Satina Merell - Těžké chvíle

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Phate »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

Od chvíle kdy Jared objevil další cíl vaší cesty a vypočítal souřadnice letu na Onderon uběhlo již několik hodin. Chvíli po skoku do hyperprostoru se Jared odebral do své kajuty kde se pomocí meditace a Síly snažil uspíšit léčení svého zranění aby byl po přístání v nejlepší kondici.
Ty jsi ještě chvíli potom setrvala v kokpitu, kde jsi sledovala hyperprostorový tunel a uklidňující pravidelně cvrlikání palubního počítače. Nakonec dohnala únava i tebe a tobě nezbývalo nic jiného než jít nabrat čerstvé síly a pokusit se pořádně vyspat.

Když jsi se probudila s nepříliš klidného spánku, Kore byl na nohou a u opravárenského stolu pomalu rozebíral to co zbylo z vašeho droidího společníka. Okolo sebe měl rozložené torso, ve kterém kontroloval důležité součástky, které bylo těžké sehnat v běžném obchodě s náhradními díly. Když si tě všiml, na chvíli nechal práce na droidovi a protáhl se.
"Hlavní paměťové jádro je netknuté, takže když seženemě pár dílů, mělo by se mi podařit Nureho zprovoznit. Ale sehnat je nebude jen tak. Tyhle HK modely nejsou úplně bežnou záležitostí." řekl aby tě seznámil s tím co během poslední hodiny zjistil.
Vypadal odpočatě a na zraněnou nohu se v klidu postavil. Jediská lečivá meditace zřejmě zabrala jak Kore doufal.
"Odpočinula sis aspoň trochu?" zeptal se nakonec Jared a začal pomalu uklízet zbytky Nureho těla aby se nic neztratilo.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Gwendolin »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

Cesta hyperprostorovým tunelem představovala jedinečnou příležitost pro urovnání rozbouřených pocitů a myšlenek. Mírumilovný Dantooine ukázal svou odvrácenou tvář a zanechal nás všechny "rozervané". V případě droida to platilo doslovně. Zatímco Jared se svým zraněním a únavou bojoval za pomoci meditace. Já, po rozjímání v kokpitu, zvolila jiný způsob. Vymluvit se do deníku...


Z osobního deníku Satiny Merell


Psycholog by se asi zeptal, jak se cítím... Mám radost. Radost, že jsme z toho zapadákova, nasáklého krví pryč! Jen co se Lucky zvedla do vzduchu vydechla jsem úlevou. Měla jsem dojem, jako bych tím jedním hlubokým výdechem ze sebe setřásla všechnu zlobu, obavy, strach... Larova smrt, ačkoliv to nebyla má ruka, která mu zasadila poslední ránu, pro mě byla vysvobozením. Až zpětně si uvědomuji, jak hřejivý pocit to byl. Jak moc pro mě tento moment znamenal. Byl to zločinec. Bez soucitu a svědomí. Slitování si nezasloužil. Pouze spravedlivý trest. Hlas, který doposud křičel v mé hlavě utichl. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy cítila, tak... svobodná? Spokojená? To, co teď zažívám jde nejlépe přirovnat k bytosti závislé na drogách, která utišila svůj chtíč novou dávkou. A stejně jako ona i já nyní čekám, kdy se mé temné já opět probudí k životu. Je to nekonečný koloběh. Těžko se mohu spolehnout na to, že zase narazíme na nějakou lidskou zrůdu. Nemůžu do konce života svůj hlad tišit životy jiných, když ten po kterém toužím nejvíc je někde venku a pokračuje v lovu. Nic si nepřeji víc, než nalézt tě!
Nedlouho poté, co jsme vstoupili na oběžnou dráhu radost a úlevu vystřídala nedočkavost. Nikdy jsem nebyla příliš trpělivá. Ruku v ruce s touto mou povahovou stránkou šla také zvědavost, touha po vědění. Ani tentokrát to nebylo jinak. Nemohu se dočkat až dorazíme na místo. Jednak je Onderon a jeho nejbližší měsíc Dxun sám o sobě zajímavý. A jednak se dozvím nové detaily svého úkolu a pravděpodobně poznám blíže svou kulturu. Otázkou zůstává jestli bych se spíš neměla obávat...
A tím se dostáváme k pocitu, který dominuje mé mysli teď. Strach. Z neznámého? Selhání? Smrti?... Z toho, že svým přičiněním pomohu ve vraždění vlastních lidí? Jak si mám v téhle zatracené válce najít své místo?! Nejsem plnohodnotný mandalorian, přesto nechci mít na rukou jejich krev. Jedna má část si přeje utéct. Vykašlat se na Republiku a její špiclování. Jenže Coruscant je můj domov. Mám tam rodinu a nevyřízené účty. Nemohu o to přijít. Nesmím!


...Vypnu datapad a schovám ho zpět do tašky. Únava se hlásí o slovo a tak se svleču a natáhnu na posteli. I tady mě však pronásledují myšlenky o správnosti mého rozhodnutí zapojit se do války jako špeh. Vysvobození přijde až v podobě spánku...

Džungli prostupují skřeky divoké zvěře, šumění listí a hromy blížící se bouřky. Vzduch je těžký, horký. Koupu se ve vlastním potu. Vše se na mě lepí. Vlasy, špína, krev. Přede mnou klečí muž. Ruce svázané za zády. Nevzdoruje. Už mu nezbývají síly. Se svým osudem je smířený. Tohle je jeho konec. On to ví. Vím to já. A ví to i mandaloriané kolem mě. Čekají. Jejich oči visí na mé osobě. Fanatici. Toto slovo je nejlépe vystihuje. Nic a nikdo by je nepřesvědčil, že to co dělají je špatné. Přesto to zkusím. Otočím se k vysokému muži ve zbroji. Usmívá se.

Nemůžu... Udělám cokoliv jiného, ale tohle ne! Pros...
Nestačím domluvit. Hlas, hluboký jako noc přeruší mé prosby.

Buď on. Nebo ty. Je to prosté.
Krátké, výstižné. Jakmile dokončí větu, kývne na své soukmenovce. Ti jako jeden muž zamíří své blastery na mě. Otočím se zpět k vězni. Jared se už nedívá do země. Jeho oči ke mě promlouvají, šeptají: Je to v pořádku. Tak to má být. Slyším jeho příjemný hlas ve své mysli. Zvednu blaster ve své ruce a zamířím.

Odpusť mi.
Pronesu poslední zoufalá slova. Hned poté se otočím a vystřelím na velitele skupiny. Záře! Bolest! Padám k zemi...

...Z noční můry mě probudí chladná podlaha frachťáku. Dopadnu na záda. Odřeniny a modřiny, které si vyžádal střet s Larem se přihlásí o slovo a pomohou k mé naprosté bdělosti.

Au! Tomu říkám probuzení za všechny kredity.
Zakňučím. Vyškrábu se zpět na postel. Na spánek už nemám ani pomyšlení. Místo toho se natáhnu po oblečení a hřebenu. Jakmile se upravím, opustím kajutu. Cinkot kovu mi pomůže nalézt mladíka v garáži, kde se nacházel opravářský stůl. Vstoupím a opřu se o stěnu. V tichosti svého společníka pozoruji. Pohybuje se bez potíží. Nic nenasvědčuje tomu, že byl před několika hodinami zraněn.

Ano, ačkoliv probuzení nebylo úplně podle mého gusta. Povedlo se mi spadnout z postele.
Přispěchám s vysvětlením a zasměji se nad povedeným začátkem dne.

Třeba budeme mít štěstí. Musíme jen najít správného člověka... Co noha? Takhle od pohledu vypadáš úplně v pořádku. Neuvěřitelné... Ráda bych věřila, že je to mým ošetřením, ale to si asi moc fandím.
Mrknu spiklenecky a spojím ruce na hrudi.

Nemáš hlad? Já tedy ano. Ráda nachystám něco pro nás pro oba.
Nabídnu Koremu snídani a čekám na odpověď.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Phate »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

Při tvé zmínce o pádu z postele se Jared pousmál a i když ho lákalo se ti prohnat hlavou aby zjistil co to zapříčinilo, neudělal to aby nenarušoval tvé soukromí. Droidovy části skládal velmi pečlivě a bylo vidět, že mu jeho společník opravdu přirostl k srdci a jen tak se s ním nehodlá rozloučit. Nehledě na fakt, že někoho jako je Nure budete při vaší cestě potřebovat.
"Budem doufat, že někdo takovej bude tam kam máme namířeno." řekl Kore a dorovnal poslední součástky Nureho těla.
"Díky tvé odborné zdravotnické péči byla meditace skoro zbytečná, ale chtěl sem to trochu urychlit." pokračoval a usmál se na tebe.

"Snídaně? To zní skvěle, je to u pár dní co sem jedl něco pořádného." usmál se na tebe na souhlas a nechal tě jít připravit něco k snědku. Mezitím si sedl k holografickému projektoru a probíral se Larovým datapadem, který jste u něj našli.
Kromě Virelovy zprávy zde byly nějaké seznamy součástek, formální dopisy od nějakých podnikatelů skrze galaxii a několik šifrovaných zpráv, se kterými toho Kore moc nezmohl. Nebyl žádný počítačový expert. Zvedl se a došel za tebou do skladu se zásobami.
"Laro nejspíš nebyl obyčejný zloděj. To teda neni moc překvapení vzhledem k jeho výcviku, ale v datapadu má několik šifrovaných zpráv od stejjného člověka. Možná to souvisí s tim, že šel po našem kontaktu. Na Onderonu musíme najít někoho kdo nám s tim pomůže." řekl zatímco jsi připravovala jídlo.
Chvilku na to se rozezněl komlink ohlašující příchozí zprávu. Jared odběhl do kokpitu aby zjistil o co jde. Když se za pár minut vrátil, podal ti datapad na kterém stálo:

Kód: Vybrat vše

Pro: Satina Merell
Od: Šéfradaktor HNN, Terel

Předmět: Je to už pár dní co jste odcestovala z Coruscantu a tudíž předpokládám, že vám Jared řekl o co jde a že tahle cesta není úplně novinářská. Nicméně bych od vás rád dostal menší hlášení a alespoň menší reportáž abych vaší cestu mohl odůvodnit kdyby se vedení vyptávalo. Je třeba mít nějaké důkazy, že necestujete jen tak.

Hodně štěstí, Terel
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Gwendolin »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

Nechval mě předčasně. Ještě se ti do toho může dostat infekce. Nedej Sílo, aby byla nutná amputace.
Postraším mladíka, přestože oba víme, že tento scénář je prakticky nemožný. Nabídka snídaně se dočká kladné odezvy a tak zamířím do skladu zásob.

Naposledy jsem tu byla s Nurem.
Zastavím se pohledem na jedné z šedivých krabic ukrývajících zdejší arzenál.

Neboj plecháči! Seženem součástky a dáme tě do kupy. Slibuju!
Přísahám sama pro sebe. Společná mise a nepřítel dopomohli překonat mou nedůvěru a položili základy vztahu, který by se dal nejpřesněji definovat jako symbióza. Jared i Nure se toho o mé osobě za pár dní dozvěděli víc, než většina mých známých a kolegů za celý rok. Nejpřekvapivější však pro mě zůstávalo zjištění, že mi oba za tak krátkou dobu přirostli k srdci. Něco takového jsem již považovala za nemožné.
Zásoby na frachťáku by se dali rozdělit do pěti skupin. První tvořili tekutiny. Voda, mléko, džusy, alkohol. Druhou suché potraviny. Káva, čaj, pečivo, sušené ovoce, cereálie, oříšky, sladkosti. Třetí tuby s pastami. Ve čtvrté skupině se nacházela hotová jídla buď konzervovaná nebo vakuově balená. V pětce čerstvé potraviny. Zelenina, ovoce. Avšak kvůli krátké době trvanlivosti byl počet druhů i množství v této skupině značně omezený. Jelikož nejsem žádný šéfkuchař, rozhodnu se k snídani připravit sendvič. Vezmu si chléb, tubu s máslem jerba, vakuově balený salám a sýr jerba. Ve stejnou chvíli, kdy se rozhodnu opustit sklad, vstoupí Jared. Společně se vrátíme do hlavní místnosti s projektorem. Zatímco se můj společník posadí a podělí se se mnou o nové informace, já chystám snídani.

Co byl vůbec zač? Jedi evidentně ne. Lovec jako ty? Jenže, kdo ho cvičil? Nejsem žádný znalec řádu, ale tajní učedníci, tam nejsou běžní. Navíc je s podivem, že si ho nikdo do našeho příjezdu nevšiml. Ačkoliv... Říkal si, že se před tebou uměl skrýt. Možná proto o něm Jediové nevěděli. Ale stejně. Loupil a zabíjel jim přímo pod nosem a nikdo s tím nic neudělal... Duros musel při získávání informací zjistit něco, co neměl. Když na něj poslali Lara. Koho proti sobě poštval? Mandaloriany určitě ne. Ti by si to s ním vyřídili osobně. Republika má určitě svá tajemství, o kterých by neměl nikdo vědět. Jenže, kdyby se ho kvůli tomu chtěli zbavit, nepochybuji, že by zvolili jiný způsob. Takže zbývají soukromé osoby, případně nějaké organizace. Samozřejmě s dostatečným kapitálem. Farmář z Dantooinu by asi neměl dostatek kreditů na to, aby si zaplatil takového prvotřídního zmrda.
Podělím se nahlas o své myšlenky. Je nad slunce jasné, že do smrti našeho kontaktu musí být zapletena třetí strana. Snad nám dešifrované zprávy prozradí víc. Dokončím sendviče a odnesu talíře k holografickému projektoru, kde Jared seděl než se vydal zkontrolovat příchozí zprávu. Během chvilky je muž zpět i s datapadem na jehož displeji je zobrazena zpráva od mého šéfa.

On se odvažuje upomínat?! Nejradši bych ho za tuhle misi poslala do háje!
Zamračím se a odložím datapad stranou.

Nechápej mě špatně. To, že ze mě udělal špeha není hlavní důvod proč se zlobím. I když z toho taky nejsem nikterak nadšená. Vztekám se, protože mi to neřekl. Postavil mě před hotovou věc! Jasně! Nedokážu říct, jak bych zareagovala, kdyby mi to na rovinu řekl, ale aspoň bych věděla do čeho jdu. Stejně bych mu na to kývla... Nelíbí se mi to, ale Republika je můj domov.
S každým dalším slovem ustupuje vztek do pozadí a na jeho místo se dostává smíření. Dlouho jsem nad vším uvažovala a došla k závěru, že mé místo je v Republice. Přestože sdílím s Mandaloriány stejnou kulturu a chovám k nim nemalou náklonnost, právoplatná členka klanu nejsem. Nakonec bych s účastí v této misi souhlasila.

Mám o zábavu postaráno. Zbylí čas, který nás dělí od přistání na Onderonu strávím psaním článku.
Ujasním si, co mě po snídani čeká.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Phate »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

"Cvičit ho mohl kdokoliv a než rozluštíme ty zašifrované zprávy tak se můžem jenom dohadovat co byl zač. Ale výcvik měl rozhodně a pochybuju, že se na Dantooine zdržoval delší dobu před naším příletem. A pokud jsem ho neodhalil já z jednoho metru, tak všemocný mistři jediové neměli sebemenší šanci přes půlku planety. Ten kdo ho najal musí vědět o naší misi a je jasný, že to nebude nikdo zdejší. Otázkou zůstává kolik toho ví a jestli ví i o tobě, protože o mě a Nurem zřejmě věděl a dokázal se na nás připravit. A taky ty kecy o mym mistrovi, toho hajzla musel poslat někdo kdo ví co jsem zač. A takovejch lidí, myslim těch co ještě dejchaj, moc neni." stačil ti odpověděť Jared než se rozezněl komlink. Zadal ti tak spoustu témat k přemýšlení. Nicméně jste nemohli nic bližšího zjistit bez rozšifrování zpráv.
"Kdyby nevyřadil Nureho, tak už jsme to měli, ten si s timhle uměl vždycky poradit." prohodil ještě cestou do kokpitu.

Kore se trochu zalekl při tvé reakci na zprávu od tvého šéfredaktora lomeno špióna. Posadil se vedle tebe a vrhl se na sendviče, které jsi mezitím dodělala. Vypadal spokojeně a očividně mu chutnalo.

"Nesmíš se na něj zlobit, má taky svoje rozkazy a upřímně, kdybysme si tě s Nurem neproklepli na vlastní pěst, tak jsme se o tobě od Terela vůbec nic nedozvěděli. Jediný co mi řekl bylo, že jsi ta nejschopnější na tenhle úkol. Nehledě na tvůj původ, kterej by se nám mohl časem hodit. Takhle to u rozvědky prostě chodí. Né teda, že bych se v tom pohyboval nějak častěji než ty, ale mám s tím své zkušenosti. A vážně jsi seš jistá, že je Republika tvůj domov?" zakončil Jared svou řeč trochu tajemně a pomalu se zvedl.
"Děkuju za snídani, byla vynikající. Na Onderonu tě zvu na večeři, když bude čas a vhodný místo. Nechám tě popřemýšlet nad článkem pro šéfíka." poděkoval ti ještě a odešel do kokpitu s datapadem v ruce.
Do příletu na Onderon zbývalo ještě několik hodin, vhodných k relaxaci, nebo k psaní.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Gwendolin »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

Informace o tom, že mě Terel označil za nejschopnější pro splnění tohoto úkolu uhasila zbývající plamínek vzteku. Přesto je otázka, zda se o mě můj šéf vyslovil takhle pochvalně. Po pravdě jsem si celou dobu myslela, že důvod proč tu jsem já je právě můj původ. Při vyslovení poslední věty nadzvednu tázavě obočí.

Dobrá otázka. Nevím. Těžko říct, kam patřím. Ale něco mi říká, že na to brzy najdu odpověď... Za málo. Budu se těšit, že si to na Onderonu zopakujeme.
Promluvím za vzdalujícím se mužem. Chvíli ještě sedím a přemýšlím nad Jaredovými slovy.

Brzy to zjistím. Dřív nebo později si budu muset zvolit své místo.

Kód: Vybrat vše

Pro: Šéfradaktor HNN, Terel
Od: Satina Merell

Předmět: Zdravím šéfe. Hlášení je vesměs součástí článku. Zde jsou podrobnosti, které tam samozřejmě chybí: Naše spojka na Dantooinu byla již mrtvá. Skupina zlodějů, žoldáků, nebo co vlastně byli zač Durose společně s jeho kolegy přepadla a zabila. Naštěstí se nám je podařilo přemoct a získat datapad s informacemi, důležitými pro další vývoj mise. Jakmile budu mít nové informace, případně článek ozvu se.

S pozdravem, Satina

Příloha:
Být reportérem znamená, cestovat a zaznamenávat zajímavé novinky a události. A to i v takových dobách, kdy celý známý vesmír sužuje válka. Aby jste se mohli dočíst o nejnovějších postupech vojsk, prohlédnout si holoreportáže v bezpečí vašeho domova. Musí moji kolegové do rancořího brlohu a nasazovat vlastní životy. Tento článek, stejně jako ty jež budou následovat je o cestě do Mandaloriany ovládaných soustav a následně o tom, co se děje v první linii.

Má cesta začala na Coruscantu v jedno z jeho mnoha spaceportů. Zde jsem se poprvé setkala s zářným příkladem lidskosti, odvahy a naděje. Nehledě na nebezpečí vyrážejí dobrovolníci na pomoc obyvatelům poničených světů. Zdravotníci, inženýři, dělníci i obyčejné bytosti z vašeho sousedství opouštějí bezpečí hlavního města. Netuší do čeho jdou. Odměnou jim nejsou kredity, pouze vděčnost ve tvářích těch, kterým pomohou. Nečeká je žádná sláva. O jejich práci nebudou natočeny žádné holofilmy, nebudou se zpívat žádné písně. Přesto jim patří náš obdiv a také dík. Přiznám se, že jsem okamžik váhala, zda nezměním cílovou destinaci a nepoletím s nimi. Odložit svůj úkol na neurčito a zaznamenat osudy bezejmených hrdinů. Avšak má mise nesnesla dlouhý odklad.

Nalodila jsem se na menší dopravní frachťák a ve společnosti kapitána a jeho pomocníka vyrazila vstříc dobrodružství. Nicméně, předtím než jsem mohla spatřit prvního mandaloriána, museli jsme přerušit cestu a přistát na Dantooinu. Tato planeta v sektoru Raioballo, pyšnící se dvěma měsíci, je domovem převážně farmářské komunity. Můj předpoklad, že si zde odpočinu před blížícím se vstupem na frontu byl ovšem mylný. Zatímco vojáci pod vedením Jediů svádějí den co den, hodinu po hodině, minutu po minutě boj s nepřítelem, na nehlídaných planetách Republiky se zformoval nový druh rizika. Jsou jím loupeživé bandy. Tyto hyeny poháněné touhou po snadném a rychlém zisku okrádají a vraždí bezbranné obyvatelstvo. Spoléhají na strach a pud sebezáchovy, který donutí oběti nečině přihlížet. Své by o tom mohli vyprávět obyvatelé jedné nejmenované osady, jejichž život se obrátil naruby s příchodem jedné takové skupiny. Napětí a nervozita byla cítit na každém kroku. Místním se v očích při pohledu na cizince usadil strach. Nechápavě jsem sledovala nedůvěřivé, ostražité tváře, abych se sama později na vlastní kůži přesvědčila, odkud tyto emoce pocházejí. Nebudu vás šokovat vyprávěním, jak jsem si zachránila život. Na to bude víc než dost příležitostí v dalších článcích. Tento text má sloužit jako varování. Obranným složkám i vám všem.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Phate »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

Během psaní článku, které netrvalo tak dlouho, pobíhal Jared po lodi sem a tam. Dával dohromady různé zásoby a chystal se na přílet na Onderon. Nevypadal nervózně na fakt, že nejspíš bude čelit nepříteli Republiky tváří v tvář. Léta lovení lidí ho přinutila zvyknout si na boj a stres s ním spojený. To vše podtrhoval i výcvik od bývalého Jedie, který učil Koreho po svém, což by pro studenty v Chrámu znamenalo tvrdší trénink v boji než byli zvyklí.
"Galaxie není hezké místo a diplomacií na většíně míst nic nezmůžeš. Nemůžu ti říkat co je a co není špatné, na to musíš přijít sám, ale věř mi, že jednou budeš děkovat Síle, že jsem tě bojem trápil do úplného vyčerpání." říkal Koreho mistr pokaždé, když si Jared stěžoval na mistrovu urputnost a neústupnost při tréninku v boji.
Jared na to vzpomínal pokaždé, když mu jeho schopnosti zachránily život a pokaždé dal mistrovi za pravdu.

Když jsi dopsala článek a upozornění na konzoli ti oznámilo, že byl odeslán na Coruscant, vydala jsi se za Jaredem, který byl v místnosti ve které ležely zbytky Nureho těla a kde Jared vyráběl něco, co vypadalo jako dlouhé pouzdro na opasek.
Když jsi přišla, usmál se na tebe nejlíp jak dovedl a pouzdro navlékl na svůj opasek.
"Můj meč měl u sebe vždycky Nure aby ho u mě nikdo nenašel v případě prohledání. Nechal jsem se tebou trochu inspirovat." řekl a usmál se znovu. Pouzdro bylo na světelný meč a přišlo na zadní stranu opasku, tam kam většinou zvědavé ruce při rychlé prohlídce nesklouznou.
Přes koženou bundu nebylo viděta i přes to byl k meči rychlý přístup.
"Měli bychom vymyslet kde na Onderonu přistaneme. Myslíš, že bude bezpečný přistát přímo v Izizu?" zeptal se tě Jared jako sobě rovného společníka a člena Koreho buňky.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Gwendolin »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

Zpráva odeslána!
Mé historicky první hlášení o průběhu mise je právě na cestě do konzole šéfredaktora a zvěda v jedné osobě. Úmyslně jsem zprávu odbila. Nejmenovala Lara, nezmínila jeho schopnosti a naše domněnky kým by mohl být. Stejně jako skutečnost, že máme ve svém držení datapad se zašifrovanými zprávami. Jak správně Jared poznamenal, někde unikají informace. Opatrnost je na místě. Přestože nevěřím, že zrádcem je Terel.
Otočím se k odchodu. Mé další kroky vedou do garáže za mladíkem. Právě dokončuje předmět, připomínající podlouhlé pouzdro. Se zájmem věc sleduji. Jakmile si Kore všimne mého pohledu, přispěchá s vysvětlením. Oplatím mu úsměv. Vzápětí zmizí a můj obličej zvážní. Zamyslím se. Sesumíruji si své znalosti o Onderonu. Nakonec promluvím nejistým hlasem:

Myslím, že na Onderonu není nikde bezpečno. Iziz bude pravděpodobně nejméně nebezpečný. Jestli jsou v okolí města Mandaloriané, nebude nejmoudřejší přistát s republikovým frachťákem hned vedle jejich tábora.
Vyslovím domněnku a čekám na Jaredovu reakci.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Phate »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

Jared několikrát zkusil jak rychle bude moci sáhnout po meči. Několik pokusů ztroskotalo na volném triku. S trochou cviku to nezabralo více než setinu sekundy a Kore stál s mečem přiraveným k útoku, nebo obraně. Rychlost a načasování bylo něco čím byli uživatelé Síly proslulí, mimo dalších věcí. Po chvilce tréninku pouzdro zase sundal a položil svou zbraň vedle blasteru a Larova meče. Ten oproti Jaredovu vypadal obyčejně a běžně. Laro zřejmě nebyl někdo, kdo by se snažil zbraň znamenající způsob života nějak upravovat aby vyjadřovala jeho postoj. Jared mu proto nevěnoval sebevětší pozornost a schovával ho pro případ nouze.

"Taky jsem si řikal, s republikovým číslem lodi to nebudem mít dobrý ani tak. Taky bysme se měli domluvit za koho na Onderonu jsme. Obchodníci? Znalci umění? I když to nebude nejlepší nápad. Nebo můžeme využít tvojí profese." pokračoval v rozhovoru Jared.
Věrohodná historka týkající se vyšeho pobytu v hlavním městě byla základem úspěchu vaší mise a dalšího fungování mezi živými.
Mezitím komlink oznámil dvě hodiny do opuštění hyperprostoru v soustavě Japrael, ve které se nacházel cíl vaší cesty.
"Než vymyslíš na co si budeme hrát, co si dát menší trénink?" nadhodil Jared nabídku souboje beze zbraní.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Gwendolin »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

Zatím jsem neměla moc příležitostí vidět uživatele Síly v akci. S mistrem Reillym jsem se pokaždé setkala na bezpečném místě, kde nebylo potřeba tasit meč. Natož použít některou z jedieských schopností. Ovšemže jsem na toto téma slyšela spousty historek. Avšak vidět je na vlastní oči? To bylo něco jiného! Bez dechu pozoruji Jareda, jak trénuje. Je neuvěřitelně rychlí!

Jsem ráda, že stojíme na stejné straně. Byla bych vejpůl dřív než bych stačila vytáhnout blaster z pouzdra.
Zhodnotím své šance. Než stačím přijít s nějakým vhodným krytím, překvapí mě Jared nabídkou souboje. Ukazováček pravé ruky zabodnu do hrudi a promluvím:

Se mnou?
Položím nesmyslnou otázku.

Nemyslíš, že máš oproti mě malou výhodu?.. Na druhou stranu proč ne? Už je to chvíle, co jsem byla naposledy v tělocvičně. Měla bych si boj z blízka trochu oživ. Tady nebo půjdeme jinam?
Během řeči se začnu protahovat. Nejdříve ruce. Poté zakroutím hlavou...
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Phate »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

"Neboj, bude to bez Síly." řekl ti pobaveně Jared a svlékl si koženou bundu. Začal se trochu protahovat aby předešel případným zraněnín. Důkladně promasíroval zraněnou nohu, která se zdála být relativně v pořádku.
"Půjdeme do skladu, tam bude víc místa." nadhodil a udělal několik rychlých kroků do skladu, kde byly rozházené bedny se zásobami a zbraněmi.
Jared se natáhl po Síle a bedny úhledně poklidil ke vzdálenější straně od vchodu do nákladního prostoru.
"Buď na mě hodná." usmál se a postavil se do bojové pozice. Levou částí těla kupředu s levou nohou mírně před sebe a s pažemi u hrudi čekal na tvůj první útok.

Než jsi se stačila připravit, Jared čekající až zaútočíš se na tebe vrhnul. Rychlým krokem proti tobě vystartoval s levou rukou směřující na horní část těla v závěsu s pravou nohou mířící na dolní část těla v ten samý moment.
Útoku paží jsi se stačila vyhnout, ale kopanec do levého stehna si vykrýt nestihla. Jared se zasmál a bylo vidět, že na tebe neútočí tak silně jak by mohl a jak by v případě napadení asi útočil. Teď byla řada na tobě, ukázat mu jak se o sebe dovedeš postarat.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Gwendolin »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

Na rozdíl od Jareda se nemusím víc svlékat. Po probuzení jsem si na sebe vzala černé tílko a kalhoty. Pohodlný outfit těsně obepínal mé tělo a mladíkovi, tak nabízel pohled na mé ženské křivky. Následuji Koreho do skladu, který za pomoci Síly přemění na improvizovanou tělocvičnu.

Si zraněný, budu tě šetřit.
Promluvím s hranou sebedůvěrou v hlase. Obávám se, že mé schopnosti nebudou proti zkušenému lovci dostatečné. Což se vzápětí potvrdí. Jared mě překvapí rychlým výpadem. Naučeně zvednu ruku a zastavím ránu. Avšak kop vedený na levé stehno vykrýt nestačím. Zamračím se a postavím se do bojového postoje. Můj postup bude následovný: Přiblížit se co nejrychleji k muži na vzdálenost, ze které budu moct bez problému vést úder na hruď. Ten však pouze naznačím a levou rukou zaútočím na hlavu.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Phate »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

Jared se usmál a připravil se na tvůj útok, zdánlivou ránu vedenou na hruď bez problémů vykryl a bez váhání dostal druhou přímo mezi oči. Před očima se mu trochu zatmělo, ale brzy se vzpamatoval a uštědřil ti několik dalších výpadů.
Trénink trval dobrou hodinu během níž jste se střídali v roli poraženého a vítěze. Nakonec jsi skončila na zádech po nepříjemném kopu z otoky, kterým tě Jared vyvedl z rovnováhy.
"Doufám, že to moc nebolelo." řekl starostlivě když se nad tebou sehnul aby ti pomohl na nohy. jednou rukou tě bez problémů zvedl a očistil ti záda od nečistoty z podlahy nákladního prostoru.
"Myslim, že postarat se o sebe umíš. Kdybys mě nešetřila tak mám o pár zranění víc." usmál se na tebe a oprášil si špinavé kalhoty.

Trapnou chvilku ticha, během které na tebe Jared trochu nervózně hleděl, přerušil cvrkot palubního počítače oznamující odpočet do výstupu z hyperprostoru.
"Eh..ou...za půl hodiny budeme na Onderonu, měli bysme se připravit." řekl trochu rozpačitě a odběhl do kokpitu aby připravil frachťák kdyby se náhodou na orbitě něco dělo.
Nechal tě v nákladním prostoru a nevypadalo to, že by se chystal za tebou vrátit.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Uživatelský avatar
Gwendolin
Diplomat
Diplomat
Příspěvky: 821
Registrován: 06.8.2009 18:02:26
Bydliště: Antar 4

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Gwendolin »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

Buď mě Jared podcenil, nebo při mě stálo štěstí. Má pěst si najde cestu k nekrytému obličeji. A snad protože jsem sama nečekala, že se dostane, tak daleko, dopadne s trochu větší silou než jsem plánovala. Překvapeně sleduji zaskočeného mladíka. O krok ustoupí, několikrát zamrká a potřese hlavou.

Promiň! Si v pořádku?
Promluvím starostlivě, zatímco si třu klouby levé ruky. Kladnou odpověď brzy doplní nový výpad. Během následující hodiny se nesčetněkrát ocitám na zemi a svým oblečením vytírám podlahu skladu. K mé nemalé radosti je situace oboustranná a i z Jareda se stává lapač prachu. Nic mě nemůže potěšit víc, než skutečnost, že se svým společníkem dovedu při boji držet krok.

Tak se zdá, že na tom nejsem zas tak špatně.
Pomyslím si. Na okamžik zapomenu sledovat pohyby svého protivníka. Vysloužím si kop z otočky. Ztratím rovnováhu a tvrdě dopadnu na podlahu. Syknu bolestí, ale hlavně vztekem nad svou chybou.

Bolelo to hlavně mé ego.
Odpovím a přijmu nabízenou ruku. Kore mě s překvapivou lehkostí zvedne na nohy, druhou rukou mi očistí záda. Opráším si kalhoty, tílko.

Myslím, že to platí oboustranně.
Odstraním poslední smítko z hrudi. V tom si všimnu, že mě mladík pozoruje. Naše pohledy se střetnou. Dřív než stačím něco říct, ohlásí palubní počítač přiblížení k cíli. Pro Jareda představuje tento zvuk záchranu.

Rozumím, kapitáne.
Promluvím za odcházejícím mužem. S pobaveným výrazem na tváři se vrátím do své kajuty. Převleču si tílko za jiné, čisté. Gumičkou stáhnu vlasy do culíku. Připnu si opasek a na jeho zadní stranu opět připevním malou zbraň. Těžký blaster vezmu do levé ruky a přehodím přes něj koženou bundu. Naposledy zkontroluji místnost, jakmile se ujistím, že jsem na nic nezapomněla zamířím do kokpitu za svým společníkem.
"Zlo se blíží a má služba začíná. Neskončí až do mé smrti.
Jsem světlo v nejtemnější noci. Hlas slabších. Blaster, který je ochrání.
Svěřuji svůj život Antarianským Rangerům. Pro tento den a pro všechny, které přijdou."

-Přísaha Antarianských Rangerů

Uživatelský avatar
Phate
Mistr Moderátor
Mistr Moderátor
Příspěvky: 975
Registrován: 28.12.2012 20:08:27
Bydliště: Coruscant
Korea North

Re: Satina Merell - Těžké chvíle

Příspěvek od Phate »

Paluba lodi Lucky, hyperprostor:

Po příchodu do kokpitu jsi spatřila Jared, jak sedí ve svém křesle a masíruje si rameno na které dopadl při tvém posledním výpadu. Když tě zaregistroval, okamžitě přestal a trochu rozpačitě se na tebe usmál a lehce zrudnul v obličeji. Fakt, že jsi velmi pohledná žena mu nebránil v tom aby s tebou bojoval jako se sobě rovným, ale při běžném hovoru měl občas trochu problémy.
"Všechno je připravené na opuštění hyperprostoru. Doufejme, že nenastanou problémy." řekl rychle aby odvedl pozornost od trapných momentů posledních minut.
Konzole před ním problikávali a na displeji běželo odpočítávání do opuštění hyperprostoru nedaleko planety. Na dalším byl vyobrazen Onderon v celé své kráse a velikosti.

Když jsi odvrátila zrak od obrazovek, všimla jsi si, že na tebe Jared nepřítomně hledí. Trvalo několik mávnutí a lusknutí prsty než se probral a začal vnímat. Následoval další trapný úsměv, který přerušilo opuštění hyperprostoru. Loď sebou lehce škubla a čáry se proměnily v tečky. Před vámi se objevil Onderon spolu se svými měsíci.
"Výborně, nikde nikdo. Navedu loď na přistání. Neni tu Nure, takže seš můj kopilot." řekl Jared a popohnal loď směrem k atmosféře.
“There’s no blade as keen as surprise.”


Zamčeno

Zpět na „Dokončené mise“