Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

Při svém pozorování jsem už nic dalšího, co by stálo za řeč nenašel. Hlubina nad níž jsem stál na kusu záhadně visící skály se zdála být stále stejně bezedná a zázračně neprohlédnutelná. Další trosky ani nic dalšího, co by potvrdilo, nebo vyvrátilo směr mého uvažování nespočinulo v mém zorném poli. Zbývalo tedy učinit to co jsem chtěl vyzkoušet. Posunou silou pátý a poslední ostrůvek směrem k ke kamennému výstupku. Jal jsem se tedy znovu houpat na liánách, abych ho dosáhl. To se mi opět dařilo celkem dobře. Snad lépe, než jsem na začátku od lián, které tu celkem příhodně viseli čekal. Cesta byla o něco delší, ale zato už jsem liány měl tu čest dostatečně poznat a z toho jsem mohl těžit a nemusel jsem je jako v rámci počáteční opatrnosti tak pozorně zkoušet. Výsledkem bylo, že jsem poslední dva ostrůvky zdolal poměrně rychle a brzy jsem stanul na ostrůvku s nímž jsem hodlal manipulovat. Úlomek skály a průvodní jevy jeho pádu už mě příliš nepřekvapovaly. Stále se sice děly věci které, jsem nemohl očekávat a nedokázal předvídat, ale začínal jsem mít pocit, že mě nic z toho nemůže vyvézt z míry. Když člověka obklopují samé zvláštnosti, začíná být to nakolik jsou ty věci zvláštní v jistém smyslu zcela normální.
Pro jistotu jsem očima ještě naposledy přeměřil vzdálenost. Cítil jsem, že to docela dobře půjde.. Rozhodně to nebylo nemožné i když jsem musel počítat s tím, že to bude přeci jen trošku složitější, než větší část toho, co jsem zatím použil a že mi to sebere taky o trošku víc energie. Ale snad to nebude tak hrozné. Rozhodně nic kritického. Ponořil jsem se do síly a plně se zabral do toho, co jsem si vytyčil. Nejvíce jsem se samozřejmě soustředil na skalnatý ostrůvek, jako bych s ním byl spojený, ale dával jsem si pozor také na okolí, tak abych si stále udržel pojem o časem směru a vzdálenosti. Skála se pod mým vedením pomalu ale jistě šinula ke břehu a poté přirazila k pahýlu mostu. Vystoupil jsem na něj a teprve potom definitivně polevil definitivně v soustředění. Jinak bych riskoval, že se neukotvený kámen odrazí a nebo ztratí část stability.
Otočil jsem se do jeskyně na cestu kterou jsem téměř celou přeskákal, jako bych nevěřil, že uvidím všechno to, co jsem viděl před tím. Chtěl jsem vědět jestli to všechno, ostrůvky, liány a část mostu ze které jsem vyrazil zůstane na svých místech, nebo se to změní, jako v chodbě, která najednou nikde nekončila. Rychlým pohledem jsem přelétl to co jsem měl před sebou a potom přešel k nedalekým dveřím. Ty by přeludem být neměli. Zkusil jsem je otevřít a projít nimi na druhou stranu.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

Letmé ohlédnutí přes rameno, ještě než otevřeš dveře, ti nepřineslo žádnou změnu, již jsi částí své osobnosti s ohledem na předchozí zkušenosti čekal.
Dveře samotné, když jsi k nim obrátil svou pozornost, při otevírání nekladly žádný odpor. Ba naopak, stačilo trochu zatlačit a samy se ti ochotně rozevřely dokořán směrem dovnitř, odhalujíce prostor podobný vstupní hale nějakého sídla či paláce, avšak působící zchátralým, rozpadajícím se dojmem. Ozdobné dláždění pod tvýma nohama bylo pokryté stoletou špínou, z širokého dřevěného schodiště, které kdysi vedlo do horních pater, zbyla pouhá hromada dřeva rozsypaná na zemi, z obrazů na stěnách zbyly už jenom rámy. Na zavěšeném lustru u stropu nervózně poblikávalo jen pár slabých lum, vzduch byl zatuchlý a všude bylo plno pavučin.
Sálem se slabounce rozléhaly mechanicky pravidelné zvuky, jako by snad poblíž byly nějaké automatizované výrobní linky.
A pak jsi spatřil jeho.
Stál tam před dveřmi na opačné straně než byly ty, jimiž jsi přišel. Postava oděná v otrhaném černém plášti s kápí a omlácené černé zbroji s přilbicí, průzorem ve tvaru T trochu připomínající mandalorianskou, pod ním.
"Kehliane Agmetere!" promluvila ona postava a měl jsi pocit, že je v jejím nepřirozeně chladném hlase trochu zkresleném filtrem v přilbici poznáváš něco známého, ačkoliv jsi nebyl schopný říct co, což ještě zvýrazňovalo mrazení v zádech, jež v tobě ona postava vzbuzovala.
"Přišel jsi přijmout svůj osud? Připoj se ke mně, odvrhni učení slabých, omezených Jediů a přijmi skutečnou moc, kterou ti Síla nabízí... Ách, slyšíš ji, jak k tobě šeptá, že ano?"
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

Dveře šly otevřít snadno. Prošel jsem jimi a když jsem zjistil, že jsem z jeskyně přešel do jakési vstupní síně, téměř automaticky jsem se pokusil vyhodnotit situaci a zjistit, co je mým dalším úkolem. Očima jsem obkroužil celou zšeřelou, prachem a pavučinami pokrytou místnost, která budila dojem, že se co nevidět rozpadne, jako most v jeskyně z níž jsem sem vstoupil. Rozlámané schody věštily osud dalších částí okolních prostor. Něco zde však přeci jen bylo jiné. To, že dveře vedly do uměle vytvořené místnosti by ještě mohlo dávat smysl, až na to, že mi stejně jako dvě jeskyně do prostřed chrámu Jediů příliš nezapadala. Klidně bych se mohl při absenci schodiště snažit dostat pro změnu někam nahoru, ale tím to nebylo. Hlavním rozdíl byl v tom, že ostatní místnosti byly liduprázdné, zatím co v téhle kdosi byl. Siluetě napůl zakrývající dveře jsem spatřil, když jsem svým pohledem postupně doklouzal až na druhý konec místnost. Snad právě šero v místnosti způsobilo, že jsem si dotyčného nevšiml okamžitě, ale teprve tehdy, až jsem se podíval přímo na něj.
Do atmosféry, která okolo panovala se hodil dokonale. Působil na mě, jako pamětník těch starých časů kdy, tahle síň musela být ještě velkolepá a majestátní. Člověk by velice snadno uvěřil, že i tohle je přelud, sen, zkrátka něco neskutečného. Jeho odění splývalo s okolním šerem a jeho nevalný stav stejně dobře ladil s rozpadajícím se interiérem. Ale neměl jsem příliš mnoho času o tom přemýšlet.
Ledově chladný hlas vyslovující mé vlastní jméno mnou trhnul a vědomí, že ten přízrak zná mé jméno, stejně jako pocit, vzdálené povědomosti jeho hlasu mě překvapil. Ač jsem si začínal myslet, že málo co může narušit můj klid a můj koncept, pak jsem neměl zcela pravdu. Tohle jsem v danou chvíli nemohl očekávat. S určitým úsilím se mi podařilo udržet klid a zdánlivě nevzrušeně vyslechnout i jeho další slova, zanechavší ve mě stejnou pachuť jako počáteční oslovení. Nabídka takového ultimátnějšího charakteru se mi líbila, ještě méně, než přízračná postava. Jednak pro způsob, jakým to bylo řečeno a potom, protože jsem sám byl součástí řádu Jediů. Řád pro mě znamenal opravdu hodně a necítil jsem se pro to ani slabochem ani někým omezeným.
Právě naopak. Je zde celkem laskavý mistr Turja, pár přátel a to všechno vlastně je má jediná jistota, mé nejsilnější pouto s se vším známým, můj závazek. A to všechno bych teď měl opustit? Proč? Pro pár slov, na požádání? Nesmysl, co nepřipadá v úvahu!
Ve stejném okamžiku mě napadlo, že ten neznámý hovořil o síle způsobem, který by zřejmě nepoužil někdo, kdo o ní nic neví, tak, že ji zřejmě uměl používat. Ale k řádu zřejmě nepatřil. O tom nesvědčila ani jeho slova, ani jeho zjev. V mysli mi vytanula vzpomínka na to, co mi řekl mistr Turja po poslední misi. Tehdy se potkal z někým, o kom měl pocit, že ovládal schopnosti, které jsou vlastní jediům. To mohlo ledacos naznačovat, ale ať už jsem byl v podobné situaci, nebo ne, rozhodně to nevěštilo nic dobrého.
"To je mi "velkorysá nabídka." Ale nenech se zmýlit. Já ji nehodlám přijmout," vypálil jsem na danou situaci poměrně klidným hlasem. V zápětí jsem dokonce přešel do slovního protiútoku.
"Kdo vůbec jsi, že rozdáváš podobné nabídky na potkání? Asi bych tím měl být poctěn. Že ano?"
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

"Kdo já jsem?" řekl onen muž, nebo podle hlasu a zdroje jsi aspoň mohl usuzovat, že je to muž, a zlým hlasem se zasmál.
"Na tom už nezáleží," ztišil najednou hlas a řekl skoro šeptem, přičemž jeho slova nabrala vzhledem k akustice sálu přízračný rozměr.
"Záleží jen na tvé volbě a ty sis už vybral."
Z rukávu potrhaného pláště postavě vklouznula do dlaně rukojeť světelného meče. Ozvalo se klap-bzzzzz, znějící poněkud jinak než zvuk tvého světelného meče, trochu jako vzteklé zaprskání kocoura, a postava se zahalila do záře sytě rudého paprsku.
"Jsem muž, který tě zabil!"
Rozmáchnul se bručící čepelí a Sílou posíleným skokem se na tebe vyřítil, připraven tě rozseknout vedví technikou padajícího listu...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek
Co bude následovat jsem poznal v zápětí, když přízračná postava vytáhla svůj světelný meč. Reagoval jsem způsobem nacvičeným při množství tréninkových klání.Vykonal jsem v plynulé souhře několik pohybů najednou. Moje ruka se pozvedla k pasu a dotkla se jílce mého světelného meče. Prsty jílec obemkly a meč s vyletěl vzhůru. Na proti rudé čepeli se objevila moje tmavě modrá. Zároveň jsem zpevnil svůj postoj, snížil těžiště. Stanul jsem v potřebné pozici s oběma rukama na jílci. Vývoj událostí mě zcela pohltil, informace, že zkoušky zřejmě stále trvají zůstala pouze někde v podvědomí, takže mi nedalo velkou práci v tomhle ohledu zkrotit své myšlenky a vyprázdnit si hlavu, abych se mohl plně soustředit na to co je třeba. S dojmem, který ve mě ten přízrak zanechal to stále bylo horší, ale také se to povedlo. V tu chvíli nebylo nic jiného než tady a teď registroval jsem sám sebe, svého protivníka, a kromě nebezpečí, které by mohlo přijít z okolí jsem všechno ostatní vnímal jen minimálně, jen tolik, kolik to bylo zapotřebí. Naprostý klid vcítění a odhad soupeře byly jedny z nejdůležitějších prvků souboje. Právě ony mohly rozhodnout o tom, kdo se stane vítězem a kdo poraženým. O postavě stojící naproti mě, jsem toho zatím moc nevěděl, ale začátek boje ukáže co a jak. Nakonec jsem prohloubil své spojení se sílou, zrychlující můj pohyb i reflexy. Když se ke mě můj sok vrhl, byl jsem připraven.
Moje čepel se stočila do polohy, z níž jsem mohl údar svého soupeře kontrolovat, ale klasický obranný prvek jsem nepoužil. V rámci pokusu o méně očekávanou taktiku jsem unikl v-krokem před čepelí svého protivníka. Kdyby bylo třeba mohl jsem vždy vzít svůj úmysl částečně zpět, i když by na to byla potřeba hodně rychlá reakce. Pokud by ale můj tah vyšel mohl jsem poměrně snadno využít soupeřovy setrvačnosti a zabránit automatickému přechodu do defenzívy.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

Když temný Jedi doskočil, jeho úder byl tvrdý, avšak ne tak tvrdý, aby tě to jakožto vcelku zkušeného šermíře s obstojnou kondicí dokázalo více vyvést z míry. Nacvičeným pohybem jsi uskočil a vyrazil opět vpřed se sekem vedeným na hruď temného Jedie.
Nicméně i on, ať už to byl kdokoliv, byl obratným bojovníkem. Opsal pohotový oblouk levou paží, opět srazil svou červenou čepel jednoruč drženého meče s tvojí modrou a odtlačil ji na bok za sebe.
Následně vypnutím světelného meče a jeho opětovaným reaktivováním v technice trákata seknul proti tvým nohám. Tys byl ale rychlý a nadskočil jsi právě včas na to, aby bzučící světelný meč prosvištěl pod podrážkami tvých bot.
Nehodlal jsi nechat protivníka přejít do ofenzívy a zasypal jsi jej několika tradičními výpady.
Stačilo pár milisekund, abys v myšlenkách analyzoval jeho způsob boje a formu, kterou používá. Bylo jí zvláštně agresivní modifikované Shii-Cho, využívající svého širokého dosahu a nepředvídatelnosti nikoliv k obraně, ale k útoku.
Je možné, že to dělal jen proto, aby ti dal pocit, že máš navrch, a donutil tě tak dělat chyby, avšak nechal se na moment tlačit a ustupoval dozadu, až jste došli až ke dveřím a ty se samy otevřely. Prováděním krytů těsně u těla zakomponovával do svého stylu dobře zvládnutý prvek ze Soresu. Vaše meče prskaly a odletovaly od nich jiskřičky, když se srazily.
Octli jste se v prostoru, jenž trochu připomínal jakousi gladiátorskou arénu. Nikde tady ale nebyla sedadla pro diváky. Byla to jen chodba, a právě odsud vycházelo ono rachocení.
Temný Jedi prošel do protiútoku a nyní začal tlačit on tebe. Zahrnoval tě přívalem rychlých širokých seků a tys nyní bráníce se couval ke zdroji všeho toho hluku. Mnoha ze stropu visícím obrovitým sekerám s čepelemi ostrými jako žiletka, jež se kývaly jako kyvadla ze strany na stranu napříč celé šířce chodby...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

Výsledek souboje se nedal zatím předvídat. Měl jsem proti sobě silného protivníka, přinejmenším srovnatelné úrovně, ne-li o něco lepšího. To prokázal už svými reakcemi v samém počátku souboje.Vytasil se s první formou, což by za normálních okolností znamenalo, že bych měl jeho styl boje znát, nejen proto, že to byl pro většinu Jediů základ boje se světelným mečem, ale i proto, že jsem absolvoval několik cvičných soubojů, proti Isadorovi, který tuhle formu také používal a proto jsem proti ní nestál poprvé. Jenže Shii-Cho v podání temného jedie, bylo daleko méně čitelné a více útočné, než se dalo předpokládat a tak jsem s tímhle trumfem příliš počítat nemohl. Byl jsem si vědom i některých svých slabin. Shien, hlavní forma, již jsem bojoval já, měl v podobném souboji jeden na jednoho, jako byl právě tento své nedostatky. Když to bylo nutné, v rámci překvapivé soubojové taktiky a kompenzace mírné nevýhody Shienu jsem v cvičných soubojích někdy zařazoval prvky ataru. Ataru jsem samozřejmě neovládal zdaleka, tak bravurně, jako Shien a tak jsem jej nemohl nadužívat, ale jeho přidáním jsem zpravidla dosahoval docela dobrých výsledků.
Na začátku střetnutí jsem se pokoušel nezůstat pasivní a udržet iniciativu, tak dlouho, jak jen to bude možné. To, že se přesunula na druhou stranu bylo u vyrovnaných soubojů celkem normální. Kdybych svého soupeře tlačil tak dlouho dokud bych nezískal rozhodující výhodu, bylo by to až moc jednoduché. Ze začátku jsem na tom byl lépe já a teď se karta obrátila. Situace nebyla dvakrát příznivá, byl jsem vlastně v pasti, ale všechno se mohlo ještě změnit. Souboj ještě nekončil. Ustupoval jsem, soustředil se na precizní obranu a čekal na sebemenší skulinku v soupeřově postupu, abych jí mohl využít proti němu. Z defenzívy jsem se ale každopádně musel pokusit vymanit, pak se uvidí co bude následovat. Pokračovat tahle dál by byla sebevražda. Třeba by se mi mohlo podaří situaci oddálit a když budu hodně úspěšný, třeba i obrátit zpět na začátek, prosmýknout se kolem temného Jedie, vyměnit si místa a pak bych to byl zase já, kdo by ho tlačil ke zdi, nebo spíše k těm sekyrám. Ale nesmím zůstat pasivní a s tím, jak se věci mají se smířit. Přišel čas opět se vytasit s něčím, co ten druhý nečeká. Nejdříve se prostě pokusit překonat nápor, který na mě byl vyvíjen, zkusit jednu dvě věci v rámci souboje, podle toho, na co bude čas a co bude připadat v úvahu. Teprve potom budu muset víc riskovat.
Jako první jsem chtěl zablokovat červenou čepel, nebo ji alespoň na chvíli odstranit z dosahu. Potom bych se opět pokusil o nějaký nečekaný tah. Takovým by mohlo být třeba prudké vykopnutí. Snad by něco takového mohlo účinkovat, narušit plynulost útoku mého soka a každého mírného zaváhání, zakolísání, ztráty stability bych pak mohl zužitkovat k protiútoku několika údery stále ještě patřícími k formě ataru.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

Za vytrvalého odrážení útoků temného Jedie jsi trpělivě čekal, až odhalí slabiny ve svém stylu. Momentálně bojoval podle filozofie, že silný útok eliminuje potřebu se bránit, a zasypával tě chvílemi až bestiálně agresivními technikami.
Temná strana z něho v těch okamžicích přímo sálala, cítil jsi tu nenávist dokonce i navzdory faktu, že jsi dotyčnému neviděl do obličeje.
Konečně se ti podařilo vyčíhnout ten správný okamžik. Zapřel ses proti vertikálnímu seku vedenému na tvoji hlavu, dvě hučící čepele se do sebe za vydatného sršení zakously a začala přetlačovaná.
Tvá bota však měla pevnou špičku a dobře mířený kopanec do břicha donutil protivníka se stáhnout. On však zřejmě ještě nevyložil na stůl všechny své karty. Mávnutím dlaně tě zvednul ze země a mrštil proti stěně směrem k houpajícím se sekerám, s ostřími na obou stranách schopnými tě bez obtíží rozetnout podle osy souměrnosti.
Narazil jsi zády na stěnu, světelný meč ti vyletěl z ruky a deaktivoval se. Sesunul ses po zdi na zem a stačil se odvalit právě včas na to, aby ostří prosvištělo kousek za tvou hlavou a vzalo s sebou kus pláště.
Temný Jedi vyčkal na bezpečný okamžik a proskočil pod sekerou za tebou. Ohnal se po tobě světelným mečem, zatímco ty, sám neozbrojen, jsi mu vystartoval po rukou, aby tě nemohl seknout. Pár okamžiků jste se přetahovali o světelný meč, než se ti podařilo mu jej vykopnout z ruky. Stanuli jste proti sobě v úseku chodby asi deset metrů širokém, s desetimetrovým rozestupem mezi první a druhou sekerou v řadě, oba ozbrojení jen pěstmi a nohama.
Rozehnal se po tobě pěstí, úder jsi bez větších obtíží zablokoval a vrátil mu jej zpět. Vyměnili jste si několik ran, načež ses opět octnul u stěny. Tentokrát jsi narazil na zeď ty jeho, avšak temný Jedi ti sevřel rukou v obrněné rukavici krk a začal tě škrtit.
Před očima se ti roztančily hvězdičky. Naštěstí jsi na okraji zorného pole zahlédnul rukojeť svého světelného meče, jak se povaluje na podlaze. Přitáhnul sis jej, ozvalo se klap-bzzz a modrá čepel se zasekla do stěny tam, kde ještě před pouhým úderem srdce byl tvůj protivník, zanechávajíce za sebou vypálenou brázdu. Temný Jedi tě na poslední chvíli pustil a uskočil stranou, aby si sám přitáhnul vlastní meč a počastoval tě několika rychlými seky vedenými na pas a na břicho.
Reflexivně jsi je vyblokoval a pohotově přešel do protiútoku. Jediným příčným sekem se ti podařilo srazit temnému Jediovi z hlavy přilbici. Skutálela se k zemi, kde ji rozťala zhoupnuvší se sekera.
Jen střípek z helmy zůstal zacvaknutý ve zbroji, po řezu světelným mečem stále ještě s rozžhaveným okrajem, a zpoza něho na tebe zírala mrtvolně bledá tvář lidského muže.
Žlutočervené oči zářily do šera jako oči démona skrz prameny dlouhých vlasů ještě bělejších než vlasy Echanijce, načež jsi v rysech obličeje protkaného naběhlými fialovými žilkami poznal člověka, jehož jsi kdysi pokládal za svého přítele a jenž se kdysi jmenoval Isador Gazli...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

Zaskočil jsem svého protivníka, ale k ničemu dalšímu jsem se nedostal. Stalo se tak jen proto, aby mi to v následujícím okamžiku mohl temný jedi oplatit a tentokrát pořádně zaskočit on mě. Odhodil mě, aniž jsem stačil reagovat. Kdybych to stihnul, pokusil bych se mu kontrovat, ale nemohl jsem dělat všechno najednou a protože už jsem byl v nápřahu, má reakce se dostavila poněkud opožděně. Měl jsem dost velké štěstí že jsem se přímo v letu nestřetl s ostřím zlověstných sekyr.
Štěstěna, ta vrtkavá dáma se v souboji pohybovala sem a tam jako na houpačce. Jednou se přichýlila na stranu mého soupeře, pak zase ke mě a tak to šlo dál a dál i když už jsme nedrželi světelné meče a bojovali jsme holýma rukama. Takhle vypadal zápas na život a na smrt. Bojovalo se ze všech sil, s odhodláním a hlavně bez milosti, bez soucitu. Jediná chybička mohla znamenat neodvratný konec. Byl jsem si dobře vědom toho, že jsem se víc jak jednou ocitl na tenkém ledě, na hranici trpké porážky. Temný jedi bojoval suverénním způsobem. O svém vítězství zřejmě nepochyboval, ale ani já jsem nepřestával věřit. Doufal jsem, že temný jedi udělá chybu. Pokud chybu neudělá, budu ho k tomu muset donutit. Vždyť právě o tom byl souboj a to co ho neodlučně provázelo.
A najednou, aniž jsem to tak plně zamýšlel se mi v hlavě začal rodit další nápad, Byla to taková malá, i když ne zcela neobvyklá lest. Těžila z toho, co jsem se o svém protivníkovi dozvěděl a i když toho nebylo mnoho, dalo se to docela dobře použít proti němu. Zatím jsem totiž vždy přecházel z obrany rovnou do protiútoku. Temný jedi to čekal a byl na to dobře připraven. Pouze tímto způsobem jsem tedy mohl vyhrát pouze z velkými obtížemi.
Ale jak by temný jedi reagoval, kdybych se zachoval trochu jinak a vzbudil v něm klamný pocit, že odpadám, že s ním přestávám držet krok? Uvěřil by mi, nebo i to předvídal? Očekával by potom útok? Dokonce jsem věděl, co bych měl udělat. Nejdřív bych na oko polevoval. V zápalu boje bych se nechal zatlačit do zdánlivě nevýhodné situace a ve chvíli, kdy by se můj sok chystal vše ukončit, opět bych obratně uhnul jeho čepeli, jak by ne, když bych na to byl připraven a vlastní čepel už bych měl dávno přichystanou. S trochou štěstí by si temný jedi ničeho nevšiml a vlezl tak rovnou do pasti. Kdyby to bylo možné nesekal bych ale bodal. Bodat proti zbroji sice mohlo být nejisté, musel bych odhadnout nějakou slabinu, ale rychlé pozvednutí meče a bleskurychlé bodnutí nebo krátký úsporný sek k němuž se není třeba tolik rozmachovat by mohli být dostatečně nečekané. Úder z otočky už by byl pomalejší a temný jedi by na něj mohl stihnout reagovat. Znamenalo to riskovat, jenomže právě takové riziko mohlo být tím co rozhodne a proto jsem svou myšlenku okamžitě zařadil, jako jakýsi plán B, Nad použitím toho triku jsem přeci jen trochu váhal. Jednak jsem musel v ruce držet meč a pak to bylo ne jen nebezpečné, ale taky trochu zákeřné. Při tréninkovém souboji bych si něco takového nemohl dovolit, protože by to nebylo zrovna čestným způsobem boje, ale v tomhle tuhém boji jsem se na věci musel dívat trochu jinak. Nevěděl jsem, kolik příležitostí budu ještě mít. Nejspíš ne víc, jak jednu a tak jsem se musel spolehnout na něco účinného, i když to třeba nebylo úplně jako z učebnice.
Pak jsem si opět přivolali na pomoc své světelné meče a souboj mohl pokračovat ve stejných kolejích, což prakticky znamenalo, že jsem opět byl nucen přejít do defenzívy, z níž jsem se vytáhl dalším z bleskových protiútoků. Ještě jednou jsem se to rozhodl vyzkoušet, než přistoupím k riskantnímu plánu B. Podařilo se mi provézt šikovný útok v oblasti těsně nad rameny a už jsem si začal dělat naděje, jenomže to místo temného jedie odnesla pouze jeho přílba.
To co jsem po odpadnutí helmy spatřil mi totiž doslova vyrazilo dech. Nevěřícně jsem ustoupil o dva krátké krok zpět a na krátký okamžik strnul. Tentokrát jsem nemusel vůbec nic předstírat. Byl jsem si jistý, že Isador odletěl na Danthomir, protože mi to ráno zvěstovala Tiinan a za tak krátkou dobu se přeci nemohl vrátit a ještě ke všemu tolik změnit. Navzdory tomu byl zde, podivně skutečný, jak by nikdy hologram, nebo něco podobného mohl být jen z těží a bojoval se mnou.Bojoval ke velice přesvědčivě, tak že se všechno zdálo jako doopravdy.
I pocity v síle, ta temná strana, zloba, nenávist se zdáli být naprosto realistické.
Ale on přece nikdy.... nikdy neměl tak blízko k temné straně. Je v chámu doma tak jako já. On Isador, kterého jsem znal a ve všem věřil. Nedokázal jsem tomu uvěřit, pochopit, vysvětlit co se to vlastně děje. Ani trochu se mi to nelíbilo.. Pouhá představa, že by to mohla být pravda se mi zdála být děsivá.
"Co se to děje?," vydechl jsem téměř šeptem.
Nemůže tu být Je na Dantomiru, zopakoval jsem si v duchu, abych se uklidnil.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

Zlý Isador se zamračil a vycenil při tom zuby, ostré a špičaté, jako by si je brousil. O úder srdce později napřáhnul levou ruku, ve vzduchu zasmrděl ozon a z konečků prstů mu vyšlehnul elektrický oblouk.
Nadrilovaným shienovým pohybem světelného meče pro prudkou reakci na jakýkoliv nečekaný podnět jsi rozvětvený modrý blesk odstínil. Čepel se rozbzučela hlasitěji a na okamžik se stala méně stabilní, přižemž se přes ni elektrický výboj neškodně vybil do energetického článku.
Padlý Jedi to ale nevzdal a vrhnul proti tobě blesk ještě silnější. Zapřel ses světelným mečem, rukama pevně svírajíce jílec, a opatrně couvnul, s vědomím nebezpečné sekery blíže a blíže za tvými zády.
Snažil se tě na ni natlačit. Bleskový útok nepolevoval, ba naopak nabíral na intenzitě. Isador přidal ještě druhou ruku a dvojnásobný nápor již přestával být únosný.
Ze všech sil jsi vzdoroval a snažil již ani kousek nepřiblížit k na tyči se houpajícímu, dolů směřujícímu půlkruhovému ostří vysokému jako ty. Při každém zhoupnutí jsi cítil, jak tě ovanul poryv větru.
Útok Silovým bleskem se stal příliš intenzivním na to, aby bylo možné jej blokovat světelným mečem. Větvící se výboje ti ho znovu vyrazily z ruky a vrhly tě proti sekeře, naštěstí pro tebe zrovna v okamžiku, kdy byla ve své střední poloze, takže jsi do ní narazil zády naplocho místo abys byl rozetnut. Zorné pole se ti zatemnilo, cítil jsi jen bušení krve ve spáncích a v uších a omračující bolest.
Už jsi ani nevěděl, jak se ti podařilo se odvalit zpod ostří. Svět opět získal konkrétnější podobu, když ses po čtyřech a zády po zemi plazil pryč, stále však odhodlaný k provedení svého malého fíglu, jehož realizace se vzhledem k neočekávanému vývoji událostí poněkud zkomplikuje, avšak stále bude možný.
Zlý Isador ti věnoval nenávistný pohled svých nepřirozených, svítivě zbarvených očí a napřáhnul se světelným mečem k poslednímu úderu.
Nadešla tvá chvíle. Tvůj meč byl nedaleko. Natáhnul ses po něm v Síle, opatrně a nenápadně, přeci jen podobnou věc už jsi v souboji jednou udělal. Už jen kousek, malý kousíček tě dělil od tvé zbraně, když...
Padlý Jedi stříbrnočerný jílec přišlápnul podrážkou obrněné boty a ťal rudou čepelí napříč tvou zbraní, která se rozletěla na dvě nestejně velké půlky. Z odseknutého emitoru světelného meče rezignovaně zasršelo pár modrých jiskřiček.
Srdce ti vyskočilo až do krku a skoro jsi cítil, jak ti tam buší.
Isador zařval jako rozzuřený medvěd a napřáhnul se znovu, s úmyslem připravit tě o hlavu.
Skoro jsi už cítil žár paprsku Isadorova červeného meče na svém krku, když se ke slovu připravilo podvědomí, vyhecované na hranice svých možností pudem sebezáchovy. Aniž bys na to předtím pomyslel, vyslal jsi před sebe mocnou telekinetickou vlnu, která Isadora odhodila mnoho metrů dozadu přímo do cesty sekeře, která ho rozťala v pase.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

Bojoval jsem s poněkud neodbytným tísnivým pocitem a věděl, že na mě Isador, ať už je pravý, či nikoliv, o tom, že by to vůbec nedávalo smysl, kdyby byl jsem se totiž pro udržení vlastního klidu neustále ujišťoval opět zaútočí. Každým zlomkem sekundy pozvedne znovu svůj světelný meč, vrhne se proti mě a jako před tím mi nedá jinou možnost, než abych se bránil.
Ale pak snad, když se všechno bude odvíjet tak, jak jsem si představoval....pak přijde chvíle na kterou čekám.
Jenže na útok světelným mečem nedošlo. Místo něj přišel jiný tah, který se tak docela nedal očekávat, stejně jako ty které už používal během celého souboje. Ve chvíli, kdy se temný Jedi s Isadorovou tváří, konečně pohnul, věděl jsem, že něco není v pořádku, že je něco jinak, než má být a taky to tak doopravdy bylo. Kdyby to skutečně byl Isador, nemohl by něco podobného nikdy udělat. Nastavením vlastního světelného meče jsem zareagoval tak tak, ale přeci právě včas, abych zneškodnil blesk, který proti mě temný jedi vyslal. Zpevnil jsem stisk na jílci a tak se postavil dalšímu nebezpečí ve stejné podobě.
S tím, jak rostla intenzita výboje, který bez konce naplňoval vzduch mezi mnou a temným jediem, rostlo i úsilí, které jsem musel vynaložit na to abych mu odolal. Postupně se stalo téměř nemožné blesky pohlcovat, ovšem polevit znamenalo přijmout plný zásah. Couval jsem se zatnutými zuby a nataženýma rukama v nichž se jsem snažil udržel vibrující meč a smažil se neodpadnout, protože bych pak dostal plný zásah. To co se mělo v zápěstí stát doslova viselo ve vzduchu.
Moje pravá ruka se sevřela naprázdno, když mi jílec, který již nebylo možno zachytit vystřelil z prstů a ve stejnou chvíli jsem ztratil pevnou půdu pod nohama. V zápětí jsem ucítil náraz, doprovázený tupým údarem, jak jsem narazil přímo do sekyry, snad jen čirou náhodou tak, že jsem opět minul její ostří. Pak jsem ztratil vědomí a dál jsem si vlastně všechno uvědomoval jen tak napůl, jako ve snách. To, že jsem podruhé unikl smrtícímu střetnutí s ostřím sekyr i to, že jsem se nějak dostal do vzdálenosti, která se dala považovat za bezpečnou. Zprvu jsem věděl jen, že se musím dostat od sekyr co nejdál, to že jsem beze zbraně a pokud se mi nepodaří můj světelný meč získat zpět, jako před tím, tak jsem se dostal z bláta do louže, protože na temného jedie si tentokrát tak snadno nepřijdu. Naštěstí jsem se nemusel rozhlížet příliš dlouho, abych našel svého věrného průvodce s modrou čepelí. Tím mé šance přeci jen trochu vzrostly, ale temný jedi je hned zas zmrazil, tím že jílec, který už jsem skoro držel v ruce rozťal na dva kusy. Mezi tím jsem musel čelit dvěma dalším útokům a bez světelného meče, na který jsem se teď již nemohl spolehnout to bylo opravdu dost špatné. Nějak se mi však podařilo před červenou čepelí ucuknout. Tentokrát jsem to byl já, kdo mírně pozvedl ruce, jako bych chtěl krýt a bránit holýma rukama. Sotva jsem věděl, co jsem pak přesně udělal. Viděl jsem, co se stalo s temným jedim a nemohl jsem tomu uvěřit, stejně jako jsem před tím nechtěl uvěřit tomu, že se nejedná o pravého Isadora. To co se stalo se totiž doopravdy zdálo být dostatečně neskutečné. Několikrát jsem o pouhý vlas unikl smrti, z toho jsem nejmíň dvakrát mohl skončit napíchnutý na ostří některé ze sekyr, ale unikl jsem, byl stále na živu a když se do podobné situace dostal temný jedi, skončil neslavně. Ptal jsem se udiveně sám sebe, čemu vděčím za takovou porci štěstí. Byl to opravdu zvláštní pocit.
Vstal jsem ze země a sklonil se nad místem, kde ležel rozbitý jílec světelného meče, který mě věrně provázel po celou dobu mého padawanského výcviku, Bylo mi líto, že jsem o něj přišel. Připomínal mi všechny úkoly, cvičné souboje, prostě velkou spoustu věcí a kromě toho jsem měl docela rád i to jak vypadal. Byl pro mě stejně jako pro vlastně všechny jedie nesmírně důležitý a cítil jsem se s ním po boku jaksi bezpečněji. Sebral jsem ze země, to co z již nefunkčního jílce zbylo a pokusil se to vzít s sebou. Nechtěl jsem zde nechat ani kousek.
Pak jsem se opět narovnal a rozhlédnul se po bojišti. Pokud jsem se odsud chtěl vypadnout, musel jsem se na obou stranách dostat přes houpající se sekyry. Bylo to sice dost nebezpečné, ale pořád to bylo jednodušší, než se k nim přibližovat zády nemilosrdně tísněn útoky temného jedie. Stačilo prostě počkat na správný okamžik, kdy byly sekyry ve správné poloze, tedy těsně před tím, než se přehouply otočily a začaly se opět vracet napříč chodbou a pak velice rychle a obratně proskočit na druhou stranu. Kdybych se chtěl vrátit do vstupní síně, musel bych na cestě zpět překonat pouze dvě sekyry, ale ve vstupní místnosti už jsem byl a nic, co by jednoznačně naznačovalo další vchod jsem neviděl, i když jsem si neměl čas hlouběji prozkoumat. Celou dobu pokračovala cesta stále někam dál. Nikdy se nevracela a tak jsem s nabízených možností vybral již podruhé možnost pokračovat v cestě dál, přesto, že to pravděpodobně znamenalo překonat víc sekyr.
Obrátil jsem se k nejbližší překážce po směru cesty. Zpět, do míst, kde ležel přízračný protivník s Isadorovou tváří jsem se již nechtěl ohlížet. Nechtěl jsem znovu vidět tu změněnou tvář, mít ten divný pocit, který ve mě vyvolával, cítit tu temnou stranu a nechtěl jsem si to ani příliš připomínat.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

S lítostí jsi opatrně sesbíral to, co zbylo z tvého světelného meče, a uložil to do bezpečí do vnitřní kapsy pláště. Odnesl to emitor, krystal zůstal nepoškozený a od krystalu níže byl světelný meč de facto v pořádku, takže možná půjde opravit, a i kdyby nešel, nebudeš muset při konstrukci dalšího začínat od začátku.
Překonat první, druhou, třetí, čtvrtou, pátou sekeru i všechny další, které už jsi přestal počítat, ti po dobrém vyměření a rozběhnutí nečinilo problém.
"Kehliane..." ozval se ti v hlavě šepot, když ses chystal proskočit pod ostřím té, jež vypadala, že je v řadě poslední.
"Kehliane Agmetere... Možná jsi dokázal porazit mě, ale dokážeš porazit sám sebe?"
Od stěn chodby vlevo i vpravo, i odněkud zepředu a zezadu ozvěna slaběji a slaběji opakovala "Porazit sám sebe, sám sebe, sám sebe... Kehliane Agmetere, Kehliane..."
Nebylo pochyb o tom, že hlas patřil temnému Jediovi, kterého jsi právě zabil. Od některých mistrů jsi slyšel, že někteří uživatelé temné strany Síly jsou tak zlí, že po smrti nemohou splynout se Sílou a odeberou se do sféry nazývané Chaos. Ale než se tak stane, mohou se v místě svého skonu projevovat jako poltergeisti či šepot v hlavě...
"Kehliane!" zasyčel onen hlas, když se chodba za sekerami rozšířila v sál, který vypadal jako nějaké dávno zapomenuté, v čase ztracené skladiště. Procházel jsi širokými uličkami kolem kovových regálů plných rozličného starého harampádí pokrytého více než palec tlustou vrstvou prachu.
Najednou se regály kolem tebe začaly třást, některé šuplíky s kovovým skřípěním samy vystřelovaly z regálů, padaly na zem a jejich obsah se sypal a tříštil všude okolo.
Naléhavé vnuknutí Síly tě přimělo vrhnout se kotoulem k zemi, právě včas na to, aby se na místo, kde jsi před malým okamžikem stál, zřítily několik metrů vysoké regály jako domino. Síla najednou začala doslova křičet, aby ses urychleně zvednul a uháněl dopředu. Rozličné předměty svištěly vzduchem tvým směrem. Kus zlomených dveří praštil do zrcadla asi metr od tebe a rozbil ho. Všechny stěny okolo vlastně byly pokryté velkými zrcadly sahajícími od podlahy až po strop místnosti.
Některá byla zvlněná nebo zakřivená, zobrazovala tak tvůj obraz jako zvláštně pochroumaný a strašidelně pokřivený.
"To stačí!" ozval se najednou místností další hlas, ale jeho původce jsi nikde neviděl.
"Posloužil jsi svému účelu, Temnonoši, čas tvé užitečnosti je u konce!"
Teprve teď jsi ho uviděl. V jediném rovném zrcadle přímo naproti tobě jsi stál ty. Avšak měl jsi na sobě černou kutnu, tvá tvář byla zjizvená, místy spálená a mrtvolně bledá a z ní démonicky plály stejné oranžové oči, jaké jsi předtím viděl u bytosti s Isadorovou tváří. Tvému negativu u opasku po celém jeho obvodu viselo více než deset světelných mečů. Poznával jsi světelný meč představeného Řádu mistra Windua, velmistra Yody, mistra Plo Koona, mistra Cina Dralliga. Světelný meč Irvina Tavise, světelný meč Tiinan Skymi, světelný meč tvého mistra Turji Mikara.
Tvůj zvrácený odraz v zrcadle si pomalu sundal z krku odpornou nazelenalou záři vydávající medailonek a napřáhnul ruku, ve které jej držel, před sebe.
"Nééééééééééééééééééah!" zařval hlas mrtvého temného Jedie, načež z medailonku vyšlehnul záblesk jasného, jedovatě zeleného světla a hlas utichnul nadobro.
"Vítám tě doma, Kehliane," promluvil pak obraz v zrcadle na tebe, jako by nic. "Neřekneš ahoj přátelům?"
Teprve teď sis všimnul, že všude okolo tebe z podlahy trčí špičaté kovové kůly a na nich jsou nabodané hlavy, s výrazem ukrutné agónie stále napsaným ve tvářích. Byly to useknuté hlavy Jediů a mezi nimi hlavy všech, jejichž světelné meče visely na opasku postavě v zrcadle.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

Postupoval jsem přes sekyry, tak abych při tom mohl zachovat dostatečnou míru opatrnosti. Přeci jen by bylo dost hloupé nechat se vinou nějaké neopatrnosti, rozsekat právě teď když už bylo po souboji. Nespěchal jsem. Vždy jsem nechal sekyru zhoupnout do jedné krajní polohy, mezi tím se připravil a na druhou stranu proskakoval těsně před tím, než se sekyra otočila v druhé krajní poloze. Tak jsem bez zvláštních obtíží postupně překonával jednu sekyru po druhé, co jich tam bylo a že jich do konce nebylo zrovna málo.
Před poslední ze sekyr jsem se zastavil a ohlédl. Přiměl mě k tomu hlas temného Jedie, který se mi ozval někde v hlavě, v místech největšího soukromí, právě ve chvíli, kdy byl už téměř čas zareagovat a dostat se na konec řady nebezpečných překážek. Temný jedi zůstal někde hodný kus za mnou, nebo tomu tak alespoň mělo být, ale šeptavý hlas se ozýval, jako by mi byl stále na blízku, jako by se mi temný Jedi dosud držel v patách. Bylo to svým způsobem ještě divnější a záludnější, než stát proti temnému Jediovi tváří v tvář. Šepot který se ozýval, když se ozývat neměl, nebyl skutečný a ani zakrýt si uši by zřejmě nepomohlo, neboť se ozýval pouze někde v mých myšlenkách a to nebyl zrovna příjemný pocit.
Pokusil jsem se tomu šeptavému hlasu čelit. Nechtěl jsem dovolit, aby mě jakkoliv brzdil a ovlivnil byť by to bylo jakkoliv málo. Potřeboval jsem si zachovat ostré smysly, veškerou pozornost, ostražitost i myšlenky. Nemohl jsem dovolit, aby se s nimi ten hlas začal přetlačovat. Snažil jsem se ten šepot neslyšet, nevnímat, odsunout stranou, ale tak docela se mi to nedařilo. Ten hlas se nedal jen tak potlačit slyšel jsem ho pořád.
Opět jsem počkal na vhodnou chvíli a proskočil poslední sekyrou. Teď jsem měl všechny sekyry za sebou a před sebou část chodby, jíž jsem mohl vykročit volně, bez manévrování a poskakování mezi ostrými kusy železa. Šel jsem až k vstupu do sálu a pak ještě dál dovnitř mezi nějaké regály, které tam stály. Šeptání dosud neustalo. Ten hlas tam byl pořád.
Ani relativní klid okolo netrval dlouho. Sotva jsem se dostal hlouběji do místnosti, začal sebezničujícího tanec regálů, mezi nimiž jsem se prodíral. Regály se začaly, rozpadat, rozhazovat své kusy po místnosti a nakonec se zřítili. Ještě, že tu byla síla, aby mě včas varovala, řekla mi že se něco chystá, přiměla mě dobrovolně se poroučet k zemi, následkem čehož jsem unikl tomu, abych dostal některým z velkých kusů zařízení místnosti po hlavě. přesně dle nápovědy v síle jsem se opět rychle zvednul ze země a pokračoval co nejrychleji dál. Snažil jsem se uniknout a krýt před těmi mým směrem létajícími a nebezpečně blízko se tříštícími věcmi, těmi účelovými projektily. Očima jsem hledal cestu, která by umožnila dostat se z téhle místnosti pryč. Na to abych se pokusil o cokoliv jiného, co by mi třeba zajistilo větší bezpečnost nebyl čas. Musel bych zabrzdit a dostatečně se soustředit, což bylo v současných podmínkách trochu ztížené a v tu chvíli už bych nemusel mít to štěstí, že by mě všechny předměty minuly.
Další podnět jako druhý hlas, který se ozval, podivná zrcadla ale i všechno ostatní kolem sebe jsem sice registroval, ale příliš jsem o tom nepřemýšlel. Mou hlavní myšlenkou v tu chvíli bylo dostat se do bezpečí a uniknout před tím zmatkem, který v místnosti panoval. Zastavil jsem se teprve ve chvíli, kdy se situace začala uklidňovat. Krátce před tím, jsem zahlédl velké zrcadlo, obraz v něm i scenérii v jeho blízkosti.
Naskytl se mi opravdu ošklivý pohled. Vlastně všechna toho co pro mě něco znamenalo tam předemnou leželo v prachu a v troskách. Byla tam většina těch, které jsem znal, kteří mi bývali na blízku. Na čelních místech mistr Turja, který představoval mé nejbližší pouto s řádem a byl jakýmsi ztělesněním toho, co jsem se učil a Irvin, který se počítal mezi opravdu dobré přátele, jeden z těch, na nichž mi též docela dost záleželo. Vedle nich všichni ti mistři, členové rady, jenž jaksi reprezentovali a vlastně představovaly celý řád Jediů.
Co by se asi mohlo stát, aby to někdy vypadalo tahle? A co by potom bylo s řádem se všemi ostatními Jedii? Ale to se určitě nestane! Nemůže se to stát! Nesmí!
Nad těmi troskami všeho mě známého se tyčila další přízračná postava, jejíž podoba měla něco společného s mou vlastní, přeci však mi byla v ledasčem cizí. Ztělesňovala snad všechno, čím bych já nikdy být nemohl. Bylo to snad dost a dost nemožné, abych se něčím podobným stal. Řád, mistr Turja a těch několik přátel pro mě bylo vším. Znova a tak nějak dost intenzivně jsem si to uvědomil. Věděl jsem, že bych něco podobného dílu, které jsem viděl před sebou nedokázal udělat. I kdybych tisíckrát mohl, jako že jsem nemohl, něco takového bych zřejmě ani nedokázal, bych to neudělal. Zaprvé proto, že bych tím zničil vlastně všechny vlastní hodnoty a spolu s nimi sám sebe, a pak proto, že jsem k zabíjení neměl nikdy blízko. Dosud se vlastně vyskytly pouze dvě příležitosti, kdy bylo nutné, abych něco podobného udělal a pokaždé jsem si to jasně uvědomil, i když jsem neměl příliš mnoho důvodů toho litovat.
Ani na meče, které visí té postavě v zrcadle u pasu bych nevztáhl ruku, dokud by mi to jejich nositelé nedovolili, nebo pokud by nebylo jiného vyhnutí v krajní nouzi. Jak bych potom mohl kohokoliv z nich zabít, jen tak, aniž bych k tomu měl nějaký důvod? a já jsem přeci nikdy žádný takový důvod neměl. Naopak jsem si každého z nich vždycky vážil.
Až v tom okamžiku mi tak trochu docvaklo, co to vlastně temný Jedi říkal a co jeho slova znamenala. Již podruhé jsem tam poněkud strnule stál a bojoval s vlastními myšlenkami a pocity vyvolanými tím co jsem viděl před sebou.
Ty obrazy přece nemluví pravdu. Dosud to byly jen samé přeludy, proč by to měli mít pravdu zrovna teď. Hlavně se uklidni a nedej se vykolejit, vyvézt z vnitřní rovnováhy. Nech sílu aby tě vedla a v klidu uvažuj, říkal jsem si v duchu ve snaze mobilizovat své odhodlání, přesvědčit sám sebe a zastavit nežádoucí myšlenky a pocity. Tyhle nepříjemné myšlenky jsem musel zastavit dřív, než bude pozdě, než začnou nahlodávat mou sebekontrolu. Na okamžik jsem sklopil oči, zahleděl se na jedno místo, na svém rukávu a snažil se ve vlastních myšlenkách rychle udělat pořádek. Pak jsem zase oči zvedl k přízračné postavě v zrcadle a jemu v odpověď konečně procedil mezi zuby:
"Ovšem. Až své přátele skutečně potkám, určitě je nezapomenu pozdravit,"
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

"Možná už to nebude tak dlouho trvat," prohlásilo tvé zlé já a zašklebilo se směrem ke kůlům s hlavami.
"Je škoda, že Isador zničil tvůj světelný meč. Chtěl jsem ho do sbírky. Za to nabodnu jeho hlavu na kůl vedle hlavy té jeho... lásky."
Při vyslovení slova láska se tvář tvého negativu zkřivila do opovrhujícího šklebu.
"A vedle jejich hlav a hlavy tvého skvělého mistra pak i tvou. I když..."
Postava v zrcadle si založila ruce na hrudi, jako by nad něčím přemýšlela.
"Možná raději přetvořím tvé vědomí k obrazu svému, dám ti ochutnat temnou stranu Síly a ponořím tě do ní tak hluboko, že si nakonec budeš přát, abych tě býval zabil rovnou.
Nevzdoruj, Kehliane. Vidím ti do hlavy, proplouvám tvým vědomím i nevědomím. Jsme jeden a ten samý, můžeš jen to, co ti sám dovolím."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

Tentokrát jsem se na přízračnou postavu v zrcadle díval, po celou dobu během níž mluvila. Z toho, co ten přízrak říkal a co mi snad mělo nahnat strach, jsem si příliš mnoho nedělal. Ta slova byla sice nepříjemná, ale ujišťování sama sebe, že nic z toho není pravda mi přeci jen dost pomáhalo a tak mohla má snaha o získání lepší sebekontroly dál. To co bylo řečeno navíc neznamenalo o moc víc, než všechno to co jsem viděl před sebou a to bylo taky to hlavní, co jsem musel překonat. Ten obraz, plný usekaných hlav ve mě sice stále zanechával nebezpečnou směs pocitů, ale já jsem s nimi nepřestával bojovat a rozhodně jsem se jim nehodlal poddat. Věděl jsem, že ve chvíli, kdy svou mysl, která v první chvíli utrpěla slušný šok dostanu zpět do klidného a rovnovážného stavu, až se mi podaří plně vyrovnat s tím, co vidím před sebou, budu mít napůl vyhráno. Cítil jsem, že ve mě žádné další hrozby ani zastrašování nemohou probudit strach a že pro mě tím pádem nemohou být ani tolik nebezpečné.
Stačí jen odolat, zcela se uklidnit, což se nezdá být na zcela špatné cestě, soustředit svou mysl, opevnit svou vůli. Takové umění bych měl ovládat a taky ovládám. Nepodlehnu strachu a emocím.
"Jen do toho," pobídl jsem toho druhého v zrcadle, když domluvil.
"Pokud jsi skončil, tak si to trochu ujasníme. Můžeš začít třeba u mě, ale ujišťuji tě, že neuděláš nic z toho. Vůbec nic, protože i ty jsi jen přelud. Nezabiješ mě, nezlomíš ani mě nedonutíš abych se nechal ovládnout temnou stranou. Nic z toho se nepodobá pravdě. Já se tě nebojím a to je taky všechno co ti k tomu můžu říct."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Zamčeno

Zpět na „Dokončené mise“