebylo úniku. Promluvila k tobě tvá Jediská výchova, nebo to, co se jí dařilo přežívat a začala jsi mluvit. Řekla jsi snad vše, co jsi mohla říci, ale hlavně pravdu - tu ošklivou pravdu, která se vymykala tomu, za čím si Řád stál, skutky, které hodně podrývaly principy, jimiž se řídí Jediové a spoustu dalšího, čeho se to mohlo týkat.
Mistr tam celou dobu stál opřený a naslouchal každému slůvku - ani jednou ti neskočil do řeči, ani jednou se tě nepokusil zastavit v tom, co jsi mu chtěla říci. A chvilku mlčel i poté, co jsi skončila, čímž vytvořil napjatou atmosféru, které se rozhodně neřadila k těm nejpříjemnějším.
Dobře, než ti na to odpovím, tak ti prozradím informaci, která se příliš ven nešíří a za níž je Republika zodpovědná. Velký podíl na téhle spoušti je vinou Republiky. Při boji s mandaloriany velitel zdejší flotily nebral ohledy na nic - chtěl prostě nepříteli nadělat co největší ztráty, když bylo od počátku jasné, že prohraje. A i proto skončil Quellor takhle,
začal mistr a jeho tvář prozrazovala naprostou vážnost - nebylo tedy potřeba pochybovat o tom, že vše myslel tak, jak bylo řečeno.
Potom, nechtěl jsem přijímat nového padawana tak brzy poté, co se z Dilirriel stala rytířka. Pouto mezi mistrem a padawanem není nic jednoduchého a je potřeba aby trochu ochřadlo, než se začne vytvářet další - i proto jsem se měl s mistryní Vash dlouhou diskuzi o tom všem. Nakonec jsem ale přikývl - nejde o to že bych nechtěl, ale že jsem nechtěl tak brzy, byť okolnosti nebyly pro řád v tomto směru zrovna příznivé,
pokračoval dál a prozradil další část ohledně tebe, něho a vašeho zdejšího počátku. Nyní jsi však cítila, že se chystal dostat k tomu, co jsi mu řekla.
Ještě před tím, než jsi dorazila - tak jsem byl dost zevrubně informován o tom, kdo jsi zhruba zač. Nevím do jaké míry víš, jak dobrý přehled máme o padawanech a jejich aktivitách a občas se divím, co všechno jim dovolujeme. Nicméně měl jsem jakousi představu o tobě a tvém postoji. I přes to jsme se s Lonnou Vash shodli, že v tobě stále ještě může být to, co by mělo být v každém Jedim. I proto jsme teď tady,
prozradil ti něco, o čem jsi nejspíše neměla doposud tušení. Včetně toho, že o tobě bylo jednáno více, než sis možná doposud myslela.
K tomu s Myrkem - to, že se ti nepovedlo jej prohlédnout včas by nemělo vliv na následující události. K přepadení by došlo, ke krádeži taky - měli tu více agentů. Myrk byl jenom jedním z mnoha, kdo se snažil prosadit za každou cenu. Důležité bylo, že ses nepřidala k nim. Možná je i dobře, že smýšlíš takhle - ale nesmíš se tím nechat pohroužit. Mnoho Jediů udělalo volbu, která vše mohla nakonec jenom zhoršit, jenomže budoucnost a Síla jsou nevyzpytatelné a mění se každou chvílí. I proto jsem s tebou poslal Miekka a dal mu to celé na starosti. I když tak nevypadá, tak je snad připraven na všechno a to kdykoliv - nejednou zachránil život i mně a dalším Jediům. Ani si nevybavuji, kdy by on potřeboval pomoct. V tom je pro mně trochu záhadou, nicméně mohl jsem se spolehnout, že se vrátíš v pořádku a se zkušenostmi, které bys nikde jinde a za jiných okolností nezískala, obzvlášť, když jsem u toho nemohl být přítomen. Svým výkonem jsi tedy nezklamala a i když přes některé nedostatky v projevu našel Miekko několik momentů, za něž ti připisoval plusové body a celkově jsi byla spíše v kladných číslech. Takže se nezaobírej tím, co jsi neudělala v minulosti, ale tím, co můžeš udělat v budoucnosti,
skončil mistr Siliin se svým proslovem a nyní čekal, jak budeš reagovat. Byla sis jistá, že prozatím se svým proslovem skončil a byla řada na tebe, jak na to celé budeš reagovat.

[Hayasan]

Quellor, Ubytovna:
Mistr mlčel. Byla bych snad raději, kdyby začal řvát a třepat se mnou jak s malým kotětem. A takový výkon by pro něj rozhodně nebyl problém. Měří dva metry a je, odhadem, asi třikrát těžší než já.
Pryč... Okno... dveře hlídá mistr, tama se neprotáhnu... určitě nepočítá s tím, že mne bude muset lovit po celém Quelloru...
Plán na útěk jsem měla, jenže jsem nepodnikla vůbec nic, abych ho uskutečnila. Srdce mi bilo jako o závod a já raději obdivovala krásy naší neumyté podlahy. Absolutně jsem si nedokázala představit, co teď může následovat.
Mistr... on mne nezabije... chce mne snad přestat cvičit?
V tu chvíli se mne zmocnila i mírná panika. Pokud by mne něco dokázalo nejen shodit do prachu, ale totálně zadupat do země, tak by to bylo podobné sdělení.
To by neudělal...Ne, vážně... mistrovi na mne záleží... jen...
Mistru Siliinovi jsem věřila tak, jako nikomu ve svém dosavadním životě. Přes to všechno se mi z podobných katastrofických scénářů dělalo mírně nevolno. Tedy, kdyby mi po psychické stránce mohlo být ještě hůř. Brala bych dokonce, kdybych cítila i mistrovo zklamání. To by totiž značilo i jistou formu trestu a bylo by to svým způsobem úlevné.

Následný projev mistra rozhodně nemoh odstranit tu tíhu, kterou jsem začala cítit v oblasti žaludku. Hlad mne dokonale přešel a já měla co dělat, abych ho vůbec byla schopná sledovat.
Z té první části jsem byla dokonale zmatená. Vůbec jsem nevěděla, jak chyba Republiky a nějakých velitelů souvisí se mnou. Nenapadlo mne, co to má s těmi, do nebe sahajícími, průšvihy společného.
Ta druhá část se týkala něčeho úplně jiného a já byla trošku zmatená. Tedy, obvykle mi nedělalo problémy skákat od jednoho tématu ke druhému a sledovat mistrův výklad, jenže já se cítila neuvěřitelně provinile, možná jsem měla i trochu strach z následků svých činnů, ale ten nebyl moc velký, neboť jej celkem spolehlivě přebíjela má důvěra v mistra, bylo mi to neuvěřitelně líto. Kdybych mohla, tak se vrátím časem s své skutky změním.
Trochu jsem se zamračila. Ani to povídání o tom, že mistr nechtěl přijmout dalšího padawana pro mne v mém současném rozpoložení nebylo úplně jasné. Unikala mi jakákoliv souvislost s mou osobou. Za normálních okolností bych asi byla hrdá na to, že si mne mistr za padawana vybral, i když to bylo brzo a původně ani nechtěl, ale teď to vyznívalo tak nějak všelijak, jen ne jako něco, na co bych měla být nějakým způsobem hrdá.
Teprve ta třetí část začala dávat smysl. A dle toho, jak to mistr vykládal, to nevypadalo vůbec hezky. Já počítala s tím, že mistrův obrázek o mé maličkosti je dosti neúplný, že ví jen to, co se dozvěděl z mých materiálů, byť že i to mělo velkou vypovídajíc hodnotu. Tímto sdělením mne úplně zaskočil.
To ví o Kachonovi? O partě? O skladě? O našich večírcích? O mých vtipech? O Aidanovi? To mne zase řešila celá Rada, nebo jen Vash? Možná i proto zamlčela ten vytopený pokoj, tedy pokud věděla, že jsem to byla já... možná na mne nechtěla vřejně ukázat prstem, protože to mohla být ta příslovečná poslední kapka a oni mi chtěli dát ještě jednu šanci a... co by se mnou bylo? Co se mnou bude teď?
Ještě před chvílí jsem myslela, že mi už hůř být nemůže. Spletla jsem se. Navíc mi došlo, že mé chování bylo spíše jen tolerováno.
Možná to byla dokonce i ta kráva Vash, která mne snad i určitou dobu chránila, neboť Atris by to určitě se svým černo-bílým pohledem neudělala... To jí ještě dlužím poděkování?
Ulevilo se mi, když jsem se dozvěděla, že Myrk byl vlastně jeden z mnoha a v tomto ohledu mistr mne mistr z ničeho neviní. Jeho názor byl jistě lepší a správnější než ten můj. Vždyť místní poměry zná daleko lépe, než já.
Nejzajímavější na mistrově pro tuto chvíli „závěrečné“ řeči byl ten konec. Asi jsem věděla, na které „nedostatky“ v projevu mistr naráží. Ani toto nevyznívalo příliš lichotivě, i když až zas tak velké hromobití to nebylo.
Když se mistr odmlčel, tak jsem se na něj ani dívat nemusela, abych věděla, že tohle konec rozhodně není. I když mi vyloženě nenadával, tak mi to příjemné vůbec nebylo.
A co bych teda měla dělat v budoucnosti?
Odpověď jsem částečně znala. Jenže já chtěla slyšet to, co přesně má mistr na mysli. Pokud mne chtěl dostat do bodu, kdy bych začala lozit i po stropě, jen abych dokázala, že neudělal chybu, když mne nakonec přijal za svou padawanku, tak teď se mu to vážně povedlo.
Asi bych měla trénovat, víc na sobě pracovat, abych byla alespoň přijatelný Jedi, přestat chlastat a krást pro partu... jenže... vídat se s nimi snad mohu... nemám jiné kamarády. Možná bych se i mohla snažit napravit své špatné chování...
Nic víc ze mne mistr nedostal. V takových chvílích se má výřečnost odebere kamsi do prčic a vrátí se až v momentě, kdy se z toho otřepu. Možná se někdy v budoucnu mistra zeptám, co by se mnou bylo, kdyby mne nakonec za svou žačku nepřijal, ale na to bude dost času. Teď momentálně mne to příliš nezajímalo, neboť já spíš čekala, co bude následovat. Tedy, nebyla jsem na to zvědavá. Rozhodně to nebude nic, co by mne snad mohlo hodit do nějak pohody.
Naštěstí však nic nenaznačovalo tomu, že by to pro mne mělo mít nějaké vážnější důsledky, než je tato promluva. Před pár týdny bych něco takového považovala za velmi dobrý vtip a ještě bych se danému mistrovi vysmála. Tedy, za jeho zády, samozřejmě. Jenže já teď vůbec nic nepředstírala a dokonce jsem si to celé vyčítala. Kdyby to bylo na mne, tak abych unikla dalším slovům, tak bych šla dokonce dobrovolně drhnout nádobí do kuchyně.
Nemrzelo mne již to, že jsem Myrka neodhalila. Teď mne mrzelo spíš to, co všechno se na to navázalo a mé chování, které mistr asi rozebere v následující části. Takže mi bylo o poznání lépe, i když na mistra jsem se ještě ani neodvážila podívat.
Já vím, neměla jsem s ním chtít sát, neměla jsem se s ním líbat, neměla jsem ho bít, neměla jsem chtít dělat vám naschvály

[Jordi Linx]

Quellor, Ubytovna:
Jak jsi byla za jiných okolností neuvěřitelně výřečná a dovedla nějak zhodnotit jakoukoliv situaci, tak tentokrát se ti slov téměř nedostávalo. Nejen, že jsi musela zpracovávat množství nových informací, ale dost z nich jsi ani nebyla schopna tak úplně pojmout nebo se na ně dostatečně soustředit. Reagovat jsi nakonec musela - byť jsi se omezila pouze na jednoduchou větu, která mohla svým způsobem určit tvé bytí či nebytí.
Mistr se narovnal a přešel okolo tebe směrem k oknu, z něhož se chvilku díval. Poté se otočil směrem k tobě s rozhodným výrazem.
Ohledně tohoto ti řeknu totéž, co jsem řekl své předchozí padawance, když se mně ptala na něco podobného. Nečekám, že z tebe bude nejlepší a nejsilnější Jedi všech dob, jenom doufám, že budeš Jedim, na něhož budu moci být hrdý, když o něm řeknu, že to byl můj padawan,
pronesl nakonec relativně neurčitou frázi a tobě muselo dojít, že konkrétní body neřekl úmyslně. Rozhodl se ti v tomhle dát prostor, který bys neočekávala za možný a povolitelný, nicméně tomu tady opravdu takhle bylo.
Nejsme stroje a ani se jimi nesmíme snažit stát. I když rytíři Jedi, tak stále živé bytosti, které mají své slabiny, ale také přednosti, jimiž se snažíme pomoci a dosáhnout toho, aby galaxie bylo místo s rovnováhou a co nejlepšími podmínkami k životu pro ostatní,
rozhodl se k tomu ještě doplnit mistr a poukázal tak na to, že každý má svoje chybičky, ať už je to Jedi nebo ne. Nyní se opřel o parapet okna a opět vyčkával, jak se k následujícím slovu rozhodneš postavit, nebo zda-li vůbec budeš chtít něco dalšího říci. Mohla jsi vycítit, že se mistr nijak nerozčiloval, nebyl pod žádným napětím ani nic dalšího nenasvědčovalo tomu, že by měl přijít nějaký zlom, který sis nepřála.

[Hayasan]

Quellor, Ubytovna:
Odpovědi se mi dostalo. Znovu se mi ulevilo, neboť jsem si už začínala myslet, že mé chování pro mne nebude mít nějaké vážnější následky. Též jsem získávala pocit, že se náš rozhovor ubírá už i jiným směrem, takže mne začala i pomaličku přecházet ta lítost, která ve mne byla v souvislosti s tím Myrkem.
Už jsem dokonce i vyslala několik krátkých pohledů na mistrovu tvář a i můj obličej dostával pomalu normální barvu.
Všechno jsem mistrovi odkývala, ostatně, nic jiného jsem nepovažovala za vhodné. Na nějakou diskusi a rozbor čehokoliv nebudu mít náladu minimálně do večera. Asi tak zítra touhle dobou se mi začne vracet obvyklá ukecanost.
Jo, aha... a asi tak za týden očekáváte, že se za mne nebudete muset stydět, že?
To mne teď zaměstnávalo daleko víc. Byla jsem smířená s tím, že můj výcvik se protáhne, nevadilo mi to a tak mne nějaké to „rytířství“ moc nevzrušovalo. Byla jsem maximálně spokojena se současným stavem věcí.
V Chrámu bude všechno složitější, ale kdybych měla volit mezi patrou a mistrem, tak bez váhání volím Siliina. Jenže já spíše chtěla věřit tomu, že to tak nějak půjde všechno propojit, protože kdyby to nešlo, tak přijdu i o těch pár kamarádů, které jsem měla. Navíc v naší partě jsem byla někdo. Pravda, nebyla jsem úplný šéf, ale v naší hierarchii jsem byla poměrně vysoko.
To mám být po návratu jiný člověk? Já... to nedokážu. Jak mám odolat všem lákadlům? Ty krádeže oželím, nemusím vymést každou postel a džus je stejně lepší než jakýkoliv alkohol... ale ten zbytek? Vždyť mám plný pokoj nejrůznějších žertů, mám tam parádní pyrotechniku... co by bylo špatného na půlnočním ohňostroji? I kdybych vzbudila půlku Chrámu, tak všichni zase usnou...
Nechtěla jsem se vracet zpět domů. Quellor byl nakonec ještě výhra.
A co to pro mne znamená?
Soukromé lekce? Nudné přednášky a kurzy, do kterých se ještě ke všemu budu muset učit? To nepřežiju... vždyť to bude strašná nuda a vydržet kolikrát i dvě hodiny sedět, poslouchat nudný monolog, dělat si poznámky být aktivní, psát úkoly... já přece nikdy nebyla žádný šprt... ti jsou k smíchu...

[Jordi Linx]

Quellor, Ubytovna:
Podle všeho tedy nakonec rozhovor dopadl lépe, než jsi doufala. Mistr tě nijak neseřval, nehuboval, ale naopak to celé uchopil z úplně jiného hlediska a strany. Vlastně všechny tvé nejčernější představy se nyní zdály jako pouhá a zbytečná paranoia, která se odehrává jenom v nějakých temných hororech.
Bylo by to velice hezké, kdyby se to povedlo za týden, ale nejsem naivní, abych viděl, že se někdo dovede změnit tak rychle. Zvlášť, když znám mnohé, kterým trvalo naučení některých věcí celé roky,
pousmál se mistr, narovnal a zamířil ladným krokem směrem ke dveřím. Zdálo se tedy, že tato diskuze byla prozatím u konce, než jsi nepřipojila ještě jednu otázku.
Mistr se zastavil, ještě jednou se otočil se zamyšlenou tváří a chvilku se tvářil jakoby hledal řešení ke všem válečným konfliktům v galaxii.
Z počátku po návratu budu mít nějaké zařizování, takže ti naordinuju nějaký osobní trénink. Poté ti najdeme nějaké zajímavé aktivity, kterým se budeš věnovat, aby sis rozšířila obzory. Jeden můj přítel mi totiž poradil, že lumpáren se dá nejlépe zbavit tak, že toho člověk zaměstnám něčím, co jej nebude vyloženě otravovat. Navíc máš sama ještě týden na to, aby ses zamyslela nad tím, jestli by ses nějaké aktivity nechtěla zúčastnit sama. A co se týká výuky s Miekkem, tak do konce týdne ti bude moct věnovat tak hoďku denně, ale nemohu zaručit, že se tam nepotkáš se Zallou,
pousmál se a opustil tvou místnost s pobaveným úsměvem.

Následující týden probíhal tak, jak bylo víceméně naplánováno - přes den práce na obnově Quelloru, kdy první den jsi pomáhala s vyklízením základny zlodějů a převozem užitečných věcí do znovu obydlované části a zbytek dní na rekonstrukci další budovy nedaleko nemocnice a současné ubytovny. Pomalu a jistě jsi tak mohla pozorovat, že se Quellor znovu tak trochu stával místem k přežití, než-li jen životu.
Večerní lekce se Sarwenem a většinou i se Zallou byly přínosné, i když sis z nich neodnesla tolik, kolik jsi doufala. Ony i ty základy se ukázaly býti nesložitějšími, než jak jsi to mohla vidět provádět Sarwena v praxi.
Při vašem odletu se s vámi oba a několik dalších přišli rozloučit - od Zally ses dočkala objetí, jako byste byly dlouholeté kamarádky, i když jste k tomu měly hodně daleko a ona sama to spíše vnímala jako poděkování za pomoc, kterou jste jim poskytli. Sarwen ti věnoval svou fotografii s obnaženým svalnatým hrudníkem a věnováním "zlobivé holce" se slovy, že pro ni určitě najdeš různorodého využití a poté si vyměnil přátelské rozloučení s tvým mistrem, kdy nebylo pochyb, že spolu už prožili hodně.

Po příletu do Chrámu na vás poněkud překvapivě čekala mistryně Vash, která si nejprve věnovala zdvořilé přivítání s mistrem Siliinem a poté i uvědomělý úsměv směrem k tobě. S mistrovo svolením tě vyzvala, abys ji na chvilku doprovodila a mlčky tě dovedla na místo, odkud jste mohly vidět na rozlehlý a nikdy nespící Coruscant City pod vámi.
Tak pověz mi padawanko Geri, co vidíš nyní?
zeptala se s úsměvem a trpělivě čekala na tvou odpověď.
----------------------------
Promiň, že jsem to trochu "urychlil", ale máš tak alespoň prostor si vychutnat tu spoustu událostí mezi tím. Šlo mi hlavně o to posunout to k tvému poslednímu příspěvku pro tuhle misi, protože ji chci symbolicky uzavřít ještě letos a vše důležité bylo vesměs vyřízeno. Navíc rád bych zkusil zítra stihnout udělat hodnocení, protože pak tu dva dny nebudu a novou misi bych založil až se navrátím, pokud bys tedy nechtěla z nějakého důvodu skončit.

[Hayasan]

Quellor, Ubytovna:
Můj mistr byl nejdokonalejší Jedi v Galaxii. Zdálo se mi, jako bych mu spíše oznámila, že jsem omylem sebrala jinému padawanovi pastelky. Po tomto rozhovoru s ním jsem dokonce ani nebyla tak schlíplá, jak jsem původně předpokládala, i když na nějaké žvanění jsem náladu neměla. Takže jsem na všechny informace jen přikývla hlavou.
Chtěla bych s někým probírat účinky drog, opiátů, zločinecký organizace, obcházení bezpečnostních systémů, potom psychologii... ta by mne zajímala... a to včetně patologické, z výrazu tváře bych chtěla umět odhadnout, zda daná osoba lže... hlavně ne politologi, diplomacii, filozofii a historii... to bych umřela. Určitě bych ráda střílela z blasteru, chtěla bych se naučit vybírat kapsy jako pravý zloděj... to by šlo taky? Zloději jsou úžasní... těch holofilmů, kterých jsemo nich viděla...
Když jsem mířila za mistrem, vířilo mi v hlavě toho strašně moc. Ještě dneska bude mít určitě hotový celý seznam toho, co bych chtěla podnikat. A též seznam toho, k čemu se nechci přiblížit ani na sto honů, byť že v něm jistě budou i předměty z takového toho základu, který by měl znát každý padawan.

Obvyklá ukecanost se mi vrátila k večeru. Po mistrovi jsem dokonce chtěla, aby se podíval na vzorky červených laků v mém datapadu a zhodnotil, který je ten nejhezčí. Všechny si byly podobné a ty rozdíly byly minimální, ale takové věci jsou pro mne zásadní.
Následující dny byly nenáročné, já se prakticky neustále usmívala, mistra jsem si přestala pomocí Síly kontrolovat, neboť ten rozhovor mi dodal tu poslední kapku potřebné jistoty. Mistr se na mne prostě nevykašle, ať udělám cokoliv. Stal se ze mne ten nejspokojenější padawan v Chrámu. Mělo to ale i trošku stinné stránky. Mistra jsem začínala ocházet čím dál tím více a též jsem začínala poslouchat spíše jen napůl. Tím, že jsem měla pocity zakotvení a jistoty, se začala prosazovat má povaha, nehledě na to, že jsem byla v pubertě a mé pokusy o větší samostatnost tomu i odpovídaly. Takže jsem už nebyla tak strašně „nalíplá“, pomalu jsem se „odlepovala“, byť že mistr pro mne pořád zůstával tou nejbližší osobou a byl pro mne spíš jako otec. Což znamenalo, že jsem s ním probírala i taková ta ryze holčičí témata a snažila se mu přehrát do datapadu Coruscanstkou dívku.

Z návratu do Chrámu jsem již takové obavy neměla. To rozloučení od obou, od Zally i Sarwena, bylo nesmírně milé. Ať už to objetí myslela jakkoliv, tak jsem jí rázem hodně věcí odpustila. Možná to bylo dáno tím, že jsem ji už trošku pochopila, odjížděli jsme a nemělo cenu hledat nějaké další, ne zcela čestné úmysly, které ji k tomu vedly. Vždyť se pravděpodobně nikdy neuvidíme.
Sarwenův dárek na rozloučenou byl naprosto dokonalý. Takže jsem zase já objala jeho. Tato fotka bude vystavena na čestném místě v mém pokoji.

Na lodi jsem jako první navštívila a vybrakovala kuchyňku. Čokoládu jsem zajídala nakládaným ovocem a poté se spíše jen odvalila do pokoje. Strašně jsem se přecpala a trvalo asi hodinu, než jsem vůbec byla schopná něčeho jiného, než pouhého ležení na posteli. Nemohla jsem odolat tomu, abych se po tolika týdnech věčného hladovění nenaplnila svůj maličký žaludek vším, co mi přišlo pod ruku. Já vlastně nestihla ani spát, jenom jsem jedla.

Při příletu jsem se dokonce těšila, že budu moci zahlédnout nějaký houf těch, kteří na mne budou chtít žalovat, ale místo toho na nás čekala mistryně Vash. Už jsem o ní měla trošku poupravený obrázek. Tušila jsem, že mne v podstatě i možná zachránila tím, že mne poslala pryč a nic veřejně neřešila. V podstatě upustila od jakéhokoliv trestu.
Asi jí dlužím omluvu a poděkování... U Sitha... ale jde si něco vyřídit s mistrem... takže třeba zapadnu do pokoje a uklidím si. Stejně to tam vypadá jako po výbuchu bomby.
Když jsem se zcela překvapivě dozvěděla, že mistryně touží spíš po mě, neměla jsem vůbec žádnou radost. Když jsem s ní odcházela, tak jsem pohlédla na mistra stylem „zachraňte mne!“, ale pomoci jsem se tentokrát nedočkala. Nezbývalo mi nic jiného, než ťapat hezky za ní.
A je to tu zas,
bezhlesně jsem si povzdechla, když jsem viděla, kam mne odvedla.
Ona si to tu snad zamilovala.
Otázka byla jasná a já bych nejraději odpověděla nějakou hloupostí. Dokonce jsem se rozhlížela, jestli neuvidím nějakého pavouka, abych ji touto odpovědí i vykolejila... ale zavčas mi došlo, že si to asi ani nezaslouží. Navíc se dokonce usmívala.
Co jí mám říct? Usmívající se Vash... pavouky tentokrát vynechám... ať má pocit, že jsem se vážně změnila.
Podobné otázky jsem nesnášela, protože na ně snad ani neexistovala vhodná odpověď, protože prostě všechny odpovědi byly správné a jejich účelem bylo spíše zjistit něco o svém protějšku.
Spoustu práce,
odpověděla jsem po chvilce váhání.
A nějaká možná čeká i na mne,
dodala jsem. Ten její pohled, který na mne upřela při návratu, byl velmi vypovídající. Ne, mé chování mne nemrzelo, ani jsem nezrudla. Jenže děkovat Vash?
Copak jsem se úplně zbláznila? Povídat si s Vash a nedělat z toho komedii? Ne, já asi fakt nejsem normální...
Chtěla jsem vám za všechno poděkovat a omluvit se za zbytečné problémy, které jsem vám způsobila. Co váš pokoj? Příště se lépe podívám do plánu. Vás jsem vytopit nechtěla, i když uznávám, že když jsem se dozvěděla, koho jsem vytopila, že mi to vůbec nevadilo. Tenkrát. Teď mne to mrzí. Začala jsem vás vidět v úplně jiném světle. Řekla bych, že jsem se v mnoha věcech mýlila,
využila jsem toho, že slovo mám já. Na mistryni před sebou jsem se klidně dívala. Nebyl o to jako s mistrem. Kdyby tu stál on, tak klopím oči, jsem rudá...i když se Vash nedaly upřít jisté zásluhy, pořád to byla Vash a ne Siliin.
-----
Hele, já se chlubím, že jsi můj moderátor, takže já bych s tebou ráda pokračovala dál, pokud bys mi chtěl dál vést postavu Všichni ví, že jsi nejlepší ty proč bych měla chodit za kováříčkem, když mám kováře?

[Jordi Linx]

Coruscant, Chrám Jedi:
Z "pozvání na procházku" od mistryně Vash jsi byla poněkud rozčarovaná a v jeden moment jsi žadonila pohledem svého mistra o záchranu, ale ta se nekonala. Pouze naznačil něco v tom směru, že se ti alespoň postará o zavazadla, aby se tím nemusela poté zabývat. Co od mistryně Vash přijde jsi tak nějak i nakonec očekávala, což však neznamenalo, že bys znala odpověď, nebo si jí byla nějak jistá. Nicméně jsi odpověděla o poznání rozdílněji, než když jsi odlétala na Quellor a na výrazu mistryně jsi poznala, že tentokrát je s odpovědí spokojená o to více.
Konečně se na věci opět díváš jako Jedi - i když to vyznělo poněkud pesimisticky. Ale připouštím, že i mě ten pohled dovede unavit při představě, co je zapotřebí vyřešit. Nicméně jsme Jediové a naší cestou se zavazujeme k tomu, aby to všechno, co můžeme vidět - mohlo v bezpečí a rovnováze fungovat,
potvrdila ti, že tato odpověď byla o poznání přijatelnější a naznačila ti, aby jsi ještě chvilku následovala směrem do Chrámu. Vlastně až nyní sis na ní mohla všimnout, že působí relativně unaveným a do jisté míry i opotřebovaným dojmem.
Nemáš zač. Nejsi první ani poslední padawan, který tu způsobil podobné potíže a v řešení toho všeho už máme dost praxe. Jen se k tomu občas přidají další podmínky, které nemůžeme příliš ovlivnit. Ale to je starost Rady a nehodlám tě s tím zatěžovat, jenom jsem ráda, že ses vydala tou správnější cestou, i když tě ještě čeká mnoho práce,
dodala nakonec, když jste se opět nořily do obrovské budovy, která byla již po dlouhá tisíciletí symbolem Řádu Jedi, jehož jsi byla součástí.
--------------------
Hodnocení:
Tvar příspěvků: Bod, kde nemám co vytknout, byť někdy jsou tyto příspěvky dost náročné na zpracování a přečtení. Jistá komprimace by občas možná ani nebyla na škodu.
Chování charakteru: Nevím čím to je, ale tady stále mívám poněkud rozporuplné pocity z postavy, která se občas chová takhle a poté úplně onakle. Možná by se to dalo označit za náladovost. Také mívá tvá postava tendence sklouzávat k paranoie - byť zde nevím, jestli je to úmyslně, nebo jako vedlejší produkt hraní.
Postup v příběhu: Relativně plynulý - nicméně mohl by být lepší. Potíží zde může být jistá ukecanost tvé postavy, kdy s emísty zaobírá nepodstatnými věcmi nebo něco řeší a zbytečně do hloubky.
Reakce na podněty: Tady mě nic nepadá, takže dobře a bez výraznějších problémů.
Využití Síly: Zde se držíš rozumných hranic pro svou postavu, což jedině schvaluji a za to je jistě i plus.

Nuže, závěr Quellorské anabáze tě postavil do situace, kdy tvá postava dost často nebyla pánem a musela se nechat vést někým jiným. V tomto směru tam nebyla až taková volnost a nezávislé padawance se to až tak často nelíbilo. Každopádně to však beru spíše jako plus, protože se to relativně hodilo k jejímu charakteru, byť z některých důvodů, proč se urazila jsem místy kroutil očima nepochopením. Nakonec tedy tuto misi hodnotím 94 procenty.

Následky výcviku:
+ získala jsi základy v technice Omráčení, kdy jsi schopna na několik minut vyřadit jedince se slabší vůlí
+ díky výcviku se Sarwenem jsi schopna rozpoznat ty základnější senzory a některé z nich i obejít nebo neutralizovat
+ získala jsi základní technické povědomí o funkci některých věcí, takže dovedeš tak nějak rozlišit, že tamto je zdroj, tohle jsou kabely ke zdroji, tamto je řídící jednotka a podobně

- tvá nejistota v rozlišování pomocí Síly se promítla nazpět - u větší skupiny lidí nejsi schopna správně odhadnout jejich počet a individuální charakteristiky, u jednotlivé osoby nebo zblízka to však není problém