Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Příspěvekod Shisco » 24.10.2013 21:43:26

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

"Ó, vážně?" uchechtnula se bytost na opačné straně zrcadla a začala se hlasitě smát. Zatímco jsi ji však probodával pohledem, smích ji postupně přecházel, až zákeřný výraz v její tváří nahradila grimasa strachu.
"Ale to... To přece... Né, tak to..."
Strašidelným tichem, které teď v sále jinak panovalo, se ozvalo křupnutí a na spodní straně největšího zrcadla naproti tobě se objevila prasklinka.
"Ne!" křiknul přízrak a s hrůzou v očích na ni z druhé strany pohlédnul.
Prasklina se rozšířila a postoupila výše. Zlý Kehlian na zrcadlo přitisknul dlaně.
"Ne, to ne. Přestaň!"
Prasklina vystoupala asi do třetiny zrcadla a proťala místo, kde se v něm odrážely hlavy na kůlech. Okamžitě zmizely a nezůstala po nich ani stopa.
"Říkám dost!"
Přízračná bytost za zrcadlem začínala znít nepříčetně, jak seznala, že její příkazy nezabírají. Světelné meče za jejím pasem se jeden po druhém rozplývaly.
Prasklina popolezla ještě výše. Tvůj zoufale křičící zlý obraz se začal rozplývat také. Nejprve se vytratily nohy, pak trup a nakonec hlava, načež se zrcadlo prasklé odshora až dolů rozpadlo na maličké úlomky skla o velikosti nehtu a rozsypalo se po okolí. Pokropila tě sprška skleněné drti, nebyla ale ostrá, hrany byly hladké a zaoblené jako u bezpečnostního skla. Následně se začala s řinčením tříštit i ostatní zrcadla, jedno po druhém zároveň z levé i z pravé strany. Sklo létalo vzduchem, bylo všude okolo, s nejmenšími střípky jemnými jako vločky čerstvě padlého sněhu.
A jakmile byla všechna zrcadla po celém obvodu sálu napadrť, začala se pod tebou propadat i podlaha. Najednou jsi cítil, jak letíš někam dolů, celá scenérie nad tebou, již jsi viděl skrz jámu nad tebou, se ti tříštila před očima jako nějaká mozaika, jako když dítě rozkládá složenou stavebnici. Další a další střípky padaly za tebou a okraje jámy se rozšiřovaly, jak se celá místnost hroutila.

Najednou už jsi nepadal. Cítil jsi, jak ležíš na chladné tvrdé podlaze. Jakmile jsi otevřel oči, shledal jsi, že se nacházíš v té samé místnosti, do jaké tě zavedl ornamentovanými dveřmi mistr Yoda. Samy se otevřely, když na nich spočinul tvůj pohled.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Příspěvekod Merthor » 25.10.2013 14:04:13

Coruscant, Chrám Jedi, Komnaty jediských zkoušek

Stál jsem tam, stále pokračujíce ve svém duševním úsilí a mlčel. Čekal jsem co se stane dál.
Po tom všem, co se odehrálo po tom řetězci událostí naplněných vypětím a jedním překvapením za druhým, jsem na jisto očekával, že se opět dozajista něco přihodí. Že se přízračná postava, při tom jak kolem mě byly všechny ty věci věrohodné, i když to ve skutečnosti byli jen přeludy, o něco pokusí, že udělá něco, čím by se snažila vyvrátit moje slova, zneklidnit mě, vyvézt z konceptu. Přesně z něčím takovým jsme počítal ve chvíli, kdy jsem ta slova vypustil z úst. Jenže situace byla i tentokrát jiná, než jsem předpokládal. V odhadu toho co se stane, jsem byl dnes pokaždé poněkud pozadu. Ne, že by se nestalo vůbec nic, ale přízračná postava neudělala cokoliv z toho, čím by mi celou mou snahu ještě víc ztížila. To mě jen utvrdilo v mém přesvědčení o tom, že je to jen přelud, kterého se nemusím nikterak obávat a usnadnilo mi to návrat do dokonalé rovnováhy. Rozhodě už jsem nebyl tak nervózní jako na začátku tohoto setkání.
Dál už se všechno začalo odvíjet relativně hladce. Reakce přízračné postavy mě více a více utvrzovali v tom, že jsem na správné cestě, k tomu, abych se zbavil stínu, scény, kterou jsem měl před sebou. Tak nějak chladnokrevně napůl nezúčastněně, bez známky emocí, radosti, či strachu, jsem si to uvědomoval a přizpůsobil jsem tomu svou další strategii. Přes, napětí, které stále neklesalo a přetrvávalo potlačované emoce jsem se dobře ovládal a stále nedělal nic. Nehybně jsem stál, díval se do zrcadla, jako bych přes ten přelud hleděl někam do dálky a pokračoval v mlčení. Na přízračnou postavu, její slova, striktní pokyny jsem prostě nereagoval. Jak výjev začal postupně, po částech mizet, hlavy meče, celá postava, bylo to pokaždé o kousek jednodušší, neboť pokaždé zmizelo něco z toho, čemu jsem se před tím musel poměrně pracně bránit.
S každým ubyvším kouskem té strašlivé skládačky, jako by ze mě spadl těžký kámen.
Pak se definitivně rozpadlo velké zrcadlo předemnou. Instinktivně jsem zvedl ruku před sebe, abych se chránil, před střepinami. Mohl bych je s klidem a úplně lehce odvrátit. V tomhle případě to bylo něco trochu jiného, než když jsem utíkal před množstvím větších kusů a celými regály. Bylo to méně nebezpečné jednodušší, ale nebylo to třeba, protože pozůstatky zrcadla nebyli ostré. Bez obav jsem tedy ruku opět spustil a sledoval to, jak se tříští ostatní zrcadla. Očima jsem opět zapátral po tom, kde bych našel východ z místnosti. Další část chody, jinou místnost... Něco takového tam snad mělo být.
Najednou se mě zmocnil divný pocit, který byl svým způsobem podobný tomu, co jsem cítil, když se podemnou zčista jasna objevily ty otevřené padací dveře, i když zcela identický taky nebyl. Padal jsem někam do neznáma, nevěděl jsem, co je tam někde dole v propasti, která se tu z čista jasna objevila stejně, jako ty padací dveře a nemohl jsem tomu zabránit. Nemohl jsem dělat vůbec nic. V první chvíli jsem se mohl snad jen instinktivně zapřít nohama do podlahy, což nepomohlo a já jsem se začal propadat do nicoty, která se kolem mě objevila a stále se rozšiřovala. Zoufale jsem hledal něco, čeho bych se zachytil, něco co by mi umožnilo uniknout propasti, pádu do neznáma.

Otevřel jsem oči a překvapeně jsem zamrkal. V tu chvíli se mi zdálo poněkud divné, že nikam nepadám a že ležím v místnosti v níž jsem zkoušku započal. Bylo to tak nějak málo pravděpodobné, možná až paradoxní, že jsem mohl projít celou tu cestu a nakonec skončit opět na místě, kde jsem začal. Z velké výšky jsem spadnout nemohl, to bych si daleko jasněji uvědomoval náraz, nebo nějaké bolestivé následky. Navíc jsem postupoval vždy pouze dolů, ani jednou nahoru. A nakonec bych při pádu viděl věci reálnější, alespoň přibližující se podlahu a ty dveře. Neležel bych na zemi se zavřenýma očima.
Copak to celé Byl jen sen? Copak to nebylo reálné? Byla to celé jen iluze? zeptal jsem se v myšlenkách sám sebe, ale dobře jsem věděl, že to tak úplně nesedí, protože kdyby to byl jenom obyčejný sen, tak bych se pravděpodobně probudil a zjistil, že jsem ve svém pokoji. Rozhodně bych neležel na podlaze místnosti do níž mě zavedl mistr Yoda. Musel jsem se spokojit s tím, že je to všechno tak trochu obtížně vysvětlitelné.
Zvednul jsem se na levém lokti a pravou rukou jsem se podvědomě dotkl místa, kde jsem obvykle nosíval svůj světelný meč Chtěl jsem tím začít s ověřováním toho, co je skutečné a co ne. Následně jsem se zvedl ze země a zadíval se na otevřené dveře. Postavil jsem se a pomalu ale jistě nabral směr k nim.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 30.10.2013 01:03:53

Coruscant, Chrám Jedi, Sál rytířství

Hned poté, co ses vzpamatoval, ses pohybem ruky přesvědčil, zda ti u boku na magnetické úchytce visí tvá jediská zbraň. Ke svému potěšení jsi nahmatal známý povrch válcovitého jílce s charakteristickými protiskluzovými kroužky, dlouhého přibližně jako tvé předloktí.
Jistým krokem, avšak beze spěchu, jsi zamířil ke dveřím. Nakouknul jsi dovnitř, ale viděl jsi jen neprostupnou tmu, a poté, co jsi udělal několik opatrných kroků kupředu, zčistajasna se kolem tebe v kruhu se sborovým zabzučením rozežhnuly čepele světelných mečů a zalily různobarevným světlem ornamentovanou podlahu kulatého Sálu rytířství.
"Přistup blíže, Padawane," promluvil mistr Yoda stojící přímo naproti tobě na stupínku, aby se výškově alespoň trochu vyrovnal ostatním členům Nejvyšší rady. Vedle něho stál mistr Windu, třímající svůj fialový světelný meč, dále jsi poznával mistra Saeese Tiina se zeleným mečem, Plo Koona s modrým mečem. Typické červené světelné meče mistryně Adi Galii a mistra Evena Piella, zelený meč Oppa Rancisise, modrý meč Ki-Adiho Mundiho. Žlutý meč nepřehlédnutelného Yaraela Poofa. A mezi nimi i zelený meč tvého vlastního mistra, Turji Mikara. Světelné meče bručely s tichou ozvěnou a čepele všech Jediů mířily špičkou ke stropu, jen Yoda měl svoji krátkou zelenou namířenou k zemi.
Mistr Yoda ti lehkým kývnutím hlavy pokynul, abys pokleknul, a když jsi tak učinil, Jediové namířili své meče k podlaze a vytvořili tak jakousi barevnou hvězdici, zatímco mistr Yoda se tím svým naopak napřáhnul.
"Kehliane Agmetere, z moci Rady, z vůle Síly..."
Velmistr ti přiložil čepel svého zeleného shota nad tvé pravé rameno a potom na levé.
"Tě prohlašuji Jediem."
Nato ti Yoda obratným švihnutím meče useknul padawanský copánek a ten když upadnul, korálky do něj vpletené zazvonily o podlahu.
"Rytířem Republiky," dokončil Yoda a věnoval ti přímý, skoro až vševidoucí pohled do očí.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Příspěvekod Merthor » 30.10.2013 15:35:57

Coruscant, Chrám Jedi, Sál rytířství

Došel jsem ke dveřím a přitom stále ještě tak trochu přemýšlel. Všechno se zdálo nasvědčovat domněnce, že se nic z toho, co se odehrávalo před tím, než jsem otevřel oči, ve skutečnosti vůbec nestalo. Pokud by se to mělo stát, pak by mi můj světelný meč nevysel u opasku, namísto toho by byl rozbitý někde v rukávu svrchní části mého oděvu, který by byl po divokém souboji také značně pocuchaný. Muselo to tedy doopravdy být něco jako sen, jakási představa, což by bylo svým způsobem odpovědí i na to, proč některé věci vypadaly naprosto nelogicky a jiné byly zase dost až naturalisticky reálné. Vysvětleno by tím bylo i všechno to, čemu jsem odmítal uvěřit a co jsem považoval za něco absurdního a nemožného, jako přítomnosti Isadora, který měl byt na Danthomiru. Ve snech přece mohou být pravdou věci, které nejsou jinak možné. Najednou do sebe všechno zapadlo a začalo mi to dávat docela dobrý smysl.
Otevřenými dveřmi jsem nahlédl do tmy před sebou.a můj dojem z toho, že jsou některé situace vzájemně podobné a že se opakují se na krátko ještě zvýšil. Stejně jako na začátku to byl krok do vše zastírající tmy, krok do neznáma. Přál jsem si vědět, jestli mě čeká další série podobných zážitků, nebo jiného. Hned v následujícím okamžiku, kdy jsem pomalu vešel do dveří, do tmy za nimi a kdy tmou skrytý sál prozářilo světlo vycházející ze světelných mečů, okolo stojících mistrů jsem si teprve doopravdy uvědomil, že to zřejmě znamená konec zkoušky a další kolo podivných zážitků už mě asi nečeká. Na to jsem taka tak úplně nebyl připravený. Byl jsem jaksi naladěn rychle se střídajícími obrazy a podvědomě jsem byl připraven spíše na jejich pokračování, než na barevným světlem ozářené tváře všech těch mistrů. stojících tam se slavnostně zažehnutými světelnými meči. Hlas mistra Yody, spolu s jeho vlastním aktivovaným mečem, nenechával nikoho včetně mě na pochybách, k čemu se schyluje.
Přesně dle pokynů mistra Yody, v souladu s ustáleným ceremoniálem jsem šel pomalu dál, kupředu směrem k výstupku, na němž mistr Yoda stál. Tam jsem na další naznačený pokyn poklekl na pravé koleno a uctivě jsem lehce sklonil hlavu i zrak. Zahlédl jsem, přední půlkruh klesajících světelných mečů, zblízka jsem viděl , jak ke mě klesá zelená čepel v ruce mistra Yody, její pohyby a to bylo jaksi všechno. Rytířské zkoušky byli u konce, oficiální ceremoniál také a já najednou cítil velkou úlevu a radost z dobře vykonané práce. Teprve potom jsem opět pozvednul hlavu a podíval se na mistra Yodu a ještě potom povstal.
"Děkuji mistře Yodo," řekl jsem polohlasně s nezakrytou vděčností v hlase.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 10.11.2013 09:57:33

Coruscant, Chrám Jedi, Sál rytířství

Mistrové následně zhasili své světelné meče a připjali si je zpět na jejich právoplatná místa po levém boku, načež jeden po druhém začali ukázněně odcházet.
Následně se postupně odtemnila velká, vysoká okna. Zalila kruhovou místnost slunečním světlem a odhalila ti tak jeden ze snad vůbec nejkrásnějších pohledů na Coruscant.
Jeden mistr po druhém opouštěli sál, jako poslední odešel velmistr Yoda a velké, ornamenty pokryté dveře s vygravírovaným emblémem Řádu se za ním zavřely, načež jsi uslyšel tlumený zvuk rozjíždějícího se turbovýtahu a byl jsi ponechán o samotě se svým vlastním, teď již bývalým mistrem.
Turja Mikar ti položil čtyřprstou ruku s dlouhými černými drápy na rameno.
"Vítám tě mezi rytíři, můj příteli," řekl a v úsměvu vynikly velké špičáky rostoucí mu ze spodní čelisti. "Jsem hrdý, že jsi to zvládnul napoprvé. Ne každému rytíři se to podaří. Dokonce i já jsem je udělal až na druhý pokus."
Turja zamyšleně pohlédnul na tvůj padawanský copánek stále se válející na podlaze. Sehnul se k němu a vzal ho do ruky.
"Cítím, že jsi trochu zmatený, Kehliane, a myslím, že je čas, abych uvedl některé věci na pravou míru."

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Příspěvekod Merthor » 11.11.2013 13:08:32

Coruscant, Chrám Jedi, Sál rytířství

Když jsem viděl, že je to opravdu pro tuto chvíli všechno, že se už nic dalšího dít nebude, ustoupil jsem o dva malé kroky vzad a zůstal stát na téměř stejném místě Očima jsem klidně přejížděl místnost sledujíce co se dalo z odchodu všech těch mistrů. To pro mě nebylo ničím zcela novým. S Radou setkal již několikrát, i když každé takové setkání bylo svým způsobem jedinečné a dost důležité. Většinou se tak dělo za přítomnosti mistra Turji a každé setkání mělo nějaký význam pro mou budoucnost, ale rozhodně to nebylo nic, co bych neměl znát, nic co by mě mělo překvapovat.
Posléze jsem sklopil oči k zemi, kde ležel můj copánek, dříve označující, že jsem padawanem a v tomto okamžiku hlásající, že jsem padawanem právě být přestal, jako bych tomu téměř ani nemohl uvěřit. Tady už to bylo trochu jinak. Pocit s tím spojený pro mě byl tak trochu neobvyklý. Bylo to něco nového, něco co jsem si vlastně uvědomoval asi jen částečně a na co jsem si musel teprve zvyknout. Ještě později jsem svou pohled upřel k jednomu z oken, která se již téměř úplně otevřela, ale pak když ke mě přistoupil mistr Turja, jsem se otočil.
"Mistře, já nevím, jestli najdu tolik slov, abych vám za všechno mohl dostatečně poděkovat," odpověděl jsem na chválu, které se mi dostalo. Teprve ve chvíli, kdy už byla tato slova vyřčena jsem si plně uvědomil skutečnost, že Turja Mikar už vlastně není mým mistrem a já jeho padawanem. Věděl jsem, že i to je součástí změn, kterým se budu muset tak trochu přizpůsobit, i když si ho nikdy nepřestanu vážit tolik, kolik jsem si ho vážil doposud a že i vědomí toho, co mě naučil a co pro mě udělal navěky přetrvá.
Běh svých myšlenek a vůbec vnitřní výsledek toho, co všechno se od rána až doposud událo jsem nezakrýval. Nepotřeboval a nechtěl jsem cokoliv skrývat a i kdyby Turja mě na to znal až moc dobře.
"Zmatený....? Asi trochu ano. Na spoustu věcí už jsem možná přišel, ale jsou to spíš takové domněnky. a možná by se mi mohlo podařit přijít na kloub i tomu ostatnímu. Asi bych na to potřeboval trochu času na uklidnění mysli meditovat a taky se mi ledacos musí tak nějak usadit v hlavě. Ale pokud mi k tomu můžete něco říct, tak to určitě neodmítnu a rád si to poslechnu."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 14.11.2013 19:30:01

Coruscant, Chrám Jedi, Sál rytířství

"A já děkuji tobě," řekl postarší Nosaurian, ruku stále na tvém rameni. "Ukázněnějšího a učenlivějšího Padawana, než jakým jsi mi byl ty, bych jen velmi těžko pohledal."
Následně Turja rozevřel dlaň druhé ruky a strčil ti do kapsy tvůj padawanský copánek.
"Chápu, že chceš nechat své Padawanství nadobro za sebou, ale myslím, že by sis ho měl nechat."
Stáli jste tam u širokých oken sahajících od podlahy až ke stropu po většině obvodu Sálu rytířství a koukali shora na coruscantskou ekumenopoli rozprostírající se jako na dlani, společně s čtyřmi vedlejšími Chrámovými věžemi kolem, o něco nižšími než ta hlavní, v níž jste se právě nacházeli, a nad celou tou scenérií vysoko stálo stříbrné coruscantské slunce.
"Nádherný pohled, že ano? Dávní Jediové pro výstavbu našeho chrámu nemohli vybrat lepší místo. Ale není to jen kvůli tomu výhledu, to zdaleka ne."
Složil si ruce za zády a na okamžik se zahleděl někam do vzdušných pruhů pro vznášedla, které v dálce jako proudící nitky protkávaly zástavbu i oblohu nad vámi.
"Tomuhle místu kdysi dávno říkali Posvátný vrch. A právě pod tímto vrcholkem se nachází mocný nexus Síly. Samotné tohle místo je protkané Sílou, nexus dodává Chrámu tu typickou auru bezpečí a pomáhá malým dětem, které byly přijaty jako novicové, naladit se na Sílu.
A právě ve tady ve Věži klidu, v Komnatách jediských zkoušek pod námi, je jeho působení vůbec nejsilnější. Může být tak intenzivní, že bytost naladěnou na Sílu uvede do tranzu. Všechny ty věci, co jsi viděl, ať už to bylo cokoliv, byly jen ve tvé mysli a zhmotňovaly se z tvých představ, myšlenek, obav a nadějí. A čelit svým vlastním myšlenkám je ta úplně nejdůležitější zkouška pro každého Jedie, a dá se říct, že je to jako očkování proti temné straně.
Když jsi tam ležel, mistr Yoda a já jsme tě hlídali pro případ, že by ses z tranzu nemohl probudit nebo se něco stalo..."

Takováhle věc Padawanovi před zkouškami moc na náladě nepřidá, ovšem v historii Řádu už několik Padawanů při zkouškách zešílelo, upadlo do kómatu nebo dokonce i zemřelo. Moc se o tom nemluvilo, ale to riziko tady bylo.
"Kehliane, víš, že když jsi byl malé škvrně, mistr Qui-Gon Jinn o tobě prohlásil, že jdeš cítit skoro jako repelent proti temné straně?" zasmál se mistr a odvrátil pohled od kosmodrapů za okny zpátky k tobě.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Kouř a zrcadla

Příspěvekod Merthor » 15.11.2013 18:04:30

Coruscant, Chrám Jedi, Sál rytířství

Poté co mistr Turja začal mluvit, s dalším drobným úkrokem jsem se pootočil zpátky, tak že jsem teď nestál naproti němu, ale spíš vedle něj. Stejně jako on jsem se zadíval jedním z velkých oken ven z chrámu, kde se naskýtal typický pohled na republikovou metropoli rozprostírající se všude okolo. Díval jsem se spíše dolů, tam kde se rozprostíraly rozlehlé prostory chrámového komplexu a pak jsem svůj pohled plynule posouval až k obzoru v na němž poněkud splývaly vrcholky výškových budov s prosluněným Coruscantským nebem.
Pozorně jsem poslouchal, co mistr Turja říká a snažil jsem se to spojit s tím co už jsem si uvědomil. Uvažoval jsem v podstatě správným směrem. Prakticky jsem se moc neodchýlil a to, co jsem si nedokázal zařadit byli jen některé podrobnosti. Každopádně jsme nyní chápal a cítil jsem, že když znám celou pravdu, je to pro mě zpětně všechno daleko snadnější. To co jsem označil za něco podobného snu, nebo nějaké zvláštní iluzi bylo ve skutečnosti způsobenou usměrněným působením síly na mou mysl. To nebylo nic nelogického, nic co by se nemohlo stát. Všechno do sebe dokonale zapadalo, takže teď jsem měl docela slušnou představu o tom, jak to ve skutečnosti všechno bylo.
"Takže jsem byl v transu a všechno, co jsem všechno to byli jen výtvory mého mozku, jako reakce na podněty vzniklé působením síly," zopakoval jsem sem a shrnul slova Turji Mikara, poté co zcela domluvil. Řekl jsem to s pochopením, ale také z lehkým úsměvem, který mi pohrával po poslední poznámce pohrával na rtech.
"Skutečně to tak mistr Jinn řekl? Pak mám ovšem velké štěstí, že zrovna mě ten repelent alespoň trochu chrání, před působením toho dotěrného hmyzu."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 18.11.2013 23:51:58

Coruscant, Chrám Jedi, Sál rytířství

"Přesně tak," přikývnul mistr Mikar. "Víš, je to pro mě strašný nezvyk. Musím říct, že mě dlouho přesvědčovali, abych si vůbec vzal Padawana, připadal jsem si celou dobu předtím jako špatný v učení kohokoliv čemukoliv, neměl jsem pocit, že dokážu vysvětlovat věci tak, aby je ostatní pochopili... Jenže pak jsem dostal na stará kolena tebe a po chvíli jsem si zvykl a všechno se to najednou stalo tak přirozeným..."
Tvůj nyní již bývalý mistr se na okamžik zahleděl do země, jak hledal v hlavě další slova, jimiž by vyjádřil, co má na srdci.
"A teď je z tebe rytíř Jedi. Nakonec jsem to zvládnul. Che! Kdyby se Jediové neměli varovat pýchy, pochválil bych se. Poplácal bych sám sebe po zádech, kdyby to bylo možné."
Nato se Turja frkavě zasmál, ale pak zavrtěl hlavou a zvážněl.
"Jsem už starý, Kehliane. Ani se nenaděju a bude mi sedmdesát pět roků, a přitom až dneska jsem si naplno uvědomil, že to všechno bylo jen v mé hlavě. Inu, celý život se učíme... A největší překážky si tvoříme my sami, v našich myšlenkách.
Bylo to bláznivých šest roků, chytil jsem asi druhou mízu, jak tomu říkáte vy lidé, a teď najednou je konec. Je to až k neuvěření, příteli, k neuvěření..."

Pak se mistr otočil a popošel ke stupínku, na němž předtím stál mistr Yoda, když tě pasoval na rytíře. Sehnul se, oběma rukama stupínek uchopil a zvednul jej, načež odhalil vysokou láhev dobrého, duhově se třpytícího likéru, a dvě skleničky.
"Schovával jsem si ji spoustu roků a nemyslím si, že se kdy naskytne lepší příležitost ji otevřít."
Položil stupínek na zem o kousek vedle a vzal láhev, načež uchopil voskovaný korkový uzávěr do zubů a opatrným škubnutím jej vyňal z hrdla.
Nalil do obou skleniček, jednu si vzal a druhou ti podal.
"Dneska si dáme do nosu. Pij, Kehliane, tvůj mistr ti to nařizuje," ušklíbnul se, načež svou sklenku pozvednul k přípitku.
"Připíjím na rytířství, na kuráž, na světlou stranu Síly a na šťastné konce!"
A i další chvíle, které jste trávili sami dva, tvůj starý učitel a ty, se nesly v podobném duchu. Během konverzování o událostech minulých z života mistrova i ostatních jeho vrstevníků přicházely další a další přípitky. Na jednotlivé Jedie, mezi nimiž nechyběl Yoda, zesnulý Qui-Gon Jinn a matka mnoha dětí Thracia Cho Leem. Duhového obsahu vysoké láhve pomalu, ale naprosto jistě ubývalo a ačkoliv likér neměl příliš mnoho procent alkoholu, pod jeho sladkými doušky se mluvení stávalo obtížnějším a zpěv naopak snazším, ačkoliv jste se oba snažili nedělat hluk a nepřilákat pozornost ostatních Jediů.
"Připíjím..." pozvedával Turja Mikar svou již mnohokráte naplněnou číši. "Připíjím na... Na..."
Turja si nemohl vzpomenout, na co že to vlastně chtěl připít, otevřel tedy ústa a vydal zavytí, při kterém mu z úst vyšel záblesk zeleného světla. Věc, pro kterou jsou Nosauriané známí, ale nikdo pořádně neví, jak to dělají.
"To... To neumíš, co?" řekl, křeníce se od jednoho ucha k druhému. "Jo, připíjím na... Třešňovou rtěnku Jediského lorda Valenthyna Farfally!"
Sál rytířství v nejvyšší věži Chrámu Jediů byl prázdný. Prázdný až na dvě postavy v hnědých róbách a béžových tunikách, které stály u okna, sledovaly dění venku a zpívaje všemožné písně, které jim přišly na mysl, se navzájem podpíraly a užívaly si jak výhled, tak i uvolněným stavem vnímání zvýrazněné kouzlo okamžiku, kdy jedna epocha, jeden věk jejich životů se uzavírá a zároveň se odhaluje další.
Minulost uplynula a budoucnost je stále v pohybu, s nekonečným množstvím možností, které si může pro galaxii připravit. Jedině přítomnost je to, na čem záleží dost možná nejvíce, a všechno ostatní nemusí být nic jiného než jen kouř a zrcadla...

Obrázek


KONEC
A titulková písnička:


Kód: Vybrat vše
http://www.youtube.com/watch?v=aZI0zEAsmu4

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Předchozí

Zpět na Dokončené mise

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků