Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Tady je místo pro uzavřené mise

Moderátor: Moderátoři

Příspěvekod Shisco » 15.11.2014 09:52:22

Felidoris, město

V okamžiku, kdy jsi uskočil vzad, se první z výtržníků napřáhl páčidlem k úderu a otevřel ústa, aby něco dalšího řekl. Jeden pohyb tvojí paže jej však vymrštil do vzduchu, maskovaný muž v opotřebovaném koženém kabátě letěl asi deset metrů, křiče u toho, a pak se ozvalo vydatné tupé čvachtnutí.
Další postava, výtečník s černým kloboukem na hlavě a něčím, co vypadalo jako letecké brýle, strnula v rozběhu, jako by nevěděla, vystartovati-li proti tobě či dáti se na útěk.
O několik úderů srdce později zvítězila druhá možnost.
"Čarodějník!" křičel vystrašeně mladý hlas, zatímco jeho majitel pádil přes pole, nohama se propadaje do bláta.
Třetí postava, o které sis nyní mohl být jist, že patří dívce, stála na místě jako přimražená a netroufala se pohnout a čtvrtý výtečník, tlustý muž s dlouhými licousy po stranách obličeje, křečovitě svíral olověnou trubku, kterou jsi předtím Sílou vyrazil z rukou druhému, a v očích mu plála zmatená směs strachu a hněvu. Vyměnil si se ženou vedle něho pohled a ona zavrtěla hlavou, načež v galakticky všeobecně rozpoznávaném gestu zvedla ruce nad hlavu.
Její kolega ji neochotně následoval, neboť nechtěl následovat prvního, který se nyní snanžil vyškrábat z hromady hnoje, kam se rozplácnul jak široký, tak dlouhý, či druhého, který hromadu minul a nyní pádil po poli za vytrvalého volání "Čarodějník, čarodějník!"

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 15.11.2014 17:26:01

Felidoris, město

Všecko se to událo během krátkého okamžiku a skoro tak, jak jsem přepokládal. Dokonce jsem to vzhledem k dané situaci udělal až moc dobře a tak jsem si říkal, jestli jsem to nepřehnal, jestli se přeci jen nemůže někomu z nich něco stát.
Pohledem jsem sledoval tělo prvního mže rotujícího vzduchem. i když v místech kam dopadl bylo bahno, deset metrů byla slušná vzdálenost na opravdu hladký dopad. A já ho chtěl opravdu daleko spíš odstavit, než abych mu nějak vážněji ublížil.
Ostatní jsem sledoval více méně letmo, protože jsem chtěl vědět, jestli proti mě budou pokračovat, teprve, když ten první dopadl na zem a zdálo se, že je v pořádku, pořádně jsem si prohlídl reakce ostatních. Ty byly logické, stejně jako plné emocí.
Viděl jsem a v Síle cítil směs nejistoty, strachu a vzteku. První dvě byly docela pochopitelné. Hlavním účelem nebylo ani děsit, jenže vzhledem k situaci dostali pořádně za vyučenou. Před vztekem bych se musel varovat, pokud by převažoval, znamenalo by to, že ještě zřejmě není konec, takže jsem se snažil zapátrat v Síle, abych mohl přemýšlet o úmyslech oněch lidí a o tom, co může následovat dál. Pokud by si se mnou nyní byli ti tři, kteří neutekli, ochotní promluvit, bylo by to docela dobré.
"V pořádku, nemusíte mít strach, nechci vám ublížit." řekl jsem poté, co jsem klidně spustil vlastní ruce podél těla, abych dal navenek dostatečně jasně najevo absence jakýchkoliv nepřátelských úmyslů. Směrem ke dvěma stojící postavám jsem kývnul, aby věděli, že mohou dát taky ruce dolů. To, že se o mě zmínili jako o čarodějníkovi, nebo to že jsem jedi jsem zatím nekomentoval. Svým způsobem jsem ovšem zůstával ve střehu a věděl, že když bude potřeba, dokážu znovu zareagovat.
"Což abychom toho nechali a úplně v klidu si trochu popovídali? Je pár věcí, na které bych se vás mohl zeptat,
Mohli bychom začít třeba tím, že si odkryjete tváře a najdeme si nějaké místo kde se můžeme v klidu posadit."
pokračoval jsem docela klidným hlasem a čekal, jak na tento můj návrh budou reagovat. pravděpodobně nijak nadšeně.
Pokud šlo o to, jestli by se z někým z nich vůbec dalo mluvit, tak nejpravděpodobněji to zatím vypadalo u oné dívky, ta by se možná rozumným způsobem nechala nejsnáze přimět k tomu, aby mi alespoň na něco odpověděla.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 16.12.2014 00:19:07

Felidoris, město

Dívka na tebe s rukama stále drženýma nahoře zírala, napjatá, s výrazem vyplašeného zvířete připravujícího se na útěk. Jakmile jsi na ni však promluvil a dal ruce podél těla na znamení toho, že nechováš žádné úmysly dále útočit, uklidnila se. I její společník, tlustý muž ve staré opotřebované kožené vestě, ve které nebýt jejího primitivního střihu působil jako motorkář z nižších úrovní coruscantského úlového města, upustil trubku a nechal ji s čvachtnutím a kovovým cinknutím upadnout do rozbahněné trávy.
Z hnojiště zvedl hlavu pravděpodobný vůdce oné čtveřice, muž, který na tebe prvně pokřikoval výhrůžky. Podíval se vaším směrem a vyvrátil tím možnost, že při nárazu pozbyl vědomí.
"Co ty jsi vlastně zač?" dotázal se před tebou nejistě tlustý muž s dlouhými šedivějícími licousy, než si vzal příklad z dívky po své levici a také dal ruce podél těla.
"Tak dobře..." promluvila nato dívka, aniž by čekala, co, nebo zda, na položenou otázku odpovíš, a stáhla si z obličeje černý šátek dosud jí zakrývající nos a ústa, aby si jej pověsila kolem krku.
"Za mnou."
Pokynula rukou a vykročila jako první. Prošli jste ještě kolem vůdce skupiny, který se skrz naskrz promáčený blátem a hnojem nyní rozhodně už necítil tak drsně. Tlustý muž mu podal ruku, a šéf ji přijal a se zaskučením se vyškrábal na nohy. Strhnul si z obličeje masku, připomínající karnevalovou škrabošku, špinavou stejně jako zbytek jeho výbavy, a strčil ji do kapsy. Pak bez jediného slova se zařadil dozadu, kde s hlavou sklopenou uzavíral průvod jako pokořená smutná postava.
Šli jste chvilku podél zdi, zpoza níž se čtyři výtečníci prve vynořili, a dorazili jste k rezavé mřížované ocelové bráně, místo rozbitého zámku zajištěné kamenem nebo nějakým kusem betonu.
Tlustý muž odvalil kámen, načež za hlasitého skřípění otevřel bránu. Panty byly tak zatuhlé, že zcela otevřít nešla, ale i tak vznikla mezera dost velká na to, abyste relativně pohodlně prošli a ocitli se na nádvoří tovární haly.
Celá třípatrová budova působila dojmem, že produkce se zde zastavila už hodně dávno, vysklené okenice, kolem střepy a suť, popraskané zdi, o omítce nemůže být ani řeč. A samotné nádvoří nyní připomínalo již spíše nějakou podivnou zahradu nebo park, zbytky zrezivělého žiletkového drátu se ztrácely ve vysoké trávě a keřích a z prostředka popraskané betonové cesty koukal mohutný košatý strom, s kmenem tak širokým, že by se tři lidé museli chytnout za ruce, kdyby ho chtěli obepnout pažemi.
Dívka tě vedla úzkou prošlapanou pěšinou a ostatní následovali, až jste se nakonec octli uvnitř v hale, kde byly všude okolo kusy kamenů a vysoké valy sutin mezi pahýly vnitřních zdí. Až když jste je obešli, čekal tam dlouhý kovový stůl, několik křesílek a židlí, skříní, truhlic, kamna na dřevo, ve kterých hořel oheň, a několik přenosných plynových lamp s načervenalým plápolavým plamínkem jako osvětlení. Všechno to bylo ošuntělé dokonce i na zdejší poměry a vypadalo, jako kdyby to pocházelo ze skládky, nicméně vybavení se zdálo být stále použitelné.
"Takže," řekla dívka a uvelebila se v nejbližším z křesílek. Koukala na tebe a přemýšlela, co by v takové situaci mohla říct.
"Možná... Ať jseš kdo jseš, vomlouváme se, že sme tě chtěli zmlátit. Já su Nara, toto je Reginald a Viton."
Poukázala na ve vedlejším křesle sedícího tlustého muže s licousy a na sklíčeného šéfa, který vzápětí zaplul někam za roh stěny, která ještě stála, a za chvilku se ozval zvuk, jak kdyby na sebe obrátil vědro s vodou.
"Fakt že to byl asi pěkně nedobrej nápad," dodala a její hlas se v dlouhé hale rozléhal. Reginald si jen rukou prohrábnul vousy a přikývnul.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 22.12.2014 15:47:06

Felidoris, město

Nejdřív to malou chvíli vypadalo, že můj pokus trochu urovnat situaci nebude úspěšný, situace v sobě měla podivné napětí.
Pak se přeci jen stalo, že mé chování ti dva, kteří zůstali stát na místě přede mnou napodobili. Odhozená zbraň a změna v jejich chování byly určitým pokrokem. Provit v takové situaci klidným hlase, ukázat určitou rozvahu, to je taktika, jež může v některých případech zapůsobit. Zdálo se, že zapůsobila i teď a že je určitá šance, aby můj záměr vyšel. Nicméně na otázku, co jsem vlastně zač jsem sotva stihnul odpovědět, tak rychlé bylo rozhodnutí dívky a její reakce na můj předchozí návrh.
"Neslyšeli jste? Já jsem totiž skutečně něco jako časodějník," pousmál jsem se, abych ještě trochu zlehčil situaci.
Přemýšlel jsem, jak těm třem , říct alespoň část pravdy, ale vysvětlitjim své skutečné poslání by bylo na hodně dlouho a pak, nemohl jsem si být jistý, kolik toho zrovna jim můžu povědět o svém skutečném poslání a tom, co všechno obnáší být Jedi.
Na to všechno ještě zdaleka nenadešel čas a tak byl čarodějník pro tu chvíli ejbližším vhodným a přijatelným vysvětlením.
Dívku jsem následoval i když jsem původně svůj návrh myslel trochu jinak. Teoreticky jsem se mohli posadit kamkoliv jinam než do téhle blátivé břečky, třeba na studnu. Nebyl jsem si docela jistý, že je nejlepší nápad, abychom se přesunuli rovnou dovnitř do jejich útočiště. Ale pokud se těm třem mluvilo lépe uvnitř, měli to mít podle svého, nikdo nás tam neuslyší.
Já šel a byl jsem uvnitř ještě opatrnější. Všiml jsem si, že si sice zachovali určitý respekt, ale přesto mě relativně strategicky obklopili. To mohlo značit to, že mají přeci jen vedlejší úmysly. Možná to, že se vevnitř skrývá ještě někdo kdo jim může přijít na pomoc, nebo i kdyby tomu tak nebylo, mohli se odhodlávat k tomu, že si zajistí, aby mi nemuseli říct pravdu.
Tak jako tak s těmito monžostmi jsem počítal stejně jako s tou další, totiž že se nestane vůbec nic nepředvídaného.
O dobrých úmyslech by naopak svědčilo, že si celkem ochotně odkryli tváře a nebáli se docela přímo na mě pohlédnout.

Zchátralost, zašlost a bezútěšnosti opravdu vystihovaly pohled naskýtající se uvnitř, kde to vypadalo ještě zvláštněji než venku. Brána, nádvoří i vnitřní části budovy, to všechno bylo jedním obrazem, svým způsobem dost výmluvným obrazem.
Trosky a pozůstatky zdí spolu s porostem tvořily divnou směs a vrhaly stíny v kterých by se nebylo vůbec těžké ukrýt. V síle jsem ale další přítomnost, nebo hrozící nebezpečí zatím necítil, takže z tohoto úhlu pohledu to bylo docela v pořádku. Ale stejně na tom bylo něco zvláštního, tahle budova jako by přímo vypovídala o tom, že je to vhodné místo, buď proto, aby se tu dělo něco nekalého, nebo aby se tu někdo před něčím schovával. Zřejmě to i bylo zařízené jako jakýsi úkryt. Bylo tam cosi charakteristického jako by podbného dolním patrům Corruscantu. Pokusil jsem se přepnout na daný typ zkušeností.
Tím spíš vyvstávaly další a další ne zcela jasné zodpovězené, nebo zcela otevřené otázky. Kdy se tu vlastně něco vyrábělo, co se tu vyrábělo a jestli to může mít nějakou spojitost s tím, že se tu někdo v této době skrývá a chodí se zakrytými tvářemi.
Pak samozřejmě jestli tu Nerim Du´shin doopravdy byl a co tu vlastně hledal, jestli sem přeci jen nemohl cíleně přijet za tím, co jsem tu já objevil náhodou, jestli nepátral po co nejvíce informacích, které mu nemohl poskytnout nikdo z relativně oficiálních míst planety Felidoris. Místní obyvatelé sice působili, jako by se s uměním Jediů ještě nikdy nesetkali a nebyl jsem si jistý, jestli by se na Du´shina nedívali stejně jako to bylo v mém případě. Jeněž i to by se dalo různě vysvětlit.

Když jsem se se ocitli u stolu uvnitř komplexu, nejdřív jsem se rozhlédl a pak si na první pohled naprosto klidně vybral jedeno z křesel do kterého jsem se stejně jako dva z těch tří posadil. Věděl jsem, že se musím snažit vypadat, že vlastně o nic nejde, že je to všechno jen tak. To by mohlo místní obyvatele uklidnit do té mír, aby se mnou byli ochotní trochu bavit.
Opět začala ta dívka a já se na základě toho jak to působilo rozhodl, že jí budu věřit jak to myslí. Přikývl jsem.
"Ne, to opravdu nebyl. Ale já jsem vám nepřišel nijak uškodit. Opravdu bych jen potřeboval vědět práv věcí."
Pokud šlo o těch pár věcí, byla otázka odkud začít. Rozhodl jsem se začít z trochu jiného konce, než od Nerima Du´shina.
Rozhodl jsem se zeptat na to, co tady na Felidoris bylo snad ještě známější, nebo spíš samozřejmější.
"Například, viděli jste někdy poblíž lidi ze Světla naděje, hlavně jistého Dombase? Prý tu někde našel svou motorku"
To byl tedy začátek a já čekal jaká na něj bude reakce. Tušil jsem, že nebude plně otevřená, ale předpokládal jsem, že cestou po dobrém bych se mohl dozvědět alespoň něco málo.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 05.1.2015 23:28:17

Felidoris, ruiny staré továrny

Navzdory tvým obavám, zda tě skupinka tří výtečníků nevede do jámy lvové, se po krátkém zaposlouchání v Síle chátrající tovární budova zdála být bez dalších inteligentních forem života. Další přítomné organismy mohly být jen myši rejdící pod podlahou a hnízdečko netopýrů ve zřícené střeše.
"Jo, to viděli," otočil vousáč sedící ve vedlejším křesle hlavu směrem k tobě. Stále po tobě koukal poněkud nedůvěřivě, ale z jeho očí už se alespoň ztratily jiskřičky otevřeného nepřátelství.
"Vobčas sme nějakého zmlátili, když provokoval, to nejčkon záleží jak kdy a jak koho, a taky jak moc sme byli navátí, žeáno. Do doby, než se objevil takovej ten, ufon..."
Rukama naznačil lekku spouštějící se z hlavy.
"Takovej ten žlutej. Povídá se o něm dost strašidelnejch věcí, ale nejčkon prej ten cápek dost lidem pomohl, tak jsme Nadějňáky nechali bejt..."
Muž vstal a vzal několik kusů dřeva, aby přiložil do kamen. Zabouchnul dvířka a poté vzal z poličky křivě sbité skříně láhev s čirou tekutinou, aby si přihnul, vykulil oči a následně si odříhnul.
Potom se vrátil šéf zabalený do deky a s mokrými vlasy, jež mu dodávaly vzhled zmoklé slepice, třasouce se zimou po ledové spršce přebral od muže tobě představeného jako Reginald samohonku, aby si rovněž zavdal a svalil se do posledního volného křesla.
"Počki, motorku?"
Šéfovi v tom okamžení lihovina přestala chutnat a výraz jeho tváře se rázně změnil ze sklíčeného na vylekaný.
"Jestli vám šlo vo todlenc... Teda... Vrátíme ji, ale je tento, nabouraná. A došli ste si akorát pro tu druhou, co byla cajk, tak sme mysleli, že si ji možem nechať."
"Stejnak ji ani nemáme jak dobít," promluvila opět Nara. "Se Rhynnou vod elektrárně nejsme zrovnak zadobře."
Vousáč Reginald s povzdechem vstal a odešel po schodech, které byly zasypané sutí tak, že z nich byla spíše jakási rampa, nahoru, aby vzápětí stlačil dolů na nízkém rozvrzaném vozíku s dřevěnými koly nabouraný swoop s pohmožděnou a prohýbanou karosérií z levé strany, jako kdyby jezdec ve smyku nebo v zatáčce do něčeho bokem narazil.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 13.1.2015 18:28:10

Felidoris, ruiny staré továrny

Okolnosti vypadaly uspokojivým a uklidňujícím dojmem až k počátku reakce na moje otázky. Všechno probíhalo hladce.
Pak se ovšem reakce změnila a opět byla prudší, než s jakou jsem počítal. Pozoroval jsem co se děje a mlčel, čímž se stalo, že moje reakce přišla trochu opožděně. Teprve, když jsem uviděl zbytky motorky, byly mi jasné důsledky všeho, co jsem slyšel.
Byl to výsledek činnosti čtveřice na niž jsem tu narazil. informací o oné činnosti přibývalo a těch prohřešků se zdálo být až dost. Stejně se ale nezdálo, že by ve čtyřech měli podstatný vliv, nebo byly největším místním postrachem.
Co řekli, byl důkaz, že mi toho mohou říct hodně a že tu byl Nerim Du´shin. To mohlo dál rozhovoru další směr...
"Ne, já vám nepřišel nic vzít, i když jste to třeba získali.... za trochu zvláštních okolností," ujistil jsem je diplomaticky, abych je uklidnil a oni si nemuseli myslet, že jsem je přišel postihnout za Světlo naděje. To ostatní jsem záměrně přešel.
"Ale když jsme u toho, musím se zeptat právě na ty okolnosti, jestli jste ty motorky našli poblíž, nebo jak to bylo," upřesňoval jsem o čem je řeč a pokračoval ve vyptávání. Aby bylo vše jasné, přidal jsem ještě doplňující informace ke svým předchozím dotazům. Doufal jsem, že tím své "hostitele" znovu nepoplaším.
"Přesněji řečeno, zajímá mě modrý stroje se stříbrným pruhem, ten je v pořádku, Létal na něm ten tvor se žlutou kůží.
A když říkáte, že si pro tu funkční někdo došel.... předpokládám, že vás ohledně toho nedávno navštívil jeden z těch s maskou, že měl namodralou kůži a červené oči. Je to tak?"
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 17.1.2015 23:12:53

Felidoris, ruiny staré továrny

"Jo, přesně takhlenc," přikývnula dívka, načež si podala lahev od vousatého muže v hnědé kožené vestě sedícího v křesílku naproti ní a rovněž si zavdala.
"To jó, našli jsme je poblíž, na jednom místě vodsaď tak ze tři ulice, potom co nám tady prosvištěli pod voknama."
Dívka představivší se jako Nara se protáhla, načež odložila lahev na zem a stáhla si z vlasů gumičku, aby je ponechala rozpuštěné.
Šéf zabalený v dece rozdýchával ledovou koupel, kterou před okamžikem absolvoval, aby se zbavil fekální vrstvičky, jíž byl obalen, a hypnotizujíce polootevřenými dvířky oheň hořící ve velkých kamnech nechával mluvit ostatní.
"Letěli jako blázni, skoro jako kdyby jeden druhýho honil," řekl Reginald a zamyšleně si pohladil vous.
"Až sa skla ve voknech třásla, teda v těch, co eště nejsou vymlácený, žeáno. A tu modrou si ráno odvezl ten s těma velkýma červenýma očima a maskou."
Následně se venku ozvaly kročeje a šlo slyšet, jak jsou pod podrážkami příchozích drceny kousky suti a skla.
"Hej, Regi!" ozvalo se hluboké mužské zavolání, když vrzly vstupní dveře do doupěte. "Regi, je čistej vzduch?"
"Je čistej vzduch!" pohotově křikla z okna Nara, načež se po tom, co zůstalo z dřevěných parket ve vstupní hale, ozval dupot několika párů nohou.
"Byl to - Č č č... č... čarodějník!" vypísknul jiný hlas, hlas muže, který si prve hrál na drsňáka a k smrti ho vystrašilo jediné použití Síly.

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 27.1.2015 17:49:13

Felidoris, ruiny staré továrny

Na okamžik jsem pohlédl směrem kde byl vchod a rozhodl se vzít část věcí do vlastních rukou. Nepromluvil jsem, ale vyzkoušel pozitivnější část fungování Síly, pokusiv se ke vchodu vyslat pocit, že nejsem jen nebezpečný. Věřil jsem, že by to mohlo napomoci aby se znovu nestalo to samé co venku a nevznikla panika. Také jsem instinktivně sáhl k místu, kde jsem měl oněch pár kreditů, jež jsem chtěl mít sebou, kvůli jídlu. Tihle měli minimálně cenné informace jako stařík, zasloužili by si nějakou motivaci a třeba by mi pak pomohli ještě víc. Vzpomněl jsem ale jak vypadá místní měna a zauvažoval, jestli zde mají jiné měny a jak se na tu "vesmířanskou" dívají guvernérovy lidé.

Zdálo se, že to co mi řekl Dombas konečně začíná dávat v porovnání s realitou nějaký smysl. to znamenalo, že místo, kde se motorka našla bylo dál. Jestli se tam nechat zavést a prohledat, i když by logika říkala, že by odtud Du´shin odešel, možná ke stíhačce, možná někam jinam jsem nechal na později. Teď bylo důležitější, že motorky jsou dvě a že se Dombas o žádné další motorce nezmínil. Mluvil jen o náhradních dílech, což dávalo logiku i samo. Možná i doktorka Luen by se zmínila o ztrátě motorek. Svoopy světla naděje byly tři a jména těch, kdo měli na starosti výjezdy taky tři. Nevypadalo to, že má světlo naděje nějaké problémy s motorkami. Leda, že by ztratili záložní motorku, nebo že by o nějakou přišli už před delší dobu.

Nad tím, že je na tom něco zvláštního jsem nemusel skoro vůbec přemýšlet. Otázka, čí je ta motorka, Světla naděje, nebo koho? mi prolétla hlavou hned poté. Věděl jsem ovšem, že sám bez dalších informací to neuhodnu.
Měl jsem pár dalších otázek, hlavně na mistra Du´Shina, přesto jsem se rozhodl, že se na to zeptám, teď a přímo.
"A ve shodě s tím jste si mysleli, že i ta druhá motorka patří těm ze Světela naděje?" navázal jsem o trochu později, po chvíli mlčení z mé strany, jakmile se můj pohled obrátil zpět do místnosti. Dával jsem trochu prostoru příchozím.
"Co myslíte, je ještě někdo další, komu by ta motorka mohla patřit?" vyslovil jsem přímou otázku a další slova pronesl klasicky, napůl jako otázku navrch, napůl jako, bych jen nahlas splétal vlastní úvahy.
"Co třeba Guvernérovi lidé? Pro ty přece omezení dovozu na technologie neplatí. Klidně by mohli mít motorku i hangár a mohli by umět s tím vším zacházet." Nebo nějaký velký kamarád a ten kdo si ji ukradl, ale kdo další by to mohl udělat, to byste mi mohli povědět vy, zkompletoval jsem poslední možnosti prostřednictvím myšlenek.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 01.2.2015 16:29:04

Felidoris, ruiny staré továrny

"Hele, chlape, děláš si z nás šprťouchlata?" pohlédnul na tebe Reginald a opáčil, hned jakmile ses dotázal, proč si mysleli, že druhá motorka nalezená na místě patřila rovněž Světlu naděje.
"Kvůli čemu jsi sem vlastně přišel? Od Světla naděje nejsi, protože kdyby jo, tak si ji vezmeš a jdeš."
Reginald se poškrábal na bradě a pak se zamračil, jako kdyby vousatého muže napadlo něco ještě dalšího.
"Ta druhá možnost je, že jseš guvernérovo podsvinče, a v tom případě nechápu, proč jsi nás ještě nezabil. Nejsi z téhle planety, a tím pádem jsi musel buď přes něho, nebo přes Světlo naděje. Takže, čarodějný muži, proč jsi tu?"
Kroky dunící po prkenné podlaze se mezitím přibližovaly, až se zpoza zdi vynořil mohutný, tlustý muž s dlouhým plnovousem v koženém oblečení podobně jako Reginald, akorát to jeho vypadalo zachovaleji a svým způsobem i honosněji. Za tímto mužem stála čtveřice dalších postav se špinavými vlasy a šátky přes ústa.
"Ách, vy jedni blbouni blbounský," zaklel a když se otočil směrem k tobě, nešlo si nepovšimnout pásky zakrývající mu levé oko, zpod níž se táhla tlustá bílá jizva.
"Šéfíku," řekla Nara, načež mu čtveřice sedící okolo tebe kývnula na pozdrav.
"Já vám řeknu, proč je tu. Mrkejte na ten jeho plášť. Vždyť je to rytíř jediského řádu jako Du'shin, a vy jste ho chtěli zkopat."
Udělal několik kroků směrem k tobě a decentně, leč uctivě se ti uklonil hlavou.
"O té stíhačce si švitoří celé město a vás vychlastané makovice to netrkne... Omluvte chování mých přátel, spletli si vás. Povězte, rytíři, přiletěl jste nám pomoci proti guvernérovi?"

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 03.2.2015 17:25:15

Felidoris, ruiny staré továrny

Legraci jsem si rozhodně nedělal, ale to co se stalo byla docela pravděpodobná věc. Ta čtveřice v sobě měla alkoholem prodloužené vedení, ale určitě nebyli tak hloupí, aby jim nedošlo, že se jich moc vyptávám a že to na ně převážně hraju.
Zatvářil jsem se o poznání vážněji a chystal jsem se jim poskytnut dostačující vysvětlení, ale už jsem to nestihl. Než jsem stačil říct, že nejsme nic z toho, přispěchal s dostatečným vysvětlením jeden z nově příchozích.
Situace se tedy trochu změnila a spolu s ní se mohlo změnit všechno ostatní. Možná i pohled přítomných a přesnost informací.
Každopádně ten muž se věcí na které jsme se ptal nebál. Snad proto, že doufal, že je přicházím podpořit.
" Máte pravdu jsem Rytířem řádu, ale myslím, že je to v pořádku." pokusil jsem se usmát, nejen kvůli omluvě, kterou ten muž přednesl, ale i proto, že se mi nemusel klanět.
"Popravdě, přišel jsem spíš ´kvůli Du´shinovi a zatím sháním informace, které mohu dostat. Mám pocit, že by guvernérovi lidé mohli něco vědět, ale zatím nemám žádný důkaz a proto se ptám. Pokud bych měl dost argumentů ohledně Du´shina,..." Doplnil jsem všechno co bylo třeba k doplnění vysvětlení s důvěrou, že to bude fungovat, Druhou část jsem úmyslně nedořekl. že se přítomní chytí toho, že jim nabízím. Musel jsem si ale dávat pozor na účelová tvrzení.
"Proto potřebuji odpověď ještě na pár otázek. Na to na co jsem se ptal, jestli ta motorka mohla být někoho jiného, než Světla naděje, nebo guvernérových lidí. A pak co všechno víte o Du´shinovi. Co dělal, na co se vás ptal a tak."
S těmito slovy jsem se obrátil zpět k těm, kdo byli v místnosti už před tím.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 09.2.2015 17:13:50

Felidoris, ruiny staré továrny

"No... "
Šéf si odkašlal a povídá:
"Třebaže ta šance je malá, myslím, že jo, že je to možné. Ale kdo? To nedokážu říct..."
Zatímco mluvil, čtyři lidé, kteří tě sem přivedli, jen seděli a poslouchali.
"Je pravda, že mistr Du'shin nebyl zrovna nadšenej z toho, co se tady děje, ale guvernér Světlo naděje potřebuje. Nebýt jich, tak mor pomalu sežere celou tuhle planetu. A to, že se někdo občas ožere jak bahenní rypouš a profackuje jejich pracovníka, který si o to mnohokrát ještě svou nafoukaností říká..."
Stejně jako dříve ty nechal konec věty vyznít do ztracena.
"Pokud vás Řád poslal ho hledat, tak to potvrzuje, že mistr Nerim byl odletěn spíše než že by odletěl sám, ale že by v tom měl guvernér prsty? Řekl bych, že ani on není takový blázen, aby riskoval hněv Jediů, nemluvě o tom, že i jejich člověk... No, člověk... Se podílí na boji s morem."
Když jsi opět upoutal svou pozornost na čtveřici, jež tě sem dovedla, žena představivší se jako Nara se zhostila mluvení.
"No, moc se toho o něm vědět nedá... Je z nelidské rasy, má nadpřirozené schopnosti, patří k jediskému řádu a přiletěl pomáhat. A potom zmizel... A kromě toho nás tak trochu... Inspiroval. Pomohl upravit kurs. Dřív jsme byli proti všem, teď jsme proti guvernérovi, protože právě kvůli jeho způsobu vládnutí tady po generace žijeme jako primitivové."

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 11.2.2015 22:41:21

Felidoris, ruiny staré továrny

Že budou nějaké další náznaky směřovat stejným směrem ke guvernérovi jsem více méně počítal. Vlastně všechna vodítek zatím upozorňovala pouze na vážnost aktuální situace, zdůrazňovala rol Guvernéra i světla naděje. A to, že se Du´shin snažil počínání místních lidí měřovat proti guvernérovi, se zdálo tomu, že by guvernér mohl něco vědět, nahrávat celkem dost.
Výpovědi se stále scházely i v tom, že by si guvernér neměl dovolit proti Jediům něco podnikat. Jenže jsem stále nevěděl o někom jiném, kdo by si to mohl dovolit. Pokud jsem věděl, minimálně z hlediska prostředků se guvernérovi nikdo nerovnal. Nikdo by neměl tak velký motiv, jako guvernér, aby se Dú´shina chtěl zbavit. Problém byl v tom, že to bylo moc jednoduché.
I tak z téhle rovnice vycházeli už jen dva možné výsledky. Buď guvernér o Du´shinovi něco věděl, nebo byl někdo strašně mazaný a věděl, že by každý na myšlenku spojení s guvernérem, při jeho popularitě narazil jako první. Pak by ke guvernérovi mohl směrovat stopy a odvést pozornost od sebe. Pokud někdo takový byl, mělo smysl se tím zabývat až po té co zjistím, jak je to ve skutečnosti s guvernérem. Byl jeden způsob, jak to ověřit. Mohl bych se pokusit obhlédnout místo kde guvernér sídlil.
Na něm jsem v případě úspěchu mohl najít důkaz, jistotu, nebo i další věci Pokud by si guvernér třeba jen přisvojil Du´shinův stíhač, patřící řádu, musel by mi odpovědět na pár nepříjemných otázek. Mohl bych tam získat i informace jiného druhu. Pokud bych je nezískal, měl bych alespoň přímý důkaz o tom, kde že musím nezbytně hledat někde jinde.

Uvědomil jsem si, že na toto místo jsem vyrážel už za tmy a že i rozhovor zabral další dobu. Odhadnul jsem jak velký časový úsek zbývá do půlnoci. Na náměstí jsem se nechtěl vrátit pozdě. Z opatrnosti jsem tam chtěl být spíš s určitým předstihem,
Usoudil jsem proto ,že je čas pomalu rozhovor ukončit, abych pak neměl příliš na spěch. Končil jsem ale plynule.
"Takže opravdu nevíte o nikom, kdo by měl stejnu možnost se do to připlést, Za zamumlal jsem z větší části pro sebe,
abych se ujistil o výsledku rozmluvy. Poté jsem vstal a udělal, abych dal svůj úmysl odejít najevo.
"To je snad všechno. Pro tuto chvíli vám musím poděkovat za informace. Cestu ven najdu sám. Snad jen ještě....guvernér sídlí ve středu města v tom opevnění,. že?" položil jsem poslední otázku. Po jejím zodpovězení jsem nehodlal na nic čekat.
Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Příspěvekod Shisco » 10.3.2015 14:52:24

Felidoris, ruiny staré továrny

"Ne tak docela. Je to jeho sídlo, ale co se nákaza rozšířila, odjel do svého opevnění mimo Hlavní město."
Mohutný široký muž si dlaní pročísnul dlouhý, šedivějící vous a vyňal z kapsy ošoupané kožené bundy váček s něčím, co vypadalo jako nějaká místní forma koření.
Vyšátral dýmku a zatímco mluvil, pěchoval ji několika špetkami onoho koření, od něhož se šířila zvláštní nasládlá, leč trošku nepříjemná vůně.
"Ale nedá se úplně říct, že utekl, vracívá se sem."
Podle chronometru zbývala do času smluveného setkání na náměstí standardní hodina a pár drobných k tomu.
"Hodně štěstí ve vyšetřování, mistře Jedii. A nabízí se spíše otázka, komu zmizení mistra Du'shina prospělo," pravil Šéfík, když po malé chvíli mlčení, kdy ses chystal k odchodu, zabafal z dýmky a opět promluvil.
"Guvernér to nebude. A Felidorisané už vůbec ne."
Ostatní přítomní se kývnutím hlavy připojili k rozloučení a jakmile ses otočil směrem, kudy se jde k východu, cosi ti přistálo na rameni. Cosi bílého a lepkavého.
"Holubi," pokrčila ramenou mladá dívka. "Jsou tady všude..."
Když si vzhlédl, na zrezivělé traverze seděl popelavě šedý pták. Plácal křídly a hvlasitě vrkal, jako kdyby se ti smál...

__________________________________
Už je to asi dost ohrané, ale omlouvám se, že to tak trvalo, jaksi mi to nešlo přes prsty...

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Re: Kehlian Agmeter - Ctnost je jen pro živé

Příspěvekod Merthor » 14.3.2015 15:09:32

Felidoris, ruiny staré továrny

"Díky," poděkoval jsem s přikývnutím ještě jednou. Nahoru jsem střelil pouze krátkým pohledem a vydal se ven z té zchátralé budovy. Pro jistotu jsem odcházel pomalu a měl nastražené uši. Pro jistotu, jeden nikdy neví, jestli se nemůže ještě něco stát, jestli se hostitelé budou chtít přesvědčit o jeho ochodu, či se mu třeba nepodaří na odchodu něco zaslechnout.
Každopádně výsledek téhle zkoušky vyzněl docela jasně. Potvrdilo se, že je potřeba udělat nějakou změnu v pátrání.
Změnit jeho celkový způsob jsem mohl, ale ve vzduchu pořád visela jedna věci, kterou jsem musel. Srovnat si myšlenka a přijít na to, co mě žene do slepých uliček, v nichž jsem se ocitl, a mohl se motat dokola ještě hodně dlouho a mařit čas.
Tím pádem to chtělo na chvíli zvolnit a získat trochu času na přemýšlení. S trochu štěstí bych mohl v datech přesýpajících se v mé hlavě, aniž jsem při tom sledoval určitá stanoviska, či horké stopy, najít skulinu mého dosavadního uvažování. O tom, že tam nějaká byla, že jsem něco přehlédl, mě nepřecházely pochybnosti. Stále jsem měl pocit, že bych už měl být dál.
Zadruhé jsem hodlal uzavřít alespoň některé dílčí otázky, jež sice mohly hrát roli, ale patřily k oněm ovlivňujícím stanoviskům. Jejich počet jsem se musel pokusit zmenšit a pak bych si mohl udělat nový závěr. Začal bych prakticky od znovu, zřejmě trochu odlišným způsobem, abych se vyvaroval chyb. Možná bych se jen jinak vyptával, možná bych opravdu podniknul něco docela jiného. To podle toho, co bych vymyslel.

Napadlo mě i to, jakým způsobem bych to měl udělat. Řešení se nabízelo samo. Z místa, kde se schylovalo ke rvačce, jsem zamířil ke studni a k vypůjčenému swoopu. Pátrání v okolí tohoto místa jsem pro tuto chvíli opravdu odložil. Zato možnost vrátit se na náměstí se mi zdála jako čím dál lepší nápad. První bych se obrátil ke své stíhačce, tam bych si vzal zbytek vody z polní láhve a zkontroloval holokomunikátor. Znovu bych uvažoval o spojení s Coruscantem. Spojení bych asi pro pozdější hodinu nedostal hned, ale snad jsem si mohl dovolit přemýšlet do rána tamního času, dřívějšího, než toho zde. Nevěřil jsem sice, že by Du´shin zanechal nějaké další stopy přímo v hlášeních, ale byl to způsob, jak si v tomto směru ověřit některé směry Du´shinova uvažování. Právě na nich spočívalo uzavření několika těch drobných záhad, ovlivňujících můj pohled na věc. Řád byl v tomto v jiné pozici, než místní lidé a podal by mi tak možná i důvěryhodnější informace s neutrální vazbou k místnímu dění. Už během toho bych měl okamžik, který bych využil důkladným vyčistěním si hlavy. svoji mysl od všech nápadů.
To mi nemuselo trvat celou dobu, jakou jsem měl k dispozici a tak bych si možná následně dopřál kratičkou procházku v uličkách kolem náměstí. Pokud by se tam mělo odehrávat cokoliv, co by vypadalo zvláštně, vycítil bych to a zaručil bych si tak, že plánované půlnoční setkání, k němuž snad mělo dojít, proběhne v klidu, nebo že se nikdo neujme mého sledování.
Mezi tím jsem si mohl vzpomenout na všechno, co jsem až dosud podniknul a ještě jednou si to ve svých myšlenkách přehrát. Projít si to celé ,svoje otázky i všechno to vyprávění.

Poté co jsem nahodil zaparkovanou motorku, přiměl ji vznést se do vzduchu a otočil ji směrem, odkud jsem přiletěl, uháněl jsem tedy zase směrem k náměstí. Doufal jsem, že co jsem si usmyslel, skutečně nakonec povede k lepšímu cíli než dosud.
Komplikace na své cestě zpátky jsem nepředpokládal. Směr a orientační body jsem si pamatoval. Najít z známé koleje pod sebou by mělo být podstatně jednodušší, než hledat v nějakém dosud neprozkoumaném směru a to po tmě, omezující přeci jen i přes schopnost vidět v Síle, mé vnímání. Navíc jsem byl ve vzduchu v relativním bezpečí. Muselo by nastat něco hodně nečekaného, aby mi to cestu zkomplikovalo a to něco by určitě nezůstalo bez mého povšimnutí. Přesto, kdyby se to náhodou stalo, nevadilo by mi to. Situace by mi tak jen sama nabídla snadnější cestu k hledání odpovědi. Ano, pro tuto chvíli opravdu otázka, jak se dostat k odpovědi, nad tou, jaká je ona odpověď.
Válku vedou národy, ale jsou to lidské bytosti, které musí platit.
A těm z nás kdo přežili, zůstala v pamětech hanba, bída a krveprolití.
- epilog Trojské Heleny -

Uživatelský avatar
Merthor
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 678
Registrován: 28.3.2013 18:07:44
Bydliště: Jedno malé moravské město

Epilog...

Příspěvekod Shisco » 17.3.2015 22:50:07

Vzdušné pruhy Senátní čtvrti, Coruscant City...

Nad stupňovitým stříbrným zikkuratem Chrámu Jedi, z něhož čněla pětice štíhlých vysokých věží, panovala noc. Celoplanetární město však nikdy nespalo, z ptačí perspektivy bylo protkáno zářícími zlatými nitkami, které místy cudně přikrývaly stejně stříbrné mraky naducané jako čerstvě ustlané polštáře.
A do jednoho ze vzdušných pruhů, které zdánlivě líně pluly okolo Chrámu, se vřítil obouchaný, pomačkaný frachťák, který působil dojmem, jako by právě unikl z pekelné řeži, o čemž svědčily i uhlíkové šmouhy roztroušené po jeho trupu.
Koráb se potácel, jako by jej pilotoval pod obraz opilý pirát, chvílemi vybočoval z pruhů a hrozil se srazit se vznášedly letícími v opačném směru, a netrvalo tak vůbec dlouho, než si získal pozornost dvou členů Coruscantské bezpečnosti, kteří seděli ve svém vznášedle zaparkovaném na úzké plošině a pochutnávali si na sladkých koblihách a horkém cafu.
"Hej, viděl jsi ho?" povídá Nautolan sedící za ovládáním svému kolegovi, postaršímu šedivějícímu člověku, který seděl na sedadle spolujezdce.
"Na toho si posvítíme. Leť za ním," pokýval, načež si vsunul poslední kousek koblihy do úst a vznášedlo se vzápětí s kvílící sirénou a modře blikajícími výstražnými majáky odlepilo od plošiny a zamířilo vzhůru.
"Neidentifikovaná lodi, jménem Coruscantské bezpečnosti při nejbližší příležitosti přistaňte a podrobte se kontrole."
"Tady Nerim Du'shin z Řádu Jedi..." ozval se z komunikátoru unavený, strhaný hlas na pokraji sil. "Mám nebezpečnou nemoc a je to... Je to nakažlivé... Doprovoďte tuto loď do Chrámu Jediů a pošlete... Pošlete..."
Hlas se odmlčel a vzápětí se loď zakymácela. Oba strážníci pronásledující plavidlo si mohli povšimnout, že některý z repulzorů je poškozený a vynechává, přičemž podvozek lodi se nepravidelně zalévá sprškami fialových jisker.
"Rozumíme, mistře Jedii. Vydržte s námi, pomoc už je na cestě."
Sotva to Nautolan za řízením stihl doříci, další pokusy o rozhovor rovnou vzdal, protože automatická zpráva opět spustila:
"Tady Nerim Du'shin z Řádu Jedi... Mám nebezpečnou nemoc a je to... Je to nakažlivé... Doprovoďte tuto loď do Chrámu Jediů a pošlete... Pošlete..."

Felidoris, náměstí Hlavního města, 0:00 místního času...

Mladý rytíř Jedi Kehlian Agmeter kráčel opuštěnou, ztemnělou postranní uličkou u náměstí. Od stěn okolních budov se odrážela ozvěna, jak podrážky jeho vysokých cestovních bot kráčely po zmoklé dlažbě z kočičích hlav, a tlusté kapky řídkého deště líně bubnovaly na okenní tabule.
K náměstí už zbývalo jen pár desítek metrů a když mistr Agmeter pozvednul zrak, v zeleném světle jemně pulzující plynové lampy spatřil postavu.
Stála k němu zády, měla na sobě dlouhý hnědý plášť s kápí a po ramenou jí splývaly dva žluté hlavové ocasy.
"Mistře Du'shine?" oslovil tu postavu a ta pomalu otočila hlavu, aby se ohlédla.
"Ne tak úplně," ozvalo se v odpověď a jakmile se "mistr Du'shin" obrátil ke Kehlianovi obličejem, usmála se na něho pod kápí tvář mladé twi'lecké dívky.
"Jmenuju se Rhynna. Ale znala jsem Nerima, byl mi dobrým přítelem a nebýt jeho, kdo ví, co by se mnou bylo..."
Klesla pohledem a když Kehlian učinil totéž, povšiml si klenutého bříška, co má pod pláštěm.
"Ne, není otcem, pokud se chcete zeptat na tohle," dodala a v mírně rozpačitém úsměvu ukázala bělostné špičaté zuby.
"Neměla jsem nic, dokonce ani s mými vědomostmi mě nechtěli nikde zaměstnat jako svobodnou matku. Dal mi svůj plášť, když jsem mrzla schoulená v průchodu, našel mi bydlení... A díky Nerimovi teď ti, co si na mě ukazovali a co mě vyhodili na ulici, jsou závislí na mojí elektřině. Chci vám a vašemu řádu poděkovat za to, co pro mě Nerim všechno udělal, ale sešla jsem se tady s vámi ještě z jiného důvodu."
Twi'lečka zalovila ve vnitřních kapsách pláště a za malou chvíli vytáhla malý otlučený datapad.
"Požádal mě o zásuvku a dal si ho ke mně nabít, ale už si pro něho nepřišel... Nedostanu se do něho, je zamčený, ale vy možná přijdete na to, jak se dostat dovnitř, a věřím, že v něm najdete věci, které vám pomohou s vyšetřováním. Nerim si do něho dělal zápisky."
Vtiskla Kehlianovi datapad do dlaně a když ho přebíral, jejich pohledy se se střetly a chvíli zírali jeden druhému do očí.
"To už je asi všechno, co jsem vám chtěla, mistře Jedii... Doufám, že ho najdete, mrzelo by mě, kdyby se mu něco stalo. A teď už musím jít... Nechť vás provází Síla."
Rhynna se rozloučila a obrátila se k odchodu. Ještě několikrát se za mistrem Agmeterem po cestě ohlédla, než zaplula za roh uličky a zmizela mu z dohledu.

Za několik málo minut, když Kehlian dlouhým pomalým krokem křižoval náměstí a jezdil prstem po obrazovce datapadu Nerima Du'shina, mu z pouzdra na opasku zacvrlikal komlink a když jej nacvičeným prstovým hmatem vyňal, blikající dioda mu sdělila, že subprostorový vysílač jeho stíhače zachytil příchozí signál a přesměrovává mu ho na komlink.
"Agmeter, slyším?"
"Kehliane, volám ti, abych tě informoval, že Nerim Du'shin se právě teď vrátil do Chrámu Jediů, a Rada tě tedy s okamžitou platností odvolává zpět na Coruscant."
Mistr Windu mluvil jako vždy pomalu a rozvážně, ale i přes mírné rušení bylo z jeho hlasu patrné, že ho něco znepokojuje.
"Momentálně je v bezvědomí a podle léčitelů se neprobudí dříve než za několik dnů, navíc trpí silně nakažlivou nemocí a musel být uzavřen do karantény. Doufáme, že nám do té doby alespoň trochu pomůžeš osvětlit, co se mu vlastně stalo, a kromě toho pro tebe má Rada další neodkladnou záležitost."
V Kehlianovi se vzedmuly smíšené pocity. Bylo dobře, že se mistr Du'shin vrátil, nicméně okolnosti, za kterých k tomu došlo, už tak příznivě rozhodně nezněly.
"Rozumím, mistře Windu. Vyrazím okamžitě."
Když to Kehlian dořekl, vycházel zrovna z ulice na pavlač, kde stál jeho stíhač.
"Agmeter konec."
Nato Kehlian Agmeter, rytíř řádu Jedi, otevřel poklop kokpitu, obratně skočil do pilotního křesla a o pár úderů srdce později jeho Delta-6 s tlumeným hučením stoupala k temné obloze...

Obrázek

KONEC
A titulková píseň...



Kód: Vybrat vše
https://www.youtube.com/watch?v=39p-TtEchoc

Znáš sirou košileli?
Třepetatá, třepetatá
Jsi proklat, majiteli!
Třepetatá, třepetatá
Teď třeská pleská v ní vánek
Kvílivá jak uplakánek
Vichryvanou, vichryvanou...

-Christian Morgenstern, Košilela


Uživatelský avatar
Shisco
Rytíř Jedi
Rytíř Jedi
 
Příspěvky: 1279
Registrován: 05.4.2010 19:33:27
Bydliště: Bastion

Předchozí

Zpět na Dokončené mise

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron