Satina Merell - Těžké chvíle

[Phate]

Iziz, Fryovo doupě:

Fryova padawanka se k tobě přidala u holografické mapy a projížděla záznamy, jestli jim něco neuniklo. Dostala se až dva měsíce zpátky, což znamenalo, že už tu nějaký pátek posedávají a shromažďují informace.
Zatímco jste se vy dvě snažily něco najít, Jared jako by zapomněl na svou nenávist vůči Jediům. Spolu s Nerickem zkoumaly světelný meč a jeho součástky ve snaze najít něco, co by je aspoň trochu nasměrovalo. Bylo možné, že Laro využil nějakou nepříliš běžnou součástku.
"Útok nedává smysl, planetu mají pod palcem. A lodě už tu taky žádné nejsou. Nedává to smysl." hodnotila Lilian váš průzkum záznamů nepříliš kladně.
"Onderon jim otevřel bránu do Republiky, klidně se můžou vrhnout dál, ale pořád se jich tu značná část schovává mimo město. A ty jejich přesuny nevykazují žádný systém ani periodicitu." přemýšlela dál, ale vypadalo to, že není o moc moudřejší.

"Na někoho čekaj." promluvil zničeho nic Jared, který nyní seděl na pohovce a v ruce otáčel malý krystal. "Na někoho důleřitýho, jinak by tady netrčeli a letěli by dobývat další světy." pokračoval docela rozumně. Fry přikýval a rychle se začal přehrabovat v hromadě datapadů.
"Ve vedlejší soustavě se už nějakou chvíli shromažďují lodě. Je možný, že je tam někdo z vrchního velení a místní osádka čeká na něj." přitakal znovu, když našel datapad s jedním z nedávných hlášení od spřátelených jednotek.

Jared se chystal něco říct, ale ihned se zarazil a rychle postavil. Všimla sis, že podobně stuhli i Jediové. Dokonce i Nure spozorněl. Tedy dalo by se tak označit lehké vykročení a přichystání těžkého opakovacícho blasteru.
V tom se pod tebou zachvěla podlaha. A potom znovu.
To už měla trojice v rukou světelné meče připravené pro všechny případy. Jared, nyní lehce přikrčený, na tebe ukázal.
"Pojď sem a drž se u mě!" přikázal ti. Nure se automaticky postavil tak aby vás mohl krýt.
Jeden úder srdce a budovou se ozvala obrovská exploze, která zahalila celé spodní patro a schodiště mrakem prachu. Uslyšela jsi výstřely, které likvidovaly pomocné droidy.
"Někdo nás sledoval." sykla Lilian a zažehla světelný meč. Pokoj ozářila modrá čepel. Po schodech byly slyšet těžké kroky. To už ovšem Nure, který stál u dveří, pálil co to dalo.
[Upozornění]: Mandíci! řekl rychle a vyslal další salvu.
"A jsou v přesile. Musíme odsud rychle zmizet. Jarede odveď jí odsud pryč, my je zdržíme." řekl Fry, ale než jste se stačili pohnout ozvala se další rána a vás zasypaly kousky suťi ze zdi naproti velkým dveřím na balkón. Jen co se prach usadil a ty ses rozkoukala, spatřila si několik Mandalorianů v typických modrých zbrojích, jak na vás střílí z úkrytu.
Před tebou stál Nerick, v jedné ruce modrý světelný meč a v druhé zbraň, kterou jsi ještě v životě neviděla. Světelný bič, který rozsekával ty, co se odvážili přiblížit. Choreografie Fryových pohybů byla dokonale nacvičená a bezchybná. Naneštěstí se zástupy nepřátel netenčily a ke všemu se ozvala palba nějaké větší zbraně z venku.

[Gwendolin]

Iziz, Fryovo doupě

Zatímco já a Lilian jsme si lámali hlavu nad důvody, které vedli mandaloriany k přesunům jednotek, Jared s Fryem rozebírali sithský meč. Dva měsíce staré záznamy ani pohled na mapu nám naše snažení nikterak neusnadnilo. Nabízela se celá řada věcí, které by mohli být nepříteli k užitku, ale každý z těch předmětů si již mohli dávno sami vzít.

Proč to zdržení? Na co čekají?
Zopakuji si ty otázky snad již po desáté. V tom promluví mladík a svou domněnkou se trefuje do černého.

Snad ne sám Mandalor?
Na sucho polknu. Pokud by se na Onderon nebo jen do soustavy Japrael vypravil nejvyšší velitel všech mandalorianů, bylo by tady pro občany republiky nebezpečno jako nikde jinde v galaxii. Ani mě by klanový znak na řetízku pravděpodobně nezachránil. Dříve než se k mému dotazu stačí kdokoliv vyjádřit oba jediové i Kore ztuhnou.

A je, to nevypadá dobře.
Pomyslím si. Krátce na to ucítím první záchvěv podlahy. A další. Trojici se v rukách z čista jasna objeví kovové válečky a pro mě je to jasný signál také tasit. Vytáhnu z pouzdra u opasku těžký blaster a přesunu se k mladíkovi. Právě včas než budovou otřese mohutná exploze. Z přízemí se do prvního patra hrnul mrak kouře. Zazněly první výstřely, načež byl slyšet hluk kovu hroutícího se na podlahu. Pád zničených droidů. Srdce se mi divoce rozbušilo. Dlaně se potili a mírně třásli.

Proto to bloudění ulicemi. Ne, aby zmátla nás, ale případné pronásledovatele.
Docvaknou mi poslední souvislosti. To již však Nure posílal do oblaku několikátou salvu výstřelů. Já jsem se ze své pozice nezmohla na nic lepšího než na křečovité držení zbraně a vyděšený výraz. Rychlost s jakou si nás mandaloriané našli, mě naprosto ochromila. Tak brzy jsem se se svými příbuznými setkat nechtěla. Poslední, co zaslechnu než se ozve další rána a já se instinktivně skrčím je Fryův hlas přikazující nám zmizet. Na mou hlavu dopadali větší i menší kousky omítky a zdiva. Nic životu nebezpečného. To nám hrozilo od nepřátelských jednotek, které již byli jen pár metrů od nás. Mezi nimi a mnou nyní stál mistr jedi a oháněl se zbraní, kterou jsem v životě neviděla. Světelným bičem.

To je nemůže zastavit. Ne na dlouho.
Uvědomím si bezútěšnost situace.

[Phate]

Iziz, Fryovo doupě:

Miniaturní bitva, která se teď rozprostřela okolo tebe, začala gradovat. Lilian byla nucena zažehnout i druhou, fialovou, čepel svého oboustranného meče, aby tak vykryla víc střel, které mířily vyším směrem. Fry po chvíli vypl bič a vrhl se do útoku mezi nepřátele. Oblaky prachy protínaly blasterové výboje, které se zabodávaly do stěny vedle tebe, světelné meče, které sekaly nepřátele a naplňovaly tak vzduch spáleným masem a zbrojí.
Nure nyní klečel před tebou, aby tě mohl krýt, zatímco Jared se snažil najít únikovou cestu. První patro už bylo naprosto zaplněno nepřáteli a ke všemu k tobě začalo pronikat světlo, které svítilo skrze zničené zdi na straně vchodu. Mandaloriané si na vás přivezli těžkou techniku, kterou těď likvidovali zdivo a nejspíš se chystali zbořit celý dům i s vámi..
"Sat, musíme rychle pryč!" křičel na tebe Jared aby přeřval kravál a hučení v uších. Jedinou možností bylo seskočit z balkónu, který byl ovšem dobrých sedm metrů nad zemí, neboť druhá strana domu nebyla ve stejné úrovni jako vchodové dveře.
Pomalu jste se přesouvali k balkónovým dveřím, které musel Jared proseknout mečem, neboť byly díky vybuchu zaseknuté. Tvůj úkol bylo krytí, které jsi obstarávala společně s Nurem, který střílel neomylně a měl na kontě minimálně šest mrtvých nepřátel. Mandalorianů tedy bylo opravdu mnoho.
"Musíme skočit. Půjdu první a pak tě chytim!" oznámil ti Kore a svým tónem dal jasně najevo, že neočekává žádné protesty spojené s vidinou zlámaných končetin a otřesů mozku.
"Nure, počkaš až skočí a ujistíš se, že máme čas útéct, pak se k nám přidáš! Kdyby jsme se rozdělili, schovejte se a sejdeme se co nejdřív u toho prodejce droidích součástek, loď neni bezpečná!" rozdal poslední instrukce a přehoupl se ladně přes zábradlí balkónu. Díky svému výcviku a šikovnosti dopadl lehce a okamžitě se přichystal na tvůj skok.
Chvíli jsi stála na druhé straně zábradlí a odhodlávala se ke skoku. Nakonec ti musel pomoct Nure, který do tebe trochu neotřele strčil. Naneštěstí se v ten moment ozvala obrovská rána, kterou zapříčinil granát vhozený do pokoje. Tlaková vlna tě okamžitě odhodila a ještě za letu jsi si všimla vašeho kovového společníka jak rychle proletěl okolo tebe a tvrdě dopadl na betonový podklad ulice.
Tebe nečekalo nic příjemnějšího. I když se Kore na poslední chvíli snažil tě zachytit pomocí Síly, dopadla si tvrdě na pravý bok a cítila jsi, jak ten náraz nevydržela tvá ruka a nervy okamžitě vyslaly ukrutnou bolest do tvého mozku. Roztříštěná ruka nebylo jediné zranění, které jsi utrpěla. Výbuch ti zasel do zad a nohou pár šrpanelů.

Ležela jsi na ulici a zamlženě pozorovala budovu se dvěma balkóny na nichž teď stála Lilian, kterou v zápětí shodil jeden z mandalorianů. Ti se spouštěli dolů na ulici a nepřestávali bojovat. Poslední co jsi viděla bylo Lilianino tělo kousek před tebou a Jareda, který bojoval s trojicí nepřátel. Moment na to jsi upadla do bezvědomí.

[Gwendolin]

Iziz, Fryovo doupě:

Situace se pro nás nevyvíjela dobře. Na místo každého mrtvého válečníka se postavili dva další. Nepřítel oděný v modré zbroji upevňoval svou pozici a postupoval vpřed. Jako by pouhá početní převaha nestačila, přivezli si na nás mandaloriané těžkou techniku se kterou právě odstřelovali budovu, aniž by je jakkoliv trápila skutečnost, že mohou zabít také vlastní muže.

Chtěla jsem válku, tak tady ji mám.
Počáteční šok byl pryč. Pud sebezáchovy velel střílet a utéct. Na umírání bude dost času později. Hlaveň blasteru otočím do míst, kde se to modrými zbrojemi jen hemžilo. Pohledem spojím mušku a hledí pomyslnou přímkou. V momentě, kdy se v zaměřeném bodě ocitne jeden z válečníků, vystřelím. Krátce na to zaslechnu Jaredův naléhavý hlas. Souhlasně přikývnu a začnu s přesunem směrem k balkónu. Zatímco mladík prosekává zaseknuté dveře, já s Nurem posílám další a další dávku blasterových střel do nepřátelských řad.

Skočit?! Dobře.
V mém hlase se mísí zděšení s odevzdaností. Ač se mi představa, že skáču ze sedmi metrové výšky ani trochu nelíbí, jsem ochotna udělat cokoliv, co mě udrží další hodinu na živu. Jen, co Kore vydá poslední rozkazy, přehoupne se přes zábradlí. Okamžitě svého společníka následuji a přelezu zítku. Nicméně na druhé straně zkoprním. Pohled dolu, do několikametrové hloubky mě připraví o odvahu.

Do háje, to je vejška!... Klid, to zvládneš! Stačí se pustit a skočit.
Sbírám kuráž udělat poslední krok. Mám dojem, že mi srdce každou sekundu vyskočí z hrudi. Celé tělo se mi chvěje, jediné ruce křečovitě svírají zábradlí. Když konečně povolím stisk, odhodlaná pokračovat, ucítím šťouchnutí umocněné tlakovou vlnou po výbuchu granátu.

Aaaa!
Vykřiknu a máchám zběsile rukama do prázdna. Můj pokus o let nevyjde a následuje tvrdé přistání. Na poslední chvíli stačím nastavit dlaně před obličej. Zbytečně. Náraz do betonové cesty schytá pravý bok. Celým tělem mi projede ukrutná bolest, to když se kost v ruce roztříští. Setrvačnost způsobí, že se ještě dvakrát převalím, než zůstanu ležet na břiše. Z úst mi unikne zakňučení. Jednotlivé části mého těla se trumfují v míře bolesti. Vedle zlomené ruky to jsou záda a nohy, jež byly zasaženy šrapnely. Plíce při nárazu přišli o většinu kyslíku a nyní jsem jen s velkými obtížemi tuto ztrátu doplňovala. V uších mi hučelo, což byl důsledek posledního výbuchu v pokoji. Jen díky zvýšené produkci adrenalinu jsem zatím neupadla do bezvědomí. Otevřu oči. Má tvář směřovala k budově, ve které jsem se ještě před chvílí nacházela a tak se mi naskytla možnost sledovat boj. Lilian stála na balkonu, následně však byla jedním z válečníků shozena. Kousek od místa, kam dopadla se nacházel Jared. V souboji se třemi mandaloriany a další se již blížili.

Musím ho varovat!
Bleskne mi hlavou. Strach o přítele převládne nad všemi ostatními pocity. Seberu poslední zbytky sil a nadechnu se. Mírný pohyb těla má však za následek další nesnesitelnou vlnu bolesti. Tvář se mi zkroutí v bolestivé grimase. V koutku víček se zalesknou slzy. Zavřu oči a skousnu čelist. Všechno se vzdaluje. Hlasy, zvuky boje, mé utrpení. Zůstane jen prázdnota. Osvobozující pocit a po něm nic...

[Phate]

Hodnocení:

Tvar příspěvků: Gwen si udržuje svůj standard, který zaručuje vysokou kvalitu i kvantitu, které opravdu nemám co vytknout. Co se četnosti týče, tak jsou i slabší chvíle, ale vždy si to vynahradíme dnem "Sat frenzy".

Chování charakteru: Vy misi nebylo tolik prostoru pro nějaký hlubší vývoj osobnosti, ale Sat se pomalu dostává do role zvěda za nepřátelskou linií a celkem zdatně konkuruje Koremu. Jinak se Sat chová tak jak je její charakter nastaven a nevybočuje z něj v žádném směru.

Postup v příběhu: Naprosto bezproblémový bez zádrhelů, které by nás zbytečně zdržovaly od hladkého průběhu celé mise i přes lehké zvraty v příběhu, se kterými si Gwen poradila s grácií jí vlastní. Uvidíme jak si poradí v tom co jí čeká.

Reakce na podněty: Reakce a chování Satiny je vždy vesměs podle očekávání a vhodně doplňují nahozenou situaci. Stejně tak nahození dalšího postupu postavy je bezchybné.

Boj: Z boje jsme tentokrát spíše utíkali, ale to vynahradím v následující misi. Ve velkém

Shrnutí: Po vynikajícím výcviku následovala rozjezdová první mise, která nebyla až tak akční, ale otevřela dveře pro další, snad i vytoužený, příběh, který zavede Sat ke kořenům a předhodí jí nejednu lehkou volbu. Zároveň musím říct, že Sat je má nejoblíbenějí postava z pozice modera a hrát s Gwen je opravdu radost.

Následky mise:
+ Trocha zdravého sebevědomí
+ Silnější přátelství s Jaredem a Nurem

- Zlomená ruka a pravděpodovně pár dalších kostí, spousta šrapnelů
- Vaše krytí bylo prozrazeno
- Sat je v limbu