Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 02.1.2014 19:23:36

Felidoris, na náměstí

Byla to jedna z těch chvil, kdy si Jedi po čase, který může být docela dlouhý zase jednou ledacos uvědomí. Plně si uvědomí třeba to, že v chrámu není úplně odjakživa a automaticky a že byla nějaká krátká doba, která by se snad dala nazvat jakýmsi opravdovým děctvím. Taky asi ty čtyři roky u rudičů. Vzpomene si, že přesně tohle jednou zažil z té druhé strany.
Nic jiného, nedokáže tak spolehlivě, jako tyhle malé děti ve věku, v němž on sám odešel z domova od rodičů do chrámu a to pak už prožíval něco trochu jiného, než to opravdové děctvi, dosáhnout toho aby si zase jednou na všechno vzpomenul.
Proletí to hlavou jako by to sotva kdy bylo, jako blesk jako krátká vlna myšlenek, která se vynoří a zase ponoří zpátky.
Sklopil jsem oči od oblohy a od okolních budov, které byly vyšší, než ty ostatní a tak aby to nebylo zcela nápadné, nebo aby si to přihlížející nemohli vyložit nějak špatně, jsem očima přelétl ten shluk lidí, kteří se tu, na tom náměstí zrovna sešli. Pohledem jsem našel několik dětí. Jako první jsem zaznamenal tu holčičku, která se ozvala jako první a vyvolala tak vlnu tajemného šepotu. Bylo to takové bezprostřední, přeci jen trochu jiné, než když si mé přítomnosti povšimnou ti dospělí.
Kdybych na sobě neměl masku, asi by hned viděli, že se teď nepatrně usmívám, ale vidět toho zrovna moc nemohli, protože mi maska zakrývala větší část obličeje. Když tu totiž bylo tolik lidí najednou, nemohl jsem moc riskovat a tak jsem si vzal dýchací masku a všechny ty bezpečnostní doplňky ochranného obleku už v kokpitu těsně po přistání, jak jsem to měl původně v úmyslu. Proto jsem je měl také v kokpitu připravené, aby byly hned po ruce. Tušil jsem jak jsou tyhle epidemie nebezpečné.
Následně jsem uviděl i doprovod na který jsem čekal. Zůstal jsem v klidu stát opřený o svou stíhačku, dokud i jejich stroje, kterými byly swoopové motorky nepřistáli na hrbolaté kamenné dlažbě náměstí. Teprve potom, co se dotkly země jsem se od trupu Delty odlepil, ještě se ohlédl nahoru ke kokpitu, že je zase zavřený a že je všechno v nejlepším pořádku a udělal několik kroků směrem k nim, aby si mě určitě všimli. V ochranéném obleku a v masce si mě museli všimnout dost rychle i mezi lidmi.
Když jsem byl už na zemi a byl jsem osloven, cítil jsem, že by bylo vhodné ne jen odpovědět, ale konečně se alespoň stručně zmínit o tom, kdo jsem a proč jsem vlastně přiletěl a vysvětlit tak důvod proč se tu objevil další Jedi. Proto jsem řekl:
" Děkuji. Mé jméno je Kehlian Agmeter a přilétám z pověření řádu Jediů, abych se porozhlédl po rytíři
Nerimu Du'shinovi, který tu měl působit jako léčitel a v současné době je pohřešován."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 07.1.2014 21:28:27

Felidoris, na náměstí

"Těší mě, že vás poznávám, mistře Agmetere. Mé jméno je Felix Vine," představil se ti muž. "Ještě nejsme v nakažené oblasti, ale tu masku si radši nesundávejte, dokud vám neřeknu."
Následně se Felix Vine otočil na dav lidí postávajících okolo, jako by čekali nějakou podívanou, a přejel je pohledem očí schovaných za průzory zobákovité masky.
"Tohle je čistá část města! Zanesete sem nákazu!" křiknul jakýsi starý muž.
"Buď zticha, hlupáku, pomáhají nám!" okřikla ho žena od pohledu podobného věku, s patrnými cizími rysy, jako by byla kříženec člověka s nějakou jinou humanoidní rasou.
"Nemusíte se nás bát! Nejsme nakažení, proletěli jsme sterilizační branou!" křiknul v odpověď na ustrašené pohledy některých v davu, avšak ti nevypadali, že by je to nějak uklidnilo, dost možná ani nevěděli, co to slovo znamená.
"Mistře Jedii, že zabijete ty zlé pány, co ublížili tatínkovi?" křiknula opět ona holčička a znovu tak na sebe upoutala pohledy lidí stojících kolem ní, načež davem zašuměl šepot.
"Mistře Agmetere, vezmu vás na základnu," kývnul na tebe Felix a vyhoupnul se do sedla svého swoopu.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 08.1.2014 15:53:44

Felidoris, na náměstí
Přikývnul jsem, protože to co říkal Felix Víne, totiž abych si masku nesundával i když zatím nejsme v prostoru, který by byl bezprostředně ohrožený bylo velice rozumné. I bez toho jsem sám hodlal masku sundávat tak málo, jak jen to bude možné a ve svém zájmu snášet i veškeré další nepohodlí, které by bylo nezbytné v rámci ochranných opatření, které by bylo potřeba na Felidoris dodržovat.
I když jsem lidem z té humanitární organizace věřil, docela jsem chápal co může za ty vyděšené pohledy přítomných lidí. Na rozdíl ode mě, Vina a těch dalších dvou neměli masky, ani jakékoliv další vybavení, které by je lépe ochránil. Hlavně pro ně znamenal mor opravdovou, daleko větší, než pro nás. Při tom jak byl mor nebezpečný to nebyla planá hrozba, která by se měla brát jen tak na lehkou váhu a ta hrozba.
Když ta malá holčička znovu vykřikla, podruhé ji vyhledal pohledem v davu a na malý okamžik zaváhal, i když mě Felix VIne mezitím už pobízel, k odjezdu a k cestě směrem na základnu.
Tímhle způsob, tedy pokusit se o kontakt s okolím s místními obyvatelstvem, mohl přinést nějaké zajímavé informace, jenž by třeba mohly být přínosné pro moje pátrání. Navíc úkolem a jedním z cílů řádu Jediů bylo pomáhat všude kde je to jen trochu možné a já alespoň některým chtěl pomoci, i když jsem si při tom vždycky uvědomil, že jedna planeta se celé galaxii nevyrovná a velice snadno se v ní ztratí. Prostě nebylo možné pomoci všem, jedním rázem vyřešit všechny problémy téhle planety, vyslyšet žádosti všech jejich obyvatel- protože v téhle těžké situaci nejrůznějších problémů muselo být opravdu hodně. Ještě k tomu zde bylo mé skutečné poslání na Felidoris, které jsem nemohl dlouho odkládat. To všechno jsem dobře věděl a proto jsem tak trochu zaváhal.
Neváhal jsem však nijak zvlášť dlouho, než jsem se obrátil na Felixe Vina.
"Můžete prosím ještě malou chvíli počkat?" požádal jsem co nejzdvořileji Vina, alespoň trochu jsem se přiblížil shluku lidí, nebo spíše místu, kde stála ta holčička a pokusil se o jakési vysvětlení.
"No víš.... zabíjet by neměl nikdo doopravdy chtít. Není to zrovna správné. A já navíc ani nevím, co se tu stalo a proč si přeješ abych je zabil, protože jsem právě přiletěl." Kývnutím hlavy a očima jsem naznačil směr ke své stíhačce.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 17.1.2014 22:35:03

Felidoris, na náměstí

Když jsi spočinul pohledem na onom dítěti, matka jej chytila za ruku a něco sykla. Už se chystala odejít, táhla holčičku za ruku, aby ji následovala, avšak potom, když uviděla, že jdeš k nim, zůstala stát jako přimražená. Buď jako by se neopovažovala pokračovat, nebo o něčem přemýšlela, rozmýšlela, rozhodovala se, zda něco udělat či nikoliv.
"To není, pane Jedii, odpovídá ti mezitím holčička poté, co sis k ní zakleknul na jedno koleno, abys vyrovnal výškový rozdíl mezi vámi a byl tváří blíže úrovni její tváře.
"Táta říká, že je moc zlé zabíjet lidi, ale ještě víc zlé některé nechat žít."
"Mistře Jedii," promluvila na tebe vzápětí matka holčičky, "možná že vám můžu pomoct. Teď nemůžu, ale sejdeme se na tomhle místě za..."
Zašátrala ve vnitřní kapse viditelně obnošeného pláště z hrubé látky, dle lemu od bláta dotýkajícího se země ušitého pro někoho o poznání vyššího než ona, a vytáhla jednoduchý rozevírací chronometr, zdá se, že mechanický, bez jakýchkoliv elektronických součástek.
"O půlnoci. Místního času! Kdybych nepřišla, přijďte další půlnoc zase."
Felix Vine nasednul na swoop a naprázdno natúroval pohonnou jednotku. Když ses na něho podíval, viditelně jej svědil obličej pod maskou, ale radši to vydrží, než by si masku sundal, aby se mohl poškrábat. Jen tak poklepával prsty v rukavicích na zoban, jako by to mohlo něčemu pomoct, a čekal, až nasedneš.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 18.1.2014 21:47:33

Felidoris, na náměstí

Nepatrně jsem pokrčil rameny a pod maskou se opět zahrál letmý úsměv.
"No někdy je to opravdu trochu složitější" odtušil jsem popravdě. Přemýšlel jsem co bych na to ještě řekl., jak něco takového vysvětlit čtyřletému dítěti, ale nebylo to zrovna jednoduché, protože na tom, říkala o tom, co ji vštípil otec byl kus pravdy, alespoň co se týkala nás Jediů. Souviselo to s tím, co jsem si sám dobře uvědomoval a co jsem se pokusil trochu zaobalit. Přes uvědomělost a snahu držet se pravidla nezabíjet, přes hledání jiných vhodných řešení, jako odzbrojit protivníka to v některých situacích šlo jinak pouze opravdu stěží a nebo třeba taky vůbec ne.
Slova ženy, která tu holčičku držela za ruku, abych se opět zvedl a věnoval jim velkou míru své2 pozornosti.
Nabízené setkání jsem vítal. Doufal jsem že se třeba něco dozvím a matka mi určitě mohla povědět více, než její dcera. Mohlo stačit pár náznaků shodných tvrzení, které by potvrdili něco většího, co se tu na pozadí nákazy děje. Zmizení Jedie nemohli mít na svědomí, žádní drobní kapsáři a výtržníci.
Všiml jsem si však i váhání, které její jednání provázelo. Snad mi to co věděla mohla povědět i jiným způsobem, než o půlnoci, pokud to tak opravdu chtěla, musela k tomu mýt nějaký důvod. Jenže jaký, to jsem nevěděl. Otázky, nebo přílšný zájem by ji od jejího záměru mohl odradit. to jsem samozřejmě nechtěl, protože když mi nabízela pomoc, možná ví opravdu něco důležitého.
Rozhodl jsem se že se na nic nebudu vyptávat ale až budu hotový na základně Světla naděje, vrátím se sem, projdu si to v téhle části města a hlavně tady ohlolo. Možná se pokusím promluvit s někým dalším a při nejmenším si ověřím bezpečnost okolí a jak to tu chodí.
"Děkuji. Nyní musím jít, ale budu tu ček1at o půlnoci, přesně jak říkáte a třeba budu nějak moci prospět i já vám" pronesl jsem, kývl ještě na tu holčičku a otočil se směrem k Vinovi a jeho swoopové motorce. Rychlím krokem jsem k ní došel, přehodil nohu přes sedadlo a nasedl.
"Díky, už je to v pořádku.. Myslím, že můžeme vyrazit" pobídl jsem VIna..
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 26.1.2014 16:53:51

Felidoris, na náměstí

"Jedem!" křiknul Felix, aby uvědomil druhé dva jezdce, načež sešlápnul akcelerační pedál, motorka vystřelila vpřed a po pár metrech nabrala výšku. Musel ses jej pevně chytit, aby tě tah repulzního motoru nevyhodil ze sedadla, jak jste zrychlovali.
Letěli jste nad dřevěnými střechami domů s komíny, ze kterých se kouřilo, a veliký ručičkový chronometr na každé ze čtyř hranatých stěn obdélníkovité dřevěné věže zdejší svatyně obklopené kamennými sochami ukazovaly přibližně dvě hodiny.
Felidoris se otočí kolem své osy za dvacet standardních hodin, takže pokud je zdejší hodina standardní, vzhledem k poloze slunce, které klesalo k západní straně, nebyly dvě, ale dvanáct.
Z motorky se před tebou rozprostíral pozoruhodný výhled na město. Ten se ti sice naskytnul již při sestupu, ale teď ses nemusel soustředit na pilotování stíhačky a mohl ses koukat. Zeď, které sis předtím všimnul, teď nešla přehlédnout. Po ochozech chodily stráže vybavené kušemi a hlídkovaly, také se zobákovitými maskami na hlavách.
Obrátili k vám své pohledy, když jste přelétali. Nepokoušeli se vás nijak zastavit, zaprvé by vlastně ani neměli jak, neboť na zdi nebyla žádná kulometná hnízdečka a střelecká pozice s improvizovaným vodním dělem proti těm, kdo by se pokusili zeď přelézt, by vám nic neudělala, zadruhé ono vodní dělo bylo dost možná poskytnuto stejnou organizací, jaké patří motorky, na nichž jste letěli, a létající stroj zde patrně vlastnil opravdu málokdo.
Na volném prostranství několik droidů vykládalo z dodávky mrtvé v šedých pytlích, aby je spálili.
"Chtěli jsme postavit na kopci za městem krematorium," řekl Felix, "ale máme omezený rozpočet a v poměru vynaložených zdrojů ku celkovému zlepšení situace je výhodnější pálit těla venku na hromadách. Místo toho šéfka nechala rozšířit nemocnici a i tak už nám docházejí lůžka."
Felix Vine klesnul se swoopem níž a dva stroje, které vás eskortovaly, následovaly jeho příkladu. Zamířili jste k budově, která do zdejšího prostředí už na první pohled určitě nepatřila. Kov a okna, zpoza kterých svítila elektrická světla, korespondovala s kouřem zčernalým dřevem okolo, jako by Světlo naděje strhlo ulici vypálenou požárem a na jejím místě postavilo svou základnu. Proletěli jste branou se širokým rámem, který vás celé i se swoopy postříkal nějakou zapáchající chemikálií, načež Felix zpomalil a pomalu posadil stroj na zem.
"Pojďte se mnou, mistře Agmetere, šéfka se nemůže dočkat, až vás pozná."

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 26.1.2014 20:40:31

Felidoris, na náměstí

Opřel jsem nohy pevně o stupačky, rukama se chytil Felixe Vina a pokusem získat co nejlepší stabilitu a rovnováhu jsem se připravil na start jeho swoopové motorky. Start byl dost ptutký což jsem taky docela dost pocítil. Jednak jako silný vliv gravitace, a pak i lehké vibrace stroje.
V prvních chvílích jsem měl trochu co dělat, ale ne jen, že jsem nesletěl dolů, dokonce to se mnou díky dobré stability nijak moc viditelně nezacloumalo.
Ve vzduchu jsem naplno využíval možnost rozlížet se Vinovi přes rameno a dívat se z motorky směrem dolů na město pod námi. Snažil jsem se rozšířit nejzákladnější přehled, který jsem získal z kokpitu své stíhačky a získat co nejvíce orientačních bodů. Dělal jsem to s vyhlídkou na to, že se dost možná budu muset pohybovat po městě scám, bez toho, aby mě Vine, nebo kdokoliv dopravovali. Znalost terénu mohla šetšit docela dost času, využitelného k něčemu jinému.
Jedna část, města pod námi rychle ubíhala a pak jsme se dostali nad zeď která rozdělovala město. Pokud jsme tedy před tím byli v zˇoně, která nebyla nakažená, nyní jsme museli být v té druhé, kde hrozilo . Bezprostřední nebezpečí. I zde jsem se pešlivě rozhlížel. V tomhle prostoru se musel Du´shin pohybovat se vší určitostí. Kromě vodítek a orientačních bodů zde ale mohly být aké viditelné známky neštěstí. Ty byby na pohled o poznání méně příjemné, ale bylo třeba s nimi počítat, obrnit se proti tomu, co mohli přinášet a napovídat a nenechat se nim vyvézt z míry.
Přímé výsledky řádění moru jsem naštěstí zahlédl až na prostransví, před základnou Světla naděje. Na Vinova slova jsem toho moc říct nemohl. V takových podmínkách, jako byly tu na felidoris bylo velice obtížné udělat vlastně cokoliv, na zmírnění následků moru. Udělat všechno, vyřešit každý detaol prostě téměř nešlo. Nehledě na to, že rozpočet těchle humanitárních organizací byl opravdu omezený a závislý na různých složitých zrojích financování. A tak jsem řekl jen:
"Věřím, že to bylo rozumné rozhodnutí" hlavně proto, abych trochu podržel komunikaci. Ale na swoopu samozřjemě nebyla komunikace taková jak na zemi a na dlouhé hovory to zrovna taky moc pohodlné nebylo.
Základna světla naděje se zdála být opravdu moderní a možná trochu paradoxně na místní poměry až luxusně technicky zařízená. Používat ji jako opěrný a podpůrný bod během doby mého pobitu na Felidoris se zdálo být opravdu nanejvýš výhodné.
Při průletu sterilizační bránou a rychlém přistání jsem se opět co nejlípe zapřel. Když swoopová motorka sestoupila na zem, obratně jsem s ní seskočil a počkal, než sestoupil i Felix Vine.
"Bude mi ctí. Ostatně přítomnost vaší organizace na Felidoris mi může velice pomoci." oplatil jsem Vinovi stejně zdvořilou mincí, jeho výzvu, abych ho následoval. Pak jsem šel, kam mě vedl. Rozhovor s obsobou, ktrá vedla místní humanitární organizaci mohl být dost důležitý.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 03.2.2014 22:44:36

Felidoris, základna Světla naděje

"Vstupujete do čisté zóny. Probíhá sekundární dekontaminace," řekl chladný počítačový hlas, jakmile jste vstoupili vchodem pro personál otevřivším se na přiložení čipové karty, která visela Felixovi na krku na karabině.
Po dvou lištách na stropě jezdila úzká základna zařízení projektujícího tenoučké průhledné silové pole, jež vypadalo jako stěna mýdlové bubliny z bublifuku.
Tohle zařízení nad vámi několikrát projelo tam a zase zpátky a procedilo vás skrz silové pole, načež se ozvalo:
"Analyzuji... Sekundární dekontaminace je hotova. Vstupujete do sterilní zóny, ochranné masky nejsou potřeba.".
Felix jen kývnul, načež si sundal zobákovitou masku z obličeje a odložil ji na poličku vetknutou do zdi vedle dalších podobných. Váš doprovod učinil to samé, ukázalo se, že jeden z nich je Duros s velkýma rudýma očima a druhý lidská žena s tmavou pletí podobného odstínu, jako měl mistr Windu, a nakrátko ostříhanými kudrnatými vlasy.
"Děkuji," kývnul na ně Felix, "můžete jít."
Oba členové eskorty se rozešli chodbami za svými dalšími úkoly, zatímco Felix tě vedl rovně až na konec hlavní chodby, kde se z otevřených dveří ozýval hlasitý ženský hlas:
"Doktore Onho, já to chápu, dělám na tom, a teď už jděte, pacienti vás potřebují! Sanore, ty zkontroluj zásoby analgetik a dones další syntetické kůže ve spreji. A spravte už někdo konečně toho zatraceného droida!"
Když jsi vešel, poznal jsi starší dámu, kterou jsi dříve, když jsi přistával, viděl na rozmazaném hologramu suplovat letovou kontrolu.
"Sanore, ty spreje-" zamračila se a v očích měla výraz, který přímo křičel, jak na ni v posledních okamžicích všechno padá. Vysoký Givin s kostěnou tváří a datapadem v ruce se otočil a vykročil rázným krokem z místnosti pryč, až za ním vlál jeho ošoupaný bílý plášť, když kolem tebe prošel.
"Ach... Zdravím vás, mistře Jedii," pokusila se o úsměv, když uviděla, že nejsi ten, za koho tě pokládala. Za ní stál chirurgický droid typu 2-1B s odšroubovaným krytem hlavy, takže mu šly vidět fotoreceptory, obnažený řečový modul, paměti ve slotech a chladící moduly patice procesoru. Ze základní desky vedl kabel připojený k diagnostickému přístroji.
"Chyba, systém je poškozen," ozval se jeho řečový modul, rozsvěcující s každým slovem. "Hledám body obnovení... Bod obnovení nalezen, aplikuji... Deset procent, dvacet procent, třicet procent..."
"Jsem doktorka Trisha Luen a mám to tady většinou na povel. Ráda vás poznávám."
Droidovi zablikala žlutá světélka ve fotoreceptorech, načež se z něho ozvalo pinknutí a droid opět spustil:
"Chyba, systém je poškozen," ozval se jeho řečový modul, rozsvěcující s každým slovem. "Hledám body obnovení... Bod obnovení nalezen, aplikuji... Deset procent, dvacet procent, třicet procent..."
Doktorka Luen hodila po droidovi rezignovaným pohledem a podala ti ruku.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 04.2.2014 19:54:03

Felidoris, základna Světla naděje

Vstoupil jsem tedy za Felixem Vinem do budovy, v níž měla humanitární organizace svou základnu.
Moje oči se instinktivně obrátily ke stropu, odkud se z reproduktorů ozval onen strojový hlas a odkud také vycházeli další tiché zvuky. Pozoroval jsem dekontaminační zařízení při práci, po celou tu dobu, zatím co nás skenovalo a zbavovalo případných pozůstalých stop nákazy, dokud svou práci neukončilo. Všechno nasvědčovalo tomu, že není prakticky žádný důvod k obavám, nebo k nedůvěře v opatření, která zde byla k ochraně před nákazou provedena. Proces sterilizace probíhal v několika krocích, snad byl tedy dostatečně účinný a důkladný.
Po automatickém vyzvání jsem udělal to samé co Felix Vine. Sňal jsem si z obličeje dýchací masku a položil ji na místo pro to určené, ale dal jsem si ji na kraj skřínčky poněkud stranou ostatních, tak abych si ji určitě poznal a mohl si ji rychle a bez váhání vzít, až od sud budu opět odcházet.
Ochranný oděv jsem si alespoň na chvíli u krku rozepnul, aby do něj mohlo vniknout trochu vzduchu.
Doufal jsem, že mi v něm alespoň tady na základně nebude takové horko a že to vůbec bude o něco pohodlnější, zatím, co se tu budu pohybovat.
Povšiml jsem si i toho jak vypadali zbylí dva členové doprovodu, kteří právě odcházeli každý po své práci. My s Vinem jsme se vydali také dál chodbou. Pokračovali jsme pořád dál až k otevřeným dveřím a pak dál do místnosti za nimi. Rozhlédl jsem se okolo sebe. Můj pohled rychle přelétl místnost a na chvíli se zastavil na porouchaném chirurgickém droidovi. Bezděčně přikývl, když jsem slyšel jeho opakující se chybové hlášky za kterými jak už to bývá stála možná jen nějaká drobnost. Tak jsem okamžik posečkal, než si mě žena z hologramu všimne.
Když se tak konečně stalo a po té co mě uvítala a představila se mi, jsem zopakoval to co už jsem říkal Felixi Vinovi.
"Také mě těší. Já se jmenuji Kehlian Agmeter a přiletěl jsem z pověření řádu Jediů abych se porozhlédl po rytíři Nerimu Du'shinovi, který tu měl působit jako léčitel a v současné době je jaksi pohřešován. Spolupracoval s vaší organizací a tak jsem si myslel, že bych se vás na to třeba mohl trochu přeptat. Nějaké informace by mi ho možná pomohly najít."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 10.2.2014 23:02:28

Felidoris, základna Světla naděje

"Ach," přikývla doktorka Luen, načež přešla k psacímu stolu zahrnutému hromadou lejster ve složkách i volně se povalujících. Odsunula židli, rukou odhrnula lejstra a uchopila nějakou chemickou aparaturu, která byla na židli odložená, aby ji položila na stůl a židli ti nabídla.
"Posaďte se," řekla, načež se usadila na druhou židli.
"Chyba, systém je poškozen. Hledám body obnovení... Bod obnovení nalezen, aplikuji... Deset procent, dvacet procent, třicet procent..." papouškoval odkrytovaný droid stojící asi jen na dvě délky paže od židle, na které jsi seděl.
Doktorka hodila po droidovi nevraživým pohledem, pak vstala a přepínačem ho vypnula.
"Zatracená věc," povzdechla si. "Kupte repasované droidy, říkali. Jsou spolehliví, říkali."
Nechala droida droidem a již plně věnovala svou pozornost tobě.
"Ano, jistě. Mistr Du'shin byl veliký přínos naší věci a Světlo naděje je Řádu Jediů velmi vděčné za to, že nám ho sem poslal. Měl zázračné ruce, někteří pacienti se po jeho léčení lepšili tak rychle, že jsem tomu ani nevěřila. A nikdy dřív jsem se nesetkala s někým tak obětavým, když byl největší nápor pacientů, často ani nespal a byl celý den a celou noc v jednom kole jen s půlhodinovou pauzou na meditaci. Pomáhal, kde mohl, až jsem se divila, jak to vůbec všechno může vydržet. Jenže před osmi dny mistr Du'shin zmizel. Jeho stíhačka byla pryč, takže jsme si mysleli, že odletěl, ale bylo nám divné, že tak učinil bez vysvětlení. Čekali jsme na něho, mysleli jsme, že se vrátí. Vaše stíhačky jsou naprosto identické a senzory základny nestačí na pokrytí celé planety pro detailnější údaje, proto jsem myslela, že jste on."
Doktorka opět vstala ze židle a přešla k velkému průhlednému zásobníku na vodu. Vzala kovový hrnek a nalila ho plný, načež ti ho podala, a sobě nalila také jeden.
"Ptejte se, mistře Agmetere. Co potřebujete vědět?"

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 12.2.2014 22:50:26

Felidoris, základna Světla naděje

Sledoval jsem Dakteorku Luen na cestě k psacímu stolu a tak nějak začínal přemýšlet, co by mi mohla říct a co tedy asi z tohoto rozhovoru vyplyne. Místo k sezení, které mi nabídla jsem bez prodlení přijal. Zůstal bych během našeho rozhovoru klidně stát a nikterak by mi to nevadilo, ale taková reakce byla poněkud netaktní. Několika kroky jsem se tedy také dostal ke stolu a posadil se na částečně poodsunutou židli, jenž doktorka Luen pro tento účel právě vyklidila. Ještě jednou jsem koutkem oka pohlédl na chirurgického droida, který nepřestával neustále opakovat chybová hlášení. Následně, jsem dostal i jakési vysvětlení, v čem by v jeho případě mohl být problém. Repasovaní droidi v některých případech mohli být celkem spolehliví, ale velká část z nich mohla stejně dost trpět na relativní opotřebení součástek a výslednou zvýšenou poruchovost.
To co mi doktorka Luen dále sdělila k Du´shionvu zmizení bylo celkem jasné. Nerim Du´shin musel být díky svému nadání a své specializaci v léčení opravdu dobrý a musel se v něm dost dobře vyznat, tak to bylo správné. Jeho pracovní nasazení zase korespondovalo s tím, že mistr Windu silně pochyboval o tom, že by se Du´shin mohl dopustit nějaké nespolehlivosti, nebo nedostatečné pečlivosti. V zájmu splnění úkolu bylo někdy třeba projevit úsilí, pracovat tak dlouho, dokud něco nebylo hotové a třeba i oželet nějaký ten spánek. To nebylo pro Jedie nic nového ani neobvyklého. Ostatně pokud jsem se mínil dostavit na slíbené půlnoční setkání, budu to muset udělat dost podobně.
Jasné se zdály být i okolnosti kolem času Du´shinova zmizení. Nerim Du´shin podle slov Doktorky Luen zmizel před osmi dny. Řád Jediů o něm neměl zprávy přibližně dva týdny, kvůli absenci hlášení, která pravidelně podával. Ze zprávy, kterou mi přehrál mistr Windu a kterou jsem se pro podobné spojování informací snažil co nejlépe zapamatovat, se dalo vyčíst, že tak Du´shin činil každý týden. Du´śhin tedy musel zmizet někdy po té, co podal svoje poslední hlášení. Bylo to asi docela brzy zcela, určitě nejpozději v polovině týdne. O trochu dřív, nebo o trochu později, podle toho jak rychle si někdo dokázal všimnout zmizení jeho stíhačky a jeho samotného. Slova doktorky Luen toho mnoho nevyvracela, ani nevyvracela.
Obvyklé hlášení Radě z nějakých důvodů nepodal. Možná proto, že nemohl, možná proto, že původně na něco čekal na něco, co by si potvrdil, aby to potom mohl hlásit, nebo se třeba pokusit nějakým způsobem jednat a pak prostě předat výsledky.
Něco muselo změnit jeho plány, protože jinak by se asi v normální situaci pokusil spojit s Coruscantem. Po podání svého hlášení mohl něco náhle zjistit. Pak to znamenalo, že asi předpokládal nutnost rychlého jednání. Něco co by upoutalo jeho pozornost by mohl najít i za dobu mezi hlášeními. V té době rozhodně mohl stihnout spoustu věcí. Co se ve skutečnosti přesně stalo jsem nevěděl a vedle toho vyselo ve vzduchu ještě několik dalších otázek. Proč by někoho o tom, že něčemu divnému přišel na kloub neinformoval?Pokud by tu narazil na nějaký problém, mohl to přeci nějakým způsobem oznámit Radě, nebo se alespoň zmínit před někým z místních. Dost možná, že já bych to tak v podobné situaci udělal. S tím těsně souvisela otázka, proč zmizel naprosto beze stopy a proč zároveň s ním zmizel i jeho Delta stíhač. Že někam letěl by se zdálo být logické. Jenže kam a proč? Tady znovu vstupoval do hry můj plán s celkovou obhlídkou planety a pokusem jeho osobní dopravní prostředek najít.
I jinak jsem musel postupovat dle plánu. Zjistit co nejvíc těch běžných věcí, které by mi pomohli najít Du´shinovu stoupu, nebo usnadnit hledání.
Doktorka Luen se zdála být celkem vstřícná a souhlasila s tím, abych se dále ptal, čehož jsem taky hned využil.
"Zajímalo by mě, jestli vám jindy Nerim Du´shin jindy své záměry sděloval. Jak brzy jste třeba mohli odhalilit, že zmizel? Jinak by snad nejlépe pomohlo, kdyby jste mi mohla říct, jestli nevíte alespoň něco o tom, jak často se Nerim Du´shin vyskytoval mimo základnu, případně v kterých oblastech na Felidoris a také jestli nevíte, s kým udržoval kontakt. Kdyby jste si mohla na něco vzpomenout, třeba bych z toho mohl vyjít "
Svou prosbu jsem doplnil nabídkou.
"No a s vaším svolením bych se třeba mezi tím taky mohl mrknout na toho porouchaného droida. Náhodou se v tom trochu vyznám."
Naposledy upravil Merthor dne 23.2.2014 12:16:03, celkově upraveno 1
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 20.2.2014 22:40:50

Felidoris, základna Světla naděje

"Mistr Du'shin chodil občas do města na trh, aby zajistil zásoby pro základnu. Při jedné ze svých výprav zjistil, že na Felidoris roste houba, jejíž výtrusy mají údajně antibakteriální účinek jako přírodní antibiotikum. Pokud bychom ověřili účinnost proti nákaze aspoň jako prevenci a naučili místní tuto houbu pěstovat..."

Doktorce Luen nad tou myšlenkou úplně zazářily oči.
"Zpomalilo by to další nárůst nakažených, vzorky jsou zatím v laborce a čekají na testy. A dá se i jíst, což pomůže i s hladem jako rychlý a levný zdroj jídla. Mistr Du'shin říkal, že je moc dobrá smažená, i když nevím, nakolik mají Twi'lekové rozdílné chutě.
A když byl ve městě, snažil se vyhovět komukoliv, kdo se na něho obrátil s žádostí o pomoc, a stále větší množství lidí mu bylo zavázáno. Dokonce začali hromadit potraviny a ačkoliv mají jídla sami málo, dávali mu ho, přivezl prázdnou dodávku a za pár hodin ji vezl plnou zpátky na základnu. Neuvěřitelné."

Nadšení, které z doktorky Luen sálalo, by se skoro až dalo změřit, když o Nerimovi mluvila, a bylo patrné, že z toho, co rytíř Jedi udělal pro felidorisany, byl tohle teprve začátek.
"Také vypracoval plán na modernizaci zdejších manufaktur a pomohl ho uvést do chodu, tím se zlepšily podmínky pracovníků. Efektivnější postup znamená rychlejší a levnější produkci, rychlejší a levnější produkce znamená víc peněz jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. Nevím, co všechno dělal během svých výprav do města, tohle je jedna z mála věcí, které se mi donesly. Mistr Du'shin je velice skromná bytost a nerad mluvil o tom, jak pomáhá, připadalo mu to jako chlubení."
Nato doktorka těžce vydechla a dlouze si zavdala vody ze skleničky.
"Toho dne odletěl do města a už se nevrátil. Nejel pro zásoby, vzal si motorku a letěl na motorce, jako vždycky, když byl na základně větší klid a on měl čas jít řešit jediské záležitosti. Motorku našli zaparkovanou v uličkách, jeho stíhač byl pryč, nikde žádná stopa."
Trisha položila prázdnou skleničku na stůl a vstala, aby opět zamířila k rozbitému lékařskému droidovi.
"Byla bych vám vděčná, mistře Agmetere. Stojí tady takhle už dva dny. Nikdo z těch, kdo mají dostatečné technické vzdělání na to, aby se na něho mohli podívat, si zatím nedokázal najít čas. A já jsem doktorka medicíny, ne inženýr, nedokážu ani říct, jestli je problém hardwarový nebo softwarový. Když půjdete chodbou dozadu a před sterilizačním zařízením doleva, je tam sklad, vezměte si, co budete potřebovat, měly by tam být i nějaké díly."

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 21.2.2014 18:31:08

Felidoris, základna Světla naděje

Na první pohled se mohlo zdát, že informací, které doktorka Luen doplnila v odpovědi na mé otázky je docela málo.
Opět to často byly informace pověechnějšího obecnějšího rázu jako by doktorka Luen o Nerimu Du´shinov a o tom co dělat ani skoro nic nevěděla. Snad to tak do jisté míry i bylo, ale tím jsem se nenechal tak docela zmýlit. Dojem, tyto informace mohly působit byl ovlivněn tím, že docela dobře zapadaly do toho co jsem věděl včetně znalosti Jedíských věcí na základě kterých jsem se snažil Du´shina posuzovat a usoudit, co by tak asi mohl udělat. Všechno to, co mi doktorka Luen řekla bylo docela důležité, protože to pro mě byly ve vztahu ke zmizení Nerima Du´shina nové informace.
Dozvěděl jsem se o dalších dvou místech, která měla s Du´shinem nějakou spojitost.
Obě ta místa mohla hrát v dalším pátrání svou roli. Na trh jezdil zřejmě častěji a v jeho a také tam bylo více lidí se kterými mohl přijít do kontaktu. Rozhodně nebylo vyloučené, že události kolem jeho zmizení začaly odehrávat právě tam.
Z informací doktorky Luen plynulo nejspíše právě to, že se o možnosti získat léčivý prostředek musel od někoho dozvědět právě při jedné z cest, jejíž součástí bylo zásobení základny. Mohl tu houbu najít normálně na místě, kde probíhá obchodní směna? Možná ano, ale dost možná mu také právě tehdy někdo poskytl důležité informace. Bylo otázkou, jak moc s tím vším houba jako léčivý prostředek může souviset a jestli s tím vůbec nějak souvisí. V jistém smyslu si nebylo lehké představit, že by mohla být právě tolik prospěšná houba důvodem ke zmizení Nerima Du´shina, ale nějakou souvislost to přeci jen mít mohlo. Stejné to bylo s jeho dalími aktivitami o kterých jsem věděl více méně rámcově. Byl jsem si jistý, že klíč k Du´shinovu zmizení není tady na základně, ale někde v jeho výpravách v tom co dělal, co se snažil podnikat.
Místo kde se našla jím vypůjčená motorka bylo zároveň místem, kde se nacházela poslední známá stopa po Du´shinovi, pokud tam tu motorku skutečně zanechal Du´shin osobně. To místo pravděpodobně mělo se zmizením Du´shina něco společného, protože to bylo místo, na kterém se vyskytoval, někdy v blízkosti časového úseku, kdy zmizel. Třeba bych v jeho okolí mohl najít ještě něco dalšího, nějakou nápovědu, nějakou souvislost. Na obě ta místa jsem se musel podívat v prvé řadě na to místo, kde zanechal motorku, pokud mi k tomu někdo bude moct říct, kde se ta motorka našla. Ani místo, kde se konal trh jsem nemínil zcela vynechat, i když k tomu nebyla zrovna správná doba a můj pokus by se zřejmě minul účinkem.
V duchu jsem zařadil ta dvě místa na seznam míst, která chci ve městě obhlédnout, až budu trávit noc venku za účelem půlnočního setkání na prostranství před hangárem. O hledání Du´shinova stroje stejně nemělo cenu nyní uvažovat. Mnoho bych toho nestihl, než bych se musel vrátit a navíc jsem neměl žádnou jistotu, že by byl takový postup rychlejší, než ověřit fakta, co jsem zatím držel v ruce. Doktorka Luen mi toho zřejmě o moc víc říct nemohla.
Vstal jsem a zatím co jsme byl myšlenkami stále ještě u svého rozhovoru s doktorkou Luen, přesunul jsem se k chirurgickému droidovi abych přikočil k opravě závady. Než jsem se plně začal soustředit na hledání chyby, ještě mi hlavě vyskočilo pár dalích ozázek a tak jsem se otočil na doktorku Luen, abych se jí na těch pár posledních věcí zeptal.
"Děkuji vám. To co jste mi řekla by mohlo být opravdu důležité. Mám ještě pár posledních drobností, na které bych se vás potřeboval zeptat. Kam chodil Nerim Du´shin na trh?, jestli ni někdo může říct, nebo ukázat, kde byla nalezena ta motorka, kterou si vypůjčil? A jak je dlouho, od doby, kdy našel tu houbu s léčivým účinkem? To by mělo být prozatím všechno."
Zapnul jsem droida, vypnutého na začátku našeho rozhovoru i diagnostický počítač, u kterého jsem se zastavil.
Malou chvíli jsem se snažil zorientovat, aby pak moje práce byla rychlejší a účelnější a pak jsem si zobrazil kompletní informace o droidovi a jeho fungování. Vedle možnosti kompletního testu umožňovalo zařízení pro diagnózu zjistit všechny souhrnné informace, protože základní chyby se často mohly poznat právě podle nějaké drobné nesrovnalosti v údajích.
Další čísla a nastavení se daly najít v BIOSu. Vzal jsem to poctivě a procházel jednu skupinu čísel za druhou. Základní parametry systému, vytížení CPU i když mi to chvilku hledání zabralo odhalil jsem za použití intuice a vlastních úvah možnou chybu relativně rychle.
"Aha tak tady jsi" zamumlal jsem. Zdálo se, že problém vznikl v paměti droida. Neodpovídala, její hodnoty neseděly k ostatním a podle všeho byla plná a určitě nebyla v pořádku. Paměť tedy zřejmě příliš zahlcená a přetížená, poté musel droid přestat pracovat úplně. Proto jsem se přesunul k droidovi a pro změnu ho opět vypnul. Pak jsem nakoukl do otevřeného krytu hlavy a očima vyhledal paměťové moduly. Teď když jsem věděl, kde je chyba, mohl jsem ji celkem snadno napravit.
Stačilo vyjmout paměťový modul, což jsem taky hned udělal. Přečetl jsem si několik řádek drobného textu, obsahující označení typu paměťového modulu, frekvenci paměti atd. Vadný paměťový modul bylo samozřejmě nutno nahradit novým. Ten jsem musel hledat ve skladu, kde byly podle všeho co říkala doktorka Luen i nějaké díly. Do skladu jsem po stručném upozornění doktorky Luen taky skutečně zamířil. Vracel jsem se chodbou, kterou jsem sem původně přišel zpět a odpočítával dveře až k místu, kde jsem dle instrukcí zabočil doleva a po pár další krocích se dostal ke skladu. Nejdřív jsem viděl jen obyčejné regály s naprosto normálními věcmi, jako byl lékařské materiál. Až postupným hledáním jsem našel za regály oddíl s nějakými elektronickými zařízeními a stul s konzolí pro skladové záznamy a běžnou agendu. Teprve pak, vlastně až úplně nakonec jsem našel i díly o kterých mluvila doktorka Luen. Po nějakém tom hledání a přebírání se různými věcmi jsem mezi díly našel i potřebný paměťový modul, jehož označení se v podstatě shodovalo s tím na modulu vytažením z droida. Vrátil jsem se zpět, tentokrát bez toho, aniž bych musel něco hledal a zasunul modul do uprázdněných paměťových slotů. Když jsem pak podruhé zapínal droida a chystal se zkontrolovat, zda se oprava povedla, doufal jsem, že bude již všechno v pořádku. Na diagnostickém zařízení jsem zkontroloval, že se všechno vrátilo, do žádoucího stavu, že byl systém správně obnoven. Nakonec jsem ještě spustil test na správné fungování droida s oprávněným předpokladem, že by již neměl opakovat ta samá chybová hlášení.
"Vyměnil jsem paměť droida. Teď by snad už měl fungovat správně. Kdyby se ještě někdo ptal, nebo bylo opět něco v nepořádku, tak ten droid měl poškozenou paměť." vysvětlil jsem stručně doktorkce Luen.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 01.3.2014 15:21:28

Felidoris, základna Světla naděje

"Nevím přesně," odvětila doktorka Luen, když jsi jí položil další doplňující otázku. "Ve městě, nebo aspoň v té části mimo karanténu jsem byla snad jenom dvakrát nebo třikrát za celou dobu, co jsem na této planetě, a vždycky jenom na chvíli.
Tu motorku našel Dombas, ten vysoký Duros, který vás sem doprovázel. Myslím, že na tohle byste se měl raději zeptat jeho. Právě on většinou mívá na starosti výjezdy, společně s Diamandrou a Felixem, Felixe už znáte,"
mluvila doktorka dál, zatímco ty ses již věnoval práci na nefunkčním chirurgickém robotovi. Diagnostický přístroj byl vlastně malý jednoduchý datapad s velmi slabým výkonem a s operačním systémem osekaným na kost oproti přístroji, který jsi měl ty v pouzdře ve vnitřní kapse pláště, vzhledem k tomu, že se jednalo v podstatě o jednoúčelové zařízení, to ale nevadilo, naopak to bylo docela pochopitelné.
Jeho obrazovka ti zprostředkovávala grafické rozhraní biosu droida, stejně jako předinstalované aplikace v datapadu pro externí diagnostiku. Procesor byl v pořádku, nepřehříval se, měl frekvenci v přijatelných odchylkách a stabilní chod, cache bylo v také v pořádku, diskové úložiště bylo v pořádku až na to, že kontrolní součet některých systémových souborů se neshodoval s výchozími hodnotami. Zřejmě chyba při zápisu, což se později potvrdilo, jakmile jsi spustil diagnostiku pamětí, neb zatímco běžela, v určité její fázi se droid restartoval.
Ve skladu byl nepořádek. Nebo aspoň na někoho, koho vedli k pořádkumilovnosti jako k jedné ze ctností Jediů. Zdejší osazenstvo mělo, jak už bylo naznačeno doktorkou, důležitější věci na práci a nepořádek ještě nebyl tak velký, aby bylo jeho uklizení prioritou.
V šuplíku v řadě kovových skříní ne nepodobných těm, jaké jsi viděl ve vizi při skládání rytířských zkoušek, jsi objevil základní desku z počítačové konzole. Procesor byl zčernalý, jako by se ho někdo pokoušel taktovat a přehnal to, avšak ve slotu byla zastrčená paměť toho typu, jaký jsi potřeboval, a ačkoliv na sobě měla logo výrobce, o kterém jsi v životě neslyšel, zdála se být v naprostém pořádku.
"Ode dneška je to," pokračovala doktorka Luen, zatímco jsi pracoval, a podívala se na chronometru na datum, "dva standardní týdny. Toho dne večer s tím přišel, když se vrátil z města, a další den se vydal hledat vzorek."
Holografický chronometr na stěně promítal vedle sebe standardní coruscantský čas a místní felidorisský čas, podle kterého bylo čtrnáct hodin. Dvojí zobrazení času umožňovalo zdejšímu personálu zachovat si coruscantský denní cyklus a zároveň neztratit přehled o tom, jaká je na Felidoris denní doba.
Poté, co jsi paměť zastrčil do slotu v hlavě lékařského droida, test doběhl do konce, i rychlost čtení a zápisu byla dostačující pro úkol tak náročný jako řezání do pacientů.
Poté, co jsi s pocitem zadostiučinění stisknul prstem tlačítko Uložit změny a restartovat, droid naběhnul.
"Chyba, systém je poškozen. Hledám body obnovení... Bod obnovení nalezen, aplikuji... Deset procent, dvacet procent, třicet procent..."
I načítání probíhalo rychleji, paměť patrně dosahovala větších rychlostí než ta, co tam původně byla.
Čtyřicet procent, padesát procent, šedesát procent, sedmdesát procent, osmdesát procent, devadesát procent... Obnova dokončena.
Varování, kryt hlavy chybí. Zaznamenána hardwarová změna od posledního spuštění systému. Je silně doporučena kalibrace. Jednotka 2-1B očekává instrukce."

Doktorce Luen zasvítily oči a najednou se zubila od ucha k uchu.
"2-1B, jdi na operační sál Besh za doktorem Onhem a řekni mu, ať si tě zkalibruje."
"Bude vykonáno," odvětil droid, načež si sám odpojil diagnostický přístroj ze základní desky, našel kryt hlavy položený na stole, zacvaknul si ho na své místo a odkráčel.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 02.3.2014 09:13:33

Felidoris, základna Světla naděje

Část své pozornosti jsem musel přesunout k práci, kterou jsem odváděl na lékařském droidovi.
Ani práce mi však nezabránila, abych byl svými myšlenkami z větší u Du´shinova případu a poznatkům, které jsem v souvislosti sním až dosud získal.
Doktorka Luen sice nevěděla, kde přesně se nachází tržiště, ale to vlastně skoro vůbec nevadilo. To bylo zřejmě to nejmenší, co jsem musel zjistit. Bylo jasné, že tím vším co se tu pokouším zjišťovat pátrání sotva začíná a že ještě toho budu muset vypátrat daleko víc. Mohl jsem se zeptat někoho dalšího, nebo se porozhlédnou na vlastní pěst. Ze vzduchu z potřebné výšky bych toho měl vidět docela dost užitečných detailů a udělat si představu o tom, kde by mohlo být vhodné místo ke konání trhu.Zato místo, kde Dombas našel odloženou motorku jsem sám bez potřebného označení najít nemohl. Na to jsem se musel zeptat přímo jeho a na to, abych se ho mohl zeptat jsem musel vědět kde je, nebo se s ním setkat. Kdo jiný, než někdo z těch tří, kteří jezdí mimo základnu by mi mohl poradit v otázce polohy důležitých bodů . Pak už jedině někdo z Felidořanů. Pokud bych vyřešil tuto okolnost, mohl bych vyrazit na další část svého pátrání, pokud nebude ještě něco potřebného, co bych mohl udělat.
Datum, kdy Du´shin pro Světlo naděje získal léčivou houbu v podstatě odpovídalo předpokládanému dni posledního Du´shinova hlášení Radě. Vypadalo to, že se to stalo těsně poté, protože ve svém hlášení se o žádném léčebném prostředku nezmínil.
Jinak by ve vzduchu opět viselo otázka, proč nikoho neinformoval ani zjištěních větší důležitosti. Možná, že se to stalo ten samý den, který podával hlášení, pokud ne, pak by se to s velkou pravděpodobností stalo den po té. Od té boby nezbývalo moc dlouho do chvíle, než se ztratil zhruba dva dny. Věci musely jít opravdu dost rychle. Co z toho pro mě plynulo bylo, že se mi dalším údajem potvrdil poměrně přesný interval ve kterém se ,mohlo udát všechno to, co k Du´shinovo zmizení zapříčinilo.
Konečně jsem byl opravou hotov. Ještě chvíle napětí, při níž jsem procento obnovy systému, zobrazené na monitoru diagnostického zařízení potlačil očima přes kritickou třicítku. Pak se zobrazila čtyřicítka, droid ji vyslovil nahlas a když proces na padesátce ještě víc zrychlil, věděl jsem už téměř s jistotou, že to dobré, že je v ohledu paměti vyhráno. Mohl jsem spolu s doktorkou Luen sledovat, jak droid nabíhá, jak si na patřičný příkaz doktorky Luen nasazuje kryt hlavy a jak odchází plnit své povinnosti. Mezi tím jsem se opět přesunul blíže k psacímu stolu, ale na připravenou židli jsem znovu neusedl.
Žádné další otázky, kromě případného zjištění toho, kde je Dombas jsem neměl a ta v tuto chvíli byla možná dobrá příležitost stručně vyjasnit mé další úmysly a pokračovat dál v pátrání.
"Ne, že bych se chtěl nějak chlubit.....," začal jsem poznámkou k hovoru o Du´shinovi,
"ale považuji za rozumné a v zájmu věci vás zpravit o některých svých dalších úmyslech. Musím teď co nejdříve vydat po stopách Nerima Du´shina. Doufám, že ho k prospěchu Felidoris i řádu Jediů najdu co nejdříve. Budu muset do terénu a být tam delší dobu, nejméně jeden celý den. Pokud bych ale mohl s vaší organizací dál spolupracovat, pozeptat se na ještě na pár věcí vašeho výjezdového týmu a podobně jako Nerim Du´shin si třeba vypůjčit jedenu z vašich motorek, považoval bych to za podstatné zlepšení mé výchozí pozice při pátrání. Nechci vás zbytečně obtěžovat a odvádět vás od vaší důležité práce, takže pokud by bylo ještě něco, co bych pro vás mohl udělat, mohl bych vám tím vaši pomoc oplatit. Nejsem tak dobrý léčitel, jako Nerim Du´shin, ale snad umím jiné věci, které by vám mohly být po dobu mé přítomnosti prospěšné."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

PředchozíDalší

Zpět na Dokončené mise

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků