2. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Při tvém komentáři o tom, že tohle budeš dělat radši než nějakou obyčejnou práci vedoucí k renovacím města, tak jenom pokrčil ledabyle rameny a nehodlal se k tomu vyjadřovat. Nebylo pochyb o tom, že on by radši ležel pod landspeederem nebo se šťoural ve speederové motorce.
S tím napojením to není špatný nápad, jenomže tys pracovala na něčem, co by měřilo odběr? Zmínila jsi teď, že jsi pracovala na obnově elektřiny že? Alespoň co já vím, tak nic takového rozhodně obnoveno nebylo a nepředpokládám, že by to mělo nějakou prioritu. Ale o to tu nejde, prostě budeme pokračovat dál a uvidíme,
rozhodl se nechat pesimismu Sarwen a radši se upnul na to, co vás mělo čekat v nejbližší době.

Nejistoty u Sarwena sis všimla, stejně jako jsi i ty sama začala vnímat, že se ti něco nezdálo. Proto jsi přistoupila k posílení svých smyslů pomocí Síly, stejně jako k nahlédnutí do Síly samotné. Ta však byla v pořádku a nic nenasvědčovalo nějaké výchylce. Proto ses musela nakonec spokojit jenom s posílením svých smyslů - a to převážně zraku.
S prohloubením svých smyslů ses podívala na celé místo úplně jinak a vnímala jsi mnohem více než obvykle. Více detailů, drobností, ale i tak se ti zprvu nedařilo na nic zahlédnout. Pak sis toho všimla, jakmile se Sarwen přikrčil u hrany východu. Stopa vedoucí ven byla totiž odlišná od té, kterou sis mohla pamatovat zevnitř. Detaily se ti konečně skládaly dohromady a došlo ti, že ten dopravní prostředek, který Sarwen označil za speederovou motorku tudy neodjel a dle všeho musel pokračovat někudy dál. Vykročila jsi vpřed ve stejným moment, kdy se Sarwen začal zvedat a také zamířil zpět za vchod do tunelu, aby se začal rozhlížet napravo od vchodu, když doleva to vedlo nazpět do skladiště. Pašerák poklekl k zemi a začal se rozhlížet po sutinách, aby našel tu skrytou pasáž, která tu rozhodně musí být.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
Tak tohle bylo divný. Všechno byla v pohodě. Alespoň v Síle jsem nevnímala nic, co by mi mohlo dát nějaký důvod k obavám. Nebyla jsem se svým výsledkem spokojená.
Třeba za to může má ehm… nezkušenost? Tak nějak to mistr říkal…
Když jsem poté okolí zkoumala pomocí vlastních smyslů, byť byly posíleny Sílou, tak ani zde mé pátrání nebylo zprvu úspěšné.
Jestli sis ze mě dělal šoufky, tak ti garantuju, že na mne jen tak nezapomeneš, Sarwenouši starouši.
Ta ne příliš inteligentní říkanka se mi začínala čím dál tím víc líbit, ale protože jsem pátrala po okolí a i přes svou občasnou schopnost věnovat se více věcem naráz, tak teď prostě nešlo rozvádět svou pomstu, která by mohla následovat.
Už jsem to chtěla vzdát a zaměřit se jen na Sarwena, abych z jeho chování nějakým způsobem logicky odvodila, co to tady má znamenat, ale nakonec jsem si toho všimla. Ty stopy byly jiné.
Ti pitomci tudy nejeli, tak kudy? Museli… že by… ne, to ne… nesnáším tajný tunely, skrýše a místnosti.
Sarwen mezi tím zřejmě přišel na to samý. A ani nepotřeboval Sílu. Fakt jsem ho neměla ráda. Už jenom pro ty jeho skoro zázračný schopnosti. Vždyť vypadal, jako by se neživil nějakým loupením, ale spíš jako příslušník nějaké hodně specializované bezpečnostní jednotky. Plus ten jeho výsměch, nabubřelý tón a vůbec celá jeho osobnost... brrr.... Trochu jsem se otřepala.
Sith aby tě spral, Sarwouši starouši.
Ne, řekněte mi, že se mýlím a není zde další tajný koridor. Proč to nemůžou označit svítícím nápisem jako únikový východy? Něco ve stylu: „Pozor! Tvařte se, že o tom nevíte, ale právě zde se nachází sůpr čůpr tajná cestička!“ Dost by mi to ulehčilo práci,
brblala jsem, zatímco jsem následovala Sarwena. Nicméně chtěla jsem si jen ulevit, takže ty věty byly mířeny někam do prázdna a ne na něj.
Sotva jsme se stáli u vchodu a Sarwen poklekl na zem, trochu jsem se zamračila.
To si vykopali i tunel? Další? To už přehání...
Potichu jsem zaúpěla.
Myslela jsem, že se pletu!Respektive, doufala jsem to!
Sarwen se po zemi určitě neplazil proto, že by se mu to líbilo. Chvíli jsem uvažovala nad tím, že se k němu připojím, ale mám pěkné kalhoty, tričko i košili. A takto si je zbytečně ničit... když je zde i jiná možnost... místo toho jsem opět šáhla do hlubin Síly, abych s její pomocí tu zem (a její okolí) prozkoumala také. Chtěla jsem vědět, jestli zde není nějaký další dutý prostor.
Pokud bych to se Sílou nedokázala, tak bych i pomocí hmatu prozkoumala zeď, neboť stačilo, když se po zemi plazí pouze jeden z nás.

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Schopnost analyzovat stopy a spojovat si dohromady možné vodítka skoro překonávaly i tvoji schopnost vnímat Sílu, což tě více než zaráželo a neustále překvapovalo. Každopádně jste oba dospěli k existenci nějaké další cesty, která musela vést kamsi pryč, zbývalo už jenom ji najít.
Stejně jako předtím jsi sáhla k Síle a zaměřila se na své okolí, stejně jako pro pátrání po dutinách - které se zprvu nedařilo. Přišlo ti to divné a tak jsi se natáhla hlouběji k Síle, aby ti to došlo. Tajnou cestu neskrývalo množství sutin, ale jedna velká překážka, což jenom napomáhalo tomu, že se vám ji nepovedlo zaregistrovat hned ze začátku. Sarwen si místo Síly vypomáhala poklepáváním na stěnu a nasloucháním ozvěně, pokud nějaká byla. Takhle obcházel prostor okolo otvoru a snažil se dopátrat jeho okrajů, který jsi však už byla schopna vytušit pomocí Síly. Navíc se nezdálo, že by překážku nebo spíše krycí dveře, něco extra zajišťovalo, takže by stačilo jenom zatlačit ve správných místech patřičnou silou.
Nic proti, ale tajný koridor naopak přivítám, protože nám může poskytnout více indicií a vodítek v pátrání po lokaci, kam bylo všechno zcizeno. Trochu jsem přemýšlel nad tím, na jakou vzdálenost by bylo možné přepravit jednou, maximálně dvěma speederovými motorkami přepravit všechny chybějící zásoby. A prostě mi to nevychází až jako moc velká vzdálenost a pokud tu mají skrytý tunel ve skrytém tunelu - myslíš, že by očekávali, že ho někdo brzo odhalí?
zareagoval Sarwen a zdálo se, že se mu konečně povedlo identifikovat jeden boční kraj vchodu. Nijak se tím nezdržoval a pokračoval v identifikaci dalších krajů, aby měl co nejdříve představu o dveřích, které vás dělily od dalšího postupu. Pokud jsi navíc měla nějaké pochybnosti o tom, že tohle dělal prvně - tak jeho jistý postoj a množství nápadů hovořily v jeho neprospěch. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že vaše pátrání má stále ještě nějaký směr a nebude muset spoléhat na větší faktor náhody.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
Skrytou chodbu se mi nakonec s větším vypětím, než jsem zprvu očekávala, najít podařilo. Jenže Sarwen to zvládl i bez použití Síly, obyčejným poklepáváním. Vážně mne štval jen tím, jak moc je dobrej a ve všem, na co šáhne.
Ty jeho obvyklé kecy mne nezajímaly. Už jsem to chtěla hodit za hlavu a opět se začít držet své taktiky, která před tím nesla své ovoce a prostě odmítnout se s ním vybavovat, jenže jednou věcí mne zaujal.
Jak může, u Sitha, vědět, že použili jen jednu, nebo dvě spídrové motorky, co mi tu uniklo?
Otáčela jsem se skoro jak na obrtlíku ve snaze z toho prachu, který však už Sarwen pěkně rozhrnul, vyčíst zrovna tuto informaci. Leč jsem ji tam prostě neviděla. A to mne vytáčelo. Dokonce víc, než ty jeho hloupé poznámky. Zdálo se mi totiž, že je daleko lepší jak já. A úplně ve všem.
Jenže je taky starší… a možná nebyl jen obyčejný pašerák…
Pokoušela jsem se před sebou samou na něco vymluvit, ale to nebylo tak jednoduchý, jak vymlouvat se před druhou osobou.
Nebyla jsem v náladě, kdy bych chtěla dát najevo svou nevědomost a možná bych i to, že to nevím, překousla, jenže co když se na to zeptá večer mistr? Při vzpomínce na něj a na to, že bych odpověď neznala… nebylo nad čím uvažovat.
A Sarwene, jak víte, že tu byly jen dvě motorky? Klidně jich mohli mít i deset, ne? Ten prach a stopa v něm nám přece dal informaci o poslední projíždějící motorce, e o tom, kolik jich bylo, protože další motorkaten prach znovu rozvíří a ten znovu sedne, takže víme jen to, že poslední stroj, který projel, byla motorka a před ní mohli koneckonců použít i něco úplně jiného. Jako, vyhýbali by se asi dost těžko, ale kdyby vytvořili kolonu, tak to už by přece šlo.
Hezky jsem ho nechala, ať se v odhalování těch tajných dveří snaží sám a nijak jsem mu to neulehčila. Sice jsem je identifikovala taky, ale proč se do toho plést? Navíc, stejně se musí nějak otevřít a trocha hrubé síly na to bude stačit, takže co. Jistě, byla tu možnost, že opět použiju Sílu, ale to bych Sarwenovi ulehčila až moc.
Pomalu, ale jistě, mi také začínalo docházet, že když ty lapky najdeme, že je budeme muset zatýkat, což znamená boj. Ta představa mne nadšením rozhodně nenadchla.
Sarwen asi nebude nakloněný nějakému vyjednávání, beztak bude chtít využít momentu překvapení. A já, jako Jedi, asi nebudu moct být nestranným divákem. Nehledě na to, že já nejsem dobrý diplomat, dokonce neznám ani ty základní poučky, který se učí úplně malí padawani. Teda, pár bych jich možná dohromady dala, ale rozhodně ne všechny a ne v tom pořadí, v jakém mají být. Nebo… třeba… povolá posily? To těžko, možná si bude chtít hrát na hrdinu, jenže těch jsou akorát plné hřbitovy. Ale já jsem Jedi, takže já bych si asi na hrdinu hrát měla. A ve filmech přece hlavní hrdina většinou přežije, jenže to jsou jen filmy, a pokud se má jednat o kvalitní doják, tak hrdina na konci padne, takže na filmy se v tomto ohledu asi spoléhat nedá.
S mistrem jsem na toto téma sice hovořila už několikrát, ale stejně jsem neočekávala, že v tom budu i po druhý sama. Začala jsem zhluboka dýchat, dokonce jsem i zavřela oči, abych se uklidnila. Začala jsem být čím dál tím více nervózní. Navíc jsem nechtěla dát najevo před Sarwenem nějakou slabost, takže jsem toho, že mne teď nemá čas sledovat, prostě využila.
Také jsem, dneska vůbec poprvý, když tedy nepočítám to čekání ráno, šáhla znovu k Síle, abych zkontrolovala mistra, jestli je v pohodě. Určitě to bylo dáno tím, že jsem čuchala chvíle, které mi nebudou příjemné. Zrovna teď jsem musela vědět, že mu nikdo nezabavil ty jeho rohy, který by snad byly mou noční můrou, kdybych ho tedy neznala.

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
I když jsi věděla, kudy správně zatlačit na skrytý průchod, rozhodla ses to Sarwenovi neříkat a spíše jsi se věnovala jiným záležitostem, které jsi shledávala v tuto chvíli za důležité. Naopak, zeptala ses ho na jeho teorii ohledně maximálně dvou použitých speederových motorek a sama jsi předložila několik teorií, kterými ses snažila vyvrátit jeho tvrzení. Sarwen se i nadále primárně věnoval spíše dveřím a pokračoval po jejich obvodu.
Jistě, mohli by jet kolonou, otázkou je, kde by tu celou kolonu otáčeli? Sama jsi viděla, že místnost, do níž jsme slezli ze skladiště by se vešly tak dvě, maximálně tři. Ale u těch tří by tam už byl problém v případě, když tam nanášeli náklad, tudíž by nebyl prostor k manévrování. Speederové motorky sice mohou jezdit i pozadu, ale v takovém případě by měli problém utáhnout náklad,
vysvětlil Sarwen svou teorii s motorkami a pokračoval dál v obhlížení. Tím vysvětlil i to, že to nevyčítal ze stopy na podlaze nebo něčeho podobného, ale dospěl k tomu prostou úvahou.
Zatímco on pokračoval v hledání způsobu, jak otevřít dveře, ty ses rozhodla vyzkoušet své spojení s mistrem. Na tuhle vzdálenost nebylo nijak výrazně silné, nicméně sis mohla být jistá tím, že byl v pořádku a nebylo tedy zapotřebí se o něj nějak strachovat. Možná jsi byla schopna i trochu vnímat, že i nadále musel zápolit s únavou, ale to bylo opravdu to jediné, co jej v tuto chvíli mohlo nějakým způsobem ohrožovat.

Z tvého zkoumání tě vyrušilo až cvaknutí a těžký výdech Sarwena, když začal tlačit na dveře před sebou. Mohlo se opravdu použít termín dveře, protože se otevíraly jako by byly v pantu. K tvému překvapení ani nijak výrazněji nevrzaly, nebo nevydávaly žádný výrazně hlasitý zvuk. Sarwenovo luma ozářila chodbu o trochu více a při kraji jste nic extra nemohli nalézt - přesněji to vypadalo stejně chodba, kterou jste doposud šli, nicméně vedla dál a dokonce jsi měla dojem, že se stáčela trochu doleva.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
Ten škrábanec na zdi říká, že s tím nákladem problémy při nakládání skutečně měli. Navíc, nemohli prostě nacouvat do tunelu a s nákladem vyjet už normálně?
Rozhodla jsem se Sarwenovi dál oponovat. Nicméně dál jsem se držela své strategie a mluvila jsem co nejméně. Pořád se mi to totiž nezdálo a jeho odpověď mne plně neuspokojila. Navíc, představa, že použili kolonu a náklad odvezli naráz, se mi líbala daleko více. Z mého pohledu to byla ta bezpečnější varianta. Prostě naplnili tu nejpřednější motorku, ta odjela a takto pokračovali dál. Rozhodně by to bylo lepší, než kdyby jezdili jak blázni. Víc cest, víc chyb, větší možnost odhalení.
To, že je mistr sice unavený, ale v pohodě, byla pro mne vyloženě pozitivní zpráva. Hned jsem měla lepší náladu, ale netoužila jsem po tom, abych si s tím otravou Sarwenem, nějak příliš a zbytečně, povídala. A to i přes to, že si povídám vážně ráda, na jakékoliv téma. A jen touto činností zvládnu zabít celý den.
Měl by se pořádně vyspat. Co kdybych navrhla, že bych mu zkusila nějak pomoct? Jenže sedmiletý youngling zvládne víc, co se léčitelství týče, než já. Jak to, že mi tak základní schopnost schází? Třeba to bude jen nějaký psychický blok… musím se zeptat mistra.
Nervozita z budoucnosti také pomalu ustupovala. Vždyť ta budoucnost je ještě daleká. Navíc jsem Jedi, padawanka toho nejlepšího mistra, který kdy žil, tak se přece nebudu bát vlastního stínu. Kdyby mi něco skutečně hrozilo, tak mne z toho mistr dostane, tím jsem si byla jistá. A určitě by nebral ohled na to, že je unavený.
Zkoumat mistra jsem přestala v momentě, kdy Sarwen s trochou námahy otevřel vchod.
Kdybyste mne k tomu pustil, tak bych to zvládla o chvilku dříve. Síla je občas vážně dobrý spojenec. Já nejsem tak úplně neschopná, ale nechtěla jsem se vám plést do cesty,
poznamenala jsem spíš proto, aby si můj nechtěný společník náhodou nemyslel, že jsem o těch dveřích nevěděla. Ten poslední dodatek jsem řekla hlavně z toho důvodu, že jsem musela nějakým způsobem omluvit svou minimální aktivitu a není nic lehčího, než se vymluvit na někoho jiného.
I teď jsem si dávala pozor na tón svého hlasu. I když mám toho nejlepšího mistra na světě, tak tento mistr je opravdu hodně unavený a pokud by Sarwen opravdu toužil udělat mi z večera peklo, tak by se mu to mohlo i povést. A já se z toho snad nějak vykecám, tedy bez lhaní, samozřejmě. Ta samá věc se dá říct mnoha různými způsoby.
Někdo se o tento průchod skutečně stará. Nebo se o něj postaral. Pochybuji, že by to byla jednorázová aktivita. Takže to znamená, že je často používán. Pokud těmi lapky, tak jsme asi opravdu v blízkosti jejich sídla. U Sitha, nesnáším, když má Sarwen pravdu.
Vykročila jsem vpřed. To, že se chodba začíná stáčet, jsem sice zaznamenala, ale nepřikládala jsem tomu žádný větší význam.
Nebo je možné, že nejsme u sídla, ale v meziskladu. To by bylo fajn, dostat zpět všechny zásoby a bez nutnosti nějakého boje. A navíc, kdybych dokázala přesvědčit mistra o tom, že je nezbytně nutné ty lapky dopadnout, tak bych na tom třeba mohla dělat a nemusela se vracet k práci na elektrárně. Taková nuda, navíc u toho vodovodního potrubí byla lepší parta. Kdybych vyčenichala jejich sídlo a potom povolala někoho dalšího na jejich zatčení, tak to by byl ten nejlepší výsledek dnešního dne.
Zatímco jsem se rozhlížela po chodbě a dokonce jsem i nechala Sarwena jít před sebou, protože světlo měl on, spřádala jsem v hlavě plány, které sice mohou být úplně na nic, ale… třeba to tak úplně od věci není. Teorie s meziskladem se mi opravdu líbila. Až by vyšetřování ustalo, tak by si to v naprostém klídku a pohodě prostě odvezli jinam.
Pokud jsme někde blízko… bylo by dost blbé, kdyby někdo překvapil nás a ne my jeho.
Znovu jsem šáhla po Síle s úmyslem zkontrolovat široké okolí, abych věděla, zda bych nevycítila něco většího než ferokrysu. I když Sarwena nemám ráda, tak bych nechtěla, abych se stala příčinou jeho zranění.

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Názor pašeráka na pouhé dva dopravní prostředky se ti nezdál a rozhodla ses podpořit teorii kolony svým vlastním argumentem, který však na Sarwenovi nezanechal žádné následky. Jenom se trochu ušklíbnul a v ten moment bylo jasné, že tvou námitku neshledává jako dostatečnou.
Zkoušela jsi někdy couvat se speederovou motorkou v takovémhle tunelu? Navíc s nějakým přívěsem nebo vozíkem? V takhle úzkém prostoru je problém vůbec jet dopředu, natož dělat cokoliv dalšího. A uvědom si, že i nakládání by bylo v takových podmínkách náročnější. U menšího počtu strojů se sice řidiči více najezdí, ale než stihnou ze skladu nanosit vše na další várku, tak už může být jedna motorka zpátky, nebo klidně obě dvě. A to i kdyby jely pomaleji, což by jen vysvětlovalo, proč je nikdo nijak výrazně neslyšel. Takových pět motorek v tomhle tunelu by bylo už dost slyšet i do dálky a notně by to zhatilo celou akci,
podpořil Sarwen svou teorii dalšími názory a fakty, které dost možná znal z nějaké praxe. A co se vlastně speederových motorek týkalo, tak to rozhodně nemuselo být od věci, když s těmito stroji pracoval dle všeho na denní bázi.
Zatím jste tunelem kráčeli dál a to až do té míry, že jsi již nebyl schopna při ohlédnutí nazpět vidět světlo z "Rontova vchodu". Sarwen nicméně nezastavoval a rozumným krokem pokračoval i nadále vpřed.
Nechtěla ses mi plést do cesty, nebo jsi mi nechtěla pomoct? A jistě je fajn mít Sílu, ale ty by ses spíš měla ptát sama sebe, čím jsi bez ní?
neodpustil si Sarwen a i když to neznělo uraženě, tak tím dal jasně najevo povědomí o tom, žes byla dveře schopna odhalit dříve než on a stejně tak jsi byla je schopná otevřít bez nutnosti použití hrubé síly. Nicméně vaši diskuzi utnul zvednutou rukou, kdy zbystřil směrem dopředu. Tys však věděla, že tam už nic živého nebylo - jenomže to také Sarwen brzy zjistil. Před vámi byly složené zhruba tři bedny proviantu. Rychlé nahlédnutí prozradilo nějaké trvanlivé zásoby, pár náhradních energetických článků a v neposlední řadě i některé léky. Naskládání bylo rychlé a bez výrazného pořádku, což nasvědčovalo o spěchu při plnění této bedny.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
Do další diskuse jsem se už nepouštěla. O motorkách jsem toho skutečně příliš nevěděla, takže dál se dohadovat se Sarwenem na toto téma, bylo dosti zbytečné. Koneckonců, je úplně jedno, kolik motorek tu skutečně bylo. Důležitější byl ten fakt, že se jim to povedlo, ať to udělali se dvěma, nebo třeba s osmi.
Jen jsem pokrčila rameny a dál jsem se tím nezabývala.
Zaujal mne spíš ten fakt, že Rontův vchod byl už pěkně daleko, jelikož světlo zmizelo. Nicméně ani jsem se nepokoušela o to, abych hádala nějakou vzdálenost, kterou jsme mohli ujít jednak proto, že jsme dělali přestávky a druhak proto, že když jde člověk ve tmě, tak se ten čas odhaduje podstatně hůř a já nevěděla, kdy přesně jsem do něj vlezla. Ale necítila jsem se nějak unavená, takže to až zas tak hrozná dálka být nemohla.
Jo, budou tu mít spíš překladiště. Mít hlavní stan v blízkosti takového skladu by asi nebylo příliš moudré… ale kdo ví, jak je ten tunel ve skutečnosti dlouhý.
Co si to… U Sitha…
Když na mne Sarwen znovu promluvil, tak mne doslova smrtelně urazil.
A kdo jste vy? Jestli mne ještě jednou urazíte, tak… tak… tak... Klidně si tu rukama máchejte, jak chcete, ale já mlčet nebudu už jenom proto, že tam vůbec nikdo není! Kontrolovala jsem to! Už před chvílí! Dřív, než jste si vůbec uvědomil, že by tam někdo mohl být!
Tohle se už nedalo přejít jen mlčením a já vybuchla, nicméně místo toho, abych mu vmetla do tváře, kdo skutečně je a co mu bude hrozit, dotkne-li se mne ještě jedním slovem, tak zrovna v tom okamžiku jsem se zakoktala, neboť jsem zkoušela najít a získat své sebeovládání, které zažívalo opravdu těžké chvíle, co se dnešního dne týče.
Svírala jsem pěsti a nejraději bych se na něj, dneska minimálně podruhé, vrhla. Pro jistotu jsem se na chvíli zastavila, zavřela oči a snažila se pár vteřin jen dýchat a vyčistit si hlavu. Sice jsem na chvíli páru upustila, ale nebyla jsem na tom až zas tak zle, abych si neuvědomovala, co dělám. Takže jsem se raději chvilku věnovala jednoduchému dechovému cvičení, než abych mu řekla (nebo udělala) něco, za co by mne potom mistr doslova a do písmene zabil.
Mé odhodlání nebavit se s ním, pokud to opravdu nebylo nezbytně nutné, nabylo pevnosti duraoceli. Litovala jsem, že jsem tuto svou zásadu na chvíli porušila a připustila jsem tak diskusi, která byla ve své podstatě úplně zbytečná.
Tváře mi hořely špatně skrývanými vysoce negativními emocemi, které se týkaly mého společníka.
Jsi mrtvý! Mrtvý! Mrtvější než ta nejmrtvější mrtvola! No počkej, však uvidíš! Já jsem Jedi! Co je jakýkoliv Jedi bez Síly? Pořád Jedi! Být Jedi neznamená jen to, že umíš zvednout šutr bez toho, že se zohneš! Je způsob smýšlení a jednání a já… klid Hayasan, klid… jsem Jedi, nejsou žádné emoce… klid…
Chvilkové dechové cvičení mne nemohlo zcela uklidnit. A Sarwen mne, určitě zcela úmyslně, zasáhl do mého bolavého místa. Bylo těžké pro mne být Jedi. Je těžké být si vědom toho faktu, že o vás nikdo nestojí. Je těžké, když je Jedi uprostřed stovek jiných Jedi sám, byť že se asi nechoval právě nejlépe.
Pořád jsem musela myslet na mistra. Vlastně jen to, že se mu budu muset zpovídat ze všech svých činů, mi zabránilo v tom, abych Sarwena znovu zezadu nesejmula.
Já jsem pořád Jedi, i bez Síly.
Tuto jednoduchou větu jsem vyslovila skoro po slabikách, abych tím dala důrazně najevo svůj názor. A ne kvůli Sarwenovi, byl mi zcela ukradený. Spíš kvůli sobě. Potřebovala jsem to slyšet vyslovené.
Když jsme se ocitli u beden, rychle jsem je prohlédla, pokusila se své emoce odsunout stranou a soustředit se jen na úkol. I přes svou malou bouři, která se zmítala uvnitř mé maličkosti, jsem si byla vědoma toho, že lupiči spěchali. Otázkou zůstávalo, proč.
Někdo je možná vyrušil… vracel se Ront… začalo svítat… pohádali se…
Možných vysvětlení bylo hned několik. Dle mého soukromého názoru byla právě v těchto místech vyšší šance na nalezení nějaké stopy, tak jsem se kolem sebe rozhlídla, abych ji zaznamenala. Ale nebyla jsem v takovém stavu, abych tyto důvody byla schopná nějak dál rozvádět.
Pokud se zde Sarwen nechtěl nějak zdržet, vykročila jsem dál.

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Tvůj výbuch, nebo navenek situace se tomu blížící na Sarwena nijak nezapůsobila a nikde bys v něm nedohledala ani kapku strachu. Nehledě na fakt, že jsi měla Sílu, světelný meč a byl ti víceméně zády. Přesto, když ses takto rozohnila, tak tě napjatě a upřeně sledoval s pozorností někoho, komu příliš detaily neunikají.
Mně je to ve své podstatě jedno a podívej, je mi fuk, jak hodně tě to rozčiluje, protože sám jsem taky nikdy neřekl, že jsem nadšený z tvé přítomnosti. A opravdu mi je líto, že máš problém s tím, když lidé říkají, co si myslí, ale jako Jedi, za něhož se považuješ, by ses neměla zabývat tím, co ti lidé říkají, ale proč to říkají,
reagoval neemotivním nezvýšeným hlasem a zároveň se tím rozhodl považovat tuhle diskuzi za uzavřenou. Svůj další věnoval prohlídce zanechaného proviantu a to nejen z hlediska obsahu beden, ale i jejich zevnějšku a okolí. Nicméně nic průkaznějšího se mu nepovedlo nalézt a ty bys se svými pokusy dopadla nejspíše stejně. Bedna byla na několika místech mírně odřená a obouchaná, ale jinak nejevila žádné další známky nějakých stop nebo čehokoliv přínosného. Maximálně jste z toho všeho mohli vyčíst, že bedny nebyly vyloženy až v takovém spěchu, nebo byly přerovnány. Navíc stopy v okolí prozrazovaly, že jich tady bylo předtím ještě o dost více, než jenom tyto tři.
Sarwen ještě letmo obhlédl okolí, zda-li nezahlédne nic dalšího, aby poté vyrazil opět vpřed.
Je dost možné, že na ně narazíme cestou, až se budou pro ty bedny vracet. S trochou štěstí bychom se mohli i někam schovat, protože se tu občas nacházejí větší prolákliny a podobně, jak tenhle tunel nevznikal přímou prací,
dodal ještě čistě pracovním tónem, aby pokračoval dále vpřed.

Kráčeli jste dál dobrých deset minut, když jsi to poprvé zaregistrovala v Síle. Drobnější průzkum ti prozradil, že během necelé minuty k vám dorazí nějaká živá bytost a nejspíše se nebude jednat jenom o jednu. Zdálo se, že Sarwen to ještě nebyl nijak schopen zaregistrovat, protože kráčel dál stejně rovnoměrným tempem vpřed.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
Ty Sarwenovy další kecy ohledně mé maličkosti po mne stekly jako voda po okapu. I kdyby se mi rozhodl vysvětlit smysl mé existence, chtěl by mi popsat můj osud v následujících desíti letech, tak bych mu věnovala asi stejně velkou pozornost, jako toulavé kočce, která mi zcela náhodou zkřížila cestu.
Už jsem se jím dál nechtěla zabývat. Sice jsem byla pořád strašně naštvaná, ale proč mu dělat tu radost a dávat to najevo nějakým komentářem, či uraženým postojem? Kdybych to udělala, tak budu vypadat jak pětiletý děcko, kterýmu někdo sebral lízátko. Sarwen by určitě jásal.
Místo toho jsem se rozhodla nakonec okouknout znovu ty bedny. Dokonce jsem si i všimla toho, že má teorie ohledně rychlého přesunu těch lapků bude asi chybná, neboť ten přesun asi nebyl až zas tak bleskový, ale potřebovala jsem ještě čas na to, abych se podívala po okolí, pořádně si to promyslela… leč ten mi dán nebyl, neboť Sarwen už šel pryč a já ho musela následovat.

Šli jsme mlčky, když se Sarwen rozhodl znovu otevřít tu svou nevymáchanou chlebárnu.
Jak já tě nesnáším... v životě tě už nechci vidět.
Dle svého mínění já se chovala extrémně, až nepřirozeně slušně. Už jsem myslela, že to budou stejné kecy jako před tím, takže jsem mu nevěnovala, alespoň ze začátku, příliš velkou pozornost. Takže jsem nezachytila, co přesně říkal, ale smysl jeho slov mi došel.
U Sitha… ještě aby se vrátili pro ty bedny.
Dám bacha.
Skoro jsem zavrčela. Ani jsem se nesnažila o nějaký neutrální tón.
Ihned jsem šáhla znovu k Síle a pokusila se mapovat své okolí i pomocí Síly. Nic jsem necítila. Tedy zezačátku.
Pozor! Někdo sem jde!
Potichu jsem na Sarwena sykla a automaticky jsem se začala rozhlížet, jestli zde není něco, co by se dalo použít jako úkryt. Nechtěla jsem jim čelit tváří v tvář. Mít nějakou výhodu, byť by to bylo jen i pořádné překvapení, je nezbytné a životu důležité. Zvlášť pro Jedie, který za posledních šest let trénoval bez jakéhokoliv flákání pouze poslední měsíc. Nehledě na to, že i na vrcholu svých sil bude vždy jen v tom slabším průměru.

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Svým postojem vůči Sarwenovi jsi v několika momentech nedávala až takový pozor k dění v rámci mise a tak, než jsi stihla nějak více prohlédnout bedny s jejich obsahem, byli jste opět na cestě vpřed. Teprve po chvilce jsi věnovala Sarwenovo slovům dostatečnou pozornost na to, aby sis uvědomila, že se týkala čistě a jenom vaší stávající mise. To, že se o něco později nabyla mnohem většího významu se nakonec dalo vzhledem k situaci jenom očekávat.
S varováním Sarwena jsi nikterak neváhala, i když se zdálo, že ještě nějaký čas máte. Sarwen se rychle rozhlédnul před sebe a ukázal na štěrbinu, kam ses mohla vejít a byla krytá proti spatření z obou stran. Nicméně do štěrbiny ses účelně mohla schovat pouze ty a nikoliv nikdo další, jenže se zdálo, že Sarwen tuhle schovku ani použít nechtěl.
Nezasahuj, ani když se budou vracet,
špitnul, než zhasnul lumu a ty jsi pak jen vnímala, že se vracel kousek zpátky. V tu dobu už bylo možné zaslechnout nezaměnitelný hukot speederové motorky. Byl značně tlumený a to i přesto, že musela očividně jet tímto tunelem. Jen těžko sis mohla představit, že by běžná speederová motorka byla tišší - vlastně naopak, ona řvala mnohem víc i v otevřeném prostoru.

Natísněná do štěrbiny jsi brzy spatřila světlo, které opravdu nezasahovalo do štěrbiny, v níž ses skrývala. Střídmým a opatrným tempem okolo tebe projela speederová motorka s dvěma pasažéry a menším vlekem v závěsu. Vzhledem k velikosti vleku nebylo pochyb o tom, že tahle cesta pro zcizený proviant bude ta poslední a potom nebudou mít důvod se do tohoto tunelu už vracet. Když se od tebe opět vzdálili a zmizeli v tunelu, kde se nejspíše někde ve tmě nacházely zásoby, tak sis mohla být jistá tím, žes nebyla spatřena. Otázkou však nyní bylo, kde se nacházel Sarwen, jestli něco plánoval a zda-li se držet instrukce, kterou ti předal předtím, než jste rozdělili.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
Té štěrbiny jsem si všimla také a dle Sarwenových instrukcí jsem do ní urychleně vklouzla. Tedy, ne že bych hořela tak velkou nedočkavostí a poslouchala ho jako malý štěně, kterýmu nabídl kus salámu, ale ten nápad se schovkou jsem měla taky. Nicméně Sarwenův postup se mi vůbec, ale vůbec nelíbil.
Na co si to hraje? Řekl by to mistrovi taky, aby se schoval? Není mi dvanáct! To tu mám jenom tak čučet a nic nedělat?
Byla jsem bezradná. Jasně, mohla jsem skočit před ně se svítícím mečem, otázkou ovšem zůstává, jestli by mne potom Sarwen nepřizabil jen proto, aby mne mohl totálně odkrouhnout můj mistr. Jsem pod jeho velením a měla bych se tedy držet jeho rozkazů.
Navíc, ta motorka byla nějaká divná.
Museli ji nějak upravit. Ta Sarwenova kraksna řve mnohem víc a to její zvuk nezesiluje ozvěna. Jsou chytří… a… u Sitha! My se v těch zásobách hrabali! Navíc, já tam přidala tu svou konzervu! Jak moc jsou pozorní? Všimnou si, že je to trochu přerovnaný? Je si toho Sarwen vědom? Počítá s tím? Jestli se ale cítí bezpečně, tak by jim to mohlo utéct…
Absolutně jsem nevěděla, o co tady jde. Byla jsem takříkajíc, úplně mimo. Nicméně když se ke mně blížila ta motorka, tak jsem jen zadržela dech a nechala ji přejet.
Sarwen musí mít nějaký plán… a asi je nechá i odjet… bude je sledovat nějak na dálku? Nebo doufá, že pojedou tak pomalu, abychom je mohli sledovat oba? Říkal, že nemám zasahovat, ani když se budou vracet… to znamená, že i on se asi schoval a má v rukávu nějaký trik. Pokud mu nepůjde o život, je to sice ťulpas, ale umřít ho nechat nemůžu.
Měla jsem jednu jedinou možnost. Šáhnout znovu k Síle a tímto způsobem, na dálku, sledovat ty dva na motorce a svého „učitele“ též. Doufala jsem, že bych z nich mohla vycítit nějaké emoce, které by mohly svědčit o tom, že si trochu přehrabaného proviantu všimli, že je něco zneklidnilo… protože to by byl průšvih. A sarwena jsem sledovala jednoduše proto, abych mu mohla přispěchat na pomoc.
Nicméně zatím jsem nechtěla narušit Sarwenův plán, takže jsem ho skutečně poslechla. Tím, že mi řekl, ať je nechám přejet, mi v podstatě naznačil, že snad nějaký plán má. Sarwenovy nevěřím. Takže jsem jen doufala, že opravdu ví, co dělá. Tedy prozatím. V momentě, jestli ten jeho narychlo splácaný suprový trik selže, nebo při známce nějakých potížích, do kterých by se Sarwen mohl dostat, byla jsem připravená zasáhnout. Dokonce jsem si i do ruky připravila svůj meč. Po tréninku s mistrem vím, že rozhoduje i setina sekundy a to, jestli mám meč v ruce, může rozhodnout o tom, jestli umřu já, nebo Sarwen.
Byla jsem netrpělivá, nervózní, nevěděla jsem, jestli to, že se dál schovávám, bylo správné rozhodnutí, srdce mi bušilo jako o závod… Kdyby tu byl Siliin, byla bych klidná. Jemu bych důvěřovala. U něj jsem věděla, že přesně ví, co dělá… ale Sarwen… i když je mazaný, chytrý a zkušený, tak je absolutně nedůvěryhodný, navíc ej to takový barový floutek a jeho plán může úplně vyhořet, ať už je jakýkoliv.

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Z vývoje situace jsi rozhodně nebyla nadšená, nicméně jsi spoléhala na to, že tvůj "nadřízený" pro tento úkol, byl dostatečně uvědomělý, že věděl, co dělá. Samotné čekání se ti sice zamlouvalo ze všeho nejméně, ale do přímého střetu ses sama vrhat nechtěla, byť tvá nedůvěra v Sarwena byla více než značná. Ze všech dostupných možností ses nakonec všechny dotyčné pouze sledovat v Síle.

Sarwen se nacházel nějakých padesát až šedesát metrů zpátky v chodbě a zdál se být dle toho, co se ti dařilo ohledně něho vnímat v Síle, v naprostém pořádku. Dvojice mužů se speederovou motorkou byla nejspíše už u bedny a nedařilo se ti je vnímat zcela, nicméně s jistotou jsi mohla říct, že nebyli u Sarwena. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že k vzájemné konfrontaci nedošlo a Sarwen se tedy nejspíše stihl také schovat.
Mohla jsi tedy v klidu dál čekat na vývoj situace a vyčkávat na návrat dvojice i s bednami. Sarwen se také ze své pozice nikam nehýbal a stejně jako ty vyčkával na návrat zlodějů.

Ti se do pohybu dostali až po nějakých deseti minutách práce a přesně dle očekávání se vraceli stejnou cestou. Nejprve projeli okolo Sarwena, aniž by nijak zpomalili - tehdy jsi je vnímala už lépe a pak dorazili i na tvou pozici. Bedna byla pevně připevněná na přívěsu a zakrytá plachtou, aby z nic jen tak nic nevypadlo. Ani tentokrát si tě nevšimli a jenom projeli dál ke svému cíli.
Sarwen na tvou pozici dorazili asi o pět minut později, tedy nějakou minutu potom co nebylo možné slyšet speederovou motorku a již se zapnutou lumou. Mohla jsi zahlédnout, že v oděvu byl mnohem více zaprášený než prve, jakoby se snad válel na zemi.
Budeme pokračovat za nima?
zeptal se tě, jestli jsi připravená vyrazit dál a po případném ujištění byl odhodlaný vyrazit vpřed.

[Hayasan]

Quellor, Skladiště:
Zůstávala jsem skrytá. V Síle jsem nevnímala nějaký střet, Sarwen byl od nich dostatečně vzdálen a nehrozilo mu vůbec nic špatného. Možná by mi nevadilo, kdyby ho trochu pomlátili, ale než aby ho zabili, tak bych opravdu raději zasáhla.
Zvlášť, když projížděli nazpátek, bylo to pro mne obzvláště těžké, pokušení opravdu velké… nejraději bych je zadržela a potom z nich dostala informace ohledně jejich kolegů. Ani mne nepotěšila zpráva, že má domněnka ohledně toho, že si vytvořili minimálně jedno dočasné skladiště, byla správná.
Dal jim tam nějak sledovací zařízení? Nebo je opravdu chce stopovat jako nějaký příslušník primitivní rasy, která se ještě živí lovem divoké zvěře? To se opravdu zbláznil? Proč je, u Sitha, nechal utéct?
Honilo se mi hlavou, zatímco jsem si mohla pěkně z dálky ty chlápky prohlédnout…
Možná proto, že kdyby se nevrátili, tak by jejich kolegové pojali podezření. Možná, by je šli dokonce i hledat. Stopy po případném boji bychom asi neukryli... A mohli by utéct někam jinam i se zásobami. Možná je chtěl nechat v klidu, ať se cítí bezpečně a dělají chyby. A to, že chyby dělaj, je určitě pravda. Vždyť prvotní opatrnost zmizela, poslední cesta a navíc si myslí, že je ta jejich loupež neodhalitelná…
Šrotovalo mi to v hlavě, kdyby to šlo, možná by se mi z ní i kouřilo.
Snad si nevšimli toho, že se jim tam někdo hrabal a po té jízdě si toho už ani nevšimnou. Přeskládá se jim to tam jenom tou jízdou…
Sotva motorka projela a zmizela, vylezla jsem už ze svého úkrytu. Zpět se zřejmě už nevrátí a tisknout se v té skulině nebylo příliš pohodlné.
Navíc jsem si určitě pomačkala a ušmudlala svou krásnou košili. Hlavně, abych si ji nenatrhla.
Myšlenky na stav mého oblečení mi hlavou sice projely, ale nijak blíž jsem se jím nezabývala, na to bude čas později. Nehledě na to, že v té tmě si ho ani pořádně neprohlédnu.
Když dorazil Sarwen, byla jsem extrémně zvědavá na to, o co se tady pokoušel. Ale mlčela jsem. Neřekla jsem ani ň. Když jsem se minule pokoušela dozvědět nějaké informace, zase jsem byla ta zlá a špatná já.
Když položil tu svou otázku, byla jsem ve velkém pokušení mu říct, že ne, že je předběhneme a budeme pokračovat před nima. Samozřejmě, že by můj hlas přetékal ironií, ale zas by měl hloupé otázky, seznam mých údajných hříchů je už asi opravdu dlouhý a už tak mne dnešní večer, případně zítřejší ráno, obrovským štěstím nenaplňuje. A opět se zapomenout, by bylo opravdu hodně hloupé.
Jo,
prohlásila jsem trochu lakonicky připravena vykročit hned za ním.
A že bys mi jako něco řekl? Třeba to, co to mělo znamenat? Já nejsem přece tvůj ocásek! Proč mne každý jen poučuje? Proč jednou, alespoň jednou v životě, nemůžu někoho poučovat já? A každej, se kterým se poslední dobou střetnu, je lepší než já! Já přece nemůžu být až zas tak špatná úplně ve všem…
Byla jsem nespokojená. Nelíbil se mi ten plán, i když jsem možná uhádla Sarwenovy důvody, které rozhodně nebyly přehlédnutelné, nelíbil se mi Sarwenův postoj, nelíbilo se mi, že ho nemůžu odkázat do patřičných mezí a sakra se mi nelíbí, že mé slovo v dnešním dobrodružství má menší váhu, než pískání ferokrysy, protože to její pískání by mohlo znamenat něco důležitého. Kdyby tu byl Siliin, on by se ke mně přece tak hrozně nechoval.
Jeho uválené šaty mi též byly znamením, že těm lapkům asi něco prováděl. Kdyby se jen schovával, nebyl by tak ušmudlaný. Skoro to vypadalo, jako by se v něm válel buď účelově, nebo se někam snažil dostat plazením.
Tak přece jenom nějaké to sledovací zařízení? Ale, jak bys ho tam dal? nevnímala sjem, že by ses k nim přiblížil.. možná na dálku?

[Jordi Linx]

Quellor, Skladiště:
Se svou rolí v celém vyšetřování jsi nebyla příliš spokojená a nebyla sis vůbec jistá tím, co bys s tím měla či mohla udělat, aby z toho nevznikl nějaký potenciální průšvih. Přistoupila jsi k tomu tedy tím tichým způsobem, kdy ses omezila spíše na pozorování a vlastní úsudek, na základě čehož sis sestavila nějakou pravděpodobnou variantu. Sarwen se chvilku zdál, jako by čekal nějakou otázku nebo něco podobného, ale nakonec jen pokrčil rameny a vykročil vpřed, aby si během toho postupně oprašoval oblečení. Takhle kráčel dobrých deset minut, než ho ze sebe dostal skoro všechen, nebo o tom byl alespoň přesvědčen. Možná jsi mohla mít trochu dojem, že tempo již nebylo tak ostré jako prve a Sarwen se nyní zdál také jistější v nalezení tábora vašeho nepřátel - prostě ta nervozita a nejistota, které se prve projevily, byly nyní ta tam.

Z tunelu jste se vynořili po dalších deseti minutách a z počátku jste měli problém rozkoukat se proti jasnému slunečnímu světlu. Jakmile se tak stalo, tak Sarwen zašátral ve svém oblečení a vytáhl jednoduchý kapesní měřák, který jsi mohla vidět třeba v jeho dílně. Co ti o něm bylo doposud známo, tak sloužil k proměřování jednotlivých strojů, jejich emisí, kontrole vodičů a všemu tak obecně. Nicméně Sarwen s tím svým chvilku laboroval a čekal na místě, než se mu povedlo dosáhnout požadovaného nastavení. Poté jej vypnul a zapnul, aby se s ním pomalu dokola otočil na místě, než se natočil směrem zhruba doleva od ústí tunelu.
Teď už jenom doufat, že ta jejich základna nebude až tak daleko,
pronesl nahlas, i když to možná mohl myslet spíš na půl pro sebe a naznačil rukou směrem, k němuž byl natočený.
Musíme jít tudy,
objasnil své další úmysly nahlas a bez dalšího zdržování vykročil vpřed měřák v ruce a pravidelně jím kontroloval prostor před sebou. Po chvilce si dokonce začal pobrukovat nějaký na melodii složitý song, i když v jeho podání to bylo relativně v pořádku. V ten moment jsi mohla s určitostí říci, že z něj dobrá nálada jenom sršela.