3. Mise pro Hayasan(Hayasan Geri)

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Ty bedny mi moc velkou radost nedělaly. Bylo jich prostě moc a já velmi rychle zjistila, že kontrolovat každou pátou je asi blbost z hlediska celkového objemu našich zásob. Zvýšila jsem to tedy na deset, a pokud by ani to nestačilo, byla jsem připravená zvyšovat dál. Nechtěla bych přijít po celonoční dřině před mistra a oznámit mu, že mne sice nechytili, ale já nic nenašla. To bych rovnou mohla zůstat v baru a lhát, kdybych tedy dokázala nezčervenat.
Jednou jsem se už skoro radovala z úspěchu, ale má radost byla předčasná, jak jsem záhy zjistila.
Zpropadený sklad. To zde nemohli nechat nějaký plánek včetně bezpečnostních kódů jenom pro mne? Kdybych nebyla padawanka mistra Siliina, tak byste si to nějak vypili.
Alespoň v duchu jsem si jednou dovolila zanadávat, neboť jsem byla poměrně zaměstnaná dáváním pozor na okolí (kamery, droidy a další překvápka), kontrolovala jsem bedny a ještě u toho stihla uvažovat, kam se vydat a kde se schovat. Sice se mi cereani nikdy nelíbili a nikdy bych s žádným nechodila, ale ten jejich mozek by se mi právě teď hodil.

Byla jsem pěkně zalezlá, dokonce jsem objevila i ten úžasný vynález, kterému se říká větrák, ale něco bylo špatně. Ten droid se vznášel nějak blbě.
On mne objevil!
Napřed ve mne hrklo, ale v zápětí mi hned došlo, že je ten zvuk vlastně zdvojený, takže slyším hned dva. Ze své schovky jsem si nedovolila vystrčit ani špičku nosu, takže jsem to nemohla vizuálně potvrdit. Jen jsem zaslechla, že se zastavili, ale odhadovala jsem, že se asi jen míjeli.
Kříží se jím jejich „území“, nebo je zde nějaká bezpečnější zóna? A pokud ano, tak proč?
Jediné, co mne mohlo utěšovat, byl fakt, že před tím se ten droid asi zastavil jen kvůli těm bednám. Teď jsem už nebyla moc vyklepaná, vlastně jsem oproti minulým setkáním byla celkem v pohodě. Vždyť jsem nevzbudila žádnou pozornost. Ale nervozita se ve mne usídlila snad natrvalo a k úplnému klidu jsem také měla poměrně daleko.
Nakonec jsem se na nějakou systematičnost vykašlala. Vážně se mi nechtělo do toho skladu vracet, i když bych už asi byla v rámci nenápadného pohybu ve skladu zkušený mazák. Místo toho jsem se alespoň pokusila zapamatovat, kde jsem zhruba skončila. Datapad se úspěšně válel v pokoji a značku jsem si netroufla udělat i kdybych v kapse našla nějakou zapomenutou rtěnku. Zaujala mne ta menší budova, na kterou jsem čučela z dálky už odpoledne, byť v souvislosti s vniknutím do skladu.
Možná… co když to zboží, které chtějí ukrást, nemají s normálním zbožím? I to by bylo logické a možná by to i ospravedlnilo existenci oddělené budovy.
Vydala jsem se tedy směrem té menší budově. Samozřejmě, že jsem pořád naslouchala, dívala se po kamerách a hledala vhodné úkryty před droidy a po cestě jsem se pokoušela ještě pořád kontrolovat každou desátou bednu. Co kdyby náhodou....

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Dospěla jsi k názoru, že nechat "zatajované" zboží jen tak ve skladu by nemusel být úplně dobrý nápad a rozhodla se na základě toho poněkud pozměnit taktiku. V praxi to znamenalo, žes vyrazila směrem k další odbočce kontrolujíc sem tam nějakou bednu a ve vhodnou chvíli přeběhnuvší přes ulici. Podle očekávání jsi při kontrole beden na žádnou podobnou nenarazila a mohlo tě maximálně zaujmout menší uskupení beden mimo regály. Byly tam podobně připravené, jako ty, které jste si dnes odváželi - nicméně velikostí, počtem a stylem beden rozhodně nebyly podobné. Připomnělo ti to však, že tohle nebyl ojedinělý jev a mimo regály takových hromad bylo podstatně víc.
Při přiblížení křižovatce sis mohla poděkovat za změnu strany, protože odsud bylo těsně při stěně možné proniknout do menšího skladu mimo dohled kamery. Odhadovaný čas do příjezdu další kontroly droida ti prozrazoval, že jsi měla zhruba tak nějak půlku. Při vybavení si rozložení skladiště, sis vybavila ještě jednu část skladiště, která však byla uzavřena, nebo alespoň oddělena masivními dveřmi v nejzazší části skladiště. Pohled shora navíc prozrazoval větší množství klimatizačních jednotek, nicméně o vnitřku jsi více nevěděla, což již tak úplně neplatilo o bočním skladu, z něhož jsi ještě před odbočením do něho mohla notnou část zahlédnout.
Na rozdíl od hlavního skladiště se tu nenacházely žádné regály, pouze byly označené sekce barevnými čarami a značením na podpůrných sloupech. V každé sekci se pak nacházelo velké množství beden, někde i cisteren a to ve všech různých tvarech. Mnohé měly neobvyklé tvary a nevešly by se řádně do regálů, jiné byly stejného typu a v takovém množství, že nejspíše muselo být vhodné umístit je zde. Kontrolu toho všeho zde vevnitř jsi mohla odhadovat tak nějak na hodinu i s přestávkami ke skrytí před strážnými droidy, kteří byli určitě dva, ale ani tentokrát se tohle číslo nedalo označit za definitivní.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Další obejití kamery mi přišlo skoro jako hračka. Sice jsem si myslela, že mám dneska ohromné štěstí, ale to prý přeje připraveným. I když je pravda, že kdyby při mne Síla nestála už na začátku, tak bych pravděpodobně měla co dělat, abych zdrhla a do skladu bych se ani nepodívala.
Sice jsem věděla o další části skladiště, kde by naše zboží mohlo být, ale tam se mi moc nechtělo. Jednak jsem si neprohlídla ještě tuto část a druhak byla oddělená pořádnými dveřmi, za kterými by mohla být čidla a tak podobně. Ty dveře tam určitě byly z dost dobrého důvodu. Nehledě na to, že pobíhat jen tak po skladišti a neustále měnit plán by asi taky byla blbost. Plus tam byla ta klimatizace, která mohla udržovat nějakou stálou vnitřní teplotu třeba kvůli nestabilním látkám, co tam můžou být. A naše krámy nic takového nepotřebovaly.
Sotva jsem se tedy ocitla uvnitř další části skladiště, hned jsem se začala dívat po vhodné schovce, která by mne kryla i z vrchu, aniž bych čímkoliv hýbla.
Ti dva droidi klidně můžou znamenat i to, že jsem vzbudila něčí pozornost natolik, aby zvýšil bezpečnostní opatření, ale aby ještě nevyhlašoval poplach. I to by mohlo být dobré vysvětlení… U Sitha.
Svou trasu prohledávání skladu jsem případné schovce chtěla uzpůsobit tak (pokud to jen trochu šlo), abych od ní nebyla daleko, ale na nějakou systematičnost jsem se vykašlala už teď. Předpokládala jsem, že druhá půlka zboží bude ve stejných bednách, takže jsem si řekla, že prohledám jen bedny, které se mi zdály být stejného tvaru i velikosti, jako byly ty naše. A šla jsem jen po těch, které by množstvím odpovídaly té druhé půlce.
Při nejhorším se prostě vrátím do hlavního skladu a zítra si to asi zopakuju, protože to dneska prostě všechno nestihnu...
Ta představa mne sice přílišným štěstím nenaplňovala, ale s tím se prostě nedalo nic dělat. Možná kdybych měla datapad a nemusela všechno lovit z paměti… jó, za tohle zapomenutí mne mistr asi moc nepochválí.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Před hlubším vniknutím do druhé boční části skladiště, ses nejprve rozhlížela po místu vhodném ke schování. Beden tu bylo dost, byť většinou v relativně slušném uspořádání, aby se k nim dalo dostat ze tří stran, nicméně za některýma by ses mohla skrývat. Hodně zajímavým místem bylo za jednou velkou cisternovou nádrží. Sice by ses tam po celou dobu schovávání musela pevně držet, ale zepředu ani z boků bys nebyla vidět a nehrozilo, že bys něčím pohnula. Jen bylo hůře přístupné a žádalo si to trochu akrobacie a námahy, které by však pro tebe neměly být až tak velkým problémem. Kromě tohohle jsi měla vytipovaná dvě další za bednami, byť jedno bylo trochu více odkryté a druhé za bednami, která obsahovaly nějaké plastexové výrobky pochybné kvality.
S vyhlédnutými místy jsi tak mohla vyrazit vpřed a postupovat nyní podle jiného klíče, než jaký jsi zvolila doposud. Zaměřila ses na podobnost beden uskladňujících materiál, což ti především v tomhle skladě vydatně pomohlo. Už proto, že tu byly vždy velké hromady podobných beden. Obcházelo jsi tedy každou z nich a hledala známky podobnosti a v případě takovýchto známek i náznaky toho, že materiál pocházel ze stejného místa.
Ale ani po zhruba pětině prošlého materiálu jsi nenašla výraznou shodu, když jsi zaslechla blížící se repulzory. Bylo to akorát dost času na to se někam ukrýt a to zhruba do všech tří vytipovaných míst. Záleželo na tobě, které z nich si nakonec vybereš, byť jsi mohla zkusit i jedno dvě další směrem kupředu tvého hledání. Ta byla většinou podobného rozmístění jako ta mezi bednami, které sis vytipovala prve. Droid se však nicméně blížil a ty ses musela rozhodnout, kam se nejlépe ukrýt, abys ušla senzorům bezpečnostního droida.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Mnou aktualizovaný postup se ukázal být poměrně efektivním, neboť během pár minut jsem měla zkontrolovanou celou pětinu, což byl vzhledem k mým předchozím úspěchům opravdu velký posun. Jen jsem si nebyla zcela jistá, jestli by se dal aplikovat i na zbytek skladiště. Jenže to nebyl aktuální problém, neboť mým problémem byly ty zpropadené repulzory.
Pokud někdy propadnu Temné straně, tak za to jistě bude moct nějaký podobný droid.
Jen mistrovi se se svým objevem nebudu moct svěřit, protože s Temnou stranou se prostě nežertuje a sjetá jsem byla naposledy těsně před odchodem a minimálně na dnešek to stačilo, tím jsem si byla jistá.
K té cisternové nádrži se mi moc nechtělo a ne kvůli nějakým akrobatickým kouskům nebo chvilkovému posilování vrchní poloviny těla (jen bych uvítala větší prsa, vážně mne nebavilo nosit o číslo větší podprsenku jenom proto, aby to vypadalo, že vážně nějaká mám), spíš mne znepokojovalo to, že může být špinavá a i když mám ty úžasné rukavice, kterých se vzdám jen s těžkým srdcem, tak kdo ví, jak by mohly držet na povrchu, který může být znečištěn, nějakým sajrajtem. Nehledě na to, že jsem neměla nejmenšího tušení, jak by to mohlo zareagovat s rukavicemi. Sice byly určitě kvalitní, ale zdálo se mi zbytečné riskovat to, že na nich zbytky obsahu té cisterny skutečně ulpí a budu za sebou zanechávat mastnou cestičku. Sice ta cisterna klidně mohla být zrovna včera vyleštěná, že by se z ní dalo jíst, jenže byla tma, takže jsem si stupeň její čistoty nemohla ověřit.
Už jsem si nemohla dovolit riskovat vůbec nic, takže jsem se bez otálení pokusila schovat do toho úkrytu za bednami s plastexovými výrobky. Snažila jsem se dávat pozor a do ničeho nežďuchnout. Jenže droid se blížil, takže čemsi nemohla dovolit zvolit extrémní opatrnost na úkor rychlosti.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Při rozhodování o volbě současné schovky jsi se tentokrát rozhodla pro jednodušší a rychlejší variantu v podobě beden s plastexovými výrobky. Protože jsi měla relativně dost prostoru pro ukrytí, aniž bys nějak musela hýbat s bednami, tak jsi se mohla krýt relativně bez většího spěchu a s o to větší pečlivostí. Když konečně dorazil repulzorový strážce, tak jsi již byla dobře skrytá před jakýmkoliv optickým senzorem. Až nyní, když jsi se zastavila, sis mohla uvědomit, že v tomhle bočním skladišti bylo o něco tepleji, než v hlavní části skladu a menší množství větracích šachet a nejspíše nepříliš kvalitní ventilace to jen potvrzovala.
Droid se jako obvykle vznášel svým nezaměnitelným tempem a postupně se blížil. Za jiné situace by snad mohl být s trohcou představivosti zvuk repulzorů i uklidňující, nicméně tohle zrovna nebyla ta vhodná situace.
Když byl strážce-droid někde v úrovni hromady beden, za kterou ses rozhodla schovat, tak se zastavil a chvilku stál na místě. Začalo tě jímat neblahé tušení, že by ne vše mohlo být úplně v pořádku, nicméně ani nyní jsi se nehýbala, protože zastavení droid jsi již jednou zažila.
Mírné hučení repulzorů doplnilo znatelné cvaknutí, které jsi doposud v souvislosti s droidem nezaslechla. Hned krátce na to jsi měla najednou pocit, jakoby hučení repulzorů bylo odlišné - agresivnější, jakoby na vyšší výkon. Dalo se to přirovnat k landspeederu, kde jsi zbytečně hodně točila výkon pro živější jízdu, než co by se týkalo postupného zrychlení. Neblahé tušení, že je něco špatně, tak bylo čím dál tím větší, i když se zatím stále nic nedělo. Každopádně, pokud by se něco dělo, tak jsi ještě měla jistou možnost jednat jako první.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Ve své pěkné skrýši jsem se hezky uvelebila, neboť času bylo dost. Dala jsem si pozor snad na všechno, i na stín, jako obvykle. Při příjezdu droida jsem ani moc nedýchala, abych na sebe třeba neupozornila i tímto. Snažila jsem se být tichá, nenápadná a prostě si jenom počkat, dokud ten droid zase nezmizí. Sice mi to hledání moc nešlo, ale myslela jsem si, že svůj postup mám tak dobře vyladěný, že mi stačí jenom nalézt ty bedny a vypadnout.
Všechno šlo opravdu dobře, dokud se ten zpropadený droid zase nezastavil.
U Sitha, ty hromado plechu, tady nikdo není!
Nejhorší na tom bylo to, že jsem ani netušila, co jsem mohla udělat špatně.
Že by na ty jeho čidla měla vliv i klimoška? Nebo je jen nějak lépe vybaven? Pokud má termo…
Pořád jsem ještě zůstával skrčená. Třeba nakonec odjede… neodjel. Místo toho jsem zaslechla zvuky, které za normálních okolností asi nedělal. Velmi opatrně jsem se pokusila nahmátnout meč. Blaster je na tak krátkou vzdálenost poněkud nevýhodný. Pořád jsem ještě nechtěla vylézat, nebyla jsem si stoprocentně jistá, zda mne skutečně zachytil, nebo jestli se jedná o nějakou automatickou reakci na nějaký podnět, který jsem mu mohla nevědomky přihrát. Ale spojovala jsem to výhradně se svou osobou.
Jen pomocí Síly jsem se snažila vnímat toho droida, abych přesně věděla, kde je. Kdybych vylezla, tak i v tom případě, že tento kousek nějakým způsobem dokážu zlikvidovat, tak by pořád mohl spustit pořádný poplach. Teď sice ostatní už mohli být varováni, ale poplach to pořád ještě nebyl. Pokud jsem chtěla pokračovat ve hledání zboží, nesměla jsem být objevena. V momentě, kdy se spustí vyšetřování, jak se sem někdo mohl dostat, tak se zítřejší návštěva konat nebude, to je jasné, i kdybych dokázala utéct.
Začala jsem cítit takový ten opravdu hnusný, vlezlý strach. Měla jsem pocit, že se na mne doslova lepí. Nedokázala jsem zadržet dech tak dlouho, jako obvykle, potily se mi dlaně, bilo mi srdce a má nervozita samozřejmě stoupla. Naštěstí mne do svých drápů nechytla moc velká panika. Možná i proto jsem nevydržela být skrčená za bednami, ale rozhodla jsem se jednat.
Ne, ještě jsem se nechtěla ukázat. Dokonce jsem ani moc nepřemýšlela. Před očima se mi skoro mihla vzpomínka na mistra na Quelloru, jak si jednoduše dokázal poradit s tou hlavní tanku. Prostě mi řekl, ať použiju obyčejný kámen. Řešení této situace by mohlo být podobně jednoduché.
Občas stačí jenom malý kamínek…
Velmi rychle jsem se pomocí Síly pokusila rozbít jednu krajní bednu tak, aby se výrobky v ní začaly kutálet směrem k droidovi i kdybych těm plastexovým šuntům měla pomoct Sílou. V podstatě jsem je chtěla narvat do jeho „výfuku“, kterým odvádí teplo tak, aby se tam roztavily a vytvořily špunt, čímž by se droid přehřál (klidně bych tam ty výrovky i Sílou držela). Část výrobků bych se pokusila dostat i přes ten výfuk do samotného droida. Byl sice odolný z vnější strany, ale elektroniku má určitě citlivou a kdyby jeho obvody byly olepeny nějakým svinstvem.... Pokud tam byla nějaká mřížka, bez cavyků bych se ji pokusila vyrazit. Vlastně, jestli by to jen trochu šlo, tak jsem celého droida a jeho senzory tím roztaveným materiálem chtěla upatlat tak, aby cokoliv, co snad zachytil, bylo možné brát jako poruchu a poté bych vše ještě doaranžovala dle situace.
Jestliže plán a) nevyšel, pokusila bych se hýbat s věcmi tak, aby to vypadalo, že se někdo dál ode mne pohybuje. Snad by se droid zaměřil na pohyb a já bych tak získala trochu času, abych se pokusila vypustit cisternu, kterou jsem vlastně už viděla. Nějakým přílišným kroucením uzávěru, nebo co to tam bylo, bych se však nezdržovala. Klidně bych jej vyrazila, jestliže by to šlo. Tímto mým činem by asi pátrání minimálně v této části skladu bylo ukončeno a já bych musela velmi rychle najít nějakou cestu pryč, ale s trochou štěstí bych v tom droida mohla vymáchat a vzhledem k tomu, že vodu tam asi neskladovali, tak minimálně jeho senzory by mohly dostat pořádně zabrat a opět by se to dalo vyložit jako nehoda, únava materiálu... v což jsem doufala.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Nečinnost ze strany droida, tedy alespoň do míry, do níž jsi to mohla vnímat, byla výrazně znepokojující. A to nakonec až do té míry, kdy ses rozhodla jednat , protože vše nenasvědčovalo ničemu jednoduchému a dobrému.
Jako první ses tedy soustředila na bednu u kraje a s pomocí Síly ses pokoušela s ní něco vyvést. Povedlo se ti ji nakonec převrhnout, rozsypat její obsah pod droida, který okamžitě o metr couvnul a aktivoval své dva blasterové kanóny, jež se oddělily od jeho trupu, kde byly dosud skryté. I tak jsi mohla pořád zkusit dostat plastexové výrobky do ... to bylo skutečnou otázkou. Už proto, že repulzory neměly žádné nasávání nebo výfuk díky jejich principu, který spoléhal především a jedině na antigravitační schopnosti. Proto plastexové výrobky nepředstavovaly pro droid žádnou hrozbu.
Podezřelá osobo, vyjděte ven s rukama ve viditelné poloze, jinak budete klasifikován jako narušitel a podle toho s vámi bude nakládáno,
ozvalo se z droidova reproduktoru a nyní to bylo definitivní. Tvá pozice byla prozrazena, čímž dostal tvůj plán na hledání "vašeho" zboží obrovskou vše komplikující trhlinu.
Pokud o odvedení pozornosti s pomocí plastexových komponent do jiné části skladu také nikterak neuspěl, protože byť droid sledoval jejich trajektorii a pozici, tak hlavní zbraně a většinu senzorů upíral stále tvým směrem. Jedna z velkých výhod droidů, kterou měli nad většinou živých bytostí.
Přistoupila jsi tedy k realizaci plánu s cisternou - rychle jsi vystřelila ze svého úkrytu a snažíš se využít ostatní bedny ve skladu pro své krytí jsi spěchala k cisterně.
Blasterové výboje dopadající za tebou potvrzovaly to, že droid to již s dalšími varováními nebude již myslet vážně a přistoupil k pokusu o tvou neutralizaci.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
U Sitha! Má první mise je zkažená!
Kdybych nemusela řešit střílejícího droida, byla bych celkem hotová z toho, jak se tato mise absolutně nepovedla. Moje první samostatná mise a já dokážu jenom to, že mne zachytil droid, byť že absolutně nechápu, jak to udělal. Neměla jsem moc velkou naději, že náhodou poběžím kolem našich beden a náhodou na ně připevním čip a s další, ne méně bezvýznamnou náhodou, vypadnu ze skladu.
Mohla jsem vytáhnout meč, možná by to bylo jednodušší, jenže to bych automaticky byla zařazena k Jediům.
Pokud zachytil můj obličej, tak by měl být rozmazaný, vzhledem k mému a droidovu pohybu,
pokoušela jsem se nějak logicky uvažovat. Věděla jsem, že určitě existují grafické programy, pro které to nebude moc velký oříšek, ale bylo tady šero, vlasy jsem měla schované a dokazujte mi potom, až budu někde v dalekém vesmíru, že jsem to byla skutečně já, když spolupracovat nebudu a vzorek DNA dobrovolně také neposkytnu. Nebo tak nějak jsem si to představovala.
Srdce mi bilo jako o závod, k panice jsem rozhodně neměla daleko, ale strach jsem už necítila. Ten přijde určitě až potom. V těle mi totiž také kolovalo celkem dost adrenalinu.
Snažila jsem se pořád krýt, být neustále v pohybu a droida jsem se snažila vnímat ne očima, ale pomocí Síly, abych neztrácela čas jeho sledováním. Teprve po chvíli běhu k cisterně mi došlo, že má mise je totálně v kýblu a já musím jen vypadnout. Tady už nebylo co zachraňovat. Při nejlepším mohu doufat v to, že se mi podaří utéct. Což v podstatě znamená, že bych se měla pokusit eliminovat tuto střílející hrozbu, najít nejbližší ventilačku a proplazit se v ní, ať už vede kamkoliv.
Neměla jsem moc možností. Meč se mi zdál tak nějak… definitivní, vážně jsem nechtěla řvát do světa, že jsem Jedi. Házet po něm krabice, nebo se ho pokoušet Sílou na něco hodit, bylo vzhledem k repulzorům a jeho celkové odolnosti taky na nic. Dokonce ani ta cisterna se mi už nezdála úplně ideálním nápadem. Naštěstí jsem si stačila uvědomit, že bych třeba i já mohla zemřít, protože jsem neměla nejmenšího tušení, co v ní vlastně je.
Urgentně jsem potřebovala přestat zdrhat. Pokusila jsem se najít něco, co by alespoň chvilku dokázalo odolat palbě z kanónů. Plné bedny tu byly nejrůznějších hovadin, takže při útěku a krytí jsem zkoušela vypozorovat, co by chvíli odolalo střelbě. Nepotřebovala jsem úkryt déle, jak na pár vteřin. Chtěla jsem ho pomocí Síly jen chytit za ty kanóny, držet a vyzkoušet si, jakou má sílu. Předpokládala jsem, že upevnění kanónů bude nejslabším článkem, protože nikdo nepředpokládá, že se s ním někdo pokusí přetahovat, takže by to mohlo jít relativně snadno urvat a já bych ho pak mohla třeba dorazit vlastní střelbou...V případě úspěchu bych se pokusila být mimo trajektorii střelby, protože kdyby se mi to podařilo, tak droid by asi střílet nepřestal. Musela jsem být rychlá. Hrozba posil byla opravdu reálná a s trochou štěstí nikoho třeba ani nenapadne, že jsem mu ty kanóny skutečně urvala. Pokud mne tedy nepřiřadí k Řádu, že ano.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
V hlavě se ti nyní rodilo mnoho plánů, ale stejně rychle také mizely do ztracena, jak sis uvědomovala, proč nebylo vhodné je použit, nebo přinášely příliš nejistou budoucnost. Držela ses zatím toho nejjednoduššího a to rychlému pohybu po co nejméně předvídatelné trase, aby tě droid nemohl včas zaměřit a zasáhnout, i když se zatím jednalo jenom o omračovací střelbu.
Část s uhýbáním se ti dařila relativně dobře, i když některé výstřely byly docela dost těsné, možná i více, než by sis přála. Méně úspěchu jsi už slavila při snaze o nalezení nějakých beden, které bys mohla použít jako štít - ono i jen samotné ohlížení se po nich, když jsi byla pod střelbou nebylo nic jednoduchého, natož snaha zjistit něco o jejich obsahu. Vnímala jsi nakonec, že některé bedny jsou čtvercové, jiné kruhové a bylo jich tu i několik hexagonálních, každopádně obsah se ti povedlo určit na jistotu pouze u dvou z nich a vázy ve vycpávce nebo laciné hračky nebylo nic, co by se zdálo být nějak výrazně účinnými prostředky.
Přesunula jsi tedy pozornost ke své další možnosti - manipulaci s kanónem, jenomže k absenci klidu a možnosti hlubšího soustředění se ti povedlo jen několikrát odklonil, aby vystřelil někam vedle.
Fakt, že jedna takto vypálená střela trefila natěsno nacpanou bednu v jednom z horních pater regálu, který byl nalevo od dveří, byla spíš náhoda, než cokoliv jiného. Bylo však až překvapivé, co silný omračující výboj dovedl udělat, protože bedna se zakymácela a odlétla dost na to, aby narazila do několik dalších tak silně, že začaly padat směrem dolů. Některé nešikovně zavadily o jiné zboží pod nimi, nebo trefily patra regálů, aby se toho nakonec začalo sypat stále více. Pro tebe to znamenalo tímhle směrem buď proběhnout dost při kraji, nebo realizovat nějaké akrobatické řešení, aby ses přes vše dostala. Nicméně to hlavně znamenalo, že by to mohlo droida poněkud zpomalit a dopřát ti tak možnost mírného náskoku. Bylo však potřeba toho správně využít.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
I když střelba droida byla jen omračující a nezabila by mne, vůbec jsem si to neuvědomovala. Byla jsem vystresovaná, panika se čím dál tím více hlásila o slovo a to, že jsem ještě úplně nezpanikařila, tak za to bych měla dostat metál. Protože až zpanikařím, tak to teprve bude mazec. Nemohla jsem se ani snažit tu paniku potlačovat, protože jsem byla zaměstnaná úplně jinými problémy. Tyto situace jsem asi ještě nezvládala tak, jak bych je měla zvládat. Vždyť pod palbou takovýchto rozměrů jsem byla vůbec poprvé. Nedokázala jsem zachovat klid, nedokázala jsem se plně soustředit a vymyslet nějaký trochu ucházející plán, který by mi mohl pomoci, tedy až do okamžiku, kdy mne jedna střela skoro dostala.
Dveře!
Blesklo mi hlavou a za stálého krytí jsem se vydala rovnou k nim.
Zaměstnat droida, dostat se ke dveřím, zavřít je a třeba výstřelem z blasteru vyřadit jejich ovládání.
Mělo to jen jeden maličkatý háčíček. Absolutně jsem netušila, jak toho droida zaměstnat. Tedy až do chvíle, kdy se zaměstnal sám. Ty regály byly malým zázrakem. Nechtěla jsem na to chodit nějak složitě. Vlastně bych ani nic složitého nedokázala vymyslet. Nebyla jsem ve stavu, kdy bych byla schopná plného racionálního uvažování. Pokusila jsem se prosmýknout hezky podél stěny. Případné padající bedny od sebe pomocí Síly odhazovat, a pokud bych samu sebe příliš nezpomalila, tak jsem se pokusila pomocí Síly postrčit směrem k droidovi všechno, co ještě nepadalo, nebo padalo špatným směrem, aby byl zpomalen ještě víc. Můj další cíl byl totiž jasný. Nějaký ovládající panel a uvěznění droida. Vlastně byly to ty padající bedny a možná naděje na uniknutí, co mne postrčilo směrem k racionálnějšímu uvažování. Zmizela beznaděj i neřešitelnost situace. Oba tyto faktory hrály v mém panikaření dost podstatnou roli. Nyní jsem viděla, že i když jsem pod palbou, tak to není nic, co by se s trochou šikovnosti nedalo změnit.
Plán s útěkem jsem sice ještě nezavrhla, ale už jsem o něm nebyla tak stoprocentně přesvědčená jako před chvílí. Má soustředěnost na to, abych uhnula bednám, případně je od sebe odmrštila a kdyby mne to příliš nezdržovalo, tak ještě trochu „uměle“ pozdržet droida, mi neumožňovalo, abych přemýšlela někam dál, než za zavření těch dveří od malého skladu. Však se potom rozhodnu dle situace a stupně zalarmování obrany skladiště.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Ani sis neuvědomovala, že jsi v jeden moment bojovala na dvou válečných frontách - té vnější, s obranným droidem, snahou být nespatřena a nechycena, a poté na té vnitřní - sama se sebou, vlastními pochybami, nejistotou a v neposlední i strachem ze selhání. Vývoj situace však měl tendenci se střídat mezi dobrým a špatným v mžiku oka. Právě nyní jsi využívala toho lepšího zvratu a probíhala dveřmi, abys musela cestou pomocí Síly usměrnit dvě bedny směrem za sebe a ideálně někam k droidovi. Aktuální pozitivní vývoj situace jenom prozradil zásah jedené z beden, která tě tak vlastně vykryla před nutností vyrovnávat se s přicházejícím blasterovým výbojem. Ty stále sršely, byť díky změně situace jsi jim nemusela věnovat až takovou pozornost.
Jakmile jsi minula rám vstupu do menšího skladiště a využila zeď ke svému skrytí, s úlevou jsi mohla zjistit, že ovládací panel k zavíratelným vratům byl na tvé straně. A k jeho aktivaci ti kupodivo stačilo pouze pár stisků tlačítek, aniž by ses musela vypořádávat s nějakým bezpečnostním kódem.
Vrata se začala pomalu sunout dolů, ale bylo jasné, že to za normálních okolností nemohou stihnout. Naštěstí byl dole zborcený regál s několika bednami a dle hrubého odhadu jsi mohla říci, že strážný droid již nestihne projet včas. Na druhou stranu však také nedojde k úplnému zavření vrat, protože se dole zaseknout asi metr až metr a půl nad zemí kvůli poházenému materiálu.

S droidem uvězněným v bočním skladu však všechny potíže zdaleka nekončily. Žádný globální poplach sice ještě zatím nezněl, každopádně to byla otázka pouze několika okamžiků, než někdo začne s pátráním po tvé maličkosti a řešením toho, cože se tu vlastně před chvilkou odehrávalo. Navíc jsi musela počítat se vším, co by aktivní poplach mohl přinést.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Nevěděla jsem, jestli se ten droid dokáže nějak tím materiálem prohrabat a nebyla to věc, kterou bych chtěla zkoumat. S bušícím srdcem jsem jen letmo zaznamenala, že s mým dalším pronásledováním rozhodně bude mít nemalé potíže.
Poplach zatím spuštěn nebyl, vlastně nic nenasvědčovalo tomu, že po mne právě střílel droid. A to bylo špatné. Vnímala jsem to jako zlé znamení. Zrovna teď bych uvítala nějakého dalšího droidíka, kterého bych s trochou štěstí překvapila, vyřadila a třeba by šel nějak naaranžovat můj útěk ze skladiště a já bych tak mohla pokračovat v úkolu… Jenže tohle se strašně podobalo příslovečnému tichu před bouří.
Na nic jsem nečekala a začala upalovat do hlavního skladu. Držela jsem se pořád u stěny, aby mne kamera nezachytila a rovnou jsem se začala dívat po možném úniku. Pokoušela jsem se též sledovat okolí pomocí Síly, abych byla varována před příchodem kohokoliv/čehokoliv a mohla se pokusit utéct.
I kdybych chtěla pokračovat v hledání někde jinde, nemůžu jít přes sklad! Alespoň část určitě rozsvítí, budou zde lidi, droidi… a nedokážu se krýt před každým a navíc za světla.
Mým cílem tedy bylo nalezení nějaké únikové cesty. Jako třeba vstup do větrací šachty. Nějaké alternativní možnosti bych se ale nebránila. Takže kromě šachty jsem se dívala po vstupu na únikového schodiště, možných vlezech do kanalizace v podlaze a podobně. Dokonce jsem se pokusila podívat nad sebe. Doufala jsem, že bych mohla lokalizovat tu prosklenou část, byť že jsem přesně nevěděla, kde je umístěná.
Kdyby se mi to podařilo vyrazit… tak by to určitě způsobilo zmatek a třeba mám ještě pořád dostatek času, abych tou dírou unikla. Ta čidla by určitě spustila poplach, ale snad mám ještě náskok… hlavně mne nesmí chytit. Pokud bych tou dírou ale nedokázala uniknout, třeba by to mohli brát oni jako mou únikovou trasu a zaměřili by se na to. Navíc mám dělobuch, dýmovnice... No Fakt! To řinčení skla bych zamaskovala jiným výbuchem, hodila sem ty dýmovnice... shodila pár regálů...
Byla jsem klidnější (ne však klidná), únik se mi jevil jako reálný a vlastně jsem už stačila vymyslet první čtyři možnost. Další trubka, únikové schodiště, kanalizace a to prosklené okno na střeše. Na mistra a mé selhání jsem ale pro jistotu nemyslela vůbec.

[Jordi Linx]

Carratos, Skladiště:
Zpět v hlavním skladišti a s trochou prostoru před jedním z obranných droidů jsi měla krátkou chvilku na zvážení svého dalšího počínání. Prioritu jsi přisoudila únikovým cestám a hned jsi se začala věnovat hledání únikových šachet a podobně ve tvém směru, aniž bys tak musela znovu přecházet před vchodem do vedlejšího skladiště. Ve spodní části skladiště se však mnoho možností nenabízelo, alespoň jsi zaregistrovala prosklenou střechu, která ti mohla posloužit jako klamný cíl. Zkusit ji prorazit na současnou vzdálenost jen s pomocí Síly bylo notně nejisté a proto jsi se rozhodla použít jednodušší způsob - telekinezi a vržení vhodného předmětu přímo proti sklu. Odměnou však bylo jenom značné zadunění, když se předmět od sklad odrazil a tehdy ti došlo, že se jednalo nejspíše o transpariocel, která proslula přítomností v průzorech hvězdných lodí a dalších plochách, kde bylo zapotřebí průhledného a odolného materiálu. A v tomto případě se jednalo o tolik odolný materiál, že běžný výstřel z blasteru pro něj nic neznamenal - světelný meč by sice odvedl svou práci, ale nebyla jsi v optimální situaci k jeho použití.
Nemělo smysl se zdržovat déle, zvlášť, když jsi zaregistrovala nějaké zvuky z opačné strany skladiště - nejlogičtější v tomto momentě bylo tedy pokračoval dál vpřed.

Věděla jsi, že úplně na konci skladiště byl nákladní dok pro přepravu velkého množství zboží, což sice znamenalo množství menších dveří a nejspíše nějaké monitorované prostory, ale byla to i jedna z variant pro únik. Kanalizace se jako možnost nenabízely, protože byly buď příliš malé nebo skoro vůbec. A k tvé smůle se tu nenacházely ani žádné vhodné šachty a jim podobné tunely, tedy alespoň co se hlavního skladu týkalo. Do konce zbýval ještě kus, nicméně jsi věděla, že v cestě se nacházelo ještě menší skladiště podobné umístěním k hlavním tomu, z něhož jsi před chvílí prchla a poté ono uzavřené skladiště s množstvím klimatizací. Vlastně sis vybavila ještě jednu chodbu vedoucí do administrativní sekce, byť se jednalo o nějakou vedlejší a rozhodně jsi musela předpokládat, že bude nějakým způsobem zabezpečená.

[Hayasan]

Carratos, Skladiště:
Prosklenou střechu jsem po svém neúspěšném pokusu zavrhla. Neměla jsem čas na to, abych se mohla skrz ni prořezávat, a dost jsem pochybovala o tom, že by si toho nikdo nevšiml. A zvuky, které jsem zaslechla, mne jen povzbuzovaly k pokusu o rychlejší útěk.
U celé Temné strany!
Vlastně, všechny mé plány se tak trochu bortily a já s tím nemohla vůbec nic dělat. I když na druhou stranu, kdybych se měla brodit nějakým hnusem (nedej Sílo snad odpadní rourou ze záchodů), asi bych si potom přála zemřít, protože dostávat to z vlasů a z copánku… to by byl také zážitek. Vlasy bych si kdyžtak ostříhala, ale copánek bych si musela vyčistit.
Naštěstí jsem si však mapu od mistra v pokoji zapamatovala celkem dobře, vzhledem k tomu, že jsem si do ní značila možné umístění našeho zboží.
Dle zvuků jsem odhadovala, že minimálně před jednou skupinou pronásledovatelů mám nejen náskok, ale i výhodu, protože oni nemůžou vědět, kde přesně jsem. Mé narychlo splácané plány byly vystřídány celkem reálnými možnostmi na únik. Jako první jsem přestala uvažovat o té administrativní sekci. Neměla jsem čas hlídat každé čidlo, navíc mou současnou výhodou byl jen můj náskok a to, že já o strážích ve skladu věděla, ale oni mne snad ještě nelokalizovali, pokud tedy nepoužívají nějaké termo s velkým dosahem. Druhý, podobný sklad, ve kterém jsem už byla, se mi moc nelíbil. Klidně by se z něj mohla stát taková malá past. Sice bylo pravděpodobné, že na druhé straně bych našla nějaké dveře, ale s jistotou jsem to tvrdit nemohla. Jen majitel ví, na co přesně ten sklad slouží a zda by tam byly dveře skutečně potřebné. Rozhodla jsem se zamířit do toho uzavřeného skladiště s klimatizacemi. Pokud by to šlo, mohu za sebou třeba i zamknout dveře.
Jen aby to nebyl mražák…
Ty dveře skladu bych se pokusila otevřít až poté, co bych si zkontrolovala, že nevidím nic podezřelého a ani žádné čidlo. Na kamery jsem se opravdu snažila dávat pozor po celou dobu cesty. Pořád jsem doufala, že mne ten droid nezachytil.
Jestliže by se mi podařilo vstoupit dovnitř, tak pokud by to šlo, zase bych za sebou zavřela dveře a i v případě, že by se skutečně jednalo o nějaký mražák, rozhlížela bych se po nějakých těch trubkách a po možnosti, jak se do nich dostat a proplazit se, pokud možno, na střechu. Jestliže bych se dovnitř nedostala, zvolila ybch ten druhý, malý sklad.