Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 27.4.2014 11:50:28

Felidoris, město

Zatím stále všechno vycházelo přesně podle toho, záměru, jenž jsem pojal ještě, než jsem vyrazil do města.
Pokud jsem v ochranném obleku a s maskou budil dost pozornosti se swoopovou motorkou o něco méně, přitahoval jsem nyní v cizí pohledy jen minimálně. Samozřejmě jsem nečekal, že by nikdo z místních nemohl poznat, že mezi ně tak docela nezapadám v mém odění a ve způsobu řeči se na rozdíl od místních zvyklostí přeci jen objevilo pár drobných odlišností, kterých si prakticky nešlo nevšinout. Otázka byla jak dlouho to s menší pozorností může vydržet. Jestli někoho napadne víc.
Zvlášť takhle při pokusech s němým přímo mluvit. Tomu staříkovi to snad nevadilo. Poznal co měl, ale nejevil nějaký respekt, známky obav a odpovídal mi pokud jsem mohl soudit celkem ochotně.
"Ne nejsem odsud" připustil jsem popravdě a bez jakýchkoliv vytáček. Ale víc jsem o sobě zatím neřekl.
V odpovědi toho staříka se objevilo pár dalších střípků do skládačky k prostředí na Felidoris a k tomu, jak to chodí.
Ty kousky skládačky se daly dát stranou a hledat, kam, by měly zapadnout v případě Nerima Du´shina.
Informace o tom, že pracovníci světla naděje nemůžou uhlídat všechno co se děje na planetě a kdo si co ukradne by měla být celkem nezajímavá, ale i ve chvíli, kdy nemáte informace skoro žádné a hledáte nějaký motiv to ne vždy právě tak vnímáte.
To že někdo ne zrovna legálně nadužívá toho co humanitární organizace poskytuje by sice teoretický motiv být mohl, i když bylo třeba uznat, že pro zmizení Jedie by to byl motiv trochu vyfantazírovaný, pokud by nešlo o něco opravdu hodně velikého.
To by stejně jako ty předchozí drobná vodítka muselo znamenat práci větší skupiny s jasným cílem a strachem z odhalení.
Uložil jsem tyhle věci k dalším drobnostem, které jsem se dozvěděl. Zatím jsem si pro nedostatek stop pamatoval všechno.
A pak tu byla ještě minimálně jedna další věc, které jsem se hodlal chyti a pro kterou stálo pokračovat v rozhovoru. To jméno.
"Takže je spousta věcí, které nevím. Třeba ani to, kdo je ten Ther Gamala."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 03.5.2014 13:08:03

Felidoris, město

"Místní lichvář, mistr Jedi šel náhodou kolem, když zase mlátil svoji dceru," odvětil a v očích mu blýskla jiskřička zadostiučinění.
"Ušmikl mu laserovým mečem hůl, s kterou ji bil, to jste měl vidět," ušklíbnul se. "On že 'Cože? Moje hůl!' a mistr se na něho podíval a řekl 'Buď rád, že to nebyla ruka,' a on si při tom normálně ucvrnknul..."
Ozdbrojující technika nazývaná sun djem, typická pro Shii-Cho, které tě v Chrámu učili od tvých čtyř let. Malou chvíli se stařík usmíval, jako by si užíval skutečnost, že mistr Du'shin srovnal zdejší násilnou i jinak neoblíbenou osobu. Pak se jakoby vzpamatoval a opět se mu do výrazu tváře vrátilo rozhořčení nad mladým mužem, kolem kterého se srocovaly hloučky lidí.
"Jen počkej, i na tebe dojde, nebo si myslíš, že ti to projde?" křiknul pak směrem k centru tržiště. Muž seskočil z malého stupínku, co si donesl, aby na něho bylo na prostranství zaplněném lidem lépe vidět. Vytáhnul z brašny, co měl na rameni, balíček a podal jej muži v davu, aby za něj výměnou shrábnul hrst mincí v místní měně.
Zástup se rozestupoval a uhýbal mu z cesty, přičemž muž mířil směrem k vám.
"A ty si dávej pozor na jazyk, dědoušku, je-li ti milý," řekl a drcnul do staříka ramenem, až zavrávoral.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 15.5.2014 16:59:33

Felidoris, město

Upřel jsem svůj pohled na toho muže vyvolávajícího ze středu tržiště cosi o zázračných tabletách. Čím dál víc se vybarvovalo to, co doprovázelo různé krizové situace, takové jako byla i tahle kolem moru na Felirdoris. Bylo mi jasné co se hned přímo tady na místě v několika případech asi ukazovalo v své plné kráse, kolik lidí dokáže v z podobné situace něco vytěžit, pro kolik lidí přestanou platit normální pravidla, většinou na úkor těch ostatních, které se snaží o něco obrat. A to jsem viděl jen málo..
Samozřejmě byla otázka, kolik je na tom všem pravdy. To, že má stařík pravdu rozhodně nebylo vyloučené. Dokonce to mohlo být svým způsobem docela pravděpodobné ale snažit se v tomhle ohledu cokoliv zkoušet bez toho, aniž by se jednalo o patřičně podložené informace by nebylo správné, jakkoliv by Jedíské zásady diktovali povinnost těm lidem pomoci. Pouštět se do něčeho takového mohlo být svým způsobem docela zvláštní a i Jedi při nepodloženém jednání mohl nadělat nejen užitek, ale i docela velkou škodu. A právě to byl důvod, proč se mi nechtělo přímo zasahovat způsobem, jaký to zřejmě dělal Du´shin.
Dával jsem přednost tomu poptat se, upozornit Světlo naděje na některé problémy a jednat na základě správného uvážení.
Pokud se o tom běžně mluvilo, pokud o tom všem co Du´shin dělal věděl každý, musel toho udělat opravdu hodně. Některé z jeho zákroků se zdály být docela rázné. Jedi by neměl nadužívat své schopnosti, které měli jinak pomáhat a Du´shinovo vyhrožování by se jako určité zneužití Jedíských schopností dalo vykládat. Vysvětlení, které mě jako první napadlo bylo, že kromě toho co udělal mohl chtít upoutat pozornost. co dělal a kolik toho dělal pozornost ostatních upoutat jednoduše muselo.
Já sám bych se. Do něčeho takového pustil jedině v krajním případě a poněkud nerad, pokud by mi nic jiného nemělo zbýt.
Vlastně i soustavné vyptávání nemuselo být docela nenápadné a mohlo na mé snahy někoho stejně snadno upozornit
Proto jsem si mohl po dokončení rozhovoru s tím staříkem mohl promluvit i s oním mužem a alespoň tak prověřit fakta.
A Ther Gamala...? To byl tedy lichvář. Z toho co stařík vyprávěl a ze zadostiučinění s jakým to stařík říkal by se snad dal udělat nějaký první obrázek o lichvářově chování a o tom, jaká je jeho místní pověst. Ale to samo o sobě ještě nic neznamenalo.
Zdálo by se, že něco takového by samo o sobě nemuselo být tak strašně vážné, že takových incidentů musel Du´shin absolvovat hodně a s takovými věcmi by si jistě uměl poradit. Na druhou stranu byl fakt, že se s lichvářem do podobné situace dostal, že to muselo lichváře pořádně naštvat a mohlo to mít i nějaké další pokračování. Možná to mohlo mít svůj význam.
Nebo možná, že jsem se jen zabýval příliš jednoduchými a oběčejnými motivy a něco jsem stále ještě v té situaci přehlížel.
Pořád jsem ještě neměl přesně zodpovězenou žádnou základní otázku napovídající o co tu přesně šlo. Ve svých předpokladech jsem mohl mít pravdu ale taky nemusel. Jak to doopravdy je, to bych měl zjisti. Třeba, jen tak, že neuhnu z cesty, budu stále ještě pokračovat tímhle směrem do doby, než konečně zjistím nějaký opravdu pevný bod. I ten stařík mi v tom mohl pomoci.
"To je zajímavé. A udělal ten jedíksý mistr ještě něco, kromě přesekávání holí laserovým mečem?" pokračoval jsem ve vyzvídání na onom staříkovi. Počítal jsem, že to pokud se toho tolik ví, není ani tohle od toho staříka ještě všechno.
Způsob, jakým jsem to řekl jsem použil schválně. Nemyslel jsem to lehké rýpnutí zle, ale v případě, že by si to tak stařík vyložil by ho snad podnítilo k tomu, aby se vytáhl s dalšími věcmi, které by o působení Du´shina mohl vědět.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 24.5.2014 14:42:00

Felidoris, město

Dědeček se opřel o berlu a s její pomocí získal zpět narušenou stabilitu.
"Viděls to, zmetka?" vydechnul a hodil po tobě již méně důvěřivým pohledem typu 'ale tohle vznešeného vesmířana přece nezajímá', když jsi ani nehnul brvou a pokračoval sis ve svém. Na druhou stranu vypadal, jako že ho velmi zajímáš, patrně se příležitost pohovořit si s někým mimo planetu jen tak nenaskytne.
"Takových je tady čím dál víc."
Utřel si rukávem čelo orosené potem.
"Fú, to je dusno... Co jsem to chtěl? Jo. Děláš si ze mě srandu, že ano? Co by to bylo za Jedie, kdyby ne? Ale tady není vhodné místo, potřebuju si sednout..."
Staříček tě chytnul za rukáv a vedl tě k hospůdce na rohu, nedaleko od obchodu se zbožím z manufaktury, ve kterém ti prodavač nabízel solární vařič vyrobený podle vesmířanských návrhů.
"A mám žízeň jako bantha. Jestli si chceš povídat, hospůdka U Bahňáka je to nejlepší místo."
Než ses stačil rozmyslet, co učinit dále, už jste seděli u malého stolu v rohu u okna, ke kterému jste se vešli tak akorát dva, dostatečně daleko od ostatních návštěvníků. Hospoda byla útulná, postavená z dřevěných desek, ale bytelná, se sypmatickými kruhovými okny a byl tady dostatek prostoru.
Staříček mávnul na šenkýřku rukou se dvěma prsty vztyčenými a než bys řekl Síla, přistály před vámi dva hezky zpěněné kovové tupláky piva.
"Už se nesou, dědoušku. Kohopak to s sebou máte?"
"Nebuď zvědavá, Aivo, budeš brzo stará," ušklíbnul se, načež šenkýřka ušklíbnutí opětovala a odkráčela.
"To je na mě," řekl a přisunul šenkýřce na kraj stolu dvě malé otlučené mince. "Za to, když mi řekneš, jak se má Coruscant. Che, i po té době poznám coruscantský přízvuk... Je to už tak dlouho..." povzdechnul si.
"Sedmdesát čtyři standardních roků, co jsem tam byl... Byl jsem z těch šťastnějších, víš? Můj táta sehnal práci na obchodní lodi a bral mě s sebou na cesty, to se běžnému smrtelníkovi málokdy poštěstilo ještě předtím, než guvernér, vlastně to byl děda současného guvernéra, vyhlásil embargo, které trvá dodnes... Felidoris nebyl nikdy zrovna rozvinutý svět, ale od té doby se propadl ještě do mnohem větší bídy, guvernér a jeho dvůr mají monopol na mezihvězdné cestování a díky tomu vlastně i na technologii. Žádný dovoz, žádná technologie, i to nemnoho, co lidé měli, se už rozpadlo a nikdo to neumí spravit... Nebo donedávna neuměl," dodal staříček a přerušil vyprávění, aby si zavdal piva, čímž dal konečně prostor k mluvení tobě.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 21.6.2014 15:00:52

Felidoris, město

"Vznešený vesmířan" rozhodně nebyl z kamene a složitost situace mu samozřejmě byla docela jasná. Jasné mu bylo i to, že zdánlivě malý zájem o to, co se kolem děje, jak to šlo vnímat alespoň z pohledu onoho staříka může vypadat trochu zvláštně.
Stařík čekal, že se to budu blíže zajímat, že projevím alespoň nějakou větší spoluúčast, což jsem neprojevil. Přes to, že jsem si to na co čeká uvědomoval zůstal jsem klidný. Něco mi napovídala to už ta první slova, která pronesl o Jedíském mistrovi.
Jeho pohled mě proto moc nepřekvapil. Naopak jsem byl rád, že to stařík nebral jako podnět k přerušení našeho rozhovoru.
Celé to nebylo tak jednoduché jak by si mohl myslet. Bez toho, abych překročil správnou hranici bych toho muže asi neodradil.
Něco takového nemohlo pomoct víc, než z části, pak by se museli hledat hlubšími příčiny a to by taky nemuselo být jen tak..
Právě to jsem se pokusil staříkovi naznačit a z části tak napravit vzniklou situaci, i když tu situaci to moc neřešilo.
"No ano, viděl jsem to," přisvědčil jsem a to, že mi to celé nebylo lhostejné jsem nemusel v hlase nijak předstírat.
"Jenomže často to není jen tak. Nemusí stačit, donutit takové aby si prostě opatřili novu prodejní dávku."
Ta další poznámka taky nebyla tak docela od věci. Moje otázka se opravdu dala vykládat různě. Rychle jsem zavrtěl hlavou.
Svou druhou odpověď něco v tom smyslu ,že jsem si vůbec nedělal legraci, že jsem se jen zajímal o toho Jedie, jsem už nevyslovil. Toto vysvětlení jsem odložil na později na další vhodnou příležitost o níž jsem doufal, že se naskytne.
Stařík mě někam vedl a já dával pozor kam. Věděl jsem, že za téhle situace musím být pořád ostražitý, dávat si pozor na všechno. Dávat si pozor už jenom proto, že jsem nevěděl, co se vlastně mohlo přihodit Nerimu Du´shinovi.
Celé to mohlo být jakkoliv. Du´shin sem často chodil. Co když se mu tedy stalo něco podobného.
Co se odehrávalo potom jsme nemohl dost správně předpovědět. Šel jsem za staříkem, kam mě vedl, až k oné hospůdce.
Sám bych to asi býval navrhl trochu jinak, vybral bych si jiné místo, než byla ta hospůdka u Bahňáka, jenže uvnitř jsme se ocitli dřív, než jsem stačil něco říct. Pak už zase bylo trochu hloupé něco říkat a tak jsem se posadil a čekal, co bude dál.
S objednáním nápojů to proběhlo stejně rychle jako to před tím. Vrhl jsem krátký pohled na to pořádně velké pivo před sebou.
Popíjení jsem zrovna neholdoval. Nebyl jsem ani zrovna moc zvyklý pít a pokud na to už přišlo, tak jsem se pití spíš vyhýbal. Zvlášť pokud jsem plnil jako teď nějaký důležitý úkol byl jsem dost opatrný. Pivo mohlo působit na rychlost úsudku i reakcí.
A pak tu ještě bylo to co souviselo s potenciálním ohrožením téhle nenakažené části města. Neubránil jsem se, abych nenahradil spolehlivý filtr tím, že jsem se letmo dotkl Síly. Kdyby bylo cokoliv v nepořádku, Snad bych od Síly dostal varování.
Jinak by mi to prostředí vlastně ani nevadilo. Nebylo tu tolik lidí co na tržišti a věděli bychom, pokud by nás někdo poslouchal.
Stařík se sám od sebe rozpovídal. Nemusel jsem ho pobízet, což bylo dobré a nebylo to ani nijak zvlášť nápadné.
Seděl jsem a zamyšleně poslouchal, všechno, co ten stařík říkal. Piva jsem se skoro ani nedotkl. Pozvedl jsem ho jen jednou a nepatrně si lokl, aby se neřeklo. Nebylo těžké tvářit se, že nepiju moc rychle právě proto, že mě zajímá co stařík vypráví.
Byla to vlastně skoro úplná pravda. Obsah vyprávění byl čím dál zajímavější, i když nesouvisel přímo ze zmizelým Du´shinem a já se snažil soustředit, abych z těch věcí co mohly nepřímo přispět k pátrání pochytil co možná nejvíc. Už zmínka o coruscantském přízvuku byla zajímavá. Pokud to poznal po správně poznal po sedmdesáti letech, musel mít nejen dobrou paměť ale taky určitý pozorovací talent. O tom dalším, co bylo v tom všem hlavní, tedy politické aspekty týkající se dění na Felridoris, jsem zatím moc nepomyslel. Guvernér svými nařízeními samozřejmě musel sledovat nějaký konkrétní záměr. Omezení dovozu na nezištně dobrý způsob správy planety nevypadalo. Celé to byla to asi nějaká politická záležitost.
To co se na Felidoris dováželo, všechny ty technologie přece nebyly vůbec nic špatného. Hodně lidem pomáhaly a vůbec...
S tím záměrem určitě byla taky úzce spojená celková situace na Felidoris. na vyspělejších planetách většinou mor nebyl a i kdyby byl, dostatek technologií zajišťoval i velkou míru ochrany proti některým dost vážným nemocem. Mohla platit dost přísná karanténní opatření. Pak tu byla kriminalita a všeobecná hospodářská situace, ta z toho taky mohla dost dobře plynout.
Všechno souvisí se vším. Objevil Du´shin něco jako tohle, objevil něco víc, nebo něco úplně jiného? Byl to jeden z důvodů, proč sáhnul k tvrdším zásahům? Ty jeho manufaktury a další věci které inicioval. Mohlo by to souviset i s tím? proletělo mi hlavou, jak jsem snažil o tom všem snažil uvažovat.
Pokud bych si připustil, že moje fantazie nespíná příliš na krátko, byl by v tom všem určitý smysl. Z hlediska zdrojů, možností a způsobu provedení by to představitelé místní moci měli jednodušší, než většina těch o kterých jsem mohl dosud uvažovat.
I v tomhle případě byly ovšem dva zásadní háčky. Nevěděl jsem jistě, za čím to Nerim Du´shin vlastně šel a jestli by to co dělal v tomhle případě vůbec mohlo mít nějaký větší výsledek. Vedle toho další námitka, že zmizeli i jeho stíhač. Pokud by tohle byla pravda, Du´shin klidně mohl zmizet někde ve městě a nemusel by vůbec nikam odletět. Nemusel by zmizet ten stíhač. Zmizení stáhačky by mohlo nasvědčovat tomu, že šlo ještě o něco jiného, ale protože bez otazníků nebylo zatím nic....
Seděl jsem tam, trpělivě jsem poslouchal a občas přikývl. Nesnažil jsem se staříka přerušovat, čekal jsem až sám skončí.
Příležitosti ve chvíli, kdy se odmlčel a napil se jsem ale využil k tomu, abych. se ozval.
"Máš pravdu. Ale myslím, že na Coruscantu je to pořád stejné. Nahoře se pořád dělá hlavně politika a ty lepší obchody a dole...., dole se děje opravdu ledacos často ne moc pěkného." začal jsem odpovědí na vyslovenou otázku. Pak jsem se zase opět vrátil k Nerimu Du´shinovi. Rozhodl jsem se, že když jsem s tím už začal, nemůžu toho zase tolik pokazit.
Možná bude lepší jít z menší částí části pravdy ven a případně za tenhle krok nést následky. Staříkovi by to stejně došlo.
"Popravdě hledám někoho, kdo by mi mohl trochu pomoci. Potřeboval bych zjistit pár věcí o tom jedíském mistrovi."
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 29.6.2014 23:43:42

Felidoris, město

Než jsi upil ze svého tupláku, uchýlil ses k Síle, aby tě mohly jemné rozdíly v jejích proudech varovat v případě, že by s pivem něco bylo. Nic takového jsi ale nezaznamenal, hutný pěnivý nápoj se zdál být zdraví neškodný, pokud pomineš účinky na reflexy a motoriku, které je ale možné s použitím Síly potlačit, jak to občas s úspěchem dělali někteří tví známí z Chrámu po párty, když jste ještě byli Padawani. Pivo mělo celkem říz a bylo nasládlé trochu jakoby po karamelu.
"Ostatně jako kdekoliv jinde... A i ty máš pravdu," řekl stařík poté, co si loknul a otřel si koncem rukávu košile z hrubé látky bradu rty.
"Až příště přijedou, tak jim ho nahlásím. Snad už si ho potom zpracujou, aby se mi nemohl mstít..."
Na okamžik se zadíval z kulatého okna vyplněného mozaikovitým útvarem z barevných sklíček.
"Ano, mistr Du'shin... Nevím, kdy přesně přiletěl, ale strávil tady měsíce, dost možná půl standardního roku, aby pomáhal vesmířanům z organizace léčit mor, který se rozmohl.
Kdo by to byl řekl, že to nevolnictví a ta karanténa planety, kterou udržuje už třetí z dynastie vyšinutých guvernérů, bude nakonec přece jen k něčemu dobrá, pomyslet, že by se mor měl dostat z planety a řádit po galaxii..."

Muž sedící vedle tebe u rohového stolku se opět napil. Půlku tupláku už měl v sobě a teď přešel na stejný systém pomalého upíjení jako ty, aby si zbytek vychutnával.
"Ó ano, setkali jsme se. Seděli jsme spolu v téhle hospůdce přesně jak teďkom sedím s tebou.
Hodně nám pomáhal. Někdy tím, že léčil pacienty, někdy tím, že zneškodnil nebezpečné lidi, oboje dělalo Felidoris lepším místem. Taky udělal pořádek v manufakturách, zavedl efektivnější výrobní postupy a vymohl lepší podmínky pro ty, kteří tam pracovali. Produktivita práce raketově vzrostla, pár výrobků mistr Du'shin i osobně navrhl, třeba ten vařič založený na zrcadlech. A potom přišel na tu houbu,"
řekl stařík o poznání tišeji než když začínal mluvit, jak postupně ztišoval hlas, jak se dostával víc a víc k jádru pudla.
"Felidorisský mor, jakmile už ho jednou chytneš, je z nějakého důvodu odolný proti antibiotikům. Mistr Du'shin říkal, že mu připadá, jako kdyby ten virus byl zmutovaný, všechna vesmířanská séra se proti řádění viru ukázala být nedostatečně efektivní.
Víš, po lesích se válí hnijící zdechliny zvířat, ale žádné prasečí. Prasata mezi nimi nejsou. Mistr Du'shin dlouho přemýšlel, proč právě prasata, dokonce nad tím meditoval. Ale v tomhle jsem mu pomohl i já, tedy nechci se nijak chvástat, ale...
Kdysi dávno tu houbu používali šamani původního obyvatelstva jako kouzelnou. Hodně špatně se shání a tím pádem je celkem vzácná. Prasata ryjou v zemi a tyhle houby žerou.
Řekl jsem o tom mistru Du'shinovi, jestli to nemůže mít souvislost s tím, že mor nechytnou, ten mi půjčil skafandr a já se vydal ven do divokých lesů mimo bezpečnou zónu, abych se po ní podíval. Nakonec jsem byl úspěšný, jednu jsem našel a přinesl jsem mu ji, to bylo dva dny předtím, než mistr Du'shin odletěl. Byla kolem dokola okousaná od prasat, ale kousek zbyl, dost velký na to, aby ji mohl vzít do laboratoře."

Stařík ukončil monolog a opět si zavdal doušek piva.
"Nevím ani, proč ti to všechno povídám. Líbíš se mi, z nějakého důvodu ti věřím."

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 15.7.2014 21:37:25

Felidoris, město

Stařík byl ochotný mluvit dál a zřejmě mu nevadilo, že jsem ho začal trochu vyptávat na něco, co by snad u některých lidí mohlo vzbudit větší pozornost a víc otázek ve smyslu, proč se ptám zrovna tolik zajímám o onoho Jedíského mista.
Opět jsem nechával věcem volný průběh a staříkovi dostatek prostoru na to, aby se mohl rozpovídat a říct všechno co by chtěl.
Já stále trpělivě seděl na svém místě, občas pohlédl někam stranou, ale jinak jsem se díval hlavně na staříka a poslouchal.
Z piva jsem znovu upil jen jednou a to ještě i tentokrát docela malý doušek. Uvědomil jsem si, že pivo patří k těm silnějším a co taková várka alkoholického nápoje může udělat. Přemýšlel jsem, co mám udělat, abych celé to pivo nemusel vypít.
Vlastně jsem chtěl pít jen natolik, abych neztratil svůj úsudek a své reakce tak jak jsem na ně byl zvyklý. Triky se Sílou jsem taky na rozdíl od některých nepoužíval moc rád, už jenom proto, že alkohol mohl oslabovat i citlivé vnímání v Síle
Napadlo mě pár triků, věcí jako část piva nedopatřením převrhnout, ale tyhle triky byly většinou až příliš průhledné.
Slova jako nevolnictví a karanténa i vyšinutí guvernéři, znala sice trochu jinak, než poměrně věcnější sdělení o situaci, jaké jsem obdržel krátce před tím a možná by se mohlo zdát, že to celé věci přidává na důležitosti ale byly to vlastně zase ty samé informace, co už jsem se pře malou chvílí dozvěděl? a tak jsem této části informací nevěnoval zas tak velkou pozornosti.
O tom, jak byl Nerim Du´shin aktivní a co všechno dělal jsem už taky už něco věděl, včetně toho, že za dobu co byl na Felidoris toho musel stihnout opravdu hodně, na základně, kde léčil i ve městě, kde dělal to ostatní, což údaj, že tu klidně mohl být i půl půl standardního roku docela potvrzoval. Času na svou práci měl Nerim Du´shin opravdu dost a během většiny té doby všechno probíhalo celkem normálně, až nedávno se stalo něco co běh jeho práce tady na Felidoris narušilo.
Pouštět se do hlubíšch úvah o tom, jak by to mohlo, nebo nemohlo být s příapdným šířením morové nákazy jsem taky nechtěl.
Mnohem důležitější se zdálo v tuto chvíli být, že jsem možná našel něco, či spíš někoho, koho jsem najít chtěl v naději, že mi poví něco, co by mi mohlo pomoci. Toho, kdo Du´shinovi řekl o té houbě. Teď jsem toho dotyčného měl před sebou.
Zřejmě jsem měl docela štěstí, že jsem na něj natrefil tak snadno, i když byla otázka, nakolik mi to, co mi řekl může pomoci. Celé se to odehrálo už před delší dobou a pokud to byla pravda, byl v oněch oblastech spíš stařík samotný, než Du´shin.
Teoreticky se na to místo Du´shin mohl z nějakých důvodů později vypravit, sám, ale musel by k tomu mít nějaký důvod, jinak se pravděpodobnost toho, že se mu právě někde tam podařilo objevit něco zajímavého, stávalo méně pravděpodobné.
To všechno svědčilo o tom, že stařík je z těch, kteří přeci jen mohli něco vědět, nebo zahlédnout. Taky s D´shinem mluvil.
Jenže kromě toho že bych se v pokusech přemýšlet tímto směrem dostal zase do smyčky, ale taky bych až příliš těkal, pokud jsem měl na něco přijít, musel jsem své otázky a myšlenky směřovat nejdřív jedním směrem na to, kam směřovalo mé tušení a pak teprve směrem dalším, pokud to bude možné. Zzatím jsem stále vycházel z toho, že důležité body jsou spíš ve městě.
Na to, abych uhádnul, kde nerim Du´shin je jsem stále měl málo informací. a téměř nic o jeho posledních záměrech.
"Třeba právě proto, že jsem vesmířan s Corusanstým přízvukem, stejně jako Nerim Du´shin?" pousmál jsem se hned jakmile se stařík znovu napil a já dostal další příležitost dostat se ke slovu, aniž bych přerušoval jeho vyprávění.
"S těmi pilulkami to můžu vyřídit já. Možná to tak bude jednodušší a klidně se mi můžou zkusit mstít jak chtějí. podotknul jsem ještě. Pomsty bych se obávat nemusel. Ten muž by ani nemusel vědět, kdo to nahlásil. Pokud by mělo důvod udat ho víc lidí jenom stařík, nemohl by jim toho mnoho říct, pokud by nevěděl, kdo to udělal. A na mě by si jen tak nepřišel.
"Jsou místní lidé hodně mstiví, když se něco takového stane? To se asi mistru Du´shinovi msuelo chtít mstít dost lidí, možná, že i někdo vlivnější, ne? Kdo by se asi Du´shinovi chtěl nejvíc pomstít a jak vycházel s místními oficiálními místy?
Jo a mohl někdo vidět mistra Du´shina někdo odlétat?"
Položil jsem staříkovi celou sadu otázek a tak se konečně dostal blíž jádru věci. Doufal jsem, že i tentokrát mi bude stařík ochoten odpovědět bez většího pátrání po důvodu těch otázek.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 26.7.2014 13:25:51

Felidoris, město

Stařík se poškrábal v prošedivělých vlasech, načež si opřel lokty o stůl a podepřel si rukama bradu.
"Jo, to by mohlo bejt ono," ušklíbnul se.
Pak se ohlédnul přes rameno do prostoru s ostatními stoly. V hospůdce panoval čilý ruch a nezdálo se, že by si vás někdo nějak zvlášť všímal. Naopak, všeobecná pozornost se upírala na mladou dívku, která vytáhla houslím podobný nástroj s mnoha strunami a dlouhým hmatníkem, chopila se smyčce a pustila se do hraní, načež se široký prostor mezi stoly a barem pomalu započal měniti v taneční parket, jak se utvářelo kolo tanečníků pohybujících se do rytmu divoké, veselé melodie, držíce při tom jeden druhého za ruce jako jeden celek.
"To bych byl vděčnej... Co tě vlastně přivádí na tohle místo? Že by..."
Stařík se zamyslel, aby v hlavě našel správná slova, jimiž by vyjádřil to, co chtěl říct, zatímco do kruhu lidí držících se za ruce a poskakujících do hudby se přidali další lidé a leckterý sedící u stolu tleskal rukama do rytmu.
"Ne, to by... Ty ho hledáš, že?"
Naklonil se k tobě přes stolek blíž a ztišil hlas, ačkoliv vzhledem k veselí panujícímu za vámi působila tato snaha možná až poněkud paranoidně.
"Poslyšte, mistře, s oficiálními místy to měl poněkud vyhrocené, ale ta mistra Du'shina potřebovala. Nevěřím, že by guvernér dovolil, aby se mu něco stalo, dobře si uvědomuje, že na to, aby si mohl dovolit popudit proti sobě Řád, je příliš malý pán."
Nato se stařík opět chopil svého tupláku a dlouze se napil.
"Úf," povzdechnul si, načež si cípem rukávu otřel pot z čela. "Říkal jsem si, že se určitě někdo jako vy časem objeví. Můžete bydlet u mě, jestli budete chtít. Jo, co jsem to chtěl... Ach ano. Odlétat? Já bydlím příliš daleko, ale někteří říkali, že v noci slyšeli rámus a viděli stíhačku, jak stoupá k obloze."

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 29.7.2014 21:21:56

Felidoris, město

To, že v hospůdce začalo být živo a pomalu se rozproudila zábava, to nejenže nevadilo, ale možná, že to tak bylo i dobře.
Za podobných okolností byly dva povídající lidé ještě méně nápadní. Stačilo se sem tam obrátit od staříka, pohlédnout do sálu a u toho něco mluvit a snad to pak vypadalo, že si jen tak nezávazně povídám. Ostatně takto si v povídat si tu mohl kde kdo a my se staříkem jsme díky hudbě a vůbec tomu okolo měli možná paradoxně ještě víc soukromí, než před tím, kdy se ni nedělo.
Ne, že by tak vadilo, kdyby nás se staříkem někdo sledoval, jen pokud by to tak doopravdy bylo, bylo by o tom lepší vědět.
To by bylo naopak v téhle rušnější atmosféře trochu těžší. Ale na něco takového by mě snad mohla upozornit Síla.
A ještě jedna věc mě k tomu napadla. Za takové situace, kdy se všichni dobře bavili, mluvili spolu a kdy pivo tak trochu rozvazovalo jazyk, mohlo být docela snadné položit ještě pár otázek dalším přítomným a možná se od nich i něco dozvědět. Nejspíš mohli taky poznat, že nepatřím k místním, ale hlavně bych si musel dávat pozor, abych sám zůstal dost pozorný.

Staříkovi odpovědi nepřestávali být zajímavé, stejně jako byla svým způsobem zajímavá změna v chování staříka a to, že mi najednou začal říkat mistře. Ne, že by bylo tak těžké přijít na to kdo sem, nebo za čím vlastně jdu. Na to jsem mu toho naznačil a prozradil až dost a ten zbytek si nebylo zas tak těžké odvodit, což stařík při své vnímavosti samozřejmě udělal.
Nevyptával se, protože by mu bylo jen něco divné, prostě najednou dal najevo, že poznal jaká je skutečnost.
A potom přišla ta ochota a ta změna, v jeho chování, v řeči a snad i z výrazu staříka. Vlastně bych se nezlobil, kdyby to zůstalo při starém i když se stařík už něčeho dovtípil. Snad to bylo tím, že takovou změnu chování jsem nezažil zase tolikrát.

"No... ano, hledám ho, právě proto, že jeho léčitelské schopnosti jsou docela potřebné," přikývl jsem, přičemž ty věci o tom, že ho pohřešuje hlavně Řád a tak dále jsem zčásti přešel s tím, že si alespoň menší část z toho si stařík domyslel.
"Zdá se, že najednou zmizel. Zatím nevím jak. Možná odletěl opravdu sám, možná mu někdo pomohl, možností je spousta. Já ale potřebuji zjistit co nejvíc a hlavně celou pravdu a právě poroto jsem se ptal na některé základní věci, které by mi mi pomoci utvořit si nějakou základní představu o tom, co se doopravdy stalo," Přiznal jsem místo toho staříkovi co by další část odpovědi podstatný kus pravdy atoho, co se týkalo našeho rozhovoru. Když už stařík věděl, kdo jsem, doufal jsem, že když on sám nebude něco vědět, bude mi jako místní moci poradit. Třebas jen to, kdo by snad něco dalšího mohl vědět.

"Pokud se vyřeší to s těmi pilulkami a s mistrem Du´shinem, možná, že by se ve skladech Světel naděje našla nějaká přebytečná vesmířanská drobná technologie, která by se mohla hodit." Tuhle nabídku, další pokus vytáhnout kartu z rukávu jsem myslel zcela vážně, i když jsem pomyslně nemokl rozdávat ze svého, protože jsem toho moc neměl .Ale opravdu a zcela upřímně jsem byl připravený požádat humanitární organizaci, aby nějakou drobnost věnovala, pokud by někdo výrazněji přispěl k rozřešení toho všeho. Snad by mi mohli vyhovět, protože najít řešení bylo i v jejich zájmu. To doktorka Luen řekla.
Pokud by se nic takového nenašlo, mohl bych po skončení úkolu obětovat třeba svou polní láhev, aby měl někdo vlastní filtr a jistotu čisté zdravé vody. A právě stařík mi už přeci jen pár věcí pověděl a pokud by mi řekl ještě víc, určitě by si to zasloužil.
To bych ovšem zase rozdával z věcí Řádu, což bych si rozhodně uvědomoval a nemohl jsem to dělat pořád. Možná, že když to bylo pro dobrou věc a pro zájem Řádu, že by pro jednou na drobnou výmluvu nikdo nic neřekl.

Pokud šlo o výsledek toho, na to všechno na co jsem se staříka ptal, rozhodně nešlo o to, že bych byl přesvědčený, že místní oficiální místa v čele s guvernérem jsou tím jediným, kdo mohl jít po Nerimu Dushinovi. Jak jsem staříkovi řekl, neustále jsem uvažoval nad všemi možnostmi a nic jsme nevylučoval. Jen jsem šel tam, kam mě vedla logika a ta naznačovala takové věci, které se toho mohly týkat, i když se toho samozřejmě taky týkat nemuseli a já mohl střílet vedle. To jsem taky nevyloučil.
A ohledně Du´shinova odletu se toho taky moc nevyjasnilo. To, že Du´shinova stíhačka skutečně odletěla mohlo být důležité. NA druhé straně to nutně neprokazovalo, že s ní odletěl Du´shin. Mohl to udělat a stejně dobře nemusel. Prokázané bylo jen to, že stíhačka je v současné době někde jinde na téhle planetě, planetu totiž bez příslušného prstence opustit nemohla a taky to, že s Deltou se alespoň vznesl někdo, kdo to s ní uměl, protože to bral se stíhačkou směrem nahoru.
Pokud by to skutečně Nerim Du´shin byl a já jsem mohl doufat, že ano, pak se znovu vynořila možnost zkusit ho právě podle jeho stíhačky, nebo místa kde ji zanechal najít.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 31.7.2014 13:32:54

Felidoris, město

"Ó, to nedokážu říct, ale myslím si, že by mi řekl, kam letí, kdyby to bylo něco plánovaného. A vzhledem k tomu, že to neřekl ani organizaci, jak tak na vás koukám... To je otázka, jestli odletěl, nebo spíše byl odletěn..."
Po několik okamžiků jste jen tak seděli u stolu a koukali na sebe, zatímco venku se stmívalo a šenkýřka křesacím zapalovačem zapálila louče, aby je jednu po druhé umístila do držáků připevněných na stěnách. Zdálo se, že město, nebo aspoň jeho část, v níž se nacházela právě i tato hospoda, nebylo dokonce ani elektrifikované, o čemž svědčilo i plynové osvětlení, které jsi předtím viděl venku na tržišti.
Stařík s podepřenou bradou přemýšlel, najednou si zřejmě na něco vzpomněl nebo si něco uvědomil. Nadšeně se usmál, načež zvedl prst, abys mu opět věnoval pozornost:
"Zkuste se zastavit ve starém vodním mlýně u řeky na kraji severní čtvrti, tam mistr Du'shin chodil a znají ho tam. Vedou od něho stožáry s elektrickým vedením do manufaktur, jděte podle nich a nemůžete to minout, budova s několika vodními koly, která je celá pokrytá solárními panely ze starého vysloužilého satelitu."
"Ještě jedno pivo, Dědoušku?" zeptala se šenkýřka poté, co právě upevnila louč na zeď poblíž vašeho stolu.
Dědoušek do sebe otočil zbytek svého tupláku a odvětil:
"Jenom malé, nechci se motat, až půjdu domů."
Vzala prázdný korbel a odešla směrem k baru, načež se stařík otočil opět na tebe:
"Dědoušku, tak mi tady říkají všichni. Dřív mě to štvalo, ale zvyk jsem si, přeci jen nejmladší už nejsem, no," zasmál se, načež opět zvážněl:
"Těžko říct, co jiného by vám ještě mohlo pomoct... Kdybyste ještě něco ode mě potřeboval, nebo kdybyste chtěl u mě zůstat přes noc, tak se zastavte, ulice Revanšistů, dům číslo sedm, jediný byt v přízemí."

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 13.8.2014 16:28:04

Felidoris, město

Přikývnul jsem. Staříka jsem chápal. Byl celkem ochotný a nevypadalo to, že by mi snad chtěl něco zamlčet, takže jsem hádal, že mi spíš řekl, všechno co věděl, nebo alespoň to na co si v danou chvíli vzpomněl podle toho, kam se náš rozhovor stáčel.
Pomáhal Nerimu Du´shinovi a několikrát s ním mluvil a to snad vzhledem k těm ostatním informacím mohlo něco znamenat.
Řekl mi toho dost, dost nad čím se dalo přemýšlet. očekávat od někoho jako on, že bude vědět všechno jsem také nemohl.
Vlastně pokud by ten stařík věděl všechno na co by se ho stačilo jen vyptat, pak bych na Felidoris možná nemusel letět.
Jistě teoreticky mi stařík neřekl nic u čeho bych měl průkaznou pravděpodobnost, že mě to v pátrání posouvá někam dál.
Ale zato mi řekl pár dalších věcí, které mě mohly v pátrání někam nasměrovat, říct mi kde bych třeba mohl pokračovat.

Pak nastala delší chvíle ticha. Oba jsem tam jen tak seděli a nic neříkali. Já jsem upil ještě dva další doušky ze svého piva.
Hotovil jsem se k tomu rozhovor pomalu ukončit a pokračovat dál v pátrání. Na to, abych ještě něco dalšího zjistil jsem měl celou noc. Přemýšlel jsem, kde bych měl pokračovat, jestli tady, ještě na tržišti, nebo kde. Jenže i když o pár Du´shinových kouscích věděl kde kdo o tom ostatním asi naopak málokdo a každého jsem se taky ptát nemohl. Tedy v hospdce takoví snad byli, ale tržiště se asi takhle k večeru asi už vyprázdnilo a lidí venku ubylo. Klonil jsem se spíš k tomu podniknout něco z těch dalších věcí, jenž jsem měl ještě v plánu. Dojet na místo, kde Du´shin nechal zaparkovanou motorku a zkusit hledat tam....
Pravda věděl jsem, že je trochu zvláštní tahle odejít. Zeptal jsem se na co jsem potřeboval a jinak ani to svoje pivo nedopil.

Pak si stařík ještě vzpoměl na ten mlýn a kromě toho, že tam Du´shina znali mi poprsal i to jak se tam můžu dostat.
Tím pádem mi přibylo minimálně jedno další místo, které jsem chtěl navštívit a trochu na něm pátrat. Ale tohle místo bylo lepší nechat na ráno. Ne jen proto, že už se stmívalo, ale i proto, že jsem si musel dát pozor na to, kolik toho do dsmluvené půlnoční hodny můžu ještě stihnout. Něco snad ano ale stmívání naznačovalo, jak rychle umí čas pádit kupředu.
Určitou míru pozornosti si vysloužil i název ulice v niž stařík bydlel. V každém městě na každé planetě mohla být ulic spousta, s opravdu různými názvy, ale téhle součásti historie dotýkající se tak úzce řádu Jedi jsem si každopádně povšimnul.

"Každopádně děkuju, za všechno co jste mi řekl. Já teď budu muset jít, protože tu ještě mám hodně co dělat," řekl jsem co možná zdvořile, když jsem se konečně rozhodl odstrčit pivo a pomalu se začít zvedat. Doufal jsem, že to nebude vypadat moc divně. Tak trochu jsem počítal i s možností, že se stařík bude mému odchodu divit. Pokud by se tak stalo, zdržel bych se v rozhovoru se staříkem alespoň natolik, abych celou věc nějak taktně urovnal a případnou reakcí na sebe příliš neupozorňoval.
V opačném případě bylo alternativ víc. Hodlal jsem několika rychlými pohledy přejet vnitřek výčepního zařízení a vyjít na ven. Venku na tržišti bych se taky rozhlédnul. Zajímalo by mě kolik tam zůstalo lidí a jestli je tam ještě ten prodavač tablet.
Pokud by tam byl, zřejmě bych se zdržel, abych mu věnoval ještě chvíli pozornosti. Ale být tam nemusel a pokud by nebylo nic dalšího, co by upoutalo mou pozornost, zamířil bych k náměstí pro swoopovou motorku, abych se mohl podívat na místo, kde jemu přidělený stroj Dombas našel.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 29.8.2014 00:15:54

Felidoris, město

Rozloučili jste se s Dědouškem a poté ses zvedl a odešel, ani jsi nedopil pivo, které ti muž koupil, abyste nehovořili se suchými hrdly. Ven jsi vyšel sám, neboť tvůj společník se rozhodl ještě v hospůdce setrvat, aby v klidu dopil.
Plynové lampy na vysokých mosazných sloupech veřejného osvětlení již planuly jasným nazelenalým světlem a jakmile jsi vyšel ven na ulici přiléhající k náměstí, shledal jsi, že trh se znatelně vyprázdnil, většina stánků zela prázdnotou a pryč byl i pochybný prodavač tablet.
"Zatracená nákaza," ozvalo se od hloučku asi šesti lidí, kteří bloudili poloprázdným prostorem. "Ďasové tak aby ji vzali. Tohle zůstalo ze slavného Nočního trhu v Hlavním městě..."
"Souhlasím, ale buďme rádi, že máme aspoň nějaký trh a máme jakž takž dostatek. Stejně se divím, že se po roce a půl pořád držíme tak dobře..." oponoval další z nich.
"Pětina města pomřela, tomu ty říkáš dobře?"
"Víš, jak to myslím... Mohlo to být ještě horší. Máme štěstí. A když se o nás začali starat vesmířani a dokonce i Jediové, Felidoris konečně vstane z popela. Už bylo na čase."
"Nepij to. Takhle se i ten virus lekne a uteče, když ucítí, jak ti po tom táhne z kotle."
"To chceme, ne? Tumáš, taky si lokni."
"Fuj, dej to pryč, nebo hodím šavli..."
Zaslechl jsi útržek konverzace, zatímco jsi kráčel nočním městem osvíceným zelenými lampami k místu, kde jsi zanechal svůj swoop. Čím více ses vzdaloval od náměstí, tím méně lamp jsi míjel, a třebaže nebe bylo nebylo ještě tak dávno od té doby, co slunce zapadlo, a nebe bylo ještě spíše modré než černé, město se nořilo do temnoty a lampy aspoň trochu rozháněly zlověstné stíny okolo. I jejich stav se postupně horšil, když jsi dorazil k místu, kde parkoval Dombasův swoop, bylo osvětleno jen jednou jedinou, která ještě k tomu nervózně poblikávala.
Když jsi nasedl a spustil pohonnou jednotku, výbojkový světlomet se probudil k životu a prořízl temnotu okolo jako nějaké nadpřirozené zjevení. Podobně zněl i zvuk repulzoru, jehož kvílení se neslo ulicí a odráželo se od stěn, když jsi zakroutil ručkou a motorka vystřelila vpřed.
Zamířil jsi kousek zpátky stejnou cestou, jakou jsi letěl sem, a poté odbočil u dlouhé kamenné budovy ve tvaru L, jež byla celá porostlá jakýmsi popínavým břečťanem a díky tomu, že vystupovala z prostředí, sloužila jako dobrý orientační bod.
Sotva jsi stihnul vyrovnat stroj, obletěl jsi kočár s červenými koncovými světly, za jejichž sklíčky plápolaly plamínky hořáků, a dvojice zneklidněných tvorů, která ho táhla, táhle zabučela. Pasažér v kočáru vystrčil hlavu z okénka, aby se podíval, nicméně už z tebe uviděl také jen koncové světlo mizící v dálce, vznášející se několik metrů nad vlhkou kamennou dlažbou.
V dálce se ozvalo zahřmění vzduch najednou zhoustnul, tak rychle, že jsi to poznal i při rychlosti, jakou jsi letěl, a větru svištícím ti kolem obličeje. Fialový blesk pročísnul kopec v dálce a nebe již nebylo tak tmavě modré jako prve, nýbrž zdáli se směrem k městu šířila souvislá vrstva šťavnatých, naducaných černých mraků.
Znovu jsi odbočil, aby ses vydal směrem po dřevěném ukazateli, kde stálo Na Ryšavce, přesně na opačnou stranu, než ukazovala cedule nesoucí nápis Revanšistů, a v tu ránu ses ocitnul nad jakýmsi kolejištěm. Trať o několika kolejích se různě křížila a spojovala výhybkami, přičemž po chvíli většina kolejí odbočovala pryč kamsi do neznáma a zbytek, který pokračoval tvým směrem, se zdál být na první pohled nepoužívaný, když byly kolejnice zaskládané deskami, skryté pod dlážděním nebo se ztrácely v trávě a pod vrstvou hlíny v místě, odkud šly z dálky vidět vysoké dřevěné stožáry, jež by mohly být elektrickým vedením. Opodál stálo několik ohořelých budov, které kdysi mohly být velkými stodolami, sklady nebo manufakturami, a když jsi dorazil ke stromořadí se studnou a nečím na způsob parčíku, s politováním jsi zjistil, že nevíš, kudy dál, a že ses tak trochu ztratil, neboť od doby, co jsi vletěl do části města, kterému by se vzhledem k domům z červených pálených cihel klidně mohlo říkat Na Ryšavce, jsi nepotkal žádný z orientačních bodů, které Dombas použil, aby tě nasměroval...

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 27.9.2014 16:38:54

Felidoris, město

Bez většího spěchu jsem došel ke dveřím výčepu a pomalu z něj vyšel zpět na volnější prostranství, kde se konal trh.
Po rychlé obhlídce situace venku jsem byl nucený konstatovat, že podmínky pro moje pátrání se zrovna moc nezlepšily.
S úbytkem ruchu na tržišti, v ulicích i se zmizením onoho prodavače pilulek jsem celkem počítal za těchto okolností to bylo celkem logické a příliš jsem se nespletl. Jak jsem náhodou zaslechl, dříve by to tu možná bylo rušnější a stále bych tu snad našel dost těch, kterých bych se mohl na něco zeptat. Na to, abych víc lidí našel teď musel asi bych se vrátit do výčepu.
Co jsme naopak tak dokonale neodhadl byla rychlost stmívání. Venku byla ještě o něco větší tma, než jsem čekal. Vlastně už byla téměř úplná tma a já se vůbec nemohl spolehnout na denní světlo. Jediný zdroj světla byli pouliční lucerny.
Uvnitř jsem musel být docela dlouho a čím menší má člověk přehled o změně situace tím spíš je ní potom překvapený.
Tma mi teoreticky nevadila, ale to že, pátrání za světla a s možností se někoho přeptat by bylo o dost pohodlnější jsem si stejně uvědomil. Přesto jsem ale své plány nepozměnil, už proto, že kromě tohohle jsem toho neměl moc, co bych dělal.

Počátek další fáze se nezdál těžký. V ulici sice nebylo tolik lamp ale cesta na náměstí byla jednoduchá na zapamatování a tak jsem jí mohl projít bez potíží i bez nutnosti použití síly. Na náměstí jsem okamžitě zamířil k zaparkovanému swoopu.
Vyhoupl jsem se do sedla, s pomocí čipové karty swoop znovu nahodil a podíl okraje náměstí jsem jej otočil opačným směrem.
Pak jsem prostě následoval ukazatele a orientační body, abych se dostal k místu, jenž jsem hledal a jenž mi Dombas popsal.
Když jsem chtěl mít přehled o tom, co je v té tmě poblíž mě, bylo lepší držet se níž při zemi. I proto jsme se po prvním
odbočení málem srazil s jakýmsi kočárem, Hlavou se mi mihla otázka, jestli takové kočáry jsou běžným dopravdním prostředkem, nebo jestli v tom kočáru náhodou nejede někdo důležitější a pokud kam asi touto cestou může směrovat. .
Pak jsem znovu odbočil a okamžitě jsem si všiml, že jsem narazil na kolejiště. Kolejiště mohlo být dobrým orientačním bodem. Pokud bych se po kolejích nemusel vydat moc složitou cestou, nemohl bych zabloudit, pokud bych si udržoval přestavu o tom, kde koleje jsou a kterým směrem od nich se vlastně pohybuji. Možná, že stejně mohly posloužit i skladištění budovy a studna.

Změna povětrnostních podmínek mě taky moc nepotěšila a to hned z několika důvodů. Mraky samozřejmě zhoršovaly přirozenou viditelnost a orientaci. Pokud bych se swoopem chtěl vystoupat výš a shora si udělat hrubý obrázek o tom, ve kterých částech města se nejvíc svítí a které tedy můžou být nejvíc obydlené, bych měl podstatně snížený obzor.
Pokud by se zhoršilo počasí a nikomu by se nechtělo vystrčit nos z obydlí, mohlo to znamenat i to, že k nočnímu setkání, které jsem měl v plánu a které jsem považoval za celkem důležité nemusí dojít. Nepohodlní vzniklé z toho, že bych měl promočený oděv jsem považoval za to poslední. Nějakou dobu by mi déšť nevadil a snad bych pak na základně světla naděje sehnal i něco suchého na sebe. Ale každopádně jsem doufal, že nezačne pršet moc brzy. Mohl to být případ dlouho přicházejícího deště.

To, že se mi na vlastní pěst nedařilo najít místo, které mi Dombas popsal se mi zdálo trochu divné, ale prozatím ne tak moc, že bych si to nedokázal nějak vysvětlit. Kromě popisu místa, kde Dombas motorku našel jsem neměl prakticky žádný bližší návod jak se na něj dostat, snad jen poradit se s místními a z místních tu zdálo se nikdo kdo by mi mohl poradit zrovna nebyl.
Koleje byly dobrým orientačním znakem, takže pokud cesta vedla celou dobu po nich, mohl mi Dombas říct "Dejte se po kolejích dvakrát doleva", nebo "Za kolejemi doleva a doprava." To na tom bylo to nejdivnější. K místu kde motorku našek přece musel znát cestu, ale byla pravda, že cesta mohla být na popsání složitější, než takové kombinace a já třeba jen někde špatně odbočil. Pokud by tomu tak bylo, možná bych dokázal cestu najít i když sám bych ji asi hledal obtížněji než na radu.
Tak složité to okolo snad nebylo. Nebyla to žádná spleť krátkých uliček. Bylo tu kolejiště a pár budov.
Ani cisterna na nezávadnou vodu tu nikde nebyla. Leda, že by cisternou¨Dombas myslel tu studnu. Vesmířanská cisterna s filtrovacím zařízením by vypadala úplně jinak. Někde by tu tedy správně měla být ještě jedna nádrž na vodu.
Jenže jak Dombase napadlo, že má najít motorku zrovna tady? Kvůli té nádrži? Nebo věděl, že tu Du´shin mohl něco hledat? Jistě Du´shin tu před svým zmizením mohl něco hledat. Dombas by sem ale jako první zamířil těžko, pokud by tu nebylo dost lidí, nebo něco, co by ho k tomu přivedlo. Na moc lidí to tu teď zrovna nevypadalo. Takže buď by mu musel někdo říct, že tu motorka je, nebo by hledal pěkně dlouho po celém městě, než by se rozhodl dojít až sem.

Ani jsem se příliš nemusel rozhodovat, jestli mám svůj původní plán přeci jen nějak pozměnit. Byl jsem tu a když tomu tak bylo, nehodlal jsem se jen tak snadno vzdát otočit se a bez průzkumu beze všeho odejít. Hodlal jsem se tu trochu porozhlédnout. Chtěl jsem zjistit, co je okolo, jestli je tu něco, co by mě mohlo zajímat, nebo jestli bych sám nedokázal najít cestu směrem k místu, kde se našla Du´shinova motorka, nebo kde byl důvod, proč ji Du´shin nechal tady.
Pokud by prostě chtěl, aby si na náměstí nikdo nemohl všimnout, že něco hledá tam, nenechával by ji tak daleko a vůbec ta logika nedávala tak velký smysl. Pokud tu Du´shin doopravdy byl, musel tu hledat něco jiného a co jsem teď mohl zjistit.
Vlastně jsem mohl na chvíli posadit a zastavit swoop a podívat se kde to jsem ať už bych byl kdekoliv.
Samozřejmě bych si měl dávat pozor. když nevím, co vlastně hledám,. budu muset být dost opatrný.
Jedině kdyby se ukázalo, že pátrání zde je beznadějné, že zde nemůžu vůbec nic najít, leda se víc ztratit, vydal bych se na cestu zátky. V tom by mi snad mohly pomoci koleje, které jsem sledoval jako orientační bod, nebo osvětlení centra města.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 13.10.2014 18:21:18

Felidoris, město

Rozhodl jsi se, že na prostranství lemovaném cihlovými budovami v různém stavu zchátralosti posadíš swoop na zem, aby ses šel porozhlédnout po svých.
Okolo bylo několik rezavých sloupů veřejného osvětlení, nicméně baňky s plynovými hořáky byly rozbité či chyběly úplně a ani jedna z nich se nezdála být funkční. Z rozpraskaného betonu, jímž byl plácek zalit, rostla vysoká tráva a celé tohle místo působilo, jako by už dlouhé roky bylo opuštěné.
Nicméně možná ne tak úplně, neboť zpoza rohu nejbližší haly, jež působila ze všech budov nejvíce zachovale a až na rozbitá okna vypadala v pořádku, se ozývaly kroky a tlumené hlasy.
"Kuci, slyšeli'ste to?" ozval se jeden znenadání kousek od tebe, s typickým felidorisským přízvukem ještě zvýrazněný tím, že dotyčný byl patrně opilý.
"Jop, to znělo jako jeden z těch lítacích strojů Nadějňáků," odvětil jiný, aby obratem třetí přisadil:
"To znělo jako... Jako zábava?"
Ten, komu tento hlas patřil, zněl jako mladý kluk tak ve starším padawanském věku, nebo dost možná to mohla být i žena.
Někde v dálce za tebou zaburácel hrom a na nebi se fialově zablýsklo, a o několik úderů srdce později se zpoza rohu vynořila čtveřice postav v dlouhých hnědých kožených pláštích, z nichž dvě třímaly v rukou něco, co vypadalo jako kovové trubky nebo páčidla.
"Ale podívejte se, ptáčátka, co nám sem přiletělo. Čuchám čuchám smradlavého cizáka."
"Copak, ztratil ses?" protáhnul posměšně ta slova další z výtečníků. "My ti ukážeme cestu, chcééééš?"
Mužská postava s pruhem látky přes horní část obličeje s otvorem na oči protáhla obličej do odporného úšklebku, ukázala zkažené zuby a do tváře tě udeřil ohavný puch. Vzápětí natáhla ruku, aby tě popadla za lem pláště.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 28.10.2014 17:32:38

Felidoris, město

První věc, kterou jsem udělal poté, co jsem wwoop posadil poblíž studny bylo, že jsem studnu obešel v určité vzdálenosti kolem dokola. Chtěl jsem si tak udělat celkový přehled. Mnoho jsem toho nezjisti, už jenom proto, že kromě trávy a na některých místech nánosů bahna tam vůbec nic nebylo .Tedy samozřejmě až na ty budovy a o ty budovy samozřejmě šlo. Teď když jsem je viděl líp, jak moc jsou zchátralé, pochyboval jsem že uvnitř najdu kdo ví co zajímavého. Ale podívat na ně jsem stejně šel. S orientací jsem příliš velký problém neměl. Moje smysly byly už z části zvyklé na tmu, která mě obklopovala a na to, že kolem není ani pár bodů osvětlení si rychle zvykly. Navíc jsem stále instinktivně udržoval částečné spojení se Sílou.
Ta mi mohla pomoct získat si relativně přehled o tom, co zde je, nebo co zde můžu najít. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak je dobře, že jsem nevypil příliš mnoho nabíteného piva. Měl jsem slušnou jistotu, že mě S9la ani smysly nezradí.

Teprve poté, co jsem udělal několik kroků k nejbližší budově jsem si uvědomil, že jsou odněkud slyšet hlasy, pravděpodobně odněkud z z vnitřku budovy, ke které jsem mířil. Zastavil jsem se a poslouchal. Hlasy zněli dost zřetelně a tak jsem slyšel i to o čem je řeš. Pak jsem si všiml, že se hlasy přibližují, což znamenalo nejspíš to, že ti, kdo byli uvnitř právě vycházejí ven.
Celé to na mě nepůsobilo dobrým dojmem. Už jen z jejich hlasů byla dost výrazně cítit opilost. Ty lidi nemuselo být moc příjemné potkat. Pro jistotu jsem se připravil na to ,že by z toho snad mohly nastat i nějaké potíže a moc jsem se nespletl.
Udělal jsem pár dalších kroků a pak už jsem je uviděl vycházet odkudsi ze zákrytu. Pokusil jsem se o nich udělat určitý obrátek, ale neměl jsem k tomu přiliš velký prosto. Jednak proto, že měli zakryté tváře a potom proto, že se začali projevovat s patřičným nedostatkem mírumilovnosti. Zůstalo tedy při pokusu odhadnout jejich postavy a při tom, že jsem znal jejich hlasy a z nich snad něco odhadnu. Věděl alespoň to, že jeden z těch hlasů působí mladším dojmem. To bylo prakticky všechno.

Má reakce byla okamžitá. Za oděv jsem se samozřejmě chytit nenechal. Nehodlal jsem jim dát příležitost, aby mě napadli.
Pružně jsem uskočil dozadu, pryč z dosahu ruky toho muže, co ji po mě vztáhl i z dosahu jejich zbraní. Rozhlédl jsem se kolem sebe, bylo třeba abych se rychle rozhodnul co udělám dál. Přesto ,že byli opilí a že byli agresivní, ublížit jsem jim nechtěl
Ale něco jsem přeci jen dělat musel. Pak mě napadlo, že pokud něco vědí a mohli by vědět alespoň o tom, jestli se tu někde pohyboval mistr Du/shin, pak bych si s nimi mohl trochu popovídat a pokusit se to z nich nějak vytáhnout. Jenže přesto, že to znamenalo zneškodnit je, nehodlal jsem k tomu použít zcela takový tón, jako oni. Šel jsem na to trochu jinak.

Moje ruce se rychle pozvedly, nejprve to vypadat, jako že se na ně chci jen tak vrhnout. Ale nevrhnul jsem se na ně.
Nataženou pravou rukou jsem odhodil toho muže, který byl nejblíž a natahoval se po mě. Odhodil jsem ho na místo, kde byl jeden z oněch nánosů, ne zrovna vábně působícího bláta. Byla velká šance, že si nijak neublíží a bylo to efektivní.
Druhého z těch čtyř jsem se s pomocí techniky přitažení pokusil odzbrojit. Byla to jednoduchá věc, která se často dělala v rámci nácviku boje. proti stejně silnému protivníkovi nebyla zdaleka vždy účinná, ale tady mohla docela dobře posloužit.
Zkontroloval jsem si, že můj světelný meč je v mém rukávu. Zatím jsem jej nehodlal použít, byl to moc velký kalibr, ale poději, by se třeba mohl hodit, pro větší efekt. Teď byli dva z těch čtyř z menší části ale přeci jen zneškodněni.
Sledoval jsem, co ti čtyři udělají teď, doufal jsem, že po tomhle se jejich bojovnost alespoň trochu zklidní. Jenže počítat jsem s tím moc nemohl. Musel jsem být připraven na to, že se své snahy ještě nějakou chvíli přidrží a pole toho taky reagovat.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

PředchozíDalší

Zpět na Dokončené mise

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron