Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvek od Shisco »

Prolog

KEHLIAN AGMETER - CTNOST JE JEN PRO ŽIVÉ

Psal se rok 974 Ruusanského datování, nebo jak by řekli historikové dob pozdějších, 26 před bitvou o Yavin. Byly to už téměř dva roky od chvíle, kdy mladý Jedi KEHLIAN AGMETER dokončil svůj výcvik a byl povýšen Nejvyšší radou Jediů do rytířského stavu, a tedy ustanoven strážcem míru, svobody, bezpečí a spravedlnosti a služebníkem Síly na plný úvazek. Před pouhými několika desítkami hodin se vrátil ze své poslední mise a nyní rozjímá ve svých Chrámových komnatách, aby nabral síly...



Coruscant, Chrám Jediů

Politická jednání jsou zvláštní věc. Jakkoliv se mohou zdát klidné a mírumilovné, ačkoliv tvůj světelný meč mohl po celou dobu tvého posledního úkolu odpočívat na svém právoplatném místě na opasku po tvém levém boku a fungovat jen jako odznak tvého postavení, i tady se bojuje, a dost možná je tento boj dokonce ještě namáhavější, ještě více vyčerpávající. Bojuje se tady myšlenkami, větami, nevyřčenými náznaky, intrikami. Kongres na Arkanii byl svolán kvůli stále větší rozpínavosti stále více si dovolující Konfederace nezávislých systémů a ačkoliv se nakonec všichni zúčastnění zčásti i díky tvé snaze rozumně dohodli, neměl jsi z nastalé situace dobrý pocit. Něco zlého viselo ve vzduchu.
Po návratu do Chrámu z politických jednání na planetě Arkania jsi padnul do postele a několik hodin spal. Probudil ses až v době, kdy nad touto částí Coruscantu panovala hluboká noc a Chrám byl poloprázdný, ba dokonce ještě prázdnější než poloprázdný, neboť když sis po probuzení zašel na půlnoční svačinku do jídelny, na chodbách jsi málem nepotkal živou duši, jen pár osamělých postav stejně jako ty se navracivších zpět ze svých výprav nebo jen tak se procházejících, protože nemohou spát nebo vzhledem ke svému druhu vůbec spát nepotřebují.
Nebyly to ani dva týdny od té doby, co na Mawanu zemřela mistryně Yaddle, dlouholetá přítelkyně mistra Yody a společně s ním jedna ze dvou známých příslušníků jejich rasy. Nyní už zbyl jenom jeden. Tvůj starý mistr Turja Mikar byl jeden z možných kandidátů na uvolněné místo v Nejvyšší radě, avšak nakonec se nástupkyní Yaddle stala mistryně Shaak Ti.
Seděl jsi za stolem ve svých komnatách a obracel v rukou flimsiplastový výtisk knihy Cesta Jedie: Manuál pro studenty Síly. Byl jako nový, neboť ses o něj dobře staral. Jakpak by ne, dostal jsi ho od Turji v den, kdy se stal tvým učitelem.
Podle tradice se tato kniha předávala po generace vždy z mistra na učedníka. Turja Mikar nebyl první učedník svého mistra, dostal tedy zbrusu novou a na přední straně se skvěla úhlednými aurabeshovými písmeny dvě jména dosavadních majitelů.
Turja Mikar
Kehlian Agmeter

A zanedlouho do ní možná přibude i třetí. Listoval jsi ze stránky na stránku a prohlížel komentáře a poznámky psané Turjovým rozevlátým padawanským rukopisem.
Myslím, že ty sám natolik uzrál jsi, abys výcviku jednoho z budoucí generace Jediů ty sám ujmout se mohl, až ještě pár zkušeností získáš...
To byla slova, která ti řekla Yaddle několik dní předtím, než odletěla na Mawan a nikoho z vás ani nenapadlo, že se už nevrátí.
Za čtyři hodiny tě měl čekat mistr Windu ve věži Rady s dalším úkolem. Sice se vyjádřil, že by sis měl řádně odpočinout a že to klidně může udělat někdo jiný, ale řekl také, že pro tento úkol jsi jeden z nejvhodnějších rytířů. Moc detailů jsi zatím neznal, avšak představený Řádu ti stihnul sdělit, že se jedná o prošetření situace ohledně rytíře Jedi, který se již podezřele dlouho neohlásil při plnění dlouhodobé humanitární mise a byl prohlášen za nezvěstného...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jediů

To co se v poslední době začínalo dít pro mě nebylo zrovna jednoduché. Právě naopak, pokud jsem o tom mohl já sám něco soudit, připadlo mi to obtížnější a namáhavější, než většina z toho, co jsem dělal a čemu jsem se učil před tím, i když to mohlo být pouze subjektivní zdání. Příčinou snad nebylo hlavně to, že jsem musel na mise cestovat sám, nesl za jejich výsledek veškerou zodpovědnost, aniž jsem se při tom mohl opřít o svého mistra, jeho znalosti, moudrost, to co mě naučil a v čem mě podporoval. S tím, už jsem se plně vyrovnal, stejně tak, jak se s tím musel svým způsobem vyrovnat každý rytíř Jedi těsně po svém povýšení a nyní už to pro mě nepředstavovalo pražádný problém. Bylo to dáno spíše charakterem samotných úkolů, které mi byly přiděleny a které jsem měl plnit. Poslední úkol,spojený s účast na kongresu na Arkanii, jehož ryze politický charakter pro mě byl něco poměrně nového, do čeho jsem předtím neměl tolik možností proniknout mi připadal obzvláště obtížný a vyčerpal mě tak jak to jen bylo možné, až téměř k určité hranici mých aktuálních možností. Sebral mi až překvapivě mnoho sil. Ne že bych snad pomyslel na něco v tom smyslu, že bych podobný úkol odmítl, ale nepřipadal jsem si nijak zvlášť nadaný uměním vést složitá politická jednání a necítil jsme se při nich nijak zvlášť silný. Dalo mi značnou práci sledovat všechny ty polopravdy, manévry a rafinované kličky, při tom všem se nenechat ovlivnit udržet si vlastní stanovisko, hájit je a snažit se dosáhnout nějakého přiměřeného výsledku. Přitom výsledky těchhle jednání bývají dost často takové nijaké a při nejbližší příležitosti se začínám úplně od znova a tohle jednání nijak nevybočovalo. Skončilo obvyklým výsledkem, tak, že úplně všichni zřejmě museli konstatovat, že výsledek mohl být určitě lepší, jen kdyby... Na toto téma to určitě nebylo poslední jednání, vzhledem k průběhu jednání o tom asi ještě ledacos uslyšíme. Zkrátka kdybych měl volit, mezi ostatními bych téhle misi zřejmě sám o sobě přednost nedal. V řádu byla celá řada Jediů, kteří v této oblasti byly nadanější a lepší, mezi nimi určitě i Irvin, který mě o tom nejedenou přesvědčil. Jeho předpoklady se k něčemu takovému hodily lépe a jistě by se toho úkolu zhostili ještě s větším úspěchem, než se to povedlo mě a někteří další stejně tak jako on. Jenže v poslední době se pořád něco dělo, atmosféra na některých planetách jaksi zhoustla a politických jednání tím pádem nijak neubylo. Alespoň při větší části politických jednání měl potřeboval mít řád Jediů své zastoupen, aby si udržel přehled o situaci a v případě potřeby se mohl aktivně angažovat. Nejen v důsledku toho bylo nutné chápat, že je v některých případech potřeba vyslat toho, kdo je zrovna dobře při ruce, i když by se samozřejmě jinak mohl najít někdo ještě schopnější a snad i proto, že jsem si to uvědomoval jsem nikdy dlouho neváhal s ochotou přijmout jakýkoliv úkol, bez ohledu na to, jak je obtížný, nebo čeho se dotýkat a to i včetně toho posledního, z nějž jsem se nedávno vrátil.
Jak už to v případě takto náročných úkolů často bývá, aktivita mi vydržela přesně do chvíle, kdy jsem překročil práh vlastního pokoje. Potom už bylo všechno úplně naopak a mě složila únava. Potřeboval jsem spánek ne jen proto, abych doplnil chybějící energii, ale i proto, že jsem potřeboval chvíli na nic nemyslet, neřešit žádné problémy, prostě vypnout. Duševní únava byla znát stejně jako ta fyzická.
Vydatný hluboký a ničím nepřerušovaný spánek mě osvěžil, jak tomu bylo ve většině případů. Když člověk se spánkem rozumě hospodařil, nemusel spát ani tak dlouho, aby zvýšil svou hladinu energie, do nějakého rozumného stavu na požadovanou míru v ní je schopen alespoň něco pořádného dělat. Převrácený rytmus dne a noci pro mě nebyl zcela běžný a přirozený, ale věděl jsem že se to může stát, že s tím musím počítat a taky k takovému lehkému narušení sem tam v závislosti na plnění misí došlo. Snažil jsem se ještě usnout, ale už se mi to nedařilo, tak jako před tím.
Ještě chvíli jsem se jen tak převaloval a pak vstal a šel si sehnat něco menšího k jídlu, což byla další věc kterou jsem musle aplikovat k úspěšnému dočerpání sil. Nedivil jsem se, že jsem na chodbách chrámu skoro nikoho nepotkal. V noci nepanovalo takové hemžení, jako ve dne. Ostatně k tomu ani nebyl moc důvod.
Vrátil jsem se a ještě chvíli odpočíval. Někdy nad ránem jsem definitivně vstal, vytáhl si jednu ze svých knížek, neboť z archivů jsme v této chvíli nic půjčeného neměl a začal v ní lisovat. Namátkou jsem obracel stránky a nechal myslí obrazy, které ta kniha vyvolávala. Většinou se jednalo o vzpomínky z doby, kdy jsem byl ještě padawan a to z ohledem na to, co to bylo za knihu a nakolik byla spojená s mistrem Turjou. Objevilo se ale několik skoro nových záležitostí. Mezi nimi by na předním místě, můj krátký rozhovor s mistryní Yaddle. Po své, ne příliš určité a možná i lehce vyhýbavé odpovědi na to, že jsem připraven ujmout se výcviku vlastního padawana, se mi dostalo přirovnání k mistru Turjovi a poučení o tom, jak si mistr a padawan mohou.být v některých odhledech podobní. Bylo to možná až trochu úsměvné a já už najednou vlastně neměl nic co bych na to řekl.
Ohlédl jsem se, abych zkontroloval čas, kolik mi ho ještě zbývá, než se budu muset odebrat do věže Nejvyšší rady na setkání s mistrem Windu. Cítil jsme, že ve vzduchu visí další úkol a byl jsem připravený ho připravený, stejně jako těch několik předchozích, přijmout. Respektoval jsem, že je potřeba něco vykonat a pokud se pro takový úkol hodím víc, než pro ty které se týkají politiky... Zvlášť, pokud bude možnost ještě trochu si odpočinout po cestě, neviděl jsme v tom žádný problém.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jediů

Sál Nejvyšší rady na vrcholku jihovýchodní věže Chrámu byl spoře osvětlen. Oblá červeně čalouněná křesla jednotlivých členů stála v kruhu opuštěná a prázdná, jen jedno prázdné nebylo. Seděl v něm rozvalený Mace Windu, s nohama široce rozkročenýma si dlaní opřenou loktem o koleno zamyšleně podpíral svou plešatou hlavu.
"Zdravím tě, Kehliane. Posaď se," řekl a pozvednul k tobě oči, jakmile jsi vkročil a dveře se za tebou zavřely.
"Nehodlám to nijak natahovat, takže přejdeme k věci. Nerim Du'shin je twi'lecký rytíř Jedi, který byl vzhledem ke svému nadání v léčitelství vyslán jako humanitární pracovník na planetu Felidoris ve Středním okraji, aby pomohl tamní populaci stižené epidemií moru."
Mistr Windu stisknul tlačítko na malém ovladači připevněném na opěrce svého křesílka, načež se vprostřed kruhového sálu zjevila holografická fotografie vysokého Twi'leka se žlutou kůží a dlouhými lekku, oděného v černou tuniku s krátkými rukávy a bez pláště, vysoké pevné kožené boty a bezprsté rukavice ze stejného materiálu. Jedi na obrázku měl za pasem rukojeť světelného meče zavěšenou za kruh připevněný na konec jílce jako hruška. Meč byl klasické konstrukce s jednou čepelí, avšak s rukojetí delší, než bývá u takového zvykem, tak jeden a půl, možná jeden a tři čtvrtě tvého jílce.
Další kliknutí tlačítka změnilo Jediův portrét za obrázek hnědomodrého, místy světle šedými mračny zakrytého světa doplněný o základní astrografické údaje.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jediů

Ke vstupu do sálu ve věži Nejvyšší rady jsem dorazil s přiměřeným předstihem a protože jsem zase nechtěl přijít příliš brzy, na malou chvíli jsem se zastavil a prodlel na místě, kde se běžně čekalo v pořadí na slyšení, přestože tu zrovna teď bylo spíše prázdno než-li nějaký velký nával.
Před tím jsem ještě chvíli věnoval prohlížení knihy spojenému s rozjímáním, ale už to nebylo tak docela ono. Relativně často jsem se díval na hodiny a odečítal čas, který zbýval do setkání s mistrem Windu, což trochu snižovalo pozornost a odvádělo mé myšlenky od obsahu knihy směrem k povinnostem, k dalšímu úkolu který mi měl být svěřen. Nakonec jsem zavřel knihu, opatrně s péčí ji uschoval a pomalu ale jistě jsem nabral směr chodbami k jihovýchodní věži, I když mě dostatek zbývajícího času nikterak nenutil, abych na setkání s mistrem WIndu pospíchal.
Po krátkém posečkání jsem nakonec vstoupil do sálu a po lehké úkloně zamířil k jeho středu, tak jak to bylo pokaždé ve zvyku. Že to mistr Windu moc nenatahoval, nezdržoval se formálním úvodem, nebo něčím takovým a že mi nabídl, abych se posadil jsem vzhledem k tomu, co jsme měl v nedávné době za sebou uvítal. Bylo to tak lepší a jednodušší, než stát na jednání před celou Radou. Stále mlčky jsem zamířil k jednomu z křesel, stojícího poblíž toho, v němž seděl mistr Windu, posadil se do něj, tak že jsem se směrem k němu maličko natočil a pozorně poslouchal to, co říkal. Informace byly stručné a zatím jich nebylo nijak mnoho, ale i tak jsem přeci alespoň pomalu začínal trochu vidět do toho o co vlastně mělo jít. .
Rytíře Nerima Du'shina jsem neznal, ač jsem si na základě té krátké informace snad dokázal docela dobře představit, jak vypadá jeho rasa, jaký je jeho profil a specializace. To, že se po něm budu muset porádně podívat vyplývalo i z toho, co už jsem věděl před tímhle rozhovorem. Ani o planetě Felidoris jsem neměl žádné detailní informace, zřejmě nebyla nijak zvlášť důležitá, ale to byly zcela běžné drobné problémy, které provázely velkou část úkolů a s kterými bych si zřejmě poradil i kdyby mi k tomu mistr Windu nic dalšího neřekl. Horší to bylo s epidemií moru, která na cílové planetě řádila.
To nebylo zrovna dobré zjištění. Epidemie byly vůbec svinstvo ve kterém se tedy nepracovalo nejlíp. Co jsem věděl, v zamořené oblasti musel mít člověk ochranné vybavení a dbát na dodržování všech bezpečnostních opatření, což práci většinou zrovna dvakrát neulehčovalo. I tak se mohlo ledacos zvláštního přihodit, nemluvě o tom, když si člověk nedával dobrý pozor, což se ale u Nerima Du'shina snad nestalo, zvlášť pokud měl s prací v daném prostředí nějaké zkušenosti a už se v něm někdy pohyboval. Jenže vyloučit se ještě s určitostí nedala žádná možnost z těch, které by mohly přicházet v úvahu jako vysvětlení.
Přesměroval jsem svou pozornost k holoprojektoru, který mistr Windu zapnul a pokusil si vtisknout do paměti podobu twi'leckého Jedie, abych ho bezpečně poznal, až ho budu hledat. Na planetu Felidoris jsme se podíval o něco zběžněji, ale co mě zajímalo především byla její poloha a další údaje, které mi mohly něco napovědět o planetě a tom, jak se tam dostanu.
Nakonec jsem se opět obrátil k mistrovi Windu a teprve nyní promluvil.
"Jaké jsou vaše poslední zprávy o Nerimu Du'shinovi? Nemyslíte si, že je mimo jiné možné, že mohlo prostě dojít k nějakému neštěstí, spojenému s tím, co na Felidoris dělal?" otázal jsem se.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jediů

Mace Windu se na krátký okamžik zamyslel a povídá:
"Je to jedna z možností. Du'shin se po celou dobu, co na Felidoris strávil, hlásil každý týden s železnou pravidelností."
Hologram planety vznášející se nad prostředkem kruhového sálu Rady se pomalu otáčel a zatímco nad felidorisskými pevninami táhly mraky, věnoval jsi svou pozornost astrografickým datům okolo a v myšlenkách jsi byl už na cestě. Z dat, jimiž byl hologram doplněn, ses také dozvěděl, že Felidoris je feudální svět, vzhledem ke své nepříliš strategické poloze ne zrovna bohatý a také nepatřící k nejvyspělejším, s většinovým obyvatelstvem tvořeným místním genetickým poddruhem lidské rasy, avšak vyskytovali se tam i příslušníci jiných druhů.
"Od jeho poslední zprávy jsou to už téměř dva týdny. Kdyby šlo o jiného rytíře, vzhledem k povaze mise by bylo možné, že se prostě jen zapomněl ohlásit, ale ne, tohle není Du'shinův případ. Bere veškeré konvence Řádu velice vážně a pokud se na tak dlouho odmlčel, něco se mu stalo."
Představený Řádu opět sáhnul po ovládání promítačky. Namísto planety se znovu objevil rozmazaný hologram twi'leckého Jedie s dýchací maskou na obličeji a oděného ve splývavém bílém lékařském plášti, jak v nastavené dlani navlečené ve sterilní rukavici drží před sebou kapesní holokomunikátor:
"Toto je zpráva rytíře Jedi Nerima Du'shina umístěného na planetě Felidoris Radě Jediů na Coruscantu. Za uplynulý galaktický týden jsem zaregistroval mírný vzestup nově nakažených jedinců teplokrevných druhů, avšak situace je stále pod kontrolou. Jinak nedošlo k ničemu, co je potřeba hlásit. Du'shin konec."
Hologram postavy zablikal a zmizel.
"Ať už se na Felidoris děje cokoliv, raději se měj na pozoru, Kehliane. Du'shin je sice svým zaměřením léčitel, ale je také schopný bojovník a vždy se o sebe uměl postarat, když se dostal do nebezpečné situace.
Máš ještě nějaké otázky k ujasnění, nebo jsi připraven vyrazit?"
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jediů

Zamyšleně jsem propojil prsty na obou svých rukou a uvažoval o těch několika dalších informacích, kterých se mi dostalo a o tom jaký může být jejich význam a jak zapadají mezi těch pár věcí, které už jsem do té doby věděl. Oči jsem vrátil nazpět na holografický obraz planety Felidoris a očima jsem znovu rychle přeletěl sloupek s některými jejími údaji.
Z odpovědi mistra Windu bylo docela zřejmé, že opravdu tak úplně neví, co se mohlo stát. Nevylučoval, že Nerim Du'shin, mohl zemřít, za blíže nevysvětlených, ale jinak spíše běžných okolnost, ani to, že se stalo něco docela jiného, co se taky nedalo blíže vymezit. Kdyby mistr Windu něco bližšího věděl, určitě by mi to nezapomněl říct. To samo o sobě něco vypovídalo a také to poněkud přidávalo situaci na vážnosti. Ani fakta spojená se samotnou planetou, jejím zřízením a podmínkami jaké na ní tak zhruba mohly být toho moc nenapovídala. Morová epidemie sice bylo jedno z vodítek k vysvětlení, které se nabízelo zdánlivě samo, jenže na takových planetách se na druhou stranu děje opravdu ledacos divného a třeba i špatného i když zrovna nejsou postižené žádnou zákeřnou nemoci. Něco se ale doopravdy stát muselo, protože kdyby se Nerimu Du'shinovi stala nějaká chyba v běžném zaběhaném postupu a on ji prostě nedokázal odstranit, mohl o svém osudu stihnout informovat, nebo by to snad mohl udělat i někdo jiný, kdo by o jeho osudu věděl, třeba pracovníci nějaké té humanitární organizace s kterou spolupracoval a zpráva by do Chrám možná přeci dorazila jinou cestou, nějakým nepřímým způsobem. I když v takovém případě by za určitých podmínek nemuselo být vůbec jasné, že se Řád Jediů hned dozví, co že se to Du'shinnovi na Felidoris vlastně přihodilo.
Určitou pozornost jsem věnoval složení ras vyskytujících se na Felidoris. V tomhle případě mě zajímalo, v jaké míře se mezi ostatními rasami vedle hlavní skupiny lidem příbuzného obyvatelstva vyskytují twi'lekové. Mnoho by jich být určitě nemělo, ale čím míň se jich tam vyskytuje, tím víc byl Du'shin viditelnější a nápadnější, což se samozřejmě dalo svým způsobem využít při mém pátrání. Pokud totiž tak úplně nezapadal mezi obyvatele, mohli mi pak snadněji říct, kde a kdy ho třeba zahlédl.
Jindy bych se asi více zajímal o klimatické a životní podmínky na Felidoris, abych věděl, jak se mám vybavit na cestu. Někdy se nevyplácelo podcenit informační přípravu, protože potom mohlo dojít k příletu k cíli, bez sebemenšího tušení, že se tam dá přežít jen s určitou podporou, v určitých uměle přizpůsobených podmínkách. Teď jsem věděl, že na misi budu ochranné prvky tak jako tak dost potřebovat, abych se před nákazou ochránil a tak jsem se touto částí dat nezabýval moc dlouho.
Zpráva Nerima Du'shina opět obnovila mou plnou pozornost. Záznam se dal považovat za dost důležitý. Při dostatku soustředění se z některých krátkých zpráv v rozhovorů dalo odvodit pěkných pár věcí. které byly pro toho, koho záznam zachycoval typické. Mohl to být pohyb, způsob řeči. Snad to bylo příliš detailní, ale tyhle detaily při hledání pomáhaly.. Znění zprávy mi sice nic moc neříkalo, ale slyšel jsem Du'shinův hlas a když nic jiného, viděl, že používá pro komunikaci dost běžný a dost jednoduchý způsob, takže nemá cenu se ho snažit dohledat podle nějakých zařízení, nebo technických vymožeností, které si případně mohl vzít s sebou. Ostatně každou věc, kterou sebou vláčel ven by po návratu musel podrobit pořádné desinfekci a v některých případech bylo lepší se něčemu podobnému spíše vyhnout a snížit tak i riziko, že přes veškerou snahu něco prostě bouchne.
Varování mistra Windu jsem si uložil do paměti mezi ostatní informace, letmo jsem přikývl, ale nahlas jsem ho nekomentoval. Stačilo se podívat na obraz twi'leckého Jedie, na jílec jeho meče a mistr Windu toho nemusel mnoho říkat, protože ten světelný meč vypovídal sám za sebe. Někteří Jeiové považovali světelné meče opravdu spíše za symbol, nebo zbraň kterou je třeba použít opravdu v největší nouzi a jejich meče tomu byly uzpůsobené, daleko spíš, než na praktickou stránku boje. Pokud si někdo udělal takhle specificky dlouhý jílec, zřejmě nechtěl, aby mu sloužil jen na ozdobu, ale sledoval tím spíš záměry související s vlastním bojovým stylem a s tím, jak mu světelný meč dobře přizpůsobit. Du'shinovi mohla vyhovovat možnost lépe po jílci posouvat ruce, Nebo tak při boji posiloval působení pákového efektu. Každý dělal svou formu, svůj styl trochu jinak.
Snažil jsem se ještě na něco přijít, vymyslet najít nějakou nesrovnalost, nebo si uvědomit, nějakou další věci, které při hledání budu potřebovat, ale bylo dost zřejmé, že i když se nebude jednat o nic záhadného, budu muset co nejrychleji vyrazit do terénu a od stolu tady v chrámu to určitě nevyřeším. Napadlo mě snad jen, že v podobné situaci jsou potřeba ještě bezpečné a nenakažené potraviny, že bych si taky možná nějaké mohl obstarat. Dalších dotazů, které by se týkaly přímo úkolu jsem neměl. potřeboval jsme si jen ujasnit dvě věci, před tím, než odejdu a pustím se do plnění úkolu. Nevěděl jsme kterým faktům mám přikládat největší důležitost a kterým směrem se tudíž obrátit a na co se zeptat. To budu muset teprve zjistit a zapřemýšlet nad tím. Základní fakta byla zřejmě již téměř úplně vyčerpána. Proto jsem se ptal jen tak napůl a napůl pouze uvažoval nahlas.
"Myslím, že všechno ostatní budu muset zjistit na místě. Před tím, si budu muset akorát zajistit ochranné vybavení. Předpokládám, že si ho smím pořádat běžným způsobem v chrámu? Ještě by mě zajímalo, nakolik se mohu obrátit na ty místní humanitární organizace? Určitě mají nějaké další informace a taky mají snad vybudovanou základnu, kam se je možné bezpečnější vracet a kde se každý může po návratu sterilizovat. A možná by se mi ještě mohla hodit ta holofotografie. Mohl bych ji ostat k dispozici?"
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jediů

"Samozřejmě," přikývnul Windu, načež vytáhnul z ovladače promítačky zabudovaného v opěrátku křesla malou datovou kartu a holografie svítící v prostoru naproti tobě zmizela.
"Vše podle standardních procedur," pokračoval představený, vložil kartičku do průhledného plastového pouzdra, aby se neušpinila, a vtisknul ti ji do dlaně. "Ve skladu ti samozřejmě dají všechno, co budeš potřebovat."
Mace Windu se postavil, nadzvednul mírně obočí a věnoval ti pohled, v němž se zračilo i mírné pokárání, jako že takovou věc už bys po dvou letech rytířství třeba mohl i vědět.
"Věřím, že ta organizace udělá vše, co bude v jejích možnostech, aby ti pomohla Du'shina najít. Přeci jen mít po ruce jediského léčitele jim hodně pomáhalo," řekl ještě, když tě vyprovázel, aby ti zodpověděl tvůj poslední dotaz.
"Nechť tě provází Síla, mladý Agmetere."
Zastávka ve skladu by měla být otázkou pěti, maximálně deseti minut a tvůj pět měsíců starý bronzový Delta-6 Interceptor, co ti byl přidělen jako tvá osobní loď, již na tebe čekal v hangáru přichystaný ke startu...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvek od Merthor »

Coruscant, Chrám Jediů

Převzal jsem pouzdro s datovou kartou, které mi mistr Windu podal, poděkoval mu a pečlivě si jej uložil do vnitřní kapsy. Další otázky jsem neměl. Když mistr Windu řekl, že se má všechno řídit, podle standardních postupů, znamenalo, že by to tak mělo platit i pro to ostatní. Bez ohledu na prostředí vykazující podstatná nebezpečí, se pravidla nijak neupravovala a tím co bylo obvyklé se řídila komunikace, podávání zpráv a všechno na co jsem se v této chvíli snad ještě mohl zeptat v rámci doplnění vlastních představ o situaci a tom co je třeba před tím než vyrazím na tuto misi udělat.
Další letmou úklonou jsem se rozloučil s mistrem WIndu a pospíšil si abych si zařídil těch několik věcí, které zahrnovaly přípravy na cestu. Ve svých komnatách už jsem se prakticky zastavovat nemusel. Těch pár základních osobních věcí, které jsem si potřeboval vzít s sebou jsem po poslední misi téměř ani nevybaloval, posbírané jsme je měl za malou chvíli, když jsem byl na odchodu a nyní jsem je měl u sebe. Stejně jsem toho vzhledem k okolnostem, podmínkám panujícím na planetě Felidoris nemohl s sebou moc táhnout a do svého obvyklého prostředku přepravy jsem toho taky nemohl moc nacpat.
Zamířil jsem tedy do chrámového skladiště, kde jsem si mohl vyzvednout ochranný oblek. Když jsem po chvilce čekání obdržel co jsem potřeboval, částečně jsem se převlékl. Vzal jsem si na sebe ochrannou kombinézu, abych byl připravený na rychlý kontakt s planetou Felidoris. Dýchací masku jsem si zatím nenasazoval, ale spolu se svým rouchem jsem si ji vzal s sebou.
Pak jsem si vzpomněl ještě na další z věcí, které mě napadly a tak jsme na poslední chvíli požádal ještě o polní láhev, do které jsem si chtěl nabrat alespoň minimální zásobu nezkažených tekutin. S jídlem jsem to příliš neřešil, protože by zabíralo akorát další místo a do té doby než si budu muset doopravdy nějaké zajistit snad něco objevím. Třeba mi i v tom pomůže ta humanitární organizace, protože mistr Windu měl pravdu, že je to v jejich vlastním zájmu.
S naplněnou polní láhví a všemi dalšími věcmi, které jsem potřeboval, počítaje v to i dataped a přenosný holokomunikační přístroj podobný tomu, jaký u sebe měl sebe Nerim Du'shin, jsem zamířil do hangáru. Chvíli jsem váhal, jestli nebude potřeba opatřit si jiný stroj, než ten, který jsem běžně používal, ale nakonec jsem usoudil, že k tomu zřejmě není vážnější důvod a zamířil jsem přímo kde stál mě přidělený jednomístný Delta 6. Právě na něj jsem si docela zvyknul, když jsem se snažil zdokonalit své z počátku trochu nejisté pilotní schopnosti a mimo to jsem na něho byl zvyklý, protože jsem v poslední době právě s ním cestoval na věší část ze svých misí.
Dýchací přístroj, patřící k ochrannému obleku jsem chtěl mít pro všechny případy co nejvíc při ruce. Ostatní věci jsem mohl zatím odložit do malého prostoru k tomu určeného a z něho je vyndat až po příletu na místo určení, kde je budu potřebovat. Poté jsem se usadil v sedadle pilota, připoutal připravovat loď ke startu. Krátce na to jsem ji zvedl nahoru a vydal se na cestu do Středního pásu k na planetu Felidoris.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Coruscant, Chrám Jediů

Ze skladů ses vrátil obtěžkán potřebným vybavením, hlavně ochranným oblekem včetně respirátoru, který jsi měl už zčásti na sobě, a neopomenutelné polní lahve se zabudovaným zařízením na úpravu vody, jež dokázalo učinit kdejaké svinstvo pitným a zdravotně nezávadným.
Za několik okamžiků už jsi seděl v kokpitu se zaklapnutým víkem, zapnutými pásy a údaji z nabíhájících systémů blikajícími po průhledovém displeji okolo tebe.
Oficiální autorizaci ke startu jsi obdržel během pouhých několika sekund a jakmile bylo palivo předehřáté a i ikonky všech ostatních systémů svítily zeleně, mohl jsi s Deltou vyplout z hangáru na coruscantské nebe, již výrazně elegantněji a zkušeněji než v dobách možná ne až tak dávných, kdy jsi byl v praktickém létání nováčkem.
Na orbitu to nebylo daleko, přesto jsi cítil, že ti je v ochranném obleku horko a začínáš se v něm potit. A to jsi měl před sebou ještě několikahodinovou cestu hyperprostorem.
Vysoko nad majestátně se klenoucím Coruscantem protkaným zlatými nitkami světel obíhaly hyperprostorové prstence Řádu, manipulačními tryskami udržující stálou orbitu, aby se nesrazily navzájem, nenabouraly do něčeho mimo jim vyhrazenou zónu nebo se nezřítily dolů na město.
Obletěl jsi veliký bitevní křižník ježící se turbolasery, aby ses k nim dostal, jeden sis vyhlédnul a vletěl do něj. Z přístrojové desky se na tebe rozsvítila zelená světla na znamení toho, že je stíhačka zadokovaná. Hyperprostorový vektor byl spočítán, stačilo opustit gravitační stín Coruscantu, navést loď na požadovaný vektor a zatáhnout za páku. Ucítil jsi tah aktivujících se nadsvětelných motorů v prstenci, tečky hvězd se protáhly v čáry, pak to škublo a čáry se změnily ve vířící modrofialový tunel.

Vesmír, soustava Felidoris

Musel jsi provést ještě tři meziskoky, neboť Felidoris nebyla v blízkosti žádné známé hyperprostorové tepny, než se o několik hodin později tvůj Delta-6 Interceptor vynořil zpět do normálního prostoru a ocitnul se v soustavě pěti planet obíhajících kolem menšího červeného až nafialovělého slunce. Jen jedna z nich, ta na druhé orbitální pozici, byla obyvatelná s podmínkami pro život založený na bázi uhlíku a dýchatelnou atmosférou typu I.
Na orbitě byl naprostý klid, neviděl jsi jednu jedinou loď, i senzorové obrazovky zely prázdnotou, jen sem tam pár dávnověkých solárních satelitů, a když ses se stíhačkou přibližoval, nekontaktovala tě žádná řídící věž ani letové středisko s přiděleným vektorem. Na frekvencích určených pro tyto účely bylo hrobové ticho. Když vtom...
Přeci jen něco. Senzory ti označily hyperprostorový prstenec přesně toho typu, jaký jsi nyní používal ty. Počítač poznal i jeho sériové číslo, navázal spojení a načetl údaje, provozovatelem byl Řád Jedi, naposledy zadokovaný stroj měl ID osobní stíhačky rytíře Jedi Nerima Du'shina. Po stíhačce samotné ale nikde nebylo ani vidu, ani slechu...
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvek od Merthor »

Orbita Coruscantu

Zatím co má Delta plynule stupala napříč Coruscantskou oblohou a prorážela atmosféru, aby se dostala na orbitu, rozhlížel jsem se po jejím okolí. Mé oči zkoumaly obzor, který se v důsledku stoupání relativně rychle měnil, ještě jednou se sklopily dolů k mizejícímu povrchu a pak se na další krátký okamžik vrátily do kokpitu směrem k přístrojové desce. Všechno se zdálo být v nejlepším pořádku. Jak ukazovaly přístroje, všechny systémy pracovaly správně, tak jak měly. Cítil jsem jako bych v rukou položených na řízení cítil plynulý pohyb stíhačky, jakoby řízení kladlo lehký odpor. což mě ujišťovalo o tom, že ji mám plně pod kontrolou. Tak to také bylo při pilotování správné.
S ochranným oblekem, který jsem na sebe navlékl pro jistotu už v chrámu to tak docela ideální nebylo, protože byl vzhledem ke svému účelu plně uzavřený a moc dobře neodvětrával. Ale tohle drobné nepohodlí, způsobené tím, že mi bylo trochu horko jsem musel vydržet. Teď už jsem byl nahoře a v kokpitu jsem toho moc s oblekem a jeho ochanými uzávěry dělat nemohl.
Oči jsem znovu pozvedl ve správný čas, abych mohl plně koordinovaně zareagovat a změnil svou letovou dráhu, jenž mi na cestě k hyperprostorovým prstencům přeťal bitevní křižník. Zatlačil jsem na řízení, na což stíhačka okamžitě reagovala a její nos se sklopil mírně dolů a začal se vychylovat doprava. Přiměřeně širokou pravotočivou zatáčkou jsem obletěl kolem spodní části křižníku, načež jsem Deltu vrátil do původního stoupavého kurzu, přímo k hyperprostorovým prstencům.
Prstenec jsem si dlouho nevybíral, poněkud jsem přibrzdil a vletěl jsem do toho, který byl zrovna nejblíže. Ověřil jsme si, že i tentokrát ej všechno v pořádku, což bylo, takže skoku do hyperprostoru už vlastně skoro nic nebránilo. V příhodném okamžiku jsem přesunul ruku a krátce škubnul hyperprostorovou pákou.

Vesmír, soustava Felidoris

Soustava Felidoris, to jak vypadala a jak byla docela pustá, nic z toho mě nějak zvlášť nepřekvapilo. Mistr Windu mi ukázal potřebné údaje, i obrázek z čehož se dalo udělat hrubou představu. To že jsem se vnořil z hyperprostoru a neviděl žádnou loď, ani nic jiného, co by bylo nápadné a upoutalo pozornost mě a senzorů, moc neznamenalo. Vlastně se to dalo se to předpokládat, tedy až tu drobnost, že takové planety většinou ležely dále ve vnějším okraji, spíše než-li někde ve střením pásu..Takové malé soustavy, většinou flotilou lodí obklopeny nebyly, protože tam většinou lodí přilétalo docela málo. Když k tomu taková soustava ani nebyla dobře dostupná a neležela na žádném z hlavních tahů, byla prakticky napůl odříznutá od Galaxie a to mělo vliv na spoustu dalších věcí.
S absencí komunikace už to bylo něco trochu jiného. Spousta, snad možná i valná většina známých planet, používala zaběhané bezpečnostní a komunikační postupy. A to některé z nich ani nemusely být moc hustě obydlené. Stačilo, když na nich byl nějaký bod, který měl takový význam, že si zasloužil trochu pozornosti. Ale možné bylo ledacos. Rozhodně to nebylo tak zvláštní, abych mě to jakkoliv vyvézt z míry a já na základě toho třeba měnil své úmysly..
Ještě jednou jsme prošel všechny běžné kanály, abych dal pozemní obsluze chvíli času na nějakou reakci. Ale brzy jsem pochopil, že dost možná ani žádné výzvy nedočkám a že bych čekal zbytečně.
Skoro v tu samou chvíli mi senzory ukázaly těleso, které nejspíš bylo hyperprostorovým prstencem.
Zamířil jsem k osamocenému prstenci, protože mě hned napadlo, jestli by to náhodou nemohlo souviset s Du'shinem. Nemohl jsem sice s jistotou vědět, že nepřiletěl jinou lodí, ale vzhledem k tomu, že řád Jediů stejný typ stíhaček a stejný typ dokovacích prstenců běžně užíval a jinak bylo na orbitě naprosto prázdno, byla to jedna dost pravděpodobných možností. Údaje, které vypadly z palubního počítače také v zápětí potvrdily, co už jsme si začínal myslet.
Nerim Du'shin prostě v tomto místě opustil prstenec a vydal se najít nějaké vhodné místo k přistání. Automaticky jsem následoval jeho příkladu, protože nic jiného jsem ani neměl v úmyslu a namířil si to přímo k planetě, kde jsme chtěl prověřit možnosti přistání.
Takových možností tu mohlo být víc, ale musel jsem je postupně prověřit. Možná, že na planetě přeci jen bylo něco jako kosmoport, který jen tak dobrou technickou, nebo personální obsluhu. Bylo to by to sice divné, ale nepřítomnost dalších lodí na orbitě by to nutně nevylučovalo. Pokud tady kosmoport vůbec nebyl, bylo by ještě možné, že si nějakou přistávací plochu zřídila humanitární organizace, která na planetě Felidoris působila a ke svému působení musela být čas od času nějak zásobována. To by možná bylo pravděpodobnější. A jestli tu nebylo, žedné právoplatné místo, kde by bylo záhodno přistát, byl jsem připraven na to, že se poohlédnu po Du'shinové stíhačce. Trocha námahy by mi pak třeba umožnila jít ve stopách twi'leckého Jedie.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Nad planetou Felidoris

Zatímco aktivní senzory tvého stíhače vytrvale pátraly po Nerimově signálu, na komunikačních frekvencích bylo stále stejně mrtvo, přestože jsi již sestupoval stratosférou, a nezměnilo se to ani poté, co čumák Delta-6 Interceptoru prorazil mraky, jejichž chuchvalce připomínaly vrstvu stříbrné šlehačky, a řítil se k nahnědlé zemi hluboko pod sebou.
Jakmile jsi začal rozeznávat v krajině zástavbu, bylo na první pohled jasné, že Felidoris k urbanizovaným planetám rozhodně nepatří. Naopak, krajinou se táhly jen uzoučké nitky vesnic a menších městeček v drtivé většině nedaleko modravých žilek vodních toků.
Konečně se komunikační panel probral k životu a nad přístrojovou deskou se ti rozsvítila holografická šipka označující vektor. Šipka mířila špičatým koncem na tebe a dolů k podlaze, značila tedy, že abys letěl požadovaným směrem, musel bys to otočit na opačnou stranu.
"Základna Světla naděje jediskému stíhači," promluvila na tebe tvář postarši lidské ženy se zapadlýma očima a šedivými vlasy. Podle jejích ztrhaných obličejových rysů patrných i přes nízkou kvalitu přenosu, kdy zvuk šuměl a obraz se trhal a byl kostičkovaný, jí mohlo být tak mezi šedesáti pěti a sedmdesáti roky.
"Mistře Du'shine, ani nevíte, jak jsem vděčná, že jste zpátky."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvek od Merthor »

Nad planetou Felidoris

Zatlačil jsem na řízení a sklonil příď stíhačky na sestup k povrchu planety. Čekal jsme jestli se přeci jen něco stane, jestli třeba ještě něco nezachytím. Koutkem oka jsem celou dobu spočíval na senzorech, i když jsem se samozřejmě spoléhal i na případné vjemy v síle, ale nedělo se nic. Vůbec nic, co by mi třeba pomohlo v mém pátrání. Necítil jsem nic a senzory zarytě mlčely, což by jinde bylo dobré znamení, že se nepohybuju v kolizním kurzu. Zvlášť na Coruscantu a jiných silně urbanizovaných planetách bylo třeba dávat si na to opravdu velký pozor. Na orbitě i v atmosféře prakticky vždycky bylo něco s čím by se člověk mohl srazit. Na téhle malé kol dokola opuštěné planetě, kde bylo takového daleko míň pravděpodobné to znamenalo spíš to, že Du'shinův osobní stroj není nikde v účinném dosahu.
Dohromady jsem toho zatím vlastně moc nevěděl a zatím ani moc neviděl. kopule hustých mraků mezi mnou a povrchem značně snižovaly až znemožňovali jakoukoliv viditelnost. Vidět víc a trochu se zorientovat jsem mohl teprve tehdy, až budu pod nimi a budu se pořádně rozhlédnout.
Když se tak stalo, zjistil jsem, že jakékoliv pátrání po Nerimu Du'shinovi, nebo jeho stíhačce by mohlo být ještě těžší, než se na základě prvního dojmu dalo očekávat. Bylo jasné, že Nerim Du'shin se mohl pohybovat v kterékoliv z těch vesnic tam dole podemnou a že je budu asi muset prozkoumat všechny než, najdu nějakou stoupu která mě posune v pátrání o něco dál.
Kdo ví jaké je mezi těmi ostrůvky civilizace vůbec propojení, nebo nakolik jsou izolované od těch ostatních. Ale pokud obyvatelstvo téhle planety nežije na jednom místě pohromadě, mohli si Du'shina o lépe všimnout.Navigace, která se nakonec přeci jen probrala k životu, byla v téhle situaci cennou a vítanou pomocí, stejně jako to, že se ozvaly komunikační kanály. Základna Světla naděje, to se určitě ozvala ta humanitární organizace, což na základě okolností byla opravdu asi nepravděpodobnější možnost. To bylo dobře. Stejně jsem chtěl u té humanitární organizace pokud možno začít. Mohli mi poskytnout nějaké informace a vůbec mi mohli docela dost v mé snaže pomoci.
Naklonil jsem stíhačku na levé křídlo a širším okruhem ji začal pomalu otáčet. Mezi tím, než se její příď dostane přesně tam kam ukazovala šipka jsem se mohl celkem pohodlně věnovat zároveň kontrole řízení i komunikaci zároveň. Docela lehce jsem se pousmál, když jsem si uvědomil, že si mě kvůli tomu, že obě stíhačky vypadaly stejně a snad i z té příčiny, že jsem na sobě měl ochranný oděv automaticky zaměnili s Nerimem Du'shinem. V tomto ohledu jsem se bohužel musel zatím zklamat.
"Jedíský stíhač Delta 6, základně Světla naděje," ohlásil jsem se do komunikačního zařízení.
"Jedná se o omyl. Dovolte mi prosím přistát, pak vám všechno vysvětlím."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Nad planetou Felidoris

Žena na opačné straně komunikátoru pomateně strnula a na okamžik zůstala stát jako přimražená, jak se snažila pochopit, o co tady kráčí.
"Povolení uděleno, jediský stíhači," řekla pak, když se vzpamatovala, a pousmála se, jako by vzhledem ke zdejšímu provozu nějaké povolení bylo potřeba. Tvůj Delta-6 Interceptor vytrvale klesal po šipce vstříc oblasti nejhustší zástavby, nabývající detailů, jak čísla na výškoměru vedle údajů ze senzorů klesala. Zdálo se to být něco na způsob hlavního města.
Už z výšky jsi mohl pod sebou rozeznat velkou, vysoko čnějící dřevěnou zeď klikatící se městem jako had. Vlastně i velká část města samotného vypadala, jako že je zbudována ze dřeva nebo z kamene. Městu dominoval objekt ne nepodobný opevnění nebo nějaké tvrzi umístěný na kopci tvořící centrum zastavěné oblasti, jež se kolem něho rozprostírala.
Šipka se teď stočila doleva. Poblíž budovy, která připomínala snad nějakou svatyni, protože byla vyšší než ty okolo a z její střechy čouhaly věžičky, bylo široké stavení sbité z dlouhých prken s viditelně odklápěcí střechou, snad nějaký provizorní hangár. Mezi těmito dvěma budovami bylo náměstíčko ve tvaru šestiúhelníku s malou fontánou uprostřed.
"Omlouváme se, ale hangár máme zaplněný zásobami, loď přivezla materiál a my ho nemáme kam jinam dát. Přistaňte na tom prostranství vedle."
Žena na hologramu se otočila, aby promluvila na někoho mimo záběr kamery.
"Počkejte tam, prosím, mistře Jedii," řekla poté, přičemž si otřela rukávem lékařského pláště pot z čela. "Doprovod, který jsem poslala, už je na cestě."
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 668
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město
Czech Republic

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvek od Merthor »

Nad planetou Felidoris

Odezva byla kladná a stručná, přesně taková, jakou jsem v tu chvíli zrovna mohl potřebovat.
Nešlo samozřejmě ani tak o povolení jako prvek složitého provozu, kdy může přistávat víc lodí najednou a kdy je potřeba všechno koordinovat. Šlo spíše o určitou zdvořilost vůči to organizaci a pak taky o přesunutí rozhovoru z oblohy dolů na povrch, kde bude určitě probíhat daleko jednodušeji.
Trhnul jsme řízením ještě o kousek víc doleva a pak zase na druhou stranu, Následkem toho se stíhačka nachýlila ještě víc na levé křídlo, rychle se stočila do požadovaného kurzu a pak se rychle vyrovnala. To už jsme byl připravený a v podstatě jsem podle navigační šipky nasazoval na přistání. Nos stíhačka se sklonil a mířil teď dolů směrem k zástavbě podemnou k jednomu ostrůvku civilizace.
"Rozumím," potvrdil jsem krátce konkrétní instrukce kterých se mi dostalo ohledně přistání.
Pak Delta 6 naposledy mírně změnil polohu. Nyní mířil přesně mezi střechy dvou větších budov na místo, kde měl dosednout. Jak ještě před chvílí na dané podmínky relativně rychle svištěl vzduchem, nyní začal plynule zpomalovat a hladce klesal k místu přistání. Nakonec stejně hladce dosedl.
Přestal jsem se upírat na parametry na přístrojích i na prostranství, které už nebylo pode mnou, ale spíše kolem mě. Zvedl jsem hlavu a zadíval se na oblohu nad sebou, prázdnou snad až na ty mraky.
To samozřejmě trvalo jen nějaké ty vteřiny. Pak jsem se vrátil k přístrojové desce, abych potřebným způsobem přepnul lodní systémy stíhačky. Ještě jsme sáhl pro kyslíkovou masku, kterou jsem si vzal do kokpitu s sebou abych jí mohl pohotově použít a kokpit jsem pružným pohybem opustil.
Opřel jsem se vedle své stíhačky a čekal na doprovod, který sem podle instrukcí měl brzy dorazit.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
Příspěvky: 1215
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Příspěvek od Shisco »

Felidoris, na náměstí

Za několik okamžiků už ses snášel nad řečené náměstíčko s kašnou. Hemžící se postavičky místních se rozprchly, aby na zašlé kamenné dlažbě udělaly přistávající bronzové dýkovité stíhačce místo k dosednutí, a s hlavami zvednutými k obloze z povzdálí sledovaly podívanou, jaká se zde zřejmě vyskytne jen velmi málokdy.
Odklopil jsi kokpit a děti v zablácených šatech z hrubé látky na Deltu ukazovaly prstem, zatímco jsi lezl ven, a jejich matky je v bezpečné vzdálenosti držely za ruce.
"Ten pán je Jedi, má laserový meč," řeklo jedno z dětí, možná tak čtyřletá holčička z lidské nebo lidem blízké rasy, načež se z davu začaly jeden přes druhý ozývat hlasy nesoucí se v podobném duchu. Jedi, Jedi, Jedi, znělo přes sebe. Uslyšel jsi, jak někde mezi tím vším zařehtal kůň.
Jakmile jsi povypínal všechny systémy a zaklopil víko kokpitu, chvilku jsi tam stál opřený o stíhačku, koukal na světle modré až azurové nebe, po kterém pluly chomáče stříbřitých mraků chvílemi zakrývající červenofialový kotouč slunce, a čekal na uvítací výbor. Ten se objevil vzápětí, sestávající se ze tří swoopových motorek modelu Flare-S, přičemž na každé motorce jel jediný jezdec oděný v podobném ochranném obleku, jaký jsi měl na sobě ty, a špičaté ochranné masce, která mu dodávala vzezření ptáka s dlouhým rovným zobákem. Jezdci to vzali vzdušnou čarou nad hliněnými a slaměnými střechami domů, aby se se swoopy nemuseli proplétat úzkými a křivolakými uličkami. Přistáli kousek za tvou stíhačkou, seskočili ze swoopů a nechali motory běžet, přičemž zamířili k tobě.
Dav pozorovatelů couvnul o několik kroků dozadu, když je spatřil.
"Zdravíme vás, mistře Jedii," řekl jeden z těch tří se zobákovitými maskami a uklonil se ti.
Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela



Zamčeno

Zpět na „Dokončené mise“