Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Příspěvekod Shisco » 02.3.2014 15:37:41

Felidoris, základna Světla naděje

"Děkuji vám, mistře Jedii," pravila doktorka Luen a z jejího úsměvu jsi vyčetl, že i tahle relativně malá pomoc v ní znatelně zmírnila pocit, že na ni všechno padá a věci se nedaří tak, jak by měly.
"Ne, to není chlubení, vůbec ne," řekla, když jsi ji začal seznamovat se svými úmysly, a věnovala ti laskavý pohled. "Kdyby byl mistr Du'shin sdílnější ohledně svých úmyslů, mohli jsme být blíže ke zjištění, co se s ním stalo."
Doktorce zavrněl v kapse ošoupaného bílého pláště datapad. Vytáhla ho, rozsvítila displej a přečetla si zprávu, načež pokračovala:
"To je naprosto samozřejmé. Máme společný cíl, mistře Agmetere, oba ho potřebujeme najít a když spojíme síly, máme větší šance, že se nám to podaří, než kdybychom se o to snažili každý sám.
Ale nebuďte takový, nechte toho přece. Jste Jedi, ovládáte schopnosti, které já ani nedokážu pochopit, a jste tady, abyste nám pomohl, tak kdo bych byla, abych se opovažovala říct, že obtěžujete? Nějaký nabubřelý politik?"
řekla ušklíbla se stále svírajíc datapad v ruce.
"Samozřejmě, motorka je vám k dispozici. Dombas vám dá klíček, až za ním půjdete. Teď se v nemocnici stará o pacienty, ale když na něho chvíli počkáte v sesterně, brzy se tam objeví. Tady tyhle dveře, jděte podle cedulí a nemůžete to minout."
Doktorka ukázala dlaní směrem ke dveřím, kterými předtím odešel givinský doktor i lékařský droid.
"A radši si vemte masku. Je tam s nima polička jako u východu."

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 02.3.2014 22:38:25

Felidoris, základna Světla naděje

"V tom případě děkuji i já vám." odtušil jsem. "Vzhledem, k tomu, že jsme se shodli, že to tak bude lepší, budu vás o svých pokrocích v pátrání po Nerimu Du´shinovi informoval. Zatím bych si rád ověřil pár věcí, které souvisí s tím co jste mi pověděla. A teď mě prosím omluvte. půjdu a počkám až se mi bude moc věnovat Dombas." doplnil jsem ještě abych náš rozhovor uzavřel a uvedl všechny potřebné věci na pravou míru.
Pro tuto chvíli to bylo všechno co jsem mohl od doktorky Luen žádat a co jsem v danou chvíli mohl potřebovat. Doktorka Luen mi poskytla co mohla. Měl jsem zajištěný adekvátní dopravní prostředek, který mi usnadnil cestování po Felidoris a v některých ohledech byl lepší než stíhačka. Dále jsem měl informace, dost slušné na to, aby se od nich daly odvodit další kroky pátrání a kromě toho jsem se mohl na Světlo naděje a místní personál obrátit, kdybych ještě něco potřeboval. To všechno bylo vzhledem ke ztíženým podmínkám na Felidoris velice dobré, takové jak jsem před odletem sem počítal v ideálním případě.
Opustil jsem doktorku Luen, prošel tentokráte druhými dveřmi, které vedly z místnosti a vešel do nemocniční části, abych si tam dle vysvětlení doktorky Luen počkal na Dombase. Nespěchal jsem, protože Dombas se staral o pacienty a chvíli mu to ještě trvat bude. Volnou chvíli jsem si mohl zkrátit snadno. Mohl jsem se ještě trochu zajímat o to co se děje na základně, nebo si najít klidnější koutek a tam si před tím, než vyrazím do města dopřát krátkou, stejně však velice prospěšnou meditaci.
Prošel jsem spojovací chodbou, sledoval cedule na dveřích a hledal ten správný nápis.
Když jsem ho našel, vešel jsem, do další dekontaminační místnosti o které se mi zmínila doktorka Luen. Procházel jsem ní podobně, jako tou první, jenomže to teď bylo v opačném směru. Z poličky jsem si vzal jednu z ochranných masek a dobře jsem si ji připevnil. Abych zajistil obnovení dobré ochrany, zajistil jsem si u krku rozepnutou kombinézu. Mohl jsem opět bez váhání vstoupit do zóny, která byla méně bezpečná a to jsem taky udělal. Pokračoval jsem dál, znovu jsem šel pomalu, pročítal nápisy na dveřích a hledal sesternu, abych se tam mohl pozeptat po Durosovi z výjezdové skupiny. .
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 04.3.2014 11:48:27

Felidoris, základna Světla naděje, nemocniční část

Poté, co sis nasadil dýchací masku s typickým zobákovitým filtrem, přes tebe několikrát přejel dekontaminační rám se silovým polem zabíjejícím bakterie, a vykročil jsi po šipce chodbou směrem k operačním sálům a sesterně. Chodba vypadala udržovaná v úskostlivé čistotě, o čemž svědčil hyperaktivní myší droid s uklízecím nástavcem, který drandil na malých kolečkách z jednoho konce chodby na druhý a nepřetržitě ji pucoval. Další myší droid se ti málem prohnal pod nohama a v přihrádce na zádech měl umístěný stojan se šesti zašpuntovanými zkumavkami. Smykem odbočil do chodby, kde byla na stěně nakreslená šipka a na ní stálo velkým písmem LABORATOŘE, aby následně zmizel v malém okénku pod zamčenými lítacími dveřmi.
Lůžkové pokoje pro pacienty, a tedy i sesterna, byly o patro výš, vyběhl jsi tedy po schodech nahoru a vydal se po šipce dál.
"Né, mamí, mamíííííí!" uslyšel jsi, když jsi procházel kolem vyšetřovny. Velikým obdélníkovým oknem jsi uviděl vevnitř možná tak desetiletého kluka, jak se snaží vytrhnout ze sevření theelinské zdravotní sestry s maskou na obličeji, která ho držela za ruku, a utéct před přibližujícím se lékařským droidem.
"Ty kovové věci, které pálí mrtvoly! Ne, já ještě nejsem mrtvý, nechci skončit v tom pytli! Ať to na mě nesahá! Ať to na mě nesahá!" křičel.
"To je jen lékařský droid, doktor, neublíží ti," uklidňovala jej Theelinka. "A teď ho nech, ať ti vyoperuje tu zanícenou uzlinu, než praskne. Nebude to bolet."
"Jáááu," křiknul kluk, když sestra využila momentu překvapení a píchla mu anestezii.
"Odteď," dodala.
Sesterna byla hned vedle. Lítací dveře se ti samy otevřely, jakmile ses k nim přiblížil. Dombas byl uvnitř, právě skládal na repulzní vozík vznášející se nad zemí balíky čistého ložního prádla, aby je rozvezl po pokojích a povyměňoval pacientům povlečení a prostěradla. Na bílém plášti měl visačku zdravotního bratra a na obličeji měl nasazenou masku stejně jako ostatní personál, ačkoliv podle informací, které jsi měl, virus napadal jen rasy blízké lidem.
"Jasně, Rylo, já to udělám, nemusíš se pořád připomí-" zavrčel směrem k tobě, než si všimnul světelného meče, co máš za pasem.
-nat... Mistře Jedii, co pro vás můžu udělat?"

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 04.3.2014 20:55:18

Felidoris, základna Světla naděje, nemocniční část

Za dekontaminační místností pokračovala chodba stále dál a nořila se stále hlouběji do vlastní nemocniční části základny.
Měl jsem tak možnost alespoň trochu nahlédnout do dalších prostor základny Světla naděje a udělat si představu o tom, jak to tu vypadá a chodí. Na můj vkus to hodilo všechno celkem normálně. Růžní obslužní droidi, myší droidi, z nichž se jeden přehnal kolem mě, když jsem udělal krátký rychlý úkrok stranou svítící tabule a další věci, na to všechno jsem byl zvyklý.
Na Coruscantu i na spoustě jiných míst to bylo docela normální. Jen v chrámu bylo jaksi ještě něco navíc. Všechno to zvláštní
vybavení v tréninkových místnostech, meditační místnosti, všechno to neodmyslitelně patřilo k chrámovému prostředí a životu. Na Felidoris se tyhle věci vyskytovaly snad jenom v téhle budově. Čím víc jsem toho viděl, tím víc se mi potvrzoval kontrast, mezi vnitřkem základny a tím co co bylo tam venku mimo ni. Dřevěné budovy a snad jen minimum nějaké techniky.
Dle označení na cedulích tu okolo byly místnosti s nějakými lékařskými přístroji, lůžkové pokoje a za odbočkou laboratoře.
Do laboratoři bych eventuálně mohl také nahlédnout, zvlášť, kdybych nic jiného nezjistil. Právě tam asi byl na zpracování vzorek léčivé látky, jedna z těch známých okolností, které jako by do sebe až s podivnou shodou a přesností zapadaly..
Mohl jsem to ale v klidu odložit, protože jsem nebyl zdaleka tak dobrý v medicínských a chemických záležitostech, jako v kybernetice a elektronice, nebo jim podobných záležitostech technického rázu.. Navíc to pro mě v tuto chvíli ani nebyl přední okruh pátrání, pokud by mi zrovna v laboratořích někdo neřekl, kde Du´shin tu houbu našel. Ale když to neřekl doktorce Luen, nebo někomu dalšímu, tak k tomu pravděpodobně detaily nikde nevyzrazoval ať už v laboratořích, nebo ktekoliv jinde..
Pak, když jsem procházel kolem několika ošetřoven, zaznamenal jsem nějaký hluk vycházejí z jedné z nich. Na chvilku jsem se zastavil a nahlédl jsem dovnitř místnosti z níž vycházely hlasy, zdroj hluku. Dveře většiny místností byly prosklené, měl jsem tedy scénu v níž vystupovala matka se synem, lékařský droid a zdravotní sestra jako na dlani. Když jsem zhruba zjistil, co že se to děje, pokračoval jsem zase dál. Šipky mě vedly podél nějakých dalších cedulí ke schodišti. Vyšel jsem po něm nahoru. Zatočiv do paralelní výše položené chodby jsem se konečně dostal k sesterně a lítacími prosklenými dveřmi vstoupil dovnitř.
Dombas v sesterně právě v tu chvíli byl, takže na jeho přítomnost jsme čekat nemusel. Měl však dost zaneprázdněný a vypadalo to, že má permanentní honičku. Vypovídal o tom pohled na něj a hlavně pak jeho slova, adresovaná někomu jinému, o němž do té doby, než se na mě podíval předpokládal, že vstoupil do místnosti. Skoro jsem zaváhal, jestli ho mám právě teď vyrušovat svými prosbami, aby mi věnoval chvíli času,
Omluvně jsem se usmál.
"Je mi vážně líto, že vás musím vyrušovat, ale doktorka Luen říkala, že byste mi mohl půjčit klíček od motorky a také bych se vás potřeboval na pár věcí zeptat.
Ale vidím, že máte spoustu práce. Pokud vám to pomůže, nedělá mi problém počkat až na to bude nějaká trochu příhodnější chvilka."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 08.3.2014 23:41:18

Felidoris, základna Světla naděje, nemocniční část

Duros k tobě obrátil velikou modrou hlavu, které dominovalo vysoké kožnaté čelo, usmál se a zamrkal na tebe velkýma, daleko od sebe posazenýma červenýma očima.
"Ne, ne, samozřejmě že pomůžu," řekl Dombas, načež položil poslední balík prostěradel na vozík a popošel k tobě blíž.
"Kdybyste měl čekat, až bude příhodnější chvilka..." zasmál se a zašátral v hluboké kapse pláště, co měl na sobě, načež vytáhnul trojúhelníkovitou čipovou kartičku přivázanou na ozdobné šňůrce a podal ti ji.
"No, řekl bych, že takovou trpělivost nemají ani Jediové. Každopádně díky za projevenou úctu. Moje motorka je ta modrá se stříbrným pruhem, nechal jsem ji na nádvoří tam, kde jsme přistávali. A prosím nenabourejte mi ji, tedy ne že bych vám nevěřil, ale náhradní díly tady neseženete."
Zdravotní bratr se chopil vozíku a vytlačil jej ze dveří, načež na tebe kývnul, abys jej následoval.
"Co byste chtěl vědět, mistře Jedii?"

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 10.3.2014 14:38:34

Felidoris, základna Světla naděje, nemocniční část

Dombas měl vlastně docela pravdu. Chvíle kterou, bych na něj mohl počkat, jak jsem mu ze zdvořilosti nabízel, ač jsem to mínil zcela vážně, aby ho příliš neproháněl a neobtěžoval se mohla pěkně protáhnout a já tu na něj mohl čekat klidně do večera. Nebo s vekou pravděpodobností ještě déle. Čekání bych nejspíše vydržel. Na nějakou chvíli bych rozhodně měl co dělat, čím se zabavit. Mohl bych přemítat o zmizení Nerima Du´shina a přijít ještě na některé další aspekty, které by se daly zachytit a které jsem dosud neodhalil, mohl jsem meditovat a nakonec bych se taky mohl spojit s chrámem na Coruscantu, protože jsem měl dostatečně důležitá dílčí zjištění na to abych je hlásil, přičemž bych si ověřil pár dalších podrobností a vlastních závěrů. Potřebná trpělivost by mi určitě také nechyběla, i když někteří příslušníci řádu Jediů by tu trpělivost asi opravdu neměli. Ale když už se mi Dombas mohl věnovat nyní, bylo by škoda toho nevyužít a zbytečně ztrácet čas, během něhož jsem mohl plnit své poslání efektivněji.
V okamžiku, kdy mi Dombas podal, klíček od swoopové motorky, natáhl jsem ruku, nezbytnou součást k rozhýbání stroje v podobě malé čipové karty jsem přijal a přemístil ji do vnější kapsy své kombinézy. Kapsu jsem poté dobře zajistil, aby se nemohlo stát, že mi z ní tahle důležitá miniaturní věcička vypadne. Pamatoval jsem si docela dobře, kde Dombas nechal svou motorku. Obě zbylé swoopy stály pouze malý kousek napravo od místa, kde přistál se svým strojem Felix VIne.
Podle všeho by tam stále měly všechny tři swoopy být a nebyl problém vrátit se nejkratší cestou zpět na nádvoří a motorku si vypůjčit. Přistáli jsme zároveň na nádvoří a společně jsme ho potom přešli ke vchodu do vlastní budovy, za nímž byla dekontaminační místnost. Modrá a stříbrná barva byly dobrým identifikačním doplněním na základě něhož bych měl poznat která z motorek to doopravdy je.
"Samozřejmě. Kdyby se vaší motorce mělo něco stát, velice by mě to mrzelo, To mi můžete věřit. Takže na vaši motorku dám určitě pozor" ujistil jsem Dombase sledujíce jak odbržďuje vozík a připravuje ho, aby mohl rozvézt jeho obsah. Pak jsme společně vyšli na chodbu. Kráčel jsem vedle vozíku, který Dombas tlačil a on mi dal možnost, abych se ho ptal.
"Potřeboval bych zjistit dvě věci, respektive najít dvě místa. To první.... Prý jste někde v ulicích našel motorku, kterou si Nerim Du´shin předtím vypůjčil. Mohl byste mi říct, kde to bylo, nějaký orientační bod, nebo jak bych to místo mohl najít? A ta druhá věc.... Prý se někde ve městě koná trh na který Nerim Du´shin často jezdil. Pokud byste věděl něco i o tomto místě, mohl byste mi to prosím říct?" snažil jsem se co nejpřesněji a zároveň pokud možno stručně formulovat to na co jsem se chtěl Dombase zeptat.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 16.3.2014 14:53:41

Felidoris, základna Světla naděje, nemocniční část

"Hmmm..." zamyslel se Dombas, zatímco tlačil repulzní vozík vznášející se nad podlahou před sebou.
"Vlastně to byla moje motorka, ta samá, kterou teď půjčuju vám. Našli ji zaparkovanou v ulici obytných domů nedaleko místa, kterému místní říkají Na Ryšavce. Okamžíček?"
Nato duroský zdravotní bratr popadnul z vozíku jeden balík oblečení a zapadnul s ním do pokoje pro pacienty. Asi za tři minuty vyšel ven bez povlečení, zato s malým černým pytlem, který umístil do spodní části vozíku, načež plynule navázal rozhovor:
"Neexistují žádné satelitní snímky planety, dokonce ani tohle město není oskenované, takže se obávám, že vám nebudeme schopní poskytnout souřadnice toho místa. Ale když se necháte nasměrovat místními, měl byste to najít. Je tam velká cisterna na nezávadnou pitnou vodu a naproti je kovárna a krámek kloboučníka.
A trh je na velkém osmiúhelníkovém náměstí u radnice, ne moc daleko od místa, kde jste přistál se svým stíhačem. Je přesně uprostřed města a nemůžete na něho nenarazit, ani kdybyste jel pořád za nosem. Místní tam prodávají většinou svoje produkty, různé zemědělské plodiny, hospodářská zvířata, předměty denní potřeby, nástroje, spoustu věcí, i manufaktury tam mají obchůdky, kde se dají koupit jejich výrobky. Většina prodejců tam je od rána a balí to až večer. Já nejsem teplokrevný tvor, takže mě nákaza nemusí trápit, ale vy radši jezte jen tepelně upravené jídlo nebo jídlo ošetřené antibakteriálním postřikem,"
řekl ti Dombas, načež opět zaplul do dalšího lůžkového pokoje.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 16.3.2014 18:35:21

Felidoris, základna Světla naděje, nemocniční část

To, že si chci půjčit zrovna tu samou motorku, kterou si před tím půjčil Du´shin a která se našla v ulicích města jsem nějak vytušil, ještě před tím, než mi to Dombas stačil povědět. Něco mě na tu myšlenku přivedlo a teď mi to připadlo docela samozřejmé. Nebylo na tom vůbec nic, čemu bych se měl divit. Poslala mě sem doktorka Luen, která o té shodě přirozeně věděla, i když v tom určitě mělo velkou roli hlavně to, že jsem si chtěl právě s Dombasem promluvit a na těch pár věcí, mezi nimiž bylo i nalezení jeho motorky se ho zeptat. Teď když jsem se dozvěděl, co jsem chtěl, přemýšlel jsem, nakolik bude nalezení onoho místa, které mi Dombas označil způsobem jaký jsem chtěl, problém. Usoudil jsem, že by to takový stranšný problém být neměl. Ulic obytných domů bylo asi ve městě hodně, ale předpokládal jsem, že když začnu pátrat ve středu města, zjistím, že všechny ulice nejsou plné obchodních krámků, nebo řemeslných dílen. S kontaktem s lidmi jsme taky neměl žádný problém a ze své strany jsem se ho nemusel bát, protože jsem pro každý případ měl dobré protředky, jimiž jsem se mohl bránit před případným rizikem nákazy. Souřadnice jsem nepotřeboval. Hodlal jsem to udělat jinak a místo souřadnic, i když by mi samozřejmě jinde pomohly použít vlastní oči. Se swoopem jsem se mohl vznést tak vysoko, jak to parametry stroje dovolovaly. Měl jsem dýchací masku, takže větší výška, či rychlé proudění vzduchu by mi neměly v tomhle druhu průzkumu bránit. Z výšky, kterou bych byl schopný dobře regulovat jsem mohl najít tržiště, podle jeho tvaru, podle pohybu v té oblasti a určitě i proto, že jsem ho podle Dombase a podle orientačních bodů, které mi dal opravdu nemohl minout. Na tržišti jsme vlastně mohl začít a na další místo se poptat. Nebo jsem mohl lokalitu, kde byla nalezena motorka, po té, co si ji Du´shin naposled vypůjčil najít stejným způsobem jako tržiště a k těm dvěma místům jsme navíc mohl z výšky zjistit spoustu dalších zajímavých věcí. Ještě jednou si udělat přehled z výšky mohlo být jedině v můj prospěch.
Tohle všechno jsem si spočítal, zatím co jsem kráčel vedle Dombase a jeho vozíku a zatím co Dombas odbíhal dovnitř do pokojů, abych tam uvnitř zanechal připravené balíky a vrátil se s jinými věcmi. Kromě toho všeho mi Dombas připomenul ještě jednu věc. Jídlo. Podle původního plánu jsem o jídlo chtěl požádat v zázemí humanitární organizace, protože bych tak měl jistotu, že jídlo bude naprosto v pořádku. Toto rozhodnutí jsem se rozhodl změnit, protože jsem od humanitární organizace nemohl požadovat všechno, každou drobnost. Jen jsem musel být při výběru jídla zvlášť opatrný. Dombas moc dobře věděl, proč mi to říká. Jídlo bylo jedním ze zdrojů potenciálního nebezpečí a musel bych při něm odložit ochranou masku. Při pití jsem si ji musel odložit také, ale nějaké tekutiny jsem měl ve své stíhačce ve velké čutoře a u své Delty jsem se rozhodně hodlal zastavit. Navíc zásoby se stejně kupovaly na trhu a co jsem si uměl představit muselo se jimi dost šetřit. Jediný důvod by mohl být to, že tu i jídlo a další věci prochází procesem dekontaminace, ale třeba jsou alespoň nějaká ochranná opatření zavedená i ve městě. Stranou toho byl fakt, že nákup jídla a nenucený pohyb mezi lidmi může být docela dobrá záminka a dobrý způsob, jak se pokusit něco vyzvědět. Jeden nikdy neví na co řeč přijde, nebo nepřijde, jestli se náhodou nestane něco, co třeba jen mimoděk a nepřímo napomůže tomu, dozvědět se co člověk potřebuje.
Počkal jsme, až se Dombas vynoří z dalšího pokoje a rozhodnutý se rozhovor taktně ukončit, abychom si já i Dsmba mohli jít po své práci, řekl:
"Děkuji vám, myslím, že podle vašich instrukcí bych ta místa měl najít a to je pro tuto chvíli hlavní. Myslím, že mi vzhledem k těm pár věcem, co jsem se už dozvěděl, nemůžete říct víc, než doktorka Luen, takže vás již nebudu zdržovat od vaší práce."
Svůj předpokládaný odchod jsem ještě malou chvíli pozdržel. Pokud by mi on sám chtěl ještě něco dalšího říct, co by ho v souvislosti s tím, že jsem s ním chtěl mluvit napadlo, rozhodně jsem se tomu nebránil. Jinak bych ale zamířil stejnou cestou zpět a pokračoval směrem k nádvoří a dál po cestou za splnění svého průzkumného plánu.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 23.3.2014 23:01:51

Felidoris, základna Světla naděje, nemocniční část

"Ještě jedna věc, než půjdete, mistře Jedii," otočil se za tebou Dombas, když už ses chystal odejít.
"V karanténní zdi je brána, tentokrát bude lepší, když jí poletíte. Můžete si tam odložit masku a hlavně ten ochranný oblek, tedy pokud si nechcete užívat křik panikařících felidorisanů, kamkoliv se pohnete."
Dombas se na okamžik odmlčel, aby měl čas zformulovat další věty, a mezitím si rozpočítával balíky, co mu ležely na vozíku, vzal pod paži další várku a zastavil se s ní u následujících dveří.
"Místní jsou... ustrašení," pokračoval, načež se na tebe podíval a zpoza masky se mu skrz průzory zablýsklo v očích. "Někdy až příliš. Pokud vás uvidí takhle v čisté zóně, budou si myslet, že už se nákaza rozšířila i tam.
Čekal jsem, že se mě zeptáte, proč tu masku nosím, když jsou Durosové proti moru imunní. Místní nejsou zvyklí na vesmířany, tudíž maska je pro ně pořád ještě míň děsivá než můj obličej."

S těmi slovy stiskem tlačítka otevřel dveře a vstoupil dovnitř, aby pokračoval ve své práci.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 24.3.2014 16:58:07

Felidoris, základna Světla naděje, nemocniční část

Dombasova slova mi okamžitě znovu připomenula, scénu, která se odehrávala na malém náměstí, hned po mém příletu na Felidoris, když se svými motorkami dosedli i Felix Vine a ti Dombas a ta žena. Obyvatelé Felidoris opravdu vypadali docela vystrašeně, mimo jiné i proto, že si podobné masky, ochranné obleky a vlastně i celou humanitární organizaci, spojovaly bezprostředně bojem proti moru. Základna světla naděje, ležela v ohrožené části města a kdybych stále neměl na opasku svůj světelný meč, místní by mě od pracovníků Světla naděje snad vůbec nepoznali. Dombas to vystihl docela dobře. S ochranným oblekem na sobě bych toho asi zrovna moc nezjistil. Pouze bych budil přílišnou pozornost a lidé by propadali panice, místo toho, aby se mnou byli ochotní mluvit. Skoro jsem se za svojí úvahu zastyděl, i když byla způsobená tím, že jsem nebyl tak docela zvyklí na podobné prostředí, jako bylo na Felidoris. Někde jinde by to třebas opravdu bylo považováno jen za projev opatrnosti, ale tady ne. Tady musela opatrnost stranou, i kdyby to mělo znamenat jisté riziko a co by to bylo za Jedie, který by pro dobro věci nedokázal určité riziko podstoupit. Rozhodl jsem se na to, co mi poradil Dombas přistoupit a ochranný oděv odložit na kraji čisté zóny. Zanechal bych tam i masku. Tu bych sice teoreticky mohl nechat i ve stíhačce a místo ní si tam vzít věci, co jsem v ní zanechal, nebo bych ji mohl použít jako dostatečně bezpečné místo pro spoejní s Coruscantem.
Jenže, mělo by to stejný výsledek, jako si ponechat ochranný oblek, nebo to bylo jedno. Někdo mě stejně mohl vidět se swoopovou motorkou a protože těch tu moc nebylo něco si domyslet. Nakonec jsem se rozhodl, že ani to nebudu zkoušet.
"Díky budu si to pamatovat a využiju toho" prohlásil jsem, dokud byl Dombas na chodbě a ještě nezmizel v dalším z pokojů, kývnuv hlavou, coby závěrečný pozdrav. Ještě několik sekund po té, co vešel dovnitř jsem tam zůstal stát a rovnal si svoje myšlenky.
Nejméně nápadné by samozřejmě bylo nechat si pouze tuniku a kalhoty, alespoň částečně schovat i světelný meč a motorku zaparkovat někde v ulicích města, nikoliv hned vedle mé stíhačky, stejně jak to asi dělal Nerim Dushin. Pokud bych se pak objevil někde jinde, na trhu a neměl u sebe ty věci, které byli na Felidoris jako pěst na oko, nebudil bych ani takový strach.
Opět se objevili spojitostí a podobnosti mezi mým a Du´shinovým postupem. Přibývalo jich. Ale co z toho vyplívalo. Jen to, že jsem na správné cestě, nebo jsem mohl snadno udělat stejnou chybu jako Du/shin?
Otočil jsem se a zamířil chodbou stejnou cestou, jako jsme prve přišel zpět. Sešel jsem schody, pak měla následovat dekontaminační místnost, a průchod druhou částí budovy na nádvoří.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 30.3.2014 15:03:00

Felidoris, město

Když ses vymotal chodbami základny ven na nádvoří a mezitím byl dvakrát dekontaminován při přechodu mezi nemocniční a kancelářskou částí a mezi kancelářskou částí a venkem, motorka čekala přesně tam, kde jste při příletu stroje nechali.
Modrý stroj se stříbrným pruhem na boku byl hned ten první zkraje. Po zasunutí malé kartičky na šňůrce, co jsi dostal od Dombase, se přístrojový panel, kterému vévodil veliký displej, probudil k životu za doprovodu tichého hučení repulzní jednotky naběhnuvší na stisk tlačítka.
Chopil ses řídítek a vyrazil. Stroj uháněl kupředu skrz široký rám, jenž tě do třetice všeho dobrého dezinfikoval i s celou motorkou aerosolem, jehož kapičky ti ulpěly na odolné syntetické látce ochranného obleku.
Na zemi se válela suť, kameny, úlomky cihel a ohořelého dřeva, v podstatě jsi chvíli letěl spáleništěm, než ses dostal nad domy, ve kterých se stále dalo bydlet a ve kterých žili nepříliš šťastní obyvatelé karanténní zóny.
Jakmile stráž na bráně viděla, že se blížíš, otevřela ti brány a v prostoru mezi nimi jsi nechal k uschování předměty, o nichž jsi usoudil, že si je za zeď brát nechceš. Když potom byl čas pokračovat, octnul ses již v části města považované za pod kontrolou.
Hlavní ulice, na které ses octnul, byla rušná. Mezi jezdci na zvířatech, většinou na koních, méně často na tvorech, co připomínali zakrslou srstnatou banthu, a občas kočáry těmito zvířaty taženými, se proplétali ještě lidé, a nebylo jich málo. Jako jezdec na kolovém motocyklu bys měl problém tamtudy prokličkovat, aniž bys musel jet krokem, na swoopu jsi to ale mohl prostě zvednout a letět nad nimi, jako v rychlejším vzdušném pruhu doma na Coruscantu.
Byl to jiný pocit letět bez masky na obličeji, cítil jsi, jak ti ve větru vlajou vlasy, už delší, než jsi míval, protože už to byla chvíle, co ses naposledy stříhal. Teprve teď sis také uvědomoval, jak ti průzory masky omezovaly rozhled. Ubrusy a prostěradla vyvěšená z oken, aby uschla, vlály, když jsi kolem nich proletěl, a mnoho hlav se otáčelo za charakteristickým zvukem swoopu. Nikdo však nevypadal nadmíru znepokojeně, narozdíl od výskytu vesmířanů, kteří ji používají, tu zdá se byli na tuhle technologii možná i trochu zvyklí, ač jim byla nedostupná, pár postav ti dokonce zamávalo.
Nebylo pochyb o tom, že ulice vede přímo k náměstí k trhům, zatímco některou z odboček se dostaneš blíže místu, kde zřízenci Světla naděje našli swoop, na kterém právě sedíš, a na kterém létal i Jedi, kterého hledáš...

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 30.3.2014 19:22:37

Felidoris, město

Cestu z nemocniční části na nádvoří nebylo těžké najít. Z většiny jsem ji už prošel opačným směrem a chodba, která obcházela kancelář doktorky Luen byla jako ty ostatní dobře označená. S doktorkou Luen jsem v tuto chvíli znovu mluvit nepotřeboval a tak bylo jediné drobné zdržení způsobené dvěma dekontaminačními procesy. Čas jsem měl opravdu dobrý.
Bylo stále ještě odpoledne a do důležitého setkání, jehož čas měl přijít o půlnoci, i když jsem počítal, že se vlastně budu pohybovat v oblasti kolem náměstí skoro celou dobu, jsem měl dost volného prostoru na to abych se něco pokusil vypátrat.
Na nádvoří jsem zamířil přímo k Dombasově modrostříbrné motorce, zběžně si ji obhlédl, hlavně pak přístrojový panel.
Velice rychle jsem se ujistil, že dobře vím co a jak s tímhle strojem a pak jsem se vyhoupnul do sedla motorky.
Otevřel jsem bezpečně zajištěnou kapsu, v níž se ukrývala čipová karta s jejíž pomocí jsem motorku nahodil.
S repulsory z počátku nastavenými na malý výkon jsem s motorkou obkroužil část nádvoří, tak ji otočil, načež jsem ji navedl dekontaminačním rámem ven ze základny Světla naděje. Za základnu jsem přidal na výkonu a začal trochu stoupat, abych z hora znovu viděl i nakaženou část města. Nestoupal jsme však příliš rychle, protože jsem mířil přímo k bráně, jíž jsem měl proletět do oblasti v níž zatím přímo nehrozila nákaza. Výšku, kterou jsem nabral jsem snadno a plynule ztratil a namířil si to přímo do před motorkou se rychle otevírající brány. V prostoru mezi bránami jsme motorku přechodně posadil a sundal si
ochhranný oblek, tvořící horní vrstvu i masku. To bylo vše, co jsem mezi bránami nechal. Dataped a datakartu s informacemi od mistra Windu jsem přesunul do tuniky, která po odložení ochranného obleku zůstala. Meč zatím zůstal u opasku, Ocitnuv se za dělící bránou, začal jsem motorku opět trochu zvedat nahoru. Jednak proto, že byl na ulicích nad nimiž jsem prolétal čilý ruch, ale také abych se nad střechami domů rozhlédl a pořádně se zorientoval, než se budu o něco snažit.
Plně jsem využíval toho, že si můžu město prohlédnout lépe, než v předešlých dvou případech a že s tím ani nemusím spěchat.
Tahle cesta nad městem, při níž jsem v tváři cítil závan čerstvého vzduchu a spolu s ním jisté uvolnění byla docela příjemná.
Po krátké úvaze jsem zamířil k náměstí a ke své stíhačce. Další části města jsem mohl obhlédnout později k večeru až na tržišti nikdo nebude. I tak mi na všechno zbyde dostatek času,
Přistál jsem na náměstí a motorku jsem prozatím nechal stát opodál, kus od své stíhačky.
Poté co jsem sesednul jsem zasunul čipovou kartu k těm pár drobnostem do tuniky a popošel několik kroků k Deltě.
Otevřel jsem kokpit, a vzal si z něj čutoru, napil se a po krátkém přemýšlení ho zase zavřel. Teprve teď schoval jsem svůj světelný meč do rukávu tuniky a vydal se směrem k tržnímu místu.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 06.4.2014 20:36:25

Felidoris, město

Nejprve jsi zamířil k místě, kde jsi nechal stát stíhačku, abys svůj stroj zkontroloval a napil se zaručeně nezávadné vody, co sis s sebou dovezl ještě z Coruscantu, z čutory se zabudovaným filtrem schopným proměnit na pitnou vodu lecjaké svinstvo.
Podobná technologie byla obsažená i v několika nádržích rozmístěných po městě, z nichž jedna se měla vyskytovat i na místě, kam jsi chtěl zamířit později, když ses jako první rozhodl vydat na tržiště.
Zatímco jsi stál na křídle stíhače, skloněný nad odklopeným kokpitem, hloučky lidí se zastavovaly a okouněly, aby pak pokračovaly v chůzi, když shledaly, že se nic zajímavého konat nebude a tys vykročil ulicí, nechávaje motorku zaparkovanou za sebou.
Od trhu tě dělily jen asi tři ulice, jak ses předtím přesvědčil ještě z výšky, než ses se swoopem snesl níže. Vydal ses na cestu a za pár minut už jsi stanul na širokém osmiúhelníkovém náměstí přesně jak ti řekl durosský zdravotní bratr.
Jestli bylo na hlavní třídě rušno, místo konání trhu se dalo v tuhle denní dobu považovat za přecpané. Zvířecí povozy jezdily plné i prázdné tam i zpátky úzkými uličkami mezi kamennými i rozebíratelnými stánky a chvílemi tvořily kolony, jak ty úplně vpředu musely čekat, až houfy nakupujících uvolní cestu.
Po zemi se povalovalo seno a drobné odpadky, tu ti pod nohama proběhlo několik slepic, tu se kolem prořítilo pár dětí prohánějících jedno druhé.
Procházel jsi kolem stánků se zvířecími kůžemi, hrnci a malovanými keramickými nádobami, sušeným kořením a bylinkami vonícími už z dálky stejně jako široká plechová bouda, ve které se smažily na oleji hranolky a všemožné druhy masa.
"Nechcete koupit sluneční vařič, pane?" otočil se na tebe starší muž s dlouhými rezavými vousy postávající před kamenným obchodem s věcmi z manufaktury, jak stálo na vývěsním štítu. Muž třímal v ruce předmět složený z velikého parabolického zrcadla a úchytu na upevnění hrnce uprostřed.
"Vyrobený podle vesmířanských návrhů, stačí postavit na sluníčko a olej na pánvi se vám rozpálí dřív než stihnete nakrájet cibuli. Kupte, pane, všechny jsou za šedesát."
"Ochrana proti početí," vykřikovala zase žena z lékárnického krámku naproti a přitahovala k sobě stejnou měrou nevraživé a naopak souhlasné pohledy kolemjdoucích.
"Je to bezpečné, je to účinné, je to úžasné!"
Na plynových lampách okolo, nyní ještě zhasnutých, protože bylo stále světlo, vlály plachty s nápisy jako PAMATUJ, ABYS VODU K PITÍ VŽDY PŘEVAŘIL či SPAL KRYSU, SPAL BLECHU, SPÁLÍŠ MOR.
"Dothanovy zázračné tablety!" ozývalo se halekání ze samého prostředku trhů. "Jen přistupte blíž, balení jen za pouhých devadesát! K mání pouze tady! Převaření není stoprocentní, jen s Dothanovými zázračnými tabletami bude vaše voda zaručeně nezávadná!"
"Nevěř mu, hochu," přitočil se k tobě plešatý stařeček, který se hrbil o holi a chyběly mu přední zuby, když si všiml, jak se díváš jeho směrem. "Já ho viděl, jak ty tablety krade ze zásobníku těch... Těch... Těch Nadějných světel, vybere vždycky úplně všechny a pak je prodává lidem za peníze!"

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 10.4.2014 15:35:15

Felidoris, město

Zamířil jsem k další ulici vedoucích z náměstí, zamíchal se do davu, do proudu lidí směřujících po cestě z náměstí na tržiště, jenž na základě obdrženého popisu ze vzduchu opravdu nebylo těžké najít. Nespěchal jsem, šel klidně a proto jsem měl i při chůzi možnost, trochu se rozhlédnout kolem sebe. Pokračoval jsem tak ve vytvoření celkové představy, mimo jiné i ve snaže přiblížit své myšlenky tomu jak mohl uvažovat Nerim Du´shin, který byl na Felidoris delší dobu a musel to tu trochu znát.
Na tržiště to nebylo moc daleko a když jsem věděl i kudy jít, dorazil jsem tam bez větších nesnází. Na konci té krátké cesty jsem se protáhnu mezi lidmi i povozy přeplněným koncem třetí ulice poslední ulice, kterou bylo třeba projít.
Proplétal jsem se dál mezi lidmi a mezi řadami nejrůznějších krámků. Obojího tu bylo opravdu hodně, což není špatné, protože trh bude zřejmě ještě nějakou chvíli pokračovat a já budu mít příležitost podívat se po někom, komu mohl položit pár otázek a kdo by mi na ně mohl něco odpovědět. Jen to dá trochu práce.
Nabídky, abych si koupil kde co jen pršely. Na většinu z nich jsem nereagoval, prostě jsem je ignoroval. To byl způsob, jak neopovědět ani ano, ani ne. Mohl bych se kdykoliv vrátit, mít zájem a zjistit, že se můžu u dané osoby něco dozvědět.
Byla sice pravda, že třeba ti, kdo prodávali výrobky místních manufaktur by mohli Du´shina od pohledu znát a třeba mi i něco říct, ale doopravdy jsem si nepotřeboval kupovat ani sluneční vařič, ani nic podobného. Jediné, co jsem doopravdy potřeboval bylo jídlo na to bych určitě kredity měl. A pak šlo tedy právě o to hlavní, které lidi si vytipovat k případnému rozhovoru, od kterých z nich bych se mohl něco dozvědět. Kromě manufakturních krámků by se samozřejmě mohli nabízet ti, kdož prodávali byliny a další přírodní produkty. Teoreticky právě u nich by byla určitá pravděpodobnost, že by mohli vědět o protilátkách proti moru a říct to Du´shinovi. Ale mohli mít také ctižádost nechat si to pro sebe a Du´shin možná jiný informační zdroj. Někoho, kdo nebyl na očích. Něco vidět o něco ho pořádat mohl přeci jen kdokoliv z těch lidí, kteří se pohybovali po tržišti.
Jak jsem tak váhal, první opravdová možnost k navázání kontaktu s místními obyvateli se mi nabídla sama zastavil jsem se a. otočil hlavu za hlasem vyvolávajícím cosi o tabletách a následně se mi dostalo řádného poučení, od jakéhosi staříka, jak že to s těmi tabletami je. Vysvětlení budilo dojem, že mál ten stařík buď velké štěstí a něco zahlédl, nebo, že má hodně slídivé oči. Rozhodl jsem se, že nic nedám za to, když si toho staříka trochu vyzkouším. Pokud by z toho nemělo být nic, poznám to a můžu zas hned pokračovat.
Podíval jsem se tedy přímo na staříka a poznamenal.
"Není to hloupost? Světla naděje? To by se museli brzo dozvědět. Někdo od nich se tu přece sem tam objeví, ne? A protože musí vědět, i to že jim někdo něco krade, rychle by jim to došlo."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 23.4.2014 19:53:42

Felidoris, město

Staříček si tě změřil pohledem a svraštil zvrásněné čelo. Patrně mu podle tvých reakcí bylo jasné, že nejsi místní.
"Ó, kéž by, kéž by," zalamentoval, načež vytáhnul z kapsy plátěné vesty dýmku, aby ji pročistil cípem kapesníku.
"Che, ti to nesledujou, jednou za pár dnů prostě přijedou a když vidí, že je zásobník prázdný, tak ho doplní. A tenhleten šulibrk jenom čeká, až jejich létající vůz zmizí v ulicích..."
Nacvičeným pohybem vyňal z malého koženého váčku špetku kuřiva a dýmku si nacpal, načež škrtnul sirkou o podrážku boty, zapálil si a spokojeně zabafal. Výrazné, avšak celkem příjemné armoa vonného kouře se slilo s pachy tržiště.
"Ty nejsi vodsaď, že?" pozdvihnul obočí, načež muž uprostřed náměstí pokračoval v halekání:
"Pojďte, paní, jedinečná koupě!"
Děd po něm hodil nevraživým pohledem, načež mu přes uličku pohrozil berlou a zaskuhral:
"Že se nestydíš, ty šmejde zlodějská! Hřešíš na to, že jediský mistr není ve městě, jinak by si tě podal jako Ther Gamala!"

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

PředchozíDalší

Zpět na Dokončené mise

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron