2. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
Byla jsem ráda, že jsem Rontovu lež odhalila také. Na vyslýchaného jsem se tvářila značně nerudně. Částečně proto, že jsem chtěla Sarwena při výslechu nějak podpořit, na splnění úkolu mi pořád ještě záleželo, a také proto, že mi samotné nebylo příliš do zpěvu a odráželo to také mé současné duševní rozpoložení.
Dál jsem Sarwenovo soukromé divadlo poslouchala. Jeho postup, i přes můj negativní názor na jeho osobu, jsem považovala za celkem zajímavý. Navíc jsem byla ráda, že vyslýchá Ronta a ne mne.
To je dobrý. Ze začátku si hrát na kamaráda… nebo si třeba přinést zmrzlinu, jíst to před vyslýchaným, dělat ze sebe blba… a šel by ten hlas a tón nacvičit?
Uvažovala jsem nad další možnou inovací, ale na nějaké větší rozvádění svých myšlenek jsem neměla čas ani prostor, neboť by mi mohlo ujít kus nějakého důležitého dialogu.
Ech, kolegyně? Ale ať je to jak chce, asi padá má teorie o tom, že materiál bude ještě tady.
To, že mne Sarwen zahrnul do své řeči, mne příliš nešokovalo, něco podobného se dalo čekat. Ale opět jsem se jej snažila podpořit, v tuto chvíli musely jít mé city stranou, neboť bych to večer mohla slíznout ještě víc a už teď se ty mračna nad mou hlavou asi pěkně kupily. Navíc jsem si uvědomila, že i když Sarwen žalovat nebude, tak Siliin ze mne pravděpodobně vytáhne, že jsme si moc nesedli, vyzpovídá kompletně mne a poté možná i Sarwena... a v kýblu jsem stejně. Takže jsem se pokusila zatvářit ještě zlověstněji a na potvrzení Sarwenových slov jsem kývla.
No jistě, nemůže mne zde oslovit jako děvče. A v podstatě má recht, tedy, ne že bych ho vyloženě odepsala, ale stejně si pořád myslím, že jeho role v té loupeži nebyla jen pasivní. Určitě se na tom podílel aktivně.
Bylo zajímavé sledovat chudáka Ronta, jak se peče ve vlastní šťávě. Avšak nelitovala jsem ho. Patřilo mu to, pitomci, když se rozhodl spolupracovat s těmi lapky. Ať už teda přímo, nebo nepřímo, tedy, pokud opravdu jen „spal“.
I když… možná… opravdu mohl usnout a poté se probudit tím hlukem, který způsobili naši lupiči. Jenže byl tak vystrašený, že se bál pohnout. Strach dokáže udělat i z toho nejnabušenějšího chlapa chvějící se trosku. Vím, jaký je strach… fuj, je to jeden z mála pocitů, který jako by lepil a svazoval… takže by nám mohl říct, kudy se sem dostali a jak to vynesli ven. Teda, pokud nám opět nevěší bulíky na nos. Ale to už je práce Sarwena, že ano.
Ani dál jsem do Sarwenova výslechu nijak nezasahovala. Jen jsem si založila ruce na hrudi a trochu se posunula, neboť na zdi byl nějaký výstupek, či co to bylo a prostě mne tlačil. Snažila jsem se jen poslouchat a sledovat. I když je Sarwen pitomec a možná i žalobníček, tedy ne že by na tom už záleželo, ale na druhou stranu, je celkem schopný. Kdybych se do podobné situace dostala ještě v Chrámu, tak bych Sarwena viděla jen jako idiota a kašlala bych na něj, ale teď jsem již dokázala být daleko objektivnější a má nechuť k němu není tak hluboko zažraná, jako tomu je u jiných lidí.
Boul měl pravdu… kdyby on, nebo Ront... s nimi aktivně spolupracovali tak zdrhnou, nic by je nevázalo na místě. Takže Ront byl asi příliš vystrašený… za což bych ho nemohla soudit, protože já byla před pár týdny vystrašená taky… ale, uvidíme, nebudu předbíhat.

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Do jisté míry ses až kochala tím, co se odehrávalo přímo před tebou a tím, jak se v tom Ronto máčel. Na Sarwenovi sis však v ten moment nemohla být jistá tím, nač myslel či která z jeho aktuálních emocí byla skutečná. Vypadal sice agresivně a tvrdě, ale za těch pár hodin s ním jsi už dobře zjistila, že výrazy dovede střídat až neuvěřitelně rychle. Teď chvilku nic neříkal a přecházel za Rontovými zády. Byly to pomalé a tiché kroky a nemohlo ti ujít, jak Ronto napínal uši, aby věděl, kde se zrovna vyslýchající nacházel. O tom, že by se podíval, vůbec neuvažoval a možná se toho i do jisté míry bál.
Já ... já ... já s nima opravdu nespolupracoval! Jen ...
bránil se i nadále aktuální podezřelý číslo 1 a zdálo se, že měl něco na jazyku.
Jen co?
pronesl tiše a klidně Sarwen, když se zastavil úplně přesně za Rontem. Ten sklopil hlavu a ztěžka vydechnul - tuhle bitvu prohrál a nyní mu došlo, že šanci na vítězství ztratil už dávno.
... jen jsem tu vůbec nebyl,
vysoukal ze sebe tiše Ronto, až jsi měla problém ho zaslechnout. Nicméně slova byla jasná - i tak Sarwen došel ke kraji místnosti, kde ho mohl vyslýchaný částečně periferně vidět a udělal zamýšlivou pózu.
Ale jak by to bylo možné, když jediný východ byl hlídaný a Boul by si toho všiml?
zeptal se značně přihlouplým tónem, což i naprosto zamýšlel. Ronto nechával stále svěšenou hlavu - poraženecká nálada na něm byla stále patrnější.
Je tu další cesta ... tajná, o které nikdo neví,
prozradil, ale Sarwen jenom zakroutil hlavou.
No, očividně už to není pravda. Takže mě nech hádat - občas sis tady vzal něco na přilepšenou, během noční hlídky to vždy odnesl, protože stráž vevnitř nikdo nekontroluje a vnitřek hlídat nepotřebuje. Jenomže tentokrát tvou cestu použilo pár dalších lidí a vybílilo celý sklad. A to nejspíše proto, že tě někdo viděl, jak tamtudy odcházíš nebo přicházíš. Pletu se v něčem?
shrnul celý vývoj Sarwen a bylo jasné, že Ronto tuhle verzi potvrdí.
Vždycky jsem si dával pozor, aby mě nikdo neviděl, přisáhám! A vchod byl pečlivě zamaskovaný - navíc jsem si bral jenom ty věci, které tu byly dlouho, nebo je nikdo nepotřeboval!
zažadonil Ronto, ale tobě neušlo, že Sarwen už byl myšlenkami trochu jinde. Kde to bylo tentokrát, ti mohlo být docela jasné, stejně jako záhadou. Nicméně se zdálo, že zdejší hlavní část záhady našla své řešení.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
Sarwenova taktika nesla své ovoce a já si byla jistá, že ji při nejbližší příležitosti okopíruju. Ront byl úplně zahnaný do kouta, ze kterého zcela evidentně nemůže uniknout.
Na této častí se mi líbilo hlavně to přecházení za zády obžalovaného. To by znervóznilo každého, přeci jenom, takový ten pud sebezáchovy velí každému člověku, aby se snažil mít dobrý výhled na nepřítele a Sarwen pro Ronta byl určitě velmi nebezpečný člověk, o tom jsem nepochybovala. Ostatně, i když jsem se s ním aktuálně nacházela na jednom vznášedle, i já jsem ho považovala za hrozbu, i když v trochu jiném slova smyslu, neboť nějaký ten nepříjemný rozhovor s mistrem se asi nedá srovnat s tím, co čeká Ronta.
Cha, tajná cesta! To jsem si myslela od začátku, jen jsem to nazývala tunelem, nebo tak nějak. Další z mých teorií! I když, na to asi nemohu být příliš pyšná, protože to prostě bylo logické vysvětlení. Tak fajn, víme, kudy přišli a kudy odešli. To je plus. Ale nevíme, kam šli a jak se mám asi zastavit? Pochybuju, že nám někde na stěně nechali adresu a číslo komlinku. Ale, na druhou stranu… nepředpokládám, že by ti lapkové pracovali na obnově města. Taky si nemyslím, že s běžnými obyvateli budou bydlet v jedněch prostorách… určitě budou mít něco svého, a protože mají spídrové motorkya podobně, tak by tam měli mít zavedenou elektřinu a určitě by se jim hodila i voda… šlo by to dle toho nějak dohledat, nebo odhadnout? Možná, že jo…
Sarwenův srdcervoucí proslov ohledně Rontových drobných krádeží jsem moc nevnímala, neboť jsem byla pohroužena do svých vlastních myšlenek a dle toho málo, co sjem zachytila, pro mne nebyl ani důležitý. Sotva však začal Ront skoro brečet, zpozorněla jsem.
Někdo ho evidentně viděl, to by mohla být stopa. Takže, buď je tady někde v okolí šikovně umístěné pozorovatelské stanoviště těch zlodějů, nebo ho mohl zahlédnout jiný kolega… kdo jiný by se zde motal? A předpokládám, že to bylo v noci…
Krátce jsem se podívala na Sarwena, ráda bych věděla, o čem uvažuje on, ale neznala jsem ho, takže jsem nemohla ani hádat tak, jak se mi to občas daří u mistra a to díky tomu, že jeho gesta mám přečtené prakticky celé a v kontextu s jemnou mimikou obličeje…
A pokud by ho teda opravdu nikdo neviděl, kdo další o tom může vědět? Bylo by naivní si myslet, že je to soukromé tajemství Ronta…
Sarwen vypadal poněkud zamyšleně a na Ronta nereagoval, takže iniciativy jsem se ujala já. Jazyk mne stejně hodně pálil. Bezpochyby bych se ještě chvíli ovládla, ale teď vlastně ani nebyl důvod se nějak víc ovládat.
Kdo další o tom tvém tajném vchodu ví? Pochybuji o tom, žes to vymyslel a vybudoval sám.
Koneckonců, na něco takového vypadáš příliš hloupě. Navíc jít po skutečném člověku bude lepší, než se honit s plánkem města a jeho okolí po každé větší barabizně. A ten chlap třeba nezdrhl... třeba si myslí, že zde může působit jako nějaký špeh dál... třeba... u Sitha... už žádné další třeba, počkám si na odpověď a hlavně, Sarwen to celé vede a já mu žádné návrhy dávat už raději nebudu. Ať je to jak chce, alespoň vím, co Sarwen hledal po cestě za Rontem. Ale já bych tu tajnou cestu neviděla na nějaký složitý mechanismus. A taky je to zbytečný, protože Ront nám to sám ukáže.
Položila jsem úplně jednoduchou otázku a též jsem přešla na tykání. O nějaký ledový tón jsem se ani nepokoušela, bylo by to trapné, abych takto evidentně napodobovala Sarwena.
Nicméně pořád jsem se necítila dobře. Byla jsem naštvaná na Sarwena, že mi udělá problémy, možná jsem se cítila i trochu zahanbeně a vůbec, ale vůbec se mi nelíbilo, že tu nevyřešitelnou záhadu nakonec ještě úspěšně uzavřeme a já budu muset čelit následkům svého chování, i když všechno, co se seběhlo, nebyla jenom má vina. Přes to všechno jsem se snažila. Jen jsem nepředpokládala, že se budu se Sarwenem nějak víc bavit.

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Sarwenovo představením ses rozhodla inspirovat pro možnou budoucnost a výslechy, jež by si již mohla vést sama, nebo být za ně přímo zodpovědná. Možných námětů jsi mohla vstřebat hned několik, protože Sarwen rozhodně nepoužil jednu jedinou taktiku. Chvilky prostoru v kladení otázek pašeráka ses rozhodla využít pro jednu svoji, což Ronta rozhodilo o to více. Bylo to skoro jako úder z dalšího směru a zavření dalších dveří virtuální věznice, kam měl Ronto nejspíše namířeno.
Nikomu jsem to neříkal, opravdu! Našel jsem to při jedné noční obhlídce okolí - prostě skrytý tunel, který asi vznikl při tom útoku mandalorianů, nebo nevím. Nicméně jsem ho našel a zjistil, že vede až pod skladiště, respektive pod starou skrytou past skladiště, jejíž zdi byly zbořeny právě v tom útoku asi. A chtěl jsem to nahlásit, ale ...
jal se Ronto vysvětlování, jak na onu cestu přišel, když se "jakoby" probudil Sarwen a dorazil až vedle pachatele drobných krádeží a toho, jenž objevil cestu ze skladiště jiným způsobem než hlavním vchodem.
Ale když o tom nikdo neví, tak proč toho nevyužít ve svůj prospěch, že? Chamtivost vždy vede jen k další chamtivosti. Kde máš ten tvůj baráček, který sis rozhodl tak šperkovat?
okomentoval to Sarwen a rukama se pevně zapřel o stůl před Rontem. Bylo bez pochyb, že se nacházel v pozici, odkud by jej mohl kdykoliv rychle a tvrdě udeřit. Navíc pozice jeho rukou tomu jen napomáhala.
O dva bloky dál, je relativně vcelku. Věci jsem vždy vynosil tunelem do budovy na půli cesty a pak jsem se pro ně vrátil, když jsem měl volno, abych měl čas,
prozradil bez dalšího zdráhání Ronto. Nebylo pochyb, že byl nyní v situaci, kdy by odpověděl snad na jakoukoliv položenou otázku pravdu. Sarwen však nejspíš od něho věděl již vše, co bylo zapotřebí a pomalu přešel ke dveřím.
Jestli mou kolegyni nic dalšího nezajímá, tak bychom mohli vyrazit k tomu tajnému vchodu. Mám tušení, kde se asi nachází, nicméně si to rád nechám ukázat,
poznamenal Sarwen a opřel se o dveře čekajíc na to, jestli položíš ještě nějakou otázku, nebo pokročíte do praktičtější části vašeho vyšetřování.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
Rontovo zmatení bylo očividné. A i tento rys jeho chování jsem si uložila do své paměti. Ono občasné vyrušení vyslýchaného asi není úplně na škodu.
Takže jsem se původně ani tady nemýlila. Hm. Tunel. Když ho ale našel tento pitomec, tak ho mohl najít kdokoliv. Navíc, pokud všechno vynášel jen za tmy, za dne by si asi netroufl, tak tady to okolí museli pozorovat opravdu 24 hodin denně. Musí tu mít nějaké stanoviště, nebo já nevím co. I když, i to je asi blbost, protože po tmě by toho moc neviděli… teda, pokud s tím ten pitomec nějak neobchodoval.
Ten Sarwenův proslov jsem považovala za pěkně hloupý vzhledem k jeho minulosti. To, že jsem se v Chrámu chovala taky jako obyčejný lapka, mi vůbec nedocházelo. Nicméně ušklíbla bych se, ale tím bych shodila Sarwena, takže jsem se tvářila stejně jako před tím.
Další Rontovy řeči mne utvrdily v tom, že ho někdo musel vidět. A i kdyby ho opravdu nikdo neviděl, tak si dal dvě a dvě dohromady a schválně ho sledoval.
To jsi kradl jen pro sebe, nebo jsi s tím taky hm… obchodoval? Nebo ses nějak dělil se svými přáteli a známými?
Sotva mne Sarwen vyzval k položení posledních dotazů, využila jsem toho. Mohla to být stopa, a kdybych se nezeptala, tak by mne to později určitě žralo.
Sarwen ze sebe zase začal dělat pana chytrého a jako pan nejchytřejší se i tvářil. Nejraději bych ho shodila do nějakého hnoje, beztak mi zase nic neřekne a na všechno budu muset přijít sama. Teda, pokud přijdu. On si tou tajnou cestou byl jistej už při cestě sem, já jsem s tím sice taky operovala, ale u mne to byla pouze jedna z možností a musela jsem si počkat na tento výslech.
Vážně mi začínal lézt čím dál tím víc na nervy. Nejen tím svým tajnůstkářstvím, ale i tím, že mne oslovoval jako svou kolegyni. Považovala jsem to spíš za provokaci, než za slušnost. Určitě by mi jinak řekl, že jsem děvče, nebo slečinka… on prostě nemůže použít slovo padawan. Asi by mu upadla pusa, nebo co. Normálně sice nemám ráda, když mne někdo osloví tímto titulem, ale u Sarwena bych to jen uvítala.
Moc bych chtěla, aby tu byl spíš Siliin, určitě by mi něco podobného nedělal. A i kdyby jo, tak určitě jen kvůli mé výuce a protože by chtěl, abych na to přišla sama. Jenže Sarwen toužil jen po tom, aby se po mne mohl vozit. Nebo jsem si to alespoň myslela.
Po odpovědi Ronta jsem se odlepila od zdi a trochu podmračeně jsem na Sarwena kývla, že další dotazy už nemám a můžeme tedy jít prozkoumávat ten tajemný tunel. Také jsem gestem vyzvala Ronta, aby šel přede mnou.

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Své příležitosti pro další dotaz jsi se rozhodla beze zbytku využít a směřovala přesně do oblastí, kudy bys mohla získat další detaily vhodné pro tvůj a Sarwenův úkol.
Jenom pro sebe, kdybych s tím obchodoval, tak by na mě přišli. Takhle jsem mohl vždycky říct, že jsem si svůj příbytek šperkoval tím, co jsem ve chvílích volna našel prolézáním trosek, dělá to hodně jedinců,
rozhodl se vyvrátit své tvrzení, čímž skončila vaše dotazování v této místnosti a mohli jste vyrazit k onomu tajnému tunelu.

Poté, co jste opustili místnost, ujal se vedení Ronto, zatímco ty se Sarwenem jste kráčeli za ním. Chvilku šel několika uličkami, když sis uvědomila, že míříte do sekce, kde toho bylo ukradeno nejméně. Respektive regály tu byly ještě dost plné a vše nasvědčovalo tomu, že odsud se nic nevzalo. Dorazili jste až k jednomu, kde jste na první pohled mohli vidět stopy na zemi od toho, jak byl šoupnutý. Ronto zatlačil na jeden z regálů a přesně ve stopě jej odsunul stranou, čímž odhalil trhliny pečlivě skryté pod regálem. Abyste na to přirozeně narazili, tak byste museli jít opravdu okolo a přímo touto uličkou.
Zpoza odsunutého regálu Ronto nahmatal otvor a opatrně zvedl duracelový poklop ve stejné barvě jako podlaha - tím odhalil skrytou místnost pod skladištěm.
Sarwen vytáhl kapesní lumu a mírně se nahnul přes okraj, aby se podíval dolů.
Vypadá to jako starý sklad náhradních dílů, které tu samozřejmě chybí,
poznamenal Sarwen a rozhodl se slézt níž po schodech, které zde byly přítomné. Následovala jsi jej, abys sama pod slabým osvětlením jeho lumy mohla vidět to, co on. Relativně rozsáhlá prostora s množstvím regálů a skříněk, kde bylo hodně cítit strojový olej a další podobné pachy. Nejvýraznější však byla díra ve stěně, která minimálně z části vznikla právě při onom útoku. Bylo však vidět, že Ronto ji trochu upravil, aby se mu tudy lépe procházelo.
Vypadá to na tunelové dobrodružství. Ronto, najdi Mirwa a řekni mu, že jsme se vydali tudy dál a ať zavolá pro někoho, kdo bude připraven to tady zapečetit. My půjdeme dál a zkusíme zjistit kdo a kam odnesl ukradený materiál. A předpokládám, že ti je jasné, že kdybys utekl, tak si tě stejně najdeme,
rozkázal Sarwen a Ronto bez váhání přikývl a vydal se zpět do skladiště. Sarwen se mezitím rozhlížel po místnosti a pokud bys učinila totéž, mohla bys spatřit stopy pohybu věcí, které tu na rozdíl od hora byly více než patrné.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
V troskách se toho na určitých místech ještě najít hodně, to jsem věděla. Takže ta Rontova výmluva nebyla až zas tak hloupá. Jediné, co mne zarazilo, byl ten dovětek, že to tak dělá hodně jedinců. Na chvíli jsem si nebyla jistá, jestli se to náhodou nemohlo týkat i té loupeže a Ronto se neprořekl, ale nakonec jsem to hodila za hlavu s tím, že hledám problémy tam, kde nejsou a za Rontem jsem vypadla ven.

Při procházení skladem jsem si uvědomila, že ve svém předpokladu ohledně umístění té tajné chodby, jsem se spletla. Uvažovala jsem tak, že tajný průchod, o jehož existenci jsem v té době pochybovala, by byl v místech, kde toho bylo ukradeno nejvíc, ale opak se ukázal jako pravda.
Není to až zas tak nelogické. Pokud měli dost času a věděli, že Ront je pryč, tak mohli uvažovat i tím způsobem, že bezpečnější bude na místo průlezu neupozorňovat. Chytří hoši. Nebo tak neuvažovali vůbec a to, co hlacně chtěli, tady prostě nebylo.
Při sestupování do té podzemní místnosti jsem měla celé snažení znesnadněné tím, že svítil Sarwen, já lampičku neměla a bylo mi stíněno. Kdyby byla úplná tma, tak by si mé oči možná zvykly a viděla bych lépe, ale takto to bylo vážně dost blbý, takže jsem postupovala pomalu a opatrně. Hodit tlamu před Sarwenem jsem vážně nechtěla.
Beztak by se mi vysmál.
Na jeho domněku ohledně uskladněných věcí, které zde původně měly být, jsem nahlas nereagovala. Jen jsem se viditělně ušklíbla, což ale stejně neviděl.
Nebo tady taky mohly pěstovat růže, pitomče. Smrad oleje neznamená, že zde musely být náhradní díly. Klidně zde mohla být tajná laboratoř na výrobu zbraní, nebo cokoliv jiného, co by mohlo smrdět stejně. Fakt miluju, jak se mne snažíš ohromit.
Nic mi však nebránilo, abych se mu nevysmívala alespoň v duchu. Opravdu jsem se s ním už nechtěla příliš bavit, pokud to nebude nezbytně nutné. Bude to bezpečnější. A Siliinovi alespoň budu moct říct, že jsem se vážně snažila.
Nakonec si mé oči na ten prostor zvykly. I když osvětlení bylo zcela nedostatečné, viděla jsem právě tolik, kolik jsem potřebovala.
Po Sarwenových slovech jsem nevěřila svým uším.
Zbláznil ses? Kdyby neutekl, byl by to korunovaný vůl! Ve městě se ztratí, změní si jméno… případně se schová u známých a uteče později… Já bych rozhodně dobrovolně do vězení nešla! Tedy, pokud bych si nechtěla užít takové té homoerotiky z filmů… ty jsi fakt hlupák, Sarwene.
Opět jsem mlčela a nahlas nic neřekla. Možná jsem s trochou zlomyslnosti sledovala to, jak Ront odpelášil pryč.
Třeba Sarwen není takový vůl... třeba má nějaký plán… nebo taky ne... V každým případě, odpovědnost za jeho útěk na mých bedrech neleží. Na druhou stranu,tady v ětch ruinách by se asi schovávalo dost blbě, protože lidí je tu málo a on se v davu jen tak neztratí...
Nicméně nemínila jsem čas zde jen tak promarnit a i přes to sporé osvětlení jsem se rozhodla prohlídnout si zdejší prostory. Pokud někdo něco ztratil, tak to pravděpodobně bylo v místech, kde se prochází s obtížemi, jako je zrovna toto.
Sarwene, posviťte pořádně na ty schody a potom i do rohů a na regály… třeba něco ztratili, mohlo se to zakutálet, někdo do toho kopl…
Jo, je pěkný, že víme, kudy odešli, ale odpověď na otázku kam je pořád ještě v nedohlednu, takže jsem se rozhodla své mlčení přerušit. Nicméně opět platilo, že jsem si dala sakra záležet na tónu, aby si Sarwen nemyslel bůh ví co a seznam mých prohřešku opět nenarostl.

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Zprvu se ti nedařilo pořádně něco zahlédnout v poměrně temné místnosti a měla jsi co dělat, abys alespoň něco zahlédla. Oproti tomu se Sarwen pohyboval překvapivě mrštně a zdálo se tedy, že mu tma nedělala nijak výrazné potíže. Nad jeho úmyslem nechat Ronta jít jsi se výrazně podivila, byť nakonec bez jakéhokoliv komentáře. A právě to přimělo tvého kolegu, aby se na tebe natočil a chvilku čekal, jestli opravdu nic nedodáš.
Opravdu nic? Žádná poznámka k tomu, že jsem ho nechal jít? To už tě diskutování se mnou přestalo bavit, že to takhle vzdáváš?
pousmál se a zamířil k jedné ze stěn, zatímco jsi ho požádala o osvícení klíčových míst. Mávnul však ledabyle rukou a pokračoval svým směrem, než se zastavil blízko stěny. Přes jeho záda jsi toho moc nemohla vidět, dokud jsi nezaslechla cvaknutí, spíše slabší sepnutí. Následoval mírné zahučení a v místnosti se pomalu rozsvítila světla, která i po tom všem zdánlivě fungovala. Sarwen toho využil ke schování lumy, trochu zamrkal, aby se přizpůsobil změně osvětlení a pak se rozhodl znova pořádně rozhlédnout, stejně jako ty. A zatímco ty ses věnovala rohům, schodům a regálům, tak Sarwen zamířil k průchodu, jimiž odsud bezesporu unikli.
V rozích místnosti jsi nemohla nalézt nic, co by alespoň o něčem napovídalo - u schodů jsi měla štěstí alespoň na množství stop a vzhledem k tomu, že jsi tak nějak tušila svou a Sarwenovu velikost, jíž sis mohla i pohledem přeměřit, tak jsi mohla s určitostí potvrdit, že tady prošlo hodně lidí. Ne, dva nebo tři, ale mnohem víc.
Pátrání po regálech tě přivedlo k epicentrům prachu - do něhož stačilo jenom nešikovně fouknout a rozehnal by se po celé místnosti nepříjemně poznamenávajíc dýchací orgány. Na dvou regálech jsi našla i něco, co vypadalo jako nějaká strojní součást, byť jedna z nich byla evidentně rozbitá. A pak samozřejmě nechyběly klasické pavučiny a sem tam nějaká stopa doteku prozrazující nedávnou přítomnost člověka.
To není špatný nápad, ale viděl bych to spíš na ztracení někde v tunelu, než v nakládací místnosti,
poznamenal Sarwen a u vchodu se přikrčil. Ty ses ještě mohla podívat do jedné zavřené skříně, jinak v místnosti nebylo ničeho dalšího, co by mohlo schovávat nějakou stopu.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
Další Sarwenův rýpavý komentář jsem nechala opět bez odpovědi. Jen mne ještě více nakrknul. A za to jeho pousmání bych mu dala nejraději pořádný pohlavek, ale moc dobře jsem si uvědomovala, že dávno nejsem v pozici, kdy bych si mohla dovolit dělat drzé a ironické poznámky, takže mi zbývalo jedno jediné a to zachovávání mlčení.
Ty ses mne na názor nezeptal! Rozhodls to úplně beze mne! Já bych ho k Mirwovi klidně doprovodila! Jenže ty, pan dokonalý, sis to udělal po svým. Tak mi prokaž laskavost a konečně mlč, nebo bych ti mohla taky ukázat, že i Jedi se může pořádně naštvat a to potom nebude pěkný, protože…
V tomto duchu bych pokračovala a dál na Sarwenovu adresu nadávala, kdyby mne nezarazilo to jeho mávnutí rukou. Tvářila jsem se, jako by mi dal facku.
Do huttí… to už přehání! To mi nemůže ani posvítit do debilního rohu?
Stála jsem na místě a jen jsem sledovala, jak si v klídku odkráčel jinam. Rozhodně jsem ho však nenásledovala. Napřed jsem se chtěla trochu vydýchat. Teď jsem totiž byla ve velkém pokušení, abych ho pomocí Síly shodila na zem, ale než jsem si to mohla pořádně rozmyslet a domyslet si i následky takového šťouchnutí, rozsvítilo se světlo.
Jo takhle…
V momentě jsem pochopila, že jsem si jeho gesto vyložila špatně. Nevěděla jsem, jestli si vůbec všiml mého výrazu, ale neměla jsem chuť mu to nějak vysvětlovat, takže jsem se hned začala tvářit trochu naštvaně a mračila jsem se na Sarwena pokaždé, když se na mne podíval. Neviděla jsem jediný důvod, proč bych se na něj měla usmívat. Vážně jsem nebyla dobře naladěná a neuvěřitelně mne štval. Za lepšího osvětlení jsem tedy začala prohledávat celou místnost.
Pokud nepoužili landspídr, mohli bychom je prostě vystopovat, jako členové nějaké primitivní rasy… tedy, Sarwen je určitě člen primitivní rasy, tak jemu to půjde určitě… Navíc, byla to nejspíš pěkná tlupa…
Prachu jsem se vyhýbala, jak to jen šlo. Přeci jenom, kdybych v něm měla prohledávat zbytek místnosti, tak v kašlajícím a prskajícím stavu by to nebylo příliš efektivní, takže pokud jsem se k němu přiblížila, vždycky jsem raději zadržela dech. Tedy, napadlo mne, že bych do toho mohla fouknout schválně, ale největší dávku bych nakonec stejně dostala já a ani Sarwen mi nestojí za to, abych měla zasviněný dýchací cesty kdo ví, jak dlouho.
Nějakým součástkám, jejichž účelu jsem stejně nerozuměla, jsem zprvu nevěnovala příliš velkou pozornost, ale nakonec jsem je vzala do ruky, abych si je pořádně prohlédla. Kdo ví, proč je zde nechali… tedy, ty evidentně rozbité jsem nechala ležet, ale ty, co vypadaly ještě použitelně, nebo se mi alespoň použitelné zdály, tak právě ty jsem si prohlédla.
Na další Sarwenovu větu jsem jen pokrčila ramenem.
Může to být pravda, ale nemusí. Klidně může být i něco tady. Navíc, z kapsy ti spíš něco vypadne na těch schodech, než na rovným úseku…
Mimochodem, dle stop soudím, že zde bylo hodně lidí,
vzpomněla jsem si, že by bylo záhodno se se svým poznatkem podělit i se Sarwenem, ale nedala jsem si tu práci, abych zamaskovala ten podrážděný podtón, jako tomu bylo ještě před malou chvilkou. Už mi za tu námahu prostě nestál. Nicméně nějakou drzost by v mých slovech a v mém chování rozhodně nebyla. Byla jsem si jistá, že on to ohledně těch lidí už určitě ví, jen mi to opět zamlčel, aby mohl být za toho chytřejšího. U mistra bych to chápala, kvůli výuce a tak. Ale Sarwenovy motivy byly určitě trochu jiný, než nějaká má výuka, která mu stejně nejde a ani nešla.
Ty Sarwenovy slova mne dokonce nabudily k tomu, abych se ještě podívala do i na zavřenou skříň, která zde byla. Normálně bych ji asi vynechala, když jinde nic nebylo, ale ty jeho kecy… jenom to, že je ustojím, mi sebeovládání zlepší asi o sto procent, tím jsem si byla jistá. Tedy, pokud je ustojím, což jsem ještě nemohla vědět.
Bylo by fajn, kdyby za pitomce byl alespoň jednou on,
blesklo mi hlavou, zatímco jsem se snažila dostat dovnitř. Kdyby v tom byl nějaký zádrhel, použila bych hrubou sílu, případně bych se ty dvířka pokusila odstranit pomocí světelného meče a odřízla bych je v pantech, pokud tam ovšem panty jsou.
Teprve poté, pokud jsem nic nenašla, bych se vydala za Sarwenem dál chodbou.

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Dle tvého mínění ti Sarwen začínal lézt na nervy stále více a více, a v jeden moment ses dokonce chystala na něj animálně ne-Jedisky vrhnout, jen abys ulevila své frustraci, ať byla oprávněná nebo ne. V rámci prohledávání místnosti ses rozhodla věnovat zavřené skříni, která naštěstí nebyla nijak výrazně zajištěna. Relativně rychle se ti povedlo povolit dvířka a rozevřít ji s mohutným zavrzáním dveří. To jen potvrdilo její starší věk a dlouhá léta nepoužívání.
Vevnitř toho nebylo mnoho k vidění - jedna lahev maziva vypadala neporušená a v pořádku, zatímco další dvě byly povalené a jedna dokonce narušená. Nacházelo se tu dál pár hadrů a nějaké součásti něčeho, jinak nic, co by prozrazovalo nějakou spojitost s krádeží, což mohlo prozradit i vrznutí dveří. Zklamaná z žádné nenalezené stopy jsi vyrazila za Sarwenem.
O tom není pochyb, jak jinak by stihli vybílit ten sklad tak důkladně,
reagoval na to, bez nějaké výraznější reakce a znovu vyndal kapesní lumu, aby posvítil do prozkoumávané chodby. Světlo z místnosti sice stačilo za okraj díry, ale dále již ne. Při průchodu sis mohla všimnout několika odřenin, které si již předtím prohlížel Sarwen, jenž se nyní rozhlížel po podlaze.
Kdybys učinila totéž, shledala bys, že prach byl od středu poněkud rozvířen a i díky tomu stopy vypadaly mělčí, než kdybys šlápla na okraj. Něco podobného by nejspíše zvládl landspeeder, jenže ten by se do tunelu před vámi stěží vešel, jak jsi musela po rychlé obhlídce zkonstatovat. Šířka byla sice něco přes metr, ale dvoumístný landspeeder by se sem rozhodně nevešel a že by se dělaly jednotmístné, jsi ještě neslyšela. Sarwen středně rychlým krokem vyrazil vpřed a světlem střídavě přelétával po stěnách, stropu i podlaze a to v pravidelném vzorci. Po chvilce jsi měla dojem, že jsi zahlédla něco, čeho se světlo lumy je lehce dotklo. Leželo to při pravé stěně spadlé do prachu a bylo to relativně malé. Zatím jsi na první pohled nedovedla identifikovat, oč se jednalo, nicméně přítomností předmětu sis byla naprosto jistá.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
Byla jsem ze svého ne-nálezu celkem zklamaná, protože kdyby tam něco bylo, tak bych Sarwenovy mohla pořádně vytřít zrak. To by si potom určitě moc dobře rozmyslel, než by začal znovu trousit ty svoje moudra, o které jsem momentálně stejně nestála.
Ta jeho odpověď mne znovu podráždila, i když by mne naštvalo i to, že by mlčel. Ať teď udělá cokoliv, vždycky mne jen naštve, protože zrovna teď se nacházím v pozici, kdy bych ho nejraději viděla minimálně na druhé straně města. Začala jsem též pomalu pochybovat o tom, že s ním vydržím dalších pár hodin. Měla jsem ho doslova plný kecky.
Možná… možná bych mu to mohla oplatit. Jak to říkal mistr? Že bych nepříteli mohla vnuknout nějakou myšlenku?
Zatímco jsem procházela chodbou a rozhlížela se, přemýšlela jsem i nad tím, že bych se mu mohla trochu pomstít. Nicméně neuvažovala jsem nad tím tolik, abych tím byla plně zaujatá. Jako každá správná žena dokážu dělat víc věcí naráz a sledování toho tunelu nebylo nijak náročné. A vůbec mne netrápilo, že správný Jedi se pomstou obvykle nezabývá. Já totiž nejsem správný Jedi, to mi mí mistři v Chrámu řekli tolikrát, že zrovna tuto větu mám do mozku doslova vypálenou.
Těch rýh jsem si všimla. Přešla jsem k nim, abych se mohla podívat, jestli vypadají čerstvě a od čeho asi tak můžou být.
Pokud jsou udělány těmi lapky, tak asi hodně spěchali… hm…kdo spěchá, dělá chyby. Třeba bychom mohli najít nějaké stopy... nebo něčeho takového. To je plus pro nás… ale co s tím Sarwenem? Že bych mu vnukla myšlenku díry na podlaze, aby se snažil jít co nejblíž stěny? Hm… ne, to ne… to by nebylo moc směšné.
Poté, co jsem prozkoumala ty rýhy a udělala si představu o jejich přibližném stáří, věnovala jsem se i podlaze. Ten rozfoukaný prach mi řekl, že zde nějaký dopravní prostředek zřejmě byl.
Jednomístný landspídr? Sice jsem o něm neslyšela, ale to neznamená, že neexistuje. Nebo spídrová motorka? A přišel by na to mistr? To těžko… a šlo by Sarwena ovlivnit? Možná jo… co kdybych ho donutila se plazit? To by bylo pěkné… a důvod by mohl být ten, že se hroutil trochu strop… kdyby se chvíli plazil po břichu, třeba by mu sklaplo…
Zatímco jsem přemýšlela částečně nad svou „pomstou“ a částečně i nad případem, přestala jsem se zajímat o rozfoukaný prach. Je jasné, že zde nějaký dopravní prostředek byl. Co přesně to bylo, jsem stejně nemohla odhadnout, tak jsem to nechala být. Navíc, nebylo to nijak důležité.
Využila jsem tedy světla od Sarwena a rozhlížela se kolem sebe, když tu mi padlo do oka něco malého a lesklého. Podívala jsem se na Sarwena. Vypadal, že si toho nevšiml.
Hraje to? Zkouší mne?
Znovu jsem se podívala směrem k předmětu.
Beztak o tom ví. Co budu dělat? Předstírat pitomce? Ne… chce, abych to sebrala já… ale proč? Ať je to jak chce, prostě to seberu, bude to jednodušší, než poslouchat ty jeho kecy.
Pomalým krokem jsem přešla k tomu předmětu, zohla se a zvedla jej. Otřela jsem ho do svých kalhot.
Posviťte mi, něco jsem našla. Měl byste se více soustředit, Sarwene,
nechat si ujít možnost, kdy bych svého kolegu mohla trochu napomenout, tak to prostě nešlo. Ale nechtěla jsem, aby v tom byla drzost, možná i ta podrážděnost částečně ustoupila, neboť to byl můj nález, ať si toho Sarwen nakonec všiml přede mnou, nebo ne. Dokonce jsem k němu i přešla na bližší vzdálenost, aby nemusel svítit moc daleko. Předmět jsem si chtěla prohlédnout za plného světla.
Jestli to bude jen nějaký šikovný úlomek hloupé součástky, tak se asi napíchnu na vlastní světelný meč. Hm… nebo ho nechám se plazit celou dobu. Pokud by se mi to ovšem povedlo… ale… opravdu by se to mistr nedozvěděl? Určitě bych se začala smát… jenže napadlo by toho pitomce, že jsem to byla já, kdo mu tu myšlenku vnukl? Jak často jednal s Jedi? Ví, čeho bych mohla dosáhnout? Teda… pokud by se mi to povedlo…
Pořád jsem se nemohla rozhodnout, jestli by taková pomsta byl dobrý nápad, ale vzhledem ke svému nálezu, jsem se nakonec tuto možnost prozatím rozhodla nechat stranou.
Na něco podobného je vždycky dost času.

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Skoro se zdálo, že ti mohlo být úplně jedno, co Sarwen říkal, když se ti do jisté míry zajídala jenom jeho samotná existence. Takže ať už to bylo myšleno jakkoliv, opět ses tím cítila do jisté míry dotčena, což tě vedlo k zahájení vymýšlení způsobu, jak se mu pomstít. Mezitím jste však pokračovali dál v pátrání a ty ses mohla také dostat k průzkumu oděrek, které byly čerstvé. Nebylo pochyb, že je způsobil některý z pachatelů a to při manipulaci předmětů. Ta jedna byla odrolená více než ta druhá, kdy v takovém případě šlo o jeden řádný náraz něčím pevným a to zhruba ve výšce pasu.
Co ti trochu zvedlo náladu, byl nález drobného předmětu k jehož nasvícení jsi vybídla Sarwena. Ten se nejprve otočil směrem k tobě a poté, po naznačení směru i ke kýženému předmětu, který tak byl nyní dobře vidět. Došla jsi tedy k němu blíže a rozhodla ses jej zblízka prozkoumat a uchopit, abys zjistila, cože se ti vlastně povedlo ukořistit.
Jednalo se o drobnou uzavřenou plechovou nádobu bez výraznějšího označení. Pouze jsi na spodní straně nalezla vyražené datumu, které označovalo rok, jenž by měl nastat až za nějakých dvacet let. Mírně zatřepání by ti prozradilo, že nádoby byla plná množstvích kousků natěsnaných k sobě. Rozhodně se nedalo pochybovat o tom, že muselo zlodějům odpadnout při přepravě jejich lupu mimo tohle místo.
Mapa to asi nebude, že?
zeptal se Sarwen a možná tě mohl trochu překvapit jeho tón hlasu. Nebyl totiž mířen natolik k tvému nálezu, jenž neměl až takovou hodnotu, ale skrývaly se v něm jisté obavy z nadcházejících věcí. Sice se vám totiž povedlo odhalit způsob krádeže, ale k odhalení pachatelů a jejich skrýše jste nebyli ani o stopu blíže.
Obávám se, že jakmile dorazíme k východu, tak nebudeme mít už žádnou další přímou stopu. Tady za sebou speederová motorka s repulzorovým vlekem sice nechají stopu, ale venku o tom pochybuji,
poznamenal stejným tónem a naznačil na stopy dopravního prostředku tady někde okolo. Zároveň tím předložil své tvrzení ohledně původu dopravního prostředku, jenž byl dle všeho využit ke krádeži.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
To, že jsem našla obyčejnou plechovku, mne nadšením nenaplnilo. Samozřejmě, neočekávala jsem, že tam najdu jména lapků s jejich přesným denním rozvrhem, ale obyčejná plechovka… Trochu jsem jen vydechla.
Vskutku, toto mapa opravdu není,
potvrdila jsem Sarwenova slova. Sice se to ode mne neočekávalo, ale stejně jsem to udělala. Ale spíš jako poznámku pro sebe.
Doufat, že mapu naleznu uvnitř, by asi bylo dost bláhové.
Přestala jsem přemýšlet nad svou malou pomstou, na tu bude času ještě dost. A ideální to bude na cestě zpátky, protože Sarwen bude unavenej a tak ho třeba nenapadne, že si z jeho myslí pokouším hrát já. Navíc, teď asi potřebuju, aby mohl věřit všemu, co vidí. Co kdyby na nás začal někdo střílet a on by si myslel, že je to nějaký můj trik? Tak to by byl strašný, ale strašný průšvih.
Možná budeme mít štěstí,
poznamenala jsem, ale sama jsem té větě nevěřila, už jenom proto, že sama na štěstí příliš nevěřím. Plechovku jsem strčila do kapsy. Sice jsem nepředpokládala, že by k něčemu byla, ale kdo ví...
Hm… zkusit navrhnout nějaké řešení? Vysměje se mi. Ale když nic nezkusím, tak třeba zůstaneme na mrtvém bodě. Rozhodně nechci riskovat neúspěch své malé mise jen proto, že Sarwen je debil a já se s ním nebavím. Nicméně teď je asi čas na malou vyjímku... ale jen pro tentokrát.
Tak já bych předpokládala, že ten materiál nebudou skladovat někde pod stromem. Na to je příliš cenný. Taky to nebude někde v zalidněné oblasti, protože tam by byli příliš nápadní a někdo by je určitě udal. Myslíte si, že má Mirw mapu? Viděla bych to na odlehlejší, dostatečně velkou budovu. Taky bych vycházela z toho, že tam jsou zavedený inženýrský sítě, protože tam určitě i bydlí, aby to zase někdo neukradl jim. A bez vody a elektřiny se žije dost těžko a spídrová motorka se minimálně bez té elektřiny taky udržuje dost těžko. Kdyby se to dalo nějak odvodit… mohli bychom vytipovat pár objektů a prostě je objet, ne? Tím bychom nic nepokazili, a pokud nenajdeme jinou stopu…
Sice mne nijak nelákala představa, že se Sarwenem si své malé dobrodružství prodloužím… ale možná by to tímto způsobem šlo.
Nebo už máte vymyšlené, co uděláme, jen jste mi to, jako obvykle, neřekl?
Ta hra na jeho ocásek byla otřesná. Vadilo mi to.
Naštvaná jsem na Sarwena byla pořád. Jenže mlčela jsem už opravdu dlouho, navíc být jen tak někde vzadu tichá myška, to prostě není můj styl, proto jsem přišla s nějakým návrhem, který jsem měla už promyšlený z dřívějška. Sice to není nic extra, ale pořád lepší, než sedět se založenýma rukama. Tedy pokud Sarwen nemá něco lepšího.
Dala sjem si záležet na tom, aby Sarwen poznal, že jsem na něj naštvaná. Tedy, ne že bych si myslela, že ho raním, ale stejně.

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Pokračovali jste dál chodbou i proto, že plechovka byla pouhou zásobou jídla a nic víc. Nijak to však neřešilo to, kam mohli zloději uprchnout i se svým lupem a rozhodla ses na Sarwenovo pobídnutí také připojit do diskuze k tomuto tématu. Nechtěla jsi však souhlasit s jeho relativně negativním názorem a rozhodla ses na to nahlížet trochu optimisticky a předhodit možná i nějaký nový návrh, jak postupovat dále. Rozhodně jsi tím Sarwena přiměla, možná alespoň trochu, se nad tím zamyslet.
Obávám se, že nám asi nic jiného nezbyde, i když to bude na dlouho - sama jsi jistě viděla, jak rozlehlé město je. Navíc nevíme, jestli se nerozhodli ty zásoby rozdělit. Vem si kolik toho ukradli. Voda ke skladování není tak nutná a elektřina se dá vyrábět i pomocí generátorů. Takhle jsme tady ostatně fungovali do doby, než se obnovili rozvody elektřiny,
držel se skeptičtějšího názoru Sarwen, zatímco jste pokračovali dál chodbou. Sarwenovu pozornost to však nijak neztlumilo a dál ostražitě pokračoval dál.
A kdybych ti všechno hned řekl, tak s postojem, jaký ke mně máš, by ses nic nenaučila. Osobní zkušenost je neocenitelná,
pousmál se a dokonce se ti mohlo zdát, že jsi mu svým komentář snad i udělala radost, ať to bylo sebevíc nepravděpodobné.

Než jsi mohla jakkoliv odpovědět, tak jste oba rozpoznali světlo jiné než to, které vydávala Sarwenovo luma. Nebylo to nic silného, ale po pár dalších krocích jste nalezli relativně slušně zakrytý konec tunelu. Jeho otevření zevnitř vám nedělalo sebemenší problém a za chvilku jste se octli venku. Co jste museli později uznat, byl fakt, že zvenčí při zakrytí by vás opravdu jen tak nenapadlo na tomhle místě hledat tajný tunel. Sarwen se však nad něčím zarazil a začal se rozhlížet okolo místa výjezdu.
Nezdá se ti, že tu něco nesedí?
poznamenal a pokračoval v rozhlížení se okolo, aby našel něco, co mu tady nesedělo.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
Sarwen přemýšlel. To bylo jasný od pohledu. To znamená, že jsem ho možná i trochu zaskočila. Jako, já bych se asi na to vykašlala, ale Siliin to celé se mnou bude rozebírat a tato možnost byla nasnadě. Tak proč vyvěsit bílou vlajku, když ještě mám nějakou šanci? Navíc, třeba se i trochu blýsknu…
Ne, ho to nenapadlo! Jinak by nevypadal trochu zamyšleně! Cha, Sarwenouši starouši, jsem dobrá stejně jako ty. Nejsem sice zkušená, ale dobrá vážně jsem.
Měla jsem radost, že jsem přišla s něčím, co Sarwena dle mého mínění nenapadlo. A to dokonce do takové míry, že jsem se rozhodla udělat ústupek a alespoň trochu se s ním bavit.
Takhle nemůžeme přemýšlet. Když budeme uvažovat ještě tu možnost, že náklad rozdělili, tak se rovnou můžeme vrátit. Já nevím jak vy, ale já dám přednost objíždění skladů před prací na elektrárně. Víte, jaká je to nuda? Vy se rýpete ve svých landspídrech, zatímco já musím instalovat vodovodní trubky,
samozřejmě, že jsem mu opomněla sdělit tu maličkost, že raději budu instalovat ty vodovodní trubky, než trávit čas s ním… ale pokud jsem chtěla vyřešit případ, tak jsem to prostě musela překousnout.
A voda je nutná pro lidi, samozřejmě. Znáte pravidlo tří? Tři minuty bez vzduchu, tři dny bez vody, tři týdny bez jídla,
položila jsem důraz na slovo voda.
Znovu bych zde učinila předpoklad, že kde skladují, tak tam budou i spát. Pokud bychom měli lovit v různých rybnících, tak opět vyjdeme s prázdnou. A k té elektřině, dodávky proudu už částečně obnovený jsou. Kdybych já byla lapka, co krade léky, a vůbec se za to nestydí, tak se klidně napíchnu i na elektřinu. Mimochodem, to mne přivádí na myšlenku…nedá se nějak zjistit černý odběr? Protože pokud by to šlo, tak je máme jedna dvě a bez objíždění… Jako třeba, kdyby někde byla větší spotřeba, než by normálně měla být a tak. Pokud se teda připojili. A ještě mne napadá, že jejich tábor bude umístěn tak, aby se dal dobře bránit, takže se nám náš seznam třeba zase trochu smrskne,
na můj vkus zde bylo příliš mnoho pokud. Ale s tím se prostě nedalo vůbec nic dělat.
Za řečnění jsem se samozřejmě i já rozhlížela kolem sebe a dokonce jsem i zapomněla i na to, že jsem uražená a že se Sarwenem vlastně nebavím. Vymyslela jsem plán, chtěla jsem ho dotáhnout do konce. Sice nejsem správný Jedi, ale i ti nesprávní občas chtějí něco udělat dobře.
Už jsem chtěla komentovat i tu větu ohledně toho, že mne chce učit, ale nestihla jsem to.
Pch. Jenže tvý učení stojí za kulový. Chtěla bych tu mistra a ne tebe, šašku,
Stačila jsem si jedině pomyslet.
Mé negativní mínění ohledně Sarwena však přetrvávalo a nic na tom neměnil ten ústupek ohledně toho, že teď se s ním alespoň trochu bavím.

Sarwenův komentář ve mne vzbudil podezření. Ať je ten ťulpas jaký chce, tak dneska měl až příliš často pravdu, takže by bylo záhodno, aybch mu věnovala alespoň trochu pozornosti, takže jsem hned automaticky šáhla k Síle, protože ta občas prozradí věcí… zkoumala jsem s její pomocí celé široké okolí, dokonce i část tunelu a vchod. Na jeho otázku jsem tudíž nestihla odpovědět. Též jsem se zaměřila na své vlastní pocity, abych věděla, zda zde něco špatně opravdu je.
Pokud jsem na nic nepřišla, rozhlídla jsem se svými normálními smysli. Zkontrolovala bych napřed samotný vchod z vnějšku, jestli na něm není něco nepatřičného, teprve poté bych se rozhlídla po okolí a hledala bych věci, které zde nemají co dělat. Nějaké mechanické hračky, které zde nechali ti lapkové jako překvapení pro nás. A zde bych se zaměřila napřed na zem a teprve poté bych hledala i výš. Postupovala bych pěkně metodicky a netěkala bych bezcílně zrakem kolem sebe.